Letošní novinku Deep Purple s téměř zadumaným coverem lze vymezit jednoduše v několika bodech. Především se album téměř v ničem nepodobá poslednímu Bananas (a tudíž ani Prefect Strangers) - zvuk i melodie jsou sušší, hrudkovitější a nabízí se spíše srovnání s The Battle Rages On z roku 1993 (nebo s některými méně známými deskami z druhé poloviny 80. let). Nečekjte ale ani hard rock. Deska se vznáší více na klávesách než na ostré kytaře a bicích. Nelze si nakonec také nevšimnout jisté síly, která z desky vyzařuje - tak jako jsme Purple zažili naživo, sehrané a v dobré náladě - takoví jsou i zde. Jsem také dojmu, že kapela hraje tentokrát více harmonicky na celkový dojem, který pak stejně posluchače příjmně prostoupí. Zvukovému mixu alba rozhodně také nelze nic vytknout.
Zadumaná deska (která má 10 tracků a jedenáctý se jmenuje copyprotect) se vám možná zalíbí až po vícerém poslechu a rozhodně vás nestrhne všemožnými dojmy. Je méně přímočará a najdou se tu písně, které vůbec nemusely být (deska má nejistý nástup a fakt, že se naživo opakovaně hraje jen Wrong man, jisté váhání potvrzuje), přesto však spíše stojí za to ji vlastnit. Uděluji velmi dobré 3 z 5.
Žádné komentáře:
Okomentovat