Gourmeta - druhý obývák?

Po dlouhých přípravách v přízemí domu otevřela hospůdka jménem Gourmeta, lákající nejdřív na stříbrnou espressomašinku a později i na dekoraci s nádechem Provence nebo možná obecně středomoří. Milí majitelé, kteří si plní svůj sen, příjemný koncept. Autentická káva, pivo, servírování, meníčko na místě nebo s sebou na dopřipravení - vřelý minimalismus, který ladí s Podolím tak, jak ho mám rád. Toliko první dojmy a informace. Budu to pozorovat a dám vám vědět :-)

Espresso a 85%

Co je denně spolehlivější než švýcarské hodinky?

Že si autor tohoto blogu vychutná šálek espressa a čtvereček vysokoprocentní čokolády v obýváku svého doupěte.

Budiž blahořečeny jednoduché požitky.

Předjarní filmový víkend

Jaro se blíží, a tak je čas na jízdu kabrioletem nanečisto - v obýváku s road movie. Interstate 60 je formálně céčkový, ale laděním a poselstvím magický film. Mladík v červeném kabrioletu má na vybranou mezi usedlou budoucností a nebo naivním snem. Zjišťuje, že když uvěří, zkusí věřit snu a dívat se jinýma očima, objeví třeba podivnou státovku číslo 60, která není v mapách a na níž leží ještě podivnější města. Vydává se na cestu a potkává celou řadu prazvláštních lidí. Milé, jednoduché podobenství. Na ČSFD zde.

Dojala mne ale taktéž Teorie všeho, životopisný film o geniálním vědci Stephenu Hawkingovi trpícím chorobou, která mu znemožňuje kontrolovat svou motoriku, a postupně tak ztrácí svaly i schopnost mluvit. Přesto ale žije naplněný život plný objevů, dokonce o mnoho déle než mu předvídali doktoři. Je to především díky lásce a síle jeho ženy, která to v rozhodující okamžik nevzdá. Podobně jako v Interstate se skrze dojemnou sérii momentů vine červená dějová linka: Když teorie matematicky přesně říkají, že je zle, nezbývá než věřit a s otevřenýma očima jít za svým snem. Ačkoli celkově se nejedná o nijak špičkový film, v detailech objevíte plno momentek, které nadchnou - stejně jako, jak kouzelně vědce ztvárnil Eddie Redmayne - jeho Hawking má silné kouzlo osobnosti. Na ČSFD zde.

Příjemná ale byla nakonec i všechna ta náhodná jarní setkání na Letné a ve Stromovce.

Mark Lanegan: Bubblegum

Kolega mi doporučil desku Marka Lanegana Bubblegum a já ji shledal jednoduše geniální.

Nejspíš vám ji ani nemohu doporučit - není úplně dnešní. Málo něžná, suchá jak probuzení s kocovinou, málo britpopová, místy zase zbytečně naivní. Takové syrové americké venkovské blues střižené jakou si modernou - upomíná na Johna Calea Shifty Adventures in the Nookie Wood (zmínka zde). Sám Lanegan zpívá hodně jako Tom Waits, místy tu zase najdete jakousi magii indiánského tance kolem ohně.

Vcelku poctivé staré řemeslo. Najdete na Spotify.

Mnichov

S ženou jsme navštívili Der Schmuck v Mnichově.

Mnichov je pro mne takové zvláštní zvíře. Je pravda, že jsem s ním měl zatím jen zvířecí interakce - znám ho pracovně, jako znuděné dítě, z Oktoberfestu, a pak za volantem vozu, když přejedu odbočku na městský okruh po cestě na hory nebo z hor, a vlasy mi vstávají hrůzou, abych bez plakety při bloudění nevjel do ekologické zóny.

Teď jsem ho poznal radostně, volnočasově a kulturně. Potkal jsem za tu dobu mnoho zajímavých lidí. A přesto je to něco, co šeptají ulice a domy, co mi nesedí. A ptám se proč.

Vidím tu určitou paralelu s Vídní - obě bohatá města v rovině. Vídeň je ale taková nějaká víc živá. Víc živelná. 

Ve Vídni spíše jeden bude koukat po výlohách a chodcích. V Mnichově po autech. Vídeň vzývá chodit po chodnících. Mnichov nikoli.

