Vosto5 na lehkou notu

Nedávno jsem zde chválil Dechovku divadelního spolku Vosto5 a ani tentokrát mne ansámbl nezklamal: Slzy ošlehaných mužů (více zde) je lehkonoze až něžně pojatá komedie o prehistorických lyžnících Hanči a Vrbatovi.

Komedie kombinuje neotřelým způsobem prvky loutkového divadla a činohry. Nevleze pod kůži jako Dechovka, ale vtipnými scénkami, výroky a gesty pobaví, aniž by se musela uchylovat k nízkému humoru nebo sprostým slovům.

I přestože působí místy (naschvál) až ochotnicky, odnesl jsem si velmi pozitivní dojem a můžu jen vřele doporučit každému, kdo má chuť na lehkou, distinguovanou komedii - hraje se opět v květnu.

Cyklojízda Blankycí

Ve čtvrtek jsem se zúčastnil Velké jarní cyklojízdy (více zde), kterou pořádalo sdružení Auto*mat. Počasí se vydařilo, a tak bylo úžasné projet si některé jindy automobily obtěžkané ulice a následně pak i část tunelového komplexu Blanka pod Stromovkou.

Had cyklistů, kam až oko dohlédne, se vinul z Jiřího z Poděbrad přes Žižkov do ulice Koněvova, která se bez aut ukázala být velmi příjemným místem k bytí. Pokračovalo se přes Magistrálu, kde kola okupovala jeden pruh, Husákovým tichem, dále Chotkovou zatáčkou do Blanky, a nakonec přes Trojský most do Holešovic.

Musím smeknout před organizátory - zvádli bez jakýchkoli předpřipravených uzávěr perfektně "zašpuntovat" všechny hlavní i boční ulice tak, aby několikatisícihlavý peloton mohl nerušeně projet i po komunikacích, kde je ve všedních dnech všemu živému přístup zapovězen - k velkému vzteku beznadějně uvězněných řidičů.

Incidentů ale bylo relativně málo - svébytně situaci pojali tramvajáci, kteří vědomi své váhy, neohroženě vjížděli s mnohatunovými kolosy do davu cyklistů.

Zklámáním bylo chování samotných účastníků - např. absolutní neochota pouštět chodce, i přestože se jelo krokem, kličkování, které ohrožovalo jiné, a skákání mezi lidi na chodníky. Vše vyvrcholilo v Blance, kde se skupina jak utržená z řetězu nebezpečně rychle rozjela a došlo k několika zraněním (sám jsem potkal tři a jedno opravdu vážné). To jenom ve velkém kopíruje chování nás cyklistů v běžném provozu, kdy jezdíme na červenou, ohrožujeme rychlou a neorganizovanou jízdou po chodnících a pěších zónách sebe navzájem i chodce, a obecně porušujeme pravidla v zájmu toho, čemu říkáme "zdravý rozum". Nejsem zastáncem pravidel pro pravidla, ale chování nás cyklistů ve městě opravdu nemám rád.

I tak to ale byl nevšední zážitek, který rozhodně stál za to, a který jsem si užil.

A k čemu tedy Cyklojízda kromě pobavení slouží?

Sdružení Auto*mat se již dobu snaží poukazovat na to, že dělat svět pro auta přístupnější není cesta kupředu - obzvláště pak ve městech - a že optimalizace města pro auta znamená zpravidla omezení pro všechny, kdo zrovna neřídí (nezletilí, důchodci, lidé, kteří autem po městě z racionálních důvodů nejezdí). Za tím účelem pořádá osvětu a účastní se různých think tanků a projektů podporujících rozvoj cyklistiky (např. Do práce na kole zde).

Cyklojízda pak má hlasitě poukázat na fakt, že kolo je ve městě stále ještě považováno za podřadné a něco by se mělo změnit, a že problém opravdu netkví v tom, že Praha "má úzké ulice", nebo že je "hornatá".

