Tramvaje na Václavák?

Tramvaj na Václavák je jedno z témat, které rozděluje lidi. Pokud vezmu průřez známými a rodinou, je populace odpůrců a zastánců rozdělená jinak než mezi běžné auto-egoisty a zelené mozky, což je zajímavé, a stejně tak bude zajímavé, co na již schválený projekt řekne Bohoušek, který MHD nejezdí a proto mu nefandí. 

Divte se nedivte, můj názor je, že tramvaj na Václaváku není potřeba. Zkusím to zdůvodnit na několika hojně diskutovancých bodech:

1.  Propojení tratí: Zastánci argumentují tím, že když se kdekoli mezi Poříčím a Lazarskou zastaví kvůli nehodě tramvaje, zkolabuje tramvajová doprava v celé Praze, protože neexistují objízdné trasy. Ano, to je pravda, a je to problém. Ale je otázka, jestli by to nešlo řešit již také schválenou a částečně hotovou tratí Bolzanova - Hlavní nádraží - Muzeum. Objízdná trasa I. P. Pavlova - Bolzanova by pak mohla stačit, i když samozřejmě propojka přes Václavák by objížďku dál zkrátila, ale není už tak nezbytná. Takže PROTI tramvaji.
2. Václavák tramvaje potřebuje kvůli dopravní obslužnosti: Na toto bych rád znal nějakou dopravní studii, odkud kam v Praze lidi reálně potřebují jezdit. Bez této znalosti podle mne stačí zastávky ve Vodičkově a případně budoucí zastávka u Muzea na trati kolem Hlavního nádraží. Pokud chci jet z centra, kříží se mi na Václaváku 3 linky metra a pokud by se zapracovalo na uživatelsky přívětivějším příchodu k železnici, mohu také využít vlaky. Takže PROTI.
3. Tramvaje u Muzea budou brzdit automobilisty: Toto je přiblblý argument, protože u Muzea už dnes přecházejí chodci a navíc nově projede pár tramvají od Vinohradské k Hlavnímu nádraží. O kus dál se navíc auta musí vypořádat s křížením na I. P. Pavlova, kde jezdí asi pět linek a jde to. Zde PRO tramvaj.
4. Tramvaje na Václavák patří, protože už tam jednou jezdily. Toto je také blbost. Václavák je podivně děsné a nepřívětivé místo, a na to, co tam patří, může mít každý svůj názor. Není to ani argument pro ani proti. Nejsem si jist, jestli se povede plánovanou rekonstrukcí udělat přívětivé místo. I když se zúží vozovka a vexlácké Mercedesy zmizí pod zemí, pořád tam budou otravné davy turistů proložené fakt divnými týpky, a já bych si tam na lavičku pod stromy sednout nešel. Je mi tedy v principu jedno, jestli kolem mne bude navíc ještě hlomozit tramvaj nebo ne. Václavák má z mého pohledu dvě možné pojetí: Jako bulvár, kde jsou široké chodníky pro chodce a prostředek patří autům, tramvajím a stromořadí. Nebo jako klidné náměstí s širokým parkem uprostřed. Pak ale platí, co píšu výše. Do toho parku já chodit nebudu a klidně tam na ty turisty, kapsáře a feťáky pusťte tramvaje, ať jim počechrají pírka... (smajlík). Takže zde NEUTRÁLNĚ.
5. Kolize s chodci: Ano, toto se reálně děje už na křížení Vodičkova - Václavák, a pokud se tramvaje zavedou podél náměstí, bude to jen horší. Pokud jsem turista, klesá mi IQ na polovinu, protože jsem dezorientovaný v cizí lokalitě, koukám na památky a nedávám pozor a neznám pravidla, že zrovna v Čechách mají tramvaje na přechodu přednost. Prostě neznám. Tečka. Toto je pro mne nejsilnější důvod, proč bych je na Václavák nezaváděl. Tramvajáci mají v kabině tramvaje často pocit, že už to svojí jedničkovou Octavií 1.9TDI valí po D1 u Průhonic na chalupu, a rozjedou se, co to dá. A pak koukejte, co se děje s cestujícími v tramvaji, když nouzově brzdí kvůli Japonce, která si na kolejích dělá selfyji s Muzeem. Lidi padají jako kuželky, jsou z toho naraženiny, sem tam zlomenina. Zde tedy jednoznačně PROTI.

Tramvaje podél Václaváku bych tedy nezaváděl, protože z už tak rušného místa udělají ještě rušnější a více nebezpečné místo, a dopravní obslužnost řeší dostatečně metro a již snad brzy hotová trať od Muzea přes Hlavní nádraží, která ani automobilisty už nijak dále neomezí.

Filmy po čase

Žena na válečné stezce je tématicky svérázný film. Islandská učitelka chce adoptovat dceru a ve volném čase tajně bojuje proti rostoucímu průmyslu tím, že přerušuje elektrické vedení. Éterická ale přitom odhodlaná seveřanka se v jednoduchých akčních scénách proměňuje na umanutou válečnici, která po útoku na napřítele utíká před místním zákonem do vřesovišť, do stodol. Nevím jestli to závan ukrajinské koprodukce, ale film má místy až absurdní prvky, třeba kapelu hrající v jakémsi paralelním světě doplňující a přitom nezúčastněně pozorující hrdinku na její válečné stezce. Nudit se každopádně nebudete, tenhle film není konverzační, ale dějový.

Ruka boží je film režiséra Paola Sorrentina, ve kterém vzdává hold staré italské kinematografii. Pomalu plynoucí čas na břehu moře v italské Neapoli. Neklidné mládí. Obyčejní lidé neobyčejných charakterů. Nevšední krása. Fotbal. Tenhle film nebyl naplňující, ani fascinující. Přesto na něm bylo něco, co stálo za dokoukání, ale prosím nečekejte Velkou nádheru ani Mladého papeže.

Nad věcí bez věcí (100 Dinge) je moderní německý film s velmi komerční formou, ale na zajímavé téma. Tím je pokus vzdát se všech materiálních statků - hrdinové si každý den smí vzít zpět jednu věc. Chytlavá komedie, která s tématem materiálnosti spíše koketuje - cílem je primárně pobavit ne moralizovat. Sympatický lehkonohý počin. Doporučuji.

Chlast je film, který mne trochu zklamal, ale možná se na něj za 5-10 let rád podívám znovu jinýma očima. Nosné téma je opět hodně vtipné a nabízí rozvinout zajímavou dějovou linku: Skupina učitelů ve středním věku a se svými osobními krizemi (hlavním hrdinou je skvělý Madsen) se chytne pochybného vědeckého zjištění (nebo spíše hoaxu), že člověku pro optimální fungování během dne schází několik promile alkoholu. A začnou experiment - v pracovní době budou hladinu udržovat, a ve volném čase abstinovat. Film pak sleduje, jak tihle bardi dopadnou a jestli si tváří v tvář alkoholu lze udržet zásadovost a "vědecký" přístup. Téma, které chvílemi baví, chvílemi má dobrý děj, ale celkově to nějak odplyne, a pak nic.  Pokud byste čekali moralizování nebo naopak zvrácené nabádání k chlastání, obé tam možná je (hrdinům se experiment zezačátku dost daří), ale nijak explicitně. I tak - pokud si rádi dáte sklenku, doporučuji pro pobavení.

Smolný pich aneb pitomý porno - tenhle film nebrat. Pokud se vám líbil třeba Gombrowicz, pak možná. Ale jinak je to poetika tak svérázná, že můžete mít problém dokoukat. První polovina (nekecám) filmu sleduje v reálném čase hlavní hrdinku, učitelku v bukurešťské škole, jak jde po ulicích města. Obrazově zajímavý místopis všedního dne. Druhá polovina je debata rodičů a vedení školy o vyloučení učitelky, že si natočila domácí porno, které náhodou uniklo na síť. A je to prokládané mezihrami trochu jako ze zmiňovaného Gombrowicze nebo Monty Pythonů, jen tomu chybí stravitelný vtip nebo filozofická hloubka. Připomíná to české Vlastníky, kteří ale mají o trochu větší spád (nevěřím, že to píšu) a méně absurdní formu. A žádné porno ani sexbombu nečekejte. 

Odpověď HR

Nedávno se ejč-árka (pracovnice v Recruitingu) na LinkedIn rozohnila, ze když ji nabírali, nechovalo se k ní HR firmy hezky. LinkedIn je na můj vkus až moc sluníčkový, tak jsem měl potřebu ji odpovědět popravdě:

Nevím, co si tady namlouváme. Vztah s korporací je téměř vždy drsný, přímočarý, pragmatický. Zaměstnanci prodávají svůj čas za prachy. Do práce se nechodím rozněžňovat. Ano, můžeme se tam stát dobrým lídrem, nebo na dobrého lídra narazit, ale pro korporaci jsme pořád dobytek v ohradě. Korporace nemá city nebo ohledy. Je to systém bez srdce. A je dobré k tomu tak přistupovat. Od HR proto také nečekáme nic hezkého. Pro ty jsme zase dobytek na trhu. Buď mne koupí nebo se za mnou ani neohlédnou. A naopak HR jsou také lidé, kteří v rámci bezcitné korporace pracuji pod tlakem, blbě nastaveným KPIs, mají své osobní problémy, city, koníčky. Pokud mi na inzerát ani poradně nezavolají, a pak mne najednou s pompou vezmou, protože se spletli, fajn. Přesně takové chování čekám od korporace. Co chci říct: Pokud přijmeme, ze korporace je pragmatický dobytčák, kde směňujeme čas svého života, předejdeme zklamání a dá nám to i určitý nadhled, který nám umožní se každý den nad světem a lidmi shovívavě usmát a nechat se občas příjemně překvapit. Možná jste gen Y jako já, tak v tom hledáte smysl, ale on v korporaci moc není. Musíte si ho najít sama. Prokázat, že jsme dobytek, který našel svůj smysl, je součástí naší cenovky. HR tomu říká “motivace”.

