2009-12-27

Království železnic

Je fajn vrátit se do dětství. Nic mi to už dlouho neumožnilo tak jako úplně nahodilá návštěva modelových kolejišť, maličkých virtuálních, lec přeč navýsost opravdových světů.


A ten pan konzultant, jindy takový suchar, tam stál mezi všemi těmi pětiletými dětmi, odzbrojen tímhle podivným, k dokonalosti dotaženým světem - tupý ale upřímně radostný úsměv na tváři...


Vláčky jezdí a svítí, čtyři různě barevné zářivky vytváří všechny možné denní doby, autíčka jezdí po silnicích, vyhýbají se opravě vozovky, čekají na přejezdu, vláčky na sebe čekají ve stanicích, odbočují, mizí v bezpočtu tunelů, okna domů v noci se rozsvěcí a zhasínají... dokonce i rozsvěcení nádražních lamp vydává charakteristické blikání podle jejich jednotlivých předobrazů. To vše jsem si kdysi jako kluk přál postavit nebo aspoň vidět.


Něco mi říká, že s dětmi, až jednou přijdou, si nejvíc vyhraje tatínek, nikoli děti samotné... :-)

2009-12-25

Druhý život lední medvědice

Někdy proklatě lituju, že jsem tenhle blog nezačal psát anonymně. Ne že bych chtěl psát o lidech (=svých čtenářích) zle, ale lidi si dokáží vyložit špatně úplně sebeobecnější hlášku, byť to třeba vůbec není o nich ani o mém vztahu k nim. A to je potřeba respektovat, neboť psaním blogu nechtěně také vytváříte PR těch, kterých se váš život dotýká - stejně jako v reálném světě.


Na druhu stranu to byl dobrý důvod založit si druhý blog. Píšu tam pochopitelně pod identitou velké bílé lední medvědice. Druhá věc je, že není přístupný vůbec nikomu kromě autora (tedy autorky, medvědice). Dalo by se mu říkat deník.

Nějak mi tam ale chybí póza - s tím jak chybí čtenáři. Brum. Póza před čtenáři totiž musí být. Nazývat lidi čísly nebo písmeny... a nebo prostě jinými jmény, třeba na základě nejaké charakteristické vlastnosti nebo vady, psát ilustrativní příběhy, které se odehrály jen napůl nebo v mysli, a které vyvolala nějaká hluboká myšlenka, nemuset celou tu pózu nijak autocenzurovat, a moci se celé dny vydražovat se pod maskou pláče. A nebo prostě jen zaujmout pózu upřímnosti.

25. prosince ještě 2009

Je po štědrém dni, v ulicích města zavládl klid, všude se válí tuny dárkového papíru, vnuci korzují slušně oblečení s babičkami, manželé s tchýněmi, dcery s matkami, sestřenky přes páté koleno se psem a já se konečně můžu věnovat zasloužilé relaxaci. Začal jsem milou výstavou Josefa Čapka v Jízdárně Pražského hradu. Protože tvá jen do 17.1., doporučuji stihnout ještě v době volna.


Ale jinak se hodlám flákat: Budu si číst knihu, kouknu na film, vyčistím kolo na další sezónu, schroustám kila jazzu, nalepím fotografie do rodinného alba, což slibuji už 3 roky. A k tomu budu pít litry espressa.

Monsieur Monteur Amateur

Nikdy se nepokoušejte montovat si sami auto. Můžete si montovat hi-fi, můžete si montovat kolo, ale pokud jde o stroj, kterej umí šmahem zabít několik lidí, neni to sranda. To jsem se dneska přesvědčil, když jsem přidělával náhradu za zesnulou poklici na levém předním kole. Podle návodu to vypadalo jako prostinká skládačka. Všechno šlo dobře až do chvíle, kdy se po nasazení tlakem nepatřičně ohnul úchytný drát a téměř mi uťafnul ventilek pneumatiky, který ještě k tomu ostentativně upustil vzduch. Ale zdá se, že jsme kamarádi. Poklice dál leží nenamontovaná v dílně, vzduch je dopumpovaný a auto jezdí. Zatím.


A nebo nemějte obě ruce levé a nic se vám nestane.

