Krásné hry

Mnohokrát jsem četl nadšené recenze v novinách a jinde. Mnohokrát jsem o nich slyšel. Ale až teď přišel čas je vyzkoušet. O čem je řeč? O hrách od Amanita Design. A svojí pověsti opravdu dostály.

Děti stárnou a hrají počítačové hry. Proč by tedy nemohly hrát hry, které jsou také krásné a nápadité?

Hry od Amanita jsou krásné svým vizuálem - takový Samorost je opravdu pastva pro oči. Nádherná je ale i zvuková kulisa - dvorními dodavateli hudby jsou Floex a kapela Dva. Nejde ale jen o hudbu - zvuk je jednou z páteří her, ale obstojí i samostatně - ostatně občas se neubráníme si ji pustit ze Spotify v autě.

Většinou se jedná o intuitivní hry, které mohou hrát i menší děti, protože fungují celkem dobře i bez textů. Žánrem se jedná o adventury, kde se řeší různé hádanky.

Každá z her má i jakýsi vlastní charakter - skřítek Samorost je něžňoučký a veselý, Chuchel a Kekel jsou divocí a blázniví rarášci, které kloučci zbožňují, kluk v Creaks je plachý a přemýšlivý.

Nejvíce nám asi rezonoval Samorost 3, který je nádherně zeleňoučký. Nápověda je hádanková, hudba je floexovská, a klikáním může zkoušet a objevovat i mladý začátečník. Tak jsme vyzkoušeli i díl druhý a díl první. Krásné je, že hraje a luští celá rodina.

Dále nás chytil Creaks. Alespoň mne. Nostalgické tajemno starých rozpadlých schodišť a paláců ve fantazijním světě skrytých za zdí - tak nějak si jako kluk vykresluji starou Prahu. Kombinační hádanky jsou proložené vtipnými minihrami v obrazech na zdech. Představy nočních příšerek, ve které se po zhasnutí proměňují globusy, noční stolky či věšáky na kabáty. Tolik pěkných nápadů na jednom místě. 

Navíc je to vše české - autor zakladatel studia dělal Samorosta jako diplomku a je také autorem některých prvků v Kuky se vrací. Dvorní animátor zase jako vedlejšák ilustruje dětské knížky. Hudbeníky už jsem zmiňoval. Prostě povedená parta.

Kromě zmíněných doporučuji vyzkoušet také Machinárium a Botaniculu. Hry, které vykouzlí v šedých podzimních dnech úsměv na rtech.

Po bitvě každý... není po bitvě

Moc nechápu, proč jsou všichni v komentářích už tak hotoví s Ruskem. Ano, Putin nedokázal válku vyhrát za pár dnů, ani přeskupením za pár měsíců. Ale až se na Ukrajince začnou valit hordy nově povolaných Rusů, pořád ještě to může napůsobit mnoho škod, ne-li obrátit průběh války. Je hezké si říkat, jak je všechno růžové, ale ještě není.

Věci politické na podzim 22

Babiš prý nebude kandidovat na prezidenta. Pokud bych aplikoval jeho úspěšný historický postup a přeložil tento newspeak, muselo by to znamenat, že naopak kandidovat bude, jen lidi nechá smutnit, kandidaturu oznámí později, vyhraje čapí soud, a pak udělá intenzivní kampaň a na celé čáře vyhraje i volby - stačí mu začít 66 dnů před volbami.

Pražské volby dopadly vlastně dobře. Nebylo z čeho vybírat a výstup tak odpovídá tomu, co se nabízelo na vstupu. Spolu nabídlo poněkud přestárlého Bohuslava Svobodu, který je pro mne vzhledem ke svým názorům nevolitelný. Co se věku týče, je ostuda že v mojí generaci není nikdo, kdo by se v ODS byl schopen prosadit. Co se názorů týče, někdo, kdo veřejně prohlásí, že by omezil MHD ve prospěch aut, protože auta město neznečišťují, je pro mne politický nepřítel číslo 1, bez ohledu na to, že s ním v mnohém jinak mohu souhlasit. Spolu pak volby vyhrálo, ale soudě dle názorů těch, kteří je volili, to bylo stále v ňuňuňu oxytocinové vlně podpory Ukrajině a v rámci projektu antibabiš.

My máme na sedmičce Čížu. Je neuvěřitelné, kolik anonymní špíny se na něj vykydalo poslední dny před volbami. Byl toho plný Facebook a poštovní schránka. Nejsem si úplně jist, zda si plivání na sebe nezaplatil sám, aby své voliče více aktivoval. Mohu ale říct, že jsem za něj lokálně rád, a jediné, co mi vadí, je politika v oblasti cyklistiky, kdy mi přijde, že opatření jsou buď pro cyklisty neúčinná nebo slouží jako alternativní způsob, jak zpomalit řidiče, což ocením jako chodec, ale ne jako cyklista.

V HN jsem také četl vysvědčení pro Piráty a Čížu na magistrátní úrovni. Protože obě strany jsou populistické, docela mne zajímalo, co se jim reálně provedlo, když jejich odpůrci argumentují, že údajně nic. Někdy to tak i vypadá, protože Číža a Piráti si vše hodně přibarvují a před volbami už počet odevzdaných dokumentací a poklepání na základní kameny vypadal nereálně, takže to u mne až vede k pochybám, zda vše není "jen jako". Názor odborníka je ale nečekaně střízlivě pozitivní.

Ve volbách bylo také zajímavé, kolik samozvaných formací to zkoušelo na municipální úrovni na téma energie, inflace a nenecháme vás padnout. Tedy témata, se kterými toho lokálně moc nezmůžou a tedy v podstatě falešné sliby. Vyjma ANO, které s tím uspělo, všechny propadly.

A ještě k ANO. Četl jsem všechny volební materiály stran a ANO bylo zase nejlepší. Číža to umí taky dojemně podat, ale je tam cítit jakýsi budovatelský amatérismus. Materiál ANO má socialistický obsah jak od Paroubka a formou vás obejme jako starý kamarád. Cítíte se s ním dobře, bezpečně. Bodrá vřelost. Kdybych volil dle letáků, volím ANO.

