Dá se

Dá se nějakým způsobem vymazat osobní historie hlavy? Historie, která nás zatěžuje a často nás nutí vracet se na začátek.

Jsou dva druhy historie. Nejprve ta, která se již ukončila, a která nic neznamená. Pokud se nesnažíme ji v hlavě trvale očerňovat, vyvolává po čase už jen hezké vzpomínky. Je jako listování fotoalbem - fotili jsme přece to hezké, to ošklivé málokdy stojí za vyfocení, a pokud kdysi stálo, nehodí se na stránky fotoalba. Druhá historie, která zasahuje do současnosti je však poměrně důležitá, protože pomáhá formulovat současnost a skutečnost - je východiskem. Jak se jí zbavit, nejsou-li tato východiska správná?

Současnost pak může být nastartována sebelépe, ale stává se pouhou funkcí minulosti. Osa příběhu současnosti, který ještě neskončil, se zanáší dalším bahnem, až se zcela přestane točit. Přitom by stačilo málo.

Ne vždy je řešení smířit se s vlastní historií využitím sebekázně. Lidské uvnitř je flexibilní a dokáže se pohybovat na různých rovinách, dokáže se oprostit o vlastní historii. Jak toho ale docílit? Co víc, jak toho docílit u jiných? Nutně pak vyvstává otázka, jestli je možné vůbec činit dobrá rozhodnutí. Kolikrát jste se v rámci příběhu rozhodli nějak, a poté, co skončily titulky a začal další film, vám rozhodnutí přišlo špatné? Tehdy ale přece nešlo jednat jinak... nebo šlo?

Once I was a young man and all I thought I have to do was smile...

Děsivej flashback

Někdy zůstanu sedět s rukama v klíně a říkám si, kolik se toho kolem mne změnilo, a jak moc mi to sebralo, jak mne to vyčerpalo, aniž bych si to přiznával. Ještě zpátky v květnu 2008 jako zamilovaný studentík pobíhám po Židovských pecích plnej ideálů, trávím krásné chvilky v předposledním patře koleje, a o pár dnů později začne sešup, který částečně tuším, částečně nikoli. Jestli vystřízlivění po návratu z Erasmu mělo přijít, pak nepřišlo v únoru, ale až po květnu 2008.

Teprve teď mi nějak tak zbývá čas a volné myšlení na uvědomění si, že tomu tak je. Z mého světa, který jsem si léta stavěl, nezůstala ani cihlička. Nebýt tomu tak, možná je dneska leccos jinak. Nicméně takový je život. Jen je chyba ztrácet o tom povědomí.

Omlouvám se za nevěcnost tohoto příspěvku. Nevedu si deník, takže blog čas od času takhle zneužívám.

Něco

Něco se ve mně dneska při večerní procházce zlomilo.

Kdesi v minulosti jsem zmáčkl špatné tlačítko. Chtěl bych zmáčknout re-run, ale spíš to nechám běžet dál... jinak.

X (Rok kočky)

Je tomu víc než rok, co jsi mi darovala kotě.
Od té doby je to rok nevděčné kočičí lásky.
Od té doby je to rok plný drápků.
V malovaném čínském kalendáři jsem ho zapsal jako rok kočky.

The famous last songs

Někdy mne baví chodit po ulicích se sluchátkama na uších a pouštět si poslední písničky z různých hudebních kompilací. Všimli jste si, že poslední písničky mají vždy tak trochu zvláštní charakter? Vypozoroval jsem o nich následující:

• Zpravidla (až na úplné výjimky) se nejedná o hit ani o písničku známou jako singl
• O známou písničku nebo singl se ale jedná s větší pravděpodobností než tomu je u předposlední písničky :-)
• Písnička velmi často vybočuje z řady na albu; buď lehce ironizuje vážnost předchozího, přináší katarzi po špatném, sarkasmus po smutku, smutek po prohraném boji nebo naopak radost po vyhraném boji (zde mluvím o náladovém ladění hudby, nikoli o ději)
• Často vybočuje z řady hudebního stylu, v němž je nahráno album
• Stejně často však předchozí styl z odlišného pohledu zastřešuje
• Často je však vtipná, ironická až kýčovitě náladová (proto je rád poslouchám)
• V případě artových alb se často jedná o dlouhý opus, který dá vyniknout tvůrčímu duchu umělce a který vás na konci nechá rozložené a opět složené úplně na jiný způsob...
• Často se jedná jen o lehounkou třěšínku na dortu, líbivý popěvek trvající pár sekund, který se vám usadí v hlavě a zní celé hodiny

Proto až budu mít někdy čas hodlám vytvořit v iTunes playlist "The famous last songs" - kolekce anonymních hrdinů hudby, která si to zaslouží.

Back to the city

Zpátky z pohostinné venkovské Bosny a Hercegoviny. Stačí necelé 3 týdny a váš oblíbený rap do sluchátek a máte pocit, že z každé díry v Praze na vás kouká velkoměsto, anonymní, unylé, bezcitné. Zástavba, 3 vlaky najednou přijíždějící na hlavní nádraží, unavené pohledy v metru, čtyřproudé ulice, kde se nezastaví provoz. A přitom se zdá z letadla tak maličká. Stačí 3 týdny a máte pocit, že jste tu turista na prázdninách. Vídeňský efekt...

Záhir

Už dlouho jsem na posezení nepřečetl knihu. O to víc mne překvapuje, že to byl Coelho, kterého jsem vždycky považoval za trochu překýčovatělého pseudomoderního spisovatele. Ale přiznejme si: Přecejen mi měkne mi mozek, tříbení vkusu v poslední době moc nedávám, téma mi neuvěčitelně sedlo, cesta do Bosny je luxusně dlouhé posezení a navíc jsem byl tak tuhej, že jsem neměl čas těkat kolem. A nebo je ta knížka jenom dobrá :-)

Banka žen

Už jste zažili podnik, kde by hlavním tématem všech plánování organizačních struktru byla mateřská dovolená? V naší bosenské bance pracuje z 570 zaměstnanců asi 450 žen. Díky pracovníkům, kteří jsou pracovníci, ale nepracují, je velmi těžké určit jakýkoli reálný obraz výkonnosti... možná s výjimkou počtu dětí / rok :-)

Samozřejmě přeháním, ale fakt 450/550 je zajímavý sám o sobě.

Volby: Koho a proč jsem

A tak, po upozornění rodičů na alternativu, jsem do Europarlamentu nevolil ODS (do Parlamentu ČR ji volit budu), ale alternativu, Benjamina Kurase :-) Na jednu stranu ho možná Europarlament zkazí, stane se z něj další moderní evropský "kecka", ale na druhou stranu, jak říká, kdo jiný by ty úřední evropské "kecky" měl rozkládat zevnitř než právě ultrakonzervativní Kuras? :-)

Abych ale nevypadal jako idiot - reálný důvod byl jiný. Kuras je osobnost. Osobností je málo, ale Kuras jí je. Je to jeden z mála skutečných opinion-makerů (mějte jeho názory rádi nebo ne - je jím) a opravdovým konzervativcem, který tomuto označení nedělá pouhou ostudu. Evropský parlament, svou nadpozemskou schopností dělat ze straníků moderní evropské "kecky", vyžaduje nikoli pouze stranický názor, ale hlavně vlastní názor. A jak jinak prosadit konzervativní proud v EU, než zvolením konzervativních jednotlivců (i když mi jejich stranická příslušnost třeba 100% nesedí)?

