Myslím, že se mi podařilo web, na němž pracuji, dotáhnout do precizně decentní podoby (viz. link). Je to jedna z podob, kterou zítra představím majiteli.
Rád bych se omluvil všem, kteří měli tu vůli komentovat můj poslední poust o designu a kterým se to nakonec nepovedlo - Blogger měl asi půl dne odstávku.
Dávám si večerní kávu a s ní do mne vstupuje absolutní harmonie. Už jenom z toho komicky malinkého hrníčku, který se v mé dlani téměř utopí. Nebo z toho ouška, které je pro prsty muže snad až příliš jemné. Je to málo, které právě na tu chvilku před spaním stačí velice akorát.
Dole na nádraží stojí mrtvý příměstský vlak, který jezdíval pravidelně o půl osmé pryč na Berounku. Není ani tak starý jako jiné vlaky. Je jen mrtvý. Všechny dveře má otevřené, na jeho schodiště jsem viděl čůrat toulavého psa a kluci v kapucích pářou sedadla. Pozítří asi zase bude lidi vozit o půl osmé z kocourkova na Berounku. S rozpáranými sedadly a počuranými schody. Ti uhrovití kluci železničářští se o své hračky neumí starat a asi je ani nemají moc rádi. Divné. Já své hračky vždycky rád měl.
Pod odkazem je jeden nejmenovaný web ve výstavbě. Rád se doslechnu jakéhokoli kritického hodnocení, protože jedině tak jej mohu "vybrousit" k dokonalosti (ach jak mi to jen připomíná jedno rovněž nejmenované točené pivo).
Co se piva týče, byl jsem včera před západem slunce po krátké vyjížďce v říčních lázních Radotín (U Piggyho), kde stále vládne atmosféra zapomenutých časů, a kde jsem dvě "staroučké" dal. Zvláštní, že touhle dobou už tam byli jen bajkeři a majitel radotínského cykloservisu se svými psy. Ach tyhle komunity...
Přehodnocuji své úvahy o sedle. Na Specialized Alias se člověk dočte jen hanivých recenzí, stojí 3 litříky a ještě váží nechutných 275 gramů. Zato takové Selle Italia SLR XC Gel Flow je také technologická špička, váží pod 200 gramů a stojí pod 2 tisíce. Navíc jen některé recenze jsou hanlivé. Ale to se u polozávodních sedel určených především na XC stává, obzvláště když je pak hodnotí dokonalostilační silničáři.
Po (velmi) dlouhé době jsem se opět ocitnul na skalách. Lezení veskrze ne tolik únavné jako na umělé stěně, o to ale zábavnější, navíc doprovázené pořádnou porcí slunečního svitu, zcela vyhovovalo mému tempu i pojetí...
Je tuze zvláštní, jak si média stěžují na počasí. Počasí je tohle jaro krásné (a jarní) a jestli ho chce někdo vidět jinak, je nejspíš paranoidní. Živná půda pro "blbé náladysty".
Spíte 8 hodin? Jestliže spíte 8 hodin, musíte vstávat až v osm hodin ráno, abyste mohli jít spát ve dvanáct v noci. Jestliže spíte 8 hodin, musíte jít spát už v deset večer, abyste mohli vstávat brzy v šest ráno. Jestliže obvykle spíte 8 hodin, musíte jít spát už v jedenáct večer a vstávat až v sedm ráno, jestliže jeden večer jdete spát až v jednu v noci a vstáváte už v sedm ráno.
Probouzíte se 15 minut a posloucháte před spaním hudbu 45 minut? Potom musíte vstávat až v 9 ráno, jdete-li spát o půlnoci.
Jdete-li spát v jednu v noci a vstáváte-li v šest ráno a posloucháte-li před spaním 45 minut hudbu a probouzíte-li se 15 minut, potřebujete následující den jít do postele již v deset večer a vstávat až v deset ráno. Nebo raději rozpouštíte spánkový deficit v toku týdne? Pak se jeden den nevyspíte a další čtyři dny ze sedmi v týdnu musíte jít spát již v deset hodin, abyste pak mohli vstávat v osm.
A jak dlouho vám trvá cesta z centra domů? Píšete nebo četete blogy? Za dobu, kterou zabere čtení a psaní blogů, můžete třeba 15 minut pomalu vstávat.
Ale spíte-li obvykle jenom 6 hodin a neposloucháte-li před spaním hudbu, můžete za předpokladu, že se neprobouzíte 15 minut, chodit spát už v... atd., vlastně.
Nemáte pocit, že duben je tento rok zatím mimořádně milosrdný a vydařený? Teplo, sem tam jarní deštík, někdy se rozleží do celého dne, ale v zásadě nádhera.
Celoodpružená kola Gary Fisher (odkaz) jsou nápadně podobné stavby jako Fuji s rámem 2004 a 2003. Akorát je to znatelně méně muziky za více peněz. Tuze zajímavé.
Tak jsem si ve slevě koupil nádherně žlutý dresík Briko (aby mi ladil k bajku) a vypravil jsem se s Pavlou na Karlštejn z Radotína po červené turistické stezce, abych bajk odpanil v terénu. Je opravdu slast, jak se zadní triangl při nerovnostech nádherně vrací na povrch, jak drží v šikmém svahu, a jak máte pořád pocit jízdy po rovném asfaltu. Slibuji, že nebudu psát o každé vyjížďce. Tahle patřila mezi ty první a rovněž mimořádně povedené.
Jediný terén, který mne udolal a kde jsem potupně bajk vedl, byla ne přímo hlavou vymyšlená pěší zóna na Karlštejně, a pak samozřejmě stoupák u radotínského hřbitova.
Včera jsem poprvé v životě navštívil s Káťou, Pavlou a Zbyňkem saunu. Strhující zážitek. Nikdy bych nečekal, že se i z mého těla může za minutu uvolnit takové královské množství potu. Ozdobené o dobré historky na místním baru to rozhodně stojí za opakování.
Hurá! Budu dělat dva nové weby, oba z oboru gastronomie. Jeden už mám vcelku uvnitř hlavy. Jediné, co mne může zastavit, by mohl být nenavazující corporate design provozovny, který ještě neznám.
Dneska jsem relativně brzy ráno vyjel na kole, abych vyzkoušel, jestli na mně bude bahno ze večerejšího pršení držet. Co mne ale překvapilo, že po 14 dnech tepla, se krutou zimou omráčená tráva u nás na zahradě konečně začala zelenat. Včera odpoledne po takové akci ještě nebylo ani stopy.
Nové kolo je ÚPLNĚ jiné než hard-tail. Stačí nastavit tlumiče jako maximálně měkké a už sedíte na houpačce. Stačí zmáčknout hydraulickou kotoučovou brzdu na takové houpačce při jízdě s kopce a klidně v tom zhupu málem přeletíte přes řídítka (zlaté nášlapy).
Nutno podotknout, že na to jsem si ale zvyknul už včera a nastavení patřičně přizpůsobuji stylu jízdy. Včera jsme totiž s tatíkem kolově otevřeli Berounku. Nikterak pompézní jízda po místní magistrále se počtem kolemjedoucích cyklistů ještě nikterak nepodobala klasické letní neděli. To holt teprve přijde.
Petra zřejmě (rovněž) přijde a zanechá dojem (viz. odkaz).
