Postřehy z Francie

Pařížané si často broukají nebo mluví pro sebe. Používají Zen a jiné přehrávače, iPody jsou hlavně na reklamách. Mluví anglicky. Alespoň na třech místech v Paříži. Na bezpočtu jiných nemluví jinak než francais. Jezdí na kole i ve tmě a dešti bez světlometů, klidně třeba po hlavní městské tepně. Nemají tak dobré kávy jako Italové a Španělé. Mívali velké kočky ve výkladních skříních. Dobré bagety a pečivo dělá Paul. 0,3l sklenka piva stojí 4€, 0,4 sklenka 5€ a půllitr stojí 8€. Jak se rozhodne racionální spotřebitel?

A stejně komplexními postřehy jsou na Flickru publikované fotky.

Wishbone Ash: Clan Destiny (2006)

Novinka se v ničem nepodobá albům ze 70. let, snad jen občas zvukem zdvojené kytary, o to je ale lepší a svéráznější, protože hlasy starých muzikantů se v ničem neparodují. Muzika je vysloveně jednoduchá a používá rovněž mnohá bluesrocková a rocková klišé, která však dohromady nejsou nijak nepříjemná. V žádném případě tedy nelze čekat starý dobrý progresivní rock ani klasické wishbonovské mnohohlasy.

Bude se ale poslouchat dobře. Jednoduché kytarové rify první písničky vás buď okamžitě naladí nebo odradí. V podobně čistém a odměřeném bluesrockovém duchu proloženém lehce romantickou melodií, jak již bylo řečeno, se ponese rovněž zbytek desky. Mile představí Surfin' on a Slow Wave, jak vystřižená ze Shadows a postupná gradace desky k závěrečnému plíživému Motherless Child. Novinka v lecčems předčí Wishbone Ash ze 70. let, je totiž opravdu hodně samostojná, ačkoli dějiny asi psát nebude. Uděluji necelé 4 z 5 a doporučuji všem milovníkům klasického rocku, kteří hledají nenáročnou, nehlučnou ale zároveň neusínací hudbu na večer.

Viva noviny!!!

Na celém Dalíkovi není ani tak mrzuté, co říkal (ono by to bylo dobře), ale spíše jak se nechal chytit jako malý kluk. Když dělám podzemní politiku, nebudu novináře dloubat přátelsky do boku a vykládat úplně všechno, jenom protože s ním jdu na pivo či co - pořád je to totiž novinář. Pokud to ovšem není součástí taktiky :-)

Ale nutno pochválit MF DNES, pěkně naší červivou scénu tepe. Smekám.

V případě nové vlády existují akorát dvě možnosti. Buď nechá ODS třetí pokus ČSSD a za 4 roky korporativistických zvěrstev se můžeme při troše štěstí těšit na opravdouvou reformní vládu, která bude mít smysl. Budou to ale bolestivé 4 roky. Pokud však ODS půjde do vlády národní kontroly s ČSSD a KDU, bude to znamenat především další diskreditaci politické scény. Možná definitvní. V praxi vznikne konsolidační model demokracie. Pro nás to kromě polovičatých reforem a ztráty důvěry ve změny neznamená nic. Věstí to jenom do budoucna podobné patové výsledky a nemožnost toho, že by se relevance stran průhledně přelévala zleva doprava a zpět. Místo přitozeného střídání ročních období tu bude pořád blátivý jaropodzim. Možná.

Ještě snad pro Milana: ne že bych to kdysi neříkal - je nesmysl si myslet, že ODS bude nějak lepší. I přesto má však smysl ji dál horečně podporovat - se střízlivou "hlavou vzhůru".

Neil Young: Living With War (2006)

Neil Young, nenapravitelný hippie, si odskočil zpět do let, kdy válka byla nosným tématem hudbení scény, a vytvořil osobité protest-album. Ačkoli přichází jen rok po skvělém Prairie Wind (moje recenze zde), najdeme na něm 3 velmi dobré písničky. Titulní Living with War je klasická youngovská ve stylu Cinamon Girl, After the Garden je líbivě melodická a Shock and Awe je kombinací dramatických motivů mezi Like a Hurricane a písničkami z Morrorball doprovázený netypicky na trubku. A právě u Mirrorballu si zbytek alba bere hodně. Velmi podobný zvuk, až na výraznější linku bubnů, která celou desku odlehčuje a drží pevně na zemi.

