Tramvaje na Václavák?

Tramvaj na Václavák je jedno z témat, které rozděluje lidi. Pokud vezmu průřez známými a rodinou, je populace odpůrců a zastánců rozdělená jinak než mezi běžné auto-egoisty a zelené mozky, což je zajímavé, a stejně tak bude zajímavé, co na již schválený projekt řekne Bohoušek, který MHD nejezdí a proto mu nefandí. 

Divte se nedivte, můj názor je, že tramvaj na Václaváku není potřeba. Zkusím to zdůvodnit na několika hojně diskutovancých bodech:

1.  Propojení tratí: Zastánci argumentují tím, že když se kdekoli mezi Poříčím a Lazarskou zastaví kvůli nehodě tramvaje, zkolabuje tramvajová doprava v celé Praze, protože neexistují objízdné trasy. Ano, to je pravda, a je to problém. Ale je otázka, jestli by to nešlo řešit již také schválenou a částečně hotovou tratí Bolzanova - Hlavní nádraží - Muzeum. Objízdná trasa I. P. Pavlova - Bolzanova by pak mohla stačit, i když samozřejmě propojka přes Václavák by objížďku dál zkrátila, ale není už tak nezbytná. Takže PROTI tramvaji.
2. Václavák tramvaje potřebuje kvůli dopravní obslužnosti: Na toto bych rád znal nějakou dopravní studii, odkud kam v Praze lidi reálně potřebují jezdit. Bez této znalosti podle mne stačí zastávky ve Vodičkově a případně budoucí zastávka u Muzea na trati kolem Hlavního nádraží. Pokud chci jet z centra, kříží se mi na Václaváku 3 linky metra a pokud by se zapracovalo na uživatelsky přívětivějším příchodu k železnici, mohu také využít vlaky. Takže PROTI.
3. Tramvaje u Muzea budou brzdit automobilisty: Toto je přiblblý argument, protože u Muzea už dnes přecházejí chodci a navíc nově projede pár tramvají od Vinohradské k Hlavnímu nádraží. O kus dál se navíc auta musí vypořádat s křížením na I. P. Pavlova, kde jezdí asi pět linek a jde to. Zde PRO tramvaj.
4. Tramvaje na Václavák patří, protože už tam jednou jezdily. Toto je také blbost. Václavák je podivně děsné a nepřívětivé místo, a na to, co tam patří, může mít každý svůj názor. Není to ani argument pro ani proti. Nejsem si jist, jestli se povede plánovanou rekonstrukcí udělat přívětivé místo. I když se zúží vozovka a vexlácké Mercedesy zmizí pod zemí, pořád tam budou otravné davy turistů proložené fakt divnými týpky, a já bych si tam na lavičku pod stromy sednout nešel. Je mi tedy v principu jedno, jestli kolem mne bude navíc ještě hlomozit tramvaj nebo ne. Václavák má z mého pohledu dvě možné pojetí: Jako bulvár, kde jsou široké chodníky pro chodce a prostředek patří autům, tramvajím a stromořadí. Nebo jako klidné náměstí s širokým parkem uprostřed. Pak ale platí, co píšu výše. Do toho parku já chodit nebudu a klidně tam na ty turisty, kapsáře a feťáky pusťte tramvaje, ať jim počechrají pírka... (smajlík). Takže zde NEUTRÁLNĚ.
5. Kolize s chodci: Ano, toto se reálně děje už na křížení Vodičkova - Václavák, a pokud se tramvaje zavedou podél náměstí, bude to jen horší. Pokud jsem turista, klesá mi IQ na polovinu, protože jsem dezorientovaný v cizí lokalitě, koukám na památky a nedávám pozor a neznám pravidla, že zrovna v Čechách mají tramvaje na přechodu přednost. Prostě neznám. Tečka. Toto je pro mne nejsilnější důvod, proč bych je na Václavák nezaváděl. Tramvajáci mají v kabině tramvaje často pocit, že už to svojí jedničkovou Octavií 1.9TDI valí po D1 u Průhonic na chalupu, a rozjedou se, co to dá. A pak koukejte, co se děje s cestujícími v tramvaji, když nouzově brzdí kvůli Japonce, která si na kolejích dělá selfyji s Muzeem. Lidi padají jako kuželky, jsou z toho naraženiny, sem tam zlomenina. Zde tedy jednoznačně PROTI.

