Yangon

Do Yangonu, tohoto mesta s vonnegutovskym nazvem, jsem dorazil jiz za tmy. Decentni letiste na urovni, decentni taxik, slusny asfalt skoro az do hotelu.

Druhy den jsem ale utrpel kulturni sok - zvlastne pomalovani lide, co porad chrli cervene flusance a ziraji na vas. Vsude spina, neporadek a totalni chudoba (oproti Phnom Penhu horsi). Popisky vcetne cisel jen v mistnich klikyhacich.

A nakonec jsem si Yangonpres vsechno zamiloval a stravil tu pekne dva dny.

Mistni jsou opravdu extremne chudi, ale neuveritelne mili. Tezko vystihnout nekolika malo preciznimi slovy. Je to jakasi smes  jednoduche uprimnosti, zivotniho optimismu a pohostinnosti. A to i prestoze se s nimi zivot nemazlil. Z kazde rozmluvy mate radost.

Odpadky se opravdu odhazuji na ulici - prakticky neexistuje odpadove hospodarstvi.

Zjistite, ze plivani "krve" je ve skutecnosti plivani jakesi zvykaci smesi (obdoba tabaku), ktera barvi zuby. Mistni muzi nosi Longhi - sukne. A vsichni pouzivaji nazloutly make up, ktery si v obrazcich nanaseji na tvare. Ale i pres tento sokujici zjev, ziji sporadanym mestskym zivotem.

Mesto jsem za dva dny prosel krizem krazem a mohl bych chodit a nasavat dal.

V barvitych ulicich, ktere maji kouzlo omselosti. Chozeni zadnimi ulicemi jsem se nenabazil - domy maji balkony, ktere jsou organicky neuklizenou prehlidkou barev zivota a vytvari jakysi magicky vzornik. Jeste o trochu kouzelnejsi jsou ulice s kolonialnimi domy, kde se pridava zasla slava a nostalgie. Pokud pak kouknete dolu, zadni ulice lemuji kramky, stanky a cajovnicky - decentnejsi nez na bulvarech, aby uzkou ulici projela auta.

Bulvary pak prekypuji zivotem a cvrkotem. Zajimavy fakt je, ze jeden z generalu zakazal v Yangonu motorky. Je tu tudiz poklidnejsi vzduch nez jinde v Asii. Pominete-li vyvolavani nahanecu mestskych autobusu a chropteni vypraskanych dieselu.

Obchudky vypadaji casto jako dada kolaze - nejkrasnejsimi skrumazemi vseho mozneho jsou asi zelezarstvi.

Ryksove lezi v kreslech svych vozitek jak z predminuleho stoleti a rozjimaji o zivote - pokud zrovna o zivot neslapou se zakaznikem.

Centrum mesta pak zdobi rozpadajici se kolonialni palace - je videt, ze mesto bylo kdysi staveno s pompou. Dnes palace pusobi napul nevyuzite, bez oken - nekdy jakoby az vystupovaly z jakehosi oparu neurcitosti. Jejich dlouhe prazdne steny pak lemuji plastove zidle a stanky s obcerstvenim. Slon a komar. Ve vozovce deti hraji fotbal s proutenym micem.

Vse, co je nove a vystavni, je komunismus. Unylost, komedialni monumentalnost, malokdy vsak zajimave.

Prvni den jsem vyrazil okruznim vlakem - fascinujici zazitek. Vlak jede krokem. Z maleho okynka skoro dobytcich vagonu videte pouze blizke nastupiste a hory odpadku. Policista vam jako turistum vytvori provazkem oddelena mista. Teprve kdyz se vlak mezi ryzovymi policky vyprazdni, muzete mezi mistni.

Vystoupili jsme na mistnim trhu, ktery se kona vedle koleji a primo na kolejich. Kdyz projizdi vlak, stanky se docasne stahnou.

Neco tak velkeho, smradlaveho a vonaveho jsem jeste nevidel.

Mistni kostel Neposkvrneneho poceti (zkracene "Mary") ma magickou atmosferu. Zvenku cihlova katedrala je uvnitr oblozena kontrastnimi kachlicky. Otevrenymi okny dovnitr letaji ptaci a zvenku jsou slyset zvuky zahrady a zpev. Prijemne misto k posezeni.

Dycha tu nostalgie - materialne dobre se tu meli nejspis naposledy pred druhou svetovou valkou.

Jedno rano jsem na doporuceni polske cestovatelky vyrazil na nabrezi, kde mistni mezi patou a sedmou (za usvitu) cvici, behaji apod. Uzasny zazitek - par mistnich poradalo jakysi Restaurant day - bylo mile posedet, ochutnat, popovidat a vychutnat atmosferu.

Obecne jsem si vychutnal posezeni v mistnich cajovnach. Vedle slepic, hromad odpadku, s mistnimi. Mistni knez se mne snazil obratit na krestanskou viru. Nechal jsem si na ulici opravit boty. Je jedno, jestli rozumi anglicky - vzdy se snazi pomoci. Pokud rozumi, radi se o vas leccos dozvi. Budte pripraveni i na otazku: "Co si o nas myslite?"

Schwedagon Paya je monumentalni zlata pagoda na kopci nad mestem. Duchovni centrum Myanmaru. Sem jsem pro zmenu vyrazil na zapad slunce a stravil tu poklidne 2 hodiny - mistni berou duchovno vazne a je to tu citit. Buddhismus neni rigorozni, ani prisny - mozna proto tu panuje uvolnena atmosfera. Primo u pagody najdete cedule free wi-fi a ATM - tedy vse, co potrebujete :)

Prijemny byl i odpocinek v parku u jezera kousek od pagody. Ve vsi bide kolem se mistni parky udrzuji az prehnane. Nad melkym jezerem vedou lavky od ostruvku k ostruvku, kde jsou male zahrady.

Yangon neni drahy. Ubytovani sice stalo 10 dolaru s vybornou snidani (Motherland Inn 2, dorm) a nejednalo se zrovna o hitparadu stylu a cistoty, ale personal byl mily a napomocny. Jidlo na ulici pak stoji pod 20 korun, v restauraci od 40 do 60 korun. Taxik skrze mesto stoji jako listek na MHD ve Vidni. Trochu drazsi jsou pamatky s turistickou prirazkou, porad se ale jedna o prkotinu vzhledem k tomu, ze nektere z nich jsou svetove unikaty.

Internetove pripojeni se nabizi, ale v daleko mensi mire nez jinde v Asii - wifi neni caste a nebo moc nefunguje.

A turismus? Jako turista mate sem tam zvlastni status - to vyvolava divne pocity. Ale jinak tu turistu oproti ocekavani mnoho neni.

Yangon mne zaujal. Prestal jsem v nejlepsim po dvou dnech a vyrazil vlakem o seste anni do Baga.

Na jih pres Bago

Po dvou dnech v Yangonu jsem vyrazil expresem o seste ranni smerem na Mandalay, abych po dvou hodinach vystoupil v meste zvanem Bago. Jako turista jsem mel moznost jet pouze Upper class vagonem. To znamena hromadu mista a zasklene okynko, z nehoz bylo videt.

Vlak se vyplizil krokem z mesta, a pak uz to prastary diesel s rachotem rozpalil po rovne trati na mozna az 100 kmh. Souprava skakajici po krivych kolejich misty vydavala apokalypticke zvuky, ale stalo to za vyzkouseni, i pres potem smrdici vymenne potahy sedadel, spinu a nefunkcni zachody.

Fascinujici byl vychod slunce a mlhy v lesich za Yangonem, a pak prujezd poli, ktera jakoby se zastavila v case pred 150 lety.

Samotne Bago pusobi jako nevelke mesto - spise rozrostla vesnice. Jedna se ale o dulezite centrum duchovniho zivota. Uvnitr mesta i po krajine kolem je rozeseto mnoho pagod a chramu.

Navstivil jsem tedy jednu z nejvetsich zlatych pagod, dale pak bilozlatou pagodu, na niz lze vylezt, a obrovskeho zlateho leziciho Buddhu. Mimoto pak chram s obrovskym hadem a dalsi mista. Pote jsem se zaprisahl, ze dalsi pagody uz cilene navstevovat nebudu a odpoledne vrakem autobusu s mistnimi vyrazil do Kinpunu, mestecka pod Kyaiktiyem - Zlatym kamenem.

Zlaty kamen (Golden Rock) je balvan ne nepodobny vejci stojicimu na spicce, na ostrohu skaly vysoko nad okolni krajinou. Napadne vas, jaktoze pres vsechna zemetreseni a pritomnost jiste nelehke minipagodky, kterou na nem postavili, jeste nespadl. A mozna i proto se stal poutnim mistem.

Vesnicka Kinpun slouzi jako zakladna pro cestu ke kameni - je tu par hotelu, internet, restaurace a banka s bankomatem.

Odtud take vetsina turistu jezdi na nekryte korbe nakladaku (45 minut na slunicku). Ja ale se dvema spolucestovatelkami vyrazil za usvitu pesky.

Siroka cesta lemovana cajovnickami a jednoduchymi stanky s obcerstvenim vedla z vesnice dal nejdrive stinnym udolim, a pozdeji po ostrohu kopce.

Cajovny jsou zde jakasi sedaci podia kryta bambusovymi rohozemi s nizkymi stolecky. Vse je pak vcetne stanku, prilehle cesty a chyse obsluhujicich zastreseno bud plastovym prehozem nebo palmovymi listy na bambusove konstrukci. Mate tak pocit, ze neustale prochazite necim obyvakem a nezbyva nez vesele zdravit a hrat si s detmi mistnich. Turiste ale prekvapive zadni.

Na ostroh kopce jsme dorazili ve stejnou dobu jako slunce. V kombinaci s pomerne prudkym stoupanim jsme stanuli pod vrcholem slusne ulopoceni. Nejprve nas uvital jeden z mnoha dalsich vejcitych kamenu s cepici v podobe pagody (nebyl ale zlaty). Nasledovala zebraci stanice, kde stavi nakladaky a deti za hlasiteho povzbuzovani mnicha z tlampace vybiraji do stribrnych mist penize na cosi, co zahranicnim turistum neni vysvetleno.

Pak jsme jeste pokracovali dale k cili oddelene od silnice. Po chvilce jsme se definitivne pripojili k silnici, kde tesne pred vylozenim lide v nakladaku absolvuji druhou zebraci stanici. Opet mnich a tlampac.

Samotny Zlaty kamen neni jen skala - je to lunapark se vsim vsudy. Chramy, hotely, pagodky, obchody, restaurace. Opet tlampace. Na konci toho vseho se trci pozlacene vajicko s cepici. Mene zajimave a podstatne mensi nez jsem cekal.

Nemluvim ale o zklamani. Bylo obohacujici videt barmske poutni misto - moci pozorovat mistni.

Trochu jsme se zdrzeli, a ja pochopil, ze tesne nestihnu autobus na jih. Nechal jsem tedy damy jet nakladakem dolu a vyrazil sam pesky. A stalo to zato - jeden z nejlepsich pesich zazitku.

Vychutnaval jsem vyhledy na okolni hory i do udoli, interakci s mistnimi a vysedaval a popijel caj tam, kde to bylo hezke, a kracel pomalu sam odpolednim slunickem. Do Kinpunu jsem dorazil az se zapadem slunce.

Pokud tedy pojedete na Golden Rock, bezte pesky - vyjet na misto pouze nakladakem muze byt zklamanim, ale jako poutnici si tento 11km vystup vychutnate temer bez turistu.

Prijemne unaveny jsem povecerel, popovidal s jinymi cestovateli a rannim autobusem vyrazil na jih objevovat tropicky Myanmar.