Chybí kolovrátkový kolorit, ač ani o kýč není nouze. Něco starosvětsky uslintaného, co ta Vídeň má. Příjemná malost. Mnichov je unyle velkolepý.

A nebo...je v něm určitá velikášskost, ne nutně velkolepost. A ač je mnoho budov menších než ve Vídni, více postrádají lidský rozměr, který Vídeň bezpochyby má.

Vidím i určitý protiklad s Berlínem. Lidé na ulicích v Berlíně jsou až pateticky individualističtí. Není to můj šálek kávy, ale přesto jsou mi nějak tak blízcí. Baví mne na nich ulpívat pohledem a poslouchat je. V Mnichově takové lidi na ulicích nepotkám. Lidé tu nějak tak až příliš zapadnou do řady.

Kde jsou všichni v pátek večer? Proč nechodí po ulicích opilí? Proč místo toho všude sviští naleštěná auta? Kde jsou v sobotu?

Ne, tahle návštěva, jakkoli byla krásná, můj názor nezměnila. V Mnichově bych pracovat ani žít nechtěl.

Spotify a Kasabian

Chtělo by se říct, že Spotify je jen další internetové rádio. Ono ani není nijak geniální, pouze dělá dobré věci dobře. A toho si cením.

Nechá vás poslouchat zadarmo, co chcete, jen to občas proloží nevtíravou reklamou, případně si můžete zaplatit, a pak máte k dispozici libovolnou hudbu také ke stažení off-line a bez reklam.

Vše je legální a Spotify (prý) dokonce už figuruje procenty v honorářích českému hudebnímu průmyslu. A tak můžete radostně poslouchat úplně, co chcete.

Nabízí appku na smartphony i počítače. Ovládání obojího je příkladně jednoduché. V Praze na LTE umí appka přehrávat ve velmi dobré kvalitě.

Někteří umělci s rádiem spolupracují. Důkazem toho je geniální akustická nahrávka starých známých Kasabian "Spotify Sessions" - zde. Doporučuji!

Vize budoucnosti a její stín

Kolega mi poslal odkaz na video z dílny Microsoftu, jak bude vypadat pracovní den za 10 až 15 let (zde). Dech beroucí. Čekají nás úžasné zítřky.

A jak se tak dívám na tyhle krásné šťastné lidi bezstarostně používající ty neuvěřitelné přístroje, na pozadí mi v hlavě běží obrázky prázdných dálnic, energetické krize, nepokojů a agrese přímo v ulicích evropských měst, afrických mas migrujících kvůli nedostatku vody, represivních opatření na udržení demokracie.

Běží mnou pocit, že to video ukazuje jenom tu hezkou půlku budoucnosti. Jsem už totiž jako Pavlovův pes - indoktrinován výborným filmem Die kommenden Tage z roku 2010 (ČSFD zde a trailer zde - doporučuji), kde hrdinové žijí v zlaté evropské kleci velmi blízké budoucnosti plné třpytivých technických vychytávek, které ale nedokáží odvrátit značně palčivější problémy.

Druhá věc je, že máme plno krásných technologií - nesmírný potenciál, který ale nevyužíváme. Nikdo totiž nevymyslel, jak na jejich bázi vytvořit produkty, kterým by lidé mohli důvěřovat, a které by zároveň byly finančně dostupné. Věřím tedy, že ty vychytávky z videa od Microsoftu budou, ale ptám se sám sebe, jestli pro ně budou existovat vychytané programy, které opravdu využijí jejich potenciál.

Jaro je tu

Venku je pořád sychravo, ale za Prahou už ze země lezou kvítky.

A tak si vlastně říkám, že jsem letos pořádnou zimu ani nezažil. Přesto se ale těším na jaro v Podolí a na procházky s kočárem a půllitrem piva po náplavce.

DJ Ventolin

Vypadá out jako by přijel z východního Německa roku 1990. Tancuje jako marťan. Hraje lehce zpátečnickou elektronickou hudbu. Učí na FF UK. Trochu hipster, protože hraje na samé analogové přístroje. Ne, to určitě nemůže být dobrá kombinace...

Naživo vás ale DJ Ventolin, týpek, který se jmenuje po spreji na rozdýchávání astmatu a alergií, přesvědčí o opaku. Má dobře spočtené, že když je něco tak out, až se to nevejde do hranic žánru, tak to z něj vypadne oknem a vrátí se to dveřmi tak, že je to zase in. A protože jsem ho naživo viděl, můžu za to dát ruku do ohně - a to jsem snobský suchar. Chce to jen a jen chuť na legraci.

