Jak se to v te Asii stavi?!

V Asii mi krom jiného padlo do oka, jak zásadně jinak se tam žije i díky odlišnému stylu stavění. Níže tedy uvádím několik neorganizovaných postřehů.

Nejmarkantnejsi je styl "garaz" bez oken. Ten vznikl v oblastech s hustym osidlenim, kde pudu vlastnikum prerozdeloval stat nebo mesto. Kazdy dum zde ma do ulice sirku ca. garaze na 1 vetsi vozidlo. Asiate ziji radi na ulici, a tak ma tato plocha nejvyssi cenu, nebot ji lze vyuzit jako komercni a jeste se roztahnout i na chodnik. A kazdy ji tak vyuziva. Ulice tak dostava charakteristicky chaoticky barevny nadech. Nad tim vsim se muze tycit az nekolik pater (dva domy vedle sebe se mohou libovolne lisit) a ve vysce prvniho patra zpravidla sloupy s nekonecnym mnozstvim dratu, neony a klimatizace. Uz asi chapete, ze to nemuze byt esteticke.

Bohatsi pak skoupili domy dva, coz nutne nema vliv na pocet pater - casto ma garaz az 5 podlazi (Vietnam) a dvojdum jen treba dve. Oba ale mohou stat vedle sebe (nikdo neresil ulicni linii).

Co to ale take implikuje, je pocet oken. Ta mohou byt jen do ulic a jeste jen ve dne, nebot obchody v noci zaviraji. A protoze bloky byvaji velke, nema-li dum zahradku, dalsi ulici nebo reku ze zadni strany, nema vlastne skoro zadna okna.

Na nahrazeni oken se pouziva klimatizace a vetraky, ktere nemaji jinou funkci, nez ze viri prach a zpusobuji rymu.

Nepomohou vsak proti vlhkosti a plisni, ktera si asijskych domu drzi jak cert krize.

Sem tam ale naopak chybi stena - nikoho nenapadlo dat si par dnu praci a dostavet ji. Misto ni se pouziva umakart, sitka nebo spinavy hadr. A tak obchod s oblecenim deli od kuchyne casto jen plenta a vy si kupujete modu s vuni kari. Nebo zachodu. V hostelech a hotelech pak casto narazite na umakartove nebo preklizkove steny obecne - soukromi pak zustava perfektne zachovano. Nebo slysite kazdou vec z ulice, jako by byla za hlavou.

Protoze prilis neexistuji skla, resi se odstineni balkonu a lodzii proti nevitanym navstevnikum casto zamrizovanim. Fasady tak pusobi jako vezeni.

Nebo se sprchujete v plesnive koupelne, kde na vas utoci hejno komaru, po nohach vam lezou zvedavi mravenci a kolem leze par pavouku.

Kvalita je obecne silnym pojmem - neni dum, do ktereho nekape nebo netece, a to i pres casto novou strechu. Casto prosakuji steny - okapy a odvod vody z monzunovych destu prece v tropicke oblasti neni tema - lepsi je vse nechat tect primo na steny. Opadane dlazdicky, olamane plastove dvere skrz ktere vidite, to jsou dalsi dukazy asijske kvality.

Veci jsou delane fusersky a beze smyslu: Napr. kdyz uz ma pokoj ve vsech otvorech site, je k nemu pripojena koupelna, ktera nema dvere a je primo pod strechou, ktera nechava nad stenami 20cm mezery - rozsvitite a hmyz vam promptne naletaq do zasitovaneho pokoje z otevrene koupelny.

Apropos koupelny: Asiate by se meli ucit z nasich panelakovych jader. Bez ohledu na velikost se vzdy jedna o mistnost, kde je umyvadlo, sprcha a zachod na jednom miste. Kdyz chcete jit curat nebo si umyt ruce, musite projit rybnikem, a na velkou si musite povesit kalhoty a spodky... Kam? Hacky chybi a vse je mokre od sprchy. Ok. Povesite je na zarovku nebo kolem krku. Plenta a sprchovy kout tu nejsou veci zname, pominu-li Hilton. Zato ale vzdy dostanete plastove pantofle velikosti 35, abyste si nenamocili chodidla.

Specificka je kvalita siti. Olamane vodovodni baterie a zasadne nefunkcni vodovod jsou klasikou. Kdyz uz funguji, voda z umyvadla tece primo na boty - kus odpadni trubky chybi a voda tak odteka primo do kanalku sprchy. A sprcha strika primo na elektrickou zasuvku, k niz je privod pro jistotu veden primo kolem vodovodnich trubek. Obecne elektrina je vedena primo po stenach, nikoli uvnitr sten, coz ma pekny esteticky ucinek.

V Thajsku je specificky styl "cunakov": Domy nejsou vzdy striktne typ "garaz", vyznacuji se ale dokonalym nevkusem a omselosti, takze nezridka pusobi jako kralikarny. Kdosi mi ale vysvetlil, ze mistni maji z evropskych obrovskych obytnych prostor pocit osamelosti. Beru ten argument, na tom neco je. Take se tu ale nikdo nezabyval architekturou. Kralikarny jsou nastavene mezi vesnicke domy a mrakodrapy. Nikdo neodladil vysku nebo styl domu, ci jeho umisteni.

Apropos asijsky urbanismus: Co je ale horsi, nikdo spolecny prostor nereflektuje - vytvari se zcela organicky a nikdo neresi, ze se casy budou menit. Nikdo neresi odstup domu od ulice, rostouci dopravu, potrebu hromadne dopravy. Vesnicky dum stoji ve stejne care jako mrakodrap. Jenze kdyz tech mrakodrapu vyroste vic a jsou od sebe pres ulici jen 5 metru vzdalene, je to divne, vzhledem k tomu, ze generuji mnoho lidi, motorek a aut, ktera se pak masakruji a turisti si to jezdi fotit.

A kdyz uz si nekdo sedne za rysovaci prkno a rekne: "Tady bude mesto!" vzniknou ulice v podobe sestiproudovych dalnic, kolem kterych postupne pribyvaji krabice od bot bez oken a lepi se pekne "postaru" hned na onu dalnici. Chodniky opet nic moc, krizovatky a dopravni tepny bez jakekoli logiky do budoucna.

Jak jsem jiz psal vyse, chodniky se vyuzivaji pro bysnys, ale take na parkovani aut a motorek. Proto musi chodci chodit po vozovce, coz umocnuje chaos v ulicich. Casto je mezi domem a asfaltovou vozovkou jen prasny povrch, coz zpusobuje i celkovou enormni prasnost ulic, protoze na tomto povrchu se odehrava veskery zivot. Asiate ale funkcni chodniky nepotrebuji - rodi se uz se skutrem pod zadkem.

V Malajsii se ve vsech ohledech sice stavi stylove cisteji a vic s citem, ale opakuje se zde nesvar vsech tropickych staveb: Jsou papirove a maji vsude diry. Ze pak mistni na vetraci otvory davaji sitky, uz prilis nepomuze.

Zato pak chybi moskytiery a to i v chatkach, kde skvirami mezi prkny proleze doga. Zijete tedy s hmyzem a to i ve velkomeste.

Trochu jina jsou nektera velkomesta typu Singapur, Kuala Lumpur a nejspis vsechna, ktera nikdy neprestala raketove rust - zde se kdysi prevzalo planovani od Evropanu, ovsem otevrenejsi a experimentalnejsi, nezatizene na minulost (Evropa se casto ostycha experimentovat). A tak ulice poskytuji vyziti vsem zucastnenym. To jsou ale spise vyjimky.

Turistou v Thajsku

Na Thajsko je tezke udelat si nazor. Vyspela, relativne bohata zeme, ktera stale ma mnoho z asijske neucesanosti.

Presto Thajsku v obou ohledech i neco chybi. Je to Asie soft version a je to rozvinuta zeme beta-verze.

Vlastne si z obou svetu bere to horsi - prebujelou komerci a urcitou usedlost z rozvinuteho sveta a spinu a lemplovstvi z asijskeho koutu.

Pokud tedy jedete za zazitkem z Asie, brzy vas vice zaujme nektera z okolnich zemi. Pokud jedete do Thajska za odpocinkovou turistikou, budou vam neustale sedivet vlasy. Kvalita a servis tu totiz nejsou vzdy bezne pojmy, nebot nejdou dohromady s pohodovou thajskou mentalitou.

Nejlepsi je vyrazit jako batuzkar s minimalnimi naroky. Pak odpovida pomer vykon / cena a muzete byt spokojeni.

Na Thajsku je ale predevsim plno pozitivnich veci.

Napr. kuchyne: Zachutna. At uz ruzne druhy kari, ktere je podavane jako polevka (zahustena kokosovym mlekem je vyborna) nebo pad thai - nudle smazene s vajickem, zeleninou, masem a sypane strouhanymi orisky. Chut se lisi dle pouzite omacky a konzistence dle nudli. Dal pak masa na ruznych bylinkach a k tomu ryze. A u more pak ryby.