A mistni? V Bagu a podel silnice na jih ziji jako jinde v regionu - praci, v bordelu, humbuku a konzumu. V Kinpunu ziji naproti tomu velmi jednoduse - domky mimo naves jsou bambusove nebo drevene konstrukce s rostlinnou a vyjimecne ocelovou nebo plastovou strechou. Kanalizace ani vodovody neexistuji, zachod suche, lednice a sporaky jsou sci-fi. Elektrina s vypadky ve vsi fungovala, na kopci poslouzil maly solarni panel nebo baterie. Mistni se zivi turismem, chovem zvirat a farmarenim. Cesta vcetne cajoven  tedy vypadala trochu jako cesta, cajovna i chliv dohromady.

Turistou v Malajsii

Byt turistou v Malajsii je radost. Udeluje vstup na 90 dnu zadarmo a urcite je tu aspon na mesic co uzivat. Zeme se sestava z ostrovni casti (Borneo) a poloostrova. Osobne jsem videl pouze poloostrov, takze vsechny postrehy smeruji k nemu a jiste mam duvod se priste vratit videt zbytek.

Malajsie neni ta Asie, kam jedete za divocinou. Divocina tu je - staci se vydat do nektereho z pralesu. Ale spise se vam stane, ze dostanete snesitelne kvalitni mapu a budou tam znacene stezky.

Malajsie je totiz vyspela. Nemam pocit velkych rozdilu proti Cecham.

Lide jsou navic proti nam prirozene pohostinni, na ulici vam sami nezistne nabidnou pomoc, doporuci svou oblibenou restauraci. Kdyz nevedi odpoved, reknou proste, ze nevi, nez aby vas poslali s usmevem do pekel. Ve mestech a kolem turismu umi kazdy docela dobre anglicky. Malokdy tedy pouzijete "rukamanohama".

Lide vas tu obecne neberou jako roztomile bile zviratko, ze ktereho vsude kapou bankovky. Naopak - pozivate plny respekt.

Pokud vite, kam a jak chcete, nenuti vam turisticke balicky, ale spise poradi, odkud jezdi nejlevnejsi autobus a daji par rad na cestu. Nektere hotely a cestovky pak prodavaji jizdenky na autobusy bez prirazky (v Asii nevidane). A casto recepcni stravi pulhodinu tim, ze vam naplanuje vylet po okoli.

Malajsie si ale uchovava asijskou tvar - at uz v barvach lidskych tvari ruznych etnik, v kulinarske oblasti, architekture, podnebi a jinemu pristupu k odpadum a cistote.

Diky vsem etnikum vznikla hodne unikatni kuchyne. Do mistniho jidla jsem se zamiloval a budu jen tezko odvykat. Vedle toho tu vsude jsou mistnimi oblibene fast foody doslova na kazdem rohu. Pro srovnani si predstavte, ze by KFC a Starbucks byly treba v Telci. Myslim ale, ze jsem fast food za cely svuj pobyt nenavstivil - pominu-li WC v KFC.

Da se tedy rict, ze Malajsie je zemi dvou tvari - vyspely dravec a mile usmudlana Asiatka v jednom.

V Malajsii dominuje Islam, konzervativnejsi jsou ale jen vesnice na vychode, kde jsem v monzunovem obdobi nebyl. Na zapade a ve stredu poloostrova je Islam uvolneny, zeny satkem zahaluji pouze vlasy, jinak chodi bezne, byt decentne oblecene. Cinanky jsou pak celkove uvolnenejsi. A tak si tu ani zapadni zena nemusi pripadat spatne.

Do Malajsie se nejezdi popijet alkohol. Muslimska zeme mu neholduje, a proto je velmi drahy, nekde i nedostupny.

Malajsie je obecne zemi mnoha kultur a nabozenstvi, ktera vedle sebe poklidne pusobi. Mistni tvrdi, ze existuji pnuti, ale zaroven i cosi jako malajska identita.

Zeme se rozklada z casti v tropickem podnebi, kde je stale horko, k tomu stridave sucho a dest, na severu poloostrova se pak stridaji monzunove obdobi a obdobi sucha.

Pevninska Malajsie ma pekne silnice,dalnice a levne, solidni autobusy s on-line rezervacnim systemem. Zeleznice je zrekonstruovana a na urovni, zatim ale neexperimentuje s rychlovlaky jako Japonsko nebo Cina.

Kazde druhe auto je tu Proton - znacka, kterou jsem tu videl poprve. Jakasi mistni Dacia, ale na urovni. Skoro se divim, ze v Evrope zustava neobjevena. Nakladaky jsou prevazne Ud, Hino a Fuso - znacky zvucnych jmen, ktera by se prodavala sama.

Plati se Ringgitem, ktery vynasobite sesti a dostanete koruny. Krom Singapuru tu bylo zatim nejdraz, stale vsak levneji nez v Evrope. Bankomaty na kazdem rohu, vyber, pokud vim, bez poplatku (poplatek ceske banky samozrejme zustava). Placeni kartou je mene obvykle nez v Cechach (mozna i nez ve Vietnamu), ale tam, kde k nemu doslo, si neuctovali procenta navic jako zatim jinde v Asii.

O cenach se da trochu smlouvat, ale pouze na trhu, v turistickych obchodech apod. Prodejci jizdenek, hotely apod. to neumoznuji. Zajimavym vedlejsim produktem pohostinnosti je, ze kdyz v hotelu reknete, ze vam nesedi cena, zpravidla vas poslou k levnejsi konkurenci nebo i pomohou obtelefonovat obsazenost.

Asie se projevuje take v nakladani s prirodou, pristupem k odpadum, odpadove vode a cistotou obecne. Nektere veci jsou z naseho pohledu nedotazene a v myslich mistnich proste nehraji roli a bude uz vzdycky tezke, aby jim v tom dobrovolnici z chudsi a mene rozvinute Evropy delali osvetu. Leda, ze by je NATO varovne bombardovalo, pokud neprijmou hygienicke normy EU :)

Malajsie je zatim jedinym statem, kde se neda fungovat s ceskymi elektrickymi kabely (jen nekolik malo hotelu ma kombinovane zasuvky). Doted meli vsichni jiny  system, ale temer VZDY kombinovane zasuvky, ktere umoznuji pripojit mistni i evropsky kabel. Proto jsem si trhal vlasy, ze jsem den pred prijezdem do Malajsie poslal svou univerzalni superredukci po navsteve zpet do Prahy, abych se s ni netahal. Redukci sice sezenete v 7/11 na kazdem rohu za pakatel - jen proste ne tak uzasne univerzalni a designed in Switzerland.

Zeme je pokryta mobilnim signalem tam, kde je osidleni. 3G je ve mestech. Muzete za pakatel koupit predplacenou SIM kartu, ktera ma 1,5 gb 3G pripojeni v cene (Digi) a pokud vypnete updaty a data zapinate jen, kdyz je treba, na pobyt vystaci. Promptne vam taky prenastavi jazyk operatora na anglictinu.

A co jsem nenavstivil? Vychodni pobrezi, nektere velmi pekne ostrovy (plaze pry stoji zato) a celou ostrovni Malajsii (Borneo). Takze na mistni ctyrtisicovku polezu snad az priste.

Memento nakonec: Malajsie je zaroven smutnym obrazkem toho, jak vypada dravy rust bez respektu k vlastnim korenum. Tropicke pralesy nahrazuji ve velkem plantaze (nejvetsi produkce palmoveho oleje a drive prirodniho kaucuku). Do jinak decentnich mest a ulic vrustaji bezohledne mrakodrapy. Utulne horske vesnicky a romanticke ostruvky jsou zastavovane mamutimi hotely - bez ohledu na charakter a prirozenou absorpcni schopnost dane oblasti (nechybi lidsky rozmer, ale respekt k mistu). Auta pribyvaji a zatim smi vsude. Rostoucimu obratu nejde naproti nakladani s odpady a pitnou vodou.

I pres to jsem byl Malajsii celkove mile prekvapen - je to zeme s charakterem, kam uz se nejedu podivat jen za "roztomilym cunincem" jako do zoo nebo za davno zaslou fascinujici historii, ale take na osobite pojeti sveta. Proto bych ji doporucil jako "Asii pro zacatecniky" - radeji nez obecne preferovane Thajsko.

Sladka Melaka

Melaka, sladky zivot. Primorske mesto, kudy prosli sultanove, Portugalci, Holandane a Britove, si z kazde kultury vzalo kousek a predava vse uhledne zabalene. K tomu se pridavaji stanky, hospudky a kavarnicky servirujici jidlo a napoje.

Malicka Melaka ma tedy sveraznou architekturu, coz umocnuje jeste pekne moderne zrekonstruovane nabrezi ricky. At uz krestanske kosteliky, mesity nebo buddhisticke chramy, at uz holandske cervene domecky Stadthuys, stara portugalska brana, pevnost nebo prekrasna kolonialni architektura konce 19. stoleti vytvari dohromady kompaktni barvitou kulisu.

A jidlo - at uz indicke korenene pokrmy, cinska kuchyne, ryby, morske plody, caj, kava nebo cerstve ovoce - vseho je tu prehrsel. Mozna to jen nema takovou uroven a sarm jako v George Town.

A dale pak desitky kramku / minigalerii s cetkami az umenim a vsim mezi tim. A se starozitnostmi - ty jsou pro Melaku typicke.

Co vasemu zraku a sluchu neunikne, jsou mistni ryksove: jejich trikolky jsou nejkycovitejsi, co jsem zatim videl - hello kitty, barevne osvetleni a velke reproduktory. Sotva to jede a malokdy se ubranite smichu.

Tim pak ale trochu vycerpavame moznosti, co tady. Flakat se, pokukovat, ochutnavat, vyrazit mezi plantaze na kole, vyzkouset cajovy obrad, nakupovat.

Navic kramky, stanky a hospody neustale zaviraji a otviraji, takze jen tezko naplanujete, co kde ochutnate a uvidite. Je vice venkovska, lokalni a sousedska nez George Town - to je ale nakonec to, co byste tu meli hledat.

Party se nekona, alkohol je drahy jako v zapadni Evrope, mnoho baru ve starem meste neni. Musite se vydat mimo. Jsou tu plaze. Jsou tu minimuzea. Mesto se snazilo vytvorit ucelenou nabidku. Vsechno je to druha liga, ale snaha tu byla.

K tomu se pridava moderni Malajsie - zcela nove posh retromesto s hospodami a bary. Hotelove komplexy. Mrakodrap s malym monorailem.

A tak jsem se prepnul na poklidne tempo stare Melaky. Proc ne? V Rooftop Guesthouse, kde manzelka majitele kazdy den upekla nejaky mistni moucnik, jsem potkal plno milych lidi, se kterymi cas ubihal jeste prijemneji.

A doporuceni? Vyzkousejte Dim Sum k snidani, mistni Laksu, obecne fuzi malajske a cinske kuchyne "nyona" (zkuste Nancy's kitchen nebo hippsterskou laksu hned vedle). Zmrzlinu Cendol s vyhledem na reku. Jednu z 13 malajskych kav v Calanthe art cafe s dezertem, extremne dobre burgery v Baboon house. Satay Celup v Capitol Satay. Nedavejte si durian puff a chicken rice balls - oboji je precenovane. K snidani si kupte maslo na Melaka Sentral a v cinskych potravinach kokosovy dzem Kayah. Nebo plnene buchticky, ktere prodavaji v kramcich podel Jonker street. Cajovy obrad muzete vyzkouset v Zheng He Tea House. Nabizi take homestay v prijemne zarizenem historickem dome.