Na stránce zde lze také stáhnout album Totem. 

Aplikace, která usnadní platby na internetu

Další úžasná aplikace, která bezbolestně ulehčí život, je MasterCard Mobile. Umožní vám uložit si své platební karty elektronicky a platit s nimi při nákupech na internetu bez zdlouhavého přepisování údajů nebo bez rizikového ukládání karty v daném e-shopu. Je to jednodušší, rychlejší a bezpečnější.

Aplikace vám umožní uložit si libovolnou kreditní nebo debetní kartu na serveru MasterCard. Vše je uloženo v cloudu - nic se neukládá v mobilu - čímž je platba bezpečnější. Mimo jiné také protože obchodník (eshop) se při platbě nedostane k údajům o vaší kartě.

Pro nákup na internetu pak zvolíte klasicky platbu kartou, ale místo MasterCard nebo Visa vyberete možnost MasterCard Mobile. Zobrazí se kód, který foťákem mobilu načtete do aplikace a potvrdíte PINem. Aplikace se jednorázově spojí se serverem, kde bezpečně a okamžitě provede platbu. Vše je rychlé na pár dotyků a jediné, co musíte, je zadat dvakrát vámi zvolený PIN pro potvrzení.

Na výpisu z účtu se pak platba chová jako platba kartou, tj. máte i nadále přehled, u koho jste za co utratili.

Doporučuji!

Moje slavné kocoviny

Často se přistihnu, jak kamarádům nebo rodině vyprávím o své kocovině a obviňuji pivní speciály z minipivovarů nebo případně špatné víno. A je to tak! Módní pivní delikatesy sice možná chutnají pestře, ale způsobují ještě pestřejší kocoviny - a stačí vypít málo. O špatném víně pak nejsou žádné pochyby, zvláště když i láhev za 150 korun může mít mrzuté účinky.

Střih.

Kdykoli jsem se během posledních měsíců opil, byla z toho kocovina (možná byla jedna výjimka). Ne vždy silná, ale ta tam jsou doby, kdy cokoli do 4 piv, nebylo druhý den poznat (až na lehké sucho v ústech). Teď často ráno cítím i sklenku dobrého vína. Přiznejme si, přátelé, není to, co bývalo - stárnu. Což má i svoje výhody, ale o tom zase jindy.

Defracto: Flaque

Už dlouho mne nic tak upřímně a čistě nerozesmálo, jako tihle dva skřítci a jejich DJ s falešným notebookem, kteří dohromady tvoří skupinu Defracto.

Jejich představení Flaque je francouzský moderní cirkus, ve scéně naprosto minimalistický, nepoužívá žádné křiklavě expresivní metody, pouze žonglování, tanec a humor, ale o to víc odzbrojí svou jednoduchostí.

Dávka energie, kterou nelze popsat slovy.

V rámci Cirkopolis cestují po ČR do 21.2., a pak je poblíž dlouho neuvidíte (turné zde). Za uvedené video se omlouvám - není ani z půlky tak dobré, jako bylo vystoupení v Akropoli, ale lepší jsem nesehnal.

Portmonka - minimalistický pomocník

O jednu aplikaci na telefon bych se tu s vámi chtěl podělit. Portmonka vám umožní jednoduše naskenovat fotoaparátem libovolnou věrnostní kartičku s čárovým kódem nebo si číselný kód přepsat. Místo nošení stohů věrnostních kartiček pak prostě ukážete čárový kód na displeji mobilu.

Spolupracuje s prodejci, a tak se přes ní můžete do některých věrnostních programů přihlásit přímo a ona vám kartičku virtuálně vygeneruje - naprosto oficiálně. Navíc prodejci přímo do ní posílají různé jednorázové slevy, které můžete při placení zobrazit a využít.

Lze si také vytvořit login - pak se kartičky zálohují v cloudu a přenáší se vám mezi různými mobily.

Ke stažení je pro Android, iOS a Windows Phone pod jménem "Portmonka".

Jordi's

Ať žije čokoláda! Nejsem jejím znalcem ani ochutnavačem, ale kluci z Jordi's mi udělali radost.