2009-12-20

Vánoční pohoda 2009

Taky máte depky z vánočních nákupů? Mám problém: Co nekoupím do půlky prosince, to už později seženu jen s velkými obtížemi. Stačí mi totiž, že se se svým nebohým starým autem deru mezi všemi těmi agresivně akcelerujícími SUV s dětskými sedačkami do garáží, už tehdy to na mne leze, už tehdy to začíná, a následně do mne pak vráží všichni ti agresivně hezcí a evidentně šťastní lidé s plnými igelitkami nákupů, pak fronty u pokladen, do toho se z reproduktorů snášejí otravné koledy ve verzi kýč, naráží do vás košíčkem, nestačí to jednou z nepozornosti, udělá to potřetí a dostane dost drsně vyhubováno, koupíte si bagetu, ale nemáte si kde sednout a kde ji sníst, pak vám ještě někdo na schodech zachytí taškou o podrážku boty, takže div neupadnete, to je poslední kapka, to už ale utíkáte, zpátky do starého dobrého auta po dědovi, který nákupní horečku nikdy neřešil, a ujíždíte domů. Jako zapšklý intelektuál si dáte čaj, pustíte jazz, zapálíte svíčku nebo kouknete na dobrý film, něco uvaříte. Je vám dobře, ale furt vám nějak tak holt chybí ty dárky.

2009-12-15

Taky znáte ty dny?

Taky znáte ty dny, kdy se vám nezastaví telefon, a kdy je přes něj těžké dostat se k práci?

ad super

A zapomněl bych na superpřekladatele a supertlumočníky - to aby komunimace v evropských superregulačních agenturách byla opravdu přesná, flexibilní a osobní...

Bankovní regulační Superagentury

Tak jako to viceguvernér ČNB Singer umí, zareagoval trefně na dotaz HN, zda v ČR nějak poznáme působení nových banky regulujících evropských superinstitucí: "Velmi záhy zjistíme, že budeme častěji cestovat do nových evropských agentur... na zbytek je příliš brzy."


To bylo první, co mne napadlo: Nové superagentury, pro každou nová skleněná superbudova, superkonference a superrauty, vrcholná supersetkání, superletenky, superhotely, superlimuzíny a superřidiči, platy a kompenzace za práci v zahraničí, úřednické superbyty a superodborníci, které doma už nikdo nechtěl...

2009-12-09

Hezký příklad Řecko

Tyhle první zprávy... často jsou nadnesené a pozítří se ukáže, že vše je v lepším pořádku, než se zdálo. Na druhou stranu, Řecko je dobrý příklad toho, jak se to dělat nemá, ale jak to všichni děláme: Byť má 300% HDP dluh, rozhodlo se, že bude pořádat Olympiádu. Nebylo to potřeba. Olympiáda není (narozdíl od důchodů a nemocnic) potřeba. NIKDO by neměl pořádat Olympiádu, pokud na ni nemá volné prostředky.

2009-12-04

Je čas

Je čas dát si kávičku z malého hrníčku s mrkvovým psem a začít konečně něco dělat.

Nový Územní plán Prahy

Už jste viděli nový územní plán Prahy? Už víte, co se ve vaší čtvrti možná bude dít za pár let? Pokud ne, viz. odkaz...

Dámy a pánové

Dámy a pánové, a je tu pro-si-nec!


Nějak si nepamatuji, že by utekl nějaký čas od doby, kdy jsme byli ve Středohoří na kole, od doby, kdy jsem se potloukal ulicemi Sarajeva... Tak jako každý rok, se nepřestávám divit tomu, kam se všechen ten čas vždycky ztratí?


Už víte co na Silvestra? Už máte všechny dárečky? Už máte NĚJAKÉ dárečky? A neříkejte, že to dál nebude ještě hektičtější!


Každopádně (před)přeji všem pěkné Svátky a poklidný advent (checht!).

Měšťacký požitek: Frequent traveller status

Tak mi během uplynulého měsíce (krom pojistky na auto, nehorázných účtů za telefonování, které se neuskutečnilo, a dalších) do Radotína přišel balíček od Lufthansy Miles & More.


Miles & More je spojeno s tou příjemnější částí naší práce - se samotným cestováním leteckou dopravou a benefity k němu vztaženými. V balíčku mne čekala krásná stříbrná kartička Frequent traveller s přístupem na přednostní odbavení, do business lounge a dalšími výhodami. Jako správný měšťák si ten fakt uvnitř mohu hýčkat, dokonce si můžu připadat lepší za něco, k čemu jsem nijak nepřispěl, ALE vše to kazí jiná skutečnost, a to je ta, že projekt v Bosně končí a že nebudu mít jak ten svůj úžasný status využít. Nebo že bych dostal na sedadlo v pantografu po cestě do Radotína extra frequent travellerskou porci špíny či odpadků? :-)


(Pro ty, co by to "nezasloužení" brali vážně, jenom připomenu, že jsem musel často vstávat třeba ve 4:30 ráno, abych stihl všechny tyhle každotýdenní lety, za které se mi mimochodem kdesi načítaly body... tímto poustem si tedy tak trochu stěžuji, že to nepřišlo dřív!)