Nejezdete na Portugese settlement. Maji tam sice rybi restaurace a dablovo kari, ale atmosfera mista je otresna.

Pokud sem planujete jet, staci na Melaku 2 dny a 1 noc. Prijedte na vikend - je tu vic zivo a konaji se trhy. Vzdycky si ale odpocinete a nacerpate klid v krasnych barvitych kulisach.

Obecne: Docela jsem premyslel, co jezdime do takovych mest hledat. Kazde ceske okresni mesto ma hodnotnejsi architekturu a pamatky. Kazda provencalska vesnice ma osobitou romantickou atmosferu. Skoro vsude jinde je to vic Asie nez tady. Ta skutecna kazdodenni asijska kultura se nezije v Melace, George Town, Ipoh nebo na Cameron Highlands. Mozna je to ale prave urcita nostalgie nad vyvezenou a ukradenou evropskou kulturou. Co se s ni za ta leta stalo, jak prezila. Vyvolava to drazdive pocity. Vsechno evropske je tu vlastne hodne jine (cizi) a pritom je to tim hlavnim lakadlem, nebot dobre nudle vam uvari i ve vedlejsi malajske vesnici. Jezdime se hrde i zvidave divat na vlastni "ocas", ktery nam urizli a nechali si ho ve svem svete.

Kuala Lumpur - prekvapive zelena mestska dzungle

Je to celkem prijemne mesto, pokud uz tam musite. Hodne zelene, s chodniky, auta jezdi klidne, ale pritom se tu neprehani pravidla.

Oproti "Cunakovu", Bangkoku, je KL cistsi (zdaleka ale ne rakousky "ciste"!), klidne a tiche. Je tu tissi vsechno od lidi, pres motory, az po zavirani dveri.

Je tu snesitelne levno. Cekal jsem kosmicky drahou Moskvu, ale nekona se. Pokud ji tedy aktivne nevyhledavate... Drazsi je tu jen alkohol - tak jako v cele Malajsii. Ale pomalu mu odvykam.

KL je moderni, ale ne hypermoderni - akorat natolik, aby se tu dalo normalne existovat. Cekal jsem osmiproudove dalnice, ktere kraji mesto, nekolikapatrove krizovatky, kosmicke vlaky tise svistici nad hlavou, zasklene klimatizovane ulice, vsechno chytre a elektronicke. Ale neni to tak.

Golden Triangle (Bukit Bintang), moderni komercni ctvrt, je postavena na decentnich sirokych ulicich plnych stromu, kde se da chodit lepe nez jezdit.

Stare mesto skryva China Town a Malou Indii a zije postaru. I zde organicky vrostly mrakodrapy, ale je videt, ze se nekdo snazil, aby to bylo i pro lidi. Mezi nimi panuje cily bzukot asijskych trznic, jako kontrast k sklenenym nakupnim galeriim Golden Trianglu. Stare etno-mesto ale zdaleka neni ani tak architektonicky, ani esteticky ciste a povedene jako George Town nebo Singapur - to vse jeste umocnuje rekonstrukce ulic a mnohych budov. Spise tedy budete nasavat prave zivot etnik a autentinticke chute, zvuky a vune. I trochu te "asijske" autenticke spiny a bordelu.

Za videni ale stoji britske uredni budovy a stare zeleznicni budovy kolem Merdeka square - impozantne starosvetskeho namesti v kolonialnim stylu s kriketovym hristem, jehoz nazev se neodvolava na Brity oblibene francouzske slovo, ale na nezavislost. Ve stinu mrakodrapu pusobi tyto budovy komicky zovialne.

Oproti ocekavanim KL auta neuprednostnuje. Semafory maji dlouhe intervaly, doprava porad stoji a mesto dalo zelenou rozsirovani chodniku ve starych ctvrtich na ukor automobilu. Klobouk dolu. Presto ale v centru necekejte zazraky - siroke dalnice a ulice tu jsou, jen tolik neprekazi (jsou vzdy jaksi stranou deni). A aut je precejen hodne, prechazeni je za trest.

KL ma take velmi pekne mhd. Nejezdi tu tramvaj, zato ale maji Monorail (jednokolejku). Predstavoval jsem si ji jako jemne bzucici futuristicky vlak, ktery svisti nad mestem v zasklenem tubusu rychlosti 300kmh. A zase ne! Monorail jede po masivni betonove kolejnici nad ulicemi. Souprava kolejnici ze 3 stran objima a pohybuje se po ni na pneumatikach. Nevydava tedy zadne razy ani hluk do okoli a zaroven ji nevadi projizdet zatacky v rychlosti. Konstrukce pusobi oproti silnicnim nebo vlakovym mostum vzdusne, nevytvari pod sebou temny mrtvy prostor. Co mne ale desi je, jak probiha evakuace v pripade pozaru. Kolej je totiz to jedine, kam lze utect, ale probiha bohuzel skrze vlak spodem. Rychlost ani kapacita dvouvozovych souprav nejsou nijak zavratne (rekneme 70 kmh). Presto je zazitek projizdet nad domy - mate pocit, ze letite nad ulici a v KL vlastne neni autentictejsi klimatizovany sightseeing. A kdyz proti vam prosvisti jiny vlak, rikate si prece - jsem v budoucnosti.Jinak je mesto ale protkane dumyslne vymyslenou siti metra, vlaku a nizkopodlaznich klimatizovanych autobusu (klima se v zacpach hodi), ktere se casto krizi zpusobem "most a nad nim most a nad nim most a nad nim... most". Vubec: KL je pro Cecha takove vice 3D mesto.

A proto se ho vyplati videt 3D - z veze. A proc ne z nekdejsiho nejvyssiho mrakodrapu sveta - Petronas twins towers? Protoze az na vrsek to stoji moc penez (je tam executive club). A tak jsem si nasel alternativu, Menaru, kde jsem za podstatne nizsi cenu vyjel az do vysky poslednich pater Petronas. I tak na to padlo skoro 600 czk. A ma to vyhodu - dvojcata vidite zvenci jako bonus.

Z mrakodrapu je krasne videt cela mestska dzungle i okolni pohori. Mestska dzungle doslova i metaforicky. Krom ulicni zelene totiz planovace napadlo nechat ve meste velke useky pralesa. A tak tam je i opravdova dzungle s naucnymi stezkami, vrestici zveri a nenasytnymi komary. Zelene plice...

KL je mesto globalnich fastfoodovych retezcu. Jsou tu vsechny, na kazdem rohu. Normalni kavarny, jakozto klidna inspirativni mista k praci nebo odpocinku, se tu nechytly. Cim odosobnenejsi, tim lepsi. Nektera mista, zvlaste v Golden Triangle, jsou ale velmi cool - to musim uznat. Jen stale pusobi fastfoodove. Ale co by take mohlo byt evoluci indickeho bistra a cinskeho poulicniho stanku? Fast food a rozhodne ne usedla restaurace s obsluhou.

Prave ale bistra, ktera neprosla evoluci jsem si zamiloval. Miluji indicke jidlo - i pres vsechny strevni revoluce a stavky!!! ...byt pro mne kulinarsky KL Penang netrumfl.

Co jsem si z Indie tolik nezamiloval jsou jeskynni chramy na predmesti Batu Caves. Ale stoji za videni, mate-li cas. Dojedete tam pohodlne primestskym vlakem Komuter. Uvita vas obrovska zlata socha, za kterou nasleduje dlouhe schodiste plne holubu, opicek a turistu. Na jeho vrcholu je pak brana a fascinujici chramova jeskyne. Jak paprsky svetla dopadaji skrze otvory ve strope, pusobi vse opravdu zbozne. Mezi tim jsou rozhazene barevne hinduisticke symboly. Trochu kycovite, ale sverazne.

Oproti tomu je muzeum historie islamskeho umeni impozantnim lidskym dilem - nedaleko od stejne impozantni mesity a stareho nadrazi. Stala expozice je hezka, ale postrada ducha, plus by mohla byt popularneji naucnejsi. Daleko lepsi byla docasna vystava soucasne muslimske kaligrafie. Moderna per excellence.

Moderna je i vystava soucasnych umelcu a stala sbirka mistni Narodni galerie umeni (National Art Gallery). Predstavuje zajimave depresivni pohled na svet skrze sveraznou abstrakci.

Vecne vzato je KL dobry hub - lepsi nez Cunakov. Krome domysleneho systemu dopravy a absence bangkokskeho stresu ze zmatecnosti odtud leta AirAsia. Levne - Malajsie je jejim domovem. A tak za cenu vlakoveho listku do Vidne muzete letet cervenobilym letadlem do poloviny destinaci v JV Asii. Booking, platba i check-in pres smartphone.

Mimo jine tu dostanete viza do Barmy behem jednoho dne a pekne v centru s klimatizaci, bez front (Ever Fine Travel) kousek od Massid Jamek.

Bydlet lze nejlepe v BackHome - i pres vyssi masovost je to porad skvele vymysleny hostel. Nebrat Reggae Mansion - je to party misto, ale obsluha je divna, kaskada bezpecnostnich opatreni otravna a prostor vybaveny, cisty ale neprijemny. Hilton je u nadrazi - dobry pro cesty pryc - a Marriot v Golden Trianglu - dobry na fancy zivot.

Je i par veci, ktere bych vytkl, resp. doporucuji se na ne pripravit.LCCT (lowcostovy terminal mezinarodniho letiste) je lehce mrzuta zkusenost. Neni nijak spinavy, ale dava vam lowcostovy pocit "sezrat". Doprava pres sedmero kopcu trva hodinu a pul nebo musite jet drazsim vlakem na high cost terminal, a pak jeste shuttle busem, vsude fronty, boarding hodinu pred odletem, check-in 2 hodiny predem. Proto i pres velmi nizkou cenu do Singapuru neletejte - jedte autobusem. Je to paradoxne rychlejsi a pohodlnejsi...a levnejsi take.

Klimatizacni rymicka. Pokud na ni trpite, tak v KL se ji nevyhnete, vsude se chladi na 15 stupnu. Nekdy si az rikam, jestli se ma takhle sproste plytvat energii, kdyz venku je stejne 30 nad nulou.

A v neposledni rade, v KL je proste nuda. Pokud tu nejste za praci nebo fancy zivotem na vysoke noze, budete postradat stavu a dva dny tedy na navstevu zcela stacily.

Ipoh Ipoooh!!!

Tohle vyvolavani jsem slysel na terminalu Amanjaya nekolikrat. A tak jsem se na doporuceni rozhodl jednoho dne vystoupit, Ipoh navstivit, i prestoze je to druha liga a pokracovat do KL rychlovlakem. Je to asi jako jezdit roky vlakem pres Pardubice, a pak konecne jednou vystoupit a prohlednout si je.

Co tu maji? Bile kolonialni palace. Kolonialni barevne ulicky s podloubimi, kde se ukryvaji UZASNE kavarnicky (Malajci kavarny proste UMI!). Vyborne jidlo. Stare nadrazi zvane Taj Mahal.

Jinak je Ipoh plne chatrajicich domu z kolonialni doby - podobne jako George Town. Jen to pusobi nejak tak min kompaktne. A myslel jsem, ze tu chybi street art. Ale nechybi - nasel jsem zapadlou ulicku, kde si kdosi vyhral.

Zustaneme-li u vychodnich Cech, Ipoh ma blizko i k Hradci - je tu totiz velmi zajimava moderna - domy v sirsim centru z 20. stoleti. Bohuzel jsem je videl jen z autobusu po ceste na jeskynni chramy.