Jejich Rustic Vanilla je tak akorát hořká, má úžasnou konzistenci a chutná výborně. Téměř esence čokolády - doporučuji vyzkoušet, a to i přes cenu, která rozhodně není sociálně respektuplná.

Více se o této královohradecké manufaktuře dozvíte zde a nakupovat lze krom Hradce třeba v síti Česká stodola.

PS V této cenové relaci lze možná sehnat řemeslně lepší Švýcarku. Nemyslím ale, že by se jednalo o konkurenci. Zde je srovnatelný spíše rakouský Zotter - směs nadšení, nápadu, odvahy a řemesla. Takové čokoládové Festky - a vsadil bych skoro knír, že kluci z Jordi's mají nebo měli vous :-)

mBank posouvá bankovnictví (kousek) dále k lidem

Nechci tu dělat reklamu, ale je jedna banka, kterou bych rád pochválil. Je mnoho zajímavých digitálních výstřelků, ale polská mBank inovovala své internetové i mobilní bankovnictví jaksi celistvěji, seriózně i hravě, a vytvořila tak digitální bankovní zkušenost druhé generace.

Novinky se pouze částečně přelily k nám do Čech - poté, co počátkem roku 2014 spustila neotřelé internetové bankovnictví (žádné tabulky, žádné stohy textu, jen intuitivní tlačítka, šipky, barvy), přidává se teď také nová mobilní verze (Android a iOS). Obojí vzhledem a logikou odpovídá polské verzi, ale neobsahuje zatím všechny služby. Poláci mají k dispozici mimo jiné:

• nabídky slev spřátelených obchodníků (patří mezi ně i mnoho renomovaných řetězců), které aktivně doporučuje na základě vašeho předchozího nákupního chování a lokality, jak a kde můžete ušetřit,
• placení bezkontaktně mobilem místo karty,
• financování nákupu úvěrem na kliknutí z mobilu: za 30 sekund dostanete půjčku a ihned můžete (mobilem) také zaplatit,
• pokročilou správu financí, karet apod. - včetně analýzy historie, rozpočtování apod., nastavování parametrů,
• přehled, koupi a prodej investic.

Všechny tyto novinky mají společnou jednu maličkost: Jsou tu proto, aby maximálně ulehčily život zákazníka, pro nějž finance nejsou "svátost", ale každodenní záležitost - konzervativní zákazník, který má z peněz posvátný respekt, si tedy asi jen těžko představí, že by se platby daly dělat přes Facebook nebo přetahovat myší téměř jako ikonky ve Windows.

Viz. třeba video níže, které zdaleka nepopisuje vše:

Jsou to maličké krůčky, které jsem tu před časem popisoval jako brzkou budoucnost, a které bych dnes osobně považoval za skoro samozřejmé, ale bohužel je zatím málo bank, které by i toto málo zákazníkům byly ochotny zprostředkovat. 

Jasný názor kavárenského intelektuála: Jsem a nejsem Charlie Hebdo

Jsem Charlie Hebdo.

Nejsem jako vrchní katolík. Ano, pokud někdo urazí slovem mou matku, dám mu facku. Facku, políček, neprovrtám ho kulometem. A pokud ho provrtám, měl bych po právu čekat, že mne justice potrestá. Ale možná papeže interpretuji špatně - nebo prostě jen evropsky.

Nejsem Charlie Hebdo.

Je to jako přecházet těsně před tramvají, zakopnout o koleje a divit se, že to ten jinak mile cinkající třicetitunový kolos na kolejích neubrzdil. Nebo být zebrou a jít se procházet mezi lvy. I malé dítě ví, co to vyvolá. Lvi, kteří na obrázku vypadají trochu jako plyšáci, mne sežerou.

Chci nebo nechci být Charlie Hebdo?

Schválně jsem zvolil příklad tramvaje a lvů. Mnoho lidí si zřejmě namlouvá, že lze něco dělat, že reakce příště nemusí nastat. A opravdu jsou výjimky: Když nezakopnete, tramvaj vás nepřejede. Když jsou lvi nažraní, nechají zebru být. Ale spoléhat se na to, je krátkozraké. Je to totiž jednoduchý princip akce a reakce. Dráždíš extrémistu, kousne tě bez výjimky do ruky.

