Dárek

Opel Astra 1.6, rok výroby 1996. Moje první auto, zděděné po dědovi. Tímto oznamuji: Nijak jsem se o něj nezasloužil a je tu! Velké uvnitř, malé navenek, s velmi slušnou spotřebou 4,5l mimo město, 6,2 kombi a pouhými 73 tisíci najetými kilometry otevírá mnoho možností. Díky tátovi je pojištěné, má nová kola, novou baterii, centrální zamykání a rádio. Na výletu do Drážďan a Kamenz se ukázalo, že bez problému a se vším pohodlí pojme 4 lidi plus zavazadla a zásoby.

Tady je na místě věnovat vzpomínku dědovi, který ho mohl řídit ještě několik let, a poděkování tátovi, který ho uzpůsobil pro univerzální použití.

Jethro Tull v Kamenz

Jedním slovem: lahůdka! Kapela v obnovené sestavě, sehraná jako stroj, Anderson i Barre v perfektní kondici. Poslední pražský koncert mne donutil trochu pochybovat - špatný třepivý zvuk, na Ianu Andersonovi i Martinu Barre bylo znát stáří, příliš mnoho podmalování klávesami. Koncert uprostřed lesa v amfiteátru Huttbergbühne na kopci nad městečkem Kamenz mne však přesvědčil, že živá hudba má svoje kouzlo.

Ať už to byla možnost stát kapele tváří v tvář téměř dva metry, kouzlo letního večera nebo krásně čistý zvuk! Především ale fakt, že band zněl živě a bezprostředně jako třeba v roce 1970, navíc přidal ale i jistou učesanost a zkušenost.

Celé okořeněné milým výletem po překrásně chmurných Sudetech, poživačným pobytem na chatě Alešových rodičů a výletem do rozpálených Drážďan.

Vzhůru nohama

Mít tu možnost, zavěsil bych se drápky na stropě a psal diplomku odtud. Mohl bych se ale také skroutit v krabici od televize Fragile. Nebo psat na bílou zeď a jednou rukou se přidržovat hrazdy. Fajn by to bylo i v houpacím křesle s nohama pres opěradlo. Nebo vzpříčený v komíně mezi stěnami špinavý od sazí. Jen už ne před barevným LCD v sedě.

Orion Intense vs. Lindt

Tak jsem nějak tak šel kolem regálu v Tescu hledaje 99% čokoládu Lindt a natrefil na konkurenta pod jménem Orion Intense. Napadlo mne nejdříve, že se nejedná o kunkurenci, ale o parodii. V případě čoklád se mi v Čechách neustále znovu znechucuje snaha výrobců prodávat "levné prémiové čokolády" (jednoduše: když je dobrá, je dobrá a balení to nezmění). Protože je ale socík a můj oblíbený Lindt byl vyprodaný, odešel jsem s nepořízenou. Dalšího dne v jiném Tescu (rozumějte, ve zkouškovém období musím konzumovat čokoládu) Lindt opět nebyl a tak jsem se rezignovaně vrhnul na konkurenci. A světe div se, nebyl jsem až tak zklamaný. Alespoň ne poměrem výkon/cena. Za těch 30 korun je totiž Orion Intense více než dobrá čokoláda. Navíc, jak člověk zjišťuje, že v okolním světě je Lindt (přepočteno kurzem) v podstatě levná čokoláda, zdá se toto tvrzení logicky oprávněné (ačkoli chuť a logika nemají dohromady nic společného). Vlastně bych se rád dočkal času, kdy Lindt v Čechách bude muset vzdát prémiovou cenovou strategii, a asi mu k tomu svou maličkostí dopomohu!

Orionu ale název "intense" taky neprominu. Je to pitomost, tím spíš, že se nejedná o parodii, ale o vážně míněný nový produkt Nestlé.

Až vstanu...

...tak omdlím.

