Neil Young, nenapravitelný hippie, si odskočil zpět do let, kdy válka byla nosným tématem hudbení scény, a vytvořil osobité protest-album. Ačkoli přichází jen rok po skvělém Prairie Wind (moje recenze zde), najdeme na něm 3 velmi dobré písničky. Titulní Living with War je klasická youngovská ve stylu Cinamon Girl, After the Garden je líbivě melodická a Shock and Awe je kombinací dramatických motivů mezi Like a Hurricane a písničkami z Morrorball doprovázený netypicky na trubku. A právě u Mirrorballu si zbytek alba bere hodně. Velmi podobný zvuk, až na výraznější linku bubnů, která celou desku odlehčuje a drží pevně na zemi.
Pozoruhodné jsou i texty. Nevím, jak by měl znít typický protestsong, ale Young vytvořil dokonalé parodie na tento žánr. Naivní výzor např. Let's Impeach the President vás rozesměje, ať jste pro nebo proti.
Ačkoli se mělo jednat o bokovku, musím desku překvapivě doporučit jako velmi stravitelnou. Uděluji 3 až 4 z 5.
Žádné komentáře:
Okomentovat