Fascinace: The Mars Volta - Desperate Graves

When I turn the dial
and leave the gas on
I'm the matchstick
that you'll never lose

Skladba the Mars Volta "Desperate Graves" mne nepřestává fascinovat. Zvláštní bláznivý text psaný snad pomocí nějakého veršového strojku, který ale překvapivě dobře sedne muzice. Živě tady a originál zde.

Skleněný pokoj

Čtu teď zajímavou knihu, Skleněný pokoj od Simona Mawera. Nikdy bych nečekal, že cizinec (nečeský, nerakouský a neněmecký člověk) poměrně s citem a bez nutnosti nořit se melancholicky do detailů, bude schopen vytvořit čtivé dílko pojednávající o kousku české historie.

Možná si ale jenom svou historii moc hýčkáme. Možná si příliš křečovitě držíme patent na její hořkost. Možná je to malá a snadno uchopitelná historie, kterou může kdekdo zabalit do uzlíčku a prodat v knihkupectví. A to je dobře!

Liščí ohon

Tak jsem si na kolo koupil ohon od Herren Fuchs - jmenovitě tlumič modelové řady 2010 Fox Float RPL. Jsem poměrně zvědavý. Z o půl řady vyššího modelu jsem zjistil, že takový liščí ohon skutečně jemně hladí krajinu a že citlivostí a linearutou chodu nelze hledat srovnatelný tlumič. Protože Cannondale Prophet je jednočep (byť ne klasický - jeho čep je uložen před šlapacím středem, tudíž při šlápnutí se dráha řetězu protahuje, což zabraňuje pohupování, ale také blokuje zadní stavbu a vytváří zpětné rázy do šlapek), funkce lock-outu mi přišla jako zajímavá možnost, která z liščího ohonu udělá tvrdou ebonitovou tyč, a kolo by se díky tomu mělo chovat na asfaltu jako rozené XC.

Ačkoli se však jedná o high-end mainstreamový výrobek, nenašel jsem žádnou odbornou recenzi. Pouze povrchní komentáře od lidí, kteří jeli v životě pouze jeden další (většinou špatný) tlumič. Že by pod svícnem byla největší tma jako vždy?

Taky dědkovatím - stálý příjem mne kazí. Jedná se totiž asi o první tlumič, který jsem si objednal přímo u dovozce. Žádný second-hand nebo výhodný šedý dovoz z Německa. I tak byl samozřejmě s pořádnou slevou, ale přesto to zamrazí. Víte, že byste se mohli chvíli pachtit a koupit ho ještě levněji - informační převaha je totiž na vaší straně. Ale vy to najednou neuděláte, protože máte dost pachtění. Nezbavíte se ale pachuti, že si kupujete pořádně drahou hračku, a že to kolo jezdilo i bez ní.

Nic to ale nemění na tom, že se pekelně těším na jaro a na kolo. V podstatě se totiž pohybuji v dost omezeném kruhu "práce - auto - práce v bytě - auto - doma -auto - práce" a vyjet do přírody na kole tomu vždycky dá tu chybějící "kytičku".

Nový business?

Hmm. Slyšel jsem, že v Rumunsku jedna krevní banka (myslím, že se jmenuje Banca Transylvania) neustále poptává nové konzultanty pro své HQ v rumunských horách. Možná by stálo za to to zkusit.

Neil Young: Le Noise

Le Noise, novinka od Neila Younga, je přesně ten druh alba, který pohladí po duši. S citem odměřená porce řemeslné práce, tak jak je na to posluchač tohoto zvláštního živočicha mezi muzikanty zvyklý. Pravda, ne každá deska se Youngovi povedla natolik, aby se o ní dalo říct "dobré jako obyčejný Young". Takže se nedá ani říct, že novinka je skvělá nebo vystupuje z řady. Alba tohohle kanaďana totiž mají tendenci do řady zapadat, pokud jsou dobrá - a to vás právě podrbe za ušima.

Pokud vzpomínáte na Dead Mana, film Jima Jarmusche, tak nějak zní kytara na novém albu. Nikam nepospíchá, a i když přidá, "nešlape" jako "splašený kůň" (kapela Crazy Horse, Youngova rockovější reinkarnace). Spíš procítěně, bez velké vyumělkovanosti a bez zbytečné přemíry motivů hudba plyne přes jednotlivé akordy, nezastavuje se a nediví se, že hlas zestárl, nenutí vás pamatovat si zpěvné motivy. Suché, až na kost oholené a přece dobré - tak dobré, jak to jen lze čekat!