Lidi nemají rádi

Pokud jde o Actimel, je to každému jedno. Lidi ale nemají rádi nová řešení a nové obaly, pokud jde o tradičně komoušskou sféru jako třeba zdravotnictví. S takovým vyzněním je veden i článek HN o skoukromých "superkmarketových" klinikách. Skrze prsty.

Docela bych se vsadil, že ačkoli taková klinika bude fungovat ke spokojenosti všech, najdou se jeden, dva nebo tři příklady, že něco není zásadně v pořádku a bude tlak na to, svobodu podnikání takových subjektů zásadně omezit. A to i v případě, že fungují, generují zisk a v 99,99% případů vedou i ke spokojenosti pacientů. Samozřejmě, že se nebude postupovat v rámci existujících zákonů proti danému "prohřešku", ale udělá se za velkého křiku systémová změna zpět.

Samozřejmě jak moc jsou lidé nespokojení (z 99,99%?) s typickým současným přístupem nikdo řešit nebude. Ten je hájen atomovým krytem "zavedenosti". Takže si za 30 korun (vím, že 30 nestojí...) je lepší koupit každý den titěrný Actimel a zaplácnout ho Activií, brblat proti poplatkům u lékaře a zachovat nuzný status quo s vršícími se dluhy a nefunkčností celého systému jako brusinkou navrch. Mimochodem: 30kč je taky cena za pivo. A kolik TĚCH otcové třeba i velmi CHUDÝCH rodin týdně vypijí. Tak moc, že by se jistě dostalo na všechny poplataky i za jednoho nebo dva kojence...

Přitom si vzpomínám, jak jsem před měsícem s babičkou na oční v Bohnicích čekal 45 minut, než se objevila VELMI nepříjemná sestra a pak ji musel sílou argumentů přesvědčit, aby nás s akutním případem nevyhodila. Vím, že bych se asi mohl soudit. Vždycky, když něco nejde, jak má, se člověk může (třeba) soudit. Člověk si může pořád někde stěžovat a soudit se! :) Ale co to změní, když je systém nastaven tak, že si stejně vždycky musím v běžném styku připadat jako něco špinavého?

Ladik goes to Řetězová Street

Tak mám za sebou úspěšně státnice. Další rána zasazená mé studentské existenci. Opadl ze mne stres a pod nohama se mi objevilo obrovské prázdno, které nastane, kdykoli děláte něco naplno a najednou z nějakého důvodu přestanete. Ne že bych nemusel dokončit a odevzdat diplomovou práci v poměrně krátkém čase, ale přesto se mi tají dech.

A tak si říkám, že důvod k nespokojenosti se vždycky najde - hlavně to nebrat moc vážně. Takový kníže Schwarzenberg jistě důvod k nespokojenosti nemá.

Po cestě na zkoušku jsem si poprvé nechal vypsat omluvenku od Dráhy, která vlak (jako ve všech časově náročných momentech života) PATŘIČNĚ zpozdila. Stalo se tak díky mamince, která jela náhodou stejným spojem a dostala tento spásný nápad, a který vzhledem k neexistenci jakéhokoli řádu u zkoušek na VŠE nebyl potřeba. Přesto si tento krásný dokument založím na památku do indexu!

Marcel Kříž

Kdysi jsem se skrze Poietikon otřel o bluesmana Marcela Kříže. Pokud nemáte zrovna co poslouchat a do release date novinky vašeho oblíbeného interpreta je ještě dlouho, doporučuji navštívit jeho stránky s mnoha soubory ke stažení. Za poslech (i když pouze v dostatečné kvalitě) stojí především album Ingrid.