A co vy? Jste generace X, která jede jak buldozer, a pak se občas topí v depresích, krizích a alkoholu, nebo gen Y, která stále vzdychá o smyslu bytí místo, aby žila, nebo gen Z, kterou ještě nikdo nepochopil, ale už teď nad ní ohrnujeme nos? Chodíte do práce, protože se tam k vám chovají hezky a každý den vás nadchnou, nebo si stavíte svůj svět proti větru a dešti?

O Rámusáku pragmaticky

Vyšehradský železniční most, někdy také nazývaný Rámusák, spojuje Smíchov a Výtoň, ikonicky se napíná přes řeku pod Vyšehradem a má jít k zemi a být nahrazen nemastnou neslanou stavbou. Tento most je neodmyslitelně součástí našich vzpomínek, starých fotografií Prahy, a logicky to vyvolává plno emotivních hádek.

Proč by se měl zachovat a citlivě opravit?

• Nejedná se sice o nijak výjimečný most. Takových mostů vzniklo všude po světě a po Česku svého času mnoho. Tento konkrétní most je ale součástí genia loci nejužšího centra Prahy. Je součástí každého panoramatu mezi Vyšehradem a Pražským Hradem. 
• Praha potřebuje mezi Výtoní a Smíchovem další koleje, nikde ale není psáno, že musí být všechny dimenzovány na 200 kmh. Stačí, pokud pomalu projede více vlaků, která následně stejně musí zabrzdit na Smíchově.
• Stávající most sice nevyhovoval kapacitně, ale stále vedle něj lze postavit téměř repliku. Aspoň vizuálně podobnou - k tomu některé návrhy také směřovaly a jsou technicky uskutečnitelné.
• Vítězná stavba je příliš volná replika. Má sice aspoň oblouky, ale barevně ani stylově neodpovídá. Je post-moderní. 
• Nebyl sice prohlášen za památku, ale zcela účelově, a jistě si to stavební firma nového mostu finančně pojistila. Googlete schválně, kolik mostů v Praze je starších? Překvapení? Není jich mnoho... takže opravdu to není památka? Pokud jej zbouráme, nebudeme daleko tomu zbourat most Legií, protože do něj zatíká, a jeho betonová náhrada by umožnila v obou směrech provoz aut, MHD, širší chodníky a cyklostezku.
• Opravit jej lze. Bude to mravenčí práce a výsledek nebude odpovídat moderním dopravním požadavkům, ale to lze řešit připojením vedle stojící repliky mostu.
• Argumentace hlučností dává jen částečný smysl. Ten most sice hlomozí, ale vzhledem k pomalému průjezdu vlaku to není horší než hlučný benzínový skútr nebo starý náklaďák přímo pod okny. A těch na obou březích jezdí plno. Přímo pod okny. 

Pokud se most zachrání, což je nepravděpodobné, co lze a nelze (pragmaticky) dosáhnout pro zachování genia loci?

• Že se původní most nezbourá, ale citlivě opraví a povede po něm jen jedna kolej, doplněná o stezku pro chodce. K mostu pak musí v každém případě přibýt bráška, protože Praha potřebuje víc kolejí. Možná mu bude podobnější než navrhovaná novostavba, ale pořád to bude cizí element a Výtoň už nebude taková, jaká bývala.
• Že se most zbourá, ale vznikne vizuálně podobná replika. Budou sice chybět nýty a patina, ale aspoň arogance dopravních inženýrů a stavebních firem nebude tolik tlouct do očí. Už to ale taky nebude starý most.
• Na Výtoni stejně vznikne novostavba železniční stanice, která bude moderní a pouze v lepším případě aspoň decentní. Ale bude tam, protože je jí třeba, a mnoha Pražanům bude denně pomáhat. Ve zkratce: bude pomáhat a hyzdit a je to nevyhnutelné. Samozřejmě by na její vzhled mohla proběhnout soutěž, aby do prostředí zapadla a obohatila ho, ale když ji nezvládli Piráti a Číža, Bohoušek už soutěž jen těžko udělá.

Určitě je tedy naivní, až destruktivní požadovat, aby se nedělalo nic. Je potřeba kus genia loci obětovat. Lze to ale udělat s péčí a chytře. A donedávna i vypadalo, že tak vše proběhne. Jenom dopravní inženýři a betonářská lobby jsou zjevně mocnější soupeř, než se zdá. Nakonec Metrostavy a podobní zaměstnávají celá oddělení trénovaných a specializovaných lidí, která se věnují přesvědčování úředníků, že to má být právě jejich beton, který se někam vylije - rychle a účelně a pro dobro lidu. Památky a speciální konstrukce jsou nepřátelé, protože vyžadují specializaci, kterou Metrostavy a podobní nemají, a projekty tohoto typu trvají dlouho, což nedělá radost výsledovkám a finančním ředitelům.

Abych se popřel, nakonec tedy dodám zcela emotivně a nepragmaticky: Nenechme betonářské kurvy, ať si koupí celý svět.

Nejhorší film na světě

Hezký film jsem zase viděl. Nejhorší člověk na světě. O jednom životě. Mladém, rozpustilém, hledajícím, mající, nevidícím, ztrácejícím. O životě ve svých barvách i barvosleposti. Vše vyjádřeno s kouzelnou severskou úsporností. Moc se mi to líbilo, rozradostnilo i dojalo. A ano, hlavní role byla krásně zahraná.

Krásné hry

Mnohokrát jsem četl nadšené recenze v novinách a jinde. Mnohokrát jsem o nich slyšel. Ale až teď přišel čas je vyzkoušet. O čem je řeč? O hrách od Amanita Design. A svojí pověsti opravdu dostály.

Děti stárnou a hrají počítačové hry. Proč by tedy nemohly hrát hry, které jsou také krásné a nápadité?

Hry od Amanita jsou krásné svým vizuálem - takový Samorost je opravdu pastva pro oči. Nádherná je ale i zvuková kulisa - dvorními dodavateli hudby jsou Floex a kapela Dva. Nejde ale jen o hudbu - zvuk je jednou z páteří her, ale obstojí i samostatně - ostatně občas se neubráníme si ji pustit ze Spotify v autě.

Většinou se jedná o intuitivní hry, které mohou hrát i menší děti, protože fungují celkem dobře i bez textů. Žánrem se jedná o adventury, kde se řeší různé hádanky.

Každá z her má i jakýsi vlastní charakter - skřítek Samorost je něžňoučký a veselý, Chuchel a Kekel jsou divocí a blázniví rarášci, které kloučci zbožňují, kluk v Creaks je plachý a přemýšlivý.

Nejvíce nám asi rezonoval Samorost 3, který je nádherně zeleňoučký. Nápověda je hádanková, hudba je floexovská, a klikáním může zkoušet a objevovat i mladý začátečník. Tak jsme vyzkoušeli i díl druhý a díl první. Krásné je, že hraje a luští celá rodina.

Dále nás chytil Creaks. Alespoň mne. Nostalgické tajemno starých rozpadlých schodišť a paláců ve fantazijním světě skrytých za zdí - tak nějak si jako kluk vykresluji starou Prahu. Kombinační hádanky jsou proložené vtipnými minihrami v obrazech na zdech. Představy nočních příšerek, ve které se po zhasnutí proměňují globusy, noční stolky či věšáky na kabáty. Tolik pěkných nápadů na jednom místě. 

Navíc je to vše české - autor zakladatel studia dělal Samorosta jako diplomku a je také autorem některých prvků v Kuky se vrací. Dvorní animátor zase jako vedlejšák ilustruje dětské knížky. Hudbeníky už jsem zmiňoval. Prostě povedená parta.

Kromě zmíněných doporučuji vyzkoušet také Machinárium a Botaniculu. Hry, které vykouzlí v šedých podzimních dnech úsměv na rtech.

Po bitvě každý... není po bitvě

Moc nechápu, proč jsou všichni v komentářích už tak hotoví s Ruskem. Ano, Putin nedokázal válku vyhrát za pár dnů, ani přeskupením za pár měsíců. Ale až se na Ukrajince začnou valit hordy nově povolaných Rusů, pořád ještě to může napůsobit mnoho škod, ne-li obrátit průběh války. Je hezké si říkat, jak je všechno růžové, ale ještě není.

Věci politické na podzim 22

Babiš prý nebude kandidovat na prezidenta. Pokud bych aplikoval jeho úspěšný historický postup a přeložil tento newspeak, muselo by to znamenat, že naopak kandidovat bude, jen lidi nechá smutnit, kandidaturu oznámí později, vyhraje čapí soud, a pak udělá intenzivní kampaň a na celé čáře vyhraje i volby - stačí mu začít 66 dnů před volbami.

Pražské volby dopadly vlastně dobře. Nebylo z čeho vybírat a výstup tak odpovídá tomu, co se nabízelo na vstupu. Spolu nabídlo poněkud přestárlého Bohuslava Svobodu, který je pro mne vzhledem ke svým názorům nevolitelný. Co se věku týče, je ostuda že v mojí generaci není nikdo, kdo by se v ODS byl schopen prosadit. Co se názorů týče, někdo, kdo veřejně prohlásí, že by omezil MHD ve prospěch aut, protože auta město neznečišťují, je pro mne politický nepřítel číslo 1, bez ohledu na to, že s ním v mnohém jinak mohu souhlasit. Spolu pak volby vyhrálo, ale soudě dle názorů těch, kteří je volili, to bylo stále v ňuňuňu oxytocinové vlně podpory Ukrajině a v rámci projektu antibabiš.