Vyborna a levna jidla servirovana na poulicnich stancich (nazyvam to "jit na plastove zidle") - smazena ryze, smazene nudle. Zvlaste se smazenou ryzi za 30 korun se setkate vsude - lze ji totiz predpripravit, a pak uz jen na plynu dosmazit. Skvele jsou i polevky, kdy dostanete porci ryzovych nudli do kotle vyvaru a k tomu plny stul prisad na dochuceni.

Thajci na plastovych zidlich serviruji i vodu s ledem pochybne kvality nebo ledovy caj zadarmo.

Plastove zidle jsou fenomen ve mestech. Mistni pry preferuji jist spolecensky venku pred cmochtenim doma, a tak vetsinou jite velmi autenticky se sousedy. Jen malokdy umi jazyky - chce to ukazovat...

Jeden vecer stoji zato stravit prochazenim trhu a ochutnat u kazdeho stanku nejakou "krysu na spejli". Stanky serviruji ruzne lepsi i horsi pochutiny neurciteho puvodu - vzdy bud na spejli nebo se spejli jako napichovadlem. Mezi vsim i kobylky a cervi.

V neposledni rade - vsude dostanete levne, cerstve nakrajene tropicke ovoce nebo milk shake z nej za pakatel.

Tak jako jinde v Asii tu nehledejte evropske veci z mouky. Pecivo tu je omezene, ale nic moc. Vydrzte to ale snadno bez nej.

Alkohol. At uz pivo Chang za rozumnou cenu, ryzova palenka a nebo mistni rum. Dostanete vsude, chlazene, vyborne, osvezi. I vino z dovozu lze sehnat za rozumne ceny - nejlepe ve velkem supermarketu typu Big C.

Apropos obchody. 7/11 je jakasi mistni Zabka, kterou najdete v kazde dire a ktera za trochu vyssi nez prumerne ceny nabizi vse, co turista potrebuje. Otevreno neustale.

More. Plaze jsou casto opravdu velmi romanticke - s ostrovy, palmami, skalkami, lesiky, vybezky. Ale nikde jsem nevidel plaz typu Italie - siroka bila plaz plna lehatek se sprchami a zachody, kde vlezete do more a muzete plavat. To je dobre i spatne. Prispiva to k romantickemu duchu, ale je tam vic stisnene a casto se pri odlivu projdete daleko, nez narazite na hlubsi vody.

Masaze. Thajska masaz je pojem sam o sobe. Tuto prokrupavaci i relaxacni masaze dostanete v prepoctu za 130-200 korun za hodinu na kazdem rohu, casto ve vyborne kvalite. A co treba ve slamenem pristresku u more? Jen si hlidejte, at vam ztlumi klimatizaci. Casto se ale dozvite, ze tyhle mile maserky skoro zadarmo jsou dovezene z Laosu nebo Kambodzi. A co "sladky konec"? Ten jsem zatim nezkousel :)

Sex. Povestny thajsky sex uz od dob Samotaru. Nezkousel jsem. Jen necekejte, ze se tady nejak dava na odiv - nabidka tu je, ale Thajsko nepusobi na prvni pohled jako zeme sexualni turistiky. Nebojte se prijet s detmi.

Zajimavy je mistni pristup k transsexualum. V Thajsku neni nic nenormalniho, narodi-li se zena do tela muze a naopak - tito lide tu bezne existuji a pozivaji plny respekt. Nejhezci prsa mivaji prave tzv. ladyboys. A pry jsou ladyboys i ty nehezci kurvy. Nevim - casto se muzstvi prozradi az na druhy pohled - muze tedy dojit k prekvapku :)

Necekejte, ze by Thajky jinak byly ve vetsi mire krasne (alespon pro mne). Nektere ale jsou. Casto ale vidite postarsi evropske gentlemany se svou stramandou - spolecnice jsou tu castym jevem.

Cestovani. Silnice jsou ve vybornem stavu a jezdi se pomalu (plati, ze autobusy a nakladaky jezdi rychleji nez osobni auta). Neni problem si pujcit motorku nebo auto, jste-li schopni privyknout levostrannemu provozu. Vlaky funguji lepe nez vypadaji. Neni treba se jich bat - horsi nez CD nejsou. Jen nadrazi jsou nevabna.

Pocasi v Thajsku je idealni - ne prilis extremni. Strida se tu obdobi destu a obdobi sucha, ktere se nastesti kryje s nasi zimou. Behem thajske zimy teploty ale nekdy klesaji az k dvacitce.

Za 0.6 koruny dostanete 1 mistni baht, takze prepocitavat neni tezke. Bankomaty jsou dostupne, uctuji si ale dodatecny vyssi poplatek za vyber. Neni vsak problem vybrat velke castky a poplatek rozpustit. Baht se da pouzit a smenit i v okolnich zemich.

Thajska simkarta i s predplacenym internetem se da koupit za pakatel a dobit vsude. Nema tedy smysl ji nemit. Pokryti wi-fi je skoro vsude, rychlost je casto mizerna.

Mistni elektricka zasuvka je odlisna od Evropy, nicmene vetsina turistickych zarizeni nabizi kombinovane zasuvky. Jejich nevyhoda je, ze kabel vypadava, proto jsme byly radi za mistni usb nabijecku. Pokud cestujete s redukci, poridte nejakou bez uzemneni - thajske zasuvky ho vetsinou nemaji.

Kultura. Thajsko nikdy zasadneji nespadalo pod zadny kolonialni vliv, a tak je mistni kultura unikatne svebytna a hrda. Zadna latinka, anglictina, zadne krestanstvi, NIC evropskeho - pominu-li konzum. Prvni chram, ktery uvidite, vas bude vzhledem fascinovat. Postupne ale zjistite, ze je to na jedno brdo, vse jen par let stare, misty kycovite. A tak se radeji obratite zpet na pozitky a mistni zivot. Ten akcentuje rodinu a pospolitost, misi tradici a moderni konzum. Zvlaste jedete-li po ranu busem a vsechny deti tukaji Facebook do obrovskych smartphonu. Knihy nikde moc videt nejsou.

Buddhismus je dulezity, ale spise jako ritual.

Thajska spolecnost tedy navenek pusobi i dosti materialne nebo povrchne, ale to muze byt klam.

Ale je to zeme velmi otevrena - pro bezny turismus bez viz, pratelska a napady zvenku prijimajici stejne jako expaty.

A usmev. Mistni lide se casto uklani, dekuji sepnutim rukou, usmivaji se, vtipkuji. Pokud nemate nejaky problem, ktery by je vyvedl z jejich pohody a nenutil je ztratit tvar, a sami budete velkorysi k nedostatkum, bude Thajsko mistem pro klidnou dovolenou v raji, pripadne mistem, kde muzete cele dny levne proflakat a proparit s macatymi amiky a aussies v tilkach a ksiltovkach.

Dam ale k dobru i par spatnych zazitku.

Odpadky a poradek. Thajsko je cunakov. Zivelne rostle. Lide donedavna byli zvykli odpady typu zbytky jidla a slupky od bananu proste vyhodit a ono se to rozlozilo. Protoze se tu ale i nadale zije tradicne, jen pribyl masovy konzum, vyhazuje se stejne i plast apod. Presto na obranu Thajcu, snazi se s odpadem nakladat, jen to bude chtit tyto zpusoby jeste lepe dostat pod kuzi.

Zdaleka to ale neni tak zle jako v Kambodzi nebo Myanmaru. Jen tu proste obecne panuje trochu bordel a spina. Prvotni sok ale vyprcha a zvyknete si.

Preciznost je polovicata: Jedete do Hiltonu Sukhumvit v Bangkoku. Blizite se na adresu, ktera prisla v potvrzovacim e-mailu. A kdyz tam dorazite, zjistite, ze luxusni petihvezdickovy hotel sidli vlastne na jine adrese v jine ctvrti, nez sam udal. Hups! Malickost. Spatna adresa je i na oficialnim webu.

Vyzkousite si plavky v obchudku na ostrove. Uz mate jeden kousek obleceni, ktery si chcete koupit. Obsluha vas ale vyzve, abyste si koupili take plavky, ktere jste si vyzkouseli, vam ale nesednou. Nuti vas tedy plavky "poradne" povesit na raminko a nakonec krici "v mem obchode budete delat, co vam reknu nebo zavolam policii", oslovuje vas "fucker" a nakonec vas na odchodu jeste vztekle "placne".

Pokud dojde k selhani poskytovatele sluzby, jste casto najednou vnimani jako parazit - v podstate prestanete kohokoli zajimat po te, co zaplatite. V lepsim pripade jakoukoli napravu slusne odmitnou, v horsim pripade se urazi, protoze ztratili tvar. Chybi pak lidskost a velkorysost - vitezi oportunisticke ukryvani se za smlouvy a predpisy a vztek.

V neposledni rade vam obchodnicci lzou - ne hure nez jinde, ale i tady se vyplati ostrazitost. Treba kdyz nekam jedete, snazi se vam vnutit balicek sluzeb s tim, ze na miste se s vami uz nikdo nebude bavit, ze se na ostrov neda dostat bez predchozi registrace, ze je neco zavrene, i kdyz to tak neni apod.

Shrnuto: Ackoli je Thajsko tropicky raj, zeme pozitku a "Asie soft", turista zde musi byt porad ve strehu, proverovat i duveryhodne pusobici a mit informace. A nebo hluboko do kapsy a toleranci k odflaknutym sluzbam. Mene otrlym zacatecnikum bych tedy doporucil spise treba Malajsii.

Bangkok - zivelna asijska metropole

Hodnotit Bangkok neni lehke - vyvolava ve mne velmi smisene pocity.

Predevsim: To asijske dostanete v jinych metropolich v zajimavejsim, divocejsim nebo pestrejsim provedeni.

Chybi vlastni estetika nebo, chcete-li, krasa. Misto ni vladne brutalismus a najde se vzdy misto pro kyc (mistni ideal krasy je hromada lentilkovych barev, Hello Kitty nebo neco silene pozlaceneho). Fotky z prospektu v tomto ohledu nalhavaji. Pragmatismus nahradil i architekturu a urbanismus.

K tomu se pridavaji zacpy, hluk motoru a splodiny.

Z dalky totiz pusobi jako honosne moderni velkomesto, zblizka ale mrakodrapy nekdo vysadil mezi spinave vesnicke domky do nelogicky uzkych a neprilis opecovavanych ulic. Ukazuji nezajem o spolecny prostor. Thajci nejsou chudi ani spatni lide - jsou to "cunaci". Zrelaxovany teploucky cunacky venkov prerostly do velkomesta.

Az na vyjimky jsou i moderni nakupni centra porad takove asijske trznice - jen v palacich ze skla a oceli (to je hodne jine treba v Kuala Lumpur).

Bangkok jsem proto pracovne oznacil "Cunakov" - pojem je to vystizny, lec zni nechtene emotivne zabarveny. Aneb "mesto, ktere ma na to byt lepsi, ale nechce."

Bangkok je pro mne postradatelny. Hledate turistickou perlu Asie? Zvolte radeji Hanoi. Hledate moderni supermesto? Jedte do Singapuru. Rozervane rostouci mesto zitrka? Navstivte Phnom Penh. A pokud jedete, nadechnete atmosfery Bangkoku jen kratce, dejte si den dva na pamatky, vecerni pitky, masaze, a pak zmizte.

Na druhou stranu pro nekoho muze byt prave tato zivelnost fascinujici. A lide sem take jezdi za divokymi vecirky, za zvrhlou sexualni zabavou, za mistni kuchyni, za pamatkami a nakonec i za nakupy nebo na miru sitym oblecenim. To vse velmi levne a dostupne.

Proto dost negativniho, pokracujme v lepsim svetle. Bangkok ma svoje kouzlo skryte prave v pozitkarstvi.

Je tu slusna nabidka vseho - levne a chutne i bizarni mistni jidlo, levny alkohol, ovocne koktejly a masaze, nadseni a pohostini majitele hostylku, odvazane bary. V kontrastu k tomu luxusni hotely a znackove obchody. Mnoho expatu a krasnych zen, kvuli kterym by asi stalo za to se expatem stat nebo o tom aspon snit.

Uvidite tu fascinujici mista, kde na ctyrech metrech ctverecnich zije rodina i s kockou a plochou televizi. Takove jsou tu cele ulice - temne, spinave a uzavrene - slouzici jak kolemjdoucim jako divadlo, tak mistnim jako obyvak.

Uvidite velmi sverazne mistni trhy. Nektere jsou tak nepredstavitelne velke, ze se ztratite - treba Chatuchak. Na tomto obrovskem vikendovem trhu koupite co hrdlo raci "tradicnich" kramu - zpravidla to, co jste v celem Thajsku koupit nestihli nebo nechteli tahat s sebou. Spise ale obleceni, doplnky a suvenyry - nehledejte zeleninu nebo elektroniku. Je tu nefunkcni wifi, smenarny, obcerstveni a toalety.

V kazdem sousedstvi mimo turisticke oblasti pak jsou zcela autenticke trhy s jidlem a vsim moznym pro mistni. Nakupovat ale muzete take - mistni vas neodmitaji ani neprijimaji, ale radi se s vami zasmeji. Mistni totiz radi jedi - prakticky nepretrzite cely den - mezi hlavnimi jidly si davaji male pochoutky a ty koupite prave jen na stancich.

V ulicich stareho mesta, kde se nachazi vetsina pamatek i Khaosan Road, necekejte osobitou historickou architekturu. Domy jsou tu nizsi, vic malomestske, ulice uzsi a nejsou tu nadchody. Zije se tu starym zpusobem.

K vybornemu levnemu obcerstveni zvou stanky s plastovymi zidlemi, v restauraci dostanete levny shake z cerstveho ovoce (cerstve exoticke ovoce na kazdem rohu) a levnou masaz na kazdem druhem rohu. Mezi tim vsim se mota hromada batuzkaru a expatu, se kterymi se muzete seznamovat a pit pivo.

Primo na Khaosan Road, bangkokske Stodolni, budete popijet do noci, poslouchat zivou hudbu, jist vsechno mozne od hamburgru, pres cervy az po smazene stiry a kupovat cetky od doternych prodejcu. Ve tri rano rozhodne neni cas jit domu. Rozzari vas treba paradni breakdance doprovazeny beatboxem.

Nechate se sokovat trpytivosti a kycem Kralovskeho palace. Skrze sloupy se pokusite spatrit leziciho Budhu a Wat Pho. Koupite pytel peciva a nakrmite ryby v rece, ktere se o kazde sousto servou. Pak se svezete ricnim autobusem. Vylezete na Zlaty pahorek s vyhledem na stary Bangkok.

Nechate se omamit barvami a vunemi Chinatownu, az zapomenete, ze jste v Bangkoku. Ctvrt ma svuj kolorit - vune, chute, zvuky i osobitou vizualni stranku.

Prohlednete si prastarou sochu Budhy z opravdoveho zlata, ktera byla dlouho ukryta v obalu pred potencialnimi zlodeji, takze vsichni mysleli, ze neni ze zlata.

Muzete si uzit i odlidstenost noveho asijskeho velkomesta pro vyvolene - vyrazte do nektere z obchodnich ctvrti (pokud rovnou nevyrazite do Kuala Lumpur nebo Singapuru). Vicepatrove ulice lemuji sedobile mrakodrapy a sklenena komercni centra, koupit se da vse. Jsou tu jak opravdove (jinak opravdove nez ve Vietnamu) autorizovane obchody vsech globalnich znacek a autorizovane servisy, tak stanky s levnymi padelky (svou zkusenost s kupovanim telefonu jsem zde jiz drive popsal).

Open space kancelare svetovych firem muzete pozorovat ze skytrainu a v kavarnach typu Starbucks potkate s nadsazkou skoro stejny pocet cizincu jako mistnich, kteri vypadli v uspechanem dni na kus reci.

Lokalni bistra se pretlacuji s mezinarodnimi fast foody i s restauracemi z kuchynemi z celeho sveta.

Vecer pak muzete posedet u bazenu na strese mrakodrapu vaseho luxusniho hotelu nebo si dat drink s vyhledem na obrovske mesto a pustit ho za hlavu.

A mezi tim vsim se nechat prepravovat levnym, celkem cistym a klimatizovanym taxikem (nezapomente znat cenu a cil dopredu, trvejte na pouziti  taxametru, i kdyz ridici budou rikat, ze je zacpa - ta je v Bangkoku porad a narozdil od Evropy se plati jen kilometry). Apropos, mistni taxiky v hello kitty barvach pusobi z dalky jak rozsypane lentilky.

Nebo zkuste cestu silenou barevnou trikolkou tuktuk, jejiz ridic malokdy pochopi, co rikate, malokdy se vas nesnazi natahnout, skoro vzdy lzou, aby vas dostali na palubu, obcas vas dovezou jinam, nez chcete, protoze neznaji cestu a s mapou neumi, ale nejspis vas povezou tak rychle, ze destinaci stejne prejedete. Pritom se krasne nadychate splodin a prachu. Ale i to patri ke koloritu mesta - stejne jako pokrikovani ridicu: Hello my friend! Where you're goin?!

Maji tu take chodniky (mrnave, ale prece), ktere jsou urceny k chozeni a sem tam prechody pro chodce. Novy New York se tu nestavi - moderni ulice jsou opet spise pro auta. Chodci jsou odkazani na oblibene nadchody, podchody a ploty. Tam, kde nejsou, mate proste smulu.

Sluzby jsou tu po ruce. Pokud mate v jihovychodni Asii uraz, pojistovna vas posle do nektere velmi slusne bangkokske nemocnice.

Bangkokske letiste Suvarnabumi je velmi pekne (s rychlym vlakovym spojenim), low costovy Don Mueang se "da prezit". Tyto a vetsina autobusovych nadrazi nejsou z typicky turistickych mist idealne dostupne.

MHD (precpane metro, vlaky, lode a autobusy) existuje, byt je nedokoncene (pouze polovina mesta je pokryta cik cak chaoticky vedenymi kolejemi), zbytek mesta je pokryt jen autobusy, kde zase chybi anglicke popisky. Ale aspon to - narozdil treba od Phnom Penhu, kde nemaji nic. Prijemne je levne cestovani lodi po rece. Bangkok je obrovsky - pripravte se na zdlouhave cestovani. At uz pomale autobusy, zacpy nebo jen zdlouhavy nakup listku na kolejovou dopravu.

Zjistite ale take, ze se jedna o celkem nezaludne mesto - mistni jsou nakonec velmi prijemni, usmevavi, radi zavtipkuji i sami o sobe a pokud si date elementarni pozor, ani vas moc nenatahnou. Za to lze vdecit Buddhismu a thajske mentalite, ktera zahrnuje vzdy zrelaxovany pristup.

Bangkok tedy rozhodne pro mne neni mesto k ziti, ani asijska metropole cislo 1, za videni stoji jakozto reprezentant asijske zivelnosti, mozna i nevkusu a zaroven thajskeho pozitkarstvi.

Crimean referendum from a safe chair of a coffeehouse

95,5% of voters expressed their wish that Crimea joins Russia. Regardless of the odd facts, that there's no 95,5% of Crimean citizens of Russian origin supporting that idea and that the referendum in fact allowed only for two answers "join" or "be independent and join later", this gives a fat food for thought.

First, there is pristine clear international law and Ukrainian law, which indicate an undisputable trespass. But we all know that international law is ridiculous as there is no authority to enforce it.

Second, this is clearly a dangerous precedent. Normally, a central Ukrainian authority would intervene to enforce its law or at least make the referendum fair. This time due to the presence of professional soldiers of "unclear" origin and Russian army in Crimea and at Ukrainian border, authorities could only give up control to avoid another bloody conflict with a strong rival. The only power that could bring in some resolution were the NATO world military forces with an official Kyiv invitation or another EuroKyivAmerican proclamation of determination to protect the law. Since that did not happen, Kremlin can do it again - e.g. for any area in Ukraine, where there is safely more than 55% of Ukrainians of Russian origin. A little memento of how Europe practiced appeacement with Hitler Germany of 1930ies and what happened in Sudet Czechoslovakia.

Third, Crimea had a specific setup: Vast majority of its population has Russian origin (again - similar like Sudet land). Now this makes the situation a bit different from other separationist stories in e.g. Europe, where there is usually no big brother the rebelling majority could join and would want to join. This gives the struggle at Crimea a different flavour and unfortunately for Ukraine and international law some justification.

This counterarguments have had different weight in time. Two weeks ago, if there had been some action on European side, it might have justified first and second point of view. Now after the referendum, regardless of the unfair setup and conditions, there's nothing much to be done apart from drawing a thick black line between EU and Russia, from which nobody will benefit. Certainly it will not harm Putin's comforts, it will impact the ordinary people most of all.

So what does it indicate in fact? Do sanctions mean, that Europe wants to hunger Russians and make them go against Putin in next democratic elections? That would mean another international interference into sovereign country's politics (regardless of the fact, it will most probably not work - it will only make ordinary Russians dislike the EU and the US). Yes, dear Europe, face the fact Kremlin holds the Russians and European employees of companies making business in Russia as a hostage.

To conclude, now it's too late to show the teeth. And we should all hope, there is no next time, requiring us to do so earlier, as it was necessary in the Crimea conflict. Unfortunately, by not acting, we opened a pandora box.

Coffee house discussions about Ukraine

You all know I do not exactly love Russia as a geopolitic player (winters are cold back in Europe), but I as well do not like the misleading media picture that has been created about it in Europe. Russia suffered from that in the past.

I feel the same is happening now about Ukraine. Media do not give any analysis or own interpretation - they just quote politicians, their tweets and so on - without explaining on the background. Now this might allow politicians to drive the reality according to their own needs. E.g. if Putin says something, which is OBVIOUSLY a lie in a certain context, media just publish it, without any comment and so it becomes true. And Ukraine suffers.

Nevertheless, it seems that Russia holds all the aces this time.

First, they have real compact and capable to use army. What is on the other side? Couple of geopolitically unimportant countries, that (Putin knows) are unable to gain synergies acting like one.

Second, only if EU investors take back their investments in Russia, they will suffer losses and this will not benefit the fragile economic balance in the EU. Moreover, if Russia returns sanctions, more investments might be harmed. And Russia has been a clear growth story till now...

Third, Russia has the resources and EU has no replacement for them.

Fourth, in big media it seems that the separationist activity comes from Crymean people (with some loud doubts) and Russia only actively "waits" (so what can world effectively do, when there is yes to Russia on Sunday? Ignore the so called will of Crymean people?).

I am afraid, this is finally "strong Russia" vs. "weak Ukraine" conflict - EU will try not to lose face and continue sharp discussions (while Russia meanwhile supports them with a real army), maybe introduce some sanctions, but in the background, all western leaders hope that the big business will be running untouched (only a foolish leader would wish otherwise). Maybe Poland is serious, but too weak alone. We might be afraid in CZ what comes tommorow, but we have no army (and no "balls") to clanch arms on the other side of Ukraine border to scare Russia away. Besides that, many of our midsized companies invest into Russian markets since 2008 crisis and they will suffer losses, if Russia targets countersanctions well.

I am only asking - will Putin worry, if Russia suffers economically as well? I think he won't, as in Russia this will be seen as another "world vs. Russia" skirmish and this will probably weld people closer together with their strong leader.

Black scenarios only? I am as well only a coffee house discussionist. Let us now all wish that Russian troops won't come to protect their brothers, if something goes wild in the eastern Ukraine. I might only volunteer then in a peace army, because drinking coffee in Prague or Myanmar and posting on facebook obviously does not work geopolitically. No doubt, in CZ majority is now against what Russia does, but we cannot do anything... Or we just do not do anything?

Regardless of all written above: People of Ukraine, keep my fingers crossed for you.

Krizem krazem okolim Mandalay

V Mandalay jsem mel 3,5 dne. Vedel jsem, ze mesto je unavne, a tak jsem naplanoval tury po okoli.

Prvni den jsem si pronajal motorku (bez ridice) a podstoupil vyzvu proklickovat ven z Mandalay. Oproti Vietnamu je tu vic aut, ale vse se pohybuje poklidneji, mene drave, zato vic chaoticky. Zasada je tady jet velmi pomalu a netlacit na pilu - lide vas pusti.

Vyhnul jsem se expresni silnici na Sagaing a vyrazil do Amarpury po vedlejsi silnici kolem jezer ocekavaje vetsi klid. To se ukazalo byt jako mylny predpoklad, ale aspon jsem se vyhnul nakladakum.

Pochopitelne nikde nenarazite na ukazatele v anglictine, ale mistni poradi, jakmile potkate nekoho, kdo rozumi aspon vasi vyslovnosti mistniho nazvu.

Google U Beinuv dreveny most v Amarpure zobrazuje, nicmene proplest se skrze vesnici mi pomohl az prave mistni, ktery mne vedl na motocyklu (bohuzel motorka nema drzak na mobil s navigaci).

U Beinuv most je pres kilometr dlouha 200 let stara drevena lavka. Kolem ni rozkvetl turisticky prumysl - desitky stanku, restauraci, pivnich vyhlidkovych chysi, kavaren 3+1 a lodniku, kteri vas povozi kolem.

Vstup na most je bezplatny, lidi tu neni malo, ale zaroven tu nejsou davy, jak by napovidaly zaparkovane autobusy. Na idylku z fotek ale precejen zapomente. Osobne si rikam, zda se vubec vyplati sem jezdit.

Co stoji zato, je predevsim atmosfera na jezere kolem. Mistni zivot jakoby turismus ignoroval. Muzete pozorovat rybare, ptactvo, zemedelce atd. - jakoby predpripravena scenerie.

Snidani mnichu v prilehlem klastere jsem nestihl, a tak jsem se nemusel stydet, ze jim strkam objektiv do obliceje a do zebraci misky. Samotny klaster neni zajimavejsi nez jine.

Kousek cesty odsud je pak Inwa, nekdejsi hlavni mesto. Jedna se o ostrov obklopeny rekou Ayerwady a jejim ramenem. Na ostrov lze za pakatel prepravit i motorku, protoze jsem ale na ceste potkal milou francouzskou cestovatelku, rozhodli jsme se sdilet konsky povoz.

To se ukazala byt chyba. Drobny konik s nami mel evidentne co delat. Drozkar nam toho mnoho nepovedel a vezl nas sice po znamych mistech, ale rozhled a volnost pohybu byly omezeny.

Tim jsme ani krom dvou opravdu zajimavych klasteru a sikme veze nevideli nic dalsiho. A mam pocit, ze ostrov ani jinak zajimavy neni. Kam ze se podelo to nekdejsi kralovske mesto? A cim ze je to tu idylicke vic nez kazda jina myanmarska vesnice? Turisticka parada s povozem a starobylym ostrovem tedy byly velke zklamani. Ale jsou taci, kterym se to libilo.

Dal jsem uz zase sam pokracoval pres impozantni most na druhy breh do obce Sagaing, ktera slouzi jako tradicni meditacni utociste myanmarskych budhistu. Zde je nejzajimavejsi mistni kopec, coz je vlastne hreben a solo hrb nad rekou, na nichz jsou pagody a klastery. Misto ma atmosferu, zvlaste v pozdnim odpoledni, a vyhledy jsou krasne (na reku, mosty a kopce), ale jinak tu neni moc co videt - opet spise misto pro fajnsmekry. Mne se ale libilo.

Uprk vecer za sera zpet do Mandalay po expreswayi byl "o hubu", ale rychly.

Dalsi den jsem se vydal na trochu delsi cestu motorkou do Pyin Oo Lwin. Zazitek na cely zivot byla predevsim Highland Highway. Tahleta bizarni statni silnice prekonava slusne prevyseni a je... silena. Reknete diteti, at vymysli dalnici, a ono nenakresli perfektne normovane najezdy, ale sileneho hada, ktery se propleta horami. Highland Highway jsou vlastne dve silnice (smer nahoru a dolu), ktere nezavisle na sobe vedou chvili spolecne, chvili kazda po jinem kopci. Siroke akorat na nakladak a dve motorky, plne prudkych zatacek, malebnych vyhledu a vyse take malebnych lesu.

A putuji po nich bizarni pretizene nakladaky ruzneho stari, ktere maji az 5 naprav, z nichz ruzny pocet je ci neni riditelny. Oproti klasickym tahacum s navesem jsou ale i pres svou delku v horach prekvapive obratnejsi.

Nejdriv ale musite projet smogovou planinou u Mandalay a kamenolomem na upati hor, kde prach vytvari hustou mlhu. Do toho nakladaky viri prach, kdyz predjizdi po krajnici, a jejich stare diesely chrli husty cerny kour. Prijel jsem tedy bez legrace pokryty nanosem prachu.

A pocakany bahnem, nebot ve svahu jsou hadice s vodou, z kterych ridici polevaji prehrate motory padesatiletych stroju (novejsi osmi a desetikolky stavi jen na kavu a lesteni disku, kopce jim nevadi). Ty pak zaberou a spinava voda z prevodu motoru s otevrenym vikem caka siroko daleko.

Samotny Pyin Oo Lwin je byvala britska horska stanice s celorocne stabilnim studenejsim klimatem. Oblibena rekreacni destinace kdysi mistnich Britu, dnes generalu a k tomu vojenska vycvikova zakladna (sousosi pred vstupem mne vojaci vyfotit nenechali - takova svoboda tu zase jeste neni).

Moc dojem na mne ale neudelal. Je tu jedna hezka ulice s trhem, par rozhazenych opravenych kolonialnich budov a hodinova vez. Jinak klasicke barmske malomesto.

Hezka je mistni botanicka zahrada postavena Brity, ale proc kvuli tomu jezdit az sem.

Jako v Da Lat a na Cameron Highlands, i tady se pestuji jahody, ovoce a zelenina. Jen z toho nikdo neudelal byznys, takze to nepoznate.

A mistni vodopady jsem nestihl. Presto vyborny den, nebot cesta je cil - o to vic to plati u horske dalnice.

Posledni den mne cekal Mingun. Se stehny odrenyni od sedla jsem mel pramalou chut vzit znovu motorku, a tak jsem z konce 26. ulice naskocil na turistickou lod po Ayerwady. Prijemna oddechova hodinova plavba.

Na brehu jsem se po zkusenosti s Inwou vyhnul volim taxikum a vyrazil na dobre znaceny okruh. S turisty z lode jako jeden z mala. Pripravena turisticka infrastruktura ale dobre predpovedela postupne dalsi navaly.

Lakadlem je vskutku impozantni zemetresenim ponicena zakladna giganticke stupy. Stoji za videni, opravdu na chvili vezme dech. Vcetne zbytku dvou stejne gigantickych straznych drakolvu (zustaly jen hyzde).

Jinak je v Mingunu jeste par zajimavosti: Obrovsky zvon (druhy nejvetsi na svete, pry), ktery mel patrit pagode a impozantni bila pagoda. Zvon zni opravdu monstrozne.

Ale tim to konci. Pak jen stanky stanky stanky a lod se vraci az v jednu odpoledne. Zamer je tedy jasny - nenasilna turisticka past. Navic mi jednooka jezibaba v odlehlem stanku u reky prodala nejdrazsi curry v Myanmaru. Jinak jsou ale stanky levne, jen se je proste treba v rizikovych oblastech domluvit na cene dopredu.

Ackoli jednotlivosti byly zajimave, celkove bych okoli Mandalay priste preskocil a jel nekam, kde je to turismem mene poznamenane. Nechci tento nazor ale nikomu vnucovat.

Motorku pujcite u Ms. Jerry - primo od ni za 8 tisic, od manzela za 10, benzin platite sami, litr stoji 1000, cesta do Pyin a zpet stala asi 4000 kyatu. Ozkousejte hlavne, zda funguji svetla - Myanmar je prece o zapadech slunce... (u Jerry funguji, jinde ale jen zridka).

Z Kalaw pesky na jezero Inle

Jezero Inle melo byt prvni destinaci s puncem masoveho turismu, a tak jsem mirnil sva ocekavani. Zaroven jsem k nemu hodlal dojit tridennim trekem, coz pri zaludecnich a strevnich obtizich znamena urcite riziko nekomfortu.

Byl jsem ale prijemne prekvapen.

Do Kalaw, vychoziho bodu pesi tury, jsem dorazil ve 3 rano autobusem, jemuz jsem udelil prezdivku "mrazak". Hned na stanici mne odchytil nahanec z hotelu, ale jelikoz do stejneho hotelu mirili i jini turiste, osmelil jsem se, dospal jsem par hodin za 7 USD s teplou sprchou a se snidani a zapsal se na turu s pruvodcem.

Stala sice 43 USD, ale za 3 dny se 2 noclehy, pruvodcem, prepravou zavazadel, prejezdem jezera a s vybornym jidlem, o kterem jeste bude rec, to byla velmi pekna cena.

Nas pruvodce, byvaly ucitel matematiky, byl jednim slovem sympatak. Postarsiho pana z psani na tabuli zacala bolet zada, a tak ted dava logicke hadanky turistum. Chozenim na treky zhubl a prestala ho bolet zada.

Take skupina se ukazala byt mila - 5 dam z Belgie a Francie a jeden Nemec. Stravili jsme spolecne i nasledujici dny na jezere.

Vysli jsme z Kalaw, az kam hrebeny dovolily. To byla ca. vyska Snezky s tim, ze mistni krajina spise pripomina makedonske suche subtropicke hory (lidska cinnost destny prales davno zlikvidovala) a nam se tedy naskytl pohled na ruralni idylku vcetne udajne masove produkce opia.

Vesnicky jsou tu opravdu idylicky tradicni, byt elektrina uz do nekterych mist zavitala.

Ackoli pesich tur miri k jezeru denne nekolika cestami mnoho, turismus je zde velmi decentni - stanky spise vypadaji jako mistni hospody, jidlo se podava v klasterech (vari ale organizatori). Homestaye k ubytovani jsou zpravidla vetsi domy, ale nevybocuji nijak z rady. Vari rovnez organizatori. A vari skvele. Zadna hospoda mi zatim nepodala v Myanmaru nic lepsiho.

Druhy den jsme sli mezi policky po nahorni planine a treti den jsme klesali k jezeru Inle a na lodi jej prejeli do mistni turisticke metropole Nyaungshwe.

Mestecko nabizi zakladni sluzby (lekarny, obchody, banku, cestovni kancelare). Mimoto je tu mnoho hospod (vcetne par evropskeho pojeti) a hotely. Cenove vyse nez na jihu, ale pokud trochu hledate, dostanete se takrka na stejne rozumne ceny.

Z Nyaungshwe lze take obednat lod. Bylo nas 7, a tak cena byla smesna - 20 dolaru (20 tisic kyatu) za celodenni jezdeni s dvouclennou posadkou. Musite si ale hlidat, aby vas lod vezla na zajimava mista /
- jinak budete zastavovat pouze ve workshopech, coz jsou (casto celkem zajimave) prodejny suvenyru s ukazkou jejich vyroby. I mezi pamatkami musite vybirat - misto do klastera se skakajicimi kockami nas vzali do "obycejneho" klastera a na pole s tisicem pagod. A z pagod uz je mi na zvraceni.

Co bylo vskutku turisticke, je fakt, ze na veskrze zemedelsky vyuzitem jezere, kde se stale zije velmi tradicne, se prohani desitky rychlych lodi s nakynutymi bilymi knedliky, zatimco subtilni rybari na jeste subtilnejsich lidkach sotva drzi balanc. Safari?

I tak ma jezero kouzlo: At uz scenerii hor, plovouci zeleninove zahrady, sluncem sezehle rybare, racky, jezerni mesta a vesnice, ricky a kanaly. Jako misto (prirodni jev) neni jezero o nic uchvatnejsi nez treba Ohrid. Prave ale kolorit "primitivniho" zivota z nej dela unikat. A tak si znovu rikam - safari?

Druhy den na jezere jsme vyrazili na kole. Nejdrive do horkych lazni, ktere jsme vzhledem k horku a zdvojnasobene cene preskocili.

Pak jsme i s koly preplavili jezero a pokracovali po druhem brehu zpet domu se zastavkou v Red Mountain Estate, mistni vinici, ktera sem byla vcetne know-how importovana ze zahranici. Absolvovali jsme prijemnou degustaci a zapad slunicka mezi vinohrady, za coz se mi muj zaludek odvdecil novou revoluci.

Treti den jsme vyrazili mistni horskou zeleznici zpet do Kalaw. Zazitek sam o sobe. Dieselova lokomotiva se tremi podvozky (netusim, jak to funguje) tahne kombinovany nakladni a osobni vlak po kolejich, ktere misty vypadaji, ze tu zastavili provoz pred 20 lety. To se projevuje neustalym tahlym houpanim a poskakovanim. Trat nejdrive strme stoupa, pokracuji po nahorni rovine mezi policky, miji letiste v Heho, a pak opet stoupa az do Kalaw. Protoze bylo mozne jet ordinary class, byla to i perfektni sonda do zivota mistnich, okorenena o uzasne vyhledy do krajiny.

V Kalaw jsme pak stravili odpoledne v nepalske restauraci Everest vyrizovanim on-line "restu" a vecer se rozjeli do ruznych smeru dale.

Celkove bych Kalaw a Inle doporucil - jedna se o unikatni zazitek. Pokud mate strach z cirkusu pro turisty, neni to zdaleka tak hrozne jako Bagan - lide si stale uchovavaji svou tvar a chovaji se ferove - samozrejme narazite na vyjimky. Ceny na Inle jsou vyssi (o trochu) a kdo hleda, sezene levne jidlo (1 USD) a bydlo (ca. 10 USD za osobu). Take standard je tu trochu vyssi, byt je to stale Myanmar se vsim vsudy. Plati se v mistni mene a internet je velmi pomaly.

Turistou v Myanmaru

Myanmar obestira plno mytu - zeme se kazdym rokem liberalizuje (rizene - generalove si pripravuji teple mistecko v ustrani), a tak se vse neustale meni. Projedte tedy fora, nez vyrazite, ale ctete jen prispevky do pul roku stari. To, co zde pisu, uz mozna dnes napul neplati.

Velmi rozdilny dojem dela jih a sever (pro mne Bagan, Mandalay a okoli). Na jihu vas zaskoci privetivost a pratelskost lidi, na severu si musite davat pozor jako treba v Kambodzi a ceny domlouvat dopredu. Jako turista tu ale pozivate vysadni pravo: Pokud neco chcete, mistni se snazi vyhovet, a leckde mate prednost.

Prvni dojem vsude: Odpadky. Myanmar je trashland. Neexistuje zadny zpusob zachazeni s odpadem - jednotlivi lide hazi odpadky na zem, jak lezi a bezi, a odpadky z kosu jsou vyvazeny na nejblizsi volne prostranstvi. Myanmar se dusi pod nanosy odpadu, ale v lidech neni to resit.

Myanmar je zeme prachu. V suchem obdobi extremne vyprahla, s prasnymi silnicemi nebo uzkymi asfaltkami, kde se jezdi po krajnici. To zveda oblaka prachu, takze kazdy den prijdete do hotelu cerni a slepeni.

Je to take zeme hluku. Troubi se tu nejvic ze vsech zemi v regionu, vsude hrci stare motory, generatory na elektrinu. A lide miluji tlampace - od ctyr od rana do pozdni noci tlampace neco krici nebo z nich hraje hudba. Nekdy se tlampa celou noc. Zni to jako propaganda pri praci na poli. A lidi musi kricet, aby byli slyset...

Sunset sunrise excersise - raz dva dva tri. A sunset! A sunrise! V zemi, kde jediny vytvor cloveka jsou pagody, je tezke se neomrzet. A zaroven udrzet lidi v miste pres noc. A tak nam mistni naprosto vsude automaticky ordinuji: go sunrise - wonderful! Day too hot. A pruvodce to papouskuje. Ja to nakonec vzdal a radeji videl vice za kratsi cas.

Myanmar je zeme znacne chuda a malo rozvinuta - neni to jen jinym pristupem. Vse to trochu funkcni a velkolepe, co je predkladano turistum, je bud postaveno z donaci nebo vladou. O velkych uspesnych firmach se lze domnivat, ze patri vlade, resp. spriznenym osobam. To zbyle je ubohe, zakladni, ale presto se nezda, ze by tu lide byli nestastni. Pokud se rozhodnete jet do Myanmaru, vyberte si svuj svet. Ten velky vladni s trochou predrazeneho komfortu (pak tomu muzete rikat dovolena) nebo denni chleb mistnich (pak tomu rikejte cestovani a pripravte se na nekomfort).

Ackoli se vse uvolnuje, stale jsou tu videt ve velkem zelene uniformy s lezerne visicim kverem. Prikazy a zakazy. Straze na mostech a nadrazich. Silnicni kontroly.

A ackoli je tu minimalni pocet kradezi, oblibenou zabranou zustava ostnaty drat. Je na soukromych plotech a casto i na silnicnich barikadach. Pusobi velmi nepratelsky.

Vypadky proudu jsou na dennim poradku - to predevsim v Yangonu a na jihu. Na severu jsem ten dojem nemel. Ale to nehraje velkou roli, osvetleni nekolika malo usporkami stejne pusobi tak studene, ze je tma lepsi. V Myanmaru uz nemaji klasicke zarovky.

Bankomaty. Jsou jiz vsude - predevsim v turistickych oblastech (napr. Kinpun pod Golden Rock), berou Visu, Master, Electron, Maestro a vydavaji kyaty s poplatkem jako jinde v Asii.

Smena dolaru: Smenarny berou i lehce zmackane dolary (nosim je na krku v pouzdre pod trickem a potim se do nich). Ale nespolehejte se na to - stalo se mi i, ze exemplarne odmitli skoro zanovni bankovku. A vzdy si je s vaznosti chirurga prohlizi a zahlazuji rohy. Smenarna rozmeni na mensi bankovky. Ceny se trochu lisi podle mista, nejlepsi ceny nabizi banky ve velkych mestech, yangonske letiste je prumer. Pozor ale na mizerne otviraci doby bank!

Z 95% se plati v kyatech. V dolarech zpravidla zaplatit muzete, ale kyaty jsou preferovane, a dolar je casto s prirazkou - tj. opacne nez drive. V dolarech se stale plati vlaky a vstupy na hlavni pamatky (zona Bagan, Inle, pagody v Yangonu). Mit ale musite oboji - nikdy totiz nevite...

Ceny. Nejsou tak vysoke.

Leckde i proti dostupnym informacim klesaji. A napriklad vetsinu poplatku za fotoaparat (camera fee) zrusili, stejne jako odletovy poplatek 10 dolaru za opusteni zeme.

Celkove je treba se smirit s nizkym pomerem vykon / cena u ubytovani. Zvlaste levne ubytovani pro batuzkare chybi: Pokoje za 6-10 dolaru jsou nejlevnejsi a za tuto cenu se temer bez vyjimky jedna o podstandard. Mejte ale na mysli, ze zeme byla dlouho uzavrena a ze systemove je podporovana pouze organizovana turistika. Vetsinou je v cene snidane.

Obecne je tezke bookovat cokoli on-line. Jedina moznost je volat dva dny dopredu z predchozi destinace. Muzete zkouset i hledat z ulice - necekejte ale hostel na kazdem rohu ci "backpacker's quarter". Spise se rovnou vyhybejte mistum, ktera pusobi podezrele ciste nebo pred nimi stoji vice nez jedna Toyota Hiace (typicky asijsky turisticky mikrobus). Hledejte s mapou po ruce dopoledne, kdyz se lide odcheckovavaji. Pokud hrajete na cenu, vyhnete se take vetsine doporuceni z Lonely Planetu. Ptejte se dalsich cestovatelu.

Jidlo v restauraci je levne, poulicni hospody mistnich jeste levnejsi. Chutnou obdobu Pho si date za 15 czk, medovou placku jako dezert za 2 czk - jen se nebat a jit do toho. Pivo stoji dolar az dva, ale za 640ml.

