Magičtější než Disney

K filmu Parthenope se už vyjádřil úplně každý, protože bez ohledu na generaci patří k dobrému mravu na tento film jít, odfrknout si tak od blockbusterů a zahrát si jednou na znalce vysokého umění.

A teď se přidám ještě já.

Ruka boží. Parthenope je Ruka boží, jen je o takové disneyovské princezně. Zrozena v moři, mladá, krásná, hyperinteligentní a se zámkem.

Co zůstává jako u Ruky ryzí, stejné a povedené, je hledání krásy všemi smysly, láska k moři, k Neapoli a pomalé plynutí času.

Co se mi líbilo na Ruce boží, že byla krásně o ničem. Neměla ani ambici na vyšší poselství. Byl to sled obrazů obyčejné krásy v Neapoli.

Oproti tomu Parthe ambici má. Hrdinka zdá se, že se svou krásou trochu bojuje, hledá k ní cestu. Chce být víc než jen krásná a uctívaná. Ale celé to nějak nevyjde. To plynutí je příliš pomalé, než aby sneslo odvyprávět tak těžké téma. A proto to celé působí nedodělané. 

I tak jsem si to ale užil. Obrazy byly pohádkové. Neapol čistá jak Praha na fotkách za první republiky. Moře blankytné a bez lodičky. Pohádka s velkým P. Pomalá krásná disneyovka pro dospělé.

A jako obvykle doporučuji poslechnout také soundtrack. Chybí mu vlastní tvorba Daniela Marchitelliho, i tak je to ale hezká zadumaná sestava skladeb.

A určitě koukněte i na tu Ruku boží. Nemá tak bombastické vyznění, ale podle mne je ještě o kousek lepší.

DaCani DC

Nedávno jsem dokoukal sérii Tučňák (the Penguin), a rád bych se podělil o dojmy a doporučil. Ano, jedná se o Tučňáka z Batmana. Ale pokud byste čekali Danyho de Vito, jak po Gothamu běhá s partou tučňáků ze Zoo, byli byste na omylu. Tenhle Tučňák je totiž suchá gansterka jak z hard-boiled school, točená v noir stylu Gotham City, a navíc nestaví na bombastických efektech, ale o to hlouběji jde do charakteru postav. Ano, pořád je to gangsterka, takže kdo nemá rád krev a násilí, dívat se nebude. Je taky plná antihrdinů, takže staromilci, kteří krev nemusí, ale dívali by se na western plný čestných kovbojů bojujících se zlem, se tady propadnou do deprese.

Co je ale na seriálu strhující, je, že na začátku vás Oswald, provozovatel ne úplně solidního nočního klubu, strhne na svou stranu. Víte, že není charakterově kvalitní, jenže co... v době Trumpů a Babišů je vlastně charakter relativní, a důležité je, že Oswald zvaný Oz, má podobně jako ti Trumpové nějakou velkou myšlenku. Stará se o nemocnou maminku, pomáhá děvkám, ujme se sirotka, chce, aby se lůza na ulici měla lépe. A ano, kvůli tomu jde často přes čáru. Pak začne rozehrávat hru s hlavouny místní mafie. Riskuje naprosto vše, a ještě improvizuje. Ale ukazuje se jeho vytříbený instinkt hráče. A protože mafiáni nejsou klaďasové, vlastně mu dost fandíte. Ale asi sami tušíte, co nakonec nevyhnutelně přijde. 

Seriál dějově následuje po Batmanovi z roku 2022, který ale podle mne zas tak skvělý nebyl. Ušel, dalo se to, ale prostě akční trhák. Hrdinové a herci z tohoto filmu se objevují zde, jen dějově o několik měsíců později. Oze si famózně zahrál značně upravený Collin Farell, který je zde tlustý, a kulhá.

Tučňák stylově spíše než na Batmana, navazuje na film Joker z roku 2019. I ten mi uhranul a doporučuji. Joker je trochu ve stylu Davida Lynche, s dějovými smyčkami, a flashbacky, kdy nevíte, jestli se děj odehrává z vašeho pohledu, nebo z pohledu blázna pomalu se propadajícího do šílenství, v němž halucinuje a přehrává si v hlavě situace, které se nestaly.

Na Jokerovi, který je mimochodem také krásně zahraný, je vykreslená spirála propadu do šílenství. Nervózní nacvičování scénky Knock knock, who's dead? (that?) zahrál Joacquin Phoenix famózně. 

A také Artur Fleck (civilní jméno Jokera) vás nutí sympatizovat. I tento zkrachovalý komik, se v temných ulicích krizí zmítaného Gothamu, snaží žít v rámci možností slušný život, a přes své mentální problémy hledá složitě cestu k lidem. Ale brutalita ulice a násilí v něm postupně spouštějí nevratné procesy. A čím víc šílí, tím víc se v smyšlených scénkách posouvá k opačnému neexistujícímu ideálu dobrého člověka, komika, partnera, aby pak o to víc narazil v tvrdé a šedé realitě. Opět, sami tušíte, jak to dopadne. O to víc jste rozladění, protože Joker vlastně v jádru není zlý - zlým ho učinila chudobná a krutá realita Gotham City. 

Výhoda Jokera je, že vám sebere jen 2 hodiny, a taky tu není tolik krve. Zase z něj ale spolehlivě dostanete depku. A pokud nemáte rádi Lynche, který to nenatočil, bude vás navíc dráždit forma. Za mne ale brilantní. 

Takové filmy se superhrdiny mám rád. Zemité a osobité, skoro bez efektů, ale řemeslně dobře provedené. Obojí stvořilo HBO, takže pokud to neukradnete na torentu, najdete to na streamu Max.

Banda T-rexů

Konečně jsem videl pověstného medvěda na koloběžce! La Bande a Tyrex v Jatkách předvedla dokonalý cirkus na kolech a navíc měl velmi rozvernou atmosféru.

Tihle borci jsou hudebníci a všichni hrají na nástroje. K tomu ale provádí akrobacii na speciálních furtošlapech, ze které jde hlava kolem.

Hlavně ale atmosféra je až dětský hravá, a je to tak vlastně skvělé klaunovské představení. Rozhodně doporučuji.

Jednotná nabíječka je blbost... napůl

EU si před časem posvitila na nabíječky. USB C je standard, k tomu už Android směřoval před časem, nyní se povedlo zkrotit Apple. Jenže... Povedlo se?