Pozoruhodné jsou i texty. Nevím, jak by měl znít typický protestsong, ale Young vytvořil dokonalé parodie na tento žánr. Naivní výzor např. Let's Impeach the President vás rozesměje, ať jste pro nebo proti.

Ačkoli se mělo jednat o bokovku, musím desku překvapivě doporučit jako velmi stravitelnou. Uděluji 3 až 4 z 5.

Značky

Tak jsem myslel, jak se tentokrát neušpiním...

Na trati podél Berounky zase přibyla jedna značka "Cyklisto sesedni z kola". Zachoval jsem se loajálně, i když jsem bajker (vývojová větev prasete), sesednul z kola, jak bylo přikázáno, ihned zase naskočil a jel dál. Aspoň tak si nařízení vykládám.

Ale vážně: co jsme lidem udělali? Když jdou proti nám nebo před námi, přibrzdíme. Když je třeba se vyhnout, slezeme z kola. Nekouří se nám z výfuku. A trocha čistého přírodního bahna, které relativně tenkou pneumatikou naděláme? To by se pak taky měli zakázat koně, což je v současné době velká móda. Narozdíl od kola se houpou, někdy jsou nevypočitatelní, kadí, kde chtějí (bajkeři jenom močí) a zaberou hromadu místa. Navíc, kde projel kůň, jiné než MTB kolo už neprojede a člověk bez holinek neprojde. Nebo auta. Tam, kde cyklista musí sesednout, auta jezdit smí. FAJN. Kolo je jednou na chvíli móda, tak se ho stranou stojící depkaři zřejmě pokusí nějak omezit. Jinak si to vysvětlit neumím.

Audioslave: Revelations (2006)

...they are one and the same... hey! hey! hey!

- jejich vlastními slovy. Můžeme ale hledat drobné rozdíly. Audioslave na Revelations nepřekvapí a na první pohled ani nebudou tak chytlaví jako na Out of the Exile. Nejsou ani tvrdí a novátorští jako na svém debutu. Jsou lehce funky, sehraní a plynou kamsi ke konci celého disku. Kytara tolik nepřehání a netvrdí muziku, dědictví RATM už kapele neproudí v krvi, ale přesto má celé album jistý nezaměnitelný charakter, který se určitě nezrodil sám od sebe. Členové bandu si spolu opět notují a jedou jako stroj. Chybí bohužel výraznější nosné písničky. Pokud ovšem přijemete rytmickou rétoriku kreslenou tentokrát hlubší a poddajněšjí basovou linkou a méně vyostřenými údery bicích, budete si s kapelou za chvíli příjemně notovat a budete potěšeni, že na albu chybí ono liché místo od půlky po předpodlední písničku, jehož náznak oba předchůdci měli.

Chtěl bych vyzdvihnout ještě nějaký pozitivní moment, ale Revelations patří k albům, na která si budete muset spíše zvykat, a jestliže v rádiu po roce zaslechnete něco z Out of the Exile, na (třeba titulní song z) Revelations si budete muset počkat déle. Hodnotil bych 2 nebo 3 z 5 a nedoporučoval nikomu, kdo má rád rychlý zisk.

Hlavně se nějak dohodnout

Mohl bych to říct vlastními slovy, ale rychlejší je názorový outsourcing Miroslava Macka.

Kávově

Growing Up DVD Petera Gabriela s kocertem z Říma je možná ještě lepší než The Up Album. Sám jsem byl překvapen, jak live zní v mém pokoji Lenovo notebook po připojení do hifivěže. Navíc se nemusí složitě přemísťovat monitor na prostředek místnosti. Zase mu ale chybí 5.1 sound a barevně dokonalé zobrazení...

Opravdu milá slečna ve Vzpomínkách na Afriku mi prodala kávu s níž se teď učím zacházet. Zatím mi to jde jako s precizní katanou. Ostrý nástroj způsobuje šrámy na chuti i vzhledu. Ale cítím, že to bude mocný nástroj.

Převodovky na kole

Abyste se nechali překvapit tímto článkem, nemusíte kolům vůbec rozumět.