My máme na sedmičce Čížu. Je neuvěřitelné, kolik anonymní špíny se na něj vykydalo poslední dny před volbami. Byl toho plný Facebook a poštovní schránka. Nejsem si úplně jist, zda si plivání na sebe nezaplatil sám, aby své voliče více aktivoval. Mohu ale říct, že jsem za něj lokálně rád, a jediné, co mi vadí, je politika v oblasti cyklistiky, kdy mi přijde, že opatření jsou buď pro cyklisty neúčinná nebo slouží jako alternativní způsob, jak zpomalit řidiče, což ocením jako chodec, ale ne jako cyklista.

V HN jsem také četl vysvědčení pro Piráty a Čížu na magistrátní úrovni. Protože obě strany jsou populistické, docela mne zajímalo, co se jim reálně provedlo, když jejich odpůrci argumentují, že údajně nic. Někdy to tak i vypadá, protože Číža a Piráti si vše hodně přibarvují a před volbami už počet odevzdaných dokumentací a poklepání na základní kameny vypadal nereálně, takže to u mne až vede k pochybám, zda vše není "jen jako". Názor odborníka je ale nečekaně střízlivě pozitivní.

Ve volbách bylo také zajímavé, kolik samozvaných formací to zkoušelo na municipální úrovni na téma energie, inflace a nenecháme vás padnout. Tedy témata, se kterými toho lokálně moc nezmůžou a tedy v podstatě falešné sliby. Vyjma ANO, které s tím uspělo, všechny propadly.

A ještě k ANO. Četl jsem všechny volební materiály stran a ANO bylo zase nejlepší. Číža to umí taky dojemně podat, ale je tam cítit jakýsi budovatelský amatérismus. Materiál ANO má socialistický obsah jak od Paroubka a formou vás obejme jako starý kamarád. Cítíte se s ním dobře, bezpečně. Bodrá vřelost. Kdybych volil dle letáků, volím ANO.

Návrat komínů

Asi nám chybějí komíny. Nejen kvůli drahým energiím. Proto zřejmě fotomoduly u telefonů neustále rostou.

Můj první telefon s vystouplým fotomodulem byl Nokia N8, někdy v roce 2012. Moc fajn telefon mimochodem. Zde byl ještě vystouplý celý kovový blok a v něm byla zapuštěná čočka, senzory a blesk. Bylo to simetrické, takže telefon se na stole nehoupal a čočka se neškrábala.

Pak vládla dlouho móda plochých zad. Samsungy, Nokia, Sony Xperia, všechny ty stroje měly placatá záda a maximálně decentní kroužek kolem čočky, aby se neškrábalo sklíčko.

Až přišel rok 2017-cosi, kdy mi na stole přistála Xperia XZ Premium, která sice neměla výstupek nijak výrazný, ale sklíčko se odřelo. A pak už všechno trčelo. Xperia XZ1 a Pixel 3 trochu. 

Následně Xperia 1 ii už čněla více, 1 iii už téměř natruc, ale ještě se to nechalo schovat do tlustšího pouzdra.

Mezitím mi na stole přistál iPhone 13, kde fotomoduly už vyloženě otravně ční. Otravně v kapse, při psaní na stole, kdekoli. A nyní je tu iPhone 14, který komíny vystrčil ještě o level výše, a kde už nevím, zda by to pro mne nebyl rozhodující faktor, proč si telefon nekoupit.

A já se ptám: Komu tím chcete co dokázat? Je to jako u aut - čím větší komín, tím víc tuning?

Telefon mj. zabil digitální kompaktní fotoaparáty, protože byl univerzální, plochý a přitom fotil snesitelně. Snad nedospějeme do stádia, kdy telefon bude kvůli fotomodulu nosit na řemínku přes rameno nebo kolem krku jako fotoaparát za starých časů.

Dvacet procent

Centrální banka vydala prognózu, že na podzim bude inflace 20%. Z toho si odvozuji, že všichni obchodníci bez jakéhokoli porozumění tématu okamžitě zvednou cenu o dvacet nebo více procent (do foroty, protože po podzimu to přece bude růst dál). Možná by si to do ČNB zasloužilo vysvětlit pojmy nebo ukázat aspoň náznak schopnosti komunikovat s veřejností, protože tak sami přilévají olej do ohně.

Ze života květin

Nedávno jsem přesazovat kytky do větších květináčů. Ty potvory zásadíte, jsou chvíli spokojené, zelenají se, kvetou a rostou, a najednou začnou skoro chcípat. Zaléváte, měníte hlínu, ale nic nepomáhá. Až je přesadíte do většího a zase se to opakuje. Rok dva se ty nevděčné potvory zelenají a chtějí do většího. A napadla mne tedy  taková paralela ze světa zeleně a zvířat.

Každý druh, ať už rostlina či zvíře, chce růst. To, jak vyroste, je dané tím, co nebo kdo ho omezí. Zvíře chce mít do nekonečna mláďata. Kytka proroste všude, kde ji něco nepřekáží nebo nesežere.

Neexistuje nic jako že by smrky braly ohled na mladé výhonky pod sebou a dobrovolně si zmenšovaly korunu nebo setřásaly jehličí, aby ti chudáci pod nimi mohli lépe fotosyntetizovat.

Co je u kytek doslova nonsens je udržitelný růst. Už jste viděli kytku, aby udržitelně rostla? Ne. Okamžitě přeroste květináč a chcípne. 

Příroda není v rovnováze, protože by na sebe kytky byly hodné nebo se chovaly rozumně. Vedou spolu každodenní boj. 

Tím nijak nijak neadoruji obžerství, manipulaci a uzurpování druhých. Kytka to nedělá z nenasytnosti nebo ze zloby. Prostě jen pořád roste a zabírá si víc prostoru, až je to někdy vůči ostatním kytkám kruté.

Taky neříkám, že by se lidé měli dobrovolně zřítit do záhuby a uvolnit tak prostor přeživším druhům. Jen říkám, že dobrovolně nerůst či růst udržitelně je proti přirozenosti všeho živého. Je to experiment, kdy si život sám řekne, že se dobrovolně omezí a umenší. A je v pořádku experimentovat s cílem odvrátit vlastní záhubu, která se zřejmě blíží, protože máme moc malý květináč. Jen je ale dobré nesázet všechny sazenice na jednu kartu, protože pouze jít pozpátku nás zjevně nezachrání.

Pro všechny, kdo by tu úvahu výše chápali špatně: Nic to nemění na tom, že třídit odpady je dobré :)

Let Lajky do Lysé nad Labem

Moje dny v mobilitě jsou pomalu sečtené. Dovolím si tedy vypustit ještě jeden poslední balónek. Jak víte, nejsem příznivcem vysokorychlostních tratí, protože mám pocit, že letíme na Mars, když jsme ještě nedoletěli na měsíc.

Jsem proto naopak vždycky rád, když se někde uvažuje o rozšíření počtu kolejí v příměstské a nákladní dopravě a zvýšení rychlosti stávajících hlavních tratí, jako třeba nyní mezi Lysou a Nymburkem.

Podle mne totiž příměstská doprava okolo Prahy zaspala. Zavedení "Eska" po povodních 2002 a City Elefantů vypadalo jako skok na onen Mars, ale byl to takový let Lajky a Praha potřebuje daleko víc. Ne opulentní tunel pod Operou, ale pořádně odmakat malé krůčky a dostat se nejdřív aspoň na ten měsíc. 

Co konkrétně?

1. Rozšíření počtu kolejí na stávajících tratích kolem Prahy. Potřebujeme samostatné koleje pro dálkovou dopravu a samostatné pro příměstské vlaky, aby toho mohlo projet víc. Samozřejmě ne všude jde trať rozšířit z důvodu omezených prostorů - nepůjde to v údolí řek Vltavy a Berounky. Nicméně se to na pohodu neděje vůbec nikde, vyjma megalomanských projektů jako jeden velký tunel mezi Prahou a Berounem, který bude fungovat obdobně, ale je otázka, zda je to za adekvátní cenu a zda to nešlo udělat jednodušeji. Jinde se tratě upravují (např. z Prahy na Lysou nad Labem), ale ve "starém stylu", tedy trochu narovnáme, vyměníme a odhlučníme koleje, přiděláme zastávky, ale koleje budou stále jen dvě. Škoda.
2. Automatická signalizace. To znamená, že vozidla i celá infrastruktura musí být osazená automatickými "semafory", které sledují, kde se pohybují jednotlivé vlaky, a umí je na dálku zastavit, pokud jeden druhému vleze do zóny osobního komfortu. Toto se naštěstí na hlavních tratích (tedy skoro všude kolem Prahy) už nasazuje a umožní to vlakům jezdit v kratších intervalech. Pokud to nebude, dojde k tomu, že se TGV bude křížit se starým dieselovým motoráčkem (který se pojmenuje regioraketoplán a dostane nový lak) a uhrovitý panák s plackou z oprýskané výpravní budovy jim bude ukazovat, že můžou jet. 
3. Přiznat si, že City Elefanty nejsou dokonalé a (postupně) je nahradit. Městská a příměstská doprava potřebuje jednopodlažní vozidla, která mají velký počet dveří, jsou lehká a rychle se rozjíždějí a brzdí, jako metro. Jezdí pak v kratších intervalech za sebou, čímž přepraví víc cestujících a také jsou pro cestující přitažlivější, protože když jim to ujede, nemusí čekat 30 minut na další. City Elefant má dvě patra, a protože nejezdí tak často, cestujícím trvá dlouho než vystoupí a nastoupí, protože jich pak ve vlaku je víc. Elefant je těžký a pomalu se rozjíždí i brzdí, což prodlužuje dobu cesty a opět láká lidi do aut. 
4. Rozšíření tratí. Některé kroky se dějí, ale velmi pomalu - například trať na Kladno a v Kladně již získává povolení. Stejně tak by ale úplně nové spojení zasloužila oblast Brandýsa, Jesenice, a ze vzdálenějších pak Liberec. Na Liberec se plánuje nová trať přes Milovice a pak rozkošnými smyčkami přes Boleslav. To bude bolehlav. Jsme mistři polovičatých řešení. A samozřejmě jednou do Liberce z  Prahy zavedeme jeden dlouhý tunel, který nám postaví andělsky čistý Metrostav a budou tam jezdit rychlíky 300 km/h. Jak velký to asi bude "tunel" a kdy to bude? 
5. Poslední výtka jsou křížení. Všude, kde se plánují nové tratě, vznikají úrovňová křížení. Tedy vlaky z opačných směrů na sebe musí čekat, protože si kříží cestu. Přitom by nebylo od věci zajet do zahraničí a podívat se, jak to dělají tam. Kapacitní tratě mají podobné křižovatky jako dálnice pro auta. Tedy, že protijedoucí směry se nepotkávají, ale vyhnou se po mostě. Je to stavebně náročnější a nedává to smysl u méně využívaných tratí, ale my víme, že v aglomeraci Prahy prostě budou hojně využívané tratě, a má smysl do nadjezdů a podjezdů investovat. Ale neděje se to a budeme toho litovat. A nemluvíme teď o desítkách nadjezdů, ale spíše o jednotkách na klíčových místech. 