Se Südbahnhofu na letiště - luxusně

Maňana ve Vídni. V Rakousku je svátek a náš Eurocity (jedoucí na vídeňské Jižní nádraží přes Simmering) hlásí kdesi na hranicích Vídně, že do cíle dorazí za hodinu. Přes Vídeň vlakem za hodinu??? Rychleji se to dá stihnout metrem! Za chvilku se však utrhne a jede krokem po Stadtbahn (trať S-Bahnu) přes Florisdorf, Praterstern a Vídeň-"Střed", kde ale nezastavuje, aby nás nechal přestoupit na linku na letiště. Máte pocit, že vaše oblíbené Eurocity omylem vjelo do metra, místní tu na podzemních nástupištích stojí s nákupkami a novinami... a jak se to sakra chce odtud dostat na Südbahnhof? A znovu nás překvapuje: po jakési spojce vyjíždí přímo směrem na letiště Schwechat. Na seřazovacím nádraží těsně před Zentralfriedhof (ústřední hřbitov), pak příznačně začne hlásit, že se blíží "konečná stanice". Vize hodinového průjezdu Vídní se začíná naplňovat. Těsně před letištěm Schwechat, kam jsme se tolik toužili dostat, vlak uhýbá po rozestavěném předměstí a objíží celou metropoli z jihu, na slíbený Simmering už se nezvládne dostat (to ponechává bez komntáře) a končí na Südbahnhof, nikoli z jihu, ale ze západu. Hodinová sightseeing Vídní se bohužel naplnila.

Hledáme na Südbahnhof bankomat, kde by brali něco jiného než rakouské Maestro. Nacházíme dva, ale nedaří se vybrat peníze. Je svátek. Před nádražím hledáme taxík, který by bral karty. Mezi všemi těmi otřískanými vínovými mercedeskami z půlky 90.  let žádný takový není. Doufáme tedy, že společné zásoby EUR postačí - určitě by cesta neměla stát víc než z centra na Ruzyni. Turek ale po dotazech na kartu rovnou upozorňuje, že za cestu na Schwechat je 12 EUR příplatek a že to dohromady nebude míň než 40...

Lehce protestujeme, ale Turek namítá, že taxík je přece luxus. Vysvětlujeme mu, že 20 let staré auto s drolícími se molitanovými sedadly luxus NENÍ, zvláště pokud jdou otevřít dveře jen na jedné straně. Kde je teda ten Balkán?????????

(Tak hrozné to samozřejmě zase nebylo. Ale detaily dělají celek.)

Na druhou stranu ... (Bosna)

Na druhou stranu nechci vypadat jako morous. Nebýt neblahého pátku s klimatizačním nachlazením, byly by první dny v Bosně takřka úžasné. Tedy lépe: ony byly!

Bosna a Hercegovina je fascinující horská země, která si s Alpami nezadá, plná malebných údolí, vrcholků pokrytých sněhem, modrozelených řek a především plná velmi pohostinných a milých lidí.

Trochu jsem čekal, že pojedu kamsi do Asie, ale pokud člověk pomine, že po ulicích nejezdí BMW a že letiště není tak velké a skleněné jako to v Praze, byla by křivda tvrdit, že je to země zaostalá. Překvapilo mne i to, že jsem nenarazil na žádný "Balkán" ve smyslu filmů Emira Kusturici nebo vyprávění, která jsem vždy slýchal. Na silnicích, v ulicích i v chování lidí je klid, možná dokonce o něco větší než u českých spoluobčanů.

Nerad bych ale vyvolal opačný dojem: přecejen většina věcí je "ve stavbě", často rovněž v zániku, infrastruktura nic moc a velmi typické, alespoň pro Srbskou republiku, jsou domy bez fasády a nezaměstnanost se místy blíží 20%.

Fascinující je rovněž chodit mezi lidmi podobnými vám samotným, co mluvím srozumitelným slovanským jazykem, a všude mezi budovami vidět mešity. Žádné turbany, žádné hlasité orientální zpěvy, prostě ulice jako kdesi na pomezí Čech a Moravy a všude mešity.

Tak jako Banja Luka byla válkou dotčena minimálně, dostal o to větší porci Mostar, překrásné historické město z doby Turků zaklíněné do drsného údolí horské řeky Neretvy. Nebudu přehánět, když řeknu, že čtvrtina domů je stále poničená. Z historických paláců i z železobetonových výškových budov zůstaly pouze pahýly, které kontrastují se zářícími pobočkami zahraničních bank a obchody. I když historické jádro "voní novotou" a místní pivo vyrábí Němci, takže turista dostane vše 100% jako jinde, cosi tady mrazí a fascinuje. Kupříkladu třída, která dělila muslimskou a křesťanskou frontu - kde až na výjimky není jediný dům zatím opraven, všude stopy po střelbě a přitom tudy vede hlavní dopravní tepna.

To nic nemění na tom, že se nám dostalo velmi vřelého přijetí místními, kteří nám připravili večerní procházku po městě s výkladem, příjemná posezení a večeři s výbornými místními specialitami (maso, sýry, uzeniny, pečivo) a výborným vínem jižního charakteru, pro které jsou tu ideální podmínky, a které se, alespoň dle tvrzení místních, stává výborným obchodním artiklem.

Stejně rozporuplné dojmy pak vyvolává průjezd drsným horským údolím s krásnou modrou říčkou, která je celá plná plastových lahví...

Ale aby to nevypadalo - jeli jsme tam především pracovat ;-)

Jako zvířátko

Při přestupech na letištích Schengen-Neschengen si při cestách za stovky eur jeden často připadá jako zvířátko v masokombinátu: šup všichni do chodbičky, sundat sako, hodinky, pásek, vyndat laptop, rámem, nandat pásek, hodinky, sako, uklidit laptop, šup všichni do dlouhé chodby, dát pac, sundat pásek, hodinky, sundat sako, laptop nevyndavat, projít detektorem, cosi pípá, nejspíš obsah železa v krvi, nandat pásek, hodinky sako, šup do chodbičky...

Vím, že je to pro mou bezpečnost. Pokud to člověk absolvuje občas, jde to snést. Ale pokud to musíte dělat na zapískání několikrát denně, nemá to daleko ke svlíkacímu cvičáku.

Po dvou vzletech a přistáních

Po dvou vzletech a přistáních s rýmou a ucpanými dutinami zní moje hlava jako rozbitá televize. Na jedno ucho neslyším a nejlíp si vlézt pod postel a zůstat tam co nejdýl.