2009-11-30

Avishai v Rudolfinu: fenomén Praha

"Vyfiknout se" a jít na Avishaie do Rudolfina. Zažít něco víc, než jen koncert. Přesně tak bych popsal svůj zážitek z včerejšího vystoupení k desce Aurora jednoho ze současných nejzajímavějších jazzových umělců, Avishaie Cohena.


Koncert v pompézních kulisách se neomezil na pouhou přehrávku Aurory, band skladby prožil, prodloužil, silně pojazzoval a maximálně si s materiálem pohrál od první do poslední sekundy. Přidal velmi ambiciózní nové skladby, klasiku "Kočka leze dírou" a něco z repertoáru Avishai Cohen Trio.


K tomu se přidal i "fenomén Praha", kdy i v relativně odtažitých kulisách klasické koncertní síně dokázala kapela s publikem komunikovat a nalejt všechnu pozitivní energii do řad před sebou a zároveň se nechat silně nadchnout nadšením Čechů pro hudbu, kterou "milují", což se ukázalo na opakovaných ovacích ve stoje i na netypicky mnoha "přídavcích".


Po konci koncertu snad nebylo člověka, který by foier neopouštěl s upřímným úsměvem na tváři. Oboustranně silný zážitek, na jehož základě jsem si jist, že Avishai přijede rád brzy znovu a bude pekelně těžké sehnat lístky...

2009-11-27

Bez internetu

Večery doma bez internetu se tak nějak zklidnily a prodloužily, lépe se mi daří udržovat nevirtuální svět v chodu. Byť off-line život není dobrovolný, má i něco do sebe.

2009-11-12

Z fulla na hard-tail?

Člověk si stěžuje, že jedno z kol má menší zdvih odpružení než jiné a že to v různých situacích "kope", a přitom vůbec neví, o čem mluví.


Nedávno jsem si na zimu koupil za 2000 hard-tail (kolo bez zadního odpružení), který jsem za dalších asi 1500 dozdobil tak, aby byl pojízdný, a nestačil jsem se při první vyjížďce divit. Nejenže kolo nepolyká kořeny ani jiné větší nerovnosti, ono nepolyká vůbec nic. Už vůbec nevím, jak jsem se s tím tolik let úplně bez zamyšlení vyrovnával.


První věc, na kterou je třeba zcela zapomenout, je jízda v sedle. Jestli někdo něco říká o škodlivosti jízdy na kole na rozmnožovací ústrojí, hard-tail to vše bez výjimky potvrzuje. Další věc je jízda ne nepevném nebo zvlněném povrchu. Kolo drncáním a klouzáním jakoby úplně zastavuje, často vesele odskakuje do stran. Ne že by to full nedělal, ale rozdíl je znát ve vrchovaté míře. Navíc odpich na zamčeném tlumiči a na hard-tailu není takřka rozeznatelný.


Do značné míry mne to přesvědčilo, že nemá cenu pořizovat fulla za fulla jenom kvůli většimu zdvihu. Tu základní funkci splní i bajk s cca. 100mm na obou kolech. A tak s úctou vyčistím a seřídím Fujinu, ustelu jí na zimní spánek a budu se těšit na jaro zase v tom samém sedle...

Ve vzduchu

Vyšel jsem na ulici v Sarajevu. Nějak tak zatemněno, spánku v poslední době nemnoho...znáte ten pocit, kdy jako byste na obočí měli kšilt, který vás ani moc netlačí, jen tam je.


Podzim. Po všech těch sněhových vánicích i mrazech, které jsem už letos potkal, je venku zase sluníčko a teplo. Vyšel jsem na ulici v Sarajevu na pěší zónu mezi odřené paneláky, kdesi na sídlišti nikoho (jmenuje se Alipašino Polje), a jako kdyby se kšilt najendou rozpustil v důvěrně známou vůni.


Znáte tu vůni, kdy na konec podzima vzduch voní jarem a celá krajina tak jakoby hřeje rozsvícená sluncem? To je poslední mejlka, pak už jde počasí do prčic a jaro začne vzduchem být cítit zase až někdy v únoru.


Nepřipomnělo se mi nic víc, jak jsem touhle dobou a v tomhle počasí vždycky se sestrou a babičkou šli přes kopec Skřivánek na prolejzky v touhle dobou už vždycky opuštěné chatové osadě u řeky. Je to dávno, ale přesto mi najednou přišlo, že bych se mohl sebrat a jít. Že všechno, co stačí, je sundat ze sebe to komické oblečení, komickou ospalost a vypadnout někam za město do tohohle vonícího vzduchu.