Tramvaje podél Václaváku bych tedy nezaváděl, protože z už tak rušného místa udělají ještě rušnější a více nebezpečné místo, a dopravní obslužnost řeší dostatečně metro a již snad brzy hotová trať od Muzea přes Hlavní nádraží, která ani automobilisty už nijak dále neomezí.

Let Lajky do Lysé nad Labem

Moje dny v mobilitě jsou pomalu sečtené. Dovolím si tedy vypustit ještě jeden poslední balónek. Jak víte, nejsem příznivcem vysokorychlostních tratí, protože mám pocit, že letíme na Mars, když jsme ještě nedoletěli na měsíc.

Jsem proto naopak vždycky rád, když se někde uvažuje o rozšíření počtu kolejí v příměstské a nákladní dopravě a zvýšení rychlosti stávajících hlavních tratí, jako třeba nyní mezi Lysou a Nymburkem.

Podle mne totiž příměstská doprava okolo Prahy zaspala. Zavedení "Eska" po povodních 2002 a City Elefantů vypadalo jako skok na onen Mars, ale byl to takový let Lajky a Praha potřebuje daleko víc. Ne opulentní tunel pod Operou, ale pořádně odmakat malé krůčky a dostat se nejdřív aspoň na ten měsíc. 

Co konkrétně?

1. Rozšíření počtu kolejí na stávajících tratích kolem Prahy. Potřebujeme samostatné koleje pro dálkovou dopravu a samostatné pro příměstské vlaky, aby toho mohlo projet víc. Samozřejmě ne všude jde trať rozšířit z důvodu omezených prostorů - nepůjde to v údolí řek Vltavy a Berounky. Nicméně se to na pohodu neděje vůbec nikde, vyjma megalomanských projektů jako jeden velký tunel mezi Prahou a Berounem, který bude fungovat obdobně, ale je otázka, zda je to za adekvátní cenu a zda to nešlo udělat jednodušeji. Jinde se tratě upravují (např. z Prahy na Lysou nad Labem), ale ve "starém stylu", tedy trochu narovnáme, vyměníme a odhlučníme koleje, přiděláme zastávky, ale koleje budou stále jen dvě. Škoda.
2. Automatická signalizace. To znamená, že vozidla i celá infrastruktura musí být osazená automatickými "semafory", které sledují, kde se pohybují jednotlivé vlaky, a umí je na dálku zastavit, pokud jeden druhému vleze do zóny osobního komfortu. Toto se naštěstí na hlavních tratích (tedy skoro všude kolem Prahy) už nasazuje a umožní to vlakům jezdit v kratších intervalech. Pokud to nebude, dojde k tomu, že se TGV bude křížit se starým dieselovým motoráčkem (který se pojmenuje regioraketoplán a dostane nový lak) a uhrovitý panák s plackou z oprýskané výpravní budovy jim bude ukazovat, že můžou jet. 
3. Přiznat si, že City Elefanty nejsou dokonalé a (postupně) je nahradit. Městská a příměstská doprava potřebuje jednopodlažní vozidla, která mají velký počet dveří, jsou lehká a rychle se rozjíždějí a brzdí, jako metro. Jezdí pak v kratších intervalech za sebou, čímž přepraví víc cestujících a také jsou pro cestující přitažlivější, protože když jim to ujede, nemusí čekat 30 minut na další. City Elefant má dvě patra, a protože nejezdí tak často, cestujícím trvá dlouho než vystoupí a nastoupí, protože jich pak ve vlaku je víc. Elefant je těžký a pomalu se rozjíždí i brzdí, což prodlužuje dobu cesty a opět láká lidi do aut. 
4. Rozšíření tratí. Některé kroky se dějí, ale velmi pomalu - například trať na Kladno a v Kladně již získává povolení. Stejně tak by ale úplně nové spojení zasloužila oblast Brandýsa, Jesenice, a ze vzdálenějších pak Liberec. Na Liberec se plánuje nová trať přes Milovice a pak rozkošnými smyčkami přes Boleslav. To bude bolehlav. Jsme mistři polovičatých řešení. A samozřejmě jednou do Liberce z  Prahy zavedeme jeden dlouhý tunel, který nám postaví andělsky čistý Metrostav a budou tam jezdit rychlíky 300 km/h. Jak velký to asi bude "tunel" a kdy to bude? 
5. Poslední výtka jsou křížení. Všude, kde se plánují nové tratě, vznikají úrovňová křížení. Tedy vlaky z opačných směrů na sebe musí čekat, protože si kříží cestu. Přitom by nebylo od věci zajet do zahraničí a podívat se, jak to dělají tam. Kapacitní tratě mají podobné křižovatky jako dálnice pro auta. Tedy, že protijedoucí směry se nepotkávají, ale vyhnou se po mostě. Je to stavebně náročnější a nedává to smysl u méně využívaných tratí, ale my víme, že v aglomeraci Prahy prostě budou hojně využívané tratě, a má smysl do nadjezdů a podjezdů investovat. Ale neděje se to a budeme toho litovat. A nemluvíme teď o desítkách nadjezdů, ale spíše o jednotkách na klíčových místech. 