Osobně myšlenku městského centra s omezeným provozem aut podporuji (sám jezdím rád autem, na kole, i MHD), nicméně právě u Cyklojízdy mívám trochu kopřivku. Nezměnila to ani moje účast na jedné z nich. Nemůžu se zbavit pocitu, že vyznění velkých Cyklojízd a chování účastníků není pro dobro věci pozitivní, jakkoli jsou takové akce potřeba (můj někdejší příspěvek zde je výmluvný - no comment). Snad to zbytek populace vidí jinak než já.

Sbohem!

Jak přijel, tak taky odjel. Pronikavě modrý stařeček s hadrovou střechou, který na nerovnostech roztomile vrzal a při sešlápnutí plynu mručel jak sporťák, ačkoli s tvrdošíjností odpovídající svému stáří odmítal na plyn jakkoli reagovat. Autíčko, které nějak tak rezonovalo mojí duši (trochu nóbl, trochu křáp). Instantní vítr ve vlasech, se kterým jsem si užil hromadu srandy.

Koupen za 28k, vylepšen za 52k a prodán ve věku 19 let za 32k. Ať žije pozitivní business case. Nechť tedy novému majiteli slouží. A nechť mně slouží dětská sedačka v turbodieselovém kombíku.

Ale ono vše zlé je k něčemu dobré - příště to bude Mazda MX-5 nebo BMW kabrio - asfalte těš se.

Gourmeta - druhý obývák?

Po dlouhých přípravách v přízemí domu otevřela hospůdka jménem Gourmeta, lákající nejdřív na stříbrnou espressomašinku a později i na dekoraci s nádechem Provence nebo možná obecně středomoří. Milí majitelé, kteří si plní svůj sen, příjemný koncept. Autentická káva, pivo, servírování, meníčko na místě nebo s sebou na dopřipravení - vřelý minimalismus, který ladí s Podolím tak, jak ho mám rád. Toliko první dojmy a informace. Budu to pozorovat a dám vám vědět :-)

Espresso a 85%

Co je denně spolehlivější než švýcarské hodinky?

Že si autor tohoto blogu vychutná šálek espressa a čtvereček vysokoprocentní čokolády v obýváku svého doupěte.

Budiž blahořečeny jednoduché požitky.

Předjarní filmový víkend

Jaro se blíží, a tak je čas na jízdu kabrioletem nanečisto - v obýváku s road movie. Interstate 60 je formálně céčkový, ale laděním a poselstvím magický film. Mladík v červeném kabrioletu má na vybranou mezi usedlou budoucností a nebo naivním snem. Zjišťuje, že když uvěří, zkusí věřit snu a dívat se jinýma očima, objeví třeba podivnou státovku číslo 60, která není v mapách a na níž leží ještě podivnější města. Vydává se na cestu a potkává celou řadu prazvláštních lidí. Milé, jednoduché podobenství. Na ČSFD zde.

Dojala mne ale taktéž Teorie všeho, životopisný film o geniálním vědci Stephenu Hawkingovi trpícím chorobou, která mu znemožňuje kontrolovat svou motoriku, a postupně tak ztrácí svaly i schopnost mluvit. Přesto ale žije naplněný život plný objevů, dokonce o mnoho déle než mu předvídali doktoři. Je to především díky lásce a síle jeho ženy, která to v rozhodující okamžik nevzdá. Podobně jako v Interstate se skrze dojemnou sérii momentů vine červená dějová linka: Když teorie matematicky přesně říkají, že je zle, nezbývá než věřit a s otevřenýma očima jít za svým snem. Ačkoli celkově se nejedná o nijak špičkový film, v detailech objevíte plno momentek, které nadchnou - stejně jako, jak kouzelně vědce ztvárnil Eddie Redmayne - jeho Hawking má silné kouzlo osobnosti. Na ČSFD zde.

Příjemná ale byla nakonec i všechna ta náhodná jarní setkání na Letné a ve Stromovce.

