Někdy mne baví chodit po ulicích se sluchátkama na uších a pouštět si poslední písničky z různých hudebních kompilací. Všimli jste si, že poslední písničky mají vždy tak trochu zvláštní charakter? Vypozoroval jsem o nich následující:
- Zpravidla (až na úplné výjimky) se nejedná o hit ani o písničku známou jako singl
- O známou písničku nebo singl se ale jedná s větší pravděpodobností než tomu je u předposlední písničky :-)
- Písnička velmi často vybočuje z řady na albu; buď lehce ironizuje vážnost předchozího, přináší katarzi po špatném, sarkasmus po smutku, smutek po prohraném boji nebo naopak radost po vyhraném boji (zde mluvím o náladovém ladění hudby, nikoli o ději)
- Často vybočuje z řady hudebního stylu, v němž je nahráno album
- Stejně často však předchozí styl z odlišného pohledu zastřešuje
- Často je však vtipná, ironická až kýčovitě náladová (proto je rád poslouchám)
- V případě artových alb se často jedná o dlouhý opus, který dá vyniknout tvůrčímu duchu umělce a který vás na konci nechá rozložené a opět složené úplně na jiný způsob...
- Často se jedná jen o lehounkou třěšínku na dortu, líbivý popěvek trvající pár sekund, který se vám usadí v hlavě a zní celé hodiny
Proto až budu mít někdy čas hodlám vytvořit v iTunes playlist "The famous last songs" - kolekce anonymních hrdinů hudby, která si to zaslouží.
Žádné komentáře:
Okomentovat