Jeskynni chramy jsou cinsky kycovite stavby obestavene kolem jeskyni. Zajimava podivana. Hudba, vune, barvy, sosky, opice. Stavebne jinak pochazi z konce 19. stoleti. Ale jako celek stoji za videni. Dostat se na ne lze autobusem 66 za 20 minut ze stareho autobusoveho nadrazi (asi 500m na jih od vlakoveho).

Ma navsteva mesta byla okorenena extremne horkym pocasim a tim, ze jsem tahl batoh. I kdyby tomu tak nebylo, nebyla nedele a tudiz tu nechcipl pes, je Ipoh opravdu druha liga a den zde zcela staci.

A jeste k samotnemu novemu autobusovemu terminalu: Je to prestupni bod uprostred nakupniho parku na dalnici. Vystrkov. Uplne novy, futuristicky, cisty, neasijsky usporadany. Pani v satkach na pokladnach ale s neuveritelnou frekvenci pres sebe vyvolavaji mesto, ktere prodavaji. Myslite si, ze to je zvuk nejakeho vetrani nebo vrtacky...a pritom lze i bookovat on-line. To ale chce slyset na vlastni usi. S predstavou, ze to delaji kazdy den, pul zivota...

Vlak do KL byl pak prijemnym zazitkem. On-line booking a platba za listek. Ten ulozen v pdf jako eticket do mobilu. Zanovni klimatizovana souprava upaluje po zrekonstruovane uzkorozchodne (elektricke, dvoukolejne) trati vicemene konstantnim tempem 130 kmh pres nova cista nadrazi. Z Ipoh do KL za 2,5 hodiny. Cena ca. 210 czk.

Za cajem, jahodami a kolonialni nostalgii na Cameron Highlands

Cameron Highlands, Brity objevena a osidlena vysocina s velmi stalym priznivym klimatem, znama cajovymi plantazemi a pestovanim zeleniny a jahod. Oblibene misto pro rekreaci.

Pro mne misto, kam jsem se tesil, a ktere me ocekavani naplnilo jen napul. Ale pekne poporade.

Cajove plantaze. Jestli existuje raj na zemi, bude vypadat jako plantaze Boh v Brinchangu a Ringletu. Kracite piniovou aleji, vedle vas se propada a zase zveda nekonecne zive zelene udoli plne radku, z druhe strany nad vami kopec pokryty dalsimi radky, kolem hory pokryte dzungli, fouka chladivy vetrik, mracky pluji po modre obloze a kolem klid.

Bohuzel jsem nenavstivil zadnou tovarnu (jedna "uz" mela zavreno a druha dalsi den mela necekany technicky problem. Presto je fajn popijet cajiky na terase mezi plantazemi. Misto fotek z tovarny tedy pridavam lehce stylizovane video.

Jahody. Jako doma. Dostanete tu z nich ale za pakatel vse mozne - cerstve, vonave, opravdove. Mnoho farem vam umozni natrhat si do kosiku, jinde maji i obcerstvovnu, kde serviruji jahodove pokrmy, napoje a prodavaji produkty. Videt velke skleniky s hydroponickymi jahodami tedy bylo zajimave, ale dat si k obedu jahodovy cheesecake, jogurt s medem a jahodami a shake z opravdu cerstvych jahod bylo jeste lepsi. K snidani jsem si pak koupil jahodovou marmeladu a k jidlu v indicke restauraci si davam jahodove lassi.

Snidane ve Smoke house. Zachovaly britsky hotel stoji u golfoveho hriste a jmenuje se "kourovy", protoze kazdy pokoj kdysi mel svuj komin. Muj nejdrazsi toast s jahodovou zavareninou v zivote byl pripaleny. K tomu mistni caj, samozrejme, pekne v krupavem brzkem ranu. Ale stalo to zato.

Architektura. Krom Smoke House, hlavni ulice v Tanah Rata a vil rozesetych po kopcich a kolem golfoveho hriste se charakter zcela zmenil. Vyrostly mamuti hotely s jakymisi naznaky hrazdeni (mistni charakteristicky prvek, ktery ale Britove pouzivali jen zridka). Misty je tu snaha o upravnost, ale pokulhava v boji s velkym byznysem, ktery estetiku zabiji. Misto horskeho strediska dalsi Da Lat a Sapa s durazem na masovost. Jen se tu za kolonialni dedictvi nestydi - to pridava urcity nadech nostalgie.

Lesy a klima. Diky vysce a mirnemu klimatu je tu dzungle podobnejsi evropskym lesum - mene divoka, s vetsim zastoupenim jehlicnanu. Nasinec ma trochu pocit navratu domu v babim lete.

Mossy Forrest (mechovy les) je pak specificke misto na hrebeni nad Brinchangem, kde se neustale drzi mlha a vysoka vlhkost. Vznikl zde tak pohadkovy les plny bizarne pokroucenych korenu ve vzduchu a vse je porostle zelenouckym mechem.

Treking. Je tu znacenych nekolik kilometru cest. Kilometricky by je slo projit za den a pul. Jenze vedou frontalne proti kopcum a po spletencich obrovskych korenu. Takze jdete jak na detske prolejzacce nebo po obrich schodech - co kilometr, to hodina. Je to pomale, unavne a musite stale davat pozor, kam slapete.

I tak je to ale labuti pisen: Vetsina cest je nepouzitelna - bud kvuli zastavbe (pri terennich upravach cesta zmizela), kvuli loupezivym prepadenim, neni tam co videt nebo proste prestanou byt pruchozi. Mozna pravda, mozna ne. Nejaky duvod se najde, protoze jinak si pruvodce v balicku nekoupite.

Mapa neni nic moc, znaceni napul - ale na zaklade detailnich rucne kreslenych map z Father's guesthouse (scany na vyzadani poskytnu) se chodit da. Navic na Gunung Brinchang a G. Irau vylezete i bez nich podle znaceni.

Prave cestu na nejvyssi horu Gunung Irau, kamzto se slo mechovym lesem z pohadky, muzu doporucit. Hodne narocna a zajimava.

Rafflesia. Nejvetsi kvetina na svete je schovana v bambusovem lese hodinu autem vzdalenem od Tanah Rata a stoji za videni a to i prestoze se na ni musi s pruvodcem. Meri az metr v prumeru a vyrusta na lianach (jeji semena se siri obehem liany), ktere diky sve delce v radu desitek metru roznaseji kvetinu po lese. Casto jsou videt na zemi - liany se plazi pod povrchem.

Stare Land Rovery. Highlands jsou udajne mistem, kde je jedna z nejvetsich koncentraci techto off roadu ze stare skoly. Videt jsou bizarne nalozene i oblozene. Novejsi i v poslednim stadiu rozkladu - ale jezdi. A je to opravdu krasny zazitek sedet uvnitr. Minimalismus, auto oholene na kost, projede ale vsude (videl jsem jeden splhat 45 stupnu sklon) a na silnici se skripenim gum projizdi horske silnicky tak, ze sotva staci o mnoho vetsim pick-upum Toyota.

Cesi. Nikde jinde krom Highlands a Taman Negara jsem je nepotkal. My proste milujeme prirodu a mesta nemusime.

A... kanadsti o dve generace starsi cestovatele - stravil jsem s nimi mnoho milych chvil.

Milym zpestrenim jsou stylove pekarny a kavarny takze si i pochutnate, pokud chcete v podvecer prijemne vytuhnout.

A jeste doporuceni:

Pokud v Tanah Rata hledate restauraci, ktera nezavira, ma wifi a jeste za pakatel vari dobre, zkuste indickou Kumar restaurant.

K bydleni a socializovani mohu doporucit Father's guesthouse - jedna z budov z dob Britu s velmi pratelskym personalem, sirokou nabidkou sluzeb a dobrou atmosferou. Misto, kam se vecer radi vracite.

Nocni trh v Brinchangu je trochu "o nicem" - muzete ho klidne propasnout.

Dobre si overte otviraci doby cajoven a plantazi, zaviraji uz kolem 16:30 az 17:30.

Autobusove jizdenky kupujte primo na autobusaku - jsou tam levnejsi.

Autobus "Regal" je mistni mhd - stavi na mavnuti.

Z vodopadu stoji za to Robinson waterfalls, jen voda byla na koupani moc kalna.

A celkove? Cameron Highlands se profiluji spise jako misto na rodinnou dovolenou. Tak pusobi atrakce a sportovni vyziti je az druhotne. S atmosferou horskeho strediska je to na stiru. Bezohledne staveni mamutich hotelu brzy zcela donici kolorit mista.

A co delal LB na cinsky Novy rok?

Pomahal jako dhammove sluzebnik na meditacich. Prijemny cas straveny meditaci, vedomym premyslenim a kusem vykonane prace pro jine, kteri zacinaji. Pekne v orlim hnizdecku daleko nad vybookovanymi hotely a humbukem dole, navic s fascinujicim pohledem na nocni osvetlene chramy, ohnostroje, reje svetylek. Vzdaleny zvuk slavnosti. A vege pochoutky :)

Trosku jako mnich: Durianova sezona zacina v breznu, takze plantaznici na kopci nad meditacnim centrem kvuli suchu odklonili vodni zdroj, aby Penang i letos mohl byt ostrovem durianu. V dusledku toho jsme se museli polevat vodou z kybliku z mistniho praminku :)

Novy cinsky rok bude rokem kone. A neni tedy nic lepsiho, nez si poslechnout the Year of the Horse od Neila Younga.

Pokracuji trekovat a cpat se jahodovou marmeladou na Cameron Highlands, a pak pres barmskou ambasadu v KL do Melakky.