A taky mě napadá geniální příměr, který, myslím, použil nebo vyřkl Václav Klaus: Neléčená rýma trvá pět dní, zatímco léčená rýma trvá dní pět. Na všechny virózy platí paralen, čaj s medem, teplá deka, bylinkové čaje a tucet dalších, ale opravdová rýma, kterou nosily už naše prababičky, žádný ultramoderní virózy, žádný ultracool slovíčka, ta na tohle všechno prdí...

Ze slovníků našich sousedů: Knäckebrok

To, co jsem si včera večer přinesl z Billy jako obyčejný český rohlík, se dnes večer tvářilo zcela neoblomně (doslova) jako Knäckebrok (Ládíkův slovník příkladů).

Krásný příklad základů ekonomie

Pod odkazem je možné přečíst si článek o poklesu investic do výzkumu a těžby ropy. Krásně to ilustuje nabídku a poptávku: Začne krize, lidi přestanou spotřebovávvat ropu, její cena jde dolů. Jak jde dolů, snižuje se těžba, která se nevyplatí. Snižují se investice od výzkumu a těžby, ubývají tak nové možnosti. Krize končí, poptávka po ropě roste a s ní roste i cena, dvojnásobně, protože díky absenci výzkumu a těžby je jí najednou nedostatek. Krásně procyklické... :-)

Namočit se a zůstat suchý?

Někdy se snažíme být opatrní natolik, abychom v budoucnu náhodou něco nezkazili, že tím až všechno zkazíme.

Dojem: Klagenfurtské letiště na Himmelfahrt

Klagenfurtské letiště v půl šesté ráno. Letiště, kde nejsou lidi, pouze jediné letadlo rýsující se na pozadí nedalekých alpských vrcholků ve fialovo-růžovém oparu vycházejícího ranního slunce. Spíš byste čekali zajíce nebo srnku než človíčka. Celkem čtyři gates, vydáte se z budovy po dráze pěšky přímo k vrtulovému letounu De Haviland Dash, zvanému poeticky "The quiet one", ačkoli se nejspíše jedná o nejhlasitější stroj současné středoevropksé oblohy.

Vzletová dráha začíná a končí přímo u budovy. Vznesete se na oblohu a první, co vás trkne do očí jsou Alpy kolem vás, pod vámi, kruhy slunce vrhané skrze okýnka letounu, nabírajícího prudkým zatočením správný směr na matičku Vídeň, pobíhají sem a tam jinak tmavým poloprázdným interiérem letadla.

Než začnu

Než začnu, bych se s vámi rád podělil o jeden bizarní obraz z dnešního rána. Prošel jsem pasáží u Modré pyramidy, takovou tou, co spojuje I.P. Pavlova a Anglickou, a vešel jsem z boční ulice právě do Anglické pověstné svou "těžkou" dopravou.

Ke svému překvapení jsem se octil v roce 2109. Bio zvítězilo, Bursíci požrali všechna auta. Co jsem tedy viděl: Ulici ZCELA prázdnou od aut, na semaforu svítí zelená, jenže ani koloběžka neprojede, úplný klid, pouze pejsek čůrá na kandelábr a paní s taškama přechází vozovku napříč tou nejdelší možnou cestou tak, že v jiné dny už by byla omsmkrát mrtvá. Vysvětlíte mi, co se v Praze děje? Pak kdosi otočil knoflíkem a obraz skončil, od náměstí Míru se velkou rychlostí přihnala auta a zcela ulici zaplnila, ale co mohlo způsobit ten chvilkový kolaps reality? Sen?

Mohu-li, přirovnal bych tohle ranní procházce po vídeňském Ringu, kdy vycházejícím sluncem zalitá ulice nehostila ani jediné auto, ani jedinou ztramvaj, ale tam, víme, je to způsobené tzv. "venkovskými semafory".

Taky milujete?

Taky milujete jednoduché zvuky kuchyně? Když voda v rychlovarné konvici začne chrčet, když bublá ve varu? Když cvakne spínač konvice, když píská konvice na plotně, když lidi mlčí a cinká lžička o talíř, když voda šplíchá přes nádobí, když misky mlátí o sebe, když voda zaskučí potrubím po vypnutí kohoutku, když lžička míchá v konvici, když bačkory šoupou po dlažkách, když hrnec syčí na plotně, když nůž klepe o prkýnko. Zvuky krásné a jednoduché jako sám život (nebo aspoň ta jeho jednoduchá stránka).

Koukáte z okna, snídáte a venku se třepou listy jako ti největší zmrlíci...

Asi je to

Asi je to zbytečný, ale chtěl bych bejt někde v Itálii, na cestách, u asfaltky, kde se chvěje vzduch, kde voní moře a domy jsou vyprahlý jako proutěný rohožky. Ať tlačím sebevíc, vždycky když otevřu oči, sedim na židli u monitoru v Praze.

Tak se mi aspoň splnilo, že budu nějakou dobu v Bosně a Hercegovině. Sice v obleku a kravatě, ale aspoň na cestě. Ne tady v myší krabičce, co když se sní zaklepe, chrastí malými myšími šroubky. Přidal bych to do galerie slavnejch útěků, i když cejtim, že už se mi na čtverečku začne líbit - musí to bejt útulnej čtvereček, to jo, ne žádnej šmyrglpapýr, spíš jako taková barová stolička s měkym koženym podprdelníkem a dlouhý kuří nožkou. Pěkně nahoře, aby se nohy klátily nad vodou, aby se tam dalo pozorovat, jak se dole koupou v bazénku jen o něco většim než ten podprdelník mojí čarodějný stoličky. Bojim se teda trochu, že se mi na tý měký kožený stoličce začne v tý kůži potit prdel, protože to je kůže na kůži, moc jebybejbykůžičky, jotonikdyneděládobře. Ale vo to právě jde, z tý stoličky včas slézt, pořádně se smočit až po uši, a pak se zase těšit, jak budu nahoře.

Asi je to v prdeli. Změnim se někdy?

Radiohead: Fitter Happier

Fitter, happier, more productive,
comfortable,
not drinking too much,
regular exercise at the gym
(3 days a week),
getting on better with your associate employee contemporaries ,
at ease,
eating well
(no more microwave dinners and saturated fats),
a patient better driver,
a safer car
(baby smiling in back seat),
sleeping well
(no bad dreams),
no paranoia,
careful to all animals
(never washing spiders down the plughole),
keep in contact with old friends
(enjoy a drink now and then),
will frequently check credit at
(moral) bank (hole in the wall),
favors for favors,
fond but not in love,
charity standing orders,
on Sundays ring road supermarket
(no killing moths or putting boiling water on the ants),
car wash
(also on Sundays),
no longer afraid of the dark or midday shadows
nothing so ridiculously teenage and desperate,
nothing so childish - at a better pace,
slower and more calculated,
no chance of escape,
now self-employed,
concerned (but powerless),
an empowered and informed member of society
(pragmatism not idealism),
will not cry in public,
less chance of illness,
tires that grip in the wet
(shot of baby strapped in back seat),
a good memory,
still cries at a good film,
still kisses with saliva,
no longer empty and frantic
like a cat
tied to a stick,
that's driven into
frozen winter shit
(the ability to laugh at weakness),
calm,
fitter,
healthier and more productive
a pig
in a cage
on antibiotics.

