2020-03-21

Babylon Berlín

Jak se mám? Děkuji za optání. Měl jsem rýmičku a mám kašlík. Zaplatil jsem si HBO Go (ty hbogo!). No a koukám se.

Do oka mi padl Babylon Berlin. Detektivní seriál z doby Výmarské republiky. Je úžasně dnešní. Postavy jsou mnohoznačné, těžko u někoho hledat jen kladné a u někoho jen záporné rysy. Hlavní klaďas, komisař Rath, takový Body a Doyle, je nevrlý feťák s nevyjasněnou minulostí válečného veterána a komplikovanými rodinnými vztahy. Druhá kladná hrdinka, kriminální asistentka Lotte zase šlape, a vynalézavě porušuje všechna pravidla, aby dosáhla svého cíle. Hlavní záporňák vlastně pomáhá, komu může, a má strach o budoucnost Německa. Ostatně jako velká část hrdinů tohoto seriálu. Jenže ouha! Každý tu budoucnost řeší jinak, a tak si nutně musí zkřížit cestu. Tohle rozkrývání postav a jejich cílů je ale právě důkladně promyšlené a pěkné.

Seriál nevařil z vody. Má páteř. Má začátek a konec, které navazují. Určitým symbolem začátku a konce je vlak z Ruska plný hraběcího zlata a jedovatého plynu, po kterém jde stát, armáda, monarchisté, ruští komunisté, falešná hraběnka i mafie. V úvodní scéně na začátku seriálu vlak přijíždí. V závěrečném dílu na konci vlak zase nekonečnou rovinou odjíždí. Symbolika.

Seriál se umně dotkne různých skutečných historických událostí. Rozehrává je a protkává právě výše vyjmenovanými skupinami. Není to lehká doba, je z ní úzko, čemuž napomáhá i film noir ladění. O co depresivnější jsou dny ve výmarském Berlíně, o to víc se lidé v noci snaží swingovat a hodit starosti za hlavu.

Swing. Hudba. Film má úžasný retro soundtrack. Ať už titulkovou píseň od herečky Severije, která si zahrála také hraběnku Sorokinu, nebo swingovky s patřičně dramatickou linkou od Bryan Ferry Orchestra. Ano, i stařičký Bryan Ferry si zazpívá v nóbl restauraci, klubu a bordelu Moka Efti. To je umně doplněno původními písněmi. Soundtrack má dvě části - tu veselou, swingovou, a pak tu temnou, scénickou, včetně dramatické titulní skladby. Doporučuji poslouchat od půlky.

První šestnáctidílná série, která se skládá ze dvou podsérií a je dějově propojená, má v sobě temno, mnohoznačnost a pnutí. Je skvělá.

Ta druhá, na tu se dívám. Možná i protože trochu navazuje a postavy jsou již "odkopané", jí chybí ten punc originality a wow efekt. Není tu žádný vlak, žádný povedený soundtrack, žádné velké proměny. I tak se na něj ale velmi dobře kouká. Na scénu více vstupují fašisté, osudový moment je krach burzy. Je tu fantom Babelsbergských studií. Z fantoma podsvětí, Arména, se stává jedna z hlavních postav. Ze stínu vystupuje do světla.

V Babylonu Berlín se nástupu Hitlera nedočkáme. Ten příklop temnoty, který by odkryl, že Německo je vlastně již v pekle, se do konce seriálu nezvedne. Jsou tam ale zmínky a narážky. Možná o to víc nahání husí kůži. Moc fajn. Doporučuji!

2020-03-01

Hejtujeme citujeme nějakou studii

Řídící dražších aut prý dávají méně přednost na přechodech, hlásá titulek na Auto.cz. To je hodně podbízivé a nekorektní. Jednak se průzkum dělal "někde v USA", jednak určitě není dobré takto generalizovat, protože to rozdmýchává nenávist my versus oni.

Chcete hejt? 

Já mám odzkoušené, že nejhorší jsou delivery služby typu DameJidlo (ti na vás najednou téměř i když na přechodu ještě jste), pak následují černé firemní superby a passaty, speciálně když jedou na své ranní mítinki a brífinki a fifinki. Naopak auta typu BMW, Mercedes či Bentley řídí řidiči, kteří zastavují skoro vždy.

Dále u mne dost špatně skórují maminy s dětmi (kikinki) bez ohledu na to, zda jedou géčkovým merglem nebo 15 let starou Xsarou. Chrání sebe a posádku před chodci násilníky? Nestačilo by se zamknout? Nebo mají taky nervy na dranc jako brífinki výše? Moc prostě nezastavují. 