Návrat komínů

Asi nám chybějí komíny. Nejen kvůli drahým energiím. Proto zřejmě fotomoduly u telefonů neustále rostou.

Můj první telefon s vystouplým fotomodulem byl Nokia N8, někdy v roce 2012. Moc fajn telefon mimochodem. Zde byl ještě vystouplý celý kovový blok a v něm byla zapuštěná čočka, senzory a blesk. Bylo to simetrické, takže telefon se na stole nehoupal a čočka se neškrábala.

Pak vládla dlouho móda plochých zad. Samsungy, Nokia, Sony Xperia, všechny ty stroje měly placatá záda a maximálně decentní kroužek kolem čočky, aby se neškrábalo sklíčko.

Až přišel rok 2017-cosi, kdy mi na stole přistála Xperia XZ Premium, která sice neměla výstupek nijak výrazný, ale sklíčko se odřelo. A pak už všechno trčelo. Xperia XZ1 a Pixel 3 trochu. 

Následně Xperia 1 ii už čněla více, 1 iii už téměř natruc, ale ještě se to nechalo schovat do tlustšího pouzdra.

Mezitím mi na stole přistál iPhone 13, kde fotomoduly už vyloženě otravně ční. Otravně v kapse, při psaní na stole, kdekoli. A nyní je tu iPhone 14, který komíny vystrčil ještě o level výše, a kde už nevím, zda by to pro mne nebyl rozhodující faktor, proč si telefon nekoupit.

A já se ptám: Komu tím chcete co dokázat? Je to jako u aut - čím větší komín, tím víc tuning?

Telefon mj. zabil digitální kompaktní fotoaparáty, protože byl univerzální, plochý a přitom fotil snesitelně. Snad nedospějeme do stádia, kdy telefon bude kvůli fotomodulu nosit na řemínku přes rameno nebo kolem krku jako fotoaparát za starých časů.

Dvacet procent

Centrální banka vydala prognózu, že na podzim bude inflace 20%. Z toho si odvozuji, že všichni obchodníci bez jakéhokoli porozumění tématu okamžitě zvednou cenu o dvacet nebo více procent (do foroty, protože po podzimu to přece bude růst dál). Možná by si to do ČNB zasloužilo vysvětlit pojmy nebo ukázat aspoň náznak schopnosti komunikovat s veřejností, protože tak sami přilévají olej do ohně.

Ze života květin

Nedávno jsem přesazovat kytky do větších květináčů. Ty potvory zásadíte, jsou chvíli spokojené, zelenají se, kvetou a rostou, a najednou začnou skoro chcípat. Zaléváte, měníte hlínu, ale nic nepomáhá. Až je přesadíte do většího a zase se to opakuje. Rok dva se ty nevděčné potvory zelenají a chtějí do většího. A napadla mne tedy  taková paralela ze světa zeleně a zvířat.

Každý druh, ať už rostlina či zvíře, chce růst. To, jak vyroste, je dané tím, co nebo kdo ho omezí. Zvíře chce mít do nekonečna mláďata. Kytka proroste všude, kde ji něco nepřekáží nebo nesežere.

Neexistuje nic jako že by smrky braly ohled na mladé výhonky pod sebou a dobrovolně si zmenšovaly korunu nebo setřásaly jehličí, aby ti chudáci pod nimi mohli lépe fotosyntetizovat.

Co je u kytek doslova nonsens je udržitelný růst. Už jste viděli kytku, aby udržitelně rostla? Ne. Okamžitě přeroste květináč a chcípne. 

Příroda není v rovnováze, protože by na sebe kytky byly hodné nebo se chovaly rozumně. Vedou spolu každodenní boj. 

Tím nijak nijak neadoruji obžerství, manipulaci a uzurpování druhých. Kytka to nedělá z nenasytnosti nebo ze zloby. Prostě jen pořád roste a zabírá si víc prostoru, až je to někdy vůči ostatním kytkám kruté.

Taky neříkám, že by se lidé měli dobrovolně zřítit do záhuby a uvolnit tak prostor přeživším druhům. Jen říkám, že dobrovolně nerůst či růst udržitelně je proti přirozenosti všeho živého. Je to experiment, kdy si život sám řekne, že se dobrovolně omezí a umenší. A je v pořádku experimentovat s cílem odvrátit vlastní záhubu, která se zřejmě blíží, protože máme moc malý květináč. Jen je ale dobré nesázet všechny sazenice na jednu kartu, protože pouze jít pozpátku nás zjevně nezachrání.

Pro všechny, kdo by tu úvahu výše chápali špatně: Nic to nemění na tom, že třídit odpady je dobré :)

Let Lajky do Lysé nad Labem

Moje dny v mobilitě jsou pomalu sečtené. Dovolím si tedy vypustit ještě jeden poslední balónek. Jak víte, nejsem příznivcem vysokorychlostních tratí, protože mám pocit, že letíme na Mars, když jsme ještě nedoletěli na měsíc.

Jsem proto naopak vždycky rád, když se někde uvažuje o rozšíření počtu kolejí v příměstské a nákladní dopravě a zvýšení rychlosti stávajících hlavních tratí, jako třeba nyní mezi Lysou a Nymburkem.

Podle mne totiž příměstská doprava okolo Prahy zaspala. Zavedení "Eska" po povodních 2002 a City Elefantů vypadalo jako skok na onen Mars, ale byl to takový let Lajky a Praha potřebuje daleko víc. Ne opulentní tunel pod Operou, ale pořádně odmakat malé krůčky a dostat se nejdřív aspoň na ten měsíc. 

Co konkrétně?