Jidlo neni spatne. Typicky se na plastovych zidlich serviruje nekolik misticek: Kari, maso, salat, polevka, ryze. A neturisticke restaurace automaticky nosi polevku a caj zdarma. Jidla jsou podobna jako v regionu, existuji cinske a indicke vlivy a likalni variace.

Typicke jsou cajovny: Serviruje se silny caj s kondenzovanym mlekem a zeleny caj na zapiti. K tomu smazene pochoutky - jakasi koblihova podkova, jarni zavitky apod. Na vice odlehlych mistech je hitem kava a caj 3+1 (smes s cukrem a mlekem v pytlicku). Cernou horkou kavu mistni nemaji v lasce. Zvyknete si, ale chvili to trva.

Mistni muzi jsou originalni dvema zpusoby: Nosi dlouhe sukne longi a zvykaji tabak betel, ktery cervene barvi zuby, a pak odporne chrchlaji a plivou ho na zem. Je tak normalni, ze maji cely den cervene zuby a rty, jak upiri. A vsichni nosi na obliceji a nekdy i rukou masku ze zluteho prasku - jako make-up a jako ochrana pred sluncem.

Nabozenstvi hraje dulezitou ritualni roli. Mistni muzi musi dvakrat za zivot byt mnichy a zeny mohou byt a masove byvaji sestrickami. Zeme je jich plna. A jedna se o velmi volny pristup: Mnichy lze spatrit pri mnoha beznych cinnostech. V pagodach se mistni mladez bezne "muchluje" a je bezne v nich s celou rodinou diskutovat, hrat si s detmi, mit piknik. Presto by tak lide mohli cinit svetsky jinde.

Doprava je drazsi. Jako turista obcas nemate moznost zvolit levnou verzi. Pokud ano, pripravte se na hodiny poskakovani na drevenych prycnach, zcela zasadne bez klimatizace a s okynky (jen obcas) jak v dobytcaku. Navic zazijete vlaky, ktere jedou po schodech (videl jsem predek lokomotivy poskakovat o metr nahoru a dolu a za ni vagony delaly to same). Zazijete horsi autobusy nez je 20 let stara Karosa (zlata Kambodza a Laos). Ale budete na to radi vzpominat.

Doprava je take pomala - pocitejte, ze kazde premisteni znamena den pryc. Alternativou jsou nocni autobusy - ty ale vyrazi velmi brzy a dorazi uprostred noci - tj. zaruka, ze se nevyspite.

Vyhnete se obecne mistum, kde obsluhuji nebo prodavaji deti - snazi se vas oskubat a neumi smlouvat, navic je dvojnasob neeticke na jejich pozadavky pristoupit. Oslovte nejblizsiho dospeleho.

Telekomunikace je plna paradoxu. Cestovatelka, co tu byla pred ctyrmi roky, tvrdi, ze si pres wifi telefonovala po skype, zatimco lide museli telefon zamykat do skrine proti zneuziti. Dnes ma smartphone leckdo (hezky kontrastuje s kulisou chudoby) - co nejvetsi a jako my zezacatku, co nejviditelneji pripnuty na tele. Obchodu s mobily a tablety je ve mestech vice nez obchodu s potravinami.

SIM karty s datovymi prenosy jsou mistnim k dispozici - cizincum ne a nebo za premrstenou cenu. Na letisti na taxi stanku na priletech nabizi slusny balicek za 26 USD. Pokud se budete dele ptat, dostanete v Yangonu kartu s kreditem od 6 do 15 tisic kyatu, bez dat.

Zato pokryti wi-fi je mizerne. Rozhodne neni vsude a v hotelech casto je, ale nefunguje, resp. je prohibitivne pomale. Internet se tedy nekona.

Celkove bych jako turista dnes volil jinak: Preskocil bych Mandalay a mnohe zapady slunce a mozna jina znama mista a vydal se na jih jihu nebo zapad zapadu. Dnes uz se tam smi, na povolenku a nekde s priplatkem obci, ale byl bych jednim z mala prvnich cizincu v panensky neturisticke oblasti. Udelejte to, nez to tam bude jako jinde.

Mawlamyine a Hpa An: Tropicky Myanmar

Puvodne jsem to primo neplanoval, ale nakonec mne zlakalo videt Myanmar jeste trochu jinak. A tak jsem pres dlouhy most dorazil autobusem na misto, kde reka Than Lwin usti do more. Tam lezi mesto Mawlamyine, brana do tropu.

Nabrezi reky pusobi ospale. Omsele kolonialni domy shlizi na line plynouci venkovskou dopravu. Dalsi ulice se sestavajici z venkovskych domu a sem tam stareho kolonialniho sidla pusobi jako Chotebor v sobotu dopoledne. Trh je klasicky velmi rusny.

Lakadlem je krom koloritu predevsim delta reky, ktera vytvorila mnohe ostruvky a zakouti. Ty lze shlednout s kopce nad mestem, kde stoji mistni chramy a pagody. Osvedcilo se tak ucinit pri zapadu slunce.

Navstivit lze i mistni ostrovy - maly "Samponovy ostrov", ktery je v podstate klasterem, vyda ani ne na 2 hodiny, zatimco velky ostrov Skretu (s tradicnimi vesnicemi) vyda na cely den.

Ackoli je mesto islamske, v okoli lze videt celou radu budhistickych pamatek - mj. nejvetsiho leziciho Buddhu na svete. Neporadne provedena betonova konstrukce skryva stejne povedena socharska dila. Megalomanstvi...

I prestoze se nejednalo o pamatky prvni tridy, nebylo tezke potkat vetsi mnozstvi turistu.

A nejspise prave z jedne turisticke kavarnicky, kde jsem si dal zjevne postarsi dortik s kremem, jsem si odnesl prijemny zazitek - svou prvni skutecnou brisni revoluci.

Nekteri z Mawlamyine cestuji jeste dale na jih, ktery zacina byt ve vetsi mire pristupny a kde se nachazeji stale jeste udajne pohadkove panenske ostrovy a plaze (vlada zde pry planuje postavit hotelove komplexy pro all inclusive dovolene). Pro mne byl po dni a pul cas vyrazit do sousedniho mesta Hpa An.

Hotely organizuji cekaci listiny na lod, takze nebyl problem vyrazit po rece - byt tentokrat pouze s dalsimi turisty.

Plavba byla velmi peknou ochutnavkou sverazne ricni krajiny. Pomalu se ztracely kopce a zacaly se objevovat samostatne stojici skalni kolosy. Ty jsou charakteristickym rysem jinak ploche krajiny kolem Hpa-An. Zaroven se jednalo o malou zkousku vydrze, nebot bylo velmi tezke presvedcit lodnika, aby behem petihodinove plavby zastavil na curani, jak stalo v itinerari.

Samotne mestecko je podstatne mensi nez Mawlamyine, nicmene zivot tu vice tepe. Snad i alkohol je dostupnejsi.

Hpa-An je ale jinak jeste o kus venkovstejsi. A protoze prave okoli stoji za objevovani, vypujcili jsme si skutry a vyrazili do krajiny.

Prejedete-li reku, zacina jednoduchy svet uhlednych chysi ze slamy a palmovych listu. Konzum sem jeste poradne nedorazil, takze tu chybi i typicke haldy odpadku.

Na vjezdu na most na vas miri kverem, ale kdyz vidi cizince na motorce, zacnou se smat a vesele mavaji.

Kolem Hpa-An neni mnoho "ackovych" pamatek. Za videni ale stoji jeskyne, ktere uz v pradavne dobe dozdobili sochami Buddhy.

Krom toho je jako jinde v Myanmaru vsude plno pagodek, ale po nejake dobe je zacnete vnimat spise jako mrhani materialem.

Prijemne bylo take mistni podvecerni koupaliste s mistnimi. Uz jsme bohuzel neatihli hromadny vylet netopyru z jeskyne za potravou. Da se ale vygooglovat.

Po prijemne stravenem dni a pul jsem vyrazil na sever. Cekalo mne jezero Inle.

Celkove tedy pri ceste na jih opatrne. Je to opravdu spise cestovani za razovitym mistnim koloritem. Skutecne zajimave pamatky tu nejsou a standardy jsou spartanske. Zato ale turismus zatim nezanechal na lidech sramy a ceny jsou opravdu nizke.

Bagan: Pagodky a zase pagodky

Nadpis vam uz asi napovi, jaky byl muj dojem z Baganu, myanmarske pamatky cislo 1. Jako "milovnik" pagod a sosek Budhy jsem svuj pocit prazdnoty jeste notne prohloubil. Ale pekne poporade.

