Mlha, slunce, sloni, habsburský polibek

Dneska po cestě na chalupu se děti divily, že může být najednou sníh, pršet, mlha a do toho ještě svítí sluníčko. V rámci toho padla nejistá otázka, zda bude taky duha. Nebyla, ale zjevně je možné vše...

Když už jsme u těch otázek, Jáchym se teď hodně ptá, co se zpívá v písničkách. Zrovna hrálo skvělé "To the Blade" od Everything Everything. Připadalo mi to jako Beneš k tabuli a vysvětli nám význam téhle Holanovy básně. Když k tomu řídíte ve výše popsaném počasí, a už tak chabé IQ vám spadne na polovic, nemáte šanci. Brblám něco o selhání a smyslu života. Ale zjevně ho tahle deska zaujala. Znovu se zeptal u skvělé "No reptiles". 

I'm going to kill a stranger

So don't you be a stranger

Oh baby it's alright

It's alright to feel

Like a fat child

In a pushchair

Old enough to run

Old enough to fire a gun

Když to posloucháte ve sluchátkách nebo s kamarádem u sklenky, přijde vám to dobré, ale nevím... vysvětlováním významu se ten pel setře. Je to úplně blbé. Slon hladí motýlí křídla.

Co jsem dokázal vysvětlit snadno je "Happpsburg lippp" (aah baby Kiss me with your Happpsburg lippp, make me nervous). Je to prostě jako když vám táta dává pusu a přitom vám hrozivě zaprdí na krk. To chápe hned. A tím to lze uzavřít.

Lego jako investice? Ano ale...

Zaujal mne článek na Forbesu o Legu. Pokud některé sety koupíte a nerozbalíte, jejich cena roste až o 11% ročně. Je to dáno tím, že sety se obvykle vyrábějí cca. 2-4 roky, a některé specifické pak nemají nástupce - piráti z Karibiku, Star Wars atd. I běžné tuctové sety jako policejní stanice, pokud je nerozbalíte, získají na hodnotě cca. pětinásobek za 30 let.

Celá ta teorie má ale trhlinu. Protože lego je fyzické aktivum, jako třeba šperky nebo zlato, a krade se, pokud je nerozbalené, musíte pro něj mít bezpečný prostor. Aby se to vyplatilo jako investice, potřebujete hodně prostoru. Čímž je to opět investiční aktivita jen pro horních deset tisíc nebo pro blázny, protože kdo chce mít v obýváku plně police krabic Lega...

Na druhou stranu i já na tom ujíždím, ale konzumně, jako ta správná lůza. 

Vysledoval jsem, které sety se přestanou prodávat. Ty pak ve výprodeji koupím, s dětmi je párkrát postavíme, a jakmile jdou z prodeje, prodáme je second hand s drobnou přirážkou. Je to krásná "půjčovna", za kterou neplatíte, ale ona platí drobné vám. Samozřejmě děti mají ještě svoje moře Lega, které si nechávají. Toto je tatínkovo Lego.

Druhá věc jsou dárky pro děti. Zaměřím se většinou na 20-30 let staré Lego. Vybírám podle vintage katalogů, které jsou k dispozici on-line. Koupím ho levně s potrhaným návodem a chybějícími kostkami. V obchodě typu Hrabárna Lega najdu chybějící kostky a návod slepím a dotisknu, a rázem mám skvělou hračku, která v bazaru ihned zdvojnásobí cenu. Magická formulka je "některé kostky chybějí". Takto mám schované třeba lego vlaky, které čekají na svůj čas, a mezitím zdvojnásobily cenu.

I tady ale platí neúprosná logika vyřčená výše: Pouhé 4 nepoužívané krabice zabírají doma dost místa. 

Pro nás "chudé" prostě Lego není vhodné aktivum, ale spíše krásné hobby. I když slušně vynáší a není těžké ten výnos docílit, virtuální aktiva typu akcie nebo kryptoměny jsou paradoxně jednodušší investicí, protože nezabírají místo.

Včelka

Hezky je název nového elektromobilu od Toyoty, alespoň v Česku - Bz. Toť přece zvuk elektromotoru. Moje auto by se pak mohlo jmenovat chrocht, kdyby jej ovšem vyráběla Toyota. A ke jménům už by se pak přidávala jen písmena dle velikosti a výbavy. Bz1 by byla taková drobná elektro-včelka. Bz4 by byl naopak vypasený elektrický čmelák. Ale oni to tak asi nemysleli.

S De Loreanem na věčně časy

Odposlechnuto ve školce, když se tam ještě chodilo. Paní učitelka: "Márty, s čím by sis chtěl hrát dneska?" Dětský hlas: "S De Loreanem!" 

Mimochodem, pokud byste chtěli vidět De Lorean z filmu Návrat do budoucnosti, jeden stojí v muzeu veteránů v Nové Bystřici. Ano. Tam. I když to zní absurdně, je tam uprostřed ničeho (ale zároveň krásné České Kanady) špičkové muzeum amerických veteránů a v něm tahle nerezová legenda. 

Témata izolační

Podzim je ve znamení izolace. Ne že bych zateploval okna či stěny, ani nechci psát o svéřepém starci v teráriu, ale chytili jsme na rodinné oslavě všichni módní nemoc.

Začalo to tak, že děti chytly už v září svoje kašle a já rýmu. Následně děti pokračovaly znovu v listopadu, a když to skončilo, přešly rovnou na neštovice. A s ženou se nám potvrdil COVID.

Ale žádný strach, neumíráme. Osobně jsem měl dvoudenní zvýšenou teplotu. Zvládl akorát spát a sjel celou Hru na oliheň, ale žádný kašel ani rýma.

Jediným příznakem po těch dvou dnech zůstala na pár dní ztráta čichu a sem tam větší únava. Je otázka, jestli to ještě byla nemoc nebo děti a práce na krku.

A řeknu vám, když máte jen chuť, ale chybí čich, je stejně půlka vjemu z jídla a pití pryč. Takže sklípek mám úplně plný a nějaký čas se u nás skoro zastavil i mlýnek.

Asi největší zásek izolace je pak taková ta drobná osobní hygiena. Nemyslím teď, že se zapomenete doma všichni mýt, protože se necítíte, ale hygiena psychická, která je na podzim potřeba jak sůl - chodit do přírody, vyrazit někam na výlet, někoho potkat, něco vidět.

Ale už zase cítím a chystám se proto prověřit čich na služební cestu do Ostravy.