Mark Lanegan: Bubblegum

Kolega mi doporučil desku Marka Lanegana Bubblegum a já ji shledal jednoduše geniální.

Nejspíš vám ji ani nemohu doporučit - není úplně dnešní. Málo něžná, suchá jak probuzení s kocovinou, málo britpopová, místy zase zbytečně naivní. Takové syrové americké venkovské blues střižené jakou si modernou - upomíná na Johna Calea Shifty Adventures in the Nookie Wood (zmínka zde). Sám Lanegan zpívá hodně jako Tom Waits, místy tu zase najdete jakousi magii indiánského tance kolem ohně.

Vcelku poctivé staré řemeslo. Najdete na Spotify.

Mnichov

S ženou jsme navštívili Der Schmuck v Mnichově.

Mnichov je pro mne takové zvláštní zvíře. Je pravda, že jsem s ním měl zatím jen zvířecí interakce - znám ho pracovně, jako znuděné dítě, z Oktoberfestu, a pak za volantem vozu, když přejedu odbočku na městský okruh po cestě na hory nebo z hor, a vlasy mi vstávají hrůzou, abych bez plakety při bloudění nevjel do ekologické zóny.

Teď jsem ho poznal radostně, volnočasově a kulturně. Potkal jsem za tu dobu mnoho zajímavých lidí. A přesto je to něco, co šeptají ulice a domy, co mi nesedí. A ptám se proč.

Vidím tu určitou paralelu s Vídní - obě bohatá města v rovině. Vídeň je ale taková nějaká víc živá. Víc živelná. 

Ve Vídni spíše jeden bude koukat po výlohách a chodcích. V Mnichově po autech. Vídeň vzývá chodit po chodnících. Mnichov nikoli.

Chybí kolovrátkový kolorit, ač ani o kýč není nouze. Něco starosvětsky uslintaného, co ta Vídeň má. Příjemná malost. Mnichov je unyle velkolepý.

A nebo...je v něm určitá velikášskost, ne nutně velkolepost. A ač je mnoho budov menších než ve Vídni, více postrádají lidský rozměr, který Vídeň bezpochyby má.

Vidím i určitý protiklad s Berlínem. Lidé na ulicích v Berlíně jsou až pateticky individualističtí. Není to můj šálek kávy, ale přesto jsou mi nějak tak blízcí. Baví mne na nich ulpívat pohledem a poslouchat je. V Mnichově takové lidi na ulicích nepotkám. Lidé tu nějak tak až příliš zapadnou do řady.

Kde jsou všichni v pátek večer? Proč nechodí po ulicích opilí? Proč místo toho všude sviští naleštěná auta? Kde jsou v sobotu?

Ne, tahle návštěva, jakkoli byla krásná, můj názor nezměnila. V Mnichově bych pracovat ani žít nechtěl.

Spotify a Kasabian

Chtělo by se říct, že Spotify je jen další internetové rádio. Ono ani není nijak geniální, pouze dělá dobré věci dobře. A toho si cením.

Nechá vás poslouchat zadarmo, co chcete, jen to občas proloží nevtíravou reklamou, případně si můžete zaplatit, a pak máte k dispozici libovolnou hudbu také ke stažení off-line a bez reklam.

Vše je legální a Spotify (prý) dokonce už figuruje procenty v honorářích českému hudebnímu průmyslu. A tak můžete radostně poslouchat úplně, co chcete.

Nabízí appku na smartphony i počítače. Ovládání obojího je příkladně jednoduché. V Praze na LTE umí appka přehrávat ve velmi dobré kvalitě.

Někteří umělci s rádiem spolupracují. Důkazem toho je geniální akustická nahrávka starých známých Kasabian "Spotify Sessions" - zde. Doporučuji!

Vize budoucnosti a její stín

Kolega mi poslal odkaz na video z dílny Microsoftu, jak bude vypadat pracovní den za 10 až 15 let (zde). Dech beroucí. Čekají nás úžasné zítřky.

