Mein Gott!!!

Nedonutil jsem ten mámin zatracený foťák dělat pěkné fotky!

Věci jsou vděčné

Cítím, že věci (předměty) mají v sobě vděk uskutečňovaný prostřednictvím nás. Příklad: Není tomu dávno, co jsem koupil kamarádovi víno. Dal jsem na radu, protože sám piji jiná vína a řekl bych, že jsem tak pořídil spíše malý zázrak než instantní perfekcionismus. Nezbývá mi, než doufat, že rada byla dobrá, protože se jednalo svým způsobem o riskantní podnik. V láhvi je objektivně nápoj nějaké neznámé kvality, může být s určitou neznámou pravděpodobností dobrý nebo špatný. Pokud ale tomu jiskrnému nápoji žijícímu v této chvíli uvnitř láhve vlastním životem pevně věřím, odvděčí se. Když mu držím palce, nemá důvod zklamat. A nebo také ne. Později jsem láhev toho druhu ze zvídavosti sám ochutnal a nezklamala.

Nechci tím říct, že věci v noci stávají a poskakují pod dvorku, když se nikdo nedívá. Spíše je to o tom, jak se člověk naladí. Lze tak vůči nahodilostem získat pozitivní nadhled.

České Budějovice

...mají vskutku krásné stránky. Patří jim pochvala.

Na červeném kole

Co jezdím na výrazně červeném kole namísto černého, lidé mne zastavují na kus řeči. Zpravidla se točí kolem jinak ne moc zajímavého kola. Zatím každou jízdu alespoň jednou. Je to barvou? Je to jarem? Nechápu...

FresHHead

A tak jsem si to kráčel kolem čtvrté ranní spícím Radotínem. Ti zatracení ptáci řvali, jako by chtěli říct, že už se blíží svítání a že místo času jít spát bude čas vstávat. Ten letní pocit krátké noci. Temnota na obzoru pomalu ustupovala a po domech, jejich zavřených víčkách, se neslo modré blikání výstražných majáků odkudsi z dáli. Hlava čistá jako ranní šálek kávy.

Kouření v kavárnách

Na blogu Ondřeje Lipára se rozběhla debata o tom, zda by se v kavárnách mělo nebo nemělo kouřit. Jedno je ale podstatné: nikdo to nezakázal. Je to vlastní iniciativa kavárny, nikoli administrativní omezování svobody. Potom tedy - proč ne? Mezi oběma protipóly je mílová vzdálenost.

Jiná věc je, jak kavárna Dobrá trafika působila, jak bude působit, jaký host tam chodil a zda tam stále bude chodit, případně jaký to bude mít dopad na hospodaření.

Kondice je v řiti

Není to tak hrozné jako po minulé zimě, kdy jsem od prosince do března nejezdil vůbec. Je to ale řádově horší než na podzim. Ježdění na rotopedu ve Vídni do terénu evidentně nepomohlo, i když první víkend 110km po silnici bylo hladkých. Po pořádném terénním výletíku na Karlštejn (a to na novém kole se všemi ProPedaly a lockouty) jsem sotva chodil. Pouze 38km - ve srovnání se 120km off-road v létě je to slabota. Kondice v řiti. Pravda - hrubší vzorek pneumatik ani permanentně zabržděné zadní kolo mi asi dvakrát nepomohly, ale takový rozdíl to zase udělat nemohlo :))

Nové kolo jezdí pěkně, ale trochu mne překvapuje, že až na opravdu volnější pohyb zadní stavby při brždění, není mezi jednočepem a FSR v komfortu zase až takový rozdíl. Možná je tu o něco lepší tuhost v záběru, ale to je spíše vlastnost daného modelu.

Mít zbytečných 1200kč, určitě bych hned měnil pneumatiky. Conti Explorer nejsou špatné, ale v ničem se zatím neukázaly být lepší než ďábelsky rychlá kombinace Schwalbe NN/RR. Přinejmenším prostě neposkytují tolik jistoty na to trochu se odvázat.

Fňukání nad Leteňskou plání

Letenská pláň. Proč se v hlavách "těch chytřejších" usídlila myšlenka, že tam něco musí být? Svého času byla uznávána její důstojnost - Letenská pláň je místem odpočinku, kde lze uprostřed města pouštět draky, létat s modely letadélek, hrát fotbal, nohejbal, volejbal, procházet se s kočárkem, se psem, s dětmi a zaparkovat auto - a to vše pouze kousek od centra s malebným parkem a výhledem na Hrad a Petřín, z druhé strany hlídané majestátní Letnou a Molochovem. NE. Na Letenské plání prostě NĚCO musí být. To NĚCO nemůže stát v Karlíně na nábřeží, na Libeňském ostrově, v Holešovicích nebo u Lihovaru na Smíchově, kde není NIC. To NĚCO musí stát na místě, kde už stojí NĚCO JINÉHO, co občanům přináší nedefinovaný, nevyčíslitelný užitek s minimálními náklady na údržbu. Kvůli novostavbám se tam nejlépe bude muset výhledově zavést metro nebo jiná velkokapacitní doprava, i když ji Letná nikdy předtím nepotřebovala.

Nestačilo by prostě jenom zasázet na okraj ulice Milady Horákové stromy, obnovit chodník a zrušit tam kvůli hluku kočičí hlavy a nechat Letenské pláni její posvátný klid? Praha má dost atraktivních stavebních ploch. Ničit Pláň je pouze urbanistické megalomanství...

Stavět se má: 1. knihovna ne na Špejcharu, ale u ministerstva, 2. větší stadion 3. hotel pro sportovce, 4. navyšvat celou pláň o 1 metr a podtunelovávat Milady Horákové, 5. kvůli stadionu nová stanice vlaku, 6. a uvažuje se o využití plochy pro stavbu bytů.

Stávková pohotovost. Proč odboráři raději neprotestují za razantnější snížení daní (i vláda ODS by v tomto potřebovala připomenout své sliby)? Neprotestují, protože mají rádi dostávat peníze přerozdělené pěkně až do huby. Radši si nechají vytahat polovinu peněz státem z kapsy a nezaplatí za to 20 korun u lékaře. Mně osobně to přijde nevýhodné a pro ně to také je. Líné vši :)

Knížky

Gebrauchsanweisung für Wien. Přistupoval jsem k té knížečce trochu s nostalgií a zároveň také s předsudky. Myslel jsem, že se jedná veskrze o "populární titul". Když jsem začal číst, změnil se můj dojem: jde o plkání dámy typu Marie Woodhams (čtěte měkce, německy), které nikdy není moc objektivní, pouze ho však někdo neustále financuje, ev. protlačuje mediálním kanálem.

Jak jsem ale četl dál a dál, začaly se sbíhat nitky toho, co jsem ve Vídni pochytil, toho, co mi bylo řečeno, co jsem zaslechl nebo co jsem se dočetl. A předsudky opadly. Zůstala milá nostalgie a vzpomínka. Populární literatura ano, ale v tom dobrém slovasmyslu.

Třeba jako The Fourth Hand by John Irving. Knížka, která se četla velmi mile. Oslovil i její irvingovsky lehce absurdní námět, životní zhupy, převraty a... ale ve skutečnosti jsem měl pocit, že co dělá tuto knihu knihou jsou sexuální scény. Sex. Hodně. Moc. Decentně, ale hodně. Ostatní je omáčka. Ne že by ho člověk neměl zakódovaný ve vnímání světa, ale u tohoto románu to již lze shledávat tržně-populistickým. I přesto se jedná o dobrou četbu do vlaku nebo metra...

Au!

Četli jste si Obamův program? Obama je líbivý chlapík, ideální pro prezidenta světové multikulturní velmoci, podle sympatií bych rozhodně nevolil nikoho jiného, ale je to normální, aby vůbec nikomu nevadil? Kromě změny, na které se všichni shodují, neprosazuje totiž nic jiného... nebo vlastně prosazuje. Pokud by nezvolili ani Clintonovou, ani McCaina (oba bych viděl jako prezidenty raději), hrozí, že se z USA po vzoru EU stane AU.

Nezbývá, než doufat, že Obama nebude při chuti, až zrealizuje změnu a nenbude mít co na práci, než plnit program.

X

Je bílý svetr dobrým dárkem černé kočce pod stromeček? Je bílý svetr více na truc?

Nová Karolína - překvapení?

Byli jste někdy v Ostravě? Pokud ano, nejspíš vám tam zrovna nezapadne developerský monsterprojekt Nová Karolína, který na nezastavěné ploše mezi historickým městem, řekou, hutěmi a zřejmě jakousi haldou má vytvořit pokračování centra - s ulicemi, náměstími, lávkami, parčíky. Už samotný fakt, že historická část se nalézá vedle uvedených objektů, je pro Ostravu typický. To má ale obrovský kapitál v rámci projektu velikostí srovnatelného s Novým Smíchovem změnit. Překvapivý je právě velmi lidský rozměr, který v Ostravě, která zřejmě nedostatkem místa netrpí, lépe uskutečnitelný. Přinese městu částečně urbanistickou vyrovnanost, která se s prudkým rozvojem těžkého průmyslu nemohla nikdy sama nastolit.

Domečky a kočičky

Byl jsem opravdu zklamaný, když jedouce po své oblíbené trase, zjistil jsem, že dopravní cesty Českých drah nechaly zbořit secesní staniční domek zrušené stanice Vyšehrad. Co ta poetická budka uprostřed noblesní ospalé údolní čtvrti komu vyvedla, že jakožto jeden z nejkrásnějších kusů drážního depozitáře neměla právo dále existovat? Vadila snad napuchlému Pendolínu při náklonu na trati, kde by jen z podstaty vykolejilo? Jestli takhle nechá správce infrstatruktury české železnice spadnout rovněž samotné nádraží Vyšehrad, bude to pohroma. Nic ale nenasvědčuje tomu, že by tato moderní budova, klenot architektury, měla být zachráněna.

Secesní částečně dřevěný domek sloužil pravděpodobně jako čekárnička a "kryt" bývalého "vchodu do podchodu", který ústil na nástupiště mezi kolejemi. Stanice přestala být dávno používána, protože nástupiště je zahnuté, což neodpovídá bezpečnostním normám. Od té doby se památka rozpadá.

Dodatek 28.2.: Domek nezbořila Dráha ale soukromý majitel bez povolení... no vida.

Kočky. Maminka mi vždycky říkala, že kočičky používají vousky jako tykadla. Kam neproleze hlavička a vousky, tam neproleze ani kočička. A naopak. Kočička úzké místo nejdříve hlavičkou a vousky vyzkouší, a vejde-li se, ví, že projde celá. Muf, zhýčkaná buržoazní kočička, však na dobré mravy prdí, buchne hlavu do díry, pak se vzpříčí celý a čeká, že se mu otvor přizpůsobí...

Prahu má protkat hustá síť Metrobusů - hustě!!!