Jasné, znáte mne jako člověka, co jede Windows a Android. Prostě chudé nevkusné prase, které nemá co komentovat dokonalý vznešený Apple. Není to ale docela pravda (to s prasetem ano, ale s androidem ne). iPhone mám jednak jako druhý telefon, který jsem rok i používal jako hlavní, a nechávám si ho kvůli testům appek a ovládání naší Apple family. A ano, zároveň všechna ostatní zařízení doma jsou Apple a já jsem domácí ajťák. Takže mám zkušenosti a mám co říct.

Zpátky k nabíječkám.

Apple sice již z donucení používá port USB C, a Thunderbolt standard, ale je to stejné jako předtím s Lightningem. Rychlonabíječkou konkurence si iPad pořádně nenabijete. Tedy... někdy ano, někdy ne. Apple má totiž vestavěné kurvítko, které pozná, že se nejedná o značkové vybavení a preventivně nabíjení zpomalí. Pokud jste měli dřív levný lightning z Alzy, nabíjel jen pomalu. Museli jste si koupit za hromadu peněz stejný kablík od Applu, aby nabíjel rychle. Apple tvrdí, že to je proto, aby se nepoškodila baterka. 

Střih. 

Najít lightning, který rychle nabije iPady dětí je složité. Vlastně funguje jenom ten, který k nim byl dodaný. 

Moje telefony Sony, mají velikou krásnou baterku, na kterou i v druhém roce provozu vydrží skoro dva dny na nabití. IPhone 13 tvrdil po roce, že má přes 90% kapacity baterie, ale denní výdrž už byla viditelné nižší tak, že některé dny jsem večer dojížděl tak tak. Zvlášť pokud jsem si na chvíli udělal hotspot nebo odbavil nějaký videohovor. Že by ochrana baterie v praxi?

Na druhou stranu, pokud vezmu rychlou USB C  nabíječku Dell na notebook, nabíjí to také iPad rychle. Jenže nabíječka Dell také není úplně levné zařízení, i když je takzvaně čínská.

V neposlední řadě mi přijde, že se tenoučké kabely Lightning hodně lámaly, což úplně nejde dohromady s jejich čtyřnásobnou cenou. Jeden originální se nám dokonce roztavil, protože byl polámaný. A pak jste nuceni si stejně koupit nový Apple, aby nabíjení správně fungovalo. Tady na obhajobu Apple - rodina se možná ke kabům nechová úplně pěkně. Já nabíjím jen v noci, kdy telefon leží na stolku, takže mi jakýkoli kabel vydrží nekonečně dlouho. Ale děti a žena nabíjí pořád někde za pochodu.

Střih dva. Proč si Benešovi nenabíjí svá zařízení v noci pomalým nabíjením, jako všichni rozumní lidé? Na to jsme se ptali spolu s výzkumnou agenturou kvůli šíření mobilních plateb telefonem. Velká část Čechů nechce platit telefonem, nebo v něm mít tramvajenku či doklady, protože se bojí vybití. Když zkoumáte dál, zjistíte, že nenabíjí v noci, ale ráno začínají s vybitým telefonem. Důvody jsou tak různé, že vám hlava jde kolem, ale prostě velkou část populace pravidelně nočni nabíjení nebere. 

No dobře, už jsem to nakousl, tak tady máte důvody: Nevzpomenou si, že mají telefon zapojit. Nemají nabíječku u postele, protože tam není zásuvka. Vadí jim pištění nabíječky. Vadí jim, že mají u hlavy mikrovlnku. Telefon večer používají před usnutím a nechtějí mít kabel v posteli. V nabíječce je už jiné zařízení. Nejsou tak intenzivní uživatele smartphonů, aby řešili nabíjení každou noc. A častá odpověď: prostě v noci nenabíjí - no a co? Výsledek je, že pak potřebují rychle nabít někdy během dne. A proto potřebují rychlé nabíjení, a proto u Applu potřebují originální kabel a adaptér. A mezi takové patří i Benešovi.

Když to shrnu, i-věci mají detekci na levné čínské kabely a adaptéry, mezi které zjevně počítají i standardní (rychlo)nabíječky a kabely konkurence, které jsou zjevně levné čínské. I pokud ale používáte originální vybavení, nepomůžete si, protože baterky Apple stejně odcházejí pocitově rychleji. A kabely Apple moc nevydrží.

A zpátky k regulaci: To mne nakonec stejně donutí koupit si vedle Sony nebo Alza kabelu ještě originální USB C od Apple draze, a tím se žádná redukce počtu nabíječek a kabelů nekoná, lidé neušetří, plastu neubude. Regulace k ničemu. Třikrát hurá.

Světla

Automobilky se předhánějí v tom, kdo má jasnější a chytrá světla. A svítí úžasně. A chytrá jsou proto, že mají obtékat jiná auta tak, aby neoslnila řidiče, a přitom svítila silně všude jinde, jako kdybyste stále používali dálková světla. To vše, aniž musíte neustále cvakat páčkou dálkových světel. Děje se to samo.

Skvělý nápad, ale mizerná realizace. Dokud se dvě auta v dobrém technickém stavu potkávají na přímé a přehledné silnicí, funguje to vzorově. Jakmile se ale míjíte s autem třeba v zatáčce, systém nefunguje ideálně. Pokud jsou v cestě nějaké objekty, kamera protijedoucího vozu vás nevidí a prosvítí vás naplno. Můžete zapnout dálky a výstražně řidiče prosvítit, ale řidič naproti zřejmě nepochopí, co se mu snažíte říct. On přece dálkami nesvítí...

Taková moderní světla tedy zjevně projdou certifikaci a technickou kontrolou, ale jízda ve tmě je kvůli nim pro okolní řidiče velice únavná.

Dále je to velká otrava i pro chodce. Člověk aby v nocí podél silnic nosil sluneční brýle. A to ve tmě není jinak úplně praktické.

Přitom hloupé a dobře svítící halogeny nebo xenony mi jako řidiči vždy stačily. Ačkoli taková blbě nasazená žárovka svítící víc nahoru dokázala zrak taky potrápit.

Naposledy, my co jezdíme ve vymírajících starých nízkých autech, si to od řidičů SUV vyžíráme v plných dávkách. Jejich světla jsou o pár centimetrů výše, takže nám svítí přímo do okýnek. Za to nemůžou moderní světla. Svítí ale intenzivněji, jak zmíněno, a tím je to únavnější pro oči.

Shrnuto: Problém tedy je samotná podstata moderních světel.