Chceme dostat lidi z aut do vlaků. A chceme to udělat tím, že rozšíříme nabídku o atraktivní možnosti a nikoli tím, že budeme lidi a podnikatele nutit. Zatím ale neděláme nic, a pak vydáme zákaz (protože to je jednoduché), a budeme u piva nadávat na Evropskou Unii. A také chceme dostat zboží z kamionů na koleje. Tím spíše, pokud dojde jen k minimální deglobalizaci, tedy přesunu výroby zpátky z Asie do Evropy, bude potřeba zásadně vyšší přepravní kapacita. A pokud nebude na kolejích (což teď není), půjde všechno na silnice. Takže i bez zákazů se automobilisté zadusí sami sebou, protože nebude kudy projet. 

Vykresluji to jako apokalypsu - samozřejmě to nebude tak zlé, a bude to systémem postupně se vařící žáby. Spíš mne zaráží, že zcela opomíjíme střednědobá řešení, která jsou na dosah ruky. 

Kozy slunce seno

Kauza Hlubuček ukazuje dvě věci:

1. řídit Prahu čistě zřejmě nelze

2. Policie pracuje pomalu ale neúprosně

Vsadím se, že jakmile se zamete kauza se současnými šíbry, objeví se okamžitě noví, policie na ně přijde, pár let je bude sledovat a někdy těsně před volbami už bude mít dost důkazů, aby je zase usvědčila.

Jedno je v této kauze lepší než předtím. Zatímco šíbry z doby Béma bylo nutné chytat dlouho, v extrémních případech až na to, že jeden musel přejet Vietnamku ve svém Porsche, jsou tito noví šíbři ochotní se vzdát celkem bez boje.

I tak je to ale škoda. I velkou firmu lze řídit celkem čistě - nejsou potřeba žádní všehoschopné borcí, kteří domluví a přemluví, i když nelze popřít, že i velké firmy musí vůči státu lobbovat - je to ale rýže oficiálně a transparentně.

Město Praha lze zjevně řídit jen východním způsobem. Kromě pracujících a manažerů jsou ještě potřeba samozvaní superbohatí supermani, kteří domlouvají, propojují a prostě... učiní se nepostradatelnými. Nějaký Ďaďo, co jezdí limuzínou plnou děvek a střílí kvérem, zatímco venku je bláto a pasou se kozy. Já som pitbul - teriér...

Spalování a kupní síla

Před více než deseti lety jsem si na blogu stěžoval na vyšší cenu benzínu a myslím že tam padlo číslo 32,50 korun za litr. Psal jsem, jak člověk na jedné zdražené nádrži přijde o láhev slušného vína. Při pohledu na dnešní cenu to pobaví, i když je třeba brát v potaz, že peníze nemají tu cenu co tehdy, a že v přepočtu na kupní sílu je to šlamastika pouze obdobná.

Inu, pokud bych tu paralelu jako milovník pití protáhl do dneška, mám poněkud větší nádrž a s průměrným apetitem kolem 6,5 litru nafty přicházím na nádrži o láhev velmi slušného rumu, Brunello di Montalcino nebo Chateneuf du Pape.

Takže spalování a spalování. Jaký je závěr této hovnověrné analýzy?

Dalo by se tedy říct, že víno a rum jsou vzhledem ke kupní ceně dostupnější než před lety a provoz spalovacího motoru zdražil do někdejších extrémů. Jen spalování toho vína a rumu už mi nejde tak dobře jako tehdy. Kupní síla mého organismu tedy  klesla.

Čeření vody krásné

Vítězný návrh budovy Vltavské filharmonie je opravdu krásný (viz. třeba zde). Krom toho, že vypadá jak zčeřená voda či vlnky, se mi líbí i hravost fasády, která umožní na komplikovaném terénu přejít z náměstí na střechu nebo k řece. Navíc působí česky "něžně" - nesnaží se dominovat, ale přitom dominantou je. Těším se a doufám, že se jí dožiju. Předpokladem výstavby je totiž změnit krásnou a účelnou křižovatku na Vltavské...

Poprava se nekoná - počkejme do zítřka

Veřejná poprava Hřiba se k velké nelibosti jeho odpůrců dnes nekonala. Leckteré noviny si k tomu zřídily stream a zdálo se, že téma popularitou překoná i speciální operaci na Ukrajině.

Bohužel sami řidiči svou prozřetelností svého milovaného primátora zachránili a popravu tak pozdrželi.

O co že se jedná?

Dnes začala oprava Barrandovského mostu - klíčové téma předvolební kampaně. Předpokládalo se, že rozhořčení řidiči se půjdou postavit do kolony jako ovečky a vyjádří stáním na místě své voličské preference. Jenže ono se jim nechtělo.

Nechte ale streamy zapnuté, Nirvány možná dosáhneme v úterý, protože jak víme, od prvního lockdownu se v pondělí do kanceláře nejezdí.

Popravdě: Barrandovský most je třeba opravit. Někdo to udělat musí. Objízdných tras reálně moc není a nevymyslel by je ani Bohoušek ani Andrej ani Pitomio. Prostě moc autíček, málo mostů. O to větší respekt, že se stávající magistrát do tohoto harakiri pustil před volbami a ostatní si na tom honí levné politické body.

Hřiba můžeme oprávněně nenávidět za celkem leccos, ale že se všichni točí zrovna na Barrandovském mostě, není fér. Opravovat ho přece mohli všichni ti borcí před ním (stejně jako Hlávkův nebo další mosty) a ukázat, jak přitom válí objízdné trasy a koordinaci mezi starosty...

Respekt Zemanovi

Baví mne, jak média už o Zemanovi píší jako o odcházejícím loserovi. Nesouhlasím.

Pokud je pro Zemana měřítkem úspěchu naplnění osobní ambice, myslím, že se nám bude z prezidentského důchodu hlasitě smát.

Nejdříve byl dvakrát poměrně úspěšně zvolen prezidentem, a zatnul tak dokonale tipec svým horečně motivovaným protivníkům, pak se ve funkci vykálel na Ústavu a hýbal politickou scénou této země jako figurkami na šachovnici, a to za velkého křiku odpůrců a za velké pozornosti všech, což mu jistě dělalo dobře.

Ne drahá média, neodchází loser, ale velký politický hráč, který ještě na hranici senility a sešlosti věkem byl schopen hýbat naším světem, byť málokdy pozitivně, a který dokázal větší části populace spolehlivě zvednout žluč, často se škodolibým a trochu tajemným úsměvem Mony Lisy. Muž, který v téhle zemi nemohl pro uspokojení osobních cílů již udělat víc.

Může vám to být stokrát nepříjemné, můžete to zamazávat hanlivými články, ale byli jste a byli jsme mu po deset let perfektní štafáží, a pomáhali dosáhnout osobního naplnění. V tomhle respekt Zemanovi.

Bluetooth versus drát

Nijak jsem nestudoval proč, ale bezdrátové Koss Porta pro mají daleko lepší basy a o kousek lepší dynamiku, ale původní drátové Koss Porta pro zase skvěle zvládají výšky, středy a celkově detaily. A mám úplně stejný pocit i při propojení telefonu s autem. Bluetooth sucks, drát rules. Bluetooth je dobrý na tucku, videokonference a kino z telefonu, ale ne na jazz a rock.

Bezvýznamné století

Na otázku Hospodářských novin, proč se o životické tragédii neučí ve školách podobně jako třeba o osudech lidí z Lidic a Ležáků, odpovídá Karin Lednická:

Nejspíš proto, že na rozdíl od Lidic nejsou Životice obsaženy v Rámcovém vzdělávacím programu. Dalším důvodem může být i to, jakým způsobem se u nás vyučuje dějepis. Při chronologickém postupu od pravěku není mnohdy na dvacáté století dost času, takže se probere jen zběžně. A do třetice je příčinou nedostatečný důraz na výuku regionálních dějin. Vše závisí na ochotě a nadšení jednotlivých učitelů. Záleží obvykle jen na jejich dobré vůli, jestli budou některá témata vyučovat z vlastní iniciativy, nebo třeba přihlásí své žáky do projektu Paměť národa (...)

Zajímavé, jak školství přešlapuje na místě. Ani na mém takzvaně elitním gymnáziu Budějovická se neučilo 20. století, pokud se člověk před maturitou rozhodl vstoupit do matematické větve. Tehdy se psal rok 2001/2002. Zato pravěk jsme se učili na gymplu dvakrát, a přesto pochybuji, že v případě nouze bych zvládl vlast bránit kyjem. Je o dvacet let později a je to stejné? Přitom pochopit dvacáté století může být klíčové pro... Eeee... No...pro... Pro co vlastně? 