A já vám poradím, co si o tom máte myslet! Metrobusy mají být běžné kloubové autobusy, které na místě nekterých pateřních linek (174,139,253,136,177,119), mají dostat rozšířené upřednostnění, jednotné označení (linky "M") a to i v orientačních mapách, kde jiné autobusy nejsou, a jednotné intervaly. Upřednostění má spočívat v dálkově stavitelných semaforech, možnosti jízdy po kolejích (prozatím se uvažuje jen o tramvajových) a vlastní pruhy oddělěné od aut.

Jedno já mi říká: fajn, to už tady ale mělo být dávno. Proč kolem toho dělají takové šaškárny když jinde ve světě (i na východ od nás) to používají bez speciálního označení. Je přece logické, že veřejná hromadná doprava má přenost před individuální.

Druhé já mi říká: není to tak! Dopravní podnik se chová správně, je to marketingově chytrý krok. Ve změti nepřehledných autobusů pár linek zabalí me jinak a lépe a nalezneme pro ně tak více zákazníků. Navíc zřejmě k určitému nevelkému zrchlení opravdu dojde (i když s rezervou - auotbus se tak jako tak musí proplést ze stanice do pruhu z pruhu do odbočovacího pruhu a obecně nemá takový respekt řidičů, protože mu vepředu netrčí ďáblův trojzubec, známý z tramvají. Především to ale přinese povědomí veřejnosti o tom, že je tu víc dopravních směrů než jen tramvaje a tři linky Metra. To samé udělaly nedávno České dráhy se svými commuter trains (stálo to pár mapek a nálepek ve stanicích).

Podtrženo shrnuto: Je to velmi dobrý tah pro orientaci i nalákání cestujících, měl a mohl už však být uskutečněn DALEKO dříve. A kdyže se na ten humbuk máme těšit? ďajně s otevřením Metra C do Letňan...

Stavba kola Fuji Diamond Rosso

Update 9.6.: Oproti očekávání je rám poměrně torzně tuhý v záběru (zřejmě díky uchycení tlumiče pod sedlovou trubkou nevzniká taková páka jako u jiných bajků s nezávislým zavěšením). Zároveň odpružení i s tak krátkým tlumičem Fox RP23 pracuje nečekaně citlivě, pouze na konci je trošku tvrdší. Měl jsem možnost srovnat s modelem Diamond RC (2005) s originálním X-Fusion tlumičem o délce 139mm. Narozdíl od něj Diamond Rosso se 152mm vůbec nehoupe od šlapání a to stačí zapnout první úroveň ProPedalu. Je to však vykoupeno menší citlivostí při vyšším stlačení ke konci zdvihu. Také váha není nakonec nic moc. Může za to především tíha Conti Explorer pneumatik na drátěné patce a úplně základních kol, která jsou určena na přežití, než si ušetřím na nová. Ani pak nebude bajk nikterak lehký - bude spíše, řekněme, přijatelně těžký. Pochybuji tedy trochu, zda bych rám Fuji Diamond koupil znovu. Původně zvažovaný Canyon je sice maximálně fádní, ale poměr funkce/cena je lepší. Přesto nelituji, moje kolo je krásné a splnil jsem si sen!

Více fotek hotového kola je na bike-foru zde.

Update 5.3.: Hotovo! Selle Italia SLK na sedlovce, nový tlumič usazen a nafoukán na příslušný tlak jezdce s batohem, přepákování zadní stavby a osičky tlumiče namazány vazelínou... 152mm tlumič zadní stavbu ještě o něco málo zvednul, ale v 80mm zdířce by změna měla být snesitelná - neliší se moc od posezu při 139mm tlumiči v 110mm zdířce. Hlavně však není potřeba držet v tlumiči tlak 280psi pro poměrně velký sag, ale zcela stačí 170psi pro tvrdší nastavení. Teď už lze bezstarostně vyjet, jakmile počasí dopřeje - můj minimalistický full, novotou se blýskající Diamant, je nejméně na rok hotov!

Update 3.3.: Problém. Tlumič 139mm je při mé váze s tlakem na doraz. Budu tedy muset udělat záměnu za 152mm model, naštěstí bez dodatečných nákladů. Zároveň zítra přijde poštou krásné sedlo Selle Italia SLK.

Update 1.3.: Včera na poslední chvíli přišla i sedlovka a už to vypadalo, že se nové kolo pojede tréning na Posázavskou 50, leč se sedlovkou přišly i deště, které mé ambice zchladily proudy studené vody. Nicméně bajk je od včerejška hotový a zbývá jen doladit pružení - což udělám teď. Zvláště zajímavé bylo srovnat oba Diamondy různého stáří. Například starý Lite 3 má těžiště dole uprostřed, zatímco nováček ho má trochu výše a až za sedlem. A další, ale jinak jsou kola vizuálně velmi příbuzná. Lite 3 půjde na servis a pak se odebéře na čas do Sázavy, kde se bude snažit stačit Sheep-Masterovi...

Update 28.2.: Tak díky pánům z Trinnity! Tlumič sedí v rámu, i když s lehce nepřístupným ovládáním a zbývá už jen dodat sedlovku 400mm :) Včera se řezala vidle (díky tátovi, já ani nepoznám pilku na železo), vytloukal ježek a finálně jsem se na novém bajku poprvé zranil: Řízl mne kotouč při seřizování polohy třmenu. To bylo krve a radosti! Když sedlovka dorazí, pojede novinka v neděli trénovat na Posázavskou padesátku!

Update 24.2.: Kolo jsem skompletoval tak, aby se dalo dovézt do servisu. Za zmínku stojí originální provázkové odpružení značky coffield classics :-) V Trinnity na Vyšehradě potvrdili vstřícnost a ochotu jednat o výměně tlumiče, případně jeho úpravě, takže nic není ztraceno - z hlediska financí.

Prakticky celý den padnul na přestavbu Fuji Outland Comp na Fuji Diamond Red a ta zdaleka ještě není hotová. Vidlice Manitou Black šla do prodeje a nahradil ji Recon Solo Air s vyšším zdvihem, rizery nahradila rovná řídítka, V-brake prozatím nahradily starší kotouče Hayes Nine, což si vyžádalo rovněž výměnu kol, kombo řazení se muselo prohodit za oddělené brzdové páky a řadicí páčky...

Ani byste netušili, kolikrát se musí při stavbě horského kola použít kladivo, svěrák a podobné poměrně hrubě působící nástroje, kolik věcí si musí obrousit, přeštípnout nebo vytlouct.

Nakonec všeho přišla studená sprška. Tlumič Fox RP23 nepasuje do rámu, protože ventilek ční do místa uchycení tlumiče (s tím jsem počítal, ale opak předpokládaného vyšel najevo až po nasazení tlumiče). Řešení v nedohlednu... Výsledkem mé snahy je tedy fakt, že kolo stále stojí na špalkách, místo aby se přiblížilo vytouženému cíli.

Naštěstí je doma věrný back-up, takže o víkendu mne návštěva Pigiho nemine.

Cuketka nebo hovínko?

Cuketka na obrázku v logu vypadá jako hovínko v kuchařské čepici. Měli by s tím něco udělat, protože hovínka v gastronomii nejsou dobrou relikvií, ale já jim to říkat nebudu...

Zima

Není jaro, je zima. Jsme vyvrhnuti vprostřed zimy. Rána jsou studená, až se nechutí vstávat do vymrzlé místnosti.

Chris Cornell akusticky

Po YouTube se roztrousila celá řada videí s Chrisem Cornellem v nezvykle puristicky akustické podobě. Zajímavé jsou především Wide Awake (zde), Black Hole Sun (zde) a Billy Jean půvpodem od Michaela Jacksona (zde). Tímto samozřejmě vřele doporučuji poslechnout rovněž originály zmíněných písní, vytvoří to velmi pěkný kontrast.

Více o Cornellovi se dozvíte zde nebo čtěte mou krátkou recenzi na album Carry on.

Zpátky na VŠE

Naposledy jsem na VŠE byl plnit své školní povinnosti někdy koncem května. Je půlka února, téměř o rok později a já jsem zpět. Člověk se skoro odcizil. Tolik se zdánlivě změnilo. Kouká na to samé (trochu) jinýma očima. Postupně ale zjišťuje, že se změnilo jen něco z osnov, pár místností, výbava a okolí - stále jsou tu ti samí známí lidé, k nimž jsem si nikdy docela nenašel cestu. Člověk by čekal, že už museli dostudovat a zmizet. A oni ne - tak jako já.

Ale všimnul jsem si třeba, že eixtuje meziškolská/absolventská liga squashe hraná na všech úrovních. Jistě bude legrace to vyzkoušet.

První outdoor kolo

Obaleni do windstopperu jsme vyrazili s tátou zahájit cyklistickou sezónu - o to skvostnější událost, že táta poprvé projel své nové kolo. Trasa podle Berounky a Vltavy, žádná stoupání, zato jedna milá nová hospůdka s krbem a velmi dobrým svařákem (U Mlynáře) a nakonec klasika - U Pigiho.

Btw. kontrolu zhoršené kvality, o které se už dobu šušká, přestál Pigi na výbornou - totiž nic moc, jako vždycky.

Jak udělat dobrou horkou čokoládu?

Je to spíše otázka, než návod. Když si ji dám v restauraci, je buďto slabá nebo příliš sladká nebo obojí. Když si dám kakao, vůbec nepřipomíná čokoládu. Zkoušel jsem si to tedy doma. Verze bez prefabrikátu. Zatím jsem došel tak daleko, že připravím hodně nějakého slušného kakaa na dno hrnečku, promíchám s nevelkým množstvím vanilkového cukru a zaliji troškou smetany, doliji kapkou mléka tak, aby se dala vytvořit hmota na pomezí pevného a kapalného skupenství. Ta chutí docela připomíná vanilkovou čokoládu. Pak zaliji mlékem. Vznikne velmi silné kakao. Zajímavé je pak přidat stopu nějaké kontrastní chuti. Třeba panáček rumu nebo trochu pomerančového džusu. Zkusím s tím experimentovat...

Nějaké návrhy? Musí to být intenzivní, kakaové, ne příliš sladké a v neposlední řadě dobré...

Update: Tak pokus s čokoládou na vaření, mlékem a smetanou: na 3 středně velké šálky použiji asi 45-50 gramů čokolády na vaření, cca. 0,2l mléka (odhadem), trochu smetany (odhadem). Ohřeji mléko se smetanou tak, aby bylo teplé převelice a pak do něj vysypu čokoládu rozdělenou do co nejmenších kousků (tak, že nejsou již dále dělitelné, ideálně), přidám trochu vanilkového cukru, a po důkladném zamíchání ještě s několika lžičkami kakaa přivedu k varu. Dohlédnu na to, aby v mléku nebyly kousky čokolády a pak mohu servírovat. Výsledek je o mnoho lepší než ten výše uvedený! Zdá se však, že celý nápad padá s kvalitou čokolády. Napříště plánuji použít více hořkou čokoládu s vyšším obsahem kakaa, takže výsledný nápoj nebude tak líbivě sladký - dosladit lze vždy, odsladit nikoli. Zůstaňte naladěni, poreferuji.