Jak jsem zkusil meditovat

Rozhodl jsem se zkusit desetidenni kurz "klasicke meditace", abych necim obohatil svuj jinak turisticky pobyt v Asii. Zaroven se jedna o jednu z prapuvodnich buddhistickych technik, tedy ryzi asijske duchovno primo od zdroje.
Nikomu, kdo mne zna, asi neni cizi fakt, ze jsem skeptikem, co se nadprirozenych jevu a bozstvi tyce. Nejsem ani privrzencem "popularni" vychodni kultury - pro mne je moudrost a poznani obsazeno v evropske kulture stejne tak, jen je potreba to v ni hledat. Proto to u meditaci chtelo kratkou resersi internetu, a pak zavrit oci a jit do nich po hlave.
Kurz byl ale zajimavejsi, nez jsem cekal.
Jednalo se o techniku Vipassana, zamerenou na objektivni pozorovani vlastniho tela, ktere je nejvhodnejsim a nejpravdivejsim objektem pozorovani a poznani.
Kurz obsahoval ruzne vyzvy. Predevsim zpusob kolik do toho date, tolik se vam mozna vrati. V tomhle ohledu vubec nechapejte "meditaci" jako pozitek. Byla spise treningem koncentrace, bojem s bolesti a odrikanim.
Netusil jsem, jak bude zezacatku tezke soustredit se. Jak moc mne ovlada mysl, jak teka a preskakuje. O to vic mysl promlouva, kdyz je treba po 9 dnu udrzovat vznesene ticho - nesmite nijak komunikovat s ostatnimi ucastniky, pouze provozni zalezitosti resite stranou s oganizatorem.
Priklad: Rikam sve mysli razne "Pojd se soustredit na dech," a slibuji si nadsene, jak to ted pujde. A mysl odpovida: "Vydech, nadech, soustredim se na dech. Ja se tak soustredim, mnau, mnau, soustredim..." a po dechu ani pamatky. A tak to zkousim dal a dal. A mysl si se mnou dal povida, zpiva oblibene pisnicky nebo zesiluje vjemy, ktere maji odvest pozornost.
Vyzva byla tzv. sezeni silneho odhodlani, kdy bylo trikrat denne po dobu jedne hodiny zakazano se pohnout. Sedeli jsme pritom na zemi vzprimene. To se po chvili neobejde bez bolesti, kterou nejenze bylo treba vydrzet, ale k tomu ji jen nestranne pozorovat, pripadne se pres ni soustredit na jine projevy tela. Pokud se mate na neco soustredit, bolest se jeste stupnuje. Nakonec vsak zjistite, ze pokud si sednete spravne, je to jen psychologicka bolest - nezmizi sice nikdy, ale pokud se ji naucite ignorovat, nic se vam vlastne nedeje. Velmi zjednodusene: To vas v zivote uci mysl koncentrovat na to, co je dulezite a nikoli se stresovat kvuli kazde neprijemne situaci.
Ale popravde, slozit me dlouhatanske nohy pod sebe mi moje konstituce nedovolovala. Svaly ale zase posez hodinu neudrzim. Zaroven moje slaba zada velmi tezko drzi rovne. A sedim-li jakkoli nakrivo, dostavi se ihned silna bolest. A tak kdyz jsem se noham pokusil pomoci nasilneji s myslenkou "je to jen bolest v moji hlave, telo mi prece nedovoli udelat neco, cim bych si ublizil", bolela mne kolena jeste 2 tydny, Fastum gel dostal zabrat a ucitel mi rekl, ze to je o toleranci bolesti, nikoli o muceni nebo niceni se, a ja si musel vybrat jine pozice.
Rezim byl asketicky: Lehke vegetarianske jidlo. Ale zadna zvlastni hmota bez chuti - oba kuchari umeli chute naopak neuveritelne rozehrat. Asi i diky tomu, ze vegetarianska jidla jsou v Malajsii velmi bezna a ze to hlavni dela smes koreni, ve ktere uz pak chutne pripravite i onosene ponozky. Navic kdyz jsem na kurzu zustal jako jediny muz a v kuchyni se dozvedeli, ze mi chutna, zacal jsem dostavat extra velke porce o nekolika chodech :)
Den zacinal vzdy budickem ve 4 rano. Meditace. V 6:30 snidane. 8-11 meditace. 11:00 obed. Od 12:00 nepovinne konzultace s ucitelem. 13:00-17:00 meditace. Pak cajova pauza. 18:00 meditace, 19:00 diskurs, 20:30 meditace a v 21:30 vecerka. Tedy pomerne dost casu na meditace, ale vlastne i dost odpocinku. V praci jsem malokdy naspal vic nez 6 a pul hodiny, ale k tomu jsem byl v zaprahu, pod tlakem, nemel zadnou hodinku na odpocinek behem dne, stravoval jsem se tezce a casto musel vzprimene sedet na klientskych workshopech o hodne dele nez hodinu... Pro mne tedy meditacni rezim znamenal prazdniny :)
Obe pohlavi byla striktne oddelena (flirt rusi koncentraci, byt mezi tolika zenami neslo nezachytit sem tam konkretni zvedave pohledy), zakazano bylo cteni, psani, hudba a jakakoli elektronicka komunikace, stejne tak jako sport, joga, modlitby a jine cinnosti, ktere mohou odvest pozornost.
Kurz se konal v docasnem meditacnim centru, vzdalenem v dzungli nad George Townem s prekrasnym vyhledem do udoli na nejvetsi malajsky buddhisticky klaster s tricetimetrovou sochou.
Misto nam pripravilo nekolik peknych momentu: Prave treba mnohozvuk dzungle v ruzne denni doby, svetla spiciho mesta, svezi vzduch ve 4 rano a zadumane se potici destne pralesy kolem osme rano.
Pekne se odtud z ptaci perspektivy demonstrovala malajska nabozenska tolerance: Ve 4 rano gong meditacniho centra, o hodinu pozdeji gong buddhistickeho klasteru, jeste pozdeji muslimske svolavani k modlitbe a nakonec zvon krestanskeho kostelu.
Telo i mozek pri totalni zmene zivotniho stylu prepne do zcela jineho rezimu. Vnimate svet jinak - ostreji, pozorneji, pomaleji.
A nas guru? Nazval jsem ho "starnouci Elvis  a buddha z krabicky". Kurz totiz vedl asistujici ucitel, ktery vypadal trochu jako starnouci zesedively Elvis a guru, S.N. Goenku, nam vzdy poustel z iPhonu pripojeneho k reproduktorum a schovaneho v krabici potazene platnem. Vecerni diskurs byl z dvd. Ucitel tedy prakticky nic nerekl - byl pritomen, ale vetsinu rekl jeho buddha zavreny v krabicce :) To je ale nakonec dobre, protoze Goenka umi podat veci dobre - kdyby vsechny kurzy po celem svete fungovaly podle ucitelu, brzy by se ucily na ryznych mistech ruzne metody ruzne kvalitne. Takhle je osviceni zaruceno, kdekoli se prihlasite.
Asi se ale hlavne ptate, jak to na mne celkove zapusobilo. Smisene. Citil jsem sice kyzene projevy, ale nedokazu posoudit, zda jsem diky nim nabyl zkusenost, ktera by mne posunula dal - brzy hodnotit. Daleko lepe ale dokazi mysl usmernit. Umim se uklidnit pozorovanim sebe sama. A jako vedlejsi ucinek jednorazove vyplulo na povrch plno velkych temat a jejich korenu, ktere byly schovane pod povrchem.
Bohuzel tedy ale nejsem ani moudry, ani osviceny. Nelevituji. Nerozbijim cihly pohledem.
Asi se taky ptate, zda tomu celemu opravdu verim. Spise "duveruji", ale take kriticky proveruji.
Vipassana byla podavana jako zcela objektivni a vedecky zpusob, jak ze sebe dostat to, co nas zatezuje, averze a slepe touhy a zit svobodny, naplneny zivot plny vnitrniho klidu a radosti. S tim nepolemizuji. Potkal jsem na ceste takove, kteri tvrdi a vypadaji, ze jim to opravdu pomohlo.
Spise kriticky nahlizim to, jak je metoda "prodavana". Goenka ve svych vecernich diskurzech pouziva temer neprustrelnou pravnickou mluvu (byvaly obchodnik), takze mohu maximalne hovorit, jak pro mne veci vyznivaji - s logikou slov polemizovat nechci.
Udajne se nejedna o zadne nabozenstvi ani sektu. Mne to ale vyznelo v mnoha ohledech podobne jako nabozenstvi: Verit v neco neprokazaneho, co nam mozna prinese neco nemeritelneho.Metoda vyznela trochu jako dogma.
Napr. jsou ti, co medituji Vipassanu, a budou osviceni a ti ostatni ne. Goenka sice nikdy neopomenul dodat, ze svym vykladem nezpochybnuje jine metody nebo viru, ale pak zacal vycet argumentu, co se stane, kdyz nebudeme praktikovat Vipassanu nebo ji budeme aplikovat spatne a rozvinul se kolem toho takovy aparatus, ze jsem mel pocit hrozby peklem. Peklo nebylo explicitne zmineno - jedna se o strach, ktery by mne teoreticky mel motivovat, ale pusobil opacne.
Meditace je take podavana jako metoda prozita a univerzalni, nikoli intelektualni konstrukt jakymi jsou nabozenstvi (dle Goenky vcetne Buddhismu), a proto je s nabozenstvimi kompatibilni. Muzete ze sebe udelat osvobozeneho osviceneho cloveka. K tomu ale nejdriv musite zit spravny zivot (normativni vycet pravidel, tj. intelektualni konstrukt), navic osviceni nemusi prijit v tomto zivote - vy byste ale presto meli pravidla dodrzovat, jinak nic nebude. Ta pravidla by nakonec zlepsila svet, vadi mi ale, ze jsou to zrovna TA pravidla a ne jina.
Dale pojmy v davnem jazyce Pali, ktere byly zprvu dobre pochopitelne, dostaly behem kurzu ponekud fakty nepodlozene vlastnosti. Ve vysledku to na mne pusobilo jako pokus zakryt dalsi dogma. Zde bych mozna pochopil vice, kdybych tema dale studovat.
Mam ale dojem, ze Goenka vedl sve diskurzy ucelove hodne emotivne, protoze neduverivy a vecny stredoevropan je v podstate minorita a zbytku sveta se to tak naopak lepe "proda".
Nastesti vsechna teorie smerovala k spravnemu pochopeni metody a nema na vlastni meditace dopad, a proto jsem se rozhodl dat tomu sanci. Zvedav jsem ale predevsim na bezny zivot, kdy znacne nabyde na relevanci. Je to rekneme vira v sebe na zkousku bez nabozenstvi.
Mate-li zajem se dozvedet vice - kliknete na link. Meditovat se da i v podstatne luxusnejsich centrech - napr. Dhamma Malaya.

Z mestske dzungle do dzungle

Mel jsem z toho trochu strach, ale presto jsem se vydal na objevovani Taman Negara, narodniho parku a udajne jedne z nejstarsich dzungli na svete.

Taman Negara je a neni zabavny park. Cesty jsou sice znacene, temer vsechno vybaveni tady pujcite a nekde jsou i chodnicky. Park vede evidenci ukrytu, udrzuje cesty a vyznacil mista ke koupani ci jeskyne k nocovani.

Porad je to ale dzungle a destny prales. Vsechno tu zije po svem, rychle se meni a ma tendenci zamazavat stopy lidske cinnosti. O jedovatych hadech nemluve.

Ve vedru pres popadane stromy se take tezko klopyta - neustale podlezate, prelezate a obchazite. K tomu se od listopadu do unora pridavaji silne deste, pijavice a kluzky povrch. Nescetne potucky v krajine vytvareji spady, ktere je nutne neustale zdolavat.

Takze uplna legrace to taky neni.

Park skryva take nejvyssi horu pevninske Malajsie, je ale 55 km vzdalena, jde se 4 dny tam a dalsi 4 zpet a nesmi se jit bez pruvodce a registrace. Je potreba planovat, dat dohromady vetsi skupinu a i tak je to na jednoho pekelne drahe.

Proto doporucuji sebrat odvahu a vyrazit po vlastni ose - bez turistickeho balicku nebo pruvodce. Nemeli byste ale uplne sami. A nemusite. Kuala Tahan je mala vesnice s nekolika hostely, chatkami a restauracemi, kterou od vstupu do parku deli jen reka. Brzy se seznamite a narazite na lidi, kteri by take radi vyrazili.

Zcela sami muzete vyrazit po nejblizsich stezkach - budete stale nekoho potkavat. Stezek je tu dost na dva dny. V dzungli se totiz da za den urazit jen tak 15km, vzhledem k vyse zminenym omezenim. Blizsi stezky jsou take velmi dobre znacene - nemeli byste se ztratit.

Na vicedenni turu potrebujete akorat dobre boty, idealne dlouhe nohavice. Spacak a karimatku lze pujcit ve vesnici, jidlo s sebou vam rano pripravi treba River View nebo jina restaurace, vodu a susenky koupite v obchodech od rana az do pozdniho vecera.

Nocovat a pozorovat zvirata muzete v ruzne vzdalenych "ukrytech", coz jsou jakesi vysoke posedy na betonovych nohach, ve kterych jsou postele a dokonce nefunkcni zachod a sprcha. Park vede evidenci, kolik lidi kde spi, a cena je 5RM, tj. asi 30kc. Alternativou k prenocovani jsou i cetne jeskyne.

Ja jsem se prvni vecer seznamil s mnoha zajimavymi lidmi, a pak posedel s Malajci hrajicimi u reky mistni pisne na kytaru. Kluci byli veseli, a tak se postupne pridalo plno dalsich cizincu.