Chceme dostat lidi z aut do vlaků. A chceme to udělat tím, že rozšíříme nabídku o atraktivní možnosti a nikoli tím, že budeme lidi a podnikatele nutit. Zatím ale neděláme nic, a pak vydáme zákaz (protože to je jednoduché), a budeme u piva nadávat na Evropskou Unii. A také chceme dostat zboží z kamionů na koleje. Tím spíše, pokud dojde jen k minimální deglobalizaci, tedy přesunu výroby zpátky z Asie do Evropy, bude potřeba zásadně vyšší přepravní kapacita. A pokud nebude na kolejích (což teď není), půjde všechno na silnice. Takže i bez zákazů se automobilisté zadusí sami sebou, protože nebude kudy projet. 

Vykresluji to jako apokalypsu - samozřejmě to nebude tak zlé, a bude to systémem postupně se vařící žáby. Spíš mne zaráží, že zcela opomíjíme střednědobá řešení, která jsou na dosah ruky. 

Třicítka v Praze ano, ale...

O tom, že problém pražské dopravy  je v nízké vzájemné toleranci různých skupin jako řidiči, cyklisti, obyvatelé postižených ulic atd., jsem tu nedávno psal.

V souvislosti s různým omezováním automobilové dopravy salámovou metodou se ještě pojďme podívat na základní příčinu patu, který tu je.

V první řadě se my Češi neumíme dohodnout. Velké věci jako vnější městský okruh, páteřní cyklistické průtahy Prahou nebo systém parkhausů ovšem dohodu vyžadují. Přitom to nejsou žádné nekonečné boje s větrnými mlýny - je to několik (opravdu) málo velkých konkrétních staveb, které už měly stát, a které by nám umožnily vést ty žabomyší spory na podstatně kvalitativně vyšší úrovni. Místo toho si ale debatujeme, a děláme věci salámovou metodou. Tuhle nakreslíme cyklopruhy nebo vyasfaltujeme kus cyklostezky odnikud nikam a zlobíme se, že nám tam nikdo nejezdí. Jinde zase zařízneme auta, protože jsou "zlá", aniž bychom měli hotovou alternativu, a pak se divíme, že jsou úplně všichni proti - i ti, kterým to mělo pomoci.

Dokonalý příklad je plošná třicítka, kterou velmi pěkně argumentuje tento článek. Je snadné ji zavést, ale to nestačí. Bude potřeba ji kontrolovat, což nebude lehké, ale hlavně: třicítka má smysl, pokud se zprůjezdní všechny ulice. Nyní máme systém hlavních průtahů (nedokončený) a vedle toho jednosměrek pro rezidenty, které mají dopravu odpuzovat. Přerod mezi těmi systémy ale musí být promyšlený a výrazný. Pokud jen salámovou metodou zavedeme třicítky, ničemu to nepomůže. Zase jen všechny naštveme, že to nefunguje. Místní tím, že to nepomohlo, a řidiče, protože marxisté útočí a sáhl jim na jejich plechové alter-ego, které ztělesňuje svobodu, která ale bohužel končí tam, kde začíná svoboda jiných.