Update 2: Tak u výše uvedené rceptury zlstávám. Jen doporučuji použít cekou tabulku velmi hořké čokolády (100g) a příliš nesladit. Výsledek je ukrutně dobrý. doporučuji do šálku přidat kapku kvalitního rumu na dochucení (pozor, ne mnoho, jinak utlučete chuť čokolády).

Jiná města

Sucho v ústech, chodím po ulicích města, kudy jsem dříve tak často chodil, není to však to samé město. Nechal jsem v něm kus duše, kus lásky, kus těla. Města se mění, nejsou už ta samá. Byl to můj rok. Zatímco jsem chodil po jiných ulicích, otočil se čas. Cítím však, že co se ve mne vzepnulo, spíše pomalu zetleje, než by se snad spálilo rychlým plamenem.

Který blázen by se rozpakoval pochybovat o hladu po té, co lev již hodoval? Kdo by se odvážil mrznout, když dům je celý v ohni? Návrat zrcadlí opuštění, návrat se zrcadlí v odvržení, návrat se topí v hřívě plamenů.

Nokia N95 - o dvě a dvě desítky výše

Shift-leftem se ke mně dostala Nokia N95 od táty. Ve srovnání s Nokií N73 je opravdu nejméně o rozdíl v označení výše: daleko výkonnější procesor umožňuje pefektně hladký a rychlý chod všech funkcí, velmi pěkně kontrastní i svítivý displej nabízí lepší zobrazení než leckterý osobní počítač a klávesy jsou konečně velmi ergonomicky řešené. Výčet funkcí lze nalézt na internetu - musím pouze dodat, že bezproblémově fungují, přístup je jednoduchý.

Takhle měly již dávno chodit všechny telefony řady N.

Kouzlo momentu

Při psaní blogu je jistý magický moment, kozlo okamžiku, ve kterém je potřeba napsat post - jinak už se vám to zpětně nepovede. Napadá mne tisíc věcí, o kterých jsem chtěl poslední týden napsat, ale teď jsem doma, téměř vyléčený z nemoci, která mne doslova zachvátila ihned po nasednutí do starého známého tátova BMW a ten okamžik již tisíckrát minul.

Mohl jsem věnovat speciální příspěvek Kunsthistorisches Museum, větrným vichřícím ve Vídni nejsilnějším za posledních 25 let, filmu Hinterholz 8, nejméně pěti rozlučkovým večírkům, krátkému výletu na Wilhelminenberg v oné vichřici, probouzení cestou na Khalenberg, kdy jsem si poněkud pozdě všimnul, že prší i sněží, večerům u Evy, nocím v polovičním městě, "poslednímu", které nastává dvakrát až třikrát, daňovým přítelkyním, teroristickým choutkám, Salzburgu, diamantům rozsypaným po Nussdorferstrasse za halasného tance zpívajících účastníků oslav a jiným skvělým halucinacím, které se mi zdály během více jak čtyřicetistupňových horeček, imunitě, každodennímu nespaní a alkoholu, vražedné trojkombinaci, jak jsem si spletl CEMS a sex... NE. Je pozdě. Příliš jsem toho ani dalšího nenapsal a už nenapíšu. A když snad potkám staré přátele, stejně nebudou věřit, že se to stalo. Sám tomu už taky nevěřím.

Nehledejte v tom příliš mnoho nostalgie. Ať to v hlavě převracím, jak chci, přijde mi to jako to nejsušší, co se o posledním měsíci dá říct. To je konec Vídeňského žurnálu. Aspoň tedy toho opravdového z Vídně... Díky hlavně všem, co mi ho pomohli utvářet!

Překupníctví nebo arbitráž na lyžích?

Nepochopil jsem článek uvedený pod odkazem. Vysvětlí mi někdo, co je z morálního hlediska špatně?

Předpokládám případ, kdy lyžař přijede brzy ráno, zalyžuje si na ještě prázdných a čerstvě upravených sjezdovkách a kolem desáté až jedenácté permici prodá, pochopitelně se ztrátou. Někdo jiný, kdo nechce lyžovat od 8.30 ale ani od 13.00 ji koupí a lyžuje jen odpoledne. Ve výsledku jezdí na lanovkách vždy jen jeden člověk za jednu permici. Ranní lyžař realizuje ztrátu, protože prodává lístek pod cenou zbytku jízd, ale zároveň zisk, protože jeho jízdenka nepropadne a on může jít třeba na běžky. Odpolední lyžař realizuje zisk, protože koupí levně jízdenku. Vlekař nemá žádné dodatečné náklady, protože na jednu jízdenku jezdí vždy jedna osoba. Realizuje z jistého pohledu ztrátu díky nákladům obětovaným příležitosti (odpolední lyžař si nekoupí celodenní permici). Pokud by však nabízel flexibilní jízdné (platím jen to, co projezdím), byla by jeho ztráta nulová a zisk lyžařů rovněž - překupnictví by ustalo.

Za vlekařem nastavených podmínek je tedy chování ranních lyžařů neetické, protože přichází o zisk. Ten je však daný do jisté míry jeho monopolním postavením v dané oblasti - díky tomu si může dovolit zpoplatnit i jízdy, které lyžař neprojezdí. Argumentovat tedy čistě ekonomickou ztrátou podle mého názoru nelze a článek zbytečně ilegalizuje naprosto logickou a legitimní zbožovou arbitráž. Překupnictví je v češtině silné slovo, které vytváří jakousi atmosféru ilegality nebo podvodu...

Úterý

Bože! Koupil jsem si 2 Zotter čokolády na později a sežral je než jsem si stihnul sednout na židli...

Pondělí

Včera jsem se chtěl zastavit v Kunsthistorisches Museum, tak jsem si pohlídal webové stránky, abych se přesvědčil, že v pondělí je otevřeno a mělo být. Geöffnet täglich. Jenže dveře muzea tvrdily něco jiného. Montag geschlossen. No prosím. Jak konzultačky na VŠE...

Leopoldsmuseum next door ale mělo otevřeno. Nádherná kolekce výstav: Fotografická Stillgelegt o ruinách východoevropské průmyslové chlouby, o opuštěných chrámech práce. Potom snad ještě lepší Egon Schiele, dále permanentní kolekce muzea a překvapivě zajímavé rakouské umění mezi válkami a lehce zklamání ze sbírky české Kooperativy pod halvičkou Grund, Mucha, Čapek - obrázky nikoli špatné, ale Čapka a Muchy opravdu po málu - a tím míněno asi 3 kusy každého.

Večer završil film Obsluhoval jsem anglického krále na české ambasádě, která je mimochodem na úplně druhém konci Mariahilferstrasse, než je Leopoldsmuseum, ideální na malou procházku. Debilní švejkovská komedie využívající klasického nosného trojúhelníku první republika-nacismus-komunismus. Paní správcová z Postřižin, to bylo jiné kafe.

Vídeňský žurnál pokračuje - Hochkar a toulky městem

Další z mých Vídeňských plaveb se uskutečnila do Kunsthaus Wien navrženého malířem Friedensreichem Hundertwasserem. Stálá výstava samotného autora byla bombónkem k tomu, na co jsem se těšil - fotografie Luciena Clergue. Něco už jsem od tohoto chlapíka, fotografického poety, jak zde byl nazýván, viděl. Především jeho brilantní akty nebo fotky Pabla Picassa obecně vešly ve známost. Pokud budete mít cestu kolem, doporučuji. Už jen třeba aby jste si vyzkoušeli, jaké to je chodit po křivé podlaze... Následné posezení v Hundertwassercafé s nepříjmným číšníkem a dvěma českými byznysmeny jako jedinými hosty mi připomnělo, že už brzy se vracím do Prahy, kde je takové prostředí denním chlébem.

Protože mám hromadnou dopravu zadarmo a mnoho jsem toho ještě neviděl, často se toulám Vídní jako za mlada - tramvají a pěšky. Bylo zajímavé vidět například Pötzleinsdorf a Gersthof, kde v jedné uliční řadě stojí obkročmo vždy historický chudinský domek a luxusní vila - naprosto přesně, jako když se vyťukává rytmus. Rovněž Nussdorf za dne vypadá poněkud jinak. Zima mi dala mnoho míst poznat jenom za tmy...

Také jsem měl svou poslední přednášky na Wirtschaftsuni. Ačkoli jsem tam nebyl naposledy, nemohl jsem se ubránit tomu ji nevyfotit. Ostatní dosavadní fotky z ledna můžete shlédnout zde.

O víkendu jsme pak navštívili Hochkar - lyžařské středisko v 1800 m.n.m. Večer tomu předcházelo smažení řízků do chleba - tradiční krmě českých lyžařů, které jsme pak, jak se to česky dělá, snědli v appress-sci deštníkovém baru, kde jsme ale konzumovali takřka celý den, protože teplé počasí se silným deštěm a studeným prudkým větrem žádným vrcholným lyřařským zážitkům nenahrávalo. Pršet přestalo teprve ke konci lyžování, takže, vědouce, kde jsa, jsem si konečně mohl pořádně vyzkoušet půjčené carvingové lyže. Přesto milý zážitek. Photoset zde.

Obloha dneska

Obloha se dneska zahalila do tří barev a vzduch je zase plný příslibů. Možná se ještě budeme brodit po pás řekou závějí, nic už nám ale nevezme slepou naději, že čas zase přináší nové vůně.

Čaj o páté

Tak konečně! Byl jsem na svém prvním a zatím posledním Čaji o páté, který pořádá Vlastenecká omladina, spolek rakouských čechů ve Vídni. České pivo a chlebíčky s pomzánkou, plno super lidí. Doufám, že v rámci víkendových návštěv se někdy zase zastavím. Velmi příjemné!

Kdesi jsem tady vlhce uronil slzu nad Itálií. navštívil jsem ji! Rozhodně doporučuji dočasnou výstavu Traum von Süden, která se koná v Gemäldegalerie Akademie der bildenden Künste na pompézním Schillerplatzu a zahrnuje rovněž stálou expozici s umělci jako Bosch, Rembrandt, Cranach, Rubens atd. Zajímavostí je, že tato sbírka původně sloužila a má sloužit studentům umění stále funkční Akademie. Další zajímavostí je, že do prvního patra stoupáte asi po čtyřech schodištích - v běžném architektonickém pojetí by se jednalo asi tak o druhé až třetí patro. Výstavu můžete navštívit až 9. března 2008 - ideální pro zahřátí ve studených zimních měsících po té, co Punschstandly zavřely.

Patrick Bergman

Veronika na svých (nebo ve svých) "Cintech" (nebo v rámci "Cintání") zmínila Patricka Bergmana. Pokud vám aspoň trochu vyhovoval St. Germain, tedy snesitelně elektronizovaná muzika (SEM :-), určitě se necháte příjemně ovívat také o něco melodičtějším Bergmanem. Soubory (viz. link) jsou ke stažení zadarmo, bohužel v poněkud nabubřelém formátu.