Až půjdu příště k lékaři

Nechci hanit všechny lékaře, ale jejich nátlakovou akci považuji za ubohé, prachsprosté vydírání a je mi velmi líto, že jim prošlo. Nelidské je především provedení, v základu bych se za jejich myšlenky nejspíš i postavil:

1. Platy ve zdravotnictví jsou opravdu malé. To, co dostane kdejaký nevycválaný hejhula z ekonomky hned při nástupu, musí lékař tvrdě vydřít a možná ani po letech praxe se k tomu nedostane. Nemluvě o tom, že většina ekonomů ve srovnání s lékaři dělá neužitečnou práci (nehovořím teď o ekonomické užitečnosti, ale o tom, že potřebujeme jíst, pít a být zdraví, a pak teprve můžeme dělat "zisk").

2. Vláda těžko mohla reagovat lépe, než se dohodnout. Možná být ostřejší, ihned začít zvát cizí lékaře, zajistit, že odpadlíci nedostanou v ČR v oboru už znovu práci, podat žalobu za veřejné ohrožení... ale to se nedělá až tak lehko a rychle, a když se s tím nezačlo hned, už bylo pozdě. Krizová varianta pak byla pouze dočasným polořešením.

3. Vytváří nebezpečný precedent, kdy každá životně důležitá profese může podobnou nátlakovou akcí zvýšit svoje příjmy na úkor jiných státem financovaných profesí. Například hasiči nebo lékaři tohle udělat mohou, učitelé nebo vědci pouze velmi těžko.

4. Stavu zdravotnictví nerozumím (hodně jsem sice četl, ale nevidím pod slupku), takže můžu pouze konstatovat, že není ideální a určitě stál za protest. Ale proč zrovna teď a takovým způsobem? Tak hrozný jeho stav určitě není, aby se muselo totálně paralyzovat, a možná, že stálo spíše za to reformní vládu podporovat a konzultovat - protože to leckteré předkrizové vlády příliš neumožňovaly...

Až půjdu příště k lékaři (nemluvím teď o soukromé praxi), budu si holt myslet o něm své. Půjdu tam z donucení, jako k někomu, kdo nejenže má moje zdraví ve svých rukách, ale ještě mi může vždycky vrazit kudlu do zad.

Porta Pro revisited - záruka se počítá

Vzpomínám si, jak jsem kdysi poměrně draho koupil sluchátka Koss Porta Pro, zázrak, který je schopen rozezvučit kdejaký mobil. A s doživotní zárukou. Ta znamená, že za poměrně rozumný obnos byla sluchátka bez jakýchkoli dotazů vždy uvedena do stavu "jako nová". Stačilo je zaslat na servisní adresu. Po více než sedmi letech tady leží na mém stolku v hotelu a hrají pořád stejně pěkně. Ačkoli teď už je zdaleka tolik nepoužívám a zdaleka ne tak tvrdě, opravou za život prošla dvakrát - bez řečí a jednoduše.

Dnes se ta samá sluchátka prodávají s dvouletou zárukou (což je zvýrazněno) za pouhých 700 CZK. Zákazníkovi, který za ně kdysi vyhodil poměrně dost peněz, sice může přijít, že se jedná o podvod, ale ta záruka se počítá. Jinými slovy: Mít je za 700, už bych je neměl.

Sük

Po více než roce a půl mne přemohla nemoc. Sice jen nachlazení a naštěstí ne zrovna v ďábelském pracovním tempu, které nezřídka "nastává", ale je tady. Imunita prostě neunesla několikadenní večerní rozšafnosti a za doprovodu alkoholu vypověděla službu. Tak tu ležím na pokoji v Rumunsku a čekám na další den, jestli to po probuzení náhodou nebude lepší.

Nejste-li...

Tento e-mail a jeho přílohy je určen pouze pro jeho příjemce. Nejste-li jeho příjemcem, ale přesto jste tento e-mail přijali, dělejte, že nejste příjemcem a nikomu se nic nestane.

Velké maličkosti

Smartphony s výsuvnou klávesnicí a výklopným dotykovým displejem většina lidí odsuzuje pro jejich velikost, která je tak trochu předdefinovaná uvedenými vlastnostmi.  Nicméně právě výklopný displej, k jehož ovládání používáte stylus, už sám tuto velikost ospravedlňuje. Nemusíte se totiž telefonu přizpůsobovat - můžete číst téměř v jakékoli poloze a on se přizpůsobí vám. Předtím jsem vlastnil smartphone pouze "ležací" a rozdíl je poznat, protože ten musíte neustále držet v ruce nebo sedět relativně nad ním, pokud chcete číst například u stolu při konzumaci. Je to jen příjemná malichernost - určitě netvrdím, že telefony s klávesnicí jsou lepší než bez ní. Paradoxně byl totiž stejně nejlepší telefon klasický menší mobil s několika málo klávesami a baterkou, co vydržela týden...

Black Country Communion

Tahle instrumentálně brilantní kapela vyvolává příjemné vzpomínky na doby, kdy Deep Purple hráli Burn a Led Zeppelin In Through the Outdoorl. Nečekejte ani o špetku víc, ale hlavně ani o špetku míň - pokud vám nevadí generační gap, doporučuji!

Příchod Proroka - aneb zážitky z první jízdy

Jak se jezdí na kole Cannondale Prophet? Především po chvíli získáte dojem, že je "cool" i váš stín. Dál pak dojem jízdy na traktoru. Široká řídítka na krátkém tlustém představci, masivní roura vidlice na dvojité korunce a ve srovnání s předchozími koly "obrovský" 140 mm zdvih dávají úplně jiný pocit. Díky tomuto terénnímu vybavení již například vůbec není třeba objíždět díry na českých silnicích - můžete jimi se vším komfortem projíždět přímo a odpružení si s nimi poradí - jakkoli ho pro tento účel zřejmě nenavrhli.

Víc jízdních dojmů si nechám na jindy, protože jsem jel vesměs po rovině a nebo buď jako šnek proti nebo naopak jako ďábel po silném větru. Vynášet tedy soudy o akceleraci a pohupování zadní stavby, když se v onom větru pohupoval celý jezdec, by bylo krajně trapné...

Kolo se mi však povedlo pokřtít notnou dávkou prvotřídního bahna - a tak to u horáka má být. Vyfotil jsem si to a teď už ho můžu udržovat sterilně čisté až do doby absolutního rozkladu materiálu.

Potom 3 mrzutá překvapení!

Překvapení první. V osadě před Černošicemi ustoupili z nesmyslného zákazu jízdy cyklistů v místě, kde běžně smí jezdit auta a motocykly (zřejmě je možná někdo přesvědčil, že  pro takový zákaz nemají oporu v zákoně a to, že jim Policie ČR vyrobila příslušnou značku, ještě neznamená, že je ta značka platná. Zákaz se změnil na jednoduchý zákaz vjezdu s poznámkou "cyklistům vjezd povolen rozumnou rychlostí" - tedy opět značení neplatné.

Překvapení druhé. Za touto osadou navazuje zcela nová asfaltová stezka. WOW. Někdo srovnal se zemí celý starý břeh řeky, kde mohutné stromy rostly možná 100 let, což je rozhodně víc, než bylo komukoli, kdo dal za krvavé (nejspíš evropské) peníze příkaz je vykácet. Podle mého by měl být nejdřív tak starý jako ty stromy a pak teprve o nich rozhodovat - zvláště kvůli takové blbosti, jako je cyklostezka, která ale už vede také po druhém břehu. Zajímalo by mne, zda peníze kromě asfaltu vystačí také na výsadbu nových stromů. Taky by mne zajímalo, jestli dotace vystačí na to, aby stezku dostavěli aspoň až do Radotína nebo jestli zůstane jen "pomníčkem" oné dotace, kterou bylo třeba vyčerpat přes spřátelenou stavební firmu.

Překvapení třetí. Na cestě přes Nasshunddorfský most zase značky zmizely. Teď už není potřeba po cestě přes velmi úzký most kolo vést. Prostě se to zřejmě "rozhodlo". Nebo je někdo zničil a už nebyly nahrazeny. Zvláštní je, že most nikdo nerozšířil ani neopravil. Jen už to prostě "není zakázané". Jen to prostě předtím "zakázané BYLO".  Nějaký pomáhač a chránič vás mohl za jízdu pokutovat a chránit a nejednou už nemůže. Proč? Přitom to bylo jedno z mála míst, kde zákaz byl opravdu smysluplný.

Naproti tomu průjezd Negropolem byl velmi příjemný - vilky se oblékly do nových fasád, leckde i do nových plotů a tak byla radost na pohledět, stejně jako na novou úpravu ulice před místní stanicí vlaku PID.

Je prostě příjemné po dlouhé době vyrazit na stará známá místa - změny se na vás přímo valí. A když je k tomu ještě krásné počasí, nelze se než těšit na opravdové jaro! Jízda mi rovněž připomněla, že život je také o aktivním pohybu, nejen o práci za počítačem a mávání malířskou štětkou. A tak jen opakuji své předsevzetí, že až dokončím byt, nebudu už dělat o víkendech nic než více či méně aktivně odpočívat.