1. Rozšíření počtu kolejí na stávajících tratích kolem Prahy. Potřebujeme samostatné koleje pro dálkovou dopravu a samostatné pro příměstské vlaky, aby toho mohlo projet víc. Samozřejmě ne všude jde trať rozšířit z důvodu omezených prostorů - nepůjde to v údolí řek Vltavy a Berounky. Nicméně se to na pohodu neděje vůbec nikde, vyjma megalomanských projektů jako jeden velký tunel mezi Prahou a Berounem, který bude fungovat obdobně, ale je otázka, zda je to za adekvátní cenu a zda to nešlo udělat jednodušeji. Jinde se tratě upravují (např. z Prahy na Lysou nad Labem), ale ve "starém stylu", tedy trochu narovnáme, vyměníme a odhlučníme koleje, přiděláme zastávky, ale koleje budou stále jen dvě. Škoda.
2. Automatická signalizace. To znamená, že vozidla i celá infrastruktura musí být osazená automatickými "semafory", které sledují, kde se pohybují jednotlivé vlaky, a umí je na dálku zastavit, pokud jeden druhému vleze do zóny osobního komfortu. Toto se naštěstí na hlavních tratích (tedy skoro všude kolem Prahy) už nasazuje a umožní to vlakům jezdit v kratších intervalech. Pokud to nebude, dojde k tomu, že se TGV bude křížit se starým dieselovým motoráčkem (který se pojmenuje regioraketoplán a dostane nový lak) a uhrovitý panák s plackou z oprýskané výpravní budovy jim bude ukazovat, že můžou jet. 
3. Přiznat si, že City Elefanty nejsou dokonalé a (postupně) je nahradit. Městská a příměstská doprava potřebuje jednopodlažní vozidla, která mají velký počet dveří, jsou lehká a rychle se rozjíždějí a brzdí, jako metro. Jezdí pak v kratších intervalech za sebou, čímž přepraví víc cestujících a také jsou pro cestující přitažlivější, protože když jim to ujede, nemusí čekat 30 minut na další. City Elefant má dvě patra, a protože nejezdí tak často, cestujícím trvá dlouho než vystoupí a nastoupí, protože jich pak ve vlaku je víc. Elefant je těžký a pomalu se rozjíždí i brzdí, což prodlužuje dobu cesty a opět láká lidi do aut. 
4. Rozšíření tratí. Některé kroky se dějí, ale velmi pomalu - například trať na Kladno a v Kladně již získává povolení. Stejně tak by ale úplně nové spojení zasloužila oblast Brandýsa, Jesenice, a ze vzdálenějších pak Liberec. Na Liberec se plánuje nová trať přes Milovice a pak rozkošnými smyčkami přes Boleslav. To bude bolehlav. Jsme mistři polovičatých řešení. A samozřejmě jednou do Liberce z  Prahy zavedeme jeden dlouhý tunel, který nám postaví andělsky čistý Metrostav a budou tam jezdit rychlíky 300 km/h. Jak velký to asi bude "tunel" a kdy to bude? 
5. Poslední výtka jsou křížení. Všude, kde se plánují nové tratě, vznikají úrovňová křížení. Tedy vlaky z opačných směrů na sebe musí čekat, protože si kříží cestu. Přitom by nebylo od věci zajet do zahraničí a podívat se, jak to dělají tam. Kapacitní tratě mají podobné křižovatky jako dálnice pro auta. Tedy, že protijedoucí směry se nepotkávají, ale vyhnou se po mostě. Je to stavebně náročnější a nedává to smysl u méně využívaných tratí, ale my víme, že v aglomeraci Prahy prostě budou hojně využívané tratě, a má smysl do nadjezdů a podjezdů investovat. Ale neděje se to a budeme toho litovat. A nemluvíme teď o desítkách nadjezdů, ale spíše o jednotkách na klíčových místech. 

Chceme dostat lidi z aut do vlaků. A chceme to udělat tím, že rozšíříme nabídku o atraktivní možnosti a nikoli tím, že budeme lidi a podnikatele nutit. Zatím ale neděláme nic, a pak vydáme zákaz (protože to je jednoduché), a budeme u piva nadávat na Evropskou Unii. A také chceme dostat zboží z kamionů na koleje. Tím spíše, pokud dojde jen k minimální deglobalizaci, tedy přesunu výroby zpátky z Asie do Evropy, bude potřeba zásadně vyšší přepravní kapacita. A pokud nebude na kolejích (což teď není), půjde všechno na silnice. Takže i bez zákazů se automobilisté zadusí sami sebou, protože nebude kudy projet. 

Vykresluji to jako apokalypsu - samozřejmě to nebude tak zlé, a bude to systémem postupně se vařící žáby. Spíš mne zaráží, že zcela opomíjíme střednědobá řešení, která jsou na dosah ruky. 

Kozy slunce seno

Kauza Hlubuček ukazuje dvě věci:

1. řídit Prahu čistě zřejmě nelze

2. Policie pracuje pomalu ale neúprosně

Vsadím se, že jakmile se zamete kauza se současnými šíbry, objeví se okamžitě noví, policie na ně přijde, pár let je bude sledovat a někdy těsně před volbami už bude mít dost důkazů, aby je zase usvědčila.

Jedno je v této kauze lepší než předtím. Zatímco šíbry z doby Béma bylo nutné chytat dlouho, v extrémních případech až na to, že jeden musel přejet Vietnamku ve svém Porsche, jsou tito noví šíbři ochotní se vzdát celkem bez boje.

I tak je to ale škoda. I velkou firmu lze řídit celkem čistě - nejsou potřeba žádní všehoschopné borcí, kteří domluví a přemluví, i když nelze popřít, že i velké firmy musí vůči státu lobbovat - je to ale rýže oficiálně a transparentně.

Město Praha lze zjevně řídit jen východním způsobem. Kromě pracujících a manažerů jsou ještě potřeba samozvaní superbohatí supermani, kteří domlouvají, propojují a prostě... učiní se nepostradatelnými. Nějaký Ďaďo, co jezdí limuzínou plnou děvek a střílí kvérem, zatímco venku je bláto a pasou se kozy. Já som pitbul - teriér...

Spalování a kupní síla

Před více než deseti lety jsem si na blogu stěžoval na vyšší cenu benzínu a myslím že tam padlo číslo 32,50 korun za litr. Psal jsem, jak člověk na jedné zdražené nádrži přijde o láhev slušného vína. Při pohledu na dnešní cenu to pobaví, i když je třeba brát v potaz, že peníze nemají tu cenu co tehdy, a že v přepočtu na kupní sílu je to šlamastika pouze obdobná.