Takže tak.

Lidi mají vrozenou nedokonalost a rozhodování v některých situacích nelze řešit prostou paralelou s 20. stoletím. Dělali jsme blbá rozhodnutí a dělat je budeme. I tak si myslím, že 20. století by se učit a rozebírat mělo.

Válečné a zelené peníze?

Leckdo zmiňuje, že kdybychom tolik peněz, kolik investujeme do války na Ukrajině a do zbrojení, investovali do zelených zdrojů, jsme za chvíli energeticky soběstační. Respektive, že je jednoduché lidské stádo přesvědčit, ať se sypou peníze do války, ale nikdo by nešel demonstrovat za sypání peněz do energetické transformace. Válkou přitom trpí lidé, rodiny, kultura, příroda. Nemá vítěze - všichni v ní prohráváme. Tak proč to nestopnout a netransformovat se? Raději zelená než Zelenskyj.

To je bohužel hořká pravda a ideově možná správné. Necháme si koleno vrtat, než abychom udělali krok vstříc budoucnosti.

Jenže ono to má háčky:

(1) Nevíme, jaký zdroj by nahradil konvenční fosilní zdroje. Větrníky a sluníčko to nevykryjí stoprocentně - na průlomový objev čekáme. Neznamená to taky, že bychom neměli delat nic, jako my v Česku z hospody brblat na svět. Ale taky bohužel nemůžeme jen tak vypnout vše fosilní a jaderné, i kdybychom do změny poslali sebevětší objem peněz. Nejdřív musí doběhnout vývoj technologií, které ještě vůbec nemáme, a tomu penězi neporučíme. Dále musí proběhnout sama transformace. Zjednodušeně: kolik bateriových úložišť bude třeba, abychom vykryli špičky a sedla dodávek energie? Jak rychle je zvládneme vyrobit a nainstalovat? "Hned" to asi není, že? Za dva roky ale také ne, že? Bude to chtít té idee věřit a dlouhé roky na ni pracovat.

(2) Ve válce jde bezprostředně o život a o osobní svobodu. Proto Ukrajinu ochotně a ve velkých objemech podporujeme. To se s ohrožením prostřednictvím oteplení nedá srovnat. Válka je teď urgentně na Ukrajině, armagedon oteplováním je otázka desetiletí.

(3) Odběrem ruských zdrojů sice každý den financujeme nepřítele obrovskými částkami. Mlčky ale asi všichni tušíme, že odstřihnout okamžitě ruský plyn a ropu není "příležitost" a nepůjde to bez krvavé materiální oběti. Pokud někdo říká, že teď se trochu omezíme, a za rok dva nás to posune k nezávislosti a tedy zelenější budoucnosti, ten je buď blbec nebo nečetl statistiky. Povede to spíše k dovozu dražší fosilie odjinud - od našich milovaných děcek v turbanech, co tak báječné umí podřezávat krky halal, a nebo ještě dráž od strýčka Sama. Což ale samo nijak neospravedlňuje, že bychom měli pumpovat další a další peníze do války na Ukrajině a přilévat olej do ohně. 

Znovu: skláním se před odhodláním Ukrajinců bojovat za vlast proti přesile a odsuzuji ruskou agresi. Esa má v rukávu Rusko, protože pořád může bombardováním srovnat města se zemí, a válku tím vyhrát, jen to udělat nechce, a tedy nikdo neví, jak to celé skončí. V takovém případě existuje naděje. A dokud je naděje, bude válečná mašinérie pokračovat. Myšlenky na nahrazení války zelenou budoucností jsou tedy ideově správné, ale ze tří výše uvedených důvodů více utopické než kdy dříve.

Samohybné glosy

Nemůžu se ubránit několika glosám z automobilového světa.

Oblíbeným koloritem se stalo pomlouvání nového Multivanu. A řeknu vám jedno: podle mne to bude prodejní trhák, protože přichází na trh, kde to všichni konkurenti balí. Přitom poptávka po velkém MPV tu musí být. Boubelaté šutříky zvané SUV jsou sice stylové, ale ne tak praktické. Uvidíme, co na to třeba Ford Galaxy.

Ford Focus prošel faceliftem a stalo se z něj... Hyiundai. Nic proti Hyiundai - dělají skvěle (nad)průměrná auta a jejich N-kové verze ukážou všem Fordům zadní nárazník. Ale estetika je osobní věc a Focus se mi zvenku fakt líbil. Povedlo se jim na karoserii velmi volně zkopírovat dynamickou vlnovku, kterou známe třeba z Mazdy 6, původní MX-5 nebo z Dodge Viper :-) K tomu světla spolu s ošklivým prasečím rypáčkem, který je jakýmsi poznávacím znakem Fordů posledních asi sedmi let, konečně hezky ladila a celkově vznikl dynamicky vypadající ale konzervativní mix. Po změně je z toho ale Hyiundai i30. Nekopíruje se holt už jen v Číně, ale i v Kolíně nad Rýnem.

Také v interiéru, který při uvedení v roce 2018 odpovídal pojetím roku 2012, proběhl upgrade. Pro vysvětlení, rok 2012 se projevoval tvrdými plasty a místy odulými asijskými tvary, ale také přemírou klasických tlačítek a pěkných velkých otočných ovladačů. Interiér vozu z roku 2018 do faceliftu vypadal střízlivě a ergonomicky byl vynášen do nebes právě díky fyzickým ovladačům pěkně postaru. Asijská nabubřelost naopak chyběla. Také infotainment prý skvěle fungoval. Je rok 2022 a Ford jde s dobou: přidal falešné prošívání na palubku (jako luxus, püčo!) a má ve své třídě největší tablet. Jako ultramegahustokrutý, ty voe. A ta hlavní modernizace: tlačítka zmizela. Když si vzpomenu, jak snadno ovládám v Mondeu nebo v Mazdě 6 vše fyzicky jednou rukou pohodlně opřenou o opěrku a koukám přitom na malý přehledný displej mezi budíky, je mi do breku. Tohle pohodlí mi zřejmě s příštím autem seberou, protože poslední tlačítkoví mohykáni mizí. Budu mít tablet na kolech. Proč to dělají? To skončí jako v tom vtipu, o zvětšování loga s koníkem, které už brzy bude větší než tričko samotné. Auto s malým displejem se transformuje do obrovského tabletu s malým autem.

O tom, že z Focuse zmizel výborný civilní motor 1.5 ecoboost 134 KW či silnější diesel, pomlčím, protože za to si s emisními limity můžeme sami.

Nechme ale Forda už být, jeho infotainment aspoň funguje. Zato na Auto.cz o aktuální Octavii RS píší "Skvělá oktávka, slabší er-eso". Jsem mistr protimluvu, znáte to i z tohoto blogu, ale Auto.cz protimluv dotáhlo k dokonalosti. Článek totiž hned začnou "chvalozpěvem" na ovládání. Jak se systém restartuje, zadrhává, pomalu nabíhá, je nelogický a ergonomicky nedotažený, třeba protože na vše důležité chybí tlačítka a blbě se to hledá. Nebo, že auto během testu z ničeho nic samo několikrát prudce zastavilo. A pak řeknou, že je to velké auto a má pěkný motor, a najednou je z toho oktávka venku bez ztráty kytičky a s pěkným hodnocením. Tedy COŽE? Podobné auto by mělo dostat velmi špatné hodnocení,  protože nedotažené ovládání je ústřední věc, která vás bude otravovat po každém nastartování a každou jízdu a může být i nebezpečná. Když je za to nestrháme, budou tam ty přiblbé dotykové displeje samolibě montovat víc a víc. Já bych si za fyzická tlačítka a menší displej i připlatil - klidně i několik tisíc a věřím, že nejsem sám.

Zato nová Astra jde s dobou jinak - je přehlídkou zajímavých designových výstřelků a v hatchbacku působí velmi chic. Nevím, jestli by pro mne ještě měly nějaký přínos po půl roce, kdy si člověk na auto nějak tak zvykne, a hodnotí spíš právě ergonomii a jízdní prožitek, ale i tak moc pěkné. Bohužel taky, když to srovnám, působí víc hračkově, trochu jako by se chtěla postavit o třídu níže vedle nové Fabie, která se designérům také povedla. Každopádně Opel je v Česku neprávem opomíjený od dob, kdy dělal hrozně nekvalitní auta (dvěmi jsem také jezdil). Přitom v posledních  letech to byl zázrak vyššího průměru - jet takovou Insignií v roce 2010 ničím neurazilo, ba naopak, a Zafira bylo spolehlivé praktické auto (byť mdlé a gumové a já bych tehdy volil S-max). Pokud solidnost Astře zůstane, a přidá se navíc určitá emoce, pomohou jí možná odrazit se právě od jiného krále průměrnosti (a tady to říkám s uznáním a respektem, protože je to dobré auto, které si známí chválí) - od Hyiundai i30. Ale asi ne v Česku, které Opely nemá rádo.

Tleská se nad Enyaqem kupé. Takový je vkus, ale to je fajn. 100 lidí, 100 vkusů. Přerostlý boubelaťoučký houpavý šutřík je nový ideál krásného auta. Nevím. Za mne když SUV, tak pořádné. Mercedes GLS, BMW X7, Toyota Land Cruiser nebo Ford Explorer - to jsou SUV dle mého gusta, když už tedy. Monstra, která si na nic nehrají, jsou otevřeně megalomanská, ale zase v nich odvezete cokoli a mají 7 míst. Ale chápu, že monstra se každému nelíbí a ocucaný šutřík bude velký hit.