Pořád také platí, že bez ohledu na třicítku soužití s dopravou ve městě napraví jen tyto velké systémové kroky, na kterých se většinou shodnou petrolheadi i zelení mozci, jen se nějak zázračně nedějí:

1. Zprůchodnění přípravy klíčových dopravních staveb
2. Dostavba velkého okruhu mezi D1 a D8 a části toho vnitřního, aspoň mezi Vysočany a Jižní spojkou (třicítka nepomůže od tranzitujících kamionů projíždějících některými hlavními obytnými oblastmi - zde nelze nesouhlasit).
3. Dostavba systému P+R parkovišť.
4. Dostavba některých linek MHD, např. Metra D na Nové Dvory či Metra či vlaku ve směru letiště, ale také pořádná veřejná doprava do satelitních čtvrtí typu Řeporyje nebo Písnice, Jesenice, Komořany - bohužel autobus, který ráno stojí v zácpě, řidiče nemotivuje, aby svého miláčka nechali doma.
5. Stavba pořádných cyklostezek - takových, které vedou napříč celou Prahou, jsou celou dobu jasné viditelné, a cyklisté na nich požívají aspoň elementární ochranu před auty. To bude vyžadovat i nějaké nové mosty, sem tam možná podjezd a hlavně předělat obrubníky - ne jen barvičky na zem - ale hlavně to pořádně naplánovat a zrealizovat celé.
6. Zakazovat jen to, co pak umím vymáhat, abych nebyl jen k smíchu. A raději místo nových zákazů začít pořádně realizovat ty staré, kde nás tlačí bota - např. začít s pořádnou kontrolou na STK, vymontovaných DPF a podobného, aby se omezily zombie vraky ve stavu klinické smrti. Holt by si ti borci chalupáři místo silného turbodýzla museli koupit novější menší auto v základní konfiguraci. Motor 1.9tdi by přes své nesporné kvality někdy před 25 lety neměl být vynášen do nebes a amatérsky tuněn, ale vynesen na vrakáč. Paušálně.

A neberte to tak, že kydám špínu na stávající magistrát. Ten jenom pokračuje předchozí agonii. Bém sice něco stavěl, ale pomalu, a ti předtím skoro vůbec. Na vině jsou bohužel i chabé zákony a nečinnost státu (tedy ne magistrátu) v případě velkého okruhu, který bez diskuse má strategickou prioritu. Přitom vylít do krajiny trochu asfaltu (na tolik potřebné části D0 nejsou žádné složité mosty ani tunely a není nijak dlouhá) není moc práce, navíc za evropské peníze, které jsme nikdy nebyli schopní v plné míře čerpat, takže to dokazuje, že problém je v neschopnosti se dohodnout a mít na to zákony. A za to démonizovaní Hřib ani Bém nemohou.

Mobilita

Shlédl jsem on-line konferenci Czechcrunch na téma budoucnost mobility (více zde). Od zástupců automobilky, přes sdílenou mobilitu až po vynálezce letadla-dronu. Cílem bylo zamyšlení, kam se cestování bude ubírat v příštích letech.

Mnohé z příspěvků byly spíše ve stylu "jak se máme, co děláme", což je ale samo o sobě zajímavé - hovořili zakladatel Rekol, sdílené skútry Blinkee, carsharing GreenGo, zástupce Toyoty/Lexus o vodíku atd. Celkově cenné postřehy ze sdílené mobility a mikromobility.

Padlo tam ale i pár zajímavých informací, které mi souzní. 

Například ohledně městské cyklistiky - i přes veškeré proklamace její podpory, jsme se vlastně nikam nepohnuli. Naše cyklostezky jsou polovičaté a spíše rekreační - narozdíl od měst, která to myslí vážně, máme my skoro 0 kilometrů stezek dedikovaných čistě pro kola a dotažených tak, že vás dovedou z bodu a do bodu b nějakým páteřním směrem a přitom vás každou chvíli nevženou pod kola zuřivých řidičů. A kdyby nic jiného, je potřeba připomínat si, že cyklopruhy na silnici nejsou řešením, které dostane lidi na kola. Ano, podobný pocit mám taky - než všude malovat na ulice panáčky na kole se šipkou, kteří v kritický moment vždy někam zmizí, raději bych udělal třeba dvě cyklostezky pořádně někde, kde to dává smysl. 