Inu, pokud bych tu paralelu jako milovník pití protáhl do dneška, mám poněkud větší nádrž a s průměrným apetitem kolem 6,5 litru nafty přicházím na nádrži o láhev velmi slušného rumu, Brunello di Montalcino nebo Chateneuf du Pape.

Takže spalování a spalování. Jaký je závěr této hovnověrné analýzy?

Dalo by se tedy říct, že víno a rum jsou vzhledem ke kupní ceně dostupnější než před lety a provoz spalovacího motoru zdražil do někdejších extrémů. Jen spalování toho vína a rumu už mi nejde tak dobře jako tehdy. Kupní síla mého organismu tedy  klesla.

Čeření vody krásné

Vítězný návrh budovy Vltavské filharmonie je opravdu krásný (viz. třeba zde). Krom toho, že vypadá jak zčeřená voda či vlnky, se mi líbí i hravost fasády, která umožní na komplikovaném terénu přejít z náměstí na střechu nebo k řece. Navíc působí česky "něžně" - nesnaží se dominovat, ale přitom dominantou je. Těším se a doufám, že se jí dožiju. Předpokladem výstavby je totiž změnit krásnou a účelnou křižovatku na Vltavské...

Poprava se nekoná - počkejme do zítřka

Veřejná poprava Hřiba se k velké nelibosti jeho odpůrců dnes nekonala. Leckteré noviny si k tomu zřídily stream a zdálo se, že téma popularitou překoná i speciální operaci na Ukrajině.

Bohužel sami řidiči svou prozřetelností svého milovaného primátora zachránili a popravu tak pozdrželi.

O co že se jedná?

Dnes začala oprava Barrandovského mostu - klíčové téma předvolební kampaně. Předpokládalo se, že rozhořčení řidiči se půjdou postavit do kolony jako ovečky a vyjádří stáním na místě své voličské preference. Jenže ono se jim nechtělo.

Nechte ale streamy zapnuté, Nirvány možná dosáhneme v úterý, protože jak víme, od prvního lockdownu se v pondělí do kanceláře nejezdí.

Popravdě: Barrandovský most je třeba opravit. Někdo to udělat musí. Objízdných tras reálně moc není a nevymyslel by je ani Bohoušek ani Andrej ani Pitomio. Prostě moc autíček, málo mostů. O to větší respekt, že se stávající magistrát do tohoto harakiri pustil před volbami a ostatní si na tom honí levné politické body.

Hřiba můžeme oprávněně nenávidět za celkem leccos, ale že se všichni točí zrovna na Barrandovském mostě, není fér. Opravovat ho přece mohli všichni ti borcí před ním (stejně jako Hlávkův nebo další mosty) a ukázat, jak přitom válí objízdné trasy a koordinaci mezi starosty...

Respekt Zemanovi

Baví mne, jak média už o Zemanovi píší jako o odcházejícím loserovi. Nesouhlasím.

Pokud je pro Zemana měřítkem úspěchu naplnění osobní ambice, myslím, že se nám bude z prezidentského důchodu hlasitě smát.

Nejdříve byl dvakrát poměrně úspěšně zvolen prezidentem, a zatnul tak dokonale tipec svým horečně motivovaným protivníkům, pak se ve funkci vykálel na Ústavu a hýbal politickou scénou této země jako figurkami na šachovnici, a to za velkého křiku odpůrců a za velké pozornosti všech, což mu jistě dělalo dobře.

Ne drahá média, neodchází loser, ale velký politický hráč, který ještě na hranici senility a sešlosti věkem byl schopen hýbat naším světem, byť málokdy pozitivně, a který dokázal větší části populace spolehlivě zvednout žluč, často se škodolibým a trochu tajemným úsměvem Mony Lisy. Muž, který v téhle zemi nemohl pro uspokojení osobních cílů již udělat víc.

Může vám to být stokrát nepříjemné, můžete to zamazávat hanlivými články, ale byli jste a byli jsme mu po deset let perfektní štafáží, a pomáhali dosáhnout osobního naplnění. V tomhle respekt Zemanovi.

Bluetooth versus drát

Nijak jsem nestudoval proč, ale bezdrátové Koss Porta pro mají daleko lepší basy a o kousek lepší dynamiku, ale původní drátové Koss Porta pro zase skvěle zvládají výšky, středy a celkově detaily. A mám úplně stejný pocit i při propojení telefonu s autem. Bluetooth sucks, drát rules. Bluetooth je dobrý na tucku, videokonference a kino z telefonu, ale ne na jazz a rock.

Bezvýznamné století

Na otázku Hospodářských novin, proč se o životické tragédii neučí ve školách podobně jako třeba o osudech lidí z Lidic a Ležáků, odpovídá Karin Lednická:

Nejspíš proto, že na rozdíl od Lidic nejsou Životice obsaženy v Rámcovém vzdělávacím programu. Dalším důvodem může být i to, jakým způsobem se u nás vyučuje dějepis. Při chronologickém postupu od pravěku není mnohdy na dvacáté století dost času, takže se probere jen zběžně. A do třetice je příčinou nedostatečný důraz na výuku regionálních dějin. Vše závisí na ochotě a nadšení jednotlivých učitelů. Záleží obvykle jen na jejich dobré vůli, jestli budou některá témata vyučovat z vlastní iniciativy, nebo třeba přihlásí své žáky do projektu Paměť národa (...)

Zajímavé, jak školství přešlapuje na místě. Ani na mém takzvaně elitním gymnáziu Budějovická se neučilo 20. století, pokud se člověk před maturitou rozhodl vstoupit do matematické větve. Tehdy se psal rok 2001/2002. Zato pravěk jsme se učili na gymplu dvakrát, a přesto pochybuji, že v případě nouze bych zvládl vlast bránit kyjem. Je o dvacet let později a je to stejné? Přitom pochopit dvacáté století může být klíčové pro... Eeee... No...pro... Pro co vlastně? 

Takže tak.

Lidi mají vrozenou nedokonalost a rozhodování v některých situacích nelze řešit prostou paralelou s 20. stoletím. Dělali jsme blbá rozhodnutí a dělat je budeme. I tak si myslím, že 20. století by se učit a rozebírat mělo.

Válečné a zelené peníze?