Nuže, snad se to po vánocích odrazí od dna. Jsem teď dvojitě izolovaný a imunizovaný jako Chuck Norris a mám to v tečce, you bitch. Imunitní monstrum. Můžu projít křižovatku bez rozhlížení. A COVID u jiných lidí zabíjím pouhým přimhouřením očí. Ou jé!

Tak je izolováno a teď už jen koupit všechny ty dárky.

Pálavské průtahy

Krajský úřad zrušil územní rozhodnutí pro obchvat Mikulova na dálnici do Rakouska. Takže zase. Ani 32 let po revoluci nemáme dálnici do Rakouska. Můžeme tam jet leda přes Slovensko. A nebo si hodit mašli z ostudy.

Nedivím se tomu zrušení. Někde holt plánovači zoufale trvají na těch nejproblematičtějších trasách, kde se vylije více betonu, vykopou delší tunely a bude více mostů. Je to zřejmě taková malá domů stavebním firmám. Krátký úsek tunelem je mnohonásobně dražší než o kousek delší úsek po placce.

Přitom varianta přes Pálavu a nádrž Nové Mlýny zjevně není šťastná, podobně jako D3 přes nejskalnatější a nejčlenitější kousek údolí Sázavy. Nejen místní lidé to nechápou a oprávněně se brání. Existují přitom vždy i o pár kilometrů delší varianty, které by problém vyřešily. Částečně. Pak už by nastoupili jen univerzální odpůrci dálnic, kteří protestují z principu. V Drnholci totiž sídlí v rákosí také kachny nebo nějaká jiná havěť. Ale už by v tom byli sami.

Tady to není otázka aktivismu, ale spíše zabedněnosti ŘSD. A obětí jsme my všichni, kdo chceme mít hotových těch pár kilometrů dálnic. Protože já dalnici přes Pálavu taky nechci. Kdyby se mne někdo zeptal, řeknu: Jasně že přes tu krásnou Pálavu ne! - kolem je tolik nezáživných míst bez velké vodní nádrže a dramatických kopců, kudy to může vést. 

Jenže za 10 let budeme mít stejně dálnici v původní trase, možná ji ještě uměle zasypeme do tunelu, nad přehradou zastřešíme nebo podkopeme pod vodou, a naděláme tam rychlostní omezení, abychom všem vyhověli, a stalo to víc peněz do kapsičky pro stavebníky.

A pragmatičtí Rakušané, kteří jsou sice tou zlou marxistickou ekologií posedlí, ale už protáhli dálnice a železnici všude v horách, na nás budou dál jen nevěřícně koukat, proč to stavíme tak draze, složitě a pomalu. Oni už k nám ostatně svoji dálnici na dvou místech dotáhli.

D1 je hotová. A hotovo!

Nechápu, proč se před volbami dělá takový humbuk kolem D1, respektive proč se kritizuje ANO. D1 je opravdu opravená. Je to nesrovnatelné se stavem, který tu před opravou dlooooooooooooouho byl. 

I když nebudete souhlasit, oprava probíhala uživatelsky maximálně přívětivě - muselo dojít k lehkému rozšíření dálnice, a byly vždy zachovány dva pruhy v obou směrech. Podobně se to dělá v Německu a Rakousku. Leckteré předchozí opravy se u nás dělaly zúžením do jednoho pruhu v jednom směru a to byl opravdu vopruz, který už jste možná zapomněli...

Netrvalo to ani tak dlouho, jak se říká, na to, že se jedná o nejfrekventovanější dálnici, která má 200 km a žádnou objízdnou trasu.

A ano, je to (bohužel) normálně opravená česká silnice, kde hned po otevření je povrch nerovný a praská, ale tak to bylo a bude a nemůže za to Babiš. Může za to fakt, že si nikdy nepozveme na opravu či stavbu zahraniční firmu, a popravdě, kdo se to bude snažit rozkrýt, zmizí potichu a rychle. Ale to je jiný případ a taky za to nemůže ANO, ale příliš velké peníze, které se v tom oboru točí.

Lidi také proklínají ANO, že hned po volbách začnou nové opravy. Přál bych si sic, aby most Kývalka byl někde u Brna a mohl mi být ukradený, ale není, a přiznejme si, že oprava vůbec nebude triviální, takže chápu, že si ji nechali na později. U Brna zato je rozšíření na 6 pruhů. A buďme rádi, že teď máme opravenou D1 a že se hned poté rozšíří na 6 pruhů. Mohlo se to udělat už 20 let zpátky, ale za to taky nemůže Babiš.

Závěrem tedy buďme rádi a pozitivně vyslunění, že se D1 dostala do normálního stavu, ve kterém je, a způsobem, kterým se to dělalo. Je to kvalitativní skok. 

Co si naopak kritiku zaslouží, je pomalé tempo stavby jiných dálnic. To je ubohé a za Babiše ještě horší. Že by se za jeho vlády otevřel nějaký velký kus typu D47 (dnes D1) nebo D5 na Rozvadov, toho se asi hned tak nedočkám, a zdá se, že okolní státy nás předhánějí, včetně těch balkánských, kde o korupci také vědí své. Ale možná už vizionářsky nebo spíše oportunisticky vyčkáváme, zda si sami auta nezakážeme - pak by totiž nebyly dálnice potřeba a tím by si místní švarní chlapáci ušetřili štrapáci :-)

Ještě dodám, že ANO nevolím a volit nebudu, ale nelíbí se mi ta zahořklost kritiků, která mu přihrává preference. Proto tento drobný výlev...

Třicítka v Praze ano, ale...

O tom, že problém pražské dopravy  je v nízké vzájemné toleranci různých skupin jako řidiči, cyklisti, obyvatelé postižených ulic atd., jsem tu nedávno psal.

V souvislosti s různým omezováním automobilové dopravy salámovou metodou se ještě pojďme podívat na základní příčinu patu, který tu je.

V první řadě se my Češi neumíme dohodnout. Velké věci jako vnější městský okruh, páteřní cyklistické průtahy Prahou nebo systém parkhausů ovšem dohodu vyžadují. Přitom to nejsou žádné nekonečné boje s větrnými mlýny - je to několik (opravdu) málo velkých konkrétních staveb, které už měly stát, a které by nám umožnily vést ty žabomyší spory na podstatně kvalitativně vyšší úrovni. Místo toho si ale debatujeme, a děláme věci salámovou metodou. Tuhle nakreslíme cyklopruhy nebo vyasfaltujeme kus cyklostezky odnikud nikam a zlobíme se, že nám tam nikdo nejezdí. Jinde zase zařízneme auta, protože jsou "zlá", aniž bychom měli hotovou alternativu, a pak se divíme, že jsou úplně všichni proti - i ti, kterým to mělo pomoci.