Nový Ford Ranger sklízí obdiv. Počkejte až přijde jeho dvojče Volkswagen Amarok. Zadupe Rangera ve všech testech do země, protože Amerika je pro Evropany těžko stravitelná. A to i přestože se bude jednat o stejné auto. Ledaže by VW nasadil jako zbraň svůj kvalitní a spolehlivý infotainment a motor 1.5 TSI. Pak by možná měl Ranger slušnou šanci srovnávací test na auto.cz vyhrát i s americkým interiérem. Přecejen, do tanku raději 2.2TDCi než 1.5tsi.

Banderovci podle laika

Zaujalo mne téma Banderovců. Nejsem historik, takže nemůžu říct mnoho k faktům. Co mne na tom ale fascinuje, je, jak různě je mainstreamová média prezentují. Díval jsem se na Reflex a na Český rozhlas.

Reflex se na to (výjimečně) dívá mnohovrstevně, a popisuje jak podhoubí (nelehký boj Ukrajinců za neexistující zemi pro svůj národ), tak historické události, tak i avantýru s nacistickým Německem. Pokud je to pravda, je to s citem popsané, a je vidět, že autor se nenechal unést jedním pohledem.

Oproti tomu Rozhlas, kterému platím měsíčně poplatky a měl by být profesionálním nestranným médiem, tolik faktů nezmiňuje. Článek může (nemusí) vést k jednostranně pozitivnímu vnímání Banderovců. Snaží se jakoby žoviálně mávnout rukou nad obdobím nacismu, neuvádí mnoho krvavých milníků, které jsou přitom ale důležité. Je to správná snaha aplikovat na Banderovce druhý pohled, ale zapomíná se přitom na ten první. 

Co je na tom škoda, je, že každý z těch zdrojů poslouchá jiná sociální bublina, takže tu můžeme mít přinejmenším dva názory na tak ožehavé téma jako náckovství Ukrajiny a tedy legitimnost boje proti Rusku.

Jak jsem psal, nejsem historik. Ale nemůžu si odpustit zabrousit na tenký led a popsat svůj pohled: Banderovce bych shrnul asi jako guerillové bojovníky za národní určení a nezávislost Ukrajiny, kteří měli velmi legitimní motiv, ale absolutně nepřijatelné metody. Jednak se neváhali spolčit s tím, kdo se jim zrovna hodil, včetně nacistického Německa, jednak neváhali vraždit a zraňovat civilisty. 

Je tu určitá paralela Banderovců a dnešního Ruska. Motiv mají legitimní a pochopitelný, ale metody (válka, zabíjení, násilí) mají odsouzeníhodné. 

Jak to nahrává ruské verzi světa?

Rusové a část z nás odsuzujeme Ukrajinu za to, že se k Banderovcům stále velká část obyvatel přiklání a dokonce i režim je zřejmě rehabilitoval. Říká se tomu "náckovství" a zaměňuje s pojmem "kolaborace s německými nacisty".

Tady je ale potřeba to nevidět černobíle. Ukrajina, jak už jsem psal, stále tak trochu bojuje o svůj národ, o své území. Srovnání: Československo tu bylo od roku 1945, bylo od 1948 satelitem, ale nebylo příliš zpochybňované existovalo jako národ. Oproti tomu Ukrajina tu do devadesátých let vlastně nebyla. Po rozpadu Svazu teprve začal proces vytváření samostatné Ukrajiny a to téma je proto stále horké. Ve chvíli, kdy bojují za svůj národ,  je pro Ukrajince o dost těžší vyrovnávat se otevřeně se svou minulostí.

Takže ano:

(1) část Ukrajinců v podstatě "glorifikuje" krvelačná zvířata, ale nikoli německé nacisty - to rozlišujme.

(2) Ukrajinci u Banderovců neglorifukují jejich hnusné metody, ale to, že byli jedni z mála, kdo historicky bojovali za jejich národ proti všem - to je také třeba nedávat do jednoho pytle.

Pokud mi někdo vtrhne na území, je boj za národ a stát legitimní - není to "náckovství". Ovšem Rusové to tak u Ukrajiny chápou. Nepoužívejme Banderovce slepě proto, abychom Ukrajinu odsuzovali jako nácky, nahráváme tím kremelské propagandě.

Psí pohled

Kamarád na svém profilu postoval názor, že vidíme ruskou agresi černobíle, a že ve skutečnosti je odůvodněná. Bylo zajímavé, jak slovo "odůvodněná" všechny diskutující vytáčí doběla. 

Všichni v té diskusi si zaměňují tvrzení, že válka není správné forma, s tvrzením, že válka je odůvodněná. On je to ale rozdíl.

Zkusme metaforu: Rusko je prašivý ale zubatý a velký pes, kterého západ příliš dlouho ohrožoval a tlačil ke zdi, až se naštval a hryzl do nejbližší nohy.

A za to opravdu můžeme my a může za to Ukrajina - to není ani úhel pohledu. Kde se to ale vzalo?

Všichni hrajeme hru, jejíž karty jsou rozdány. Amerika je jedno mocenské centrum, západ je jejím dobrovolným a spokojeným vazalem. Amerika na západě prodává svůj vliv pokojně, demokraticky a tržní cestou. Díky za ní! V rozvojových zemích se surovinami jsou to pak často diskutabilní cesty včetně té silové, vždy je to ale pod hlavičkou vývozu demokracie. Demokratické, ale mocenské centrum.

Rusko a Čína jsou další mocenská centra. Rusko svůj vliv vyváží většinou silově, ale chytře - buď samo partii rozehraje, nebo vstupuje do již rozehrané partie, kde další země nebo její část musí ruský vliv chtě nechtě přijmout. Čína zase ovládá ekonomicky, oba s nijak neskrývaným cílem podmaňovat.

Rozdíl pro obyčejné lidi je asi takový: my pod vlivem západu si sami zakazujeme říkat veganský burger a samohaníme se za nechápání některých společenských jevů, a tuto krásnou kulturu liberální demokracie pak vyvážíme, Rusko a Čína oproti tomu na územích ovládaných říkají jiným, co mají říkat o Rusku a Číně. Zase ale nepřikazují, jak jmenovat ty vegeburgery (to byl jen bonmot, ale chápete, kam mířím) nebo co si myslet o post-feminismu. Větší osobní nesvobodu zažijete v Rusku a Číně - tam je to diktát vedení, zatímco v liberální demokracii je nesvoboda jen naše vlastní blbost. V Rusku a v Číně vás zavřou nebo ohrozí na zdraví a životě, v liberální demokracii vás "exkomunikuje" dav, dostanete pokutu, pokud na cizrnový burger budete tvrdošíjně psát burger, a zavřou vás, až když hodně přešlápnete, třeba budete veřejně popírat holokaust.

Takže shrnuto: Máme tu dvě velmoci - západ a Rusko. Každá má svoje metody. Západ demokracii, trochu vyšinutou, východ manipulaci, obě strany občas používají sílu, byť většinou jen takticky. Nijak nepopírám, že zde fandím západním metodám. Dokonce fandím i rozšiřování vlivu západu. Je to lepší systém než ty dva zbylé a je v mém zájmu, aby si udržel vliv dovnitř i ven.

Ale. Pokud rozšiřujeme vliv západu na východ a je to spojené se zbrojením, byť mírovým, logicky se blížíme do sféry vlivu východu. A pak jednoho dne musí prašivý pes rafnout, protože je také velmocí a má svoje teritorium. Má sakra "důvod" ho chránit. To je důvod číslo 1. A znovu opakuji: válka není cesta, kterou schvaluji. Jen říkám, že válka je důsledek našich chyb. Než tedy navezeme americký protiraketový deštník třeba do Finska, zkusme se ještě zamyslet a s prašivým psem jednat a zacházet jako s mocností, které tu je a bude. Tvrzení, že Finsko si rozhodne samo, je alibistické. Ano, rozhodne, ale možná to bude mít důsledky, které nás zase překvapí. Ano, dejme tam ty rakety, ale udělejme to nějak chytře - nevyhrožujme přitom psovi. Má ještě dost zubů...

Duvod číslo 2, v čem vidíme svět taky černobíle. Ukrajina byla kulturně nesmírně komplikovaná, protože kombinuje ruské a ukrajinské. Kroky od roku 2013 znejišťovaly status toho ruského. Ano, teď zním zase jako magor. Je to přece Ukrajina, říkáte - znejistění nebudu řešit tankem. A opět, prosím nezaměňujme důsledky a příčiny. Podívejme se na příčinu.

V roce 2011 a 2012 jsem byl za kamarády na Ukrajině a s mnoha Ukrajinci (ruské i ukrajinské národnosti) jsem v consultingu pracoval v letech 2008 až 2013 a měl jsem možnost se s nimi o těch tématech bavit. Tehdy před Majdanem byl určitý úzus, že se ve vysoké společnosti používá ruština. Ne úředně, ale spíše zvykově, protože je to "mezinárodní jazyk", a navíc mu skoro všichni místní rozumí, takže se nemusí tolik přemáhat. Tento úzus nesli někteří etničtí Ukrajinci velmi těžko. Například univerzity jsou národní pýchou, tak proč se tam učit v ruštině? Osobně by mi v Česku nevadila na univerzitě angličtina, ale to je i proto, že česky tu na mne štěkají i stromy. Jsem národnostně saturovaný. To ale Ukrajinci nebyli a často si na to stěžovali. Zase ale Rusové žili na Ukrajině relativně spokojeně - nikdo jim neohrožoval jejich ruskost.

S Majdanem se to lehce pootočilo. A každá změna, jakkoli může být správná, bolí a vyvolává strach. Ten je potřeba předvídat a předcházet. To Ukrajina nedělala, protože změna byla spontánní. V rámci Majdanu byl sen udělat Ukrajinu více nezávislou na Rusku a více ukrajinskou. Primárně politicky, což se nepovedlo, protože Ukrajina není mimo sféru vlivu Ruska - 8 let po Majdanu není v NATO ani v EU. Ukrajinskost se ale měla prosadit i kulturně. A tady to skřípalo též. 