Leckdo zmiňuje, že kdybychom tolik peněz, kolik investujeme do války na Ukrajině a do zbrojení, investovali do zelených zdrojů, jsme za chvíli energeticky soběstační. Respektive, že je jednoduché lidské stádo přesvědčit, ať se sypou peníze do války, ale nikdo by nešel demonstrovat za sypání peněz do energetické transformace. Válkou přitom trpí lidé, rodiny, kultura, příroda. Nemá vítěze - všichni v ní prohráváme. Tak proč to nestopnout a netransformovat se? Raději zelená než Zelenskyj.

To je bohužel hořká pravda a ideově možná správné. Necháme si koleno vrtat, než abychom udělali krok vstříc budoucnosti.

Jenže ono to má háčky:

(1) Nevíme, jaký zdroj by nahradil konvenční fosilní zdroje. Větrníky a sluníčko to nevykryjí stoprocentně - na průlomový objev čekáme. Neznamená to taky, že bychom neměli delat nic, jako my v Česku z hospody brblat na svět. Ale taky bohužel nemůžeme jen tak vypnout vše fosilní a jaderné, i kdybychom do změny poslali sebevětší objem peněz. Nejdřív musí doběhnout vývoj technologií, které ještě vůbec nemáme, a tomu penězi neporučíme. Dále musí proběhnout sama transformace. Zjednodušeně: kolik bateriových úložišť bude třeba, abychom vykryli špičky a sedla dodávek energie? Jak rychle je zvládneme vyrobit a nainstalovat? "Hned" to asi není, že? Za dva roky ale také ne, že? Bude to chtít té idee věřit a dlouhé roky na ni pracovat.

(2) Ve válce jde bezprostředně o život a o osobní svobodu. Proto Ukrajinu ochotně a ve velkých objemech podporujeme. To se s ohrožením prostřednictvím oteplení nedá srovnat. Válka je teď urgentně na Ukrajině, armagedon oteplováním je otázka desetiletí.

(3) Odběrem ruských zdrojů sice každý den financujeme nepřítele obrovskými částkami. Mlčky ale asi všichni tušíme, že odstřihnout okamžitě ruský plyn a ropu není "příležitost" a nepůjde to bez krvavé materiální oběti. Pokud někdo říká, že teď se trochu omezíme, a za rok dva nás to posune k nezávislosti a tedy zelenější budoucnosti, ten je buď blbec nebo nečetl statistiky. Povede to spíše k dovozu dražší fosilie odjinud - od našich milovaných děcek v turbanech, co tak báječné umí podřezávat krky halal, a nebo ještě dráž od strýčka Sama. Což ale samo nijak neospravedlňuje, že bychom měli pumpovat další a další peníze do války na Ukrajině a přilévat olej do ohně. 

Znovu: skláním se před odhodláním Ukrajinců bojovat za vlast proti přesile a odsuzuji ruskou agresi. Esa má v rukávu Rusko, protože pořád může bombardováním srovnat města se zemí, a válku tím vyhrát, jen to udělat nechce, a tedy nikdo neví, jak to celé skončí. V takovém případě existuje naděje. A dokud je naděje, bude válečná mašinérie pokračovat. Myšlenky na nahrazení války zelenou budoucností jsou tedy ideově správné, ale ze tří výše uvedených důvodů více utopické než kdy dříve.

Samohybné glosy

Nemůžu se ubránit několika glosám z automobilového světa.

Oblíbeným koloritem se stalo pomlouvání nového Multivanu. A řeknu vám jedno: podle mne to bude prodejní trhák, protože přichází na trh, kde to všichni konkurenti balí. Přitom poptávka po velkém MPV tu musí být. Boubelaté šutříky zvané SUV jsou sice stylové, ale ne tak praktické. Uvidíme, co na to třeba Ford Galaxy.

Ford Focus prošel faceliftem a stalo se z něj... Hyiundai. Nic proti Hyiundai - dělají skvěle (nad)průměrná auta a jejich N-kové verze ukážou všem Fordům zadní nárazník. Ale estetika je osobní věc a Focus se mi zvenku fakt líbil. Povedlo se jim na karoserii velmi volně zkopírovat dynamickou vlnovku, kterou známe třeba z Mazdy 6, původní MX-5 nebo z Dodge Viper :-) K tomu světla spolu s ošklivým prasečím rypáčkem, který je jakýmsi poznávacím znakem Fordů posledních asi sedmi let, konečně hezky ladila a celkově vznikl dynamicky vypadající ale konzervativní mix. Po změně je z toho ale Hyiundai i30. Nekopíruje se holt už jen v Číně, ale i v Kolíně nad Rýnem.

Také v interiéru, který při uvedení v roce 2018 odpovídal pojetím roku 2012, proběhl upgrade. Pro vysvětlení, rok 2012 se projevoval tvrdými plasty a místy odulými asijskými tvary, ale také přemírou klasických tlačítek a pěkných velkých otočných ovladačů. Interiér vozu z roku 2018 do faceliftu vypadal střízlivě a ergonomicky byl vynášen do nebes právě díky fyzickým ovladačům pěkně postaru. Asijská nabubřelost naopak chyběla. Také infotainment prý skvěle fungoval. Je rok 2022 a Ford jde s dobou: přidal falešné prošívání na palubku (jako luxus, püčo!) a má ve své třídě největší tablet. Jako ultramegahustokrutý, ty voe. A ta hlavní modernizace: tlačítka zmizela. Když si vzpomenu, jak snadno ovládám v Mondeu nebo v Mazdě 6 vše fyzicky jednou rukou pohodlně opřenou o opěrku a koukám přitom na malý přehledný displej mezi budíky, je mi do breku. Tohle pohodlí mi zřejmě s příštím autem seberou, protože poslední tlačítkoví mohykáni mizí. Budu mít tablet na kolech. Proč to dělají? To skončí jako v tom vtipu, o zvětšování loga s koníkem, které už brzy bude větší než tričko samotné. Auto s malým displejem se transformuje do obrovského tabletu s malým autem.

O tom, že z Focuse zmizel výborný civilní motor 1.5 ecoboost 134 KW či silnější diesel, pomlčím, protože za to si s emisními limity můžeme sami.