A jaké bych zvolil řešení? Návrat ke klasice. Ruční přepínání. A protože návraty zpravidla nejsou možné, tak alespoň snížení maximálního svitu automatických dálkových světel, jinak nám to všem postupně vypálí oči. 

Někdy to trvá. Ale tuším, že nějaká bezpečnost testující organizace už začala snižovat rating za auta, kde nejsou tlačítka, a tlapká se pouze po tabletu, protože to způsobuje nehody, a možná začneme striktněji hodnotit i světlomety a oslňování, a automobilky v dalším cyklu vývoje zareagují. Jen je potřeba víc křičet. Takže křičím. Na blogu, který nikdo nečte.

Hoo!

Hooters je v USA před krachem. Nepřeju jim nic zlého, a jsem rád, že to není skrze zákazy a příkazy, ale koncept to byl na dnešní dobu fakt ujetý. Kdo asi tak mohl být typicky zákazník? 

Samozřejmě, že všichni máme rádi ženská ňadra a zadečky, i když takhle otevřeně se to neříká a nepíše, ale aby nám je někdo servíroval až na talíř při jídle, je divné. Půjdu se takto občerstvit s manželkou nebo přítelkyní? Asi nebude nadšená. Nebo s kamarádem? V mém věku už možná raději ne - co kdyby mi praskla žilka? A kdyby nám s kamarádem bylo 25? Nepřipadalo by nám to trapné - kuřecí a bílé maso najednou? Na žebírka do bordelu? Není to spíš pro starší muže? Ne. Není ani pro staré, ani pro mladé. Co motorkáři? Možná, ale zase a na ně je to málo rurální a country. A řídiči tiráků? Těm nesedne cena a navíc Hooters v Evropě nejsou na dálničních odpočívadlech. Shrnuto podtrženo - možná to v minulosti fungovalo, ale nyní je cílová skupina Hooters zřejmě menší a menší.

Problém je o to složitější, že kromě konceptu, který není úplně přenositelný do světa digitálních objednávek a rozvozu, udělal Hooters taky celou řadu špatných investic. 

No a na světě je krach legendy. Budiž jim země lehká. Hu. 

Velká huba - ale čí?

Svět šílí z toho, jak skončila diplomatická cesta Zelenského do Bílého domu. Pořád si ale myslím, že jsou to silná slova. Stačí se podívat na celé video třeba zde.

Ten příběh má dvě strany:

1. Kdo způsobil roztržku

2. Jestli je Trump skutečně takový hajzl a podrazák 

K tomu prvnímu: Ukrajinský prezident se pokusí odporovat na návštěvě v přímém přenosu, kde by si měl nechat líbit připravený scénář, a doufat, že to dobře dopadne. Trump není můj oblíbenec, a Zelenského mám rád, ale měl bych si rozmyslet, kde dává smysl hrát si na hrdinu, a kde naopak skousnout čest a zachovat klid. Protože politika je svinstvo.

K tomu druhému: Trumpův postoj k Ukrajině je od začátku křišťálově čistý - Trump válce nefandí, a bylo jasné, že bude vynucovat kompromis. Zelenský šel prosit k někomu, kdo v ukrajinské válce nehledá vyšší morální dobro, ale řeší, proč by měl vyhazovat peníze svých voličů ve válce, kterou bude těžké vyhrát, a logicky se ptá, co z toho bude mít zpátky. 

Trump pravděpodobně má plán. Plán, ve kterém chce z války něco získat za to, že něco dá. Výsledek plánu bude funkční mír, ale v žádném případě ne Ukrajina v původních hranicích. Pravděpodobně velkohubou silovou taktikou donutí Putina, aby se zakopal v pozicích, kde je, a zůstal tam. Za to si vezme z Ukrajiny nerosty. Je to Trump, takže kolem toho budou řeči, a rituální tance, ale nakonec to bude fungovat.

Ano, není to ideální ani idealistický výsledek. Ale ten by měl být jaký? Že Trump vezme mariňáky a zaútočí na Moskvu? To si snad nemyslíte nebo ano? Protože bojovat jenom na Ukrajině válku nevyhraje. Musíte zasáhnout nepřítele v zázemí - tedy válčit s Ruskem v Rusku. A tam už je jaderná hrozba. Opravdu je tedy fér chtít tu válku vyhrát na bitevním poli? 

Tedy závěrem: Trump je velká huba, ale ne diktátor a hajzl, jak všichni píšou. Zato Zelenský, který není kretén, teď trochu ztratil hlavu, a v podstatě se zachoval jako velká huba sám. Bohužel. Ani to ale není fatální, jak teď máme tendenci křičet. Trump bude chtít Rusko uklidnit i bez Zelenského. Jen pokud pro to v Evropě sami neuděláme dost, budeme si muset spojenectví od Trumpa vykoupit. Protože Trump má pravdu v tom, že Evropa je dost velká, lidnatá a ekonomicky silná na to, aby se rozlehlému ale jinak komicky zaostalé diktatuře jménem Rusko ubránila sama, a americký daňový poplatník na tom nemusel krvácet. Jen to Evropa jaksi sama řešit nechce. 

Ještě dodatek: Je hezké, že česká objektivní média, které si platím ze svých poplatků, citují americká média, ale i tam lze bohužel volit na jednu či druhou stranu, a naše drahé nezávislé medium si vybralo levicové americké medium, a tedy protitrumpovské. Hezký důkaz zde. To jen potvrzuje to, co jsem tu psal - že veřejnoprávní zpravodajství volí podle srdíčka takové odborníky, kteří podporují jejich názor, aby to nestálo moc přemáhání. To je manipulativní chování na úrovni školky.

Chopok na skok

Je mi 41 a nikdy jsem nebyl lyžovat na Slovensku. Jasně, není to zásadní nedostatek, ale kdysi jsme byli jeden stát, a tolik lidí tam bylo, a říká slovo "Jasná" skoro jako "rohlík". No a teď jsem.tam.konecne lyžoval. V Jasnej.

Kromě objevu československé klasiky, bylo velké hogo fogo i samotná forma. Dojedu si autem s desetilitrovou spotřebou na náklady firmy sám do luxusního hotelu, tam odpřednáším 15 minut před klienty, a druhý den se jde lyžovat. No a pak zase domů. Nevím, jestli to nazvat snobské nebo ulopocené. Jestli si mám připadat jako Dalík nebo jako kamioňák. Nebo obojí - navenek se tedy nechám politovat, ale užil jsem si to. A bylo to hogofogo. Ne že ne.