Stejně pořád řeším co s tím. Život je někdy dost nuda z téhle perspektivy - isn't it?

Ech ehm

Dny na štaflích se štětkou příjemně uplynuly (dokonce jsem to zachytil v jednom aktu) a byteček za Vyšehradem pořád není hotový. Už se ale těším na procházky na kopec, vilkami, Podolím, Jezerkou a tak dále. Prostě chudší, šťastnější :-)

Snad do týdne opouštím vzdálený Radotín a vrhám se zpět do náruče velkoměsta!

Blogger je teď

...víc fancy... některé jeho funkce byly tak zviditelněny, že je asi začnu používat!

Egofutter

Netyvole, má pravdu. Často jí nemá ale v tomhle jí má. Vzpomínka je mocná zbraň. Dyť jsi ani nevěděl, v kterém čísle pracovala, než jsi řek' sbohem. A co sis celu tu dobu myslel?

Moral of this story: Do mailů a sms často píšeme co chceme, nikoli co cítíme. Probíraje to pak zpětně, začínáme věřit...

Vídeň tak... po čase

Tak jsem se po čase dostal do Vídně. Vlastně tomu není tak dlouho... od ledna. Už jsem si nějak zvykl zaznamenávat tady svoje pocity o tomhle druhém městě: můj milý deničku...

...snad i proto, že k tomu místu se s každou návštěvou vážou jiné pocity (možná podle aktuálního stavu & potravy mysli.

Aktuální návštěva, velmi spěšná, poprvé letecká. Jaro v ulicích, příjemná kancelář na Mariahilferstrasse, hospůdka večer, příjemný hotýlek, Albertina, posezení s kamarádem, žádný čas na pocity. Skoro tak snad, že aktuálno myšlenky na Vídeň už zcela vytěsnilo. Zapadá to do mrzuté zřetězenosti života posledních momentů.

Není to pivní rohlík

Mnoho lidí tvrdí, že pivní rohlík odírá patro. Nesouhlasím - horší jsou císařské rohlíky :-)

Milenky a krize

Tak takhle zajímavý názor už jsem dlouho nečetl....

Die Musterbrecher

Co mne na firemní univerzitě zeb/uni zaujalo, byla přednáška iniciativy zvané Die Musterbrecher. Nejen protože pánové byli velmi decentně až přitažlivě pojatí vymývači mozků, ale také pro to, čím mozky vymývali. Koukněte na link.

Smůla - díl druhý

Sucho, celkem teplo. Čas osedlat bělouše, nové kolo Fuji Diamond RC, už jen proto aby se z něj v garáži nestal postupem času "šampónek". Tlak v pneumatikách optimální, nohy vidlice i tlumič namazány. Vyvádím lehoučký horský stroj hrdě z garáže na denní světlo. Perleťově bílá vrhá odlesky. Usedám do sedla. Vrhám se z kopce k řece. Vražedně zrychluje, parádně reaguje na šlapání, bezvadně vede. Jen občasné zacvakání v převodech nevěstí nic dobrého. Vyrážím směrem z města, téměř bez řazení, a pak to přichází... v prvním "stoupáčku" v Černošicích (převýšení cca. 2m) praská řetěz.

Že by špatné znamení? Řetěz provizorně spojuji a vracím se vlakem domů pro druhé kolo. Že by smůla? Letošek kolování zatím příliš nepřeje...

Zpráva o konkurenceschopnosti ČR

Vyšla Zpráva o konkurenceschopnosti ČR pro rok 2009. Nalézt ji můžete pod odkazem.

Jak jíst levně v době krize

Tedy... dost mne pobavil článek, na který jsem se náhodou proklikl ze zpravodajství iDnes. Rolujte hlavně na tabulku dole na stránce. Já bych k ní ještě dodal variantu číslo 3: K snídani i k večeři žvýkejte trávu (0,- Kč, roste všude) a k obědu (všude ve městě je totiž beton) můžete pozřít kancelářský papír (pochopitelně již jednou potištěný, ekolgický, 0,- kč). Celkem tedy 0,- Kč.

Kdybych jedl podle uvedeného "zdravého" jídleníčku, pojdu hlady - za předpokladu, že se občas pohybuji a jím vydatně, ale uváženě (tedy nestláskám pytel chipsů nebo kus dortu před spaním), ubírám na váze až do určité míry.

Druhá věc je, že bych s sebou pořád musel tahat jídlo a pořád je připravovat, na což nemám zrovna vždycky chuť a čas - a to i když celý článek překlopím do pohledu "designované čtenářky". V článku uváděné neupravené / nepřipravené suroviny totiž nemají samy o sobě prakticky žádnou líbivou chuť, a jak je známo, jídlo není pouze holou stravou, ale rovněž jedním z mála požitků během někdy jinak dost nudných dnů.

Ranní káva

Tak jsem dneska vstal o 15 minut dříve, protože jsem měl naspáno z předchozích dnů. Z domova jsem vyrazil o 20 minut dříve a v práci jsem byl... zase v 8.45 - já prostě miluju vlaky!

Cestu mi ale krátil Hrabal a hudab do uší, takže nic ve zlém.

A shodou okolností už jsem dlouho do kanceláře vlakem jen tak nejel, a tak jsem měl opět množnost ujistit se v tom, že brzký útěk z rodinního hnízdečka do špinavého městského centra opravdu dává smysl.

Rozhovor s Marcem Faberem

...v Hospodářkách. Mazaný chlapík.

Portál dokumentárního filmu

Pro ty, kdož jste ještě nezaregistrovali: portál, jde je možné zdarma shlédnout různé dokumenty, následující týden rovněž ty, které soutěžily o Českého lva.

Instalace osCommerce

Už dlouho se mi to nestalo: Nainstaloval jsem po obědě podle návodu pro
pokusně e-shop osCommerce a ono to hned od začátku začalo fungovat. Za necelou hodinku jsem byl hotov. Za celou dobu, co jsem dělal webové stránky, mi ještě nic nepřišlo tak lehké (tedy - vždycky mi to přišlo lehké, ale nikdy to pak tak lehké nebylo).

PSSSST

Necítíte to? Ve stavebnictví skončil pokles zaměstnanosti, koruna drasticky posiluje, akcie, burza roste, investoři na západ od nás si začínají všímat, že nejsme Ukrajina. Bude to ještě trvat, ale přece...

Piju

Zvláštní čaj, co chutná jako babiččin švestkový koláč s drobenkou. Nábytek v místnosti se shromáždil do kolečka kolem mé židle a křeslo mne pošťuchuje násadou od koštěte. Z toho plyne ponaučení; není od věci číst složení.