Suky revisited

Před více jak rokem a půl jsem pod dojmem bajkování na Šumavě napsal o tom, jak suky (sojové řezy) táhnou světem. Mezitím se ukázalo, že to s nimi není až tak horké. Nové Suky úplně zmizely a ty původní s malým "s" se v nové příchuti už také nedělají.

A nebo je to tím, že jsem začal na švihu pít víc piva a suky ignoruji?

Výpověď z Vídně

Tak jsem se dnes vrátil z oběda a na posteli ležela závazná výpověď z Vídně: Sbalte kufry a do 31. vypadněte.

Plánoval jsem to vzhledem k okolnostem tak jako tak, ale tady, černé na bílém, to zamrazilo. Nic ale netrvá věčně. Tedy ne dál než do 27. 1. :-)

Sejde na tom

Sejde na tom, jak mi uznají moje studijní výsledky z Vídně. Pokud ale ideálně, což se může stát, zbyde mi do dalšího semestru dostudovat 12-15 kreditů a to odpovídá přibližně 2-3 předmětům, což je nic. Asi jsem to na začátku nějak přepálil. Každopádně ideální konstelace pro to učit se na státnice a dodělat diplomovou práci.

Itálie

Chybí mi Itálie, kouzelná to země. Když bych se měl rozhodnout, kam letos jet - zda do nových končin nebo zase "někam do Itálie", asi bych váhal.

Piji italskou kávu, poslouchám italskou muziku, jím italské sýry a občas s tatíkem popijeme italské víno, jen ta Itálie nikde... Ale blíží se doba, kdy se podívám na italské hory a navíc tam možná pojedu skrze nádherné Val di Sole.

Starbucks otevře v Praze

Konečně pořádná kavárna! Starbucks v Praze otevře koncem ledna na Malostranském náměstí. Praha se tak zařadí po bok měst, která mají svou Starbucks kavárnu na jednom z nejexponovanějších míst. Pražská kavárenská kultura (existuje-li něco takového) mi nepřijde nepříjmená, takže nevidím důvod, abych Starbucks nějak vyhledával. Také ale nejsem jeho odpůrcem. Filozofie řetězce je totiž, řekněme, rozumná - krom fast-foodového stylu obsluhy si zakládám na sympatickém prostředí, dobrém standardizovaném produktu a velkém výběru. Ačkoli menší specializované obchody kávou již existují (Ebel, Nespresso, Emporio café, Dům kávy), onu "kávovou kulturu" tedy spíše obohatí, než otupí.

Prší prší

A je po sněhu. Všechna ta křehká krása včerejška padla za oběť vlhkým slzám rychleji než mohla vtisknout obrázek zimnímu světu.

Švejnar

Opět se divím, když se i poměrně inteligentní lidé neustále baví o tom, kde bude Švejnar platit daně, kolik toho ví o Čechách, jak mluví jeho manželka, jak jsou jeho názory konzistentní... Lidi!!! Prezidentští kandidáti jsou jen nastrčenými panáky mocenských klik. Nevolí se podle vlastností tak, jako když kupujeme auto, ale podle toho, jak se mocenské bloky dohodnou. Výsledný panák je pak protlačen.

V takovém případě je mezi kandidáty jeden jediný rozdíl: Klause už nikdo nezmění, ať je mu to jakkoli na škodu nebo k dobru, zatímco volitelnost Švejnara se mění podle toho, jak jej volitelskému sboru za ním stojící mocenský blok přežvýká. Tak jako na vás zákonodárci neberou ohled v jiných věcech (maximálně své rozporné činy JINAK okomentují), tak ho na vás nebudou brát ani při volbě prezidenta, proto si ušetřete pitomé debaty a pojďte se raději radovat třeba z toho, že letos se otevřou tunely pod Vítkovem.

Zboostřená Koruna

Jak tak na to koukám, tak zprávy o rekordní inflaci Korunou pouze "zahýbaly", ale návazné uklidňující zprávy ji opět učesaly na původní trend boření rekordů. Takže obava byla zbytečná. Nejméně do konce ledna až března, kdy budou postupně zveřejňovány souhrnné statistiky, a kdy by mohlo dojít opět k mírnému "zhupu" nebo naopak dalšímu "naboostření" pozitivními výstupy. Jdu si vyměnit za Eura :-)

Mimochodem, jestli mne zrak nešálí, má ČNB hezkou novou stránku. Nu jen tak dále.

Nový portál Apetit

Ne že bych si to nechal zaplatit. Prostě mi vyvstala myšlenka, a tak jsem předělal portál Apetitu Praha do ještě úhlednější podoby. Můžete posoudit pod odkazem.

To dokazuje, že dělat stránky mne opravdu baví :-) Navíc z nemoci ještě nejsem na 100% vyléčen, takže čas se našel.

Tramvaj Bratislava - Vídeň

Víte, že kdysi jezdila mezi Vídní a Bratislavou normálněrozchodná elektrická dráha? Nejednalo se tak docela o tramvaj, charakterem to byl spíše hybrid. Ve Vídni a thedejším Pressburgu končila na ulicích jako tramvaj, většinu své cesty však připomínala spíše lehkou železnici. Také soupravy (částečně elektrické motorové vozy, částečně vagóny tažené elektrickou lokomotivou) pouze nejasně určovaly povahu provozu. Trať byla provozována na dvou napětích a k mému překvapení nikdy nebyla docela zrušena. Ačkoli po válce byl provoz postupně obnoven pouze do Wolfsthal, konec tratě v centru Vídně byl snesen a využit na obnovu dalších úseků a provoz mezi Wolfsthalem a Národním divadlem v Bratislavě již nebyl obnoven.

Na začátku 90. let 20. století se v euforii vyrojily nápady na opětovné prodloužení až do Bratislavy. Nyní tyto diskuse opět nabývají na vážnosti, ovšem existují navyjasněná stanoviska - např. co se stávajícím provozem na existující trati? Jedním si můžeme být jisti. Jestliže je vyřídilka rakouských spoluobčanů alespoň trochu stejná jako ta naše, provozu se hnedtak nedočkáme. Doma bychom mohli hledat kupu příkladů (lehká železnice do Ruzyně, tramvaj do Malešic, Bohnic nebo na Radlickou). Zahájení provozu bylo však navrženo na 2012/13 - krátce zde.

Obrázek výše ukazuje torzo trati na hranicích mezi Slovenskem a Rakouskem.

Vše nejlepší do roku 2008!!!

Tento blog vstupuje do čtvrtého roku své plodné činnosti. Za celé tři roky jsem nedostal pocit, že psát sem nedává smysl, což mne neustále a znovu mile překvapuje. A tímto bych ti, milý čtenáři (čtenářko), chtěl popřát vše nejlepší také do roku 2008. Ať už jsi anonymní nebo stálý, ať se ti líbí nebo ne, díky za tvé přístupy! ;-) Ať se máš v roce 2008 nejméně tak pěkně jako v roce 2007. Ať se ti plní přání, ale ne všechna, aby se bylo na co těšit a na čem pracovat. Ať tě mají všischni rádi, ale ne úplně všcihni, abys měl(a) čas také na sebe, na zvířátka a na tento blog. Ať je ti materiálně blaze, ale ne moc, ať nemlaskáš a ať si máš čím udělat radost přespříště. Ať ti chutná, ale s mírou, ať bříško nebolí. Ať zdraví slouží, ale ne úplně, aby mohlo být příští rok ještě lepší.

PFfffffff 2008!!! ;-)

Bruce Springsteen: Magic (2007)

Bruce Springsteen je umělec, ačkoli se v čase mění, vždy zůstal věrný svým schématům. Nepatří mezi ty, kteří by světovou hudbu nějak zásadně formovali novotami. Proto lze i jeho novinku nahlížet více než pozitivně.

Deska je velmi podobná například albu Rising (2002), ovšem najdeme tady více vážných momentů, na kterých ucho posluchače ulpívá. Svižnější písničky se nesou v duchu "full house", hraje se na doslova všechny nástroje (kytara, akustika, dechy, klavír i klávesy), čímž je právě částečně definován "americký" lehce přeplácaný styl Bruce Springsteena. Když k tomu přidáme ještě trochu národní hrdosti, máme tu klasiku.

Album se velmi dobře poslouchá a ačkoli je ke konci klidnější (zahrnuje i téměř čistě akustické poklidné kousky) a rovněž ke konci zraje, z jeho poslechu si velký dojem neodneseme. Přesto, například ve srovnání s uvedeným Rising, je to vyváženější kousek a zaslouží si chválu. Klasický rock Bruce Springsteena, hodnocení 3-4 z 5.

Vánoce

Ležím v posteli a pochrchlávám si. Silvestr mám vyřešený, budu v posteli. Štědrý den byl ale ve starém stylu, jak to má být. Brzký budík, abych mohl zadělat na chleba a vyrazit na bajkový vánoční sraz na Točnou. Nicméně jsem se probudil s takovou rýmou, že jsem budík típl a pak šel rovnou zadělat na chleba. Oběd vskutku žádný, a pak už tradiční návštěva Chez Marcel na Haštalu (proč zrovna tam? Proč ne?). Nakonec vyzvednout babičku a výborná opulentní večeře o několika chodech, víno, dárky, radost.

No a 25. se mi na Sázavě během půl hodiny po návratu zvenku udělalo tak mizerně, že jsem myslel, že nepřežiju noc. Divný pocit, když vám cosi nedovolí se nadechnout. Musím říct, že Ústřední vojenská nemocnice se zahalila do elegantní róby, přesto je příjemné ležet doma.

Moje školní povnnosti ve Vídni jsou hotové. Kéž by to tak šlo i na VŠE příští semestr.

Zimní slunovrat

Připijme na zimní slunovrat. Dlouhé noci začnou ubírat na síle a krátké dny růst do krásy. Letos 22. prosince v 0:22 (hezká shoda čísel).

A veliká radost maličkého národa: připijme na Schengen! To, co nám "skvělá" EU jako členovi dlouho upírala, základní svoboda, je konečně tady. Autobus přibrzdil, namířil přední nápravu mezi bariéry, jemným zhupem přidal a hraniční přechod smutně zející prázdnotou a zahalený mlhou projel v osmdesáti kilometrech za hodinu. Nikde žádné modré majáky, nikde přestřelka. Klid. A to to tak trvalo.

Opět domů

No tak jsou tu Vánoce a já jedu opět domů. Když se dostanu na autobus na Praterstern a nezemřu předtím na spánkový deficit, můžu říct, že jsem poslední týden přežil.

A musím také říct, že se těším. Přecejen, Vánoce!

Fejeton?

