Jedeme!

Upravené stránky Coloseum Restaurants, navenek beze změn, jdou do ostrého provozu!

Krize? Krize!

Sněmovna reprezentantů projevila jistou dávku rozumu a nenapumpuje 700 miliard do umírajících amerických bank. Nezadá tak (alespoň zatím) bankám důvod, aby se příště chovaly ještě riskantněji, nezasáhne do (relativně) volné soutěže na trhu a nezatíží kolektivně občany své země.

Co to ale znamená pro nás? Ačkoli účinnost finanční injekce byla hodně diskutovaná a nejistá, její neudělení znamená, že se krize a nestabilita pravděpodobně prohloubí a postupně se přenese také k nám do Evropy. Nebude to TA fajnová krize, o které novináři až doteď tak rádi mluvili.

Ego shot září 2008

Hledáte práci, ucházíte se o zaměstnání, jste úspěšní, domluvíte si nástup, ale přesto vás nějak překvapí, když máte nastoupit a mluví na vás cizím jazykem, jazykem, kterému nechcete v tu chvíli úplně rozumět. A není to "obrat v osudu" - s tím už jste se naučili počítat - nejste hloupí. Je to víc než vy. Je to poučné. Přejde to za dva za tři dny. Jeden pocit, o který vy čtenáři možná nestojíte. Ale já si ho sem píšu. Do deníčku. Září 2008.

Každopádně odjíždím nečekaně do Münsteru a vracím se ve čtvrtek. Omlouvám se všem, komu jsem na tento týden zorganizoval čas a nedostavil se. Není mi to po srsti, je to výjimečně, výjimečně zase, jakoby to období mezilidské smůly nekončilo. Ale končí. Predikovatelnost přijde, jen to chce ještě jednou-dvakrát váš respekt a trpělivost. Díky. I am healing. I am healing.

Tramvaj Škoda 15T pro Prahu

Ušlo mi, že na světě už je nová tramvaj pro Prahu. Po velmi avantgardním Porsche 14T je design, dalo by se říct, vysloveně umírněný. Pokud vám to rovněž "ušlo", fotky jsou pod odkazem.

Rok

Nevím proč (občas to dělám) jsem si projel z rychlíku fotografie za poslední půlrok. A na konci mne napadlo, že je to rok, co jsem vyjel do Vídně. Kolik se toho za jeden rok změnilo, kolik jsem ztratil, kolik jsem získal, kolik jsem se naučil, kolik jsem zapomněl, kolik lidí jsem poznal a na kolik zanevřel... Mám sklony dramatizovat, ale bez nadsázky je to víc, než za několik let předtím.

Změny a zážitky si daly dostaveníčko a jejich dráhy se protnuly v jednom roce. Některé ne náhodou, některé absolutně. Stává se vám to taky? Každopádně: za rok zase tady a jsem zvědav!

Krize? Jaká krize?

Docela se nestačím divit. Denně čtu a slyším o ekonomické krizi. Kde je jaká krize? Četli si novináři její definici? Řekněme spíše, že panují "ztížené podmínky".

Odjel jsem na pár dnů do Berlína a mezitím zemřel Richard Wright, geniální klávesista Pink Floyd, nenápadný a skromný člověk, který bez nadsázky pootočil celý svět pop-music jako málokdo. Jsem si zcela jistý, že pokud by nepodlehl rakovině, měl by ještě ve svém oboru hodně co říct. Opravdu nepříjemné překvapení. A potvrzuje jednu věc: Pink Floyd už nikdy nebudou.

O události píše na svém webu David Gilmour a nebo třeba Hodpodářské noviny. A mně nezbývá, než uctít génia poslechem jeho tvorby...

Východní Berlín - západní Berlín - co je co? Pocitově dost tápu. Prošel jsem celkem mnoho ulic, nejen v centru obou metropolí a musím říct, že zašlá sláva čpí spíše ze západní části, zatímco atmosféra změny vibrující mezi blýskajícími se mrakodrapy bývalé východní části pranic nepřipomíná "ušmudlaného bratříčka". Ale abych nekřivdil, obyčejné ulice západního Berlína přecejen vykazují lidsky přívětivou honosnost dlouho zaběhnuté kultury. Tohle na východě v čerstvě rekonstruovaných ulicích chybí... Každopádně: krásné 4 dny.

Hlavní baterii fotografií najdete zde, dovětek potom zde.

Ze života

A když už si myslíte, že jste nastoupili správnou cestu, přiletí přímo ze vzduchu a krásně sedne... lupanec velký asi jako střední langoš.

Disarm you with a smile
And cut you like you want me to
Cut that little child
Inside of me and such a part of you
Ooh, the years burn

I used to be a little boy
So old in my shoes
And what I choose is my choice
Whats a boy supposed to do?
The killer in me is the killer in you
My love
I send this smile over to you

Disarm you with a smile
And leave you like they left me here
To wither in denial
The bitterness of one whos left alone
Ooh, the years burn
Ooh, the years burn, burn, burn

I used to be a little boy
So old in my shoes
And what I choose is my voice
Whats a boy supposed to do?
The killer in me is the killer in you
My love
I send this smile over to you

The killer in me is the killer in you
Send this smile over to you
The killer in me is the killer in you
Send this smile over to you
The killer in me is the killer in you
Send this smile over to you

(Smashing Pumpkins: Disarm)

Ale odjíždím do Berlína. Parádní příležitost vyčistit si hlavu ve městě, které... je na pochodu. Ulice, domy, jeho tvář, jeho kůže... i jeho střeva. Jedna velká drenáž na anonymní události. Aspoň tak si ho pamatuju. Inkubátor na lechtivě nevhodné myšlenky, drtič na odpad z hlavy. Aspoň tak si ho pamatuju.