Někdy si říkám, že by bylo skvělý být zase na chvilku dítě. Nenechávat za sebou žádnou stopu, nemít zodpovědnost za to, co dělám, nemít možnost ovlivnit, co dělám a brouzdat si tak světem, nerozlišovat sobotu a neděle, dopoledne a odpoledne, podzimy a jara, jeden rok od druhého, nemuset být vděčný za čas ani za odpovědnost. Ale možná by pro začátek stačilo projít se bezcílně po tom sídlišti, Alipašino Polje Forever.

2009-11-03

Přírodní lidé

Prší, nad horama se vznáší mlha. Obyvatelé Banja Luky jsou nepříjemní, neochotní, ba až líní, kruhy pod očima, nepřítomný výraz. Přírodní lidé...

2009-10-30

Sluchátka Koss The Plug

Kdesi jsem si přečetl, že technologie, kdy se sluchátko dostane dovnitř do ucha co nejblíže k bubínku a navíc izoluje okolní hluky, je nejšetrnější k sluchu, protože umožňuje nerušeně posliuchat hudbu při velmi nízké hlasitosti, kdy nedochází k tříštění zvuku.


Ani za mák tomu nerozumím, ale protože jsem sháněl k Nokii a iPodu pecková sluchátka bez dálkového ovládání, padlo rozhodnutí právě na Koss Plug.


Pokud byste o tomto systému uvažovali, je dobré vědět několik faktů. Jednak samotné uchycení v uchu je poměrně rafinované, sluchátko se vytvaruje, podle tvaru ucha a drží jako přišité. Navíc samotný úchyt působí jako špunt do ucha, takže jste schopni usnout třeba vestoje na přechodu přes Magistrálu. I při minimální hlasitosti si pak můžete v klidu vychutnávat oblíbenou muziku. Zvuk je laděný spíše na výšky a basy, ideálně tedy spolupracuje s iPodem (například Koss Porta Pro v době, kdy jsem je kupoval naopak krásně vykreslovala středy a k iPodu tak vůbec neseděla), byť se poslechově jedná o velmi průměrné zařízení. Nevýhodou je pak fakt, že při chůzi slyšíte poměrně výrazné tahy kabelů za tělo sluchátka. Samotná kabeláž má ideální délku a společně s konektorem minimalistické rozměry, ocenil bych navíc pouze trasnportní kožený pytlíček, který se dával právě k modelu Porta Pro.


O klasické doživotní záruce na sluchátka Koss se netřeba zmiňovat, mám ověřeno, že když je přejede náklaďák, za "manipulační polatek" ve vždy stejné výši servis vymění vše, co brání úspěšnému fungování minizařízení.


Koss Plug nejsou zařízením pro audiofily, ale příjemný, skladný a pracovitý kapesní společník na cesty, který vám kdekoli v letadle, autobuse či metru vytvoří vlastní ostrůvek klidu.


PS Leckoho asi bude zajímat, jak je to s hygienou a těmito sluchátky, která nesedí na ušním boltci jako jiné "pecky", ale uvnitř ucha. Říkám, že JE potřeba si pravidelně čistit uši :-) Bonusem je tedy nucené zavedení jistých hygienických návýků...

2009-10-26

Městský okruh patří do města

Radní znovu schvílili původní verzi severní části vnějšího městského okruhu přes Suchdol (pod odkazem). Když se na to podívám očima suchdoslkých obyvatel, dal bych jim jako ex-radotínský patriot za pravdu (v Radotíně už je beztak dost hluku z železniční tratě a zbraslavské dálnice). Když se však podívám na mapku, je mi jasné, že neexistuje jiná varianta, než vést městský okruh městem, protože v místě, kde je veden, prostě chybí komunikace jako sůl.


Bohužel chceme moc. Chceme všichni bydlet ve městě a vydělávat v něm obrovské peníze, dosáhnout hvězd... a zároveň chceme, aby v tom městě bylo míň lidí, míň aut, míň hluku, prachu, stresu. Teď už město je, tak co takhledostavět okruh a napříště zkusit žít tam, kde máme bydliště: zapsat děti ne do té nejlepší školy, ale to té nejbližší, nejedzit do hypermarketu s nějvštím výběrem a nejlepší cenou, ale nakoupit v lokálním supermarketu a další... stojí to pohodlí a sám nevím, jestli bych byl ochoten tomu dostát.