Jako úředník mohu na vlnu nenávisti vyvolanou teroristickým útoky říct jen jedno: Evropa neselhala morálně, ale v nastavení a dodržování pravidel. A dávám za pravdu kritikům Schengenu: Schengen nefunguje v krizi.
Čekal bych jednoduchý, ale pracný postup: zavést robustní proces a účinné kontroly. Odbavovat uprchlíky rychle a účinně, být uprchlík-friendly. Umět říkat ne. Kdo si sedře otisky prstů, ven. Kdo se již uvnitř prostoru odmítá identifikovat, ven. Popsat pravidla v jazyce uprchlíků. Byt exemplárně ostrý, protože když se rozšíří zmínka o chaosu, je pak už těžké zpětně šířit kulturu pořádku. A v konečném kroku, až příliv poleví, polevit taky v utahování matic. Moc pořádku totiž znamená ztrátu osobní svobody. No a v neposlední řadě, ovládnout mistrovství repatriace, když nepokoje pominou.
To, že jsme nechali migrantů potupně čekat, abychom je pak všechny chaoticky vpustili, je snad ještě horší, než úplně zavřít hranice, případně je rovnou naopak všechny pouštět. Ukazuje to chaos a slabost.
Myslím si, že strach ze selhání schopnosti udržovat pořádek je taky hlavní motiv nenávisti vůči migrantům. U mne osobně dominuje strach z chaosu. A je myslím oprávněný. Proč odvádíme takové daně, když stát neumí zajistit základní hodnotu - bezpečí na svém území?
Řešení je jednoduché, byť velmi pracné: rychlá revize pravidel a obnovení pořádku v Schengenu nebo obnovení státních hranic a udržování pořádku v jejich rámci. Cokoli mimo nebude fungovat, protože ať si zvolíme jakoukoli cestu, bude nám to jako Evropě k ničemu, pokud ji nezvládneme uskutečnit. Dobré rozhodnutí, které jsem neuskutečnil, se nepočítá.
Tedy znovu: je mi jedno, zda osobně dáváte migraci zelenou nebo červenou. Já dávám vlažnou zelenou, ale když vaší volbu neumí stát vykonat, je to jako žádná volba. Jsou to jen slova. Ostatně... Jako i tento článek.
Žádné komentáře:
Okomentovat