Marcel Kříž: Žena z druhého konce města

ostrovy nástupišť
tramvaje noci
lampy tu září
a zdá se být klid
čeká tu na chlapa
s bolestmi v bocích
mladá a krásná
má už kde být

sochy jak v zástupu
holubi nad městem
počítá lodě a mrtvé přátele
občas se vyplácí
propadat bolestem
občas se vyplácí
nevstávat z postele

tančí si na plese
na plese luceren
mladá a krásná
víno nic víc
tam kde je tma
tam kde je suterén

Myšlenky z Opodál

Vzal jsem opodál stojící hůl a začal s ní tlouci o vzrostlý strom. Počkej! Neztrácej rozvahu, příteli! Kdykoli jsi tak učinil, dopadlo to špatně, pravila opice. Obloha nad alejí byla temná, opodál na louce parku chystaly ohňostroje na další oslavu. Kdesi v temnotě za stromy tekla velká řeka. I odložil jsem hůl a opice si tak mohla vzít zpět to, co jí patří. Pozoroval jsem zvíře, jak teď tluče klackem o strom místo mne, a těšil se, až bude obloha v ohni, až jiskřivé odrazy jako zrcadlo nastavené radosti zaplaví celou alej a park.

Podcasting studijních materiálů

Disponuji velmi omezenou schopností číst rychle a orientovat se pohotově v textu. Pokud se déle soustředím na text, přestávám jej správně vnímat. To samé platí i pro beletrii a oddechové čtení (i když čtení jako takové bych jinak provozoval velmi rád). Ale obecně: zkuste se 4 dny prakticky nepořetržitě soustředit na (pseudo)odborný text! Proto bych ve zkouškovém ocenil kdyby studijní materiály byly namluvené jako podcasty. Protože jejich cena není nikterak nízká, byl bych už dokonce ochoten zplatit o něco málo více než za tištěnou formu. Mělo-li by mi to pomoci...

Uznávám, že skousnutelnost takového mluveného textu (představte si doslovně čteného Vebera!), by byla také mrzutá, ale v tom už by bylo kouzlo zpracování. Nabízím to zdarma jako podnikatelský záměr k realizaci! :)

A dodatek

Je fajn, když nemáte čas se nad čímkoli okázale naštvat nebo zachmuřit. Long live zkouškové období!

Přesto/proto mne po dlouhé době neuvěřitelně potěšilo album Meteora od Linkin Park. Dojemné, přímočaré, líbivé, kýčovitě skorodrsné, pseudomoderní.

Skoropád Lisabonské smlouvy

Bez ohledu na to, jak odmítnutí Lisabonské smlouvy Evropa bude řešit dále, je nutno podotknout, že je to škoda. Jednou jsme nabrali kurz sjednocená Evropa, a proto bychom se jej měli držet. Na druhou stranu, proč schvalovat věci, které nikdo nechce? Proč podrážděným voličům nutit prvky, které jsou zbytečně kontroverzní? Nabízí se opět logická otázka: Potřebujeme opravdu vše, co bylo ve Smlouvě? A nabízí se také logická odpověď: nepotřebujeme.

Osobně bych velmi rád podpořil reformu, která by vedla k dokončení společného hospodářského prostoru. K tomu není potřeba evropský král ani evropský ministr císař. Podpořil bych dohodu, která by shrnula nekontroverzní témata i za cenu mírného bordelu v legislativě. Jedna smlouva by jej stejně nevyřešila - to by musela být Evropa jiná, než je. Zbývá ještě pár odmítnutí a bruselským demagogům to dojde tak jako tak. Jen je mrzuté, že všechno to odmítání stojí tolik pěnez.

A je to za mnou

Je to za mnou. Jedna státnice je více než elegantně hotová. Žlutá lampa svítí, uchu lahodící hudba podkresluje tóny světla na stěnách. Mám chuť se zavrtat vedle ní pod deku a nedělat už nic. Ale válka zuří všude kolem.

Stát? - stát!