Abyste rozbili úzus (mluvit na univerzitě nebo v byznysu ukrajinsky místo ruštiny), musíte přijít s nařízením a vymáhat ho. Reálnė už nevím, nakolik to nastalo (spíše vůbec), ale už čistě strašení tím, že by to mohlo nastat, způsobí silně negativní reakci etnika, které o výhodu přichází. A důvod pro invazi neoznačených zelených mužíčků je hotový: zhoršení podmínek etnických Rusů na Ukrajině. A těch Rusů byl v inkriminované oblasti velký podíl.

Opět, reakce Ruska na tento důvod není adekvátní a neschvaluji jí, ale je to "důvod" číslo 2. Historii už pak znáte sami z novin. Krym, Luhansk, Donetsk. 

Začala občanská válka, a tím se vytvořily hrany, které už nelze snadno zakrýt. Když po vás Ukrajina střílí a přitom říká pojďte zpátky, budete mít všechny výhody, už se těžko lze tvářit, že se nic nestalo. A pro velké země je zase obtížné dávat sbohem či jen větší autonomii ekonomicky silným oblastem - to se ani v západní Evropě moc nedělá, příkladem budiž Katalánsko. Dokonce to nefunguje ani u méně vyspělých oblastí - příkladem budiž Baskicko či Skotsko. Takže je těžké věřit, že by to udělala Ukrajina.

Co tedy chci říct nakonec: Rusko i separatisté vidí své jednání jako "oprávněné" a kamenujte mne, ono i "oprávněné" je. Jen musíte aplikovat pohled druhé strany, čemuž se v návalu emocí bráníme. Neobhajuji tím násilnou reakci druhé strany, ta je krutá a špatná, ale v podstatě je předvídatelná. 

Než budeme příště zahánět prašivého psa klackem do kouta, uvědomme si, že nás může rafnout. Jakkoli je prašivý, má pro to své dobré důvody, protože se brání proti tomu velkému silnému člověku, který jej ohrožuje. Pes nám nevidí do hlavy, kam až hodláme zajít - umlátíme ho? Bude to bolet? Jde o život? Nebo jen hrozíme a necháme ho být? A tak kousne. Sice bude utracen či zatracen a majitel potrestán, ale to kousnutí je sakra "odůvodněné"...

Ten co tu byl už tu není

Říká se, že s tématem Ukrajina zapadlo téma COVID19. Ona to je a není pravda, nicméně leckdo toho zneužívá k tomu, aby tvrdil, že COVID19 je vlastně smyšlený. A to není pravda.

COVID19 byl zatím na ústupu. Byl to souběh méně škodlivé varianty omikron a přibývajících slunecnich paprsků. Zároveň novinářsky už to bylo vyčerpané, a lidi už toho tématu mají plné zuby.

Co bohužel zapadlo, je covidová "dohra". Obecný diskurs je doteď oočkovat všechno, co dýchá, aspoň čtyřmi dávkami vakcíny proti první verzi infekce. A to je v pořádku - až se každý nechá oočkovat, čím chce - já jsem na cestu do tropů absolvoval asi pět injekcí dobrovolně. Ale chtělo by to aktualizovanou vakcínu, a ne ji nutit za každou cenu i stromům. Můžeme jen doufat, že se u nás nedostaneme do stejně histerickeho sporu jako kanadská vláda a lid.

Téma Ukrajina nám trochu zakrylo ještě jiný nešvar - označovat každého, kdo si odmítá píchnout, za vlastizrádce nebo rovnou blbce. Ano, leckdo má pro ten odpor opravdu blbé důvody a ukazuje se jako opravdový blbec. Ale mnozí si prostě řeknou, že nechtějí experimentální vakcínu proti nemoci, na kterou už po X mutacích stejně moc nefunguje, a jejíž dopady v mezičase zeslábly. Je to na hraně, ale není to úplný nesmysl. 

(Pozn. i z toho důvodu s boosterem posečkávám sám, farmafirmy slibují vakcínu aktualizovat)

Předposlední, co se přestalo řešit, jsou zřejmě drakonické smlouvy farmaceutických firem, které jednotlivé země a EU pod tlakem uzavřely v roce 2020 a 2021. Ano, byla to výjimečná situace, kdy bych za ní politiky jen nerad odsuzoval, ale těším se na rozuzlení, čistě pro transparentnost. Není v tom málo peněz a ovlivňuje to zjevně rozhodování politiků a tedy naše životy. Proto by smlouvy neměly být úplně tajné.

Stejně jako se (ne)těším na další hledání a nové šílené i realističtější teze, jak COVID19 vznikl, protože pořád doufám, že to byla běžná epidemie a nikoli laboratorní pokus. 

Sebeukájení trola

Nevím, jaký smysl má Putinova válka, ale pokud stejný jako prezidentství Miloše Zemana, tak svůj účel rozhodně splnila. Putin je nová rocková hvězda, zaporňák číslo 1, který vytrolil a straší celý svět. Na jeho místě bych už jenom z toho měl hřejivý pocit. Nebo tedy já neměl. My submisivní lidé to zrovna v tomhle máme jednodušší - chceme jenom svůj klid a nepotřebujeme hýbat ničím světem.

Podlez, obejdi, podvrtej

To nám ty kryptoměny utěšeně rostou. Jeden by z toho měl skoro radost, nebýt toho, že se přes ně zřejmě skrytě (resp. ani ne moc) financuje Rusko, kterému jsme vypnuli mezinárodní platby. A kryptoburzy hovoří o zachování svobody a decentralizace.

There is always hope

Netřeba deklarovat, že se skláním před hrdinstvím ukrajinského lidu, a tím, jak statečně odrážejí útoky o mnoho silnějšího a lépe vybaveného nepřítele.

Nechce se mi ale věřit, že tohle je všechno, co Rusové předvedou, už protože zdroje z Británie tvrdí, že použita byla jen cca třetina vojenského arzenálu shromážděného na hranicích. Pořád si myslím, že Rusové jsou sice lemplové, ale ve vojenství to mají přesně promyšlené jako tahy šachysty.

Možná je cílem téhle války Ukrajinu jen počechrat, zatahat efektivněji za nitky místní politiky. Možná ukázat vztyčený prst NATO - Rusové vědí, že to donutí Evropu odkopat se. Rusko po tomto útoku  budeme respektovat a vnímat jinak než doteď - už to nebude země cobykdyby, ale obávaný nepřítel.

Jenže několikátý den války si připadám trochu jako král Théoden v Pánovi prstenů v bitvě o Helmův žleb, kdy po trochu bezzubém útoku mnohonásobně početnější Sarumanovy armády zakřičí na nepřátele něco ve stylu: A to je vše, co dokážeš?! Víte, co přišlo potom... nebylo to vše.

Možná je totiž cílem jenom všechny ukolíbat, a pak přijde o to větší masakr. 

Teď v neděli večer už mám pocit, že se svět Rusům skoro posmívá. A to není dobré. Protože zvíře zahnané do kouta může udělat kdejakou blbost. A když to zvíře disponuje jaderným arzenálem, může to být velká blbost. Ano, to zvíře pořád současnė tuší, že jej jaderný arzenál USA, Francie a Británie může smazat z mapy světa a v podstatě smazat svět, jak jej známe, ale modlím se, aby právě neudělalo nějakou blbost, protože blbost nepředpokládá úplně racionální úvahu.

Nezbývá tedy než doufat, že zůstáváme u "dětských pistolek" a že Rusové se reálnému boji také teprve učí, a že jim to opravdu nejde tak dobře, jak čekali, a eventuálně se jednoho dne stáhnou a zahrají tuhle válku do outu. A Ukrajincům budu přát pevné nervy a štěstí. 

Půjčím si ještě Tolkiena: there is always hope. 

Trest jedna báseň

Představte si to! Evropské země jsou tak uměřeně tvrdé a pevné ve svém postoji, že Rusku jako sankci neodpojí plynovod Nord Stream 2. To mi připomíná trestání učitele učitelem. Po obědě si dnes za trest nedám viržínko.

Good bye Pixel

Měním telefon. Král Pixel je mrtev, ať žije kulhavý král!

Byl Pixel 3 král? Těžko říct, ale protože se jedná o přehlížený kus, zaslouží pochválit. Byl to svéráz, který se řídí heslem keep it simple and smart. A byl hlavně vyladěný "tak akorát", v něčem podobně jako iPhone. 

Pro mne hlavním plus bylo malé a ploché tělo. Mám rád malé telefony a výrobci jdou bohužel proti mým touhám. Sice bylo plastové a bez pouzdra působilo křehce, ale velikostí a tvarem druhý tak příjemný telefon do ruky už není. Displej sice nedisponoval oslnivými parametry, zato se na něj krásně koukalo a to i na prudkém slunci.

Co ještě excelovalo? Foťák byl nejlepší z nejlepšího, co jsem s jedním objektivem zažil. Můžete fotit po tmě, ale Google už ví, co v té tmě je, protože si to stáhne z internetu. Můžete fotit proti slunci, Google si tam ty barevné obličeje dokreslí - zná je. I obyčejné fotky byly krásné barevné a ostré. Navíc bezplatné úložiště fotek na Google disku.

Výkon byl skvělý za ty peníze. Spíše střední třída ale naprosto dostačující, pokud nehrajete. Krásné optimalizované prostředí. Prostředí? Identita byla vlastně dána hlavně systémovými zvuky. Jinak čistý a vždy aktuální Android. Až od verze 12 začal být výkonový deficit při plném zatížení trochu znát.

Perfektně fungující hlasité reproduktory a mikrofon, zaměřené na hovory a lidský hlas - věřte, že toto býval dřív u xperií problém. Všechny ostatní hardwarové věci fungovaly dobře, což jinde není vždy zaručeno - bluetooth, Wi-Fi, NFC, GPS - telefon s tím nikdy neměl problémy, bylo to rychlé, nevadil tomu žádný úchop apod. 

No a teď, co mi vadilo?

Zvuk hudby do externího výstupu nebyl nic moc. Aspoň ve srovnání s Xperií, která je ale známá tím, že si na tom zakládá. Bylo to poznat po připojení do hifi věže, sluchátek, i v autě. Chyběl také sluchátkový port, což je ale v dnešní době obvyklé.

Telefon je sice už přes dva roky starý, ale i tak se nezvykle brzy vykloktal USB konektor. Řešil jsem to bezdrátovým nabíjením, ale překvapí to. 

Baterie v malém těle byla malá. Moje práce je o telefonování, včetně videohovorů. V pracovní dny to tedy chtělo mít nabíjení s sebou, a šlo to přežít. Ale pamatuji několik dnů, kdy mne to prostě stresovalo, protože jsem telefon potřeboval, a byl zrovna procento od smrti. Tím spíš, že pak už s vyklotaným konektorem nefungovala libovolná nabíječka.

Čtečka otisků na zádech nebyla terno, když telefon byl v nabíječce nebo na stole, ale dalo se s tím sžít. 

Celkově tedy hodnotím Pixel velmi velmi dobře. Na moje účely to byl famózní telefon vyšší střední třídy, který měl hlavní výhodu ve velikosti a skvělém foťáku, hlavní nevýhodu v menší výdrži na baterku a horším zvuku přehrávání hudby. 

No a teď Xperia 1ii. Zatím nemohu hodnotit, ale první dojem je "kulhavý král". Za plnou cenu bych se jí nedotkl ani klackem od hovna, protože poměr výkon cena je mizerný. Stál kdysi to, co jiné vlajkové lodě, ale není to "vlajková značka", není tam ta jistota, že za svých 30 tisíc dostanete creme de la creme. Naštěstí je to rok starý model, existují různé výprodeje a míň oblíbené barevné kombinace (frčí jen černá a stříbrná) a tzv. "rozbalené zboží". Když se to vše smísí, objeví se před koncem prodeje (po Vánocích) jednou za čas kus, kde se dá cena už akceptovat.

Pak je první dojem velké WOW. Plastový Pixel mohl být klidně v pouzdru, nesešlo na tom. Xperia není tak hezká jako bývalá XZ nebo XZ1 (subjektivně nejkrásnější telefony historie, ovšem s mnoha nedostatky), ale taková brutálně ostrá, kovově a skleněně studená jako nějaký obrovský šperk. Samurajský meč.

Barvu purple bych si bez zmiňované slevy nevybral, ale ona je vlastně v reálu krásná a úplně jiná než na fotkách v e-shopu. 

A velikost lze díky úzkému tělu akceptovat. Čtečka na boku je přece jen příjemnější.

Ultra široký displej je famózní - úkrok od IPS měl něco do sebe a koukat na něm ve tmě na film je zážitek skoro jak na televizi nebo v kině.

Software už tak vyladěný není - pozná se to na drobnostech typu citlivost na přetočení. iPhone chvíli počká, než reaguje, možná čeká moc dlouho, Pixel počká přesně tak dlouho, jak potřebujete. Ale XPERIA se točí už při sebemenším pohybu a otravuje tím. To je ale drobnostech, věc zvyku.

Výkon je brutální, ale jsou tu drobné nešvary - když přes WiFi taháte data a posloucháte hudbu přes bluetooth, může se při práci s telefonem hudba přerušovat (je to spíše takové mikro praskání). Déjà vu? Tak to měla XPERIA vždy bez ohledu na výkon. Pixel ani iPhone s tím problém nemá.

Má ale sluchátkový port a hraje krásně, o čemž jsem tu už nadšeně psal. 

ALE.

Fotí fakt mizerně. Mizerně s velkým M. Pokud jste venku za dne, je to krása, fotky realistické, prokreslené, ale jakmile se podmínky zkomplikují, jste uvnitř, je šero, někdo má bílé oblečení... Není to věc vkusu, je to bída. Bez ohledu na trojnásobný počet čoček, je tam pořád tupý software (nebo zřejmě žádný) a fotí to jako Sony před třemi lety. Nezlepšilo se to ani o kousek. Kde je třeba dnes už běžné a citlivě používané HDR?

Doporučil bych tedy kamarádovi Sony? Ne. Nic mi nevadí, ale kvůli foťáku nikdy. Zlatý Pixel.

Víc nevypotím - nejsem profi recenzent. Napíšu možná zase za dva roky...

Z legrácky do průseru

Všichni teď řeší Passerovu jízdu rychlostí přes 400 km po německé dálnici. Taky si kopnu. Co je to tedy sakra ta neomezená rychlost, když jej chce místní policie zavřít? Vždyť ten člověk si to chtěl jen vyzkoušet - na neomezené rychlosti a prázdné dálnici, a najednou že musí do basy? Kde to jsme?

Zaznělo už x definic, ale já mám svojí. 

Když jedu rychlosti 200 kmh a ostatní jedou 130 a někteří 100 (třeba kamiony), připadá mi, že míjím patníky. V dražším autě ani nemám pocit rychlé jízdy, ale to jak rychle se přibližuji k jiným autům, mi to ihned dává vědět. Rozdíl mezi mnou a jinými je 100 kmh a je to hukot. S vypětím všech smyslů a sil jsem schopen předvídat a reagovat na nenadálé situace. Stroj to zvládá, čidla fungují, ale lidé jen omezeně. Proto už 200 nejezdím, a nebo jen výjimečně na úplně prázdné dálnici, když nikoho nemíjím. 

Jaký to asi musí být hukot, když je ten rozdíl mezi pohybujícími se objekty 300 kmh? Může ještě vůbec někdo včas zareagovat na nějakou nenadálou situaci? Nemůže. Představte si, že se chystáte v rychlosti 130 kmh úplně obyčejně předjet, podíváte se do zrcátka, tam široko daleko nic, začnete tedy manévr a něco zezadu přiletí rychlosti o 300 kmh vyšší než vy. Pravděpodobnost, že v té rychlosti dojde k nehodě je obrovská. A že ta nehoda bude fatální, je jisté.

Nemusím být génius ani osvícený, abych na to přišel. Ať už je zákon jakýkoli, 400 kmh v provozu je opravdu moc. Na to je tu okruh, který si každý může zaplatit a svoje auto vyzkoušet. 400 kmh je rozhodně na vězení. Aspoň na chvíli, exemplárně, aby si to pan výtržník uvědomil. Zvíře za mříže. A pak jej zase pustit. Je cennější, když vydělává miliardy a platí daně. Bude skandální selhání systému, pokud jej aspoň na chvíli nezavřou. Ještě jinak: pokud bych věděl, že v Německu po dálnici může jet kdejaký kokotek 400 kmh, začnu se mu obloukem vyhýbat.

Jiná otázka k diskusi by byla, jaká je tedy ještě bezpečná rychlost v režimu bez omezení. A tady už ať články a lidé diskutují. Sám jsem čistě akademicky zvědav. Moje úvaha je, že ne nadarmo, mají skoro všechna německé auta omezovač na 250 kmh. Tam někde cítím tu mez. Do 300 už bych dával lísteček s výstrahou a posílal je na okruh. Nad 300 už bych to šoupal do vězení. Ale to je můj pocit. Němci budiž dostatečně kompetentní. 

Jiná debata je, jestli si přeji, aby v Německu rychlost omezili. A tady pozor: Je to jejich věc. Oni s tím mají své dobré zkušenosti, tak jim do toho nefušujme. Řidiči tam běžné jedou 200 kmh, ale chovají se velmi ohleduplně. Pokud někdo pomalejší předjíždí, je normální, že ten rychle jedoucí přibrzdí, a pustí toho pomalého. Nebo že na ucpané dálnici si nikdo rychlost 200 kmh na ostatních nevynucuje.

7

S ženou slavíme sedmé výročí svatby. Sedm let spolu. To si zasloužilo vyměnit kuchyňskou houbičku a také z lásky hubičku.

Nalezen!

Krásné! Na Spotify je konečně Svět hledačů. Deska, kterou z české hudby jako jednu z mála zbožňuji. Snad vedle původní Marsyas, Stereo od Priessnitz a Lenčiny Baromantiky. Asi by mne ještě napadly další, ale Svět hledačů mi chyběl. Ta nabubřelá pompézní instrumentální orgie.

Sluchátková droga

V jednom je návrat k telefonu XPERIA skvělý. Ten ZVUK do sluchátek je strhující a objímající! To mi teď dobu chybělo. Bicí, které opravdu prořezávají ticho. Nástroje, které jsou slyšet zvlášť a vedle sebe. Hlavní motiv, který nerve uši. Umírněné ale důrazné basy. Tohle drobné potěšení iVěci ani Pixel tak dobře nezvládly. Se Sony se zase nechávám unášet řekou hudby a plynu si...

Nechlubím se - jen mám radost. Nedělám si iluze, že v skvělých sluchátkách na skvělém přehrávači se skvělým zdrojem zvuku  vykouzlí audiofil tisíckrát lepší dojem než XPERIA a 19 let staré Kossy, ale mně jde právě o radost z toho obyčejného každodenního plynutí v hudbě. A ta je obrovská. 

Cože? 19 let? Nosím 19 let stejné Kossy?

Jo. Nosím totiž taky skoro 40 let starého člověka. To je adekvátní. Koupil jsem si Kossy za peníze ze své první webovky.

Nu! To nám ten život ale plyne! S muzikou ale vždy příjemně...

PS A obdobně se těším do auta, až připojím nový mobil pěkně postaru přes drát. Joo. Přes drát. Bluetooth je lákavější, vše jde samo automaticky. Ale přes drát to o moc líp zní! To pak od dunění přestanou drnčet lištičky cheap fake piano black, a auto se promění v malý koncertní sál.