Po dvou dnech v Yangonu jsem vyrazil expresem o seste ranni smerem na Mandalay, abych po dvou hodinach vystoupil v meste zvanem Bago. Jako turista jsem mel moznost jet pouze Upper class vagonem. To znamena hromadu mista a zasklene okynko, z nehoz bylo videt.
Vlak se vyplizil krokem z mesta, a pak uz to prastary diesel s rachotem rozpalil po rovne trati na mozna az 100 kmh. Souprava skakajici po krivych kolejich misty vydavala apokalypticke zvuky, ale stalo to za vyzkouseni, i pres potem smrdici vymenne potahy sedadel, spinu a nefunkcni zachody.
Fascinujici byl vychod slunce a mlhy v lesich za Yangonem, a pak prujezd poli, ktera jakoby se zastavila v case pred 150 lety.
Samotne Bago pusobi jako nevelke mesto - spise rozrostla vesnice. Jedna se ale o dulezite centrum duchovniho zivota. Uvnitr mesta i po krajine kolem je rozeseto mnoho pagod a chramu.
Navstivil jsem tedy jednu z nejvetsich zlatych pagod, dale pak bilozlatou pagodu, na niz lze vylezt, a obrovskeho zlateho leziciho Buddhu. Mimoto pak chram s obrovskym hadem a dalsi mista. Pote jsem se zaprisahl, ze dalsi pagody uz cilene navstevovat nebudu a odpoledne vrakem autobusu s mistnimi vyrazil do Kinpunu, mestecka pod Kyaiktiyem - Zlatym kamenem.
Zlaty kamen (Golden Rock) je balvan ne nepodobny vejci stojicimu na spicce, na ostrohu skaly vysoko nad okolni krajinou. Napadne vas, jaktoze pres vsechna zemetreseni a pritomnost jiste nelehke minipagodky, kterou na nem postavili, jeste nespadl. A mozna i proto se stal poutnim mistem.
Vesnicka Kinpun slouzi jako zakladna pro cestu ke kameni - je tu par hotelu, internet, restaurace a banka s bankomatem.
Odtud take vetsina turistu jezdi na nekryte korbe nakladaku (45 minut na slunicku). Ja ale se dvema spolucestovatelkami vyrazil za usvitu pesky.
Siroka cesta lemovana cajovnickami a jednoduchymi stanky s obcerstvenim vedla z vesnice dal nejdrive stinnym udolim, a pozdeji po ostrohu kopce.
Cajovny jsou zde jakasi sedaci podia kryta bambusovymi rohozemi s nizkymi stolecky. Vse je pak vcetne stanku, prilehle cesty a chyse obsluhujicich zastreseno bud plastovym prehozem nebo palmovymi listy na bambusove konstrukci. Mate tak pocit, ze neustale prochazite necim obyvakem a nezbyva nez vesele zdravit a hrat si s detmi mistnich. Turiste ale prekvapive zadni.
Na ostroh kopce jsme dorazili ve stejnou dobu jako slunce. V kombinaci s pomerne prudkym stoupanim jsme stanuli pod vrcholem slusne ulopoceni. Nejprve nas uvital jeden z mnoha dalsich vejcitych kamenu s cepici v podobe pagody (nebyl ale zlaty). Nasledovala zebraci stanice, kde stavi nakladaky a deti za hlasiteho povzbuzovani mnicha z tlampace vybiraji do stribrnych mist penize na cosi, co zahranicnim turistum neni vysvetleno.
Pak jsme jeste pokracovali dale k cili oddelene od silnice. Po chvilce jsme se definitivne pripojili k silnici, kde tesne pred vylozenim lide v nakladaku absolvuji druhou zebraci stanici. Opet mnich a tlampac.
Samotny Zlaty kamen neni jen skala - je to lunapark se vsim vsudy. Chramy, hotely, pagodky, obchody, restaurace. Opet tlampace. Na konci toho vseho se trci pozlacene vajicko s cepici. Mene zajimave a podstatne mensi nez jsem cekal.
Nemluvim ale o zklamani. Bylo obohacujici videt barmske poutni misto - moci pozorovat mistni.
Trochu jsme se zdrzeli, a ja pochopil, ze tesne nestihnu autobus na jih. Nechal jsem tedy damy jet nakladakem dolu a vyrazil sam pesky. A stalo to zato - jeden z nejlepsich pesich zazitku.
Vychutnaval jsem vyhledy na okolni hory i do udoli, interakci s mistnimi a vysedaval a popijel caj tam, kde to bylo hezke, a kracel pomalu sam odpolednim slunickem. Do Kinpunu jsem dorazil az se zapadem slunce.
Pokud tedy pojedete na Golden Rock, bezte pesky - vyjet na misto pouze nakladakem muze byt zklamanim, ale jako poutnici si tento 11km vystup vychutnate temer bez turistu.
Prijemne unaveny jsem povecerel, popovidal s jinymi cestovateli a rannim autobusem vyrazil na jih objevovat tropicky Myanmar.
A mistni? V Bagu a podel silnice na jih ziji jako jinde v regionu - praci, v bordelu, humbuku a konzumu. V Kinpunu ziji naproti tomu velmi jednoduse - domky mimo naves jsou bambusove nebo drevene konstrukce s rostlinnou a vyjimecne ocelovou nebo plastovou strechou. Kanalizace ani vodovody neexistuji, zachod suche, lednice a sporaky jsou sci-fi. Elektrina s vypadky ve vsi fungovala, na kopci poslouzil maly solarni panel nebo baterie. Mistni se zivi turismem, chovem zvirat a farmarenim. Cesta vcetne cajoven tedy vypadala trochu jako cesta, cajovna i chliv dohromady.
Žádné komentáře:
Okomentovat