Nechme ale Forda už být, jeho infotainment aspoň funguje. Zato na Auto.cz o aktuální Octavii RS píší "Skvělá oktávka, slabší er-eso". Jsem mistr protimluvu, znáte to i z tohoto blogu, ale Auto.cz protimluv dotáhlo k dokonalosti. Článek totiž hned začnou "chvalozpěvem" na ovládání. Jak se systém restartuje, zadrhává, pomalu nabíhá, je nelogický a ergonomicky nedotažený, třeba protože na vše důležité chybí tlačítka a blbě se to hledá. Nebo, že auto během testu z ničeho nic samo několikrát prudce zastavilo. A pak řeknou, že je to velké auto a má pěkný motor, a najednou je z toho oktávka venku bez ztráty kytičky a s pěkným hodnocením. Tedy COŽE? Podobné auto by mělo dostat velmi špatné hodnocení,  protože nedotažené ovládání je ústřední věc, která vás bude otravovat po každém nastartování a každou jízdu a může být i nebezpečná. Když je za to nestrháme, budou tam ty přiblbé dotykové displeje samolibě montovat víc a víc. Já bych si za fyzická tlačítka a menší displej i připlatil - klidně i několik tisíc a věřím, že nejsem sám.

Zato nová Astra jde s dobou jinak - je přehlídkou zajímavých designových výstřelků a v hatchbacku působí velmi chic. Nevím, jestli by pro mne ještě měly nějaký přínos po půl roce, kdy si člověk na auto nějak tak zvykne, a hodnotí spíš právě ergonomii a jízdní prožitek, ale i tak moc pěkné. Bohužel taky, když to srovnám, působí víc hračkově, trochu jako by se chtěla postavit o třídu níže vedle nové Fabie, která se designérům také povedla. Každopádně Opel je v Česku neprávem opomíjený od dob, kdy dělal hrozně nekvalitní auta (dvěmi jsem také jezdil). Přitom v posledních  letech to byl zázrak vyššího průměru - jet takovou Insignií v roce 2010 ničím neurazilo, ba naopak, a Zafira bylo spolehlivé praktické auto (byť mdlé a gumové a já bych tehdy volil S-max). Pokud solidnost Astře zůstane, a přidá se navíc určitá emoce, pomohou jí možná odrazit se právě od jiného krále průměrnosti (a tady to říkám s uznáním a respektem, protože je to dobré auto, které si známí chválí) - od Hyiundai i30. Ale asi ne v Česku, které Opely nemá rádo.

Tleská se nad Enyaqem kupé. Takový je vkus, ale to je fajn. 100 lidí, 100 vkusů. Přerostlý boubelaťoučký houpavý šutřík je nový ideál krásného auta. Nevím. Za mne když SUV, tak pořádné. Mercedes GLS, BMW X7, Toyota Land Cruiser nebo Ford Explorer - to jsou SUV dle mého gusta, když už tedy. Monstra, která si na nic nehrají, jsou otevřeně megalomanská, ale zase v nich odvezete cokoli a mají 7 míst. Ale chápu, že monstra se každému nelíbí a ocucaný šutřík bude velký hit.

Nový Ford Ranger sklízí obdiv. Počkejte až přijde jeho dvojče Volkswagen Amarok. Zadupe Rangera ve všech testech do země, protože Amerika je pro Evropany těžko stravitelná. A to i přestože se bude jednat o stejné auto. Ledaže by VW nasadil jako zbraň svůj kvalitní a spolehlivý infotainment a motor 1.5 TSI. Pak by možná měl Ranger slušnou šanci srovnávací test na auto.cz vyhrát i s americkým interiérem. Přecejen, do tanku raději 2.2TDCi než 1.5tsi.

Banderovci podle laika

Zaujalo mne téma Banderovců. Nejsem historik, takže nemůžu říct mnoho k faktům. Co mne na tom ale fascinuje, je, jak různě je mainstreamová média prezentují. Díval jsem se na Reflex a na Český rozhlas.

Reflex se na to (výjimečně) dívá mnohovrstevně, a popisuje jak podhoubí (nelehký boj Ukrajinců za neexistující zemi pro svůj národ), tak historické události, tak i avantýru s nacistickým Německem. Pokud je to pravda, je to s citem popsané, a je vidět, že autor se nenechal unést jedním pohledem.

Oproti tomu Rozhlas, kterému platím měsíčně poplatky a měl by být profesionálním nestranným médiem, tolik faktů nezmiňuje. Článek může (nemusí) vést k jednostranně pozitivnímu vnímání Banderovců. Snaží se jakoby žoviálně mávnout rukou nad obdobím nacismu, neuvádí mnoho krvavých milníků, které jsou přitom ale důležité. Je to správná snaha aplikovat na Banderovce druhý pohled, ale zapomíná se přitom na ten první. 

Co je na tom škoda, je, že každý z těch zdrojů poslouchá jiná sociální bublina, takže tu můžeme mít přinejmenším dva názory na tak ožehavé téma jako náckovství Ukrajiny a tedy legitimnost boje proti Rusku.

Jak jsem psal, nejsem historik. Ale nemůžu si odpustit zabrousit na tenký led a popsat svůj pohled: Banderovce bych shrnul asi jako guerillové bojovníky za národní určení a nezávislost Ukrajiny, kteří měli velmi legitimní motiv, ale absolutně nepřijatelné metody. Jednak se neváhali spolčit s tím, kdo se jim zrovna hodil, včetně nacistického Německa, jednak neváhali vraždit a zraňovat civilisty. 

Je tu určitá paralela Banderovců a dnešního Ruska. Motiv mají legitimní a pochopitelný, ale metody (válka, zabíjení, násilí) mají odsouzeníhodné. 

Jak to nahrává ruské verzi světa?

Rusové a část z nás odsuzujeme Ukrajinu za to, že se k Banderovcům stále velká část obyvatel přiklání a dokonce i režim je zřejmě rehabilitoval. Říká se tomu "náckovství" a zaměňuje s pojmem "kolaborace s německými nacisty".