Dokonalý příklad je plošná třicítka, kterou velmi pěkně argumentuje tento článek. Je snadné ji zavést, ale to nestačí. Bude potřeba ji kontrolovat, což nebude lehké, ale hlavně: třicítka má smysl, pokud se zprůjezdní všechny ulice. Nyní máme systém hlavních průtahů (nedokončený) a vedle toho jednosměrek pro rezidenty, které mají dopravu odpuzovat. Přerod mezi těmi systémy ale musí být promyšlený a výrazný. Pokud jen salámovou metodou zavedeme třicítky, ničemu to nepomůže. Zase jen všechny naštveme, že to nefunguje. Místní tím, že to nepomohlo, a řidiče, protože marxisté útočí a sáhl jim na jejich plechové alter-ego, které ztělesňuje svobodu, která ale bohužel končí tam, kde začíná svoboda jiných.

Pořád také platí, že bez ohledu na třicítku soužití s dopravou ve městě napraví jen tyto velké systémové kroky, na kterých se většinou shodnou petrolheadi i zelení mozci, jen se nějak zázračně nedějí:

1. Zprůchodnění přípravy klíčových dopravních staveb
2. Dostavba velkého okruhu mezi D1 a D8 a části toho vnitřního, aspoň mezi Vysočany a Jižní spojkou (třicítka nepomůže od tranzitujících kamionů projíždějících některými hlavními obytnými oblastmi - zde nelze nesouhlasit).
3. Dostavba systému P+R parkovišť.
4. Dostavba některých linek MHD, např. Metra D na Nové Dvory či Metra či vlaku ve směru letiště, ale také pořádná veřejná doprava do satelitních čtvrtí typu Řeporyje nebo Písnice, Jesenice, Komořany - bohužel autobus, který ráno stojí v zácpě, řidiče nemotivuje, aby svého miláčka nechali doma.
5. Stavba pořádných cyklostezek - takových, které vedou napříč celou Prahou, jsou celou dobu jasné viditelné, a cyklisté na nich požívají aspoň elementární ochranu před auty. To bude vyžadovat i nějaké nové mosty, sem tam možná podjezd a hlavně předělat obrubníky - ne jen barvičky na zem - ale hlavně to pořádně naplánovat a zrealizovat celé.
6. Zakazovat jen to, co pak umím vymáhat, abych nebyl jen k smíchu. A raději místo nových zákazů začít pořádně realizovat ty staré, kde nás tlačí bota - např. začít s pořádnou kontrolou na STK, vymontovaných DPF a podobného, aby se omezily zombie vraky ve stavu klinické smrti. Holt by si ti borci chalupáři místo silného turbodýzla museli koupit novější menší auto v základní konfiguraci. Motor 1.9tdi by přes své nesporné kvality někdy před 25 lety neměl být vynášen do nebes a amatérsky tuněn, ale vynesen na vrakáč. Paušálně.

A neberte to tak, že kydám špínu na stávající magistrát. Ten jenom pokračuje předchozí agonii. Bém sice něco stavěl, ale pomalu, a ti předtím skoro vůbec. Na vině jsou bohužel i chabé zákony a nečinnost státu (tedy ne magistrátu) v případě velkého okruhu, který bez diskuse má strategickou prioritu. Přitom vylít do krajiny trochu asfaltu (na tolik potřebné části D0 nejsou žádné složité mosty ani tunely a není nijak dlouhá) není moc práce, navíc za evropské peníze, které jsme nikdy nebyli schopní v plné míře čerpat, takže to dokazuje, že problém je v neschopnosti se dohodnout a mít na to zákony. A za to démonizovaní Hřib ani Bém nemohou.

Jak jezdí Mazda 6?

Protože moje stávající práce nenahrává zkoušení aut střední a vyšší střední třídy jako ta předchozí, rozhodl jsem se, že si čas od času udělám radost, a nějaké auto si vyzkouším privátně. A přiznám se, že kritéria výběru mám dost různorodá. Nejvíc mne baví sportovně laděné rodinné kombíky, nebránil bych se ale ani něčemu, co je komfortní pro dlouhé cesty, a občas těkám směrem ke stěhováku typu mikrobus, MPV či gigantické sedmimístné SUV. Může se to hodit. Nevím k čemu, ale může. A občas si říkám, že jednou bych mohl docenit druhé auto do rodiny - menší a veselý hatchback.

První jmenované je ale logicky první volba. A do této kategorie spadá Mazda 6, kolem které když jdu, tak vždy slintám jak Pavlovův pes. A to opravdu moc nepřeháním. To auto je pro mne prostě ideálně krásné - co víc, atleticky krásné. Nic na tom nemění, že je na trhu už asi 8 roků a prošlo dvěma facelifty. Jde si svou cestou, a je to cesta krásy. Četl jsem nespočet recenzí, takže jsem si byl vědom i všech slabin - třeba že diesel stojí za prd, že je to hlučné auto, že Skyactive nemá všechny koně doma, že atmosféra netáhne jako turbomotor a že v něm není místa na rozdávání.

A teď skutečné dojmy.

Když do auta sednete, je to ještě o kus větší wow než na fotkách. Máte dojem, že sedíte v luxusní limuzíně. Mazda nenahání body úchylným ambientním podsvícením ani displejem přes celou palubní desku, ale kvalitou zpracování a rozvržením ploch. Jedním slovem ZEN. Krása. Můj interiér kombinoval na palubní desce zdařilou imitaci dřeva, kůži a alcantaru, sedadla v tmavě hnědé kůži. Nic nekřičí, nic neutlačuje. Tři kruhové budíky, pěkný jednoduchý volant, uměřený displej a výdechy ventilace. Vše v absolutním souznění. všude, kde s opíráte, je kůže a měkčené polstrování. 

A navíc je to uživatelsky přehledné. Když sednete do auta a všechno je tam, kde byste to čekali, je to malý zázrak. Ono ale když vyzkoušíte na služebkách desítky aut, začnete mít tendenci se orientovat rychle - takže možná jsem nekritický. Ale dojem je dojem. Kdybych kupoval interiér a exteriér, kupuji hned.

Druhá věc je, jak to jede. Tady už tak nekritický nebudu. Řídil jsem hodně krabic od bot s gumovým volantem a řídil jsem taky "tvrdá" BMW z 90. let. Už nějak tak vím, co mám rád, a kamenujte mne, ale řídit Mondeo mk4 mne nepřestává bavit a vystupuji z něj spokojený a vysmátý po sebedelší jízdě. U Mazdy jsem přímočarost přímo očekával, protože ji časopisy za to blahořečily. Ale pro mne tam chyběla. Cukání volantu, když přejíždím středovou čáru, nemyslím - to je oproti Volvu XC90, které škube řízením, vyloženě decentní. Myslím spojení řidiče se silnicí. Volant ani tlumiče prostě dost nevrací dojmy zpátky - nemám pocit, že to auto řídím.

Možná jsem tu krásku neuměl dostat na hranu schopností, aby se z ní stalo zvíře, ale já bych to zvíře rád trochu cítil, i když jedu po okresce osmdesátkou. Mazda spolehlivě vykroutí oblouk (možná spolehlivěji než moje Mondeo), ale podivně v tom oblouku plave a houpe se. Nemám pocit toho buldočího zakousnutí jako u Mondea, a přitom stále pohodlí. Spíše více pohodlí.

Třetí věc je hlučnost. Nejen, že byla opravdu hodně slyšet "silnice", ale i motor. Chápu, byl úplně nezajetý a asi by se to ještě usadilo. Ale i tak. A protože jsem nedávno jel soudobým dieselovým Mondeem (mk5), které je konstrukčně starší než tato Mazda a ve stejné cenové kategorii, mohu srovnávat, a vidím zde propastný rozdíl v neprospěch Mazdy (jakkoli je jinak dojem z vnitřku toho Mondea ubohý a končí tím skvělým odhlučněním).

Čtvrtá věc je zvuk motoru. Třeba atmosférický benzínový čtyřválec v Mondeu Mk4 zněl trochu jako šestiválec. V nízkých otáčkách nebyl slyšet vůbec a ve vysokých se poslouchal moc pěkně, bylo to takové to pěkné vrum vrum, které si říkalo o to lechtat ten pedál víc a víc (a nemyslím teď je náš krapet hlučnější kus s děravým výfukem, ale i ty další, které jsem řídil). Mazda zato klokotá jako downsizovaný motor. Zase, možná je to nezajetý motor, možná je to Skyactive, ale když už si kupuji benzín, chci aby zněl jako benzín. O to víc, pokud Mazdu v recenzích vyzdvihují jako řidičské auto.

Pátá věc je, jestli 2.5 Skyactive táhne nebo ne. Táhne obstojně pro jízdu z bodu A do bodu B, ale silný motor to papírově ani skutečně není. Rozjezdy nic moc, ale od 80 kmh nahoru už to při podřazení s karoserií hýbe obstojně. Převodovka je na rozdíl od mého powershiftu (dvouspojky) naladěná spíše pohodově, takže řadí velmi hladce, reakce na plyn jsou logické a pohotové (sžili jsme se hned), v režimu sport se dá říct i rychlé. Ve srovnání s powershiftem v manuálním režimu se ale neumí tak "zakousnout". Vezmu-li to ještě pocitově, 120 KW a powerhift umí s prázdným Mondeem opravdu cvičit. 143 KW s prázdnou Mazdou bohužel hýbe jen "srovnatelně" (byť logika je trochu jiná). Ale já bych čekal, že se více než 20 KW někde pozitivně projeví.

Takže závěr z toho je, že pokud bych vybíral očima a hmatem, je Mazda okamžitá srdcová volba a žádá recenze silný osobní dojem nenahradí. To ostatní mne proti recenzím lehce zklamalo. Je to celkově skvělé auto, jen bylo moje očekávání zřejmě příliš vysoko a příliš směrem k řidičskému ladění, a nebo se projevil nezajetý kus. Další krok je, že si někdy vyzkouším ještě dvoulitrovou atmosférickou benzínovou verzi. Je to slabší a staromilský motor, ale možná to bude mým tužbám blíže. A samozřejmě někdy zkusím i jiná auta - v hledáčku je třeba současný Ford Focus ST nebo Focus ST-Line se 134 KW, a pak další, ke kterým se zatím nebudu vyjadřovat.

Liberecká překvapení

Liberec na 3 dny příjemně překvapil. A to přestože jsme nebyli v Babylonu ani v IQLandii, jak byste možná čekali.

Den 1: ZOO. Liberecká ZOO není nijak velká, a té pražské nesahá ani po paty. Ale víte co? Ono je to vlastně fajn. Bílé tygry nemají všude, a ta liberecká je taková zrelaxovaná, domácká. Restaurace v té pražské stojí za prd, v liberecké též, takže žádná citelná ztráta. Je také taková víc "lesní", což je velmi příjemné. Za východem ze ZOO je symbolicky cukrárna Sladká tečka, Rybářská Bašta u přehrady má také velké kouzlo.

Na večeři pak doporučuji s dětmi do restaurace ZOO1320, kam se dostanete procházkou přenádhernou vilovou čtvrtí mezi Lidovými sady a centrem. V té restaurace i leží, kousek od zastávky tramvaje, dost daleko od silnice, v zeleni. Interiér je nápaditě artově vyzdobený, a je zde obrovský dětský koutek v oddělené místnosti. Značka ideál. Možná to není foodie místo, ale nabídka jídla je vkusná, a evidentně je to i cool místo pro setkávání.

Na stejné ulici je i technické muzeum (mašinky na ulici potěší i po zavíračce) a pro nadšence do umění i místní galerie - okupující sudetské paláce. Proložené moderním depozitářem Oblastní galerie, který architekturou trochu vykradl vídeňský MUMOK, jen v malém.

Vedle toho je ještě překrásně zrekonstruovaná Střední průmyslová škola. Vůbec tahle sudetská vilová  a palácová čtvrť je zážitek sám o sobě a nepřestává fascinovat, a dává smysl pojmu genius loci.

Den 2: Ještěd a procházka do Kryštofova údolí. Pod Ještěd trojkou, nahoru "lanovkem", pěšky po červené a modré do Kryštofova údolí a zpět vlakem. Děti uťapaly hódně přes 10 km, byť převážně skopce.

Restaurace na Ještědu není foodie orgasmus, ale drží laťku hrdě tak vysoko, jak to jde, a to i přes návaly turistů, a proto jasným svodům k tomu to totálně zbastlit a začít prodávat předražený smažák. Nezbastlili to a jsou pekelně rychlí. Na Výpřeži zbořili původní stánek s verandou a postavili chaloupku (wow!). Už to není tak ošuntěle cool, ale pořád je to milé místo k zastavení. A Kryštofovo údolí zůstává malebnou, sladkou roubenkovou vesničkou, snad jen ten chodník jim chybí. K občerstvení bych doporučil Kavárnu U Ježka, i když U Kryštofa býval také správný svéráz. U Ježka nejen, že vás obejme sudetský živel, ale dobrůtky tam stojí za to a drží si kvalitu i v průběhu let. Cesta vláčkem zpět byla příjemná, jen nechte dětem ještě kapku energie na cestu do kopce k vlaku. Na mapě je to blízko, ale silnička je příkrá. Vzhledem k tomu, že jsme pak spali kousek od nádraží Růžodol, byl příjezd vlakem jak teleport do postele. 

Den 3: Liberecký zevling. Nejdřív jsme si dojeli do místního DOKu. Zde je kavárna, ale i pražírna Nordbeans, ale můžete si koupit i čerstvý chleba z jejich pekárny nebo zacoworkovat. Prostor ve starém nádražním skladu je v dnes oblíbeném stylu strohost, surové dřevo, kov a beton. Pro děti je atraktivní dát si s rodiči kafíčko (děti kafíčko nepijí) na paletách s výhledem na nákladové nádraží. I když je to snaha o trendy hipsta place, chodí sem spíše místní usazená střední třída, soudě dle outfitu a aut. A je vůbec otázka, zda hispta v Liberci žijí. Žádné jsem neviděl. Střední třída je každopádně docela kontrast, když přijdete z tramvaje z nádraží, kde potkáte všechny liberecké existence.

S plnými žaludky jsme pak neměli chuť na oběd, ale jeli jsme tramvají opět na Lidové sady, kde je jednoduché ale dokonalé dětské hřiště, za nímž už začínají Jizerské hory. Hřiště má placený vstup a je oplocené. Jsou tu prolézačky, písek, motokáry, koupačka, ruské kolo a vláček z 80. let. Vyměnili jsme toto hřiště za IQLandii, protože počasí se odmítlo řídit předpovědí a místo lijáku nachystalo nádherné slunce. IQLandii necháme na zimu. Kdyby bylo ještě o drobet tepleji, nevyhnuli bychom se tomu jít údolím kousek dál do lesa a navštívit prý famózní městský lesní koupák.

I když v Liberci jsou i foodie místa, kde se vaří zdravě, není to nic pro rodiny s dětmi, takže jsme zamířili do Pizza Café Restaurant Millenium (kousek od zmíněné ZOO1320), kde je mají pizzu, a také velký oddělený dětský koutek. Ó blaženosti!

Mezitím byl nespočet "toulek" ulicemi. Liberec muselo být velkolepé a překotně vyrostlé sudetské město. Dokonale to ilustruje i naše ubytování, apartmán Kostel. Ten se nacházel v bývalém kostele, který Němci vystavěli, Češi je vyhnali, kostel odsvětili, nechali téměř rozpadnout, a následně tam v novém kapitalismu vznikly kanceláře a obchod s chlastem. Dějiny Liberce v kostce. Obchod s chlastem v kostele zůstal, ale byl docela decentní, kanceláře milá paní majitelka loni přeměnila na apartmány, které byly příjemně zařízené a působily vřele, auto parkujete bezpečně v zahradě a navíc kousek tramvají na Ještěd i do centra. 

Celkový dojem z Liberce s dětmi byl tentokrát famózní. Vždy to pro mne bylo pocitově takové nepřívětivé a architektonicky rozervané město. A pořád trochu je, ale zlepšuje se to silně. Ať už dostavbami, nebo oživováním existujících míst. I hospodská a foodie scéna ožívá. To je vidět i v zapomenuté části centra, která působí trochu brownfieldově, kolem ulic Barvířská a Široká, západně od Soukenného nám. Liberec bavil a zabodoval a rozhodně se sem vrátíme, i kvůli IQLandii, do které se mi pro všechny ty pěkné dojmy z ulic vlastně nakonec vůbec nechtělo. 

Mobilita

Shlédl jsem on-line konferenci Czechcrunch na téma budoucnost mobility (více zde). Od zástupců automobilky, přes sdílenou mobilitu až po vynálezce letadla-dronu. Cílem bylo zamyšlení, kam se cestování bude ubírat v příštích letech.

Mnohé z příspěvků byly spíše ve stylu "jak se máme, co děláme", což je ale samo o sobě zajímavé - hovořili zakladatel Rekol, sdílené skútry Blinkee, carsharing GreenGo, zástupce Toyoty/Lexus o vodíku atd. Celkově cenné postřehy ze sdílené mobility a mikromobility.

Padlo tam ale i pár zajímavých informací, které mi souzní. 

Například ohledně městské cyklistiky - i přes veškeré proklamace její podpory, jsme se vlastně nikam nepohnuli. Naše cyklostezky jsou polovičaté a spíše rekreační - narozdíl od měst, která to myslí vážně, máme my skoro 0 kilometrů stezek dedikovaných čistě pro kola a dotažených tak, že vás dovedou z bodu a do bodu b nějakým páteřním směrem a přitom vás každou chvíli nevženou pod kola zuřivých řidičů. A kdyby nic jiného, je potřeba připomínat si, že cyklopruhy na silnici nejsou řešením, které dostane lidi na kola. Ano, podobný pocit mám taky - než všude malovat na ulice panáčky na kole se šipkou, kteří v kritický moment vždy někam zmizí, raději bych udělal třeba dvě cyklostezky pořádně někde, kde to dává smysl. 

Celkově nakonec mnoho přinejmenším inspirativních pohledů, doporučuji ke shlédnutí. V práci v našem Integrátorovi mobility integruji spíše veřejnou dopravu v kombinaci s automobilem, ale i tento nový blyštivý svět mikromobility a sdílení bych měl vzít v potaz.

Hrušky mám rád vol2

Jak jsem tu psal, hrušky mám rád. Proto jsem si na Košík.cz místo šesti hrušek koupil šest balení hrušek. Už podruhé. No, poprvé to odnesli naší přátelé, tentokrát ten nával lásky odnesla naše lednice. Hrušky jsou láska, která v létě rychle podléhá zkáze.

Zároveň jsme si koupil víno z Hrušek. Ne z hrušek, ale z Hrušek. Ano, z těch, které proslavilo tornádo. Byla to jakási forma pomoci, kterou si vyžádali vinaři. Zvolili jsme solidárně jmenovce - vinařství Beneš. Víno Beneš už jsem z logických důvodů v minulosti ochutnal a neoslovilo mne, byť má moc hezkou etiketu. Teď tomu za tu cenu není jinak, ale žena ho má ráda a ani mne neurazí.

I když mám hrušky rád, rád se zase vrátím na italské a francouzské půdy.

Rodina je základ státu revisited

Byl jsem zvědavý, jak to po letech uvidím jako hlava rodiny a "bankéř" v jednom, a proto jsem se koukl na film Rodina je základ státu. Chlapík bankéř, který žije takový klišé pohádkový život (krásná a zřejmě milující manželka starostující Pyšely, dvě sladké děti, neofunkcionalistická vila, SUV Mercedes na každém druhém záběru, zdravá výživa, cvičení).

Začíná to v bance, vyhazov a vyšetřování. Moc vám toho neřeknou, ale je jasné, že tam bylo tunelování a on byl u toho aktivně nebo pasivně, ale je poslední nezatčený. Jde domů a s rodinou jedou na road trip, aby tyhle trable hodil za hlavu nebo se s nimi srovnal. A o road tripu, který je také stále útěkem před policií, tenhle film je. Graduje decentně, až skončí opravdovou honičkou a chycením zločince.

Velmi příjemný je soundtrack od Lenky a Beaty Hlavenkové. Před léty jsem je neznal a ony byly na prahu nového světa. Už tady je vidět, že obě spolu udělají něco velkého.

Ale na filmu mi něco vadilo a něco mi tam vadí pořád. Nevím, jestli jsou to faldíky a neustálý tupý pohled antihrdiny, nebo to, že postavy jsou takové nějaké ploské. Ano, vtáhnou nás do příběhu, kde hrdina je "moderně" také trochu antihrdinou. Ale chybí tam proč. Záměrně nám říkají příliš málo, ať už jde o podstatu inkriminované transakce nebo o motivaci a profil aktérů. Expozice je příliš minimalistická a působí spíše odfláknutě nežli tajemně. Jako by autor byl líný nebo neschopný nám nějaké stavební kameny odkrýt a mezi nimi tak napnout... větší napětí. Zkratkovitý je i moment, kdy beztrestně objede policii, která ho chce zastavit, a ta ho pak nehoní. Zřejmě náznaky paranoi (situace, kterou vidím, ale možná nenastala), která se ale zrovna v tomto filmu, nekoná.

Morální poučení se taky nekoná. Nevíme do konce, zda "to" hrdina udělal, nebo zda je jen obětí své životní pasivity. A tak nevíme, jak jej máme soudit. Je kladný i záporný? Nebo jen záporný a ještě moula? Nebo je moula, a proto kladný? Vadí mi i že jako člověk, který to dotáhl daleko v korporaci je to takový moula. Je jedno, jestli děláte rizika nebo řídíte obchod. Korporace je bojiště. A v korporaci, pokud to někam dotáhnete, v sobě musíte mít nějaký oheň a ostruhy. Nemusíte být "svině" ani ti "dobří", ale musíte být trochu "ostří". To je bez vyjímky. Jinak sedíte za pár peněz v koutě až do důchodu, protože vás "alfové a alfy" zašlapou. A ten oheň, byť pochopitelně utlumený krizí, náš "moula" s vyjevenými faldíky důvěryhodně zahrát nedokázal. 

Takže na závěr: Nevadí mi běžné výrazová ani dějová lehkost. Ale tento film ji použil nevhodně na dost těžké lidské i dějové téma. Není to dobrý film, i když lze říct, že nudit se nebudete. Naopak. Jen vás to bude celou dobu nějak tak "točit".

Hrušky mám rád

Když se podepisuji v androidu, automaticky mi to po napsání slova Láďa nabízí doplnit Hruška. Hrušky mám rád.

Ničí 5G zdraví? Samozřejmě!

Světem cloumá otázka, zda 5G ničí zdraví. Odpověď je přitom jasná: ANO! Koukání do mobilu a jiných displejů skoro nepřetržitě ničí zdraví a dokonce i to duševní. Již od 4G, 3G,a ničil ho i kabelový internet s WiFi :-) Takže... nečumte do toho pořád, běžte se třeba projít a chvilku přemýšlet, a bude vám líp.

A do 5G si přece kopnu. Vidím ho jako způsob, jak vytahat z kapes další peníze. 4G mi svou rychlostí stačí. To, jak mrknutím oka mobil stáhne už dnes 100 MB, je neuvěřitelné a není třeba to dále zrychlovat. 

1,5 metru zlosti

Jako cyklista absolutně nechápu a odmítám nové pravidlo, kdy motorista musí při předjíždění kola udržovat odstup 1,5 metru.

Hlavní problém mezi motoristy a cyklisty je následující:

1. Motoristé předjíždí cyklisty tam, kde to není bezpečné a není tam vidět. Narozdíl od jiných zemí odmítají počkat, dokud nebude vhodná situace. Když vyjede naproti auto, sejmou cyklistu. Špatně předjíždění vidím každou vyjížďku a často jsem svědek jako řidič - jen to zatím nedopadlo fatálně. Dokonce když čekám na vhodný moment k předjetí, na mne někdy jiné auto i bliká nebo troubí.

2. Cyklisté se leckdy chovají jak prasata. Jakmile přesednou z auta na kolo, začnou ignorovat pravidla, pozbydou půd sebezáchovy - jezdí na červenou, překáží, chovají se k sobě navzájem a k chodcům šíleně.

3. Policisté motoristy ani cyklisty nekontrolují. Policie u nás kontroluje jen to, co lze měřit strojově. Tedy rychlost. Jenže rychlost ve vztahu cyklista-automobilista zpravidla není problém. V mnoha okolních zemích vás ale mohou na základě pozorování sejmout třeba za agresivní jízdu. Opět vás mohu ujistit, že jsem to v praxi víckrát viděl a mohu potvrdit, že to byla agresivní jízda, a že diskuse byla ukončena slovy "jsem důstojník ten a ten a tyto moje oči jsou důkaz". Samozřejmě, že takové pozorování nemůže dělat každé přiblblé české "bengo", ale musí na to být metody, musí se to učit v policejní škole atd. Rychlost za vhodných podmínek nikoho neohrožuje - ale právě agresivní chování je špatné.

4. Policisté se bojí pokutovat, aby si nezkazili reputaci. Jenže bez trochy buzerace se nikam nepohneme. Bezmezná důvěra v lid nefunguje. 

Taková ta schopnost tolerovat, počkat pár sekund, pustit někoho, to se u nás moc nedělá. My máme tu mentalitu "jsem Čech, jedu, na vás kašlu". Na kole i v autě. A určitě je to vidět i v tom, že pak volíme borce, co se s tím "nemažou" - ti nám imponují.

Takže 1,5 metru všechno jenom zkomplikuje a vyhrotí a policie to stejně nebude umět ani chtít kontrolovat. A čím víc máme pravidel, která neumíme vymáhat, tím jsou ta pravidla více směšná.

Ostatně jako většina věcí, co pochází z konzultací s Auto*Mat. Tato organizace cyklistům škodí, protože je absolutně militantní a polarizuje společnost - má to ostatně i v názvu. Dokonce polarizuje i jednotlivce. Když je za volantem, nesnáší Auto*Mat. Když je v sedle, miluje jej. A když je u piva, všemu rozumí. Jako tento blog. My cyklisté ale automobilistům ve většině případů nechceme dát "mat". Chceme tu společně existovat a jsme si jistí, že na světě je prostor pro obojí.

Abych skončil pozitivně: Cyklistů za koróny přibylo a není to horší, než bývalo. Skoro naopak. Možná i v té přecpanosti stezek a cest se objevila určitá pokora cyklistů samotných a pochopení, že v Troji v neděli odpoledne prostě nelze mezi tolika lidmi kličkovat a spurtovat 30 kmh.

Raději Rusko?

Můj názor na Rusko znáte. Je formován dvěma vlivy: Jednak tím, že Rusové byli ve filmech vždy ti zlí, a jednak tím, že jsem tam rok byl a pracoval.

Říká se, neházejte všechny Rusy do jednoho pytle. Mnozí jsou u piva milí a rozumní, ale docela jeden pytel jsou. Jejich osobní mentalita je "bezohledná". Neprojevuje se to v názorech o politice u piva, ale v tom jak řídí, chovají se v metru, v businessu, ve veřejném prostoru. Je to styl "pozor, já jdu, můžete si nasrat".

Někde v Moskvě vám místní korporátní nebo intelektuální elita u piva řekne, že Putinovi nemůže přijít na jméno, ale přitom jsou to Rusové, kdo ho drží u moci. Kdyby nebyl Putin, byl by "Putin B". Rusové hromadně schvalují bezohledné chování své moci - jo, jsme velmoc a musíme hájit své zájmy, bez ohledu na to, že občas někoho skřípneme. To skřípnutí hodným Rusům vadí, ale víte co, oni si ho taky moc nevšímají. Jejich svět je prostě takový. A další charakteristický bonmot Rusů u piva je: musíme to řídit sílou, jinak by se Rusko rozpadlo. Sami sobě nemůžeme věřit, proto potřebujeme pevné mantinely.

Jsem také zvědavý, jak poslední události změní náš emoční vztah vůči Rusku. Myslím si, že ne zásadně.

Naše hledání alternativy v Rusku neformuje to, že bychom výše popsané chování Rusů neviděli. Skoro nikdo je tu vlastně nemá moc rád. Vadí nám ale také srovnatelně, že neumíme hrát politiku vůči západu. Jako příklad dávám německé "zvládneme to", které pro nemálo Čechů stigmatizuje Evropskou unii. Jo, "zvládneme to" vadilo i mně, protože se na něj nikdo nezeptal mého lidu. Bylo podobně arogantní jako ruské odpálení munice, jen při něm nikdo neumřel. Umřela ale část důvěry.  Posílil se pohled, že když jsme pevně propojení s někým, kdo jedná bez ohledu na nás, nemáme šanci sami udělat to, co považujeme za správné. Nemáme tak vlastně svobodu rozhodnutí. Šlo by hodiny diskutovat, jak řešit uprchlíky, protože na to jsme všichni borcí, ale v principu je problém právě v tom "poutu".

Takže, Rusy budeme mít po incidentu ještě míň rádi, ale pořád budeme hledat zadní vrátka z EU. Kdyz nám dává západ kapky, koukneme zasněně "jinam" a hledáme tam "svovodu", místo abychom se snažili naučit hrát pořádně právě na ten západ, kde přesně všechny neshody je větší garance svobody než kde jinde. A i když liberál dostal stejnou nálepku jako komunusta, konzervativec jako fašista a sociální demokracie je bohužel nový normál, pořád je "liberální" západ to, čeho je dobré se držet - nic lepšího tu teď nemáme.

Otázka taky je, zda je pozitivní vyřazení Rosatomu ze hry o budoucnost naší energetiky. Pro mne z bezpečnostního pohledu zcela určitě. Rusové nám v případě roztržky určitě neodpálí Dukovany pod nosem jako atomovku, ale určitě tam nějaký zm** zkusí vzít telefon a vyhrožovat tím. Může se taky dovnitř dostat nějaký ruský agent - jen tak, aby Čechy vystrašil a uvědomili si, jaké dopady mohou mít jejich výroky a činy proti Rusku. V reálu je to ale málo pravděpodobné. Pravděpodobnější je, že se v tom stroji něco pokazí, protože jak jsem psal výše, Rusům nějaký únik radiace na cizím území "prostě nevadí". Lidi je nezajímají a bezpečnost je vždy až priorita dva. Jen se modlím, aby ti zbylí stavitelé byli schopni něco postavit za cenu, kterou zvládneme zaplatit, a abychom se toho dožili.

Pozitivní efekt pak jednoznačně bude, pokud si vezmeme kousek Stromovky zpátky. Proč tu hostit disproporčně obrovskou diplomatickou misi země, která nám nic nepřináší? Bude díky tomu více místa pro psí hovínka.

Ale reálně fakt, že Rusko nebude mít ve Stromovce vyhrazený tak velký oplocený prostor a hordy lidí v Česku oficiálně, na jejich politice vůči nám nezmění ani ň. Pište si. Naopak. Když se Rusák cítí ohrožený, neváhá použít sílu, aby jasně vymezil mantinely. 

Velikonoce

...ale když už tu jsem, jsou takové jarní radosti, jako škvarkový chleba z pekárny na rohu s máslem a zeleňoučkou pažitkou čerstvě probuzenou na balkoně. Nebo pizza s medvědím česnekem a salsicciou z Osadní... a s černým pivem. Nebo čekat v podloubí mariny s výhledem na přístav, až skončí první jarní bouřka. Ježíš trpěl za nás. Veselé Velikonoce.

Nemakám - nemám kam

Přátelé, omlouvám se, ale v poslední době bylo na tento blog těžké vypotit cokoli, co má hlavu a patu. Možná se ptáte proč. Z větší části za tím stojí práce. Ne, bohužel, neřídím banku a neberu 250 měsíčně, ale dá se říct, bohudík, že aspoň nějaká práce je. A vlastně i baví. Ne že bych byl 100% času v takzvaném flow, ale vlastně...nikdy jsem neměl víc peněz na hraní a tak zajímavá témata, která by mne večer sežvýkaného vyplivla. Ani nemohu říct, že bych vzsedaval s kamarády po barech (to jsem ale nedělal ani před moderní nemocí).

Na psaní přitom doba poskytla více než dost krásných témat, do kterých by si šlo povýšeně kopnout, viď, Donalde, Mikuláši, Václave, ale to glosování mi právě teď nějak nepřináší ten správný požitek. Ani naivní zápal pro krásné věci typu záchrana javoru na nábřeží nebyla.

A doporučení krásného? Ano, rozepsal jsem snad 10 článků, ale viz. výše, nic jem nedokončil.

Inu, jednoho dne v téhle kavárně možná zase otevřu okenice, vymetu pavouky a zahřeju presovač, ale je otázka, jestli sem někdo ještě někde na hořký černý šálek, občas obohacený pěnou dní, zavítá. 

Možná to tu na dobro zavřu a začnu se natáčet na YouTube, jak celý den pracuji, získám miliony shlédnutí a odběratelů svého kanálu, a stanu se tak konečně milionářem, nejlépe lirovým (míněno italská lira).

Represe jsme zrušili

Kreml vydal prohlášení, že odmítá považovat tisíce zatčených za represe. Represe jsme zrušili, všude už jen vrní koťátka.

Tak ano. Nejsou to represe. A jak už jsem psal, Rusko není rizikový kandidát na dostavbu Dukovan. Jsou to přece ochránci hodnoty lidského života, kteří se vůbec nevyžívají v silové politice a manipulaci. A kdyby přece jen, budiž Rusové třeba trošku rizikoví, ale tu jadernou energetiku, tu jadernou energetiku, mamko, tu oni uměj.

Kamenujte mne, ale já se Rusů fakt bojím. Ve všech oblastech. Raději bych skoro čínskou elektrárnu...

Rusko je takové menší riziko

Havlíček prohlásil, že Rusko je při dostavbě Dukovan menší riziko než Čína. 

Ano, chápu ho. 

Čína totiž jen vyhrožuje, ale své odpůrce nenechává záhadné zemřít.

Kradu kradeš krademe?

Rozsudek nad Ulož.to mne vlastně nepřekvapuje a nedivil bych se, kdyby ještě přituhlo. Pirátství v Čechách má opravdu přehnaně volnou ruku.

Na druhou stranu, skuteční majitele práv nám aktivně vytváří motivaci krást. Moje strategie už léta je za obsah platit, kdykoli to jen jde, protože filmů vidím tak málo, že mne to finančně nepoloží. Je ale mnoho filmů, které legálně stáhnout nebo streamovat nejdou. A díky, DVD si za 400 Kč opravdu objednávat nebudu.

Nová motivace roste i v podobě všudepřítomných subscriptions. Když se filmový trh rozdělí mezi několik hráčů a každý bude chtít měsíčně pár set korun za přístup k části trhu, kterou ty ostatní nemají, odmítám pošle takových pravidel hrát. Nebudu platit tisíc korun, abych se jednou za měsíc podíval na film. To jsem pak na Uloz.to jako ryba ve vodě.

Naproti tomu jsem spokojený u hudby. Už dlouho jsem nemusel nic ukrást, protože vše šlo už léta legálně za rozumnou cenu stáhnout nebo streamovat s pomocí jednoho předplatného a sem tam jednorázového nákupu. Krásný příklad, jak zastavit pirátství.

České potraviny musíte chtít

Sněmovnou prošel návrh poslanců SPD, aby se do roku 2022 nabízelo v prodejnách 55% českých potravin. Ano, make Česko great again. Je to dobře?

Mám rád české potraviny. Rád pošlu malou domů. Je menší pravděpodobnost, že cestovaly v chlaďáku přes oceán. Atd. pak je tu celá řada argumentů proti.

Ne všechny české potraviny jsou dobré. Srovnejte třeba italské, tyrolské nebo španělské uzeniny s těmi českými. Blé. Nebo sýry. Kolik máme dobrých sýrů? Je to všechno žvýkací guma z chemičky. A ne, díky za doporučení, ale můj farmář, který mi dodává čerstvý sýr to nedožene. Ja nechci každý týden stejný čerstvý sýr od farmáře v domluveném množství, chci trochu pestrosti a někdy ten zatracený sýr nechci měsíc vidět vůbec.

Cena nebude dobrá. Nejsme schopni toho vyrobit dost a v kvalitě. Možná díky kvótě sezónně nakonec budeme schopní dodat v množství a kvalitě, ale přechodové období bude rozpačité. Některé věci ani nevyrábíme. Obchody možná zareagují tak, že nabídnou maximum druhů toho, co produkujeme, a tím si umožní nabídnout aspoň pár položek vzácných dovozů. Výsledek bude, že nabídnou přesně jedna cherry rajčata. Přesně jeden salát. Draze. A pět druhů domácí cibule, kde budou dusit dodavatele na ještě nižší ceny, neboť nabízet příliš druhů cibule se nevyplatí.

Zmíněná sezónnost. Zvykli jsme si, že česká zelenina se na pultech objeví na pár týdnů, a zbytek roku kraluje dovoz. Ono to dost kopíruje, jak se chová zahrada, kterou vaše maminka nebo tchýně možná má. Taky vám nedává cukety půl roku, ale ve dvou týdnech jich musíte odvézt plné Mondeo. S kvótami zřejmě nebudou jahody či rajčata v zimě za rozumný peníz běžné. Podle mne tohle jediné je dobře :-) Všechny stravovací příručky říkají, že tělo v zimě čerstvou zeleninu nechce tolik jako v létě. Ale to je věc každého. V principu to podpoří sezónní nedostupnost mnoha výrobků a to se kupujícím nebude líbit.

Obaly. Ty jediné jsou rozpačité. V principu byste řekli, že český výrobek nebude tolik balený v plastu, ale bohužel to tak není. V Bille kupuji raději španělský česnek, protože ten český "farmářský" je pouze v plastové krabici. Toto "proti" tedy není jednoznačné.

A naposledy: Nemám rád kvóty. Je jedno, jestli mi pozici sebere žena, která ji ani nechtěla dělat (jasně, vím, ženy se musí více přesvědčovat a postrkávat - ale to je na samostatný článek), nebo jestli musím přijmout povinně pár muslimských uprchlíků, když to 95% populace nechce, nebo už nesmím vyvážet další hračky, protože se tak papaláši někde dohodli. Kvóty jsou uměle přistřižená křídla nebo uměle vyhoněná. Ani jedno není dobře.

A na závěr, je otázka, jak přesně je kvóta provedená. Pokud bude na celkový počet nabízených produktů (nikoli na objem prodaných), umím si představit, že řetězec nabídne 7 českých uzenin a 3 cizí, čímž kvóta bude splněna. Jenže lidé budou kupovat 90% té cizí a česká se zkazí. A kvóta má smůlu. Uvidíme, jak se to ujme. Silné Česko.