Stesk nad světem: Neděle a prší

Tak jsem strávil sobotu, zatím nejkrásnější den v tomto roce, péčí o babičky a koukáním do monitoru nad prácí a teď, když je neděle a já se babičky konečně zbavím, můžu do monitoru koukat zas: prší. A do monitoru budu koukat celý příští týden až do soboty. Těžko hledat něco víc demotivujícího v práci než tohle.

Tak jsem znovu na Facebooku

Na určité naléhání jsem obnovil profil na Facebooku. Vy naléhající nepoznáte žádnou změnu oproti dřívějšku, jen budu přes Facebook nedosažitelný (pište mi tedy na mail, mobil, skype nebo volejte).

Noví U2

Nové album No Line on teh Horizon nápadně připomíná dobu Joshua Tree a Achtung Baby! a pokud ne 100%, rozhodně pak více než How to Dismantle an Atomic Bomb. Ještě víc se pak podobá nejstarším albům October, War apod.

Vlivem toho ale zase nemám pocit, že se jedná o hudební "atomickou bombu" na rok 2009. Začíná třemi hity, ale po čtvrté písničce přichází doba temna. Celkově je to však příjemná hudba znějící až neuvěřitelně mladě: udělá radost všude od sjezdovek až po puby.

Co je to?

Voní to jako káva, ale nevypadá to jako káva, nechutná to jako káva a zdaleka to není káva. Co je to?

/instantní kafe/

Proč nechat padnout automobilky?

Dávat finančí injekce automobilkám je absurdní. Automobilka není banka. Banka je soubor informací a část sítě virtuálního běhu peněz. Její fixní aktiva (budovy, bankomaty) mají ve spojení s danou bankou poměrně malou cenu. Když banka padne, přestanou čísla a informace existovat a šeredně na to doplatí na to klienti.

Ale automobilka typu Opel? Automobilka znamená existující unikátní automobily, unikátní výrobní procesy (žádná jiná automobilka kromě Opelu nevyrábí Opel), existující unikátní know-how a tudíž atraktivní investici pro nástupce. Když Opel padne, bude i nadále existovat poptávka po náhradních dílech a celých vozech Opel, po distribučních kanálech a autorizovaných servisech. Na 100% se najde investor, který tak zásadní značku jako Opel koupí, protože je prorostlá světem. Aby nový vlastník zůstal ziskový, provede politicky nepopulární ozdravná opatření, která minulé vedení prošvihlo, a dál bude dávat lidem práci.

A dvě upřesnění nakonec: Tím neříkám, že by se měl konat návrat k těžkému průmyslu, protože je robustnější. Jenom říkám, že ne každá firma potřebuje státní pomoc jenom, protože je velká. A druhá věc: Je mrzuté, že některé automobilky mají problém s výrobou pouze z tak malicherných důvodů, jakými je chvilková extrémní nedostupnost úvěrů. I na tu by však obezřetný podnikatel měl být připraven.

Good bye Facebook!

Možná si řeknete, že k tomu nemám důvod, ale zrušil jsem si Facebook. Dalo by se dokonce říct, že tento čin komunikaci ztěžuje. Ale pro ty, co se mnou chtějí komunikovat, mám dobrou zprávu: Stále mám telefon, e-mail, skype a chodím pekelně rád na kávu, víno, pivo a squash!

V tunelu

Čas mi prošel kolem hlavy a už je březen. A ona je dívka, která mizí - trochu jako úsměvy v říši divů - včera jsem spolu seděli v kině-nekině a byl únor. Teď už tu není.

Dnes jsem

Dnes jsem vyjel na kopce za Prahou, na výhled nad Vraným nad Vltavou a pak na kopce za Cukrákem. Zadní kolo se v jarních cestách měkkých jako mech spokojeně pohupovalo, nad hlavou se hemžili ptáci, mohl jsem počítat jejich hlasy - jeden za prosinec - jeden za leden - jeden za únor - jeden za březen - a pak už... úplné jaro! Vzdoušek proudí kolem hlavy, stromy se chystají obléct do zelené, poslední střapaté podzimní listí chrastí jako sušené chilli papričky o sebe a tak tak se na větvích udržet, řeky samým nedočkáním vykukuje z břehů, pivo nejlíp chutná na zahrádce a ne uvnitř.

3 minuty

Prosím 3 minuty ticha. Dneska jsem vyhodil svůj zubní kartáček Dr. Best, který jsem používal v lednu 2008 ve Vídni na Erasmu a následně občasně jako cestovní. Tento kartáček se do Vídně třikrát vrátil, naposledy v letošním lednu.

Dva zásadní důvody, proč je Lisabonská smlouva špatná

Jsem jednoznačně proti Lisabonské smlouvě. Nepřináší nic dobrého. Naopak: pomáhá odesílat do Bruselu pravomoce, které tam nemají vůbec co dělat. Moje vize EU a demokracie již nějakou dobu vypadá jinak:

- potřebujeme nadstát? Nikoli. Evropská unie (podle mne) vznikla jako spolek, který měl působit mírotvorně hospodářskou integrací. Tím však nechci říct, že by výsledkem měla být "společná hospodářská politika". Evropská unie by měla podporovat mezinárodní obchod ve všech směrech, ale spíše bouráním bariér, demokraticky.

- je EU demokracie? Podle mne není. Demokracie znamená, že když se ČR chce integrovat ekonomicky a ne ekologicky ani sociálně, může říct Lisabonu zcela bez skrupulí "ne". V pravé demokracii se pak vymyslí nový, měkčí Lisabon a znovu se hlasuje. Opět třeba neprojde, a tak je potřeba vymyslet nějaký, který obsahuje pouze několik málo rozumných opatření v oblastech, které se nedotýkají ničího národního ega. Takový Lisabon pak může být snadno (=bez nátlaku!)přijat. Nesouhlas pak není kverulantství, ale cesta poskytnutí feedbacku.

Mrzí mne tedy, že mi je naším parlamentem vnucena smlouva, která obsahuje plno zbytečností a nadstaveb k tomu, co je užitečné. Doufám pevně v irské ne. Kde je psáno, že další integrace přináší něco dobrého mimo integraci samotnou?

Tůma je taky politik

Guvernér ČNB Tůma nepřestává hájit Korunu a rozehrává potenciálně hru velkých gest. Těžko se tomu divit, lidé za chvíli začnou prskat, že už jsme měli mít dávno Euro a že takhle je drahé. Politik musí na prskání vždycky hezky reagovat. Tůma to ví. Stějně jako ví, že Koruna půjde nahoru, jakmile se obnoví důvěra investorů, která stále čeká na zprávu, že česká (a další středoevropské ekonomiky, s nimiž jsme házeni do jednoho pytle), zůstávají nad vodou. Důležitá bude i finální škoda, kterou voda napáchala v Rumunsku a na Ukrajině. Čeká se na součty. Magické slovo CEE, které nám dávalo glanc, nás teď tak troch špiní cizím bahnem a chce to nějaký půlrok, abychom ze všeho vyšli čistí... a nebo taky ne. Tůma to ví, ale lidi to nechtějí slyšet. Ale ona si nejspíš stejně bude dělat co chce...