Tady je ale potřeba to nevidět černobíle. Ukrajina, jak už jsem psal, stále tak trochu bojuje o svůj národ, o své území. Srovnání: Československo tu bylo od roku 1945, bylo od 1948 satelitem, ale nebylo příliš zpochybňované existovalo jako národ. Oproti tomu Ukrajina tu do devadesátých let vlastně nebyla. Po rozpadu Svazu teprve začal proces vytváření samostatné Ukrajiny a to téma je proto stále horké. Ve chvíli, kdy bojují za svůj národ,  je pro Ukrajince o dost těžší vyrovnávat se otevřeně se svou minulostí.

Takže ano:

(1) část Ukrajinců v podstatě "glorifikuje" krvelačná zvířata, ale nikoli německé nacisty - to rozlišujme.

(2) Ukrajinci u Banderovců neglorifukují jejich hnusné metody, ale to, že byli jedni z mála, kdo historicky bojovali za jejich národ proti všem - to je také třeba nedávat do jednoho pytle.

Pokud mi někdo vtrhne na území, je boj za národ a stát legitimní - není to "náckovství". Ovšem Rusové to tak u Ukrajiny chápou. Nepoužívejme Banderovce slepě proto, abychom Ukrajinu odsuzovali jako nácky, nahráváme tím kremelské propagandě.

Psí pohled

Kamarád na svém profilu postoval názor, že vidíme ruskou agresi černobíle, a že ve skutečnosti je odůvodněná. Bylo zajímavé, jak slovo "odůvodněná" všechny diskutující vytáčí doběla. 

Všichni v té diskusi si zaměňují tvrzení, že válka není správné forma, s tvrzením, že válka je odůvodněná. On je to ale rozdíl.

Zkusme metaforu: Rusko je prašivý ale zubatý a velký pes, kterého západ příliš dlouho ohrožoval a tlačil ke zdi, až se naštval a hryzl do nejbližší nohy.

A za to opravdu můžeme my a může za to Ukrajina - to není ani úhel pohledu. Kde se to ale vzalo?

Všichni hrajeme hru, jejíž karty jsou rozdány. Amerika je jedno mocenské centrum, západ je jejím dobrovolným a spokojeným vazalem. Amerika na západě prodává svůj vliv pokojně, demokraticky a tržní cestou. Díky za ní! V rozvojových zemích se surovinami jsou to pak často diskutabilní cesty včetně té silové, vždy je to ale pod hlavičkou vývozu demokracie. Demokratické, ale mocenské centrum.

Rusko a Čína jsou další mocenská centra. Rusko svůj vliv vyváží většinou silově, ale chytře - buď samo partii rozehraje, nebo vstupuje do již rozehrané partie, kde další země nebo její část musí ruský vliv chtě nechtě přijmout. Čína zase ovládá ekonomicky, oba s nijak neskrývaným cílem podmaňovat.

Rozdíl pro obyčejné lidi je asi takový: my pod vlivem západu si sami zakazujeme říkat veganský burger a samohaníme se za nechápání některých společenských jevů, a tuto krásnou kulturu liberální demokracie pak vyvážíme, Rusko a Čína oproti tomu na územích ovládaných říkají jiným, co mají říkat o Rusku a Číně. Zase ale nepřikazují, jak jmenovat ty vegeburgery (to byl jen bonmot, ale chápete, kam mířím) nebo co si myslet o post-feminismu. Větší osobní nesvobodu zažijete v Rusku a Číně - tam je to diktát vedení, zatímco v liberální demokracii je nesvoboda jen naše vlastní blbost. V Rusku a v Číně vás zavřou nebo ohrozí na zdraví a životě, v liberální demokracii vás "exkomunikuje" dav, dostanete pokutu, pokud na cizrnový burger budete tvrdošíjně psát burger, a zavřou vás, až když hodně přešlápnete, třeba budete veřejně popírat holokaust.

Takže shrnuto: Máme tu dvě velmoci - západ a Rusko. Každá má svoje metody. Západ demokracii, trochu vyšinutou, východ manipulaci, obě strany občas používají sílu, byť většinou jen takticky. Nijak nepopírám, že zde fandím západním metodám. Dokonce fandím i rozšiřování vlivu západu. Je to lepší systém než ty dva zbylé a je v mém zájmu, aby si udržel vliv dovnitř i ven.

Ale. Pokud rozšiřujeme vliv západu na východ a je to spojené se zbrojením, byť mírovým, logicky se blížíme do sféry vlivu východu. A pak jednoho dne musí prašivý pes rafnout, protože je také velmocí a má svoje teritorium. Má sakra "důvod" ho chránit. To je důvod číslo 1. A znovu opakuji: válka není cesta, kterou schvaluji. Jen říkám, že válka je důsledek našich chyb. Než tedy navezeme americký protiraketový deštník třeba do Finska, zkusme se ještě zamyslet a s prašivým psem jednat a zacházet jako s mocností, které tu je a bude. Tvrzení, že Finsko si rozhodne samo, je alibistické. Ano, rozhodne, ale možná to bude mít důsledky, které nás zase překvapí. Ano, dejme tam ty rakety, ale udělejme to nějak chytře - nevyhrožujme přitom psovi. Má ještě dost zubů...

Duvod číslo 2, v čem vidíme svět taky černobíle. Ukrajina byla kulturně nesmírně komplikovaná, protože kombinuje ruské a ukrajinské. Kroky od roku 2013 znejišťovaly status toho ruského. Ano, teď zním zase jako magor. Je to přece Ukrajina, říkáte - znejistění nebudu řešit tankem. A opět, prosím nezaměňujme důsledky a příčiny. Podívejme se na příčinu.

V roce 2011 a 2012 jsem byl za kamarády na Ukrajině a s mnoha Ukrajinci (ruské i ukrajinské národnosti) jsem v consultingu pracoval v letech 2008 až 2013 a měl jsem možnost se s nimi o těch tématech bavit. Tehdy před Majdanem byl určitý úzus, že se ve vysoké společnosti používá ruština. Ne úředně, ale spíše zvykově, protože je to "mezinárodní jazyk", a navíc mu skoro všichni místní rozumí, takže se nemusí tolik přemáhat. Tento úzus nesli někteří etničtí Ukrajinci velmi těžko. Například univerzity jsou národní pýchou, tak proč se tam učit v ruštině? Osobně by mi v Česku nevadila na univerzitě angličtina, ale to je i proto, že česky tu na mne štěkají i stromy. Jsem národnostně saturovaný. To ale Ukrajinci nebyli a často si na to stěžovali. Zase ale Rusové žili na Ukrajině relativně spokojeně - nikdo jim neohrožoval jejich ruskost.