Rano jsem vyrazil po okoli sam na lanovou lavku a mistni horu a hned jsem narazil na cesky par, ktery cestuje nakladakem kolem sveta, a ktere jsem uz videl parkovat v George Town. Hned u vstupu do parku jsme potkali tolik haveti, ze jsem nabyl respekt. Dale jsem chvili sel s dvema Holandany a nakonec mne na koupacim miste dohnala skupina Ukrajincu, se kterymi jsem nasledne stravil prijemny vecer.

Nasledujici dva dny jsem pokracoval ve spolecnosti kanadske cestovatelky na vzdalenejsi ukryt. Z ukrytu jsem videl veverku, krysy, tapira a jakousi obrovskou cibetku - tedy nic, co by v Praze nebylo... v zoo nebo ve Stromovce. Nocni pozorovani ale stalo i jinak zato. Jednak v klidu umoznilo sledovat zmeny v dzungli - barvy svetla, teplotu, zvuky.

Pozdeji se dzungle zklidni a zustane jen hvezdna obloha pretnuta misty vetvemi gigantickych 300 let starych stromu vysoko nad vami. Do toho koncert cvrcku a solo nekolik malo ptaku.

To same rano - ackoli uz tyden neprselo (a to je destiva sezona), dzungle meni teplotu a poti se. Vstavate s vyhledem do oparu a vse je mokre. Zvuky se postupne meni, skrze opar prostupuje prvni slunicko - cas vyrazit.

Unaveny a z tvrde postele nevyspaly jsrm brzy padl a dalsi den rano po snidani vyrazil po rece smerem na Jerantut a pak na Penang.

A jak se to ma s pijavicemi? I pres nevidane sucho jich bylo vic nez dost. Mistni pijavice jsou neuveritelne pohyblive pidalky, ktere stoji vztycene na listech a jinde pobliz popadanych stromu. Kdyz jdete kolem, zacnou se horecne pohybovat. Jakmile se vas chyti, rychle prelezou na misto, kde je mozne sat a tam se zakousnou. Tenke kalhoty neprokousnou, ponozky s oky ano. Vpusti do vas substanci, ktera redi krev a rana se tak nezavira. Nasaji se behem ca. 15 minut do nekolikanasobne velikosti a blazene odpadnou. Alternativne je muzete podrazdit zapalovacem - pak odpadnou hned. Nemaji ani rady tabak, sul a popel.

Narozdil od komaru ale jejich telo neni dobrym domovem pro nemoci, tudiz jsou celkem neskodne. Malokdy je take postrehnete - jejich kousnuti neni citit a prozradi je az krvi znecistene obleceni - rana se diky jejich substanci zaceluje jen neochotne.

Vadi tedy snad jen kvuli spinavemu obleceni. Prevenci je pouze dat si ponozky (nejake, ktere maji mala oka nebo mi dvoje) pres kalhoty nebo mit kalhoty, ktere lze pevne obepnout kolem pohorek.

Zajimave jsou take "vecery cikad" v Kuala Tahan. Tihle obrovsti (az 6cm) neskodni brouci, kteri umi vydavat pekelny hluk, se sletavaji za svetlem, narazi a padaji na vas, do jidla. Jsou hrozni, jsou vsude, ale nic nedelaji. Mistni si s nimi hraji, strkaji je do ust, pouzivaji je jako hudebni nastroj. Pokud je nesnesete, zblaznite se tu. A byl jsem pak sokovan, kdyz jsem videl, jak obrovska kudlanka chytila jeste veci cikadu a zacala ji za ziva ukusovat jako meloun. Brrr...

Nesvarem v parku je hrave znaceni na stezkach dale od Kuala Tahan. Nejenze kilometraze jsou matouci a nesedi, ale take smerovniky jsou casto poskozene nebo schema odbocek nedokonale. To se ale da odvodit.

Mapa existuje, ale nedostatecna - k dispozici je bouze cernobila fotokopie, kde zanika teren a male potoky. Navic v mape plno veci zasadne neodpovida realite.

Ubytovani je solidni zaklad, ale chci videt, co bychom delali bez moskytier, kdyby tu byli komari.

Restaurace nejsou ani drahe, ani spatne, ale ani dobre a levne.

Neni tu k dostani alkohol (pouze krvave draho v resortu za rekou), coz je dobre, protoze misto odpuzuje hippies a drinking buddies "hey man, cool man, let's have some shots guys" nebo "see ya round partying, man, huh?". Zustanou pouze opravdu zajimavi lide a dobre si pokecate.

Celkove stoji Taman Negara za videni. Je to tezce vydrene dobrodruzstvi za hranici osobniho komfortu. Muzete sem i bez dobrodruzstvi - jako do zabavniho parku, pak ale mozna budete zklamani pomerem vykon / cena. Plus pocitejte s tim, ze neuvidite zadne krasy z obrazku: Dzungle je tak neprostupna, ze od rana do noci vidite jen nejblizsi stromy a zridka oblohu nad sebou. Nic pro depresivni povahy...

Eurovikend v Singapuru

Puvodne jsem nemel v umyslu do Singapuru jet, ale protoze z KL je to blizko a levne, rozhodl jsem se ho pri zmenach cestovnich planu zaradit na seznam. Ted je mi lito, ze jsem si vyhradil jen vikend. Singapur je totiz...wow. Mozna jste videli jina moderni velkomesta na cizich kontinentech, ja ale v Evrope ani Asii zatim podobne mesto nevidel.
Singapur je predevsim za vodou. Obrazne i skutecne. Ostrovni stat si sve odpracoval a je videt, ze se tu dari. Vse je tu nechutne dokonale. A jak chodite mestem, musite porad rikat "wow".
Zacne to prijemnym letistem - lide z pasobe kontroly jsou pratelsti a kdyz se moc nesklebite, nabidnou vam bonbony.
Pokracujete do mesta dokonalym metrem. Prostorne automaticky rizene vlaky jsou ciste jak obyvak a na prestupech jsou sladene odjezdy. Listek je programovatelny - muzete si na nej nahrat vic cest.
Voda z kohoutku je PITNA (!!!) a dokonce chutna normalne. A toaletak se SMI hazet do zachoda.
Ulice jsou ciste, zelene, prostorne a vsichni a vsechno mluvi anglicky. Orientace je vyresena skvele, pominu-li rekonstrukci podzemi pred Marriotem, kdy jsem 20 minut hledal zpusob, jak prejit ulici s plotem uprostred.
Proc ale wow? Je tu vsechno, je to fancy, je to napadite, ale pritom lidske. Singapur ma vkus a oko.
Ubytoval jsem se zadarmo v Marriotu v 25. patre (pro mne wow). Hotel se nachazi ve ctvrti Orchard (podle stejnojmenneho bulvaru, drive mista ovocnych farem) plne luxusnich obchodu a vezaku. Jiny, velky svet pro jine lidi. Presto v nem ale evidentne mam sve misto, resp. svou postel velkou jak moje prazska loznice.
Po opulentni snidani jeste o 2 patra vyse jsem se vydal do indicke ctvrti. Je to mesto ve meste: Male silene barevne domecky z dob kolonii jsou plne barev, chuti, vuni, zvuku a obchudku. Byt oproti Penangu uz je tu citit urcita zzenstilost - chybi tu asijska divokost a spina - mate pocit, ze je to jen jako.
Pak jsem sirokymi bulvary presel do muslimske ctvrti. Opet v kolonialnim stylu, avsak vice ucesana, plna kavaren a restauraci. Ma zajimaveho ducha, ktereho stoji za to uctit salkem turecke kavy.
Dale uz mne cekala Marina a Downtown. Marina je pribrezni komercni ctvrt lezici kolem mistni zatoky. Plna obchodnich center, hotelu a kancelari. Bizarnich budov a sirokych zelenych bulvaru. Marina na mne zapusobila trochu jako moderni Berlin, ktery ale neni tak fancy - je vic nudny. Zde se nachazi mistni trojvezovy hotel s lodi na strese. Wow.
Jak uz jsem nekolikrat zminil, zelen tu nechybi. Singapur je mestem parku, keru, stromoradi a botanickych zahrad. Zelen je vsude, kam ji lze nacpat. Plus Singapur stale stavi nove parky a relaxacni zony. Ze by taky Praha...?
Pokracoval jsem do Downtown, coz je mistni ctvrt mrakodrapu a kancelari rozlozena rovnez kolem zatoky. O vikendu impozantni mesto duchu, ale pro mne neco neotreleho.
Trochu mne zklamala kolonialni ctvrt - je tu sice plno "britskych staveb", ale jsou rozhazene mezi modernou kolem velkych bulvaru. Jednotu slohu tu necekejte.
Vyborne vsak bylo nocni safari. Slysel jsem a cetl, ze je to nejvyssi liga.  Technicky to nedokazu posoudit - jine safari jsem nepoznal. Objektivne ale mohu rict, ze tolik zvirat na zivo a zblizka jsem nikde nevidel. Treba leopard, kdyz jsme osameli, prisel az k ohrade a koukal mi dlouho do oci asi ze vzdalenosti 20 cm. Jako by chtel rict: "To je na panaka," nebo proste "Mnau". Kazde zvire ma nejakou funkci a kazde ji demonstrovalo - jen hyeny se nechechtaly.
Chinatown je... cool. Cinane udajne tahnou mistni ekonomiku a tahaji za nitky. Chinatown tedy neni zaplivanou kycovitou historizujici vesnickou, ale bohatou historickou ctvrti plnou supersnobskych kavaren, restauraci, designerskych obchodu a samozrejme drahych evropskych sportaku. Domy jsou vzorne opravene a vse vypada opravdu libezne. Navic jsou tu i vysvetlivky: dle fasady poznate, o jake se jedna obdobi. Ja mel vse zpestrene o nedelni trhy a barevnou vyzdobu pripravenou na oslavu cinskeho Noveho roku.
Clarke Quay je mistni Stodolni. Barevne ulicky v meandru reky jsou zastresene futuristickou konstrukci a plne prepalenych baru a hospod. Ale zajimavy ukaz hodny videni.
Do oka vam padne mistni organizovanost a pravidla. Vse je pekne znacene a vymezene, chodniky casto oplocene. Nemate ale pocit buzerace. Je to v mezich.
Mistni lide jsou ukazem. Sice asijsti, ale naprosto klidni a vazni. Slusne obleceni, zdvorili, decentni, vzdelani. Tady si jako zarostly backpacker pripadate asocialne.
Podle mistnich si taky vyspelost vybira krute dane: Stres, pro nekvalifikovane pracovni sily virtualne zadna socialni ochrana, 100% nahraditelnost a tudiz sedmidenni pracovni tydny apod. Drahe bydleni - mladi a chudi sezenou pronajem jen diky vladnimu programu dotovaneho bydleni. Ale stastni musi byt lide vsude po svem - socialni system mnoho nezmeni.
Zajimavy detail je nazev mistniho autobusoveho provozovatele: SMRT. Takze: Smrt si na sebe vzala podobu autobuse, pozor na prechodu, smrt si pro vas jede, smrt vzdy jen dle jizdniho radu, smrt v noci neoperuje atd. Je vtipne videt to slovo napsane na cele autobusu...
Singapur mapro turistu i sve nevyhody - napr. vsechno je tu docela drahe. Pivo skoro za 100 korun, jidlo, pokud ho nekoupite primo na stanku na ulici, vetsinou pod 100 nesezenete. Dalo by se rict, ze cenovky jsou stejne jako v KL, jen singapurska mena je asi 2,5x silnejsi. Tedy zcela jine proti zbytku regionu. I tak jsem vystacil s ca. 1600 CZK, diky ubytovani se snidani zdarma. Kazdy vstup na fancy atrakce typu vez a zoo ale vse znacne prodrazi.
Z Kuala Lumpur do Singapuru radeji jedte autobusem, i kdyz letenky vypadaji levne. Ve vysledku jsou cesty z a na letiste tak dlouhe, ze casove neusetrite, jen je to vice trmaceni.
Shrnuto: Na mne je Singapur moc fancy, s moc fancy cenami a jsem rad, ze ziji v nasi zastarale Praze. Na vikend jsem si tu ale priladal jak Alenka v risi divu. Palec nahoru.