Ale je to jen můj osobní názor, který bych si mohl dovolit jako sloupkař glosátor. Ne úplně jako seriózní motoristický časopis. Jenže auto.cz je seriózní. Tedy... Je seriózní? 

2020-01-24

Sně, úsměvně

Beatu Hlavenkovou jsem poznal jako "tu, co hraje s Lenkou na Baromantice" někdy v roce 2014. A pak už jsem na ní narážel pořád - v dobrém. Byla to ta klavíristka, co hraje na dobrých deskách známých muzikantů nebo uskupení mj. - Jaromíra Honzáka, Eternal Seekers. A pak jsem slyšel její překrásnou a dokonalou klavírní sólovku Theodoros. No a pak i další desky. Tehdy už pro mne existovala i sama Beata Hlavenková. No a pak přišel čas ji vidět i naživo - v zimě, v Anežském klášteře. Byl to impozantní zážitek. Drobná trochu nervózní žena a obrovské křídlo ve stejně obrovském sále - pekelně se soustředící na svou precizní hru na klavír. A s potleskem a nadšením publika pomalu tající do plachého úsměvu.

Ve čtvrtek o rok později jsem se ale ocitl na koncertě, který byl doslova magický - křtu nové desky Sně. Uprostřed zimy mne svou nebývale slunnou atmosférou úplně rozzářil a asi bude navždy patřit do galerie neopakovatelných hudebních zážitků. Beata Hlavenková jenom sálala pozitivní energii, vtipkovala jako diblík - zdálo se, že si koncert a křest nesmírně užívá, stejně jako zbytek kapely. Však měl i několik poprvé - poprvé uvedení celé desky Sně, poprvé s vlastním bandem, poprvé autorkou plně odzpívaný a poprvé s trumpetistou Oskarem Törökem také za bicími. A nutno, že i jemu to parádně šlo, a že také zářil dobro náladou.

V polovině se pokřtila deska (kávou - jak symaptické!), a nakonec si improvizovaně zazpívala i Lenka Dusilová.

Takové krásné koncerty bych mohl mít každý týden. Těšil bych se na ně jako dítě na hračku. Plakal bych štěstím. Vrněl blahem. Chodil denně spát s úsměvem na rtech. Možná bych si začal cucat palec. Teď ale díky aspoň za ten jeden.

A deska Sně? Poslechněte si ji. Každému to nesedne. Je to jakýsi něžný cross-over se základem ve folku, alternativními prvky, a špetkou jazzu. Klavír, trubka, sem tam kytara, perkuse, sem tam bicí. Má to vlastní styl a jazyk. Texty písní jsou samy o sobě krásné. Však některé z nich napsal Petr Borkovec. To je rozbor - co? Těžko se to totiž zasouvá do šuplíčků, těžko se hledají pomocná klišé - prostě to zkuste a uslyšíte.

2020-01-11

Energická múza

Nesmějte se mi, ale ve svých 36 letech jsem objevil the Muse.

A neopovrhujte mnou, ale líbí se mi to!

Zní to místy jak Radiohead ze začátku 90. let, místy jak Queens of the Stone Age v poslední dekádě. Šlape to trochu jako grunge, střídá to polohy, tonalitu a barvy jak kaplička thajského řidiče kamionu. Ano, je to a trochu kýčovité. A zároveň energická pecka. Prima do ospalé zimy.

Chcete to vyzkoušet? Zapněte třeba Spotify a pusťte si nejvíce hrané hity nebo nejpopulárnější desky - hity typu Uprising řeknou vše.

2020-01-05

Vánoce 2019


Jaké byly Vánoce 2019?

Především tu byly pekelně rychle. Už jsem pochopil, že nemá cenu pracovat od nevidím do nevidím, protože pak ten rok uteče vždycky rychle, ale ještě jsem se nenaučil důležité lidi a sám sebe efektivně posílat do řitě. Takže skončilo léto a najednou byl pryč i rok 2019.

S tradiční štědrodenní pizzou k obědu. Teorie je, že když se nacpete jako prasátko, není pak třeba půst a stačí se podívat do zrcadla. Bývaly časy, kdy bych řekl, že sníst pizzu rovná se postít se. Ale to mi bylo 20. Teď bych řekl, že jsem v zrcadle viděl zlaté prasátko. Ale nebylo to vůbec tak zlé.

Na panáka s Víťou. Víťa na tom trval, a když jsme mu to splnili, byl za odměnu hrozně hodný. Zatímco jsme usrkávali long drink v baru, seděl na klíně a hrál si se sodovkou. Pak při přejezdu mezi bary usnul a další long drink absolvoval již v horizontální poloze.