S Majdanem se to lehce pootočilo. A každá změna, jakkoli může být správná, bolí a vyvolává strach. Ten je potřeba předvídat a předcházet. To Ukrajina nedělala, protože změna byla spontánní. V rámci Majdanu byl sen udělat Ukrajinu více nezávislou na Rusku a více ukrajinskou. Primárně politicky, což se nepovedlo, protože Ukrajina není mimo sféru vlivu Ruska - 8 let po Majdanu není v NATO ani v EU. Ukrajinskost se ale měla prosadit i kulturně. A tady to skřípalo též. 

Abyste rozbili úzus (mluvit na univerzitě nebo v byznysu ukrajinsky místo ruštiny), musíte přijít s nařízením a vymáhat ho. Reálnė už nevím, nakolik to nastalo (spíše vůbec), ale už čistě strašení tím, že by to mohlo nastat, způsobí silně negativní reakci etnika, které o výhodu přichází. A důvod pro invazi neoznačených zelených mužíčků je hotový: zhoršení podmínek etnických Rusů na Ukrajině. A těch Rusů byl v inkriminované oblasti velký podíl.

Opět, reakce Ruska na tento důvod není adekvátní a neschvaluji jí, ale je to "důvod" číslo 2. Historii už pak znáte sami z novin. Krym, Luhansk, Donetsk. 

Začala občanská válka, a tím se vytvořily hrany, které už nelze snadno zakrýt. Když po vás Ukrajina střílí a přitom říká pojďte zpátky, budete mít všechny výhody, už se těžko lze tvářit, že se nic nestalo. A pro velké země je zase obtížné dávat sbohem či jen větší autonomii ekonomicky silným oblastem - to se ani v západní Evropě moc nedělá, příkladem budiž Katalánsko. Dokonce to nefunguje ani u méně vyspělých oblastí - příkladem budiž Baskicko či Skotsko. Takže je těžké věřit, že by to udělala Ukrajina.

Co tedy chci říct nakonec: Rusko i separatisté vidí své jednání jako "oprávněné" a kamenujte mne, ono i "oprávněné" je. Jen musíte aplikovat pohled druhé strany, čemuž se v návalu emocí bráníme. Neobhajuji tím násilnou reakci druhé strany, ta je krutá a špatná, ale v podstatě je předvídatelná. 

Než budeme příště zahánět prašivého psa klackem do kouta, uvědomme si, že nás může rafnout. Jakkoli je prašivý, má pro to své dobré důvody, protože se brání proti tomu velkému silnému člověku, který jej ohrožuje. Pes nám nevidí do hlavy, kam až hodláme zajít - umlátíme ho? Bude to bolet? Jde o život? Nebo jen hrozíme a necháme ho být? A tak kousne. Sice bude utracen či zatracen a majitel potrestán, ale to kousnutí je sakra "odůvodněné"...

Ten co tu byl už tu není

Říká se, že s tématem Ukrajina zapadlo téma COVID19. Ona to je a není pravda, nicméně leckdo toho zneužívá k tomu, aby tvrdil, že COVID19 je vlastně smyšlený. A to není pravda.

COVID19 byl zatím na ústupu. Byl to souběh méně škodlivé varianty omikron a přibývajících slunecnich paprsků. Zároveň novinářsky už to bylo vyčerpané, a lidi už toho tématu mají plné zuby.

Co bohužel zapadlo, je covidová "dohra". Obecný diskurs je doteď oočkovat všechno, co dýchá, aspoň čtyřmi dávkami vakcíny proti první verzi infekce. A to je v pořádku - až se každý nechá oočkovat, čím chce - já jsem na cestu do tropů absolvoval asi pět injekcí dobrovolně. Ale chtělo by to aktualizovanou vakcínu, a ne ji nutit za každou cenu i stromům. Můžeme jen doufat, že se u nás nedostaneme do stejně histerickeho sporu jako kanadská vláda a lid.

Téma Ukrajina nám trochu zakrylo ještě jiný nešvar - označovat každého, kdo si odmítá píchnout, za vlastizrádce nebo rovnou blbce. Ano, leckdo má pro ten odpor opravdu blbé důvody a ukazuje se jako opravdový blbec. Ale mnozí si prostě řeknou, že nechtějí experimentální vakcínu proti nemoci, na kterou už po X mutacích stejně moc nefunguje, a jejíž dopady v mezičase zeslábly. Je to na hraně, ale není to úplný nesmysl. 

(Pozn. i z toho důvodu s boosterem posečkávám sám, farmafirmy slibují vakcínu aktualizovat)

Předposlední, co se přestalo řešit, jsou zřejmě drakonické smlouvy farmaceutických firem, které jednotlivé země a EU pod tlakem uzavřely v roce 2020 a 2021. Ano, byla to výjimečná situace, kdy bych za ní politiky jen nerad odsuzoval, ale těším se na rozuzlení, čistě pro transparentnost. Není v tom málo peněz a ovlivňuje to zjevně rozhodování politiků a tedy naše životy. Proto by smlouvy neměly být úplně tajné.

Stejně jako se (ne)těším na další hledání a nové šílené i realističtější teze, jak COVID19 vznikl, protože pořád doufám, že to byla běžná epidemie a nikoli laboratorní pokus. 

Sebeukájení trola

Nevím, jaký smysl má Putinova válka, ale pokud stejný jako prezidentství Miloše Zemana, tak svůj účel rozhodně splnila. Putin je nová rocková hvězda, zaporňák číslo 1, který vytrolil a straší celý svět. Na jeho místě bych už jenom z toho měl hřejivý pocit. Nebo tedy já neměl. My submisivní lidé to zrovna v tomhle máme jednodušší - chceme jenom svůj klid a nepotřebujeme hýbat ničím světem.