Jak tak pozoruji výrobce kol a cyklokomponent, přestává mi vadit morální zastarávání. Vždyť když se to tak vezme, nová generace produktu se s velkým humbukem spouští, aby se pak mohla v příští generaci vráti se všemi chybami ta stará. Některé firmy přicházejí s novými lehčími a možná také lepšími rámy, to ano, ale za jakou cenu? Když si člověk "musí" koupit karbon, je to přínos? Většinou jde však pouze o marketing. Třeba když si přečtete popis jakéhokoli kola od Specialized, spočtěte schválně kolikrát bylo použito slovo "nový" nebo "přepracovaný". A pak si srvonejte s modelem z minulého roku. Bez rozdílu? Kliky, přehazovačka? Možná. Ale třeba zrovna přepracované kliky Shimano XT váží víc než ty nepřepracované a vytváří tak velký prostor pro uvedení nových odlehčených klik za 2 roky... a přehazovačka? Je o 10 gramů lehčí a má nový design. To u kola, které váží 14 kilo, opravdu zboří svět a rozhodně to stojí za to, aby si zákazník tučně připlatil.

Party Week Coming

Tak se to začalo tím, že to skončilo dnes k ránu. Zpívací party, která jistě způsobila, že kebab v okolních bytech se vařil smažil. A pokračuje nedělní Rave party na Panoramě, pondělní Good Bye party na Haus Erasmus, úterním vánočním posezením u Evy a ve čtvrtek zboříme Vídeň! Zentimeter, Christkindlmärkte atd....

Nějak mi tam nepasuje středa, ale možná budu ještě rád. Se svým založením k monster party.

Včera jsem také vyzkoušel Montana Marlborough, který kdysi doporučil Martin. No Martine, velmi dobré, jiskrné, ovocné ale snad až tak, že skoro kýčovité víno. Prostě Sauvignon Blanc, co čekat? Jako Sauvignon B. výjimečné. Fotky z party po odkazem.

Dobré zprávy

Vzpomínáte na autobusy Ikarus? Tzv. čabajky? Rezavě červené autobusy, ve kterých topení nehřálo a osvětlení bylo sporé? Vzpomínám na cesty Ikarusem do Sázavy jako dítě nebo když ještě jezdily na sídliště, kde bydlí dědeček s babičkou. Maďarská továrna, která je vyráběla, končí. Kus nešťastné historie odchází.

Díky bohu! USA zabránily tomu, aby konference o klimatu na Bali měla drastické následky. Byl pouze přijat protokol o protokolu. Nikdo nám tudíž nebude, alespoň v brzké době, nutit, aby naše auta jezdila na mleté oříšky a elektrická energie se vyráběla v kávovém hrníčku mícháním lžičkou. Bitva je vyhraná, ale válka dále zuří... a to se bojím, že ČR bojuje na špatné straně barikády.

To, co jsem se učil v ekonomii, funguje. Když na idnes někdy ve středu napsali, že oznámení vysoké inflace drží kurz koruny vysoko, vyskočil jsem ze židle. Naštěstí se potvrzuje, že tomu tak není a že inflace naší měnu sráží na kolena. Naštěstí, bohužel. Až se situace usadí, kurz začne zase posilovat. To nemusí trvat dlouho. Ale než opět dosáhne hranice 26€ a 17USD může (samozřejmě nemusí) trvat věky. Snad se naší měně zpraví nálada, až Banka Grande oznámí nějaké pozitivní výsledky.

rakušané zablokují kvůli Temelínu silnici na Linec. Ve Vídni neviděno neslyšeno. Tady mají totiž svých problémů dost.

Další dobrá zpráva (dodatečná) je, že české tramvaje jezdí od nynějška v Seattlu. Ačkoli se to nezdá, jsou to tramvaje stejné konstrukce jako idnesem opovrhované Porsche. To znamená, že se v USA buď snažili ušetřit, a nebo nikdy neviděli Siemens a podobné... Pro zemi, kde někdejší kvetoucí průmysl takřka zkrachoval, je to každopádně do jisté míry úspěch.

Posledni dobrá zpráva je, že jsem právě snědl housku s marmeládou a zapil ji pivem. Stalo se to tak, že jsem si dal housku a nevšiml si piva v lahvi, které je nedopité. No a pak už to bylo :-)

Veselé Velikonoce

A protože se blíží Vánoce, přeji vám, milí přátelé, veselé Velikonoce. Přemýšlím, co bude o Velikonocích. Bude zase duben. Proklatý měsíc, kdy člověk muí začít psát seminární práce, místo aby se radoval z přicházejícho jara. sejde na tom, kolik bude práce kromě toho. V každém případě to budou další vysokoškolské velikonoce naprd.

Co jsem přišel ze školy, uplynulo docela dost času a já ještě nehrábl do seminárky. Přemýšlím, co mi to přináší, psát seminárky. Zabíjí to kreativitu. Demotivuje to využívat volný čas k vlastnímu rozvoji. Zabírá to čas, ve kterém by se člověk mohl učit na zkoušky. Někdo by těn systém měl změnit, třeba aspoň definovat tak, aby ta seminárka něco naučila.

Ale těším se na vinný večer. Přeji šťastné Velikonce!

Robert Plant & Alison Krauss: Raising Sand (2007)

Když jsem si šel pro novou desku Roberta Planta, ještě jsem nevěděl, jaké se chystá překvapení - totiž že po Strange Sensation se po bok bývalého "zepelína" přidala folková zpěvačka Alison Krauss. Trochu jsem se bál, že vznikne nudná směs kýčovitě laděných písní, ale už to, že sám Plant vždy trochu inklinoval k folku slibovalo cosi více, cosi jako když Gary Moore začal hrát blues a vůbec to nebylo špatné.

Nemůžeme říct, že by se plant ve folku našel, alespoň zatím ne - tak jako Led Zeppelin folkové prvky nikdy nezasadili do své hudby úplně. Přesto je tato kombinace překvapivě přirozená. Dokonce bychom mohli hledat jistou shodnou polohu s albem Dreamland z roku 2002.

Písně jsou velice jednoduše pojaté elektrickou kytarou, basovou kytarou a bicími doprovázené. Správně uchopeno, chybí housle, klávesy nebo cokoli, co by vytvářelo zybtečně kýčovitý nádech duetů. Zpěvu se pak chopil převážně Plant sám, popřípadě se jedná o duet. Alison Krauss se většinou tlačí spíše do pozadí, ale přesto krásně dokresluji jinak dobře suché pojetí. Nemyslete si však - deska je poměrně úderná, akorát zvláštním způsobem - právě jako byl již zmíněný Dreamland. A nakonec, abych nepřeháněl, na své si přijdou i kýčaři, ale pouze ve velice příjemné formě. Pro celkové přirovnání se mi nabízí také folk-rock Neila Younga - rovněž jak suché, tak i hladivé. Plant však nabízí v textech raději tradičnější pojetí.

Na desce najdeme již známou Please read the letter z Walking to Clarksdale. Diamantem celého alba je pak Trampled Rose, výjimečná tím, že zpívá pouze Alison Krauss, ale především také svým ztvárněním - syrová, magická velmi jednoduchá hudba a táhlé tajemné vytí způsobí až mražení v kostech.

Ačkoli se to zdá neuvěřitelné, doporučil bych desku pro její muzikální kvality i (nebo především) posluchačům rocku. Plant vytvořil dobrý produkt, který jeho pestrou řadu počinů ještě rozhodně mile zpestřil. Historie album možná nedocení, rozhodně si ale zaslouží hodnocení 4 z 5.

Co udělá Facebook

...když schválně necháváte ležet výzvy na různé nesmysly typu snowball fight, superwall ap.? Když se jich nahromadí moc, prostě vám je smázne. Konečně něco, co se řeší samo. Ještě by to mělo dávat vědět odesílatelům: uživatel Ladislav Beneš se na váš nesmysl laskavě vys#&l.

Nový Superb

Na tom jednom až dvou obrázcích, které Škoda zveřejnila, připomíná nový superb nápadně některý modely automobilky Saab (zvláště široká kapota ohrnutá přes světla, tvar chladiče a vyříznutá světla). Že by repositioning?

Každopádně špatně to nevypadá. Ale je to zatím jen tvář nastavená k prvnímu polibku. Uvidíme.

Tyvoe, Koruna!

Čekal jsem, že Koruna na zprávy o inflaci zareaguje spíše oslabením, a ona si místo toho zřejmě hodlá spadnout pod 26 Kč za Euro. Lidi, proboha! Vždyť to ČNB zas tolik v rukách nemá, bude zvyšovat úroky až se z ní bude kouřit, a stejně s tím nic neudělá, protože zvýšení cen je výsledkem spekulativních kroků na straně výrobců potravin a také pravděpodobně rosroucích cen paliv.

Tak mne napadá...

Tak mne napadá, že jsem po dlouhé době včera lehnul do postele, a jak tak chci nastavit budík, vidím na displeji 23:45. Lidi, já šel spát před půlnocí!!!

Digitální fotografie

Vymysleli digitální fotografii. Znamená to, že se můžeme neohraničeně celé hodiny hrabat vlastní minulostí nebo minulostí jiných a nechat přítomnost plavat. Prazvláštní. Digitální fotografie posunula smysl fotografování úplně jinam.

Napadlo mne nechat vyvolat fotky ze zrcadlovky, které jsem kdysi dávno na gymnáziu udělal. Pak jsem si ale uvědomil, že jejich sdělení by bylo velmi mnohoznačné a že vlastně nepatří do dnešní doby. Tak to asi neudělám.

Lenovo shit!

Necelý rok starý notebook, rozhodně ne každý den používaný. Vymění základní desku kvůli rozbité čtečce karet. Nová základní deska se nesnenese s baterkou. Vymění tam ještě něco, aby fungovala baterka. Nefunguje wi-fi, protože s novou základní deskou se nesnese Lenovo Shitsoftware. Odinstaluji tedy wi-fi software a používám Windowsový. Postupně však zjišťuji, že nefungují ani další věci jako třeba přepínání obrazovky při prezentaci, mediální tlačítka... Aktualizuji tedy naivně software přes Lenovo take care nebo jak se to jmenuje a nefunguje dál nic, navíc se mi notebook startuje 5 minut. Lenovo sucks a jejich servis, co provedl tu opravu, dvojnásob.

Podobné jako automatická aktualizace Nokia PC Suite nedávno. Vymýšlí ten software nějakej úchylák kolenem nebo co?

Strategický víkend v Nasswaldu

V rámci předmětu 1111 Strategic management pořádaného Gernotem Maierem se každý rok vyjíždí na víkendový seminář do Nasswaldu (víska v "předalpí" - nápadně připomíná Krkonoše). Protože jsem zaslechl, že si to nemohu nechat ujít, přihlásil jsem se.

Cílem víkendu bylo odprezentovat skupinové práce na vybrané případové studie. Případovou studii náš tým vytvořil během odpoledne a tak se už vlatsně nemohlo jednat o nic jiného než o u "ultimate party". Rozvláčná cesta do hotýlku Raxkönig trvala od dvou odpoledne v pátek téměř do sedmi večer. Přivítala nás sekaná, panák slivovice a pivo zdarma.