Do Baganu (resp. Nyaung U - zakladny pro mene movite turisty) jsem dorazil ve 4 rano nocnim autobusem - streva a zaludek na vode. Na autobusove stanici, ktera byla jinde, nez slibovali, mi nabizeli predrazenou dopravu a hovorne, a tak jsem zatnul zuby a vyrazil neuspesne hledat hotel. V Baganu jich ale prekvapive mnoho neni - vyloucim-li ty drahe. Nastesti mne potkal riksa, ktery mi za 10 korun slibil pomoct najit levny hotel. A tak se zadarilo, ja mohl dospat a po snidani na kole vyrazit na chramova pole.

Mistni stavby jsou charakteristicke svou cervenou cihlovou barvou. Chramy jsou take podstatne starsi (nekdy az 12. st.) - a nejsou zlate. Interier vzdy skryva sochy Budhy.

Zajimava je robustni konstrukce pouzivajici goticky oblouk pro sve klenby. Zakladem jsou ale vzdy masivni steny - stavby tedy nicim nepripominaji vzdusne goticke katedraly. Naopak - pusobi tezkopadne.

Nektere chramy jsou opravdu impozantne velke.

Dekorativni jsou minimalne - zbytky misty naznacuji, ze dekorace nejspis opadala. A to mne vede k pojmu restaurace. Chramy a pagody jsou postupne obnovovany. Casto z hromady cihel postavi novy chram a daji na nej nalepku 13. stoleti.

Mezi chramy pak stoji nescetne cihlove pagody. Konstrukterum pri tom mnozstvi logicky dosly napady, a tak se motivy opakuji. Po chvilce to zacne nudit.

Co ale neomrzi, je pohled s vrchu. Podobne jako Angkor, i Bagan kdysi bylo mesto. Drevene civilni stavby ale zmizely a zustaly jen cihlove chramy osamele rozesete po planine. Dohromady pak vytvareji neuveritelnou kulisu. Je tedy prijemne si najit svou vyvyseninu nebo chram s terasou, vylezt nahoru a pozorovat. Zapad slunce (zvlaste se zlatavou rekou na pozadi) je impozantni, ale obvykle fotky necekejte - muj prilis kompaktni fotak toto zachytit neumoznuje.

Naleziste jsem projel na kole. Pokud projedete opravdu vsechny plane a vyznamne chramy, je to prijemne vydatna projizdka. Vetsina turistu ji vsak absolvuje na elektrickych skutrech, ktere jsou tu za pakatel k pujceni.

Kolem poledne je lepsi vyklidit scenu - slunce je palcive. A tak jsem v mistni restauraci "moon - be kind to animals" ve Starem Baganu postupnou dietou potlacil brisni revoluci.

Celkove jsou Bagan i Nyaung U mista opravdu hodne orientovana na turismus. Stale jeste ale maji co dohanet, srovnam-li Siem Reap.

Lide v Baganu jsou jini nez dosud v Myanmaru. Nevim, zda je zkazil turismus, kazdopadne vam venuji pozornost pouze tehdy, chteji-li z vas vytahnout penize. A mam pocit, ze i celkove jinak vyzaruji. Po prvotnim soku si tak opet vybudujete neduveru v pratelske gesto nebo osloveni.

Bagan je treba videt, jste-li v Barme. Moje srdcovka to ale nebyla - megalomanske shromazdiste chramu a pagod. Oslava kultu.

A tak mne stale napadalo: Proc tihle chudi srdecni lide tolik mrhaji casem a materialem na bezucelne hromadeni pozlatka? Proc chteji mit vic a vic pagod, kdyz nemaji vyuziti? Proc ve jmenu budhismu, ktery na zacatku pozlatkem opovrhoval a tvrdil, ze osviceni a moudrost nosime v sobe? Dobra - vim, ze to je jinak. Vim, ze v Evrope to bylo s kostely a krizky podobne - jen u nas vice slouzily k shromazdovani vericich.

A tak jsem vzhledem k vyse uvedenemu dal prednost brzkemu odjezdu a vyrazil dalsim skakavym vlakem do Mandalay.

Mandalay: Nic moc, ale zklamani se nekona

Prvni dojem z Mandalay? Prijizdite vlakem skrze pole chatrci, ktere zacinaji spise vypadat jako slumy a skrze hory (bez prehaneni HORY) odpadku - tohle je trashland.

Mandalay je jinak zvlastne kontrovezni mesto. Pusobi komercneji nez Yangon, ale podstatne vice vesnicky. Marne jsem hledal historicke jadro. Vse je ve stylu osmdesatych let v zapadni Evrope a devadesatych u nas.

Z velke casti chybi chodniky - misto nich vedou jakesi otevrene kanaly. Ty jsou v tesnejsi ulicni zastavbe kryte betonovymi deskami, z nichz sem tam jedna chybi nebo se hybe a to je pry mistnim sporem osvetleni zivotu nebezpecne. Leckde chybi i asfalt ve vedlejsich ulicich.

Krizovatky bez semaforu se prejizdi tak, ze se vsechna auta a motorky sjedou, a pak se troubi tak dlouho, dokud se neprojede.

Oproti Yangonu pusobi jinak prave i pritomnost motorek (v Yangonu jsou zakazane). Misto mhd tu jezdi pick-upy a mototaxi, jejichz ridici jsou obtiznejsi nez komari z mistnich kanalu a kanalku.

V zasade dulezite pagody a Mandalay Hill jsou na severovychodnim cipu pevnosti, fancy hotely a restaurace na jihovychode a zitelne centrum na jihozapade.

Samotna pevnost je pak obrovsky ctverec obklopeny vodou. Obejit jednu stranu trva asi pul hodiny - napoprve prijemne, pak uz jen zdlouhave. Mohutne hradby skryvaji odporne vojenske ubytovny a neudrzovanou zelen. Uprostred je pak Kralovsky palac. Vizualne zvenci zajimave (napadne podobne Hue). Uvnitr ale stejne prazdna kulisa, ktera by zaslouzila jimavejsi vypln. Navic jsou vsude zelene mozky s puskami, napisy zakazana zona, zde se smi chodit, zde fotit...a zde uz ne. Divny pocit.

Vylezt na Mandalay Hill je otazka pulhodiny, pokud jste svizni. Neni-li smog a prach (hahaha) nabidne hezky vyhled. Pokud je smog a prach (ou jee), uvidite vse skrz mhu (booo). Leze se bosky po nektere z krytych upravenych cest, ktere jsou obklopeny vyhlednami a obcerstvenim. Po ceste jsou zlate pa-go-dy!

Zjistite taky s udivem, ze vegetace ve meste a okoli pusobi vice stredoevropsky nez tropicky (ano - uz pri prujezdu nadrazi na predmesti jsem si rikal, ze je to jak v Rakousko Uhersku).

Jizne polozeny klaster Shwe In Bin a pagodu Maha Muni jsem objevoval na motorce po ceste do Amarpury. Klaster na brehu ramena reky ma krasnou atmosferu - obzvlaste po ranu s mavanim kridel holubu v nesmelem slunicku. Znamena to ale take nutnost chodit bosky v jejich produkci... Pagoda skryva ukoristene khmerske sochy z Angkoru a starodavnou sochu Budhy, na kterou se stoji fronty. Misto ma vyjimecnou atmosferu, diky mistnim, kteri sem putuji za duchovnem.

Opravdu krasny je prastary rezbami bohate zdobeny dreveny klaster Shwenandaw Kyaung, preneseny za hradby z kralovskeho palace. Videl jsem jej jen zvenku, bohuzel byl zavreny.

Potkal jsem zde dva mlade mnichy, kteri studuji 4 mesice jazyk pali a anglictinu. Bez nadsazky prijemna spolecnost. Jen jsem si misty nebyl jisty, zda mluvi anglicky nebo pali. Ale prijemne stravena prochazka v jejich spolecnosti skrze dalsi pagodu se stovkami minipagod s budhistickymi texty prave v pali.

Gastronomicka scena neni zadnou hitparadou, ale to nevadilo, nebot jsem stejne sledoval svou dietu - tj. zadne korenene experimenty (bohuzel). V zasade neudelate chybu, vezmete-li na milost plastove zidlicky a budete-li nasledovat Svate pismo (Lonely Planet).

To se vyplati i pro volbu hotelu - po delsim pomalem googlovani padla na Royal Guesthouse. Drazsi, za 12 USD na noc single, zase ale jistota pred odjezdem a na Myanmar prekvapive ciste a utulne, s pomalym wifi na pokoji. Zaroven organizuji sdilene taxi na velmi vzdalene letiste, coz vam usetri 6 dolaru, nevyuzijete-li Air Asia shuttle zdarma.

Hodne jini jsou i lide - podstatne mene pratelsti nez v Yangonu a obecne jizneji. Pusobi asijsky uzavrene. Narazite na vyjimky, ale spise pocitejte s tim, ze pratelsky rozhovor je v Mandalay jen predehra k prodeji.

Mesto tedy poslouzi spise jako prestupni stanice a zakladna pro objevovani prilehlych mest. Ja ale zklamany nebyl, nebot jsem na tuto skutecnost byl upozornen a tedy i pripraven.