Celkově nakonec mnoho přinejmenším inspirativních pohledů, doporučuji ke shlédnutí. V práci v našem Integrátorovi mobility integruji spíše veřejnou dopravu v kombinaci s automobilem, ale i tento nový blyštivý svět mikromobility a sdílení bych měl vzít v potaz.

1,5 metru zlosti

Jako cyklista absolutně nechápu a odmítám nové pravidlo, kdy motorista musí při předjíždění kola udržovat odstup 1,5 metru.

Hlavní problém mezi motoristy a cyklisty je následující:

1. Motoristé předjíždí cyklisty tam, kde to není bezpečné a není tam vidět. Narozdíl od jiných zemí odmítají počkat, dokud nebude vhodná situace. Když vyjede naproti auto, sejmou cyklistu. Špatně předjíždění vidím každou vyjížďku a často jsem svědek jako řidič - jen to zatím nedopadlo fatálně. Dokonce když čekám na vhodný moment k předjetí, na mne někdy jiné auto i bliká nebo troubí.

2. Cyklisté se leckdy chovají jak prasata. Jakmile přesednou z auta na kolo, začnou ignorovat pravidla, pozbydou půd sebezáchovy - jezdí na červenou, překáží, chovají se k sobě navzájem a k chodcům šíleně.

3. Policisté motoristy ani cyklisty nekontrolují. Policie u nás kontroluje jen to, co lze měřit strojově. Tedy rychlost. Jenže rychlost ve vztahu cyklista-automobilista zpravidla není problém. V mnoha okolních zemích vás ale mohou na základě pozorování sejmout třeba za agresivní jízdu. Opět vás mohu ujistit, že jsem to v praxi víckrát viděl a mohu potvrdit, že to byla agresivní jízda, a že diskuse byla ukončena slovy "jsem důstojník ten a ten a tyto moje oči jsou důkaz". Samozřejmě, že takové pozorování nemůže dělat každé přiblblé české "bengo", ale musí na to být metody, musí se to učit v policejní škole atd. Rychlost za vhodných podmínek nikoho neohrožuje - ale právě agresivní chování je špatné.

4. Policisté se bojí pokutovat, aby si nezkazili reputaci. Jenže bez trochy buzerace se nikam nepohneme. Bezmezná důvěra v lid nefunguje. 

Taková ta schopnost tolerovat, počkat pár sekund, pustit někoho, to se u nás moc nedělá. My máme tu mentalitu "jsem Čech, jedu, na vás kašlu". Na kole i v autě. A určitě je to vidět i v tom, že pak volíme borce, co se s tím "nemažou" - ti nám imponují.

Takže 1,5 metru všechno jenom zkomplikuje a vyhrotí a policie to stejně nebude umět ani chtít kontrolovat. A čím víc máme pravidel, která neumíme vymáhat, tím jsou ta pravidla více směšná.

Ostatně jako většina věcí, co pochází z konzultací s Auto*Mat. Tato organizace cyklistům škodí, protože je absolutně militantní a polarizuje společnost - má to ostatně i v názvu. Dokonce polarizuje i jednotlivce. Když je za volantem, nesnáší Auto*Mat. Když je v sedle, miluje jej. A když je u piva, všemu rozumí. Jako tento blog. My cyklisté ale automobilistům ve většině případů nechceme dát "mat". Chceme tu společně existovat a jsme si jistí, že na světě je prostor pro obojí.

Abych skončil pozitivně: Cyklistů za koróny přibylo a není to horší, než bývalo. Skoro naopak. Možná i v té přecpanosti stezek a cest se objevila určitá pokora cyklistů samotných a pochopení, že v Troji v neděli odpoledne prostě nelze mezi tolika lidmi kličkovat a spurtovat 30 kmh.