Penang: 10 kavaren, 10 dnu meditace

Dva. Penang. Ostrov oddeleny uzinou od malajske pevniny a spojene dvema mosty. Jedno z tradicnich obchodni center Malajsie. Misto, ktere si uchovalo razovity sarm kolonialnich dob a radne ho promisilo s moderni Asii.

George Town, respektive jeho stare jadro tohle vse koncentruje. Jeho nekolik historickych ulic si uchovalo mezivalecnou kolonialni architekturu. K tomu pevnost a par mistodrzitelskych a bankovnich klasicistnich palacu. Mistni to vsak nemeli touhu zadupat jako pozustatek utlaku. Naopak - jsou na to hrdi a svou tradici si piplaji. Zbytek mesta kopiruje a to vse je promiseno s panelovymi domy a mrakodrapy. Ty ale mezi vsemi vunemi a zvuky nebudete ve starem meste vnimat.

3 a 4. George Town je mesto kultur - najdete tu cinskou ctvrt, malou Indii i malajske ulice. Krestanske kostely, hinduisticke a buddhisticke chramy a samozrejme mesity. Vsichni tu ziji pospolu a anglictina je bezna jako dychani. Kazda kultura ulicky svebytne ozdobila, ozvucila a ovonela. Podobne barvite na mne zapusobilo snad jen Sarajevo - tady ale narozdil od Balkanu panuje opravdova harmonie.

2+2=5. Kazda kultura prinesla svou kuchyni. Penang je tedy plny kulinarskych zazitku. Navic vznikaji ruzne fuze - jednotlivci prichazeji se svymi napady. Hospudky se predhaneji, kdo proda lepsi jidlo, a ceny jsou minimalni za hotove hody. To vse opet okoreneno levnymi freshy, shaky a jogurtovymi lassy z mistniho cerstveho ovoce. Je tezke vyzkouset vse dobre - mesto dokonce sestavilo kulinarskou mapu pro lidi orientovane na cil. Je k dostani na mnoha mistech zdarma.

Ale neudelate chybu, zajdete-li do nektereho z food marketu, kde se nabizi od kazdeho neco a k tomu i evropska kuchyne. Nenechte si ujit ice kacang (co vse lze dat do zmrzliny...) a indicka vege bistra - zamilujete se.

Male za 60. Alkohol tu neni prilis levny ani bezny, ale dostat se da.

Mene je nekdy vice. George Town je zrelaxovany. Uzke ulice jsou sice plne nekonecnych snur pomalu jedoucich aut a motorek, nepravidelna podloubi jsou plna prekazek a slunce behem dne spaluje, ale mistni jsou i tak velmi pohostinsti a mili. Ne jako Thajci nebo Vietnamci - zde zcela nezistne: Lidem dela radost vam poradit nebo pomoci. Hotylky i restaurace maji personal i majitele, kteri radi stravi dlouhe minuty vysvetlovanim a doporucovanim - kdyz je to pro vase dobro nevahaji obvolat konkurenci.

Deset vs. 3 v 1. George Town je mesto kavarnicek. Naleznete mista typu Starbucks, haluzove minikavarny typu Praha, i designova mista s vkusem a napadem, ktera ziji svym kulturnim zivotem. Jedno je ale pravda: mistni jsou kvalitou nekdy az posedli. V Ete Art Cafe jsme stravili dopoledne s mladikem, ktery nam rekl vse o kave v kostce a ucil nas jak pripravovat kavu ze siphonu. Jinde zase meli k dispozici celou radu odbornych tiskovin na toto tema. Protoze mistni typicky produkt je bila kava (jakesi 3 v 1 zalozene na nekvalitni odrude Liberica), vznikly dokonce blogy a stranky typu top 10 kavaren v George Town. Ja jsem si jeden vzal za svuj a vsechny je postupne udelal. A co je muj must have? Double shot v Mugshotu s jogurtovym dezertem, kava ze siphonu a francouzske dortiky v zminenem Ete art cafe, inspirativni atmosfera China House a mozna panak pressa po gurmanske veceri v Cafe 55.

Desitky. George Town je mesto street artu. Par let zpatky tu jednoho evropskeho umelce oslovily mistni omsele fasady potazene kresbami plisni a vlhka a stvoril serii dnes jiz legendarnich streetartovych kreseb. Jeho prikladu pak nasledovala rada dalsich kresliru. Mejte tedy oci stale na stopkach - kresby jsou napadite, casto velke jako mys, casto velke jak automobil, nenapadne napadite zasazene do mistni reality.

2 dny. Zazili jsme tu mistni indicky svatek. Dva dny pruvodu na Penang Hill, pout, zavrene ulice, rozbijeni kokosovych orechu, hlasita hudba, kakaove tvare, cerne oci, vlasy a vousy, rej barevnych oblecku mistnich Indu. Bizarne propichana tela obtezkana barevnymi konstrukcemi pochodujici na kopec ve vedru.

S nekolika lidmi z meditace a mistnim couchsurferem Johnem jsme vylezli na Penang Hill (zajimavy trek dzungli plus mistnimi parky a botanickou zahradou). Zmrzlina nahore s vyhledem stoji za to - zkuste Ice Kachang. A pokud nemate cas, jedte rychlou lanovkou, podobnou te na Petrin.

Dva. V George Town jsem vyzkousel tandemove kolo. Je legrace ucit se stabilite na tomto kynklajicim se stroji a jeste v levostrannem provozu - nastesti vsak za velke tolerance mistnich ridicu.

Dvakrat. Na Penangu jsem behem sve cesty dvakrat osamel. Nejprve behem desetidenniho kurzu meditace v totalni segregaci (o tom vice pozdeji), a pak vlastnim dele zvazovanym krokem, kterym jsem si vyzkousel, jake je to ritit se hlavou proti zdi a muset narazit - ztracet a ublizit ciste dusi. George Town tedy jednoznacne doporucuji, pro mne ale bude nadlouho spojen s krivdou, kterou jsem nechtel zpusobit.

Jeste kam za bydlenim? Heritage hotel je libezny, ale drahy, takze zkuste strycka v Guest Inn Muntri, harmonickem jednoduchem miste s dobrym internetem, snidani, vodou a cajem v cene a prijemnym spolecenskym prostorem.

Cestujte autobusem. Jsou klimatizovane, ciste a pokryvaji vsechny hlavni smery.

Zamysleni z regionu tech zlych

Jak prochazim historii jihovychodni Asie, zjistuji, ze euroatlanticka civilizace neprinesla nic dobreho. Pominu-li kontroverzi kolonialniho systemu, zustane stale spise negativni role Americanu.

Vite napriklad, ze USA bombardovaly Kambodzu, protoze podeziraly jeji pralesy z ukryvani vietnamskych komunistickych guerril pri ceste ze severu na jih Vietnamu? Ze pri tom zahynulo hodne mistnich? Ze to vyvolalo odpor mistnich, ktery primo zaval do plachet krvavym Rudym Khmerum? Vite, ze zapad pak v ramci mezinarodnich jednani uznaval az do 90. let Rude Khmery jako legitimni vladu Kambodzi, ackoli ta byla od konce 70. let "osvobozena" od Rudych Khmeru komunistickym Vietnamem?

Vite, ze USA ze stejnych duvodu bombardovaly do te doby neutralni Laos (na jehoz uzemi operovali jak agenti vychodu, tak CIA), zabily nemalo civilistu a ze diky tomu v naslednych volbach v 70. letech s prehledem vyhrali komuniste? Prospeli tim Americane nejak svemu boji s komunismem? A Laosu?

Vite, ze Vietnam by o americkou demokracii nejspis politicky nestal, kdyby se na jihu konaly radne volby, a ze tudiz Americane vlastne zachranovali svym plynem od komunismu nekoho, kdo chtel byt komunistou? Asi by to nevadilo, kdyby pri tom nezemrelo tolik Americanu i Vietnamcu a kdyby mistni ekosystem a kultura nebyly dodnes naruseny.

A vubec je pozoruhodne, ze stat, ktery hlasa lidska prava jako zakladni kamen sve existence, vylije na cizi zemi, ktera na USA nezautocila, litry vrazednych chemikalii s fatalnim dopadem. Jeste navic rozlitych bez vysledku - Americane se nakonec zemedelskemu Vietnamu museli vzdat.

Nerikam, ze nejsem Americanum vdecny za boj za nasi svobodu. Vdecime jim - nejednou. Nejspis ale pouze, protoze spadame do regionu, ke kteremu se jejich vudci rozhodli byt trvale "hodni". Taky jsme mohli byt rozhodnutim tohoto statu zamoreni radioaktivitou a nebo mit znetvorena tela plynem.

Neodsuzuji ani usili chranit demokraticky kousek sveta pred expanzi komunismu. Pouze se podivuji, ze se tak delo vsemi prostredky, a ze pri tom letaly vrazedne trisky.

Pohlednice z Koh Changu

Vanoce a Silvestr jsem oslavil na Koh Changu ("ostrov slonu"). Asi by nemelo prilis smysl zde do detailu vse licit, tak zde zminim jen par zazitku a doporuceni.

Pokousel jsem se potapet, snorchloval jsem, uzival plaze, masazi, vodopadu, trekoval dzungli, jel poprve na slonu, pil levne ovocne shaky, pivo Chang, jedl vyborny pad thai a jeste lepsi ostra curry tri barev, stavel hrady z pisku obrazne i doopravdy, pripil na novy rok na plazi plne ohnostroju, vyhral v tombole na silvestrovske galaveceri... proste to, co se o tropicke dovolene bezne dela.

Koh Chang neni dokonale strhujici ostrov: Neni ani nejdrazsi, ani nejlevnejsi, ani divoky, ani evropsky civilizovany, ani nenabizi obzvlast zajimave plaze, ani restaurace. Neni ale vubec spatny. Je to thajsky turisticky raj.

80% pomerne velkeho ostrova pokryva narodni park - v mistnim podani husta dzungle rozkladajici se az na 650 metru vysokych kopcich. Zapadni, jizni a severni pobrezi je pak relativne huste osidlene (zadna opustena tropicka romantika), zatimco vychodni pobrezi je velmi klidne. Zaroven vsak nastesti zadne vezaky - spise resorty s chatkami a maximalne tripatrove hotelove komplexy (jezevcici). Take ale poddimenzovane silnice bez chodniku, zivelne rostla (ne)architektura, misty spina a odpadky.

A par doporuceni?

Na dobrou kavu a internet v evropskem prostredi zajdete do "We love coffee". Kramek patri expatovi a jsou zde 4 pocitace, espresso masinka a wi-fi k dispozici.

Na vydatny trek do dzungle vemte Tan Trekking. Tan umi dobre anglicky, na treku vas nesetri a vyklada velmi zajimave o rostlinach a zviratech v dzungli.

Na levne a dobre jidlo na plazi s prijemnym vrchnim zajdete do Siam Cottage v Kai Bae.

Na potapeni zkuste Scandinavian Divers v Klong Prao. Byt na potapecske lodi bylo slyset zklamani, ze tam nebylo co videt, vlada nechala nedavno umele potopit vyrazenou lod, takze pokud se nebojite hlubsiho ponoru, ceka na vas. Mne se dostala voda uchem do dutin hned po zacatku ponoru, takze jsem dostal zavrat a potapeni si nechal ujit.

Pokud chcete evropstejsi styl dovolene radoby na urovni, vezmete severni cast zapadniho brehu, kde jsou uzavrene hotelove a chatkove komplexy s jezirky, bazenem apod.

Pokud pak stojite o hippie romantiku, zkuste jihozapadni vybezek a plaze. Opravdovou romantiku hledejte spise na jiznejsich plazich, kde nejsou velke hotely.

Objedte ostrov na motorce. Uz samotna extremne kopcovita silnice skyta zazitek a na vychodnim brehu jsou vodopady a fascinujici mangrovnikove lesy. Mangrovniky rostou ze slane vody, z melkych zatok, kde se do more vleva sladka voda. Zmet jejich zvlastnich korenu rozsiruje pevninu a xaroven vytvari unikatni ekosystem. Jeden mangrovnikovy "park" nabizi dokonce pekne lavky a vysvetlivky. Dal na jihovychod se pak dostanete do romanticke zatoky. Jen pozor na rychle jezdici mistni auta.

Pokud jedete striktne na rozpocet, dopravu zpatky a ubytovani se vyplati hledat az na ostrove, radeji nez pres cestovky.

Thajci se uci rusky. Rusove jsou velmi casta klientela - tedy nic pro rusoalergiky (mezi ktere se nepocitam).

A par zazitku, proc radeji zustat na Novy rok na chalupe?

Davejte dobry pozor, abyste take neobjednali hotel s povinnym novorocnim balickem. Neni zpravidla zahrnuty v cene mistnosti, ale odebrat a zaplatit jej dle podminek hotelu musite, jinak vas vyhodi na chodnik. V tomto ohledu mne velmi zklamal ostudny zpusob jednani V.J. Residence, ktera odmitala uznat, ze balicek na strankach bookingoveho serveru Agoda nebyl. Nakonec pod pohruzkami konkretnich postihu a stiznosti jednala ferove alespon Agoda, ktera je evropska a podleha postihum dle evropskeho prava o internetovem prodeji.

Kdyz na mne ale manazer hotelu kricel anglicky do telefonu s italskym prizvukem "you don't understand what is compulsory, compulsory means you have to buy it", bylo mi lito, ze nestoji se svym cifernikem prede mnou.

Samotna galavecere za 80 USD na osobu pak je velka akce, kdy je v cene nikterak spektakularni svedsky stul, kycovita ziva hudba, tanecky, chlastaci hry v thajstine, anglictine a rustine, pripitek, ohnostroj a tombola. Napoje jinak za ceny bezne. Posedeli jsme k veceri se slovenskymi bratia, a pak vyrazili slavit po soukrome.

Mel jsem ale i jine hezke turisticke zazitky. Treba kdyz jsem smlouval s ridicem taxibusu (songthaef - cestujici jedou na kryte korbe), ze nebudu platit za cestu do vedlejsi vesnice to same co za cestu kolem ostrova, vysadil mne i spolucestovatele uprostred silnice a ujel. Na Koh Changu se v dobe svatku nesmlouva.

Nebo kdyz si ma spolucestovatelka vyzkousela vicery plavky a mistni thajsky prodejce zacal nadavat, ze pokud si je nekoupime, musime je povesit presne, jak byly (zrejme jsme to udelali nedostatecne dobre), a kdyz jsme se dali na odchod, zacal kricet "fuckers, I call police" a nakonec mne ze zoufalstvi placl do ramene.

Koh Chang je pokus o fuzi Asie a zapadniho stylu masoveho turismu, odsouzena z principu ke kontroverzi. A proto to chce relaxovat a zustat nad veci. Ja jsem si to uzil po svem, byt na cteni knih nakonec skoro nebyl cas.

Jak jsem kupoval levny smartphone

Jak jsme psal, nahoda vyuzila me nepozornosti a na plazi mne poradne vysplichla. Protoze naslepo (bez rezervaci a planovani dopredu) se lepe cestuje se smartphonem s wi-fi nabitym aplikacemi, vydal jsem se v Bangkoku na hon za elektronikou.

Smartphony te nejvyssi rady (vcetne jeste neexistujicich modelu) az po ty velmi jednoduche koupite na kazdem druhem poulicnim stanku. To nebylo mym cilem. Na doporuceni jsem se vydal do mamutiho komercniho centra MKB.

Cele jedno patro je vyhrazene mobilum. Vystrizlivel jsem brzy.

Krom oficialniho zastoupeni Samsungu, Nokia a HTC je tu pouze par spolehlivych obchodu typu Datart, a pak uz jen stovky stanku.

V oficialnich obchodech Samsung se ceny pohybuji nize nez v CR, pocitejte ale, ze telefon je u nas bez zaruky a bez slozitejsi operace bude odmitat cestinu. Take v Thajsku je zaruka pouze rok. Rovnez si musite obstarat nabijecku... Korunka ke korunce...

Vice mne sokovaly stanky a miniobchody. Co treba novy Samsung Galaxy S4 za peknych 3000 CZK (v CR stoji hodne pres 10 tisic)?

Spise ze sportu mne zajimalo, kde je zakopany pes. Ptal jsem se v oficialni prodejne Samsung, v servisnim centru, a pak po stancich.

V Thajsku jsou ruzne telefony.
1. Oficialni distribuce ze Samsung Storu a z vetsich retezcu.
2. Sede dovozy (Samsung je za poplatek servisuje), ale zaruku maji pouze u konkretniho prodejce.
3. Originaly z druhe ruky zabavene z nesplaceneho leasingu.
4. Falesne telefony sestavene z nahradnich dilu nebo napodobeniny, ktere Samsung neservisuje.

Zajimalo mne logicky, jestli se da poznat rozdil mezi danymi produkty. Po delsim hledani jsem se dozvedel, ze u falesnych kousku je osizena kvalita (fotoaparat, baterie, vysilacka).

Falesny mobil pry nelze jednoznacne poznat - maximalne vyzkousenim vsech funkci. Pravda, ze zkouseny Galaxy S4 delal vsechno, jak mel - displej zobrazoval vedle Hancina Galaxy XCover stejne pekne a rychle reagoval na dotyky, telefonoval, pouze mel atypicky velke uloziste, zvlastni seriove cislo a rozmazany obraz z fotoaparatu.

Dale pak bylo jasne, ze original (bez jistoty) lze koupit maximalne s 20% slevou z sedeho dovozu. Cokoli cenove nize je podezrele. Oficialni distribuce ma pak pevne dane ceny.

Z internetovych diskusi jsem dale zjistil, ze stanky poskytuji rocni zaruku a sve "falesniky" ochotne servisuji - nekdo zapomnel dodat, pokud je tedy jeste kdy znovu mezi tisici prodejcu najdete. Mne se jedno misto v MKB uz znovu nikdy najit nepodarilo - obchodni dum pusobi dojmem bludiste jak v hororu "the Cube", v nemz po opusteni jedne mistnosti vsechny ostatni mistnosti zmeni svou polohu, a tak vlastne chodite uvnitr menici se sestipatrove Rubikovy kostky.

Nakonec jsem po malem zkratu koupil original Galaxy Ace 2 ze stanku. Usetril jsme oproti oficialni cene, ale za nejistotu to nestoji.

Telefonek ale pracuje houzevnate, bez rozdilu vuci ceskemu Galaxy XCoveru (dokonce dela podstatne mene problemu, nebot umoznuje instalace aplikaci na SD kartu a tudiz se mu neustale nezahlcuje pamet), a stal asi 3500 v prepoctu na ceske penize. Praktickym darkem na cesty se ak ukazala byt prilozena nabijecka s dlouhym tenkym dratem, ktera narozdil od evropskych drzi v zasuvkach mistniho standardu jako prikovana.

A zasolena Nokia? Rukamanohama jsem zacatkem listopadu domluvil odsoleni zcela nefunkcniho zarizeni - prevod pod thajsky servis stoji 600 CZK, ktere jsem ale nakonec zahadne nemusel platit. Pri predvanocnim prestupu v Bangkoku prestupu jsem ji vyzvedl. Nokia Care nechtelo nic platit, ze je telefon pry zniceny. Byl ale podezrele odsoleny a cisty. Nedalo mi to tedy a na hotelu jsem do nej zasunul konektor nabijecky. Telefon zavibroval, diodka nabijeni zacala blikat, telefon zapipal, ze se zapina a krom displeje jevil vsechny znamky oziveni. Po pripojeni k pocitaci pak obsahoval veskera data, fotky a aplikace. Uvidime tedy, co zvladnou pokoutni servisy v Cechach.

Ostatni zasolene pristroje ale skoncily definitivne. Servisman v Panasonicu aspon fotoaparat spolucestovatelky zadarmo rozmontoval a s omluvou ji prinesl ukazat dilo zkazy. To bylo mile gesto, nebot v Cechach by si nejdrive vzal 6 stovek, a pak teprve by pristroj rozmontoval se stejnym vysledkem.

A jak je to obecne s cenou elektroniky v Asii? Leckde jsem po ceste slysel, ze umi byt levnejsi nez v Nemecku az o 20%. Srovnaval jsem pouze mobily (Samsung Galaxy S3, S4 a verze Mini, Nokia Lumia 1520 a 1020) a fotaky (Nikon D3200, Canon EOS 600d, apod.).

Oficialni distribuce ve Vietnamu a Thajsku stoji skoro stejne jako v CR, u nas jsou ale obvykle velke slevy a prodeje v baliccich, ktere v Asii v oficialni distribuci usmlouvat nelze a na stancich, kde se zase smlouvat da, chybi cizinci jistota, ze zarizeni neni z lakovaneho bambusu.

Muj celkovy nazor tedy je, ze se zde vyhodne nakupovat nevyplati. Pokud ale musite, jedna se o neotrely zazitek. A mate-li naopak neco penez v kapse, muzete svym pratelum udelat radost levnym falesnym iPhonem z Asie.

Male zamysleni nad rokem 2013

Horky vecer, kavarna Mugshot, George Town, Penang. Dnes se leccos zlomilo. Pomyslne jsem tak zakoncil rok 2013. Je cas na malou reflexi. Jaky byl rok 2013?

Pro mne asi nejdynamictejsi a nejdelsi rok v posledni dobe. Kdyby mi nekdo zacatkem prosince 2012 rekl, ze budu v lednu 2014 tam, kde jsem, neveril bych mu.

2013 byl plny osobnich i pracovnich padu a zvratu. Plny obohacujicich prijemnych i horkych poznani. Plny sebepoznani a sebereflexe. Plny pevne vule i nervu. Plny novych mist a cest - jinak, hloubeji. Plny zacatku a koncu: vztahu vlastnich i cizich, svateb, detskych zivotu.

Ale hlavne, po vsem smutku take plny lasky, radosti , pratelstvi a objevovani.

Vsem, co mi v tom pomahali a stali pri mne, hlavne tem, kterym jsem zpusobil starosti, za to diky!

A jaky bude rok 2014?

Rika se, jak na Novy rok, tak po cely rok. Novy rok jsem stravil bloudenim po Bangkoku, u sklenky cerveneho vina a famozni cokolady v apartma v 16. patre hotelu Hilton, horkou koupeli, a pak v bazenu ve 26. patre. Vic jsem pro to nemohl udelat...

...rokem bez hudby a hluku: hudebni prehravac v telefonu odmitl na Novy rok fungovat...

...ale vazne: Necht je rok 2014 rokem konce bouri, navratu nohama na zem a noveho budovani.