Problém je vestavěný zkrat dvou kultur: Ta euroamerická, která po zločinu nejdříve dlouho soudí, a po rozsudku lidsky trestá, versus ta extremistická, která nejdřív nelidsky potrestá, a pak se spoléhá, že ji bude soudit bůh. Z toho je jasné, že vás vždycky nejdřív sežere lev, a toho pak bude někdo spravedlivě soudit. Dostane náhubek nebo pár ran na zadek, ale VY, co jste se před ním producírovali, už si na něm NIC nevezmete. Jste mrtví, podle principu akce a reakce. A lev má svoje vestavěné pudy. Narodí se mu lvíče a to zase bude žrát hloupé zebry, dokud i lvíče nedostane náhubek.

V jednom jsem si jist: Nechci, aby euroamerická civilizace měla situaci pevně v rukou. Aby mohla lvům udělat něco, co je povede k tomu, že okamžitě přestanou žrát zebry. Nebo udělat s tramvají něco, aby zastavila na pětníku, když někdo skočí přímo pod nárazník. Co by taková pravidla a jejich vynucení udělalo se lvy? Byla by to ještě příroda? A co by udělala s tramvají? Přežili by uvnitř stojící cestující? A co by takové vynucení naší euroamerické spravedlnosti udělalo s naší demokracií?

Demonstrujte, křičte jsem Charlie Hebdo, lajkujte na Facebooku, nebo originálně říkejte, že ne suis Charlie Hebdo. Já to považuji za ztrátu času, neboť to jen rozdmýchá další nenávist mezi námi samotnými, muslimy a dalšími problematickými menšinami. Není řešení a nikam to nevede. Pojďme zkusit (ono to vůbec není tak lehké) mít respekt k tomu, jak jiní, kteří s námi v našem světě žijí, smýšlí a věnujme se raději něčemu jinému než proklamacím a výkřikům. Je přece tolik krásných věcí.

PS Tím samozřejmě nijak nezlehčuji, že extrémista musí být podle zákona potrestán a evropské státy musí jasně dát najevo, že tohle se u nás nedělá. Neobhajuji tím diplomatické páteře z želatýny!

10 let blogu LB

Blogu LB je tento měsíc přesně 10 let! Pojďme se ohlédnout.

Blogovat jsem začal již dříve v rámci zaniklé Poietikon revue (Redakční sloupky a kritický literární Letec), ale plnohodnotný blog, kam bych mohl napsat úplně, co chci, vznikl právě až v lednu 2005. A psal jsem nejprve opravdu neotesaně, což se v archivu můžete přesvědčit sami. Během roků přibyly zážitky z cest soukromých i pracovních, každodenní radosti a strasti studia ve Vídni, změnily se vzhled, doména i technologie.

Především ale příspěvky znatelně změkly. Za to může několik pravidel, která se snažím dodržovat:

1. Chci zprostředkovat obohacení - ideálně novinky v kultuře, které může čtenář po přečtení sám vychutnat (omezuji chválu na jednorázovky, které už proběhly), dále pak zážitky z cest, nebo jiné novinky, které mohou být inspirativní (např. finance nebo mobily).
2. Myšlenky mají být poučné a srozumitelné - ať už o politice nebo obecně životě
3. Chci být korektnější, diplomatičtější, nesoudit skupiny a neříkat vše, co mi přijde na jazyk - jsem koneckonců reprezentantem svého zaměstnavatele, sebe na trzích života, změnil jsem několikrát partnerku atd.
4. Omezuji prosté emotivní výlevy - výjimkami v kategorii ego zůstávají významné životní milníky, racionánější ohlédnutí, čiré radosti nebo zklamání, a pak některé další srdcovky typu kabriolety a bicykly - i tady se aspoň pro vyhledávače snažím zprostředkovat nějakou zkušenost.
5. Snažím se být stručný a líbivý, byť tady zatím nejvíce pokulhávám.

Poslední dva body znamenají, že články přepisuji a čistím, často napíši a zahodím, což vede ke zpožděním a blogování tak trochu ztrácí kouzlo jednoduchosti. Pro čtenáře doufám naopak.

Občas se také ptáte, proč nepíši v angličtině. Ačkoli ji používám naprosto nenuceně (nikoli bez chyb), většina stálých čtenářů by si čtení tak nevychutnala. A psát dvojjazyčně je dvojí práce. Ani o tom blogování není. Takže angličtinu neplánuji.

Na závěr všem čtenářům stávajícím, i minulým tímto velice děkuji a budu jenom rád, když na tento blog také během dalších 10 let opět občas zavítáte.

