Cibulový quiche

Se dopekl. Vyndavám z horkem sálající trouby. Krásně voní, krásně vypadá. Bordeaux. Hrozny. Nějaké sýry.

Ještě hudba

A ještě hudebně: Velmi mne zaujal bývalý hráč Velvet Undergound John Cale se svou deskou Shifty Adventures in Nookie Wood. Už když si poslechnete úvodní I Wanna Talk 2 U (zde), která vás probudí slovy Hey you, wake up, I wanna talk to you je jasné, že deska má dobře našlápnuto na slušný cross-over... a to se později jen potvrdí.

Martin mne upozornil, že britský skladatel Max Richter předělal 4 roční období Antonia Vivaldiho. A udělal dobře. Pročistit, zjednodušit, vypointovat. Vznikne popovější, dnešnímu uchu přístupnější verze, která se ale překvapivě nikterak nepodbízí. Doporučuji! Koncert zde. Osvětový článek na The Guardian zde.

A dál už vás nebudu obtěžovat, jen jako lahůdku na rozjezd večera přidám You do You od Bear in Heaven - pro všechny milovníky klasického melodického psychedelického rocku. Shlédněte zde.

Palác Stromovka

Nikdy jsem si nevšiml, jak je Palác Stromovka krásný a důmyslně naplánovaný, jak respektuje lokální lidský rozměr a příjemně dotváří pohled z uliční čáry. Zcela vůbec ve staré zástavbě nepůsobí jako betonová krabice, naopak dokonale respektuje zdejší architektonický ráz, ba dokonce jej povyšuje a hned o několik pater.  Také se vůbec nezdá, že by hezký pohled na něj byl pouze z oken zde plánovaných kanceláří. V neposlední řadě nelze pochybovat, že lepší využití místního ladem ležícího prostoru si Letná nemohla přát. Za takový pěkný projekt oba palečky nahoru - pro pány projektantíčky i pány developříčky. Praha má zase na co být hrdá. Architektuře nerozumím, ale jsem okouzlen - nechte se také okouzlit, třeba zde.

Jazykový tréning na líné sobotní odpoledne

Blixa se zase činí, tentokrát v italštině - v oduševnělém pojetí navazuje na nahrávky Neubauten z minulého desetiletí. Doporučuji!

Mezi světy

Letenka do jiného světa koupena. Bude to symbolicky let přes matičku Vídeň, přistání na uspěchaném Schwechatu, dál ještě s důvěrně známými Austrian (Warm Servus jako poslední zbytky Evropy), a pak už mne čeká na 5 měsíců jenom Asie.

Mezitím uvnitř přecházím mezi světy. A zatímco mnou zmítají strachy a pochyby, snažím se jít kupředu vytyčenou cestou. Učím se poslouchat pocity a někdy bych je proklínal - často mne hladí po srsti, ale často taky proti. A srst? Je to kožich, v kterém je příliš horko. Je to bestialita made in svět-kolem. Těším se, že kožich zahodím, a že někdy ucítím dotyk holou kůží. Dveře mezi světy. Když už čekám, že srostly se stěnou a chystám se o ně žoviálně opřít, někdo je z druhé strany otevře, a já mám co dělat, abych to ustál, než přijdou dny, kdy se budu hlasitě doklepávat.

Slavné útěky? Zpravidla nerad utíkám. Tentokrát se nemusím stydět to přiznat - utéct na dobu do Asie přece není nic špatného. Co jiného se do Asie dá než "utéct". Ze světa Evropy s jeho historií do světa Asie s čímkoli, co tam potkám. Neexistuje jiný styl cestování do jiného světa než "útek". Zůstane tu rodina, kamarádi, Cannondale, obě auta, úhledný byt v Podolí, hypotéka, pojistky, práce, nedořešené vztahy a krásná přátelská zemička - laterální posun, člověk si vezme jen to nejdůležitější s sebou. Říkejme tomu ale raději bílý útěk.

Před čím utíkám opravdu nerad? Před novým životem, na který jsem se už tolik těšil. Životem bez terminálů, taxíků, letadel a luxusních hotelů. Před novou prací, na kterou si ještě budu muset chvíli počkat. Před novou každodenností, která mi má být dobrým sluhou a zlým pánem. Před novým způsobem nakládání s volným časem, který mi měl být určitou výzvou.

To vše tady nechávám a na to se budu těšit zpátky.