Dnešní skóre: 2 ristretta (očekávané navíc: 2ks)

Psycho bajk

Ježdění na kole v teplotách kolem nuly není s patřičnou výbavičkou nic hrozného. Před čtrnácti dny jsem ukončil MTB sezónu bahnitou těžce terénní jízdou přes hory a doly, přičemž jsem prothrl jednu duši. V nižších teplotách se to občas stává i lidem z lepší společnosti, tak jsem nasadil novou a vzhledem k dešťům se teprv dnes vydal na pořádnou zimní jízdu (než začnou solit strády). Po nemnoha kilometrech se jízda změnila v běh (brr, nejsem dobrý běžec), duše znovu v riti. Jaká blbost mne navedla plášť neprohlédnout! Doma jsem v něm našel zabodnutý 2cm dlouhý trn...

A korunku tomu samozřejmě nasadilo, že ze sprchy tekla jen studená voda. Horký čaj a nohy pod deku!

Tuto sezonu jsem na svém posledním kole (Fuji) ujel 2020km. Vím to, protože jako správný poszuk si jízdy eviduji (krom toho to za mne dělá tacháč). Na Authorovi na chalupce jsem si pak letos dal dalších krásných 450km.

Co mne příjemně překvapilo, je fakt, že můj tlumič vzduch/olej v zimě nešoustá. Dokonce se usadí rychleji než v teplotách kolem 15 stupňů, i když ne dokonale. Jakmile ale posolí, půjde Fujina i tak na zimní spánek...

Restaurace Amores Perros

Studentská Tex-Mex restaurace - příjemné prostředí, příjemný jídelní lístek, příjmené ceny, dobrý výběr prefabrikátů, ale kuchyně nic moc. Jednak je v jídelním lístku, díky velmi přesně popisujícím každou použitou přísadu, těžké najít nosná témata jednotlivých jídel, jednak ony přísady neasonují dohromady, ale spíše každá hraje sólo. Neznamená to tedy, že by moje výborná svíčková s výbornou směsí papriček, tortillami, fazolkami a salsami nebyla složená ze samých chutných kousků, ale třeba v Aztece, Barabizně nebo Don Pedro by z toho samého synergickým efektem vystavěli katedrálu.

Ne každý tedy bude spokojený, ačkoli vzhledem k cenám se jedná téměř o "studentskou" restauraci (ve srovnání s výše uvedenými), pokud si nedáte víno nebo do sebe nebudete celý večer lít mexická tequilová piva, která jim už v pátek večer ovšem mohou trapně dojít... Doporučuji, ale spíše "začátečníkům".

Konzumně

Toto pondělí ve 21.30 na Čt2 doporučuji Viscontiho Geparda, máte-li volný večer.

Rovněž srdečně doporučuji shlédnout program Pražského divadelního festivalu německého jazyka, který probíhá právě nyní. Nejspíš se potkáme na Zhanobení.

Gary Fisher Hi-Fi

Problém celoodpružených kol je váha jejich rámu, která se zřídkakdy dostane pod 2,5kg - nemá-li to být na úkor tuhosti nebo výdrže, zvláště jedná-li se o zdvih 120mm. Zajímavý příspěvek je na rok 2007 koncepce Hi-Fi s geometrií přední vidlice Genesis 2. Z hlediska cyklistiky se ale jedná spíše o malou vychytávku než o skok kupředu, přesto doporučuji shlédnout roztomilá videa. Narozdíl od těžších (ovšem stále hodně lehkých) rámů Specialized StumpJumper (nebo éterických Cannondale) Fisher mezi americkými bajky nepůsobí tolik vzhledově "cool".

V tom samém směru mi dělají starosti doplňky Bontrager. Za podobné peníze se většinou dají sehnat lepší kousky. Cannondale třeba neváhá vzít to nejlepší a nehraje na tenkou "americkou strunu". No, ale Hi-fi JE Fisher. Fisher je, a znovu dokazuje, že je, něco víc než jen směska komponent a značky.

První sníh 2006

Mám dost dobrou výmluvu. Dneska ráno nasněžilo a ještě neuschlo...

V pondělí jsem ještě byl na kole a bylo... řekněme sympaticky.

Včerejší skóre 2 šál(eč)ky. Dnes očekávané: 2