Na oslavu jsem již během podzimu připravil hned několik novinek:

1. Sladil jsem vzhled domovské stránky (jsou zde) s blogem.
2. Vytvořil jsem stránku, kde se postupně budou objevovat mé texty (zde) - starší i nové - zatím zde naleznete pdf knihu s fotografiemi a zápisky z Asie 2013-2014.

PF 2015

Milé čtenářky a čtenáři,

PFeji vám vše nejlepší do roku 2015. Ať už jsou vaše cesty jakékoli a ubírají se kamkoli, přeji vám, ať si domov nesete vždycky s sebou, uvnitř. Ať vás tam hřeje teplo krbu a láska bližních. A v neposlední řadě, zcela sobecky, popřejme si, ať je rok 2015 plodný.

Nu a budiž toto přání taková malá reflexe krásného a nejen na zážitky a poznání plodného roku 2014. Jaký tedy byl ten můj? Plný inspirujících setkání, plný šťastných shledání, i hledání. Plný cest, nalézání, i ztrát. Plný nejistoty, strádání materiálního i duševního, i plný jednoduché přímočaré radosti a požitků. Procestoval jsem šílené asijské i civilizované evropské státy, poučil se a naučil plno nových věcí, našel zajímavou práci. Vyšel v něm s minimem a na konci i s miminem.

Pffffffffff! :-P

Vánoce 2014

Předminulé Vánoce jsem dostal kopačky a byl hořkokyselej jak grapefruit a apatickej jak koženkovej gauč, ty minulé jsem strávil na pláži a u bazénu v tropech, a tak jsem se o to víc těšil na ty letošní - první pořádné Vánoce po více než dvou letech!

A byly pořádné, až archetypální.

Nejprve jsem podcenil, že se rodina rozrůstá o asi osm nových členů, a tak jsem je neměl, v organizačním shonu kolem svatby a nové práce, možnost vychutnat jako svátky klidu. O oslavě Slunovratu ani nemluvě. Nacházím tedy sám sebe, jak 23.12. večer se seznamem asi sedmi věcí neúspěšně obíhám Prahu a 24.12.dopoledne startuji ocelového oře a znovu vyrážím do víru města. K tomu mi žehná exkluzívně hnusné typicky české vánoční počasí - teplo, bláto a ledový uragán.

Pak už ale nastává klasika, která mi prostě chyběla: Vyrážíme s rodinou do města na tradiční štědrodenní procházku. Nic na tom, že se každý rok zkracuje - patří to k věci a celé město je tak nějak slavnostní, což je jeden z nejlepších momentů Vánoc. Letos se přidává postní oběd v rodinné pizzerii, Rugantinu. Dám si jednu z oblíbených pizz, a okamžitě se nafouknu jako ježík. Ani to jedno pivo už do mne nechce vtéct a vypadá to, že jak se nutím, poteče zase ven ušima. Stárnu, lidi, stárnu a žaludek není co býval. Nebo že by za to mohlo předvánoční přežírání? Při tradičním přípitku v Chez Marcel se málem strhne třetí světová válka psů, a pak už vyrážíme domů těšit se na Ježíška.

Hurá slehlo se mi, ale po té, co si dávám výbornou štědrovečerní polévku už se zas cítím jako ježík, který světu ukazuje, jak je velkej a nebezpečnej. Zatracená SLIMFIT košile! Každou chvíli ustřelí knoflíky tam dole a někoho to na místě zabije! Když mi v nemocnici nedávno poprvé řekli taťko, bylo to hezké, ale teď tam dole mám taťkovské bříško a to teda opravdu slim není. Moc rád bych si dal panáka na slehnutí, ale cítím se opit, už než začínám pít. Jak to bude vypadat, až mi bude padesát? A že by letos byl místo Ježíška už jenom ježík?

Nějak se tedy protloukám až do zazvonění Ježíška. Nevím proč, je mi sice celou dobu nelehko (ne špatně, jen si připadám sakra ucpaný), ale přesto koutkem oka vidím, jak neustále natahuji ruku po cukroví. Držet celý rok zásadově cukrovej půst není při závislosti na cukru dobrý nápad.