Teď už ale Chopok a dojmy. Přednášel jsem, slavil a bydlel v Jasné. Pominu-li trochu poddimenzovanou příjezdovou silnici, je Jasná více velkorysé středisko, než třeba Špindl. Podobá se těm alpským - čile se tu staví, je snaha o chodníky a cesty a sjezdovky tu začínají všude možně. Ono se to také staví snadněji, když hora nad vámi má dva tisíce metrů.

Slováci zjevně rádi jedí, takže nabídka restaurací je tu zajímavá. Podobně jako ve food courtu nad autobusovým nádražím v Bratislavě - říkáte si, jak by se tohle v českém středisku uživilo. Etnické kuchyně na horách - bláznivé. Nicméně kvalitu nebyl čas ozkoušet, a na sjezdovce už do vás zase cpou jen halušky. Nic proti nim, ale jedny stačily. Navíc ty jedny jsem měl možnost připravit si sám v rámci večerního workshopu. Nepovedly se, z fleku bych to nezvládl, ale chutnaly skvěle.

Večírek. Slováci umí. Zatímco jsme dělali halušky, hrála nám k tomu lidovka. Mladík a dva stařečci, ale vlastně jeli jak kolovrátek celý večer, až se z nich kouřilo, a došlo i na improvizaci. Prodejci tančí s klienty, chlapi zpívají nebo řvou. Stejně jako Poláci, také slovenští kolegové dohlíží, aby všichni dodržovali pitný režim. Takže vše je podpořené alkoholem tak notně, že jistý bankéř bez lidské podpory vypadává z rolby do sněhu. Ale opilost chrání, takže nepoškozen.

Druhý den hurá na lyže. Z hotelu přímo na lanovku. Ví-aj-pí! Dole mi lapka v ranní mačkačce porozepínal batoh, ale na termosce a šnuptychlech si  toho moc nezval. Pak už to bylo bez incidentů. 

Tedy dojem první: Je únor, mrzne až praští, ale v Tatrách není žádný přírodní sníh. Zase ale je sluníčko a azúro. Paráda. A samozřejmě dokonale technicky zasněženo.

Dojem druhý: fronty. Ty jsou ráno i v Rakousku, ale tady to byl masakr. Obecně na hlavní lanovky se tu čeká 10 nebo lehce více minut. Dopoledne se ale lyžaři rozjeli do všech koutů a už to bylo OK. Kolem oběda zcela bez front.

Dojem třetí: Jsem už úplně jediný (myšleno jako bez přehánění - úplně jediný), kdo nemá helmu. Doba se posunula. Když jsem "přestával" lyžovat před asi dvanácti lety, helmu nosili jen takzvaně "řidiči formule". Dneska ji nosí úplně každý... kromě pana Beneše. Naštěstí mne nelynčovali.

Dojem čtvrtý: Lyžování. Na Chopok vedou ne moc dlouhé, ale široké a pěkně upravené sjezdovky. A hlavně jich je tu hodně. V podstatě šlo jezdit od rána do jedné nonstop, a teprve tak jsem to měl projeté všechno. Kombinace silných mrazíků a sluníčka nicméně měla na svědomí, že některé sklony byly hodně umrzlé. Ale celkově opravdu velmi milé překvapení co do rozsahu a kvality. Lanovky jsou kombinace rychlých a kapacitních kabin, s moderními sedačkami. Bohužel v Tatrách už žádná "Tatrapoma". 

No a abychom se vrátili do všední reality dnešního Slovenska, na závěr si dovolím dojem z cesty. Jestliže to soukromé ve VIP zóně Slovenska funguje pěkně, státní silnice už rozhodně tak pěkné nejsou. Dokud jedu v Česku, jízdu si užívám. Zatáčky u Buchlova a u hranic je radost odkroutit - zimáky jsou loňské, takže ještě pěkné drží, předjíždět náklaďáky skokem je radost. Pak ale vjedete na Slovensko a začne silniční středověk. Za hranicemi začíná panelová silnice, která trumfne i D1 před rekonstrukcí. A dál to není o moc lepší - dálnice, pokud je, je v mizerném stavu. Žádné odstavné pruhy, a nerovná tak, že místní raději jedou do zatáček hluboko pod limitem. Slovensko je pro zadek středověk. Místní hrbolatá silnice zespoda celou cestu mlátí, a neustále musíte objíždět obrovské výtluky. Tady najednou chápete, že dává smysl mít SUV s velkými balónovými pneumatikami.

Tam, kde by měla být hlavní dálnice mezi východem a západem, je stále jen okreska, kterou od socíku nikdo neopravil, s pět centimetrů hlubokými kolejemi, v nichž jsou ještě jako bonus výtluky, a jezdí se točenkami podél Váhu. Kolem měst se nikdo ani nepokusil udělat žádný obchvat, takže pořád 50 a mezi obcemi 70... Všude je rychlostní omezení a policajti, ale místní jsou z dodržování limitů zoufalí, takže vám pořád jedou v kufru. Slováci sami říkají, že nejrychlejší a zároveň jediná dálnice do Košic je přes Maďarsko. Což snad musí být pravda. Každopádně cesta zpátky byla lepší, protože končila v Česku, kde jsou silnice nedokončené, ale v "relativně" dobrém stavu. Ale nestěžuji si. Srovnám-li dvě a půl hodiny jako spolujezdec v opěvované Cupra Formentor na tvrdé sedačce, a šest a půl hodiny jako řidič ve 12 let starém Fordu v příjemném křesílku s bočním vedením, volím hned Forda na Slovensko. A tím bych to uzavřel. Špindl je sice náš, ale sjezdovky v Jasnej byly velmi příjemné překvapení.

Pokud zdraví a štěstí dá, vrátíme se na Chopok v květnu pěšky s kamarády pást medvědy, tentokráte nočním vlakem.

Poplatek a trest

Debata o zvýšení poplatků za veřejnoprávní média je zajímavý bizár. Zvláště slyšet zase kvičet Babiše, jak zachrání lidem 25 korun, když za dva roky v Bruselu podepíše nějaký pakt o zelenání elektřiny, a každý v tom zahučí o stokoruny až tisíce měsíčně, prostě je bizarní.

Ta debata je ale hlubší. 