A jak se tak dívám na tyhle krásné šťastné lidi bezstarostně používající ty neuvěřitelné přístroje, na pozadí mi v hlavě běží obrázky prázdných dálnic, energetické krize, nepokojů a agrese přímo v ulicích evropských měst, afrických mas migrujících kvůli nedostatku vody, represivních opatření na udržení demokracie.

Běží mnou pocit, že to video ukazuje jenom tu hezkou půlku budoucnosti. Jsem už totiž jako Pavlovův pes - indoktrinován výborným filmem Die kommenden Tage z roku 2010 (ČSFD zde a trailer zde - doporučuji), kde hrdinové žijí v zlaté evropské kleci velmi blízké budoucnosti plné třpytivých technických vychytávek, které ale nedokáží odvrátit značně palčivější problémy.

Druhá věc je, že máme plno krásných technologií - nesmírný potenciál, který ale nevyužíváme. Nikdo totiž nevymyslel, jak na jejich bázi vytvořit produkty, kterým by lidé mohli důvěřovat, a které by zároveň byly finančně dostupné. Věřím tedy, že ty vychytávky z videa od Microsoftu budou, ale ptám se sám sebe, jestli pro ně budou existovat vychytané programy, které opravdu využijí jejich potenciál.

Jaro je tu

Venku je pořád sychravo, ale za Prahou už ze země lezou kvítky.

A tak si vlastně říkám, že jsem letos pořádnou zimu ani nezažil. Přesto se ale těším na jaro v Podolí a na procházky s kočárem a půllitrem piva po náplavce.

DJ Ventolin

Vypadá out jako by přijel z východního Německa roku 1990. Tancuje jako marťan. Hraje lehce zpátečnickou elektronickou hudbu. Učí na FF UK. Trochu hipster, protože hraje na samé analogové přístroje. Ne, to určitě nemůže být dobrá kombinace...

Naživo vás ale DJ Ventolin, týpek, který se jmenuje po spreji na rozdýchávání astmatu a alergií, přesvědčí o opaku. Má dobře spočtené, že když je něco tak out, až se to nevejde do hranic žánru, tak to z něj vypadne oknem a vrátí se to dveřmi tak, že je to zase in. A protože jsem ho naživo viděl, můžu za to dát ruku do ohně - a to jsem snobský suchar. Chce to jen a jen chuť na legraci.

Na stránce zde lze také stáhnout album Totem. 

Aplikace, která usnadní platby na internetu

Další úžasná aplikace, která bezbolestně ulehčí život, je MasterCard Mobile. Umožní vám uložit si své platební karty elektronicky a platit s nimi při nákupech na internetu bez zdlouhavého přepisování údajů nebo bez rizikového ukládání karty v daném e-shopu. Je to jednodušší, rychlejší a bezpečnější.

Aplikace vám umožní uložit si libovolnou kreditní nebo debetní kartu na serveru MasterCard. Vše je uloženo v cloudu - nic se neukládá v mobilu - čímž je platba bezpečnější. Mimo jiné také protože obchodník (eshop) se při platbě nedostane k údajům o vaší kartě.

Pro nákup na internetu pak zvolíte klasicky platbu kartou, ale místo MasterCard nebo Visa vyberete možnost MasterCard Mobile. Zobrazí se kód, který foťákem mobilu načtete do aplikace a potvrdíte PINem. Aplikace se jednorázově spojí se serverem, kde bezpečně a okamžitě provede platbu. Vše je rychlé na pár dotyků a jediné, co musíte, je zadat dvakrát vámi zvolený PIN pro potvrzení.

Na výpisu z účtu se pak platba chová jako platba kartou, tj. máte i nadále přehled, u koho jste za co utratili.

Doporučuji!