Jak vypadaly večery můžete shlédnout pod odkazem. V sobotu večer hrála dechovka a Červený kříž servíroval punč - asi nám tím měl zachránit život. Stát v předalpí na návsi s místními a hřát si ruce o hrníček punče nad ohněm zapáleném ve vyklotlaném pařezu bylo moc milé.

Milou atmosféru dělali především Španělé, kteří se střískali už po cestě a pak už nevystřízlivěli, nasswaldský král - připopilý děda s pérem na klobouku, místní štamgast a pak sám Gernot, který se "slušně odvázal".

Neil Young: Chrome Dreams II (2007)

Po roce je tu opět další album plodného kanadského umělce. Už na první poslech je to klasický Neil Young - se všemi klady i zápory. Nic netradičního jako Greendale nečekejte.

Název alba si autor vypůjčil z nevydaného alba z roku 1977. Tracklist je však ryze dnešní, většina skladeb z původní desky byla již totiž vydána na dalších deskách v pozměněné podobě.

Celá novinka stojí na dvou pilířích - monumentálních youngovské dlouhohrající klasice Ordinary People a No Hidden Path. Oběma skladbám dominuje elekrická kytara, přičemž první se nese v pomalém houpavém rytmu, doprovázená vraznými dechovými nástroji tak, jak to bylo navozeno již na Living with War (2006 - moje recenze zde), zatímco druhá je svižnější. Obě jsou však typický živě znějící profesionální jam s trváním déle než 10 minut, ačkoli tak syrově rockový zvuk jako třeba u Ragged Glory (1990) nelze čekat. Zbylé písničky jsou pak Youngovské countryrockové "kytarovky" a pramálo se liší od těch ze 70. let. Snad právě to by mohl posluchač nové desce vyčítat. Rozhodně nečekejte výrazný zvuk akustické kytary - celek sjednocuje jistá unylost.

Texty nejsou tentokrát tak divoce politicky laděné, přesto se však jedná o protest songy, což ne každého posluchače potěší. A po čistě protibushovském Living with the war se dokonce dočkávámě jistého zobecnění.

Celkově se jedná o velmi dobrou desku. Dějiny psát nebude, ale při poslechu nikdy nezklame. Ono se ani po silných albech Greendale (2003) a Prairie Wind (2005 - moje recenze zde) není čemu divit. Neil Young se svým nezaměnitelným stylem daným i jeho hlasem, ale především zvukem elektrické kytary vytvořil pilíř světového rocku, který už nikdy nebude možné opomenout. Novinka je jedna z jeho poctivě vypálených cihliček. V kontextu autorovy tvorby bych albu udělil 3 z 5, jinak se ale kloním k 4 z 5.

Jak vykriplit Nokii

Aneb jak vykriplit software PC Suite. Abyste si mohli na Microsoft XP service pack 2 nainstalovat nové funkční PC Suite, musíte nejdříve odinstalovat staré nefunkční. Jenže to samo nejde.

Ačkoli se na začátku vše tváří jednoduše (vyberte typ telefonu, stáhněte Suite, poklepejte na instalaci, nechte se vést, hotovo?), vše se zadrhne právě při automatickém odinstalování starší verze. Nejde to. Myslím, že většina uživatelů PC nikdy neslyšela o "přidat nebo odebrat programy" a pokud slyšela, stejně to nepomůže. Ani čistítka registru a ruční smáznutí nepomůže. PC Suite se jeví jako přízrak stále znovu, po každém restartu. Fóra radí stáhnout vylepšenou deinstalační utilitu od Microsoftu, ale dojde až sem moje maminka? A má na tohle normální zaměstnaný člověk čas? Jenže ono ani to nepomůže. Takže musíte použít kombinaci všech možných nástrojů a inkriminovaný adresář nakonec stejně smazat ručně. Žůžo - nebo ne? Asi jsem ztratil smysl pro humor...

Jaktože jezdí vídeňské tramvaje na čas?

Nejsou ani moc oddělené od aut, ani nemají na semaforech přednost, přesto jedou podle řádu. Jak to dělají? Především tak, že když náhodou nedostane na semaforu červenou, tak si na ní drze počká. A červená ve Vídni bez ohledu na vytíženost ulice trvá dlouho. Tak ten úsek, který v Praze o něco novější tramvaje i při nízké rychlosti ujedou za 5 minut, ujede ta stará Vídeňská stylem stop-start-stop-start za 10 minut. Podle toho jsou nastavené i řády - malý úsek jedete dlouho, ale zato podle řádu. To, že pěšky budete podobně rychlí, vám nepomůže. V obou případech to bude pomalu. A pokud by vás napadlo jet autem, budete navíc čekat v zácpě a těžko pak hledat místo k parkování. Eile mit Weile.

Rasismus?

Na mém patře na koleji žijí tři Pakistánci. Třetí i s rodinou bydlí v apartmánu na chodbě. To znamená, že tvoří více než třetinu zdejší populace.

Pravidelně za sebou nechávají bordel v kuchyni a většina z nich neodpoví na pozdrav. Hlavní, co vadí, je ale onen bordel v kuchyni. Pokud chcete vařit, musíte vzít hadřík a kuchyni si nejprve uklidit (což trvá asi 45 sekund, ale PŘECE). Není tomu dávno, co byla Stockversammlung. Byl tam i jeden z milých Pakistánců a bylo výslovně řečeno, bez nátlaku, na nikoho konkrétního, že kuchyňka se má uklízet a že byl za tímto účelem ze společného zakoupen hadřík a houbičky. Nakonec se onen člověk dokonce přihlásil, že vyčistí mikrovlnku.

Nuže. Dnes dopoledne přišla Putzfrau a vyleštila do čista kuchyňku - dělal jsem si zrovna snídani, kolem jedenácté. Pakistánec, zatímco si vařil oběd kolem dvanácté, se dal do leštění mikrovlnky, která ve výsledku byla docela čistá. Ale když opustil kuchyňku ve 12.30, kdy já jsem si přišel dát jídlo, byla kuchyňka výjma mikrovlnky zase zaprasená.

Nemám ty chlapce moc rád, jsou to od přírody nepřizpůsobitelná prasata. Je to rasismus? Z pohledu nějakého chairmana pro lidská práva, který sedí v kožené chair daleko od lidí a jejich práv, jistě je. Z mého pohledu je to spíš PRASISMUS...

Sobota, Lazebník sevillský

Opera mne nikdy příliš neoslovovala. Nedokázal jsem se soustředit na poměrně komplikovanou muziku kaženou křečovitě vsazeným dějem. Lazebník sevillský (Il barbiere di Siviglia), opera z roku 1816 od Gioacchina Rossiniho mne ale přesvědčila, že tomu může být i jinak. Lehoučká hudba s výtaznějšími motivy místy velmi dobře přiléhala ke zpěvu a k ději, který samotný svou lehkostí až komediálností strhoval. Taková nesymfonická forma opery už je přijatelná. A to za 2€...

Tomu odpovídala také fronta na pokladny a zaplněnost jeviště, která mnohonásobně přesáhla to, co už jsem viděl (neviděl jsem mnoho :-).

Zbytek soboty byl také krásný. Na svých dlouhých vratkých nohách jsem se probruslil odpolednem a přes Operu se dostal až na megaakci CyberCampus slaví 8 let. Cítím, že peněženka mne už delší dobu nemá ráda.

A na Währinger Strasse ve stánku na stanici jsem měl Käsekreiner, který byl konečně docela dobrý...

Neblaze proslulé české večeře

Další česká večeře, kde se mluvilo spíše německy, se konala u Davida Zlámala (v němčině Dáfid Clamal) v Hernals. Na menu byla výtečná bramboračka, nádivka, lívanečky a nakonec punč!

Díky Davidovi i Veronice za boží event. Bláznivé fotky zde a zde.

Teď se chystáme na Tour de Punsch.

Aleš Kubita

Aleš. Zase tak moc ho neznám. Teď jsem se dozvěděl, že dokončil film.

Je docela zajímavé, že někdo, kdo hraje u táboráku na kytaru, se pak najednou rozhodne a natočí film. Podívejte se na stránky pod odkazem. Kromě fotek z filmu Bezvětří tam lze stáhnout a poslechnout překvapivě dobrý soundtrack z vlastní dílny autora.

Update: Film Bezvětří bude mít premiéru 9.1. 2008 od 19.00 v Palace Cinemas Slovanský dům!

Žehlím

Pozdrav z Vídně aneb "kde je maminka"?

Migrace na Facebook

Konečně v tom mám jasno. Momentky a přátelé na Facebook, FOTKY na Flickr. Postupně tak hodlám přenést téměř veškeré "společenské" fotky z Flickru, takže se nedivte, kdyby vám přišlo upozornění "Ladislav tagged you".

A jak tak "migruji", uvědomuji si, že jaro a léto 2006 byly asi nejkrásnější v mém životě. Z prachu a trosek strašlivé porážky jsem se postupně zvednul, dostal dvě náplasti, jednu v podobě bakalářského titulu. Každou odpracovanou korunu jsem převrátil dvakrát, ale zato jsem přesně věděl, kam to léto padne.

Poslední zvonění, sestřička odmaturovala, pivo na Zahrádkách, nový celoodpružený bajk v Praze, Krkonoše a Martinova chalupa, kde i v červnu sněžilo a výteční pstruzi, velmi rychle a pěkně vyhotovené stránky Coffee and Cigars, bakalářská zkouška, krásný měsíc červen v galerii a na kole, Michalova táborová diktatura, překrásná Šumava s Pavlou a tatínkovým BMW, pekelně horké Hostýnské vrchy na kolech, umouněné ale fascinující Vysoké Tatry s Michalem, skoro měsíc v Itálii, rozporuplný leč krásný, sklizeň vína, shledání v Praze, měsíc v domě sám pro sebe a pak už krásný podzim a tak dále. A mezitím práce - vždy jen na vyžádání a tolik, aby pokryla náklady. Nostalgie z fotek...

Tak teď

Tak teď už teda začínám mít fakt docela cyklistickej absťák...

A z modré obálky si beru dalších padesát Euro.

A dochází mi Johnny Becher...

Ach jo

Pořád jen nějak těžko můžu uvěřit tomu, že nemám N73. Všechny moje poznámky v kalendáři jsou pryč, všechny moje schůzky, časy a místa srazů, školy, příjezdů a odjezdů... Kontakty mám nazálohované někdy na jaře v Praze. Lepší než nic. Ale fakt, že si teď všechno budu muset znovu najít a napsat na papírky nebo do nějakého přerostlého diáře, mne plísní. Proč taková smůla? :-(((

F#######ck!

Nešťastnou náhodou ležel ráno na mém stole jeden telefon. Šťastnou náhodou tam kolem poledne ležely dva telefony a já si mohl oddechnout. Teď tam leží jiný a je zase jen jeden. Moje čistá ztráta za dnešek je asi 9 tisíc.

Voe, musíš bejt buďto totálně sjetej nebo vyhulenej.