Vzývaný nestranný a kvalitní veřejnoprávní obsah. Tady budu jen tak blábolit, protože na to má každý svůj názor. Co mne ale štve, když někdo veřejnoprávní média hájí jako kvalitní nebo nestranná. Nejsou ani jedno. Co se žurnalistiky týká, redaktoři se snaží tvářit moudře, ale jejich srdíčko bije většinou jen na jednu stranu. To podpoří tím, že si pozvou experta s mnoha tituly, který už často říká jenom, co si myslí, nebo cítí, protože pokud třeba celý život studujete na univerzitě palestinskou kulturu, tak toho o tom etniku víte hodně, ale neznamená to, že rozumíte tomu, jak to momentálně vypadá v Gaze. Nicméně vaší hlavní kvalifikací je v tu chvíli to, že řeknete, že si myslíte, že jeden či druhý ve sporu je špatný, aby to nemusel říct redaktor ČT, který s "odborníkem" mlčky souzní. Tím jsou většinou vyšachováni ti, kteří říkají nepříjemnou pravdu, ale "obec odborníků" je nemá ráda. Tady narážím na fakt, že stát tlačí financování poplatkem, aby média nebyla závislá na rozpočtu, a tím pádem nebyla ovlivnitelná státem. Jak jsem ale psal výše, veřejnoprávní média mají své srdíčko, a to není nestranné. Tudíž ale mohou být klidně financována z rozpočtu. Tak jsme si zaplkali a pojďme na to seriózní.

Peníze ztrácí hodnotu, takže ano, veřejnoprávní média jsou při nezměněných poplatcích podfinancována. 

Co mi tady vadí, je ta forma povinného "poplatku". Řeknete, že Netflix si lidi taky platí. Jenže když jej platit přestanou, tak jim přestane fungovat. V případě České televize nastoupí vymáhací mašinérie, člověk bude nazýván zlodějem, následuje soud, odprodej soukromým vymahacím žralokům, exekuce, krach apod. Potřebujeme takový monsterstroj kvůli koukání na televizi? Jak touto neomaleností moderního levicového státu utrpí lidská důstojnost? A kolik ty procesy stojí? Představte si, že i když nemáte doma jedinou televizi, a za sledování online pořadů poctivě platíte, stejně vám přijde dopis, který vás bude obviňovat z neplatičství a porušování zákona či vyhlášky, s výhrůžkami, co vše se stane. Chápete, jak je to už jenom svou tonalitou ponižující? Zažil jsem to totiž u Rozhlasu. Poctivě ho platím, protože musím, ale nějaké stěhování způsobilo, že mi přišla tahle kouzelná výhrůžka, proti které se musíte hájit jako školáček: Soudružko učitelko Srdíčková, ale já jsem to okno nerozbil. A v tu chvíli se mi chtělo říct: veřejnoprávní média všech zemí, běžte si s tímhle komoušským způsobem na***t! Přitom řešení by bylo jednoduché. Když už chceme dofouknout stát, zvyšme daně a větší kousek dejme veřejnoprávním médiím.

Vracím se tedy k otázce formy. Opravdu by měli veřejnoprávní parádu platit všichni plošně formou individuálního poplatku? Pokud je ČT a Rozhlas tak kvalitní, a lidi je tak rádi poslouchají, nešlo by udělat buď "tržně" platbu a la Netflix (platím, abych mohl poslouchat) a nebo naopak neotravovat lidi poplatkem, ale  "komunisticky" zvýšit daně všem a dát médiím víc přímo z rozpočtu? 

Jíst Tatranku

Dneska čistili garáže. Jako poslušný občan jsem vyparkoval auto na ulici, aby mi pod ním mohli uklidit marast. Venku ale pršosněžilo, takže na auto se přilepila hromada špinavého marastu. Odpoledne jsem zaparkoval zpátky do garáže a všechna ta špína okamžitě začala stékat na vyčištěné parkovací místo. 

Je to jak čistit si zuby a přitom jíst Tatranku.

Pulps

Měl jsem tu čest vidět představení moderního tance Pulps od 420people. A moc rád bych se podělil o dojmy, protože takovou nádheru už jsem dlouho nezažil. Tři body:

Jedna: Tanec. Nádherně vyjádřené různé fáze vztahu dvou partnerů. Stručně, jasné, jiskrné, a přitom bez pomocných gest, slov nebo výplní. Tolik emocí v pohybu. Paráda.

Dva: Kostýmy. Obě "těla" byla nádherná, takže by dobře vypadala a v pytli od brambor, ale tady kostým ještě vypíchl krásu celého představení. Kouzelná látka, využita na mnoho způsobů.

Tři: Hudba. Tady živá od Václava Havelky z Please the trees. Muzikant secvičený s tanečníky je vždy velký bonus, který do celé sestavy vnáší ještě víc života, a ačkoli bych si tuto sestavu neposlechl v autě, jako sítě specific měla velké kouzlo.

A jako bonus hromada džusu.

Takže neváhejte a kupujte Pulps, dokud jsou.

Lego nad zlato

Hodně zajímavá je cenotvorba u Lega. Máme sety, které jsou na hraní pro děti, a pak sety sběratelské. Sběratelské mají tématiku nějakého filmu, jsou remakem setu z osmdesátých nebo devadesátých let nebo jsou jen opulentně krásné. Zpravidla nové ve slevě stojí přes 4 tisíce, ale jsou i kusy s oficiální cenovkou 15 tisíc a víc.

Taky se rozmáhá trend Lego jako investice. Psal jsem tu o tom před časem s určitou skepsi ohledně prostorových nároků takové investice, ale Lego tomu jde svou politikou naproti, pravidelně to řeší manažeři na LinkedIn a nyní to začíná mít dopad i do cenotvorby obchodů.

Například set Pevnost Eldorádo. Tento ikonický set vznikl, když mi bylo asi sedm, a byl sestrou ještě více ikonické pirátské lodi Black Seas Barracuda. Její remake už jsme doma měli a prodali. Byl opravdu krásný, měl v sobě mnoho nápadů a příběhů, a bylo na něm vidět s jakou láskou a péčí vznikl. Kupovali jsme jej ve výprodeji a pár měsíců po ukončení prodeje už šel pryč se značnou přirážkou.

Teď máme doma zmíněný remake vojenské pevnosti kdesi v Karibiku. Je to hezoučké, s mnoha roztomilými detaily, ale ta krása velké lodi tomu chybí. Nicméně v české sklenici vody už to začalo vřít a je vidět, že na Lego jako investici naskočila i cenotvorba obchodů. Těch českých. Například Alza stavebnici před rokem prodávala za 4400,-. Kolem skončení prodeje už stála přes šest tisíc a nyní ji má za více než osm. Přitom normální dřív bylo, že na Alze stavebnice kolem konce prodeje došly a prodávaly se za nízkou cenu. Je tu ale nová politika - naskladníme a poslední kusy prodáme za dvojnásobek. Také statistika průměrné ceny na Heurece trend krásně ilustruje. Graf se "vrtá do stropu". A bazos.cz už také prodává za 7 tisíc a podobně. Když lidem na bazosi napíšete, že dáte 4400,-, uráží se a dokonce vám nadávají.

Jenže to by tu nesmělo být Polsko a Německo. Bolek, Lilek a Fritz. Odtud si můžete nechat stavebnici poslat stále za doporučenou cenu kolem pěti tisíc. A to jsme udělali. Navíc tam pořád za tu cenu je, i když Alza nabízí přes osm a bazaristé se tomu blíží. 

Co tím chci říct? Asi celkem nic. Jenom to dokresluje, že tu máme drahé a nekvalitní potraviny, protože se sami šidíme. Nemůže za to Babiš, ani zlé řetězce, ale česká povaha. 

Ti bazaristé to za tu cenu totiž prodají - slevu samozřejmě dají, ale ne tak velkou, jak jsem pokusně žádal. Prodají to místo za sedm třeba za šest tisíc. I tak vydělají na krabici třeba tisícovku - stačí, když to koupí v Polsku, a prodají v Praze. Shrnu-li to: Je zajímavé, jak rychle se vytvořil tento minitrh, a ještě zajímavější je, jak rychle nabral českou bizarní podobu.

A ještě jedno poučení l: Ne vždy ten trh funguje veleúspěšně. Prodal jsem takto už nesmírné množství zanovniho Lega. Jak říkám, neberu to jako investici - máme to s dětmi na hraní. Ale i tak to dává hezký obrázek, že ne všechny sety se povedly. Zatímco pirátská loď šla raketové nahoru a rok po skončení prodeje se prodávala za dvojnásobek, jiné sety naberou po skončení prodeje třeba pár set hodnoty a u toho zůstanou. A asi až čas je prověří. Ne všude ten sentiment funguje stejně. U pevnosti to bude podobné. Který kluk by si rád hrál na vojáky, když může být pirát, útočit a loupit? Protože v armádě mají sice krásné lodě a pevnosti, ale vlastně vás celou dobu buzerují v legrační uniformě, a navíc vojáci bývají v pirátských příbězích vykreslováni jako hlupáci nebo jako takoví "by-standers". Hádám tedy, že pevnost půjde pryč lehce pod nákupní cenou. Faktorem zvyšující cenu jsou: krása a opulentnost, spojení se zajímavým příběhem, sláva původního vzoru, minifigurky a speciální dílky a velikost - jak řečeno, od 4 tisíc nahoru se cena zvyšuje rychleji, než třeba u modelu auta za pouhé 3 tisíce, jakkoli je povedený.

Nudný Kulaťák?

Krásná architektura neroste všude na stromech. Můžeme se i tom přesvědčit v případě pražského Kulaťáku - tedy Vítězného náměstí. Náměstí samotné byl impozantní projekt, který se řídil pravidly tehdejší doby. Budovy, které na něm byly postaveny, byly ale vlastně pouze velkolepé, nebo velké, ale jinak celkem nudné, bez větší míry nápadu.

Pak přišla velká hospodářská krize a chybějící stavby směrem k univerzitě nikdy nebyly započaty. Z náměstí se stalo nedostavěné náměstí, a z toho zase první kruhový objezd v Praze, který jinak ne moc kulatému místu vtiskl název Kulaťák, a urbanistické dílo, které mělo být dominantou celých jinak překrásných Dejvic, vlastně upadlo do určité šedi.

Abych se vrátil o odstavec zpět, Kulaťák je spíše významný urbanistický počin, ale architektonický nikoli. 

Také existující a plánovaná dostavba navazuje vlastně v odpovídajícím stylu: "Postavíme sklobetoňáky tak velké, jak nám to dovolí, a víc ani ň". Svým způsobem to navazuje na styl pragmatismu předchozí výstavby. Ani nezklame, ani nepotěší. Viz. třeba zde. Takže něco špatně? Možná trochu.

Autor náměstí, architekt Antonín Engel, měl totiž v plánu, že část otočená k univerzitě bude jakási brána a dominanta, a to se bohužel nekoná. Prostě jen další sklo a beton v okázale masivním podání.

Nad náměstím také visí i myšlenka jeho revitalizace a "humanizace", aby fungovalo víc jako park a náměstí. Jejím hlavním motivem je odstranění tramvají, resp. jejich přesun na pulku obvodu náměstí, blízko k administrativním budovám. Dále pak zmizí autobusák. Kruhový objezd zůstane, jen doprostřed přibudou stromy. Myšlenka obrazově krásná, Engela vlastně oslavující. Jen co uděláme s těmi proudy aut, tramvají a autobusů? Ať se zvolí jakékoli uspořádání, pořád to asi nebude úplně klidně místečko, kam bych si šel na piknik. A protože stavět obchvat náměstí podél kasáren je v plánu, ale bez pevného data, polidštění bude opravdu jen na pohled. 

Abych zakončil chválou, pořád platí, že Vítězné náměstí a Dejvice celé jsou významný urbanistický počin, který má možná svou vzletností obdobu pouze v Hradci Králové, Zlíně nebo později v Porubě či Havířově, ale v Praze rozhodně vyčnívá. Urbanismus takového formátu dnes chybí. Světlou výjimku vidím u soukromé zástavby v oblasti Smíchovského nádraží, která vypadá, že má pokoru, ambici, ale také hlavu a patu. Ale tam zrovna dominanta typu náměstí navržena není (pominu-li parky). A na dokončení Vítězného náměstí se těším. Možná i právě proto, že sice dobu nepřekoná, ale nebude ani o nic horší, než architekt Engel plánoval.

Gesto

Halelujah. Hailující Musk otřásá sociálními sítěmi - znechucení jsou především příznivci Demokratů a nepřátele Trumpa. Ale opět - jaký je kontext? Musk (snad) nikdy neprojevil adoraci vůči nacistickému Německu 30. let, ani nenavádí ke genocidě.

Každé zvednutí nebo vystřelení ruky tedy v roce 2025 už nemusí souviset se snahou obnovit hitlerovský nacismus. A to ani přesto, že podporuje v Německu AfD. Protože ani AfD nechce obnovit hitlerovské Německo a genocidu, jakkoli to může být dost cáklá strana. Dokonce ani to, že Musk spolu s Trumpem vzývá určitou nadřazenost Američanů, nemusí znamenat, že by to jakkoli spojoval s hitlerovskou německou symbolikou, protože nadřazenost oni jasné podávají jako nepřestal hájit zájmy vlastní země. Tak mu ten nacismus pořád nepřičítejme.

A ani podnikatelský génius nemusí mít každé gesto provedené v euforii promyšlené. Když jdou lidi na taneční zábavu, vystřelí tam spontánně ruku mnohokrát a přesto je nikdo nenazývá sešlostí Gestapa. 

Všichni víme, že hitlerovské Německo bylo svinstvo. Ale to neznamená, že s tím musíme spojovat každé zvednutí ruky v roce 2025.

A příznivci Demokratů v Česku, najednou na LinkedIn demonstrativně prohlašují, že jdou prodat svou Teslu, protože Muskovým chováním ztratila příběh. Jaký příběh? Je to přece dopravní prostředek, který pěkné akceleruje a nekouří, a má otravně futuristické ovládání. Kvůli tomu si ji přece kupuji. Ne kvůli Muskovi. A zbavují se jí, protože skončil operák, a našel jsem auto, které líp plní svou funkci.

Tím se mi tedy zdá, že je to opět umělé očerňování názorového oponenta těmi, kteří se skrývají za havlovskou pravdu a lásku, a podobné zkratky by si proto mohli odpustit, protože nejsou v duchu Havla. A věcně, AfD má v Německu rostoucí váhu, protože prosazuje témata, která jsou pro chudší lidi důležité - soustředění se na domácí ekonomiku, která je živí (většinou prumysl a zemědělství - takové svinstvo, že?), omezení vzletnych aktivit, které odsávají peníze, tedy i omezení angažmá v EU a Green Dealu, jasné a výrazné omezení imigrace, která je v určité míře zdravá, ale tato určitá míra byla překročena. Legitimní názory, na které mají voliči právo, nic o spiknutí Židů. A k tomu to bohužel AfD a podobní většinou balí do šaškovského stylu. Abyste oslovili zemědělce v meklenburské horní dolní, potřebujete stejně jako v USA nebo Česku excitovaný šaškovský styl. Trump už to pochopil, Babiš taky. A vyhrávají. A nepotřebují k tomu hailovat nebo vzývat Hitlera. Tak jim to prosím nepřišívejme, a zkusme se raději zamyslet nad tím, co můžeme nabídnout občanům z horní dolní, protože jich je hodně a i oni vaše volby zase rozhodnou. Měli jsme Babiše, měli jsme Zemana, a pořád to nechápeme, pořád očerňujeme a promlouváme, místo abychom se soustředili na ty, co je volí.

Když většina lidí v zemi něco chce, nemůžete jim servírovat to, co nechcou, protože oni vám to prostě nekúpí. Kúpí zase to, co chcou. 

Druhá věc je samozřejmě lidová tvořivost. Díky gestu Elona Muska vznikl bezpočet vtipů, nápadů, a glos, které baví. A to možná nechme jako tu pozitivní tečku. Konec dobrý, všechno dobré.

Kryptochaos

Investiční odborníky na kryptoměny musíte milovat. Vždycky víceméně říkají opak toho, co se stane. Vždycky pro to mají racionální argumenty a chce se vám jim věřit. A vždycky po té, co se stane ten opak, jiní odborníci najdou argumenty, proč se to vlastně stalo.

Všichni přitom tak nějak tušíme, že kryptoměny nejsou seriózní investice, pokud neumíte reagovat na okamžité výkyvy. 

Loni trh rostl a padal. Dařilo se na tom surfovat, takže máme kus kryptoauta, kryptozáchoda a jeli jsme na kryptodovolenou. Kdybych se choval dokonale, mohl jsem na tom vydělat řádově (bez přehánění) více. Stejně tak ale je další velký kus auta akciový. Thanks, uncle Donald.

Teď mám zainvestováno, a jsme v plusu, ale protože všichni předvídají mocný růst, z nějakého důvodu nastane po inauguraci Trumpa dost možná velký pád, a já budu roky v mínusu. Proto jsem investoval jen půlku, co předtím.

Je to prostě takové investorské placebo a trochu gambling. Věštění z kávové sedliny.

Malý dodatek k březnu 2025: Ano, všichni odborníci na investice předpovídali po Trumpově nástupu růst krypta. A místo toho spadlo. Teorie opaku se zase potvrdila.

Kamery

Červenohorské sedlo bude měřené. Viz. zde. Tahle silnice, jak si ji pamatuji, byla jedna z těch zábavných. Široká, hladká, přehledná. Byla radost ji projet v tempu. 

Podobné silnice máme i jinde - např. mezi Zábřehem a Jablonném nad Orlicí, přes Bukovou horu. Silnice, které vykouzlí řidičský úsměv, a občas někoho zabíjí.

A trochu si myslím, že se blíží čas, kdy bude kompletně celá doprava rychlostně měřená. Technologie na to máme, ani není potřeba složitě montovat kamery. Každý máme u sebe bonz-telefon a moderní auta tablety na kolech by šly snadno softwarově upravit, aby na své majitele donášely. Stačí změnit zákon a připravit databázi a proces na trestání řidičů.

Ale chápu, tohle je dilema. Kdo jezdí rychle, zvyšuje neúměrně pravděpodobnost, že sobě nebo jiným ublíží. A vlastně není žádná omluva říkat, že závodím odpovědně, mám zkušenosti, nebo znám dobře svůj vůz. Když se pak nehoda stane, je i zkušený závodník překvapený, a najednou někomu dluží život nebo celoživotní následky.

Na druhou stranu, doba, kdy vás přejíždějící borci vytlačovali na krajnici, protože naproti jela auta, je už taky dávno pryč. Řízení je bezpečnější, i silniční závodníci se chovají slušněji. Více nehod je, protože je více aut, více lidí jezdí. A pocit ohrožení mám spíše z neomalenosti nebo nepozornosti - někdo nedá blinkr a málem se do mne "zařadí" a tak. Nebo jede permanentně pomalu v levém pruhu a nutí tak desítky řidičů podjíždět a porušovat pravidla. To bohužel policie ani algoritmus neřeší.

Tady mi ale z principu nahàlánu hrůzu, že se blíží doba, kdy se pošťourám v uchu, trochu přitom omylem šlápnu na plyn, a přijde mi do datovky uhradte 400kč, jinak začneme správní řízení. Doba neustálého sledování.

Od toho je už jenom krůček k dalšímu digitálnímu šmírování. Jazykové modely umělé inteligence jsou stále lepší, a možná pak nebude daleko od toho, aby někdo digitálně sledoval, jestli naše huba nedělá přestupky. Jako v tom filmu z budoucnosti. Zanadáváte si, nebo řeknete vtip o židech, a už vám přijde do datovky uhraďte 400kč, jinak začneme správní řízení. 

Stát nás bude chránit před námi. Ukazovat nám správné mantinely ve všech oblastech, kam digitální oko dohlédne. A že dohlédne. Červenohorském sedlem to začíná, sociálním skóre jako v Číně to končí. To je ten háček, větší než samo závodění. A je otázka, kdy je ta hranice - kdy už se máme šmírování bránit, a kdy je to ještě oprávněné v zájmu vyššího dobra.

Ještě jeden vtip na konec: můj telefon auto-opravil "umělá" inteligence na "umrlá" inteligence. Nevím proč - možná už se mnou laškuje, protože ví, že píšu tento post.

Elektrika pro oko

Nedávno byla odhalena Mazda 6e. Elektromobil od Mazdy, která jinak spíše hledá třetí cesty. Co je na něm zajímavé, je silueta, nebo typ vozidla. Ačkoli má pod podlahou baterii, jedná se o v podstatě o klasický sedan, který zdatně maskuje "elektromobilní medvídkovitost". Dalo by se hovořit o kráse. A díky tomu, že má náznak chladiče a stylové vychází z předchozí generace Mazdy 6, se vlastně jedná o velmi konzervativní vůz. Podle fotek má navíc velmi zdařilý interiér, který opět téměř vybízí k posezení. Uvidíme jízdní dojmy - tuto Mazdu si rád projedu. S ní by lehce vynucený přechod na elektromobilitu snad nemusel jednou být tak nepříjemný.

V tomto světle působí Audi A6 etron otravně futuristicky. Pořád je to ale vzhledově elektromobil, se kterým bych mohl jezdit, kdybych pro to měl podmínky. A plnou peněženku. Ano, není to klasická A6, dlouhá rozšlápná trepka, ale už to není ani hřmotný boubeláček. Baterka je tam vidět, auto má "břicho", ale v tmavé barvě je dobře skrytá. A existuje ve verzi kombi.

Teď ještě jak to pojede. Samozřejmě to bude Audi, takže ticho a komfort. Hezčí je ale interiér mazdy.

Zajímavý je ovšem dojezd, který u placatých elektromobilů býval nízký, snad s výjimkou Tesla S. Mazda i Audi mají jedno společné - pouze rozumná (= ne zbytečně vysoká) dynamika s cílem maximalizovat užitečnost a dojezd. Tím se dostávají k hodnotám benzínových aut.

"Zprava" o Covidu?

Letos v létě jsem tu psal o zenekovém tichu a covidových Dušínech (zde). Screw them. Reflexe pokračuje. Americký Kongres zveřejnil cosi jako závěrečnou zprávu o Covidu (zde post a zpráva), a je to taková instantní bouřka ve sklenici vody. Pokud chcete české skandální shrnutí, tak třeba zde.

Opět, než budeme bouřit a odsuzovat, nadechněme se a počítejte do deseti. Existují na to totiž bohužel zase dva pohledy. Čtenáři z techničtějších univerzit jistě řeknou, že jen absolvent humanitních věd pořád žvaní o dvou pohledech, a že pohled je z vědeckého hlediska jeden, jenom jsme ho nepoznali. Ano, i to je příjemná a pohodlná interpretace. Takže dva pohledy. 

První pohled říká, že v podstatě skoro všechny koordinanty, které jsme v Covidu uznávali, byly mylné. Ne úplně, ale lehce. Někde se jednalo o vědomé ohýbání reality, abychom se s tím svinstvem rychle vypořádali, jinde jsme prostě moc nevěděli, tak jsme si tipli, a tvářili se, že přesně tak a jen tak to musí být. Tomu se říká leadership. Týká se to roušek, odstupů, testů, karantén, i očkování. Tento pohled je šokující. Zároveň je zajímavé, že se o zprávě v Evropě opět mlčí, a není divu proč, protože tu pořád vládnou liberálové, kteří ta rozhodnutí dělali, a Komisí pořád předsedá Uršula, která se za Covid jednou možná bude obracet v pekle. Ale znovu: ano, na tato slova jsme my názorové uprostřed čekali, ale je potřeba mít k tehdejšímu vedení určitý respekt, protože to nebyla snadná situace. Politici z principu nejsou odborníci na podobné situace, a histerie vyváženým rozhodnutím také nepomáhá. Lid chtěl uklidnění, chtěl radikální a sebejisté kroky a dostal je. 

Druhý pohled říká, že nevíme, jestli ta zpráva vůbec existuje. Jednak na internetu můžete vytvořit jakoukoli webovku, chatem GPT vám vygeneruji za chvíli podobný realistický dokument. Pokud jste podobní hloupí chasníci jako já, nemáte šanci říct, co je a není pravda. Navíc tuto zprávu údajně napsal Republikánem vedený výbor, a to je trochu, jako byste zprávu o Covidu nechali v Česku napsat Institut Václava Klause. Napíše tendenční politickou svobodomyslnou blbost. Bude pod tím podepsaný Hájek a ještě nějaký druhý fámulus, a prostě to někoho chytne u srdíčka a někoho ne. Protože stejně jako liberálové, také konzervativci do toho dávají srdíčko, jen je to jiné srdíčko, než to jakoby čestné havlovské. Ten Republikán / Klaus má tendenci více odsuzovat establishment, než je zdrávo, protože establishment byl v době Covidu liberální. V korporaci se tomu úkazu "not invented here", a lze s tím poměrně úspěšně pracovat, ale v politice se to neřeší. Jinak řečeno: ta zpráva nemusí existovat, a pokud existuje, nemusí být výsledkem opravdového profesionálního  vyšetřování, ale pouze politickým pamfletem.

Takže než odsoudíte celý svět za chování v Covidu, a to já bych od srdce rád udělal (fakt, ulevilo by se mi), udělejte krok zpět. Po bitvě je každý generálem, i strůjci zla mají tendenci zapomínat a zjednodušovat, až být zpětně žoviální, ale podobných zpráv ještě vznikne hodně, a budeme je muset číst a revidovat opatrně, abychom zase každého covidoveho Dušína veřejně nevěšeli za krk na lampu. Byli bychom zvířata, a nemáme dost lamp.