A pak padá také idea nemateriálních Vánoc - přichází plno krásných a perfektně padnoucích dárků, za které moc děkuji. Největší pozdvižení ale působí nejmateriálnejší věci - to jest velký bílý smartphone. Moje obdarovaná, jinak téměř výhradně filozofií živá sestra, se uzavírá do barevného dotykového displeje, a my všichni (muži) zvědavě pokukujeme, co na to řekne, a tiše závidíme.

A tak když se ke mne za výhodnou cenu dostává nadupaný smartphone po tátovi, poučen reakcí sestry a skoro třemi nedělemi meditací v Asii, se mučím ještě doteď nevybalováním zánovní věci z krabičky. Trénuji vůli a odkládám slast co nejdéle. A to dokonce ještě v době psaní tohoto článku!

K troše klidu se dostávám teprve po cestě za rodinou své nastávající. Řídit 25.12 večer 135 kilometrů na tempomat by uklidnilo i z řetězu utrženou radiaci ve Fukušimě. Křičící synovci  se ale dožadují pozornosti, střídání návštěv střídají další přívaly dobrot a to mne ze zenu zase rychle vyvede. Naštěstí venkov zapadává milosrdně bílým sněhem. Krása!

A když už mám v neděli večer doma radost, že je konečně na rok po všem, dozvídám se, že dorazí bratr kamaráda z Ukrajiny, a přiveze dárky. Safra - kamarádovi a jeho ženě jsem chtěl na pravoslavný Nový rok poslat něco hezkého a takhle to musím sehnat hned. A tak shon pokračuje... shonem povánočním!

Hudba před Vánoci

Novinka Pink Floyd je asi nejspornějším kouskem podzimu. Ušetřete si tedy rovnou rozpaky a totálně resetujte očekávání: Co může vzniknout předěláním šuplíkových nahrávek z 90. let, když navíc jeden z muzikantů již nežije? Šuplíkové nahrávky totiž nikdy nedosahují kvality těch, které byly původně zveřejněné. Nikdy. To je zpravidla důvod, proč je autoři zavrhli. A máme resetováno. The Endless River se sakra dobře poslouchá. Je to nekončené plynutí řeky kláves, v houpavém rytmu, okořeněné táhlými kytarovými sóly. Občas zaslechnete náznak něčeho, co z tvorby Pink Floyd už znáte. Hudba z říše fantazie stavěná ale na poctivých základech, spíše připomínající nakonec spíše album Davida Gilmoura On an Island (má recenze zde). Milovníci pomalého progresivního rocku si ji oblíbí, ostatní budou váhat, zda stojí za to. Shrnuto: Opravdu výborná instrumentálka, která kvalit Pink Floyd nedosahuje, což ani nešlo čekat.

Deska Passion Leaves a Trace kapely Black Lab má hezký obal a je láskou na jednu noc. Energická mladá muzika, která osciluje někde mezi rockem a popem připomíná Bon Jovi, U2, the Killers, možná Bryana Adamse. Nedává světu nic nového, ale přesto se do ní beznadějně zamilujete a tu jednu noc bude stát za to, ať už posloucháte v autě, při vaření nebo v metru. Nevím, jestli to dělá ta slečna na obalu. Letmý polibek zde. Celé k sehnání třeba na iTunes.

Trocha nostalgie před Vánoci? Jake Bugg nedělá nic jiného, než že kopíruje Boba Dylana. A taky Beatles. A Oasis. A celej britpop. Dělá to ale dobře. Krom stylu oblékání a účesu také na jednotlivých autorských skladbách mění polohu hlasu a styl hudby podle právě kopírované kapely. Je jako vánoční cukroví - osladí vám pár hezkých chvilek a rychle se přežere. K poslechu doporučím právě stejnojmennou desku Jake Bugg z roku 2012. A Mangou díky za typ.

Einstürzende Neubauten jsou zpět po letech se studiovou novinkou. Tou ale neztrácejte čas. Jedná se o recitál doprovázený (sem tam) hudbou. Bohužel kapela nezvládla navázat na bezvadnou (byť osobitou) desku Alles wieder offen z roku 2007 - sám Blixa se zřejmě hudebně vyčerpal na loňském vydařeném (značně alternativním) Still Smiling (něco zde). Dobrá. I tvořit hloupé věci je pořád umění a vy ho můžete a nemusíte mít rádi. Spíše mne zaráží ten propastný rozdíl v kvalitě a pojetí mezi novinkou a tím, co kapela hrála předtím.