Jsem lucky boy. Tím, že dokončím nějaké stránky, vydělám akorát tak na čistou obnovu svého telefonního parku (plusmínus). A tak si nějak tak říkám, proč má smysl se snažit. Hlady mne socialisti umřít nenechají a to málo "navíc", co budu mít, zatím z větší části od rodičů (ale čistě hypoteticky jednou vlastní prací vytvořené), poztrácím nebo si nechám ukrást.

Pivko stojí 0,80€ a člověk ho vypije hned, takže jej nikdo neukradne. Když se rozbije nebo ztratí, je to pořád jen 0,80€...

Stránky

Hájek přecejen provozně zastarává. Kód stránek je poněkud těžkopádný. Při každém updatu se tedy snažím systém alespoň zjednodušovat. To, že jsou stránky "uvnitř" lepší, uživatel "navenek" bohužel nepozná.

Mlsným jazýčkům doporučuji navštívit sekci ovocné dorty. Jsou tam nové obrázky a při pohledu na ně se sbíhají sliny...

Telefon

Za malé nálezné je telefon zpátky! Kdo si mne již stihl vymazat, se nyní opět dovolá na 00436767986521.

Apetit Praha

Tímto oficiálně dokončuji stránky společnosti Apetit Praha. Stály mne mnoho trápení, zvláště zezačátku, kdy mi zcela chyběla inspirace. O to lépe mi to šlo ke konci, kdy jsem například cukrárnu zcela předělal v úplně novém lehkém duchu (posuďte kliknutím na nadpis). Myslím, že mohu být spokojen.

Opera

Za 3,50€ si můžete koupit špatné rakouské pivo a na dva hlty ho vypít nebo jít třeba do Opery (Staatsoper) na místa pěkně uprostřed hlediště přímo pod balkón. Co uděláte? Až doteď jsem pil pivo, ale tímto se věci mění.
Vídeňská Opera totiž propaguje kulturu a ví, že prodejem lístků za min. 80€ mladé lidi do hlediště nepřitáhne. Pokud si však v 5 hodin odpoledne stoupnete do fronty na pokladnu přístupnou zvláštním postranním vchodem pro "stojící", dostanete relativně rychle lístky, čímž se ocitnete na začátku fronty na Stehplätze před začátkem představení. Zde si zablokujete své místo tím, že na něm necháte přivázanou šálu, šátek nebo cokoli. Pak máte asi 35 minut, abyste si vyšli ven dát si kafíčko nebo jídlo. Není to žádný komfort, ale ušetříte 80€, které byste s hodinovým platem 10€ vydělali za 8 hodin práce - tedy jeden den - a vidíte špičkovou operu.
Já viděl Fidelia a stálo to skutečně za to, ačkoli si vyhrazuji právo opeře absolutně nerozumět!

Christkindlmarkt

Aby to nevypadalo, že jsem ve zcela špatné náladě ze ztráty osobní věci: nejsem. Nápravu učinil vánoční punč, svařáček, Maroni (kaštany v čokoládě) a Käsekrainer (sýrová klobáska) na Christkindlmarktu před Vídeňskou radnicí. Zjistil jsem, že to není úplně první trh - ten první byl otevřen již v pátek 16.11. na Spittelbergu (více zde).
Historie "trhů Jezulátka", které se konají mezi 16.11. a 9.1. je zmapována prameny až do roku 1626. Tehdy se ale trhy konaly před Stephansdomem. Na místo před radnicí se přesunuly od roku 1975. Většina z vídeňských však v dnešních časech končí již 24.12.

Smůla?

Včera jsem ztratil rakouský mobil se svými zahraničními kontakty. Vypadnul z kapsy, odkud mi předtím déle než měsíc nevypadnul. Protože jsem si ale přesně pamatoval, kde a jak jsem se pohyboval, našel jsem jej v parku zabodnutý do sněhu. Večer mi z dotyčné kapsy vypadnul znovu. Bohužel na místě, kde se pohybují lidé, kteří si telefon nejspíše ponechali i se SIM kartou.

Vadí mi všechno. To, že za novou kartu se stejným číslem musím dát 20€, což kvůli ceně neudělám. Vadí to, že nový telefon bude stát 1000kč - mne nebo tátu (nikdo jiný mi v tomhle nemůže být ochotný pomoct). Vadí mi nejistota, že nevím, jak to udělám. Vadí mi, že budu muset obnovit ztracené kontakty. Vadí mi, že když mi vypadnul jednou, řekl jsem si, že ho nechám ve stejné kapse, protože přece nedělám stojky, aby mi vypadnul znovu. Vadí mi, že předtím nikdy nevypadnul. Vadí mi, že je tak malý, že není cítit na těle. N73 takto neztratím nikdy. Okamžitě vím, že mne nikde nic netlačí, když jej nemám. Vadí mi, že jsem nebyl opilý, abych si mohl vyčítat něco jiného, než jen vastní blbost. Jsem nas###ej jako nikdy.

Hmmm?

...a připomíná mi to potok a odmrštěný bicykl. Strach je to! Strach z toho, že člověk spadne do vody. A naproti tomu síla se porvat, vědomí, že TAM je cesta přes potok otupené ovšem slepou nadějí, že jinde by cesta mohla být jednodušší. Hledání jehly v kupce sena. Racionální rozhodovatel najde jednu jehlu, nenechá ji ležet a už nehledá lepší, udělá spíše vše proto, aby tu jehlu z kupky vylovil.

And one day I'll be min'strell in the gallery, paint you picture of the queen and if i sometimes sing to a cinical degree, it's just a nonsense that it seems...

Hmmmm

Nějak mám pocit, že trošku nevím, co - ani ne tolik jak. Nechám se raději omezovat drobnostmi, než abych si připustil zásadní momenty.

A připomíná mi to, jak jsem pár dnů zpátky stál s kolem na rameni nad studeným potokem, smarákalo se. Cesta zpět přes mnohé brody, tařka nezdolná, v botách mokro, konec špatně zvolené cesty. Věděl jsem někde v podvědomí, že ten potok budu muset po několika málo kamenech přeskákat nevědouce, zda je pod listím kámen, kluzký kmen nebo jen několik dřívek, ale přesto jsem raději šmejdil dokola, vybíhal do stráně, hledal jiná místa. Nakonec jsem se rozhodl potok přejít. Dobrá, přešel jsem. Mohl jsem to však udělat třeba o 10 až 15 minut dřív.

A aby to nevypadalo jenom symbolicky, jak z příručky managera, na posledním kameni mi sklouzla noha, já sjel chodidlem do studené vody, a jak jsem se s absolutně mokrou nohou vydrápal na břeh, mrštil jsem vzteky nebohý bicykl do nejbližšího křoví, až upadlo zadní kolo... Směšné!!! :-(

Neděle a první vídeňský sníh

První sníh ve Vídni. Willhelmien to už před týdnem říkala. Že by na to ti seveřani měli nos? Vstal jsem do mrazivého křupavého nedělního rána a virtuální vůně pekařství mi nedala odolat jít si koupit čerstvé Semmeln. Po cestě jsem poměrně impulsivně nastřílel mnoho fotografického materiálu, Semmeln lehčeji promočil, a jak se teď vločky snáší... dvě fotečky se mi líbí, jsou na Flickru.

Co bych však udělal nejraději: Vzal bych bajka, přihustil pneumatiky a tlumič a domluvil cestu na svařáček podél Berounky k Pigimu. Pěkně alejí zasněžených topolů, od hlavy k patě ve Windstopperu a pak zase zpátky, šup pod deku. Nicméně ve Vídni se v neděli chodí na kávu, a tak je to dobře...

Jak tak sněží, zjišťuji, že Buena Vista Social Club se hodí neméně ke sněhu. Toť rytmus vloček...

Nový Neil Young

Asi před týdnem jsme jeli s tátou autem a bavili jsme se, že by Neil Young mohl vydat nové album - je divné, že přes rok už nic nevydal. No a je to tady! Vychází Chrome Dreams. Na Amazonu lze shlédnout videoklip 18 minut dlouhé písničky. V pozadí hudby, u níž každou chvíli čekáte, že se přidá druhý hlas aby s Youngem dohromady zazpíval Fountainebleau (se Stillsem, 1976), což svědčí o jistém opakování se, jsou promítány staré americké automobily (chrome) a hraje pomalá hudba na trhavou kytaru doprovázená trubkou ve stylu poslední desky Living with the War. Je to Young, jak má být. Hraje a hraje... někdy průměrně, ale vždy dlouho a starosvětsky:

Down at the factory, they're puttin' new windows in.
The vandals made a mess of things, and the homeless just walked right in.
Well, they worked here once, and they live here now, but they might work here again,
They're ordinary people.
And they're livin' in a nightmare, hard workin' people.
And they don't know how they go there, ordinary people.
And they think that you don't care, hard workin' people.

Mou recenzi naleznete zde.

X

Člověk jde někdy pro kousek naděje tak daleko, že už není cesta zpět. Jen stopy ve sněhu.

Trocha jedu

Flickr.

Tohle je podle mne špatné foto. Podle jistých logik Flickru ale dostane hodně komentářů (nemíním tím logik Flickru jako serveru, ale lidí publikujících na něm). Přitom je to momentka sochy. Nic víc. Může jí bez přemýšlení udělat kdokoli, kdo jde kolem. Bez fantazie.

Tohle je podle mne dobré foto. Nebylo lehké ho vzít tak, aby na něm vůbec něco bylo. Aby, když to tam je, to nebylo moc zrnité, rozmazané atd. a aby to mělo správnou barvu. Samozřejmě není nikterak skvělé ani dokonalé. Ale aspoň je se nad čím pozastavit.

Někdy si říkám, že se tohle promítá do celého života. Většinou je lepší to osedlat než se tím zaobírat.

Paolo Conte

Buena Vista Social Club jsou někdy dojemní, jindy muzikálně brilantní. Ital Paolo Conte je spíše jenom Ital. Stylově je těžké ho zařadit, poslouchat rovněž. Tak nějak jsem si italskou hudbu vždycky představoval, ačkoli ve skutečnosti taková spíše není. Jazz, folk, lidovka? Cokoli. Rozverné.

Hudebně

Student Agency mi přidala NOČNÍ spoj z Prahy do Vídně. Ideální. Tak jsem si to vždycky představoval.

Časy se mění. Shorter of breath one day closer to death.

Zase jsem jednou jednal. Mám trošku blbou náladu, i když se mi jen potvrdilo, co jsem už dlouho cítil. Věci skřípou a občas je dobré je rozhýbat. Tak jsem seknul s jedním vztahem, co mne dusil.

Po cestě do Prahy jsem poslouchal výhradně blues a někdy to musím zopakovat. Taková Stormy Monday od Garyho Moora se na první pohled nezdá geniální. Ale když posloucháte přes dvě minuty dlouhé kytarové sólo, zjistíte, že nástroje v pozadí jsou ve skutečnosti neuvěřitelně sladěné. Musíte se vrátit na začátek a vytočit hlasitost "nahoru". Pak vás to pohltí - hudební dialog nástrojů.