Novinový titulek v DNES "Stát zaplatí Nomuře přes 3 miliardy" mi ježí chloupky na rukou vzteky. Za á zaplatí 3,65mld., což je spíše "skoro 4 miliardy", za bé to nezaplatí stát, nýbrž každý z nás (včetně nemluvňat) vydá za chybné rozhodnutí zdatných demagogů v průměru cca. 365 korun, a za cé se článek krčí kdesi v rohu, zatímco hlavní titulek září slovy "státu se nedaří pochytat nadržené pedofily" (nebo něco v tom smyslu). Totální dezinformace, která hned ráno zapříčiní, že papírové noviny svých rodičů raději dále už vůbec nečtu. Přitom by se mělo jednat o určité memento. I když... Kdo jsi bez viny, hoď kamenem.

Steve Winwood: Nine Lives (2008)

Steve Winwood, multiinstrumentální legenda konce 60. a začátku 70. let, která se proslavila v kapelách jako Spencer Davis Group, Blind Faith nebo Traffic přichází s novinkou. Nese se zcela v duchu posledního alba About Time z roku 2003.

Winwood použil osvědčený koncept návratu ke klasice. Jakoby ta hudba neměla jiné ambice, než precizně v babím létě života konečně vyladit to, co se dělalo divoce ve starých časech jazzrocku. Nejde přitom o instrumentální preciznost nadřazenou kompozici - je spíše podřízena poklidnému ladění celku. To je stejné jako v případě About Time, ovšem celkově ubírá na plynu dramatičnosti. Působí až profesionálně suše, přesto umí místy roztočí kolotoč dojmů - to když dojde na písničky Fly nebo Dirty City - jakoby ve snaze dokázat, že může, když se zachce... ale tentokrát ne, nechce.

Hudba se opírá především o nástroje a o zvuk. Klávesy, basa, bicí a kytary se doplňují s paletou perkusí vypůjčených také v latinskoamerických končinách (tentokráte však spíše podmalbově). Silnou stránkou je fakt, že se málokdy přehlušují, ale zároveň nuceně nevynikají. Celek tedy působí ladně, uklidňujícím dojmem. Ladění je mezi blues, jazz-rockem a rockem, rozhodně se však brání přijetí nálepky "big-beat". Ani melodické linky nejsou natolik rozvedené, stejně jako zpěv vlny rozmanitosti a rozpoložení lehce potlačuje - odpovídá to však tušenému záměru a MARNĚ bychom za tím vším hledali slovo nuda.

About Time, tak jako dřívějším albům Winwooda, dominovaly klávesy, domovský nástroj muzikanta. Zde jsou potlačené ve prospěch vyznění celku. Tak tedy deska působí místy sušeji, méně dramaticky, než právě About Time a nejspíš to je tím, že dochází k jistému opakování. Přesto pokud máte rádi brilantní, poklidnější hudební skládačku plnou dojmů skrytých pod slupkou, neváhejte a novinku si sežeňte. Ačkoli se jedná o půl stupně horší album, stojí rozhodně za to! Hodnocení 3 až 4 z 5.

Z jednoho e-mailu

Z jednoho e-mailu, který jsem napsal: Btw. jsem u mezinárodní ekonomie, zase, ale jde to mizerně.... Skóre: 2 kafe, 3 čtverečky čokolády, booklety k CDs a přenastavení tiskárny ve sklepě tak, že můžu barevně tisknout od sebe z photoshopu. Ta zkouška nutně musí skončit ostudou :)

Krom toho jsem zijistil, že kapela Einstürzende Neubauten má hezké stránky, zvláště sekce k novému albu Alles Wieder Offen, a stačil napsat glosu o novém albu Steva Winwooda.

Nemám chuť

...se učit. O to větší chuť mám zkonzumovat cokoli. Mám chuť se hýbat, na hudbu, na sex, na lidi. Jen už se ne učit!

Rendez-vous auf dem Friedhof

Ondřej hraje v dalším hodobóžovém filmu. Tentokrát vzniknul v rámci unikátního projektu česko-německého porátlu pro mláděž Ahoj financovaného z daní občanů v rámci česko-bavorské spolupráce :) Jmenuje se Rendez-vous auf dem Friedhof a musím říct, že docela pecka!