Moje slavné kocoviny

Často se přistihnu, jak kamarádům nebo rodině vyprávím o své kocovině a obviňuji pivní speciály z minipivovarů nebo případně špatné víno. A je to tak! Módní pivní delikatesy sice možná chutnají pestře, ale způsobují ještě pestřejší kocoviny - a stačí vypít málo. O špatném víně pak nejsou žádné pochyby, zvláště když i láhev za 150 korun může mít mrzuté účinky.

Střih.

Kdykoli jsem se během posledních měsíců opil, byla z toho kocovina (možná byla jedna výjimka). Ne vždy silná, ale ta tam jsou doby, kdy cokoli do 4 piv, nebylo druhý den poznat (až na lehké sucho v ústech). Teď často ráno cítím i sklenku dobrého vína. Přiznejme si, přátelé, není to, co bývalo - stárnu. Což má i svoje výhody, ale o tom zase jindy.

Defracto: Flaque

Už dlouho mne nic tak upřímně a čistě nerozesmálo, jako tihle dva skřítci a jejich DJ s falešným notebookem, kteří dohromady tvoří skupinu Defracto.

Jejich představení Flaque je francouzský moderní cirkus, ve scéně naprosto minimalistický, nepoužívá žádné křiklavě expresivní metody, pouze žonglování, tanec a humor, ale o to víc odzbrojí svou jednoduchostí.

Dávka energie, kterou nelze popsat slovy.

V rámci Cirkopolis cestují po ČR do 21.2., a pak je poblíž dlouho neuvidíte (turné zde). Za uvedené video se omlouvám - není ani z půlky tak dobré, jako bylo vystoupení v Akropoli, ale lepší jsem nesehnal.

Portmonka - minimalistický pomocník

O jednu aplikaci na telefon bych se tu s vámi chtěl podělit. Portmonka vám umožní jednoduše naskenovat fotoaparátem libovolnou věrnostní kartičku s čárovým kódem nebo si číselný kód přepsat. Místo nošení stohů věrnostních kartiček pak prostě ukážete čárový kód na displeji mobilu.

Spolupracuje s prodejci, a tak se přes ní můžete do některých věrnostních programů přihlásit přímo a ona vám kartičku virtuálně vygeneruje - naprosto oficiálně. Navíc prodejci přímo do ní posílají různé jednorázové slevy, které můžete při placení zobrazit a využít.

Lze si také vytvořit login - pak se kartičky zálohují v cloudu a přenáší se vám mezi různými mobily.

Ke stažení je pro Android, iOS a Windows Phone pod jménem "Portmonka".

Jordi's

Ať žije čokoláda! Nejsem jejím znalcem ani ochutnavačem, ale kluci z Jordi's mi udělali radost.

Jejich Rustic Vanilla je tak akorát hořká, má úžasnou konzistenci a chutná výborně. Téměř esence čokolády - doporučuji vyzkoušet, a to i přes cenu, která rozhodně není sociálně respektuplná.

Více se o této královohradecké manufaktuře dozvíte zde a nakupovat lze krom Hradce třeba v síti Česká stodola.

PS V této cenové relaci lze možná sehnat řemeslně lepší Švýcarku. Nemyslím ale, že by se jednalo o konkurenci. Zde je srovnatelný spíše rakouský Zotter - směs nadšení, nápadu, odvahy a řemesla. Takové čokoládové Festky - a vsadil bych skoro knír, že kluci z Jordi's mají nebo měli vous :-)

mBank posouvá bankovnictví (kousek) dále k lidem

Nechci tu dělat reklamu, ale je jedna banka, kterou bych rád pochválil. Je mnoho zajímavých digitálních výstřelků, ale polská mBank inovovala své internetové i mobilní bankovnictví jaksi celistvěji, seriózně i hravě, a vytvořila tak digitální bankovní zkušenost druhé generace.

