Čím víc je poslouchám, tím blahosklonněji mnou prorůstají. I tak musím říct, že nejsou tak nadžánroví jako jejich debut, takže osloví jenom specifickou skupinu posluchačů.
Musím dát zapravdu těm, kteří říkají, že Out of Exile zní více jako band. Je to brilantně muzikantsky provedené puristické album svého žánru. Paradoxně mu ale chybí ten rozpor: dojemný emotivní Cornell, jak ho známe z Euphoria Morning a Soundgarden dosazený do idiotského energického, mimozemského ale přízemního zvuku Rage against the Machine. Tam kde se kapela snažila napodobit styl prvního alba je tedy výsledek oslovující. Kdesi po páté písničce se však svěží duch poněkud vytrácí a vrací se až zase nakonec. Pokud kapela nezmění na příštím albu styl, čekají ji neslavné chvíle.
Jak tedy definovat samotnou novinku? Audioslave jsou hard rock, který si hodně bere ze stylu grunge - přímé až popové nesložité melodie a trhavý zvuk vykouzelný na technologické minimum nástrojů, zde navíc okořeněný o osobité muzikantské efekty vytvořené "živě". Studnicí zvuku jsou R.A.T.M., což potvrzuje basová kytara místy zastiňující ve výškách místy hlavní kytaru a taktéž dominantní monotónní vybubnovávání rytmu.
Debutové album sice novinku ve všech směrech zastíní, už protože se za pouhé tři roky stihlo ověnčit "legendárností". Novinka vás zklame, ale to pouze na první poslech, jinak vás čeká další výborný nášup muziky, který stojí zato mít doma, pokud jej NEbudete srovnávat právě s albem z roku 2002. Osobně bych udělil čtyři (nebo 3.5) z pěti.
Čtěte také recenzi na Revelations (2006)
Žádné komentáře:
Okomentovat