Někdy si říkám, že sem na blog píšu tak přízemně. Byl jsem na procházce s miminkem. Nerozumím humbuku kolem Řecka. Bude se mi stýskat po Podolí. Řeším hlubokou otázku bytí. Vyřešil jsem ji dočasně. Je to všechno pravda, ale... říkám si proč? Kam se poděla fantazie a nadsázka? A není to ten samý důvod, proč už nepíši básně a povídky?
Chtělo by se říct: Píšeš život, který žiješ. Jenže o tom to není. Člověk nemusí žít bouřlivý život, aby mohl psát s určitou autorskou nadsázkou. Alespoň když jsem ten bouřlivý teď nějaký rok zpátky vedl, nic zajímavého jsem nenapsal.
A přitom mne témata napadají. A vím, že kdybych je jenom prostě zapsal, bude tam fantazie a vlastní přidaná hodnota - něco, co povznese prostý popis situace na příběh v mysli čtenáře.
Problém je tedy především v tom, že se bojím do toho jít po hlavě. Bojím se závazku. Bojím se konečně si sednout a začít psát. Cítím, že to je další břímě. Hodina v průměru ze dne, který jich má jen 24 a 10 z toho pracuji se vším kolem a 10 spím a zajišťuji své potřeby. Hodina ze 4 hodin, které mi v životě každý den zbývají.
Možná je to i protože jsem v životě začal psát mnoho nových skutečných příběhů. Začal jsem mnoho nových závazků, které mne naplňují.
A všechno by to bylo OK, kdybych necítil, že si tenhle střípek do mozaiky dlužím přidat. Bez něj nebude kompletní. Roztáhnout křídla a skočit po hlavě z balkonu do prázdna na náměstí před sebou. A konečně napsat něco víc, než jak se zrovna má a o čem přemýšlí LB.
Chtělo by se říct: Píšeš život, který žiješ. Jenže o tom to není. Člověk nemusí žít bouřlivý život, aby mohl psát s určitou autorskou nadsázkou. Alespoň když jsem ten bouřlivý teď nějaký rok zpátky vedl, nic zajímavého jsem nenapsal.
A přitom mne témata napadají. A vím, že kdybych je jenom prostě zapsal, bude tam fantazie a vlastní přidaná hodnota - něco, co povznese prostý popis situace na příběh v mysli čtenáře.
Problém je tedy především v tom, že se bojím do toho jít po hlavě. Bojím se závazku. Bojím se konečně si sednout a začít psát. Cítím, že to je další břímě. Hodina v průměru ze dne, který jich má jen 24 a 10 z toho pracuji se vším kolem a 10 spím a zajišťuji své potřeby. Hodina ze 4 hodin, které mi v životě každý den zbývají.
Možná je to i protože jsem v životě začal psát mnoho nových skutečných příběhů. Začal jsem mnoho nových závazků, které mne naplňují.
A všechno by to bylo OK, kdybych necítil, že si tenhle střípek do mozaiky dlužím přidat. Bez něj nebude kompletní. Roztáhnout křídla a skočit po hlavě z balkonu do prázdna na náměstí před sebou. A konečně napsat něco víc, než jak se zrovna má a o čem přemýšlí LB.
Žádné komentáře:
Okomentovat