Konečně doma ve čtyřech. Poprvé spolu s ženou a poprvé v Holešovicích jsme byli na Štědrý den doma. Řízky pro kluky a vinná klobása pro nás. S výborným vínem z archivu, který mám utajené za odpadkovými koši. Se salátem z Billy (nikdo jiný než já jej totiž nejí). Bylo to super - poprvé jsem se po dlouhé době na vánoce nepřejedl a cítil se tak i po fyzické stránce dobře, takže slimfit košile neurvala knoflíčky. A ta radost kloučků vyrobená doma - z přivezeného stromečku, z ozdobeného stromečku, z řízku, z nadílky. To přímočaré vískání žádná slova nenahradí.

Se stromečkem v květináči na operák (půjčený - dovezli nám ho domů, a 5. 1. zase odvezli). Nebudu se zde rozepisovat o tom, jak stromeček v květináči šetří přírodu, to ať si každý přebere sám, ale svým způsobem to bylo geniálně bezstarostné. Když se dodrželo zavlažování a omezil teplotní šok, stromeček neztratil skoro ani jehličku, a to přesto, že na něm byla hromada dinosaurů, žraloků, ozdobiček a světýlek.

Nemateriálně. Tedy samozřejmě vyjma dětí, které chtějí vlakové točny, Lego, dinosaury a mají z nich pak neředěnou radost. Já jsem si pak všechno, co jsem chtěl, koupil po Vánocích :-)

No a pak postaru v Lovětíně a Radotíně. S hromadou jídla dárků a s velkou rodinou.

2019-11-29

investiční plán AB

Lidé vyčítají Investičnímu plánu vlády, že je nerealistický, jak seznam Ježíškovi.

Podle mne jsou plány potřeba. Ano, nebudou peníze na každou prkotinu, ale obecně investiční peníze tu jsou. Často spíše chybí připravené kvalitní investiční příležitosti. Viz. jak brbláme, že nám EU dá méně peněz na dálnice než dříve, a že nemáme postaveno. Jenže EU nám nabízela dlouhou dobu daleko víc, než jsme byli schopni šnečím tempem postavit. Chyběly totiž projekty. 

Proto bych byl spíše rád, kdyby vláda šla ještě dál a z plánu vytvořila konkrétní projekty. 

2019-11-08

Proč tentokrát nejdu na Letnou?

Předtím to bylo proti manipulaci se státními zástupci v době vyšetřování čapí kauzy. Bylo to jako hromadné "vidíme tě, nemůžeš si tu dělat, co chceš." Byl jsem protestovat proti konkrétnímu zločinu. 

Tenhle motiv tu teď ale chybí. Nechci protestovat proti tomu, že byl někdo regulérně a demokraticky zvolen, protože jsem rád, že máme demokratické volby. 

A ano, Babiš v listopadu není lepší než Babiš před půl rokem. Ale situace je jiná a protestovat a vztekat se nad hajzlem, kterého za 2 roky zase zvolí půlka tohohle národa, je navíc ztráta času. Chceme mafiána, víme, že je to mafián a lže, kudy chodí, ale evidentně nám to nevadí. A tak ho volíme.

Píši my, protože stejně se dívám na Italy - oni volili Berlusconiho - a na Slováky - oni volili Mečiara. Že tam byl v menšině občan Beneš, který volil jinak, je historicky podružné.

Cesta ven může podle mne být jenom přes soud, přesvědčit tu většinu, co ho volí, a nebo mít silného kandidáta, který Babiše zastíní, a nebude to z bláta do louže. Ani jedno teď nevypadá realisticky, takže 16.11. budu raději trávit něčím příjemným. 

2019-11-03

Stavitelé silnic jsou svatí

Je zajímavé číst rozhovor s ředitelem Eurovia. Dává tam často emotivní odpovědi a hezky obhajuje svou práci - viz. zde.

Je zajímavé, že se ho neptají na to, proč je v Čechách asfalt hrbolatý ihned po dokončení stavby a rozpukaný po první zimě. A proč to tak není v zahraničí.

To není nepodložené tvrzeni. Poznám to. V mém autě po přejezdu do zahraničí přestanou vrzat sedadla a cvakat roletka v kufru. Jsem na to citlivý. V kabrioletu vrzalo úplně vše a v zahraničí najednou nic.

Já bych ho ty 4 miliardy (nebo aspoň zlomek) za D47 nechal zaplatit. Jinak se kluci nikdy kvalitně stavět nenaučí. Maminka by mu vyčinila, ale o to rychleji by chápal. 