Přijel jsem

Přijel jsem do baráku, kde jsou všichni nanervy a proti sobě. Přijel jsem do baráku, kde na sebe všcihni křičí, místo aby se snažili problémy řešit. Přijel jsem v době, kdy se k tomu všemu staví čerpadlo. Je těžké se tou nervozitou nenakazit.

Uznávám, že tu ale asi působím trochu náměsíčně. "Synáček" z Vídně...

Jedu domů

Je pár hodin do odjezdu a tak si zase říkám, co to znamená. Jedu domů. Jedu domů. Nemůžu se zbavit pocitu uvnitř, že místo, kam se vracím, není víc doma než tam, kde teď jsem. Připadám si tak trochu bezcitný jako stroj. Jezdím z místa na místo, hraju pimpong s lidmi, užívám si šťastné pocity. Že by zrcadla, do kterých se tam dívám, ukazovala pravdu, kterou jsem už tisíckrát viděl?

Možná je to tím, že vnitřní hladinu pohody, chytré i hloupé úsudky, svoje city a svoje pocity si člověk vozí s sebou uvnitř sebe. Změnit svoje okolí. Jet domů. Změnit svoje okolí. Když pak otevřu kufry, uvidím daleko lépe, které city jsem přeceňoval a které jsem podcenil. Leží přede mnou na dlani. Jsem k nim lhostejnější a oni jsou takové menší, vzdálenější, protože neřádí uvnitř mojí hlavy, ale leží sbalené v kufru přede mnou. O to víc si jich ale vážím, vozím si je s sebou. Jedu domů.

Kolik stojí jídlo ve Vídni? #2

Nemůžu říct, že bych se úplně nudil. Jedna seminární práce mi ještě zbývá. Nicméně jsem pokročil ve znalostech.

Kolik tedy stojí připravit takové obyčejné penne?

• Penne (balení) 0,39€
• Sugo (celé) 1,50€
• Panenský olivový olej (odhadem) 0,45€
• Sůl/stroužek česneku (odhadem) 0,05€
• Pesto Genovese (odahdem) 0,15€
• Capari (třeba, odhadem) 0,10€
• Celkem 2,64€ (na tři porce, jedna tedy cca. 0,88€

To ujde. Má to však jeden háček. Jezte třikrát za sebou ty samé penne! Existují ale řešení. Jít mezitím do menzy, restaurace nebo si udělat salát a tím to proložit. Bohužel vám mezitím takové penne lehce zestárnou :-)

Idiot

Bender. Větší idiot se asi málokde vidí. Nad ruhou stranu, někdi tu zábavu pro lidi musí dělat.

Doporučuji dojít na konec videa, na galerii karambólů. začnete dostávat takový smíšený pocit ironie. Jak může někdo věnovat svoje tělo tolika extrémním pádům a nárazům dobrovolně? Velmi pěkný je taky strojek, na kterém ten magor jezdí.

Going home uncertain of where it is

Doma je místo, kde na vás pracují, když ještě spíte?

Doma je místo, na které pracujete, když ostatní ještě spí?

Doma je místo, kde je klid, když všichni spíte?

Vídeňská městská dráha

Pokud jezdíte po Vídni, nevyhnete se romantické Městské dráze U6 - spřaženým tramvajovým vozům, které jezdí po letitých viaduktech uprostřed Gürtelu (=opasek), magistrály, která obepíná vnitřní obvody Vídně. Protože jsem objevil, že nedaleko mé koleje jsou staré mosty, po kterých kdysi koleje vedly kamsi (dnes se na nich staví kancelářská budova, třeba), začal jsem se zajímat o její historii.

A tak jsem se dozvěděl, že plánovači Vídně nebyli až tak hloupí (i když na Londýn neměli) a postavili na konci 19. století poměrně rozsáhlou městskou parní dráhu - ne však pouze na Gürtelu, ale také podél Donaukanal (dnes U4 - to mne překvapilo) a podle potoka do Hietzingu. Celý systém tak vytvořil kolem města inteligentní smyčku. Zatímco U4 byla v 60. letech přeměněna na klasické metro a spojovací mosty zrušeny (pak ty kancelářské domy výše), U6 byla pouze přejmenována, odpojena od zbytku městské dráhy a patřičně prodloužena. Na U4 se dochovaly pouze dvě původní stanice (krásné secesní Stadtpark a Karlsplatz), U6 byla zachována takřka v celé dobové kráse a připomínají ji i ony komické staré tramavje připojené na moderní nízkopodlažní vůz metra, který jimi smýká jako hadříky.

Někdy je jízda Městskou dráhou vyloženě legrace - to když se třeba ony staré tramvaje pořádně rozjedou a řítí se do zatáčky s prudkého kopce, můžete mít dokonce strach o život, což trochu připomíná horskou dráhu. I proto stojí projížďka touto technickou památkou zato - málokde v Evropě si totiž metro zachovalo takový svérázný charakter.

Poietikon's dead!

Tak nám, zřejmě pro nečinnost, zrušili doménu "poietikon". V provozu je ale stále ještě prvních několik čísel na doméně volny.cz/poitikon. Tak asi končí jedna kapitola mého studentského života, tak jako se blíží konec samotného studentského života. Co naplat. Zase budeme mít hormadu chlastu, Porsche, obrovské vily a obrovskou prestiž.

Poietikon vycházel nepravidelně mezi léty 2000 až 2006 a publikoval v rámci možností mnoho kvalitní poezie a převážně mé prózy, nesporně rovněž kvalitní. Určitě přijde čas, kdy se znovu objeví na vlastní doméně jako svědek své doby.

Můj pokojík

Takhle se žije v Haus Döbling ve Vídni. Při srovnání s ČR to taky žádný luxus není. Hlavně to, jak jsou jednotlivé věci zašlé (což zde není vidět). Omlouvám se za kvalitu fotek, ale místnost je tak malá, že si s tím příliš vyhrát nešlo. Na ilustraci však postačí:

Mapka z 80. let.

Večerní "pohoda".

Full view během dne.

Požitkový koutek č.1: hudba, škola, alkohol.

A koupelna, kterou bylo možno zahlédnout již na předchozích fotkách. Je oddělená na zemi přepážkou z dlaždiček a tenkými příčkami. Umyvadlo, zrcadlo a polička jsou oddělené od sprchy "rohem", takže věci zůstávají suché, stačí otřít podlahu. V některých částech koleje jsou ale umyvadlo i sprcha přímo na pokoji, oddělené pouze závěsem.

Manner

Myslel jsem, že to je trošku nafouknutá bublina, ale pak mne Michael vyvedl z omylu - v malém obchůdku na Stephansplatzu jsou k sehnání výborné čokoládové sušenky, vlajková loď Manneru, s Créme de la Créme. A to už je jiné kafe! Slupnul jsem je tak rychle, jako mizí z hrníčku ristretto.

Letošní podzim

Teprve když neprší, je vidět, jak hnusným počasím nás podzim letos obdařil. Ale i to má jisté kouzlo.

Gartenbaukino Forever!

Tak hlásá samolepka, kterou lze objevit leckde po kolejích a jinde. Vídeňáci mají svoje Gartenbaukino rádi. O tom svědčí i to, že ho znovu postavili podle původních plánů a že večer opravdu žije. Proč jen to tak není třeba v Bio Illusion?

Protože se tam v rámci Viennale ještě dostanu, pokusím se nafotit večerní atmosféru před kinem ze statívku. Snad nebude zase pršet.

Nechce se mi tomu ani věřit. Už za týden svištím do Prahy! Jsem takovej nějakej zvláštní tvor - po měsíci jsem si tady tak zvyknul, že se mi skoro přestalo stýskat (nebo aspoň tak, že na to nemyslím). Ale to je prostě tím, že jsem suchar. A my suchaři jsme suchý i ve stýskání :-)

Pojďme!!!

Pojďme pít na Korunu! Překročila, či téměř přeskočila, rekord vůči Euru i Dolaru. zase jsou o něco levnejší dovozy, cena benzínu a paliv tolik nestoupá, exportéři jsou nuceni pracovat efektivněji a mně ve Vídni zlevňuje káva.

Nissan GT-R

Nissan GT-R a podobní Porsche a BMWbijci nepochopili (viz. odkaz), o co se majitelům daných (a mnoha dalších) značek jedná. Porsche si majitel nekupuje kvůli tomu, že je na okruhu o chlup rychlejší, ale protože se jmenuje Porsche, vypadá jako Porsche, dělá (velmi charakteristický) zvuk jako Porsche a vždycky to tak bylo - kdo se jen trochu vyznáte.

A nebo to nepochopil autor příspěvku na Auto.cz... Porsche nebo BMW nemusí mít nejrychlejší ani nejlevnější modely, protože se jedná jen o čísla na papíře. Pokud si řidič kupuje zbytečnost, dělá to s láskou, a tu zaplatí jakoukoli cenou, klidně třeba sekundami na okruhu, na kterém nikdy nebyl a nebude - odměnou mu po každém nastartování bude ono typické bublání boxera vzadu.

A mně se GT-R popravdě ani nelíbí - je to produkt cílený na Američany, zbytečně avantgardní, pod čímž už se však neskrývá ani trocha sympatického vzhledu.

Vídeňské noviny

Krása! Už mi začaly chodit rakouské noviny - pěkně až do schránky a zadarmo. Je krásné být student, bude se tomu těžko odvykat.

John Barleycorn Must Die

Vím, že většina z vás to ani trochu nedocení, ale viz. link. A malé doplnění.

There was a new day yesterday, but it's an oooooooold day now. Je po půlnoci.

Podzim

Už dlouho jsem si tak neužil podzimní procházku jako dnes. Chvíli v příjemném doprovodu, chvíli sám, zjistil jsem, že miluji Turkschanzen a tiché ulice vilového Döblingu. Taky už jsem si vymrzlý zvenku dlouho neposlechnul Jethro Tull s panákem whisky. Hot Mango Flush. Že by naposledy někdy za časů gymnázia?

Už jsem 100% rozhodnut, že až se vrátím do Prahy, vyměním fotoaparát. Nejsem metrosexuál, abych potřeboval slaďoučký foťáček, který fotí sračky. Většina fotek s dobrým motivem se nevydaří vinou špatného automatického nastavení saturace barev, se kterým už se pak následně dá dělat jenom minimum. Ať ostřím, jak ostřím, fotografie nemají žádnou prostorovou hloubku. To nebývalo, dokud jsem používal pořádný - leč větší - foťák. Nejsem dobrý fotograf, ale míval jsem dobré nápady a tahle malá mrcha jim hází klacky pod nohy.

Matička Vídeň má zvláštní vlastnost - jak se jeví v centru velkolepá oproti Praze, tak se v okrajových čtvrtích jeví domácká až familiérní oproti širokým ulicím Prahy orámovaným činžovními domy.

Věděli jste, že před světovými válkami měla Vídeň přes 2 miliony obyvatel a dnes má pouze 1,8?