Evy se dala na žurnalistiku

A docela jí to jde, nemyslíte?

Strop je zase výše

Sázka na risk opět vyšla, ačkoli jsem sám už téměř nevěřil.

Otevírá se mi vysněné nové hřiště s novými brankami a novými soupeři.

Firefox 3

Nemůžu se zbavit dojmu, že nový Firefox 3 je těžkopádný, nestabilní a nepřináší nic zásadně viditelně nového. Jednoduše: Vůbec ho nemusím mít a je mi to líto.

Vídeň v létě

Naposledy jsem byl ve Vídni v létě jako student gymnázia. Vídeň v létě má nádhernou atmosféru, vládně pohodou. Ale i ta je spojená především s lidmi a přáteli (díky!).

Tentokrát, krom toho, že jsem viděl Donauinselfest, novou doporučení hodnou výstavu Vincenta Van Gogha v Albertině a spoluuvařil svoje první lečo v životě, jsem si také splnil svůj velký sen: Vyjel na Kahlenberg a Leopoldsberg na horském kole a po kopcích nad městem se přenesl pěkně až k Schönbrunnu (s maličkou zastávkou na Käsespätzle a Radlera).

Rumunsko

Vrátil jsem se z Rumunska, z Banátu, z Jižních Karpat, nevysokým pohořím severně od Dunaje. Protože jsem cestovatel, byl můj výlet cesta a na cestě člověk má tendenci věci a dojmy přijímat, jak přicházejí, zapomínat ty, které přišly včera a nahrazovat je novými. Proto jsem se rozhodl psát stručný deník, nebudete-li se na mne zlobit.

Rumunsko na mne první den zapůsobilo svou jižní ledabylostí, svéráznou architekturou, zároveň však jistou jižní noblesou, která se prolínala s dráty na dřevěných sloupech uprostřed nablýskaných hlavních městských tříd stejně jako na návsích nejmenších vesnic.

Naproti tomu stojící pak trkají do očí západní značky ve větší hojnosti než doma, zcela bez obalu, skleněné mrakodrapy ve městě Timisoara, na jehož náměstí, ne nepodobném těm benátským, žili za ranního úsvitu holubi v naprosté symbióze se svým okolím a za nekončícího zvonění kostela se vznesli, aby máváním křídel uvolnili místo přicházejícímu ránu a s ním přicházejícím lidem.

Další dny se Rumunsko již zdálo spíše "středoevropské", po jihu ani stopy. Jeho obyvatelé poklidní, kultivovaní - a to jak na silnici v autech, tak při osobním jednání. Nižší životní úroveň však za každým rohem.

charakteristický je nepořádek, který je všude. Návštěvník nabyde pocitu, že se prochází po troskách impéria tak jako při procházce Pompeii. Trosky toho, co bylo, sloužilo, fungovalo, pracovalo, zkrášlovalo, jsou doslova všude. Chybí však lidé, kteří by jim vdechovali život a dávali smysl. Ti snad žijí v jiných vesnicích, městech, v jiném světě. Díky těžkému průmyslu jsou tyto trosky zvláště působivé - stejně jak sloupy a k nebi se vzpínající ruiny kdysi kolosálních antických chrámů.

Působivá byla také "vesnice" s tramvají. Město s ryze vesnickou zástavbou, které se táhlo několik kilometrů pouze podél hlavní silnice, po níž jezdila tramvaj a občas se rozšířilo do stran v sídliště, zakončeno mohutným komplexem továren a nefalšovanou venkovskou návsí, kde se tyto vrklavé dopravní prostředky otáčely.

Psi. V Rumusnku typicky toulaví. Rádi se přidávají k naivním turistům a žebrají, cyklisty neznají, a proto nesnáší. Výhružka kamenem, která by v Čechách vedla k navýšení agrese, však plně postačí k zahnání jakkoli velkého zvířete. V horách pak o něco odhodlanější hlídači stád, zpravidla rovněž zcela volně pobíhající. Nic jako rasa nebo útulek tahle země nejspíš nespatřila.

Typickým centrem kulturního života je magazín. Krámek jak střižený z dob socialismu, většinou však obsahující základní zboží povalující se v regálech, a to jak typu Milka a Coca cola, tak typu vážené sušenky. Především ale svatostánek - chladnici (nebo více) s pivem. Točené pivo je považováno za podřadné, lahvové, o něco dražší, je upřednostňováno. Magazín většinou disponuje slunečníkem a sezením. Větší vesnice již mívají hospodu, městečka rovněž supermarkety. Pečivo je vyprodáno zpravidla hned ráno, přesto je na tyto krámky spolehnutí i ve velmi zapomenutých končinách.

Rumunský hudební mainstream se příliš neliší od hudby z Maroka kombinované s řeckým nebo tureckým "Balkánem."

Fotky na Facebooku jsou zde a zde.