2019-10-26

Pomoc! Hackeři napadli můj počítač!

Můj monitor stále ukazuje stejné klikyháky.

Uaaaa - nejsou to hackeři!

Jsou to jen děti a monitor počmáraly fixkou!

Naštěstí vydržel už 11 let a ani fixka mu nevadí. Po aplikaci hadříkového antiviru už zase vesele zobrazuje...

Radost z jízdy - večerní


Tuhle jsem kupoval na bazaru kus nějaké dětské výbavy a jel ho autem vyzvednout do Káraného. Chlapík se mne ptal, jestli mi dává smysl jezdit až z Radotína. A já jsem mu musel přiznat jednu věc: Je návykové večer jet autem. A sám jsem si uvědomil, jak mne to vlastně baví.

Aut na ulicích minimum, takže to opravdu jede. Nikdo se nikde netlačí, takže není potřeba moc brzdit ani zrychlovat. Motor tlumeně šelestí. Modré světlo xenonů se plazí po předmětech. Unavené tlumiče dlouhým autem houpou jak zaoceánskou lodí. Sedačka je zákeřně pohodlná. Silniční čáry plynou podél. Lampy rytmicky problikávají na palubní desku. Hudba podmaňujícně obklopuje ze všech stran.

Musím si přiznat, že mi to dělá úchylnou radost. Jenže člověk pro to většinou nemá důvod.

A tak by to vlastně mohly být recepty na zenovou rodinu. Taťko, běž se uklidnit do auta. Prosímtě, přijde početná návštěva - jeď vyzvednout židli do Pardubic. Nebo: Zapomněla jsem si naušnice na chalupě, sjedeš tam?

Radost z papíru


V práci se chystá velké stěhování do flexi office, tak jsem dnes vyklízel šuplíky a přinesl Jáchymovi tlustý štos šmíráků na kreslení.

Bože, ta radost! Málokterá hračka to nadšení kdy překonala...

...studie Mastercard, představení dodavatelů, strategie plateb, které už po půl roce pozbyly na aktuálnosti, jsou vysoce aktuální ve výtvarném umění - to vše se hodí!

2019-10-21

Elektrická jatka

Dnes jsem měl tu čest se svézt e-tronem. A nedávno jsem řídil e-golf. 

Jmenovatel je společný: To zrychlení a reakce na plyn v jakémkoli momentu jsou strhující. 

Až to dostane do rukou ambiciózní manažerská lůza, budou na českých silnicích elektrická jatka, extrapoluji-li prostě naše stávající chování za volantem.

Potěš pán bůů! 

2019-10-05

Věk chromového proužku

Poprvé jsem si toho všiml u BMW řady 7 nebo audi A8. Pak to přeskočilo na nižší řady a teď už se to šíří jako mor. Když to má Passat, musí to mít i Mondeo. Když to má Mondeo, musí to mít i Superb. A Scala.

Ještě nevíte, o čem je řeč?

Hovořím o nákaze zvané stříbrný chromový proužek mezi zadními světly.

Vysvětlí mi někdo, jaktože bez toho šlo tolik let žít a teď to kopírují všechny automobily? Může být vysvětlení dáno třeba nějakou povinností že zákona?

2019-10-04

Whisky pro ducha svatého

Mark Lanegan není pro každého. I na mne je příliš syrový - jak bolest v krku. Nebo jako ocas dobré whisky. Občas si ale nějakou desku rád poslechnu, tak jako si jednou za čas vychutnám toho panáka.
Proto mne vyloženě pobavilo, že Lanegan v devadesátých letech sebe a whisky spojil na desce A Whisky for the Holy Ghost.

A zní to až archetypálně. Skladba Borracho (španělsky snad znamená ožrala), kde zazní ona "jedna whisky za každého ducha", je vlastně skvělá. Začíná čtyřmi povzdechy nebo spíše všeříkajícím stenáním. Pokračuje pomalým lehce disharmonickým štkaním kytary, které připomíná potácejícího se opilce, prokládaným akordy upomínajícími na dobu grungeovou, chaotickým rozjetým sólem. A chraplavým baritonem jak od strýčka Waitse. To je Lanegan, jak ho máme rádi.

Here comes the devil, prowl around
One whisky for every ghost
And I'm sorry for what I've done
Cause it's me who knows what it cost
It breaks and it breathes, and it tears you apart
It bites and it bleeds
And this desert turns to ocean over me


O to milejší jsou housle v následující skladbě jakožto i dalších, a vlastně i úvodní pomalá akustická, následovaná dalšími v průběhu desky.

Místy americké country, ale stylizované. Místy grunge. Místy folk. Je tam totiž plno Laneganových duchů. Duchy máme všichni. A každý z nich si zaslouží svou whisky. A když jich je moc, je to hodně panáků. Snad proto už přes deset let držím tvrdou zásadu, že tvrdým připíjím jen na radost a na malá vítězství. A ta velká zaslouží bublinky. Hodně bublinek. Na zdraví!

2019-09-30

Králíkárna na konci světa

Jsem vesmírně potěšen. Na dalších úsecích metra C bude v tunelu LTE signál. Je v tom skrytá symbolika dneška: Králíkárna s Wi-Fi. Přečtěme si v metru třeba o konci světa.

A neberte to tak, že jsem nad věcí. Jsem jeden z vás. Jeden z davu. Hektolitry dopaminu!

2019-09-12

Zářím záříš září


Je září a v práci už zase záříme. Králíčci se vrátili do kotců, uvědomili si smrtelnost kalendářního roku a jeho rozpočtů. Otáčkoměr pracovního tempa jede na plné obrátky do červeného pole. Co se nestihlo za dva kvartály do léta, nutno jest stihnouti za kvartál vánoční.

Konec roku právě začal, říkají e-shopy.

Můžou na to mít tabulky a projektové plány. Někdo má Prince2 certifikovaného projekťáka. Ale fakt je, že v posledním čtvrtletí je pravidlem nestíhat.

Králíčci v kotcích v prvním půli roku hledají řešení. Tohle by šlo, ale není to ono, vezměme to další. To nás ale vrhne zase na začátek. Hele, ale chceme to jednou přece udělat pořádně. No tak jo. A v posledním kvartálu vezmou na milost to první, aby něco bylo.

Píši to s hořkou nadsázkou - i na tom je něco krásného, jako že každý rok přijde jaro léto podzim debilní vánoce a zima.

Váš ne-realitní makléř, kordiálně. 

Drahá Praho!



Za cenu bydlení v tvém centru před několika lety půjdeme teď oprášit vidle a stát každý den do kolony u Rudné. Zn.: Bydlet je potřeba teď a tady, bez ohledu na manýry peněžního a realitního trhu. 

Nový papež

Už jste viděli trailer na The New Pope? Zřejmě to zase bude "svérázné"...

2019-09-11

Negative Capability

Zmínil jsem ji tu - Marianne Faithfull. Majitelku nenapodobitelného křapláku, dceru z dobré rodiny, která za mlada byla roztomilá, v chemických experimentech hrála první ligu, ale v hudbě spíše okresní přebor. Ale také milenka Micka Jaggera a herečka.

Slyšet její "vypitý krákorák" z devadesátek již byl zážitek (jedná se o metaforu, tou dobou už se léta držela na uzdě). A nemůžu se ubránit dojmu, že stárnutí mu přidalo ještě něhu a cit, který přichází s léty.

Poslední deska Negative Capability stojí nejen proto za pozornost. Umělkyně se na svých starých, ale i aktuálních písních spojila hned s několika umělci, mimo jiné s Warrenem Ellisem z the Bad Seeds Nicka Cavea, Nickem Cavem nebo Markem Laneganem.

A dá se říct, že ji to katapultovalo do vyšší ligy. V momentu, kdy na Gypsy Faierie Queen zpívá s Nickem duo za doprovodu Ellisových houslí, se slzy samy hrnou do očí dojetím. Krásné!

Je to osobité, až do konce se to dobře poslouchá, ale rukopis hostů se nezapře. Někdy se až skoro říct, že písně jsou remaky, kde hostuje autorka. Tohle dokonale naplňuje definici synergie. 

A jinak působí As Tears Go By, prvotina tehdy náctileté umělkyně, když ji slyšíte ve verzi z roku 1964, a jiné je vyznění, když ji zpívá znovu na sklonku života. Jiný kontext, jiný význam.

Z písní i ze jména desky obecně cítím smutek a bilancování. Ať už proto, že se vrací k svým osudovým písním nebo protože zpívá z velké části o stáří a samotě. A je to bolestivě autentické, od srdce.

Podobně to nakonec bylo cítit u You want it Darker od Leonarda Cohena, který dozpíval a odešel. Cohen deskou říkal jasné "odcházím", ale to by tady byla škoda, protože Marianne Faithfull snad jen bilancuje, a má v hudbě ještě co říct. Možná víc než kdy předtím. Doufejme tedy, že se jedná o úvodní slovo nové kapitoly, ne slovo poslední.