Novinky se pouze částečně přelily k nám do Čech - poté, co počátkem roku 2014 spustila neotřelé internetové bankovnictví (žádné tabulky, žádné stohy textu, jen intuitivní tlačítka, šipky, barvy), přidává se teď také nová mobilní verze (Android a iOS). Obojí vzhledem a logikou odpovídá polské verzi, ale neobsahuje zatím všechny služby. Poláci mají k dispozici mimo jiné:

• nabídky slev spřátelených obchodníků (patří mezi ně i mnoho renomovaných řetězců), které aktivně doporučuje na základě vašeho předchozího nákupního chování a lokality, jak a kde můžete ušetřit,
• placení bezkontaktně mobilem místo karty,
• financování nákupu úvěrem na kliknutí z mobilu: za 30 sekund dostanete půjčku a ihned můžete (mobilem) také zaplatit,
• pokročilou správu financí, karet apod. - včetně analýzy historie, rozpočtování apod., nastavování parametrů,
• přehled, koupi a prodej investic.

Všechny tyto novinky mají společnou jednu maličkost: Jsou tu proto, aby maximálně ulehčily život zákazníka, pro nějž finance nejsou "svátost", ale každodenní záležitost - konzervativní zákazník, který má z peněz posvátný respekt, si tedy asi jen těžko představí, že by se platby daly dělat přes Facebook nebo přetahovat myší téměř jako ikonky ve Windows.

Viz. třeba video níže, které zdaleka nepopisuje vše:

Jsou to maličké krůčky, které jsem tu před časem popisoval jako brzkou budoucnost, a které bych dnes osobně považoval za skoro samozřejmé, ale bohužel je zatím málo bank, které by i toto málo zákazníkům byly ochotny zprostředkovat. 

Jasný názor kavárenského intelektuála: Jsem a nejsem Charlie Hebdo

Jsem Charlie Hebdo.

Nejsem jako vrchní katolík. Ano, pokud někdo urazí slovem mou matku, dám mu facku. Facku, políček, neprovrtám ho kulometem. A pokud ho provrtám, měl bych po právu čekat, že mne justice potrestá. Ale možná papeže interpretuji špatně - nebo prostě jen evropsky.

Nejsem Charlie Hebdo.

Je to jako přecházet těsně před tramvají, zakopnout o koleje a divit se, že to ten jinak mile cinkající třicetitunový kolos na kolejích neubrzdil. Nebo být zebrou a jít se procházet mezi lvy. I malé dítě ví, co to vyvolá. Lvi, kteří na obrázku vypadají trochu jako plyšáci, mne sežerou.

Chci nebo nechci být Charlie Hebdo?

Schválně jsem zvolil příklad tramvaje a lvů. Mnoho lidí si zřejmě namlouvá, že lze něco dělat, že reakce příště nemusí nastat. A opravdu jsou výjimky: Když nezakopnete, tramvaj vás nepřejede. Když jsou lvi nažraní, nechají zebru být. Ale spoléhat se na to, je krátkozraké. Je to totiž jednoduchý princip akce a reakce. Dráždíš extrémistu, kousne tě bez výjimky do ruky.

Problém je vestavěný zkrat dvou kultur: Ta euroamerická, která po zločinu nejdříve dlouho soudí, a po rozsudku lidsky trestá, versus ta extremistická, která nejdřív nelidsky potrestá, a pak se spoléhá, že ji bude soudit bůh. Z toho je jasné, že vás vždycky nejdřív sežere lev, a toho pak bude někdo spravedlivě soudit. Dostane náhubek nebo pár ran na zadek, ale VY, co jste se před ním producírovali, už si na něm NIC nevezmete. Jste mrtví, podle principu akce a reakce. A lev má svoje vestavěné pudy. Narodí se mu lvíče a to zase bude žrát hloupé zebry, dokud i lvíče nedostane náhubek.

V jednom jsem si jist: Nechci, aby euroamerická civilizace měla situaci pevně v rukou. Aby mohla lvům udělat něco, co je povede k tomu, že okamžitě přestanou žrát zebry. Nebo udělat s tramvají něco, aby zastavila na pětníku, když někdo skočí přímo pod nárazník. Co by taková pravidla a jejich vynucení udělalo se lvy? Byla by to ještě příroda? A co by udělala s tramvají? Přežili by uvnitř stojící cestující? A co by takové vynucení naší euroamerické spravedlnosti udělalo s naší demokracií?

Demonstrujte, křičte jsem Charlie Hebdo, lajkujte na Facebooku, nebo originálně říkejte, že ne suis Charlie Hebdo. Já to považuji za ztrátu času, neboť to jen rozdmýchá další nenávist mezi námi samotnými, muslimy a dalšími problematickými menšinami. Není řešení a nikam to nevede. Pojďme zkusit (ono to vůbec není tak lehké) mít respekt k tomu, jak jiní, kteří s námi v našem světě žijí, smýšlí a věnujme se raději něčemu jinému než proklamacím a výkřikům. Je přece tolik krásných věcí.

PS Tím samozřejmě nijak nezlehčuji, že extrémista musí být podle zákona potrestán a evropské státy musí jasně dát najevo, že tohle se u nás nedělá. Neobhajuji tím diplomatické páteře z želatýny!

10 let blogu LB

Blogu LB je tento měsíc přesně 10 let! Pojďme se ohlédnout.

Blogovat jsem začal již dříve v rámci zaniklé Poietikon revue (Redakční sloupky a kritický literární Letec), ale plnohodnotný blog, kam bych mohl napsat úplně, co chci, vznikl právě až v lednu 2005. A psal jsem nejprve opravdu neotesaně, což se v archivu můžete přesvědčit sami. Během roků přibyly zážitky z cest soukromých i pracovních, každodenní radosti a strasti studia ve Vídni, změnily se vzhled, doména i technologie.

Především ale příspěvky znatelně změkly. Za to může několik pravidel, která se snažím dodržovat:

1. Chci zprostředkovat obohacení - ideálně novinky v kultuře, které může čtenář po přečtení sám vychutnat (omezuji chválu na jednorázovky, které už proběhly), dále pak zážitky z cest, nebo jiné novinky, které mohou být inspirativní (např. finance nebo mobily).
2. Myšlenky mají být poučné a srozumitelné - ať už o politice nebo obecně životě
3. Chci být korektnější, diplomatičtější, nesoudit skupiny a neříkat vše, co mi přijde na jazyk - jsem koneckonců reprezentantem svého zaměstnavatele, sebe na trzích života, změnil jsem několikrát partnerku atd.
4. Omezuji prosté emotivní výlevy - výjimkami v kategorii ego zůstávají významné životní milníky, racionánější ohlédnutí, čiré radosti nebo zklamání, a pak některé další srdcovky typu kabriolety a bicykly - i tady se aspoň pro vyhledávače snažím zprostředkovat nějakou zkušenost.
5. Snažím se být stručný a líbivý, byť tady zatím nejvíce pokulhávám.

Poslední dva body znamenají, že články přepisuji a čistím, často napíši a zahodím, což vede ke zpožděním a blogování tak trochu ztrácí kouzlo jednoduchosti. Pro čtenáře doufám naopak.

Občas se také ptáte, proč nepíši v angličtině. Ačkoli ji používám naprosto nenuceně (nikoli bez chyb), většina stálých čtenářů by si čtení tak nevychutnala. A psát dvojjazyčně je dvojí práce. Ani o tom blogování není. Takže angličtinu neplánuji.

Na závěr všem čtenářům stávajícím, i minulým tímto velice děkuji a budu jenom rád, když na tento blog také během dalších 10 let opět občas zavítáte.

Na oslavu jsem již během podzimu připravil hned několik novinek:

1. Sladil jsem vzhled domovské stránky (jsou zde) s blogem.
2. Vytvořil jsem stránku, kde se postupně budou objevovat mé texty (zde) - starší i nové - zatím zde naleznete pdf knihu s fotografiemi a zápisky z Asie 2013-2014.