Odpolední dodatek: Na druhou stranu je pravda, že stejně tak velká gesta činí i světoznámé časopisy, když publikují zavádějící informace, které mohou uměle zhoršit situaci ČR. To platí dvojnásob, jedná-li se důvěryhodná periodika s širokým dopadem na chování investorů. Pak smekám před mediální aktivitou guvernéra ČNB.

Tatra: Trocha skepticismu neuškodí

Tyhlety projekty výdycky způsobí mezi nacionalistickými zpátečníky příjemné rozrušení. Trocha skepticismu by ale neškodila. Na papíře podobné návrhy vypadají vždycky strašně cool, už protože klola se kreslí jako součást karoserie ap., nicméně v realitě pak často vznikne podivný nepříliš elegantní hybrid, ve kterém málokdo může chtít jezdit. Nezbývá tedy než popřát, aby to Tatře tentokrát vyšlo. Plno vášnivých pokusů typu Vel Satis už tady bylo, ale sestrojit podle těch vášnívých kresbiček konkurenceschopné auto (zvlášť když jsme doteď auta prakticky nedělali) není jen tak. Pročpak mají automobilky typu VW a spol. tajkový náskok? Není to díky létům praxe, technického vývoje a obchodní činnosti?

Je SAS opravdu specialista v business inteligence?

A nebo je to Svaz alkoholiků Svitavy (viz. link)? Aneb další do sbírky nečekaných googlovacích zážitků.

Velká novinka o pražské tramvaji

Viz. link. Zvláštní je, že tohle jsem věděl už před deseti lety. Jakýkoli pražský odborník se mne na to mohl zeptat a já bych mu to potvrdil. Špitalo se to mezi fandy - amatéry na internetu a psalo v odborných materiálech.

A to vše dotujeme cenou lsítků a svými daněmi. Takže buďto půjde někdo (a to hodně retroaktivně) viset nebo se s tím smíříme tak, jako se to dělalo od revoluce.

Je to fajn

Je to fajn. Sice trochu mrzne, ale je pět hodin a přes střechy vedlejšího domu svítí do oken kanceláře modrá obloha. Dny se nezadržitelně prodlužují - sláva zimnímu slunovratu!

Vlaky, vstávání, příchody... příhody

Nezáleží na tom, kdy vstanu do práce. Jezdím totiž... vlakem z Radostína Everplace! Můžu vstát o pět minut později, zdrží mne sestra v koupelně, naberu si ovoce do práce, udělám si opulentní snídani nebo odpovím na mail, že Nokii N95 za laserové ukazovátko, kterým se dá ukazovat na hvězdy, nevyměním. Můžu vstát, dát si jogurt a vyrazit co nejdřív. Stejně vždycky stíhám vlak, který dorazí na Grandi Stazzioni stejně. Jednou zpožděný berounský, jednou radotínský. Na cestě se pak může stát plno věcí. Už jste viděli chcípnout pantograf? I to se stane. Do práce tedy bez ohledu na dobu výjezdu dorážím vždy v 8.45. Chvála absolutní náhodnosti!

I Delojti se seknou

Nejzajímavější jsou výhledy pro odvětví bankovnictví a financí publikované těsně před pádem Lehmanů. To se člověk zasměje. Na jeden opravdu pěkný ze srpna 2008 jsem narazil u Deloitte (viz. link).

Märklin - too big to fall?

Märklin, legendární výrobce elektrických vláčků, se dostal do potíží - nedostal totiž úvěr od bank. Měla by ho německá vláda zachránit? Märklin určitě není too big to fall - zaměstnává nějakých 650 lidí. Ale když padne firma na dětské, klukovské nebo i pánské sny, o čem potom budeme snít? Auta, ryze praktická věc, jsou již jenom odvárek toho, po čem jsme všichni toužili - kolejiště s vlastními miniaturními vláčky. Má tedy smysl lít miliardy do automobilového průmyslu, když hrozí ztráta daleko větší?

ČSSD: Příspěvek 25000 na nové auto

Opět si vystačím s tvrzením, že ČSSD jsou volové. 25 tisíc mi v BMW nebude stačit ani na vícepásmovou klimatizaci.

Euro za 30

Než se začnou vynořovat hlasy posmívající se, že jsme měli adoptovat Euro, když rekordně rostlo, protože bychom tím učinili přítrž agonii, kterou jsou zmítáni čeští exportéři, a že by to pomohlo i nyní, kdy bude Euro politováníhodně drahé, musím připomenout, že tak přece funguje kurzový mechanismus.

Co se teď děje, je dohromady špetka nejistoty, špetka volatility a k tomu právě vyrovnávací procesy otevřené ekonomiky. V současné chvilce trochu bolí, později se ukáží jako smysluplné. A země, které adoptovaly Euro, ale přesto si proti principům měnové unie činí vlastní politiku, to bude stát daleko více...

Potřebujeme ještě žít?

Potřebujeme ještě žít tady venku, když je virtuální realita tak pěkná? Přes odkaz se dostanete na animaci nové podoby okolí Muzea a Václavského náměstí. Není úžasné, jak živě dokáží vypadat pouhé předprojektové animace? Kromě toho se, alespoň v mých očích, jedná chytré a vkusné řešení. Škoda, že stavět se začne teprve v roce 2011, přičemž musíme počítat s tím, že ekologové vše o nějakých pět let zdrží s mottem: "Výsledek jistě nebude špatný, ale samotný akt stavby je neekologický," nebo s obvyklým mottem číslo 2: "Vylepšovat podmínky automobilové dopravy znamená tuto dopravu stimulovat" (jinými slovy: cokoli kromě přímého zrušení aut nepodpoříme) - z nadšení jsem si odfrkl.

Zcela neadekvátně

Letos je to pátá sezóna mého intenzivního bajkového ježdění. Jak tak pozoruji údaje za uplynulé čtyři sezóny, nelze si nepovšimnout, že čím starší jsem, tím méně kilometrů za sezónu ujedu, přičemž ale zcela neadekvátně stoupají náklady na výbavu. Kilometr jízdy je tedy dražší a dražší. Trend jenom potvrzuje letošek, kdy jsem zatím investoval do materiálu obrovské sumy, stále ještě nic neprodal a téměř ani nenajel. Už teď je tedy "co najíždět"...

Troufám si ale tady a teď tvrdit, že až dovybavím současné kolo, dám si na nějakou chvíli oddech - moje současná práce a kolo nepůjdou jinak než ryze rekreačně dohromady, na závodní nádobíčko tedy už nebude místo. Zato bude potřeba investovat zcela jiné věci. Zase ale mám to, co jsem vždycky chtěl, a to u mne na delší dobu vždycky zabírá.

Auta není kam dávat

Nemrazí vás z toho v zádech?

Zrušit pruh magistrály teď? Proč ne?

Článek idnes je plný názorů proti zůžení magistrály o jeden pruh od Nuselského mostu až po křižovatku s Rumunskou. Co je však potřeba vypíchnout je fakt, že auta přijíždějí z Pankráce ve dvou pruzích, na Nuselském mostě dochází k připojení třetího a teprve na Vinohradech přibývá ještě ten rušený čtvrtý. Chce se říct: Kde je problém? Nicméně rovněž teprve na Vinohradech jsou semafory, které dopravu brzdí, a parkující a zásobující auta z okolních ulic vjíždějí na magistrálu. To už na Nuselském mostě není.

Všechno jsou to malicherné závěry dvou znesvářených stran selského rozumu, ale ještě se to dá vidět z třetího pohledu: Zácpy na magistrály byly a budou. Odebráním pruhu (a to nikoli v celé délce) se jistě zácpy trochu zvětší, ale nezmizí ani nepřičarují nové (v tomhle ohledu Praha čeká na komplexnější řešení). A naopak čtvrti, která je magistrálou doslova zkažená, to prospěje. Jednoznačně tedy ANO a v získaném prostoru rychle vysázet stromy, než se někdo rozhodne vzít to rozhodnutí zpět...

Je UBS opravdu high-endová banka?

Nebo je to Ústřední bramborářský svaz České republiky? Na co všechno člověk při googlování nenarazí... www.ubscr.cz (viz. link) :-)

A tak se mi zdá

A tak se mi zdá, že je můj blog plný špatných příspěvků. Ale není špatně. Máme rádi Verunku (v první řadě), navštívil jsem poprvé v životě galerii Sovovy mlýny, která mile překvapí ve všech směrech, vyjel na kole na tající sníh, udělal si čas na sebe, dostal vesrkze velmi pozitivní posudek oponenta na diplomovou práci, kterou budu velmi brzy obhajovat, koupil si sněhobílý rám na bajka, o kterém jsem si myslel, že budu vždy jen snít (a ještě téměř za nula peněz), a pracovně se konečně podíval do své milované Vídně.

Kůže a káva však mohou vzhledem k intenzitě prožitku zanechat silné dojmy, nejsou však pánem mého času. Postupně se to v hlavě rovná a rozjasňuje.

Přetvářka kůže

Ráno. Zrcadlo. Špatná výživa, málo spánku, špinavý vzduch, alkohol. Kůže mého obličeje je jako maska nasazená na kamenitou tvář. Marná snaha působit celistvě.

Brzy se to změní.

O kávě

Právě jsem si udělal kávu. Stačí se podívat na její hladinu a vím, že bude hnusná.

Wienback

Vrátil jsem se pracovně do Vídně. Chodil jsem po ulicích, které znám, vídal turnikety, nápisy, které jsou jak doma. Ne turista, ne cizinec. Zvláštní to pocit.

Hudba z které mrazí...

Dokonalá. Precizní. Mrazivá.

(nedívejte se na klip pod odkazem, jenom poslouchejte)

Opravdu?

Odečteme-li lidi, kteří vždy táhnou s předsedou, byť sebeblbějším, nezbyde nám než tvrzení, že jediný lidovec, který chce Čunka i Kalouska, je sám Čunek a to ještě jen proto, že chce především SEBE (viz. link).

Kýčařem

(svým přístupem k roztomilým nesmyslům jsem všem bližším asi poměrně znám)
Koupil jsem si pořadač na vzpomínky. Zprvu jsem z toho nápadu měl radost, neboť mi přišlo, že se obměkčen konečně stávám kýčařem. Že různě poházené vstupenky, mapky a pohlednice budu mít na jednom místě a nastavím tak svou dlaň tomuto žánru otevřenou.

Teď na ně koukám doma, září novotou na mém čtecím stolku, a mám opačný pocit: Snažím se napasovat veškeré své vzpomínky úhledně do desek a uložit je do poličky mezi účtenky. Připravit se o tu možnost najít sem tam pohlednici od nějaké bývalé nebo kamaráda (nebo obou v jednom :-) a moci se tak chvilku vytrhnout z prudce cílené činnosti typu uklízení nebo hledání oněch účtů, jen tak lelkovat s poněkud netradiční vzpomínkou... kýčař se nekoná.

Dny se prodlužují...

Dny se prodlužují, škrábeme se vzhůru ze sedla zimy a vánoční cukroví je pohanským zvykem. Maličký neviditelný důvod k radosti.

(Chtěl jsem se před několika týdny rozepsat, ale nefungovalo mi ftp připojení, tak jen zkráceně - pro radost)

Jistota

Když vás v Čechách průvodčí v pantografu pozdraví s úsměvem a popřeje vám šťastný nový rok, můžete si být jisti, že to není profesionální přetvářka, ale že je to opravdu slušný člověk. Chvála Čechám?

Chtěl bych...

...mít Lamborghini.

Na Nový rok

S maličkým sektem z Rakouska, který vyšuměl ve skleničce jako starý rok, ale ne neblízce připomínal také moře, s Hradišťanem a slečnou v posteli při třepotavém plameni. Ať je náš rok 2009 rokem tápání a nalézání... ať se tu za rok zase ve zdraví shledáme. Hodně štěstí a lásky a navrch zvuky moře u Big Suru pro všechny, co neslyšeli, jak šumí tenhle sektík...

Jack Kerouac - 'Sea'

Cherson!

Cherson!

You aint just whistlin

Dixie, Sea

Cherson! Cherson!

We calcimine fathers

here below!

Kitchen lights on-

Sea Engines from Russia

seabirding here below-

When rocks outsea froth

I'll know Hawaii

cracked up & scramble

up my doublelegged cliff

to the silt of

a million years-

Shoo - Shaw - Shirsh -

Go on die salt light

You billion yeared

rock knocker

Gavroom

Seabird

Gabroobird

Sad as wife & hill

Loved as mother & fog

Oh! Oh! Oh!

Sea! Osh!

Where's yr little Neppytune

tonight?

(...)

Fiete Anders

To neláskyplnější a nejchundelatější, co jsem v marastu rádobymoderní literatury poslední doby četl :) Stačí na to 15 minut, oči se vpíjí do každé z nemnoha obrázkových stránek. (viz. třeba link)

Leporelo vypráví příběh ovce, která byla jiná, dokonce červeně proužkovaná, a proto se mezi ostatními ovcemi necítila šťastná. A tak se vydala hledat jinde (anderswo), kde by jiné bylo běžné...

Usmívat se ze spaní

Usmívat se, chodit jen tak s rukama v kapse, pískat si písničku, klapat si botkama po chodníku, těšit se na zítřek.

Na amplitudě dnů života nahoru a dolů.

Dvě poprvé

Poprvé jsem navštívil galerii DOX v Holešovicích. Pěkné interiéry, vzduch vibruje nadšenectvím (nebo nadšením?), ale výstava nic moc - až na knižní tunel podobný tomu v Městské knihovně na Mariánském náměstí. DOXovský je každopádně pojat jako magický. Uvnitř je tma a máte pocit, že jste se ocitli v podzemí mezi dvěmi slupkami jakési planety z knih - tma a plno světýlek - nebo jako mezi dvěmi planetami kdesi v endlessně nekonečné noci knižního vesmíru.

Nu a samotnou výstavu bych tu snad neměl kritizovat, protože se tak činím dobrovolně napadnutelným. Nicméně zvětšovat novinové obrázky a poukazovat tím na zvětšení důležitosti daného tématu mi, i přes jistou zvláštní atmosféru oné expozice, přijde lehce liché.

Takový Kunsthaus ve Vídni mne před rokem nadchnul o něco více. O co méně mne nadchnul DOX, o to více právě jeho výše zmíněná atmosféra a celkově atmosféra Holešovic. Tahle čtvrť vzkvétá, její genius loci se mění, získává nového lidštějšího ducha a přesto si zachovává zbytky tváře ušmudlané průmyslové sestřičky...

Poprvé jsem se také dnes projel na kole v mrazu mínus pět stupňů. Přežil jsem to já, taťka, pejsek i obě celoodpružená kola. Zdá se to bláznivé, jenom dokud to nezkusíte.

Blogger

Omlouvám se té hrstce věrných, který stále sleduje tento blog. Teprve po více než týdnu se mi podařilo vyřešit, proč se odmítal publikovat. Je to zvláštní boj člověka se strojem: Všechno funguje mimo váš počítač a funguje to tak několik let. Najednou, aniž by jste cokoli měnili, to fungovat přestane a ještě ke všemu z údajného důvodu, který tím opravdovým důvodem není. Můžete se pak pachtit, plahočit a pinožit celé zbytečné věky, abyste to dostali do stavu, kdy budete zase moci dělat jenom to, co jste předtím jednoduše dělali oněch několik let. A když je to pak vyřešené, je to tedy důvod k radosti? Vše sice funguje, ale po vynaložení zcela zbytečného usilí.

Jediné, co k tomu na obranu Bloggera musím dodat: Nemůže za to, tentokrát to byla věc poskytovatele, který v dobré vůli provedl pro mne zbytečnou změnu, která nevědomky způsobila komplikace. Inu, tak to také chodí.

Každopádně jsem zpět, nezabalil jsem to! Jen je toho tolik, co jsem chtěl napsat a už asi zpětně nenapíšu (je to o kouzlu momentu, jak jsem napsal loni v únoru)!

Moskva nabízí...

...omezení vylepšování svých raket výměnou za zrušení projektu obranné raketové základny ve střední Evropě. Takový barter však není vůbec relevantní, raketová základna není zaměřena proti Rusku, ale proti nečitelným třetím zemím. Aspoň je jasně vidět, kdo je skutečně proti komu.

S-Bahn do Radotína

Do Radotína začínají od dneška jezdit vlaky "S" v taktu 10 minut ráno, 15 minut odpoledne a půl hodiny ve zbytku dne a o víkendech. Opatření je přitom rafinované - některé končí v Radotíně a z města už nejedou, protože dále by byly nevytížené.

Otázkou z mého pohledu tedy nadále zůstává spolehlivost. Ačkoli je trať dvoukolejná a elektrifikovaná, nemyslím, že by nápor dopravy ve stávajícím stavu ustála. "Ustát" zde přitom znamená nejen vlaky vypustit na trať, ale rovněž je dovést v URČENÝ čas na URČENÉ místo, tedy bez zpoždění a denně přítomných výluk. To dodneška nešlo. Máme se tedy na co těšit...

Mein Lieblingszitat

"Je takové počasí, že by ani Ládíka na kole nevyhnal."

(by Mangou)

Kometa

Létá kolem planet.

Čtu v jejích řádkách.

Rozcuchaná.

Pravidelná jak hodinky,

dává životu kolem sebe jeho řád,

a točí ráda světem, ať to stojí cokoli

ztrácí naschvál  klubko nití a zase jej nachází

Zasněná, rozcuchaná kráska přesná jak hodinky

Vzpomínáte?

Vzpomínáte? Dalo by se to poslouchat pořád dokola: Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají. Prásk. Příští stanice... Gottwaldova - řečeno čistě, imperativně, s hlasitým až šťavnatým bouchnutím rachťavých dveří vozu EČS s krémově žlutými vosími hnízdy u stropu a stříbrnými tyčemi uvnitř vozu, zápach spálených kontaktů, blikavé osvětlení jak v elektrickém vláčku. Mrazivé až krásné.

Já osobně už pamatuji jenom Vyšehrad, ale doba, kdy hlášení bylo pronášeno stroze, bez prosím, se prolíná mou každodenností gymnaziálních roků. Jedete předposledním vlakem s vypitou hlavou, nikdo ve vagónu. Ve stanici se otevřou dveře do věčnosti. Vlak stojí. Ani šelest, jen vy a bůh. Jen hlasité bzučení elektroinstalace a blikající staniční zářivka. Nevíte, jestli sedíte hlavou dolů nebo nohama nahoru. Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají. (Dveře do věčnosti se zavřou). A souprava se za unaveného hučení elektromotorů rozjede. Oči pálí. Příští stanice Vyšehrad! Vzduchem smrdí spálené kabely. Už brzy budeš doma s knihou dějepisu. Sucho v puse a hlava jako včelí úl. Jedete natřásajícím se vlakem kdesi hluboko pod zemí jako zbití vojáci z války, hraje hudba. Spát, spát, spát...

Všechna vlaková hlášení najdete zde.

Vánoční trhy 2008 v Praze

Narozdíl od těch ve Vídni nemají jednotný corporate design, sem tam někoho bací stromečkem, ale na kouzlu jim to pranic neubírá.

Kde jsou nejznámější pražské vánoční trhy? Ty větší lze najít na:

• Staroměstském náměstí (do 1.1. 2009)
• Václavské náměstí (1.1.2009)
• náměstí Jiřího z Poděbrad (23.11.-24.12. 2008)
• náměstí Míru (20.11.-24.12. 2008)
• náměstí Republiky (25.11.-24.12. 2008)
• před NC Arkády Pankrác (1.12.-23.12.2008)
• Andělu (29.11.-23.12. 2008)

Dále je pak možné shlédnout vánoční výstavy na Výstavišti v Holešovicích. Měnší "tržíky", ovšem bez zásadního programu, má i Vítězné náměstí v Dejvicích a Strossmayerplatz v Bubnech.

Pokud chcete "prožít" vánoční trhy, zúčastněte se Tour de Punč 2008.

Kurz ziehen!

and step out of the train. You're back there, dreaming,
and everything you've lived is passing by in the opposite direction
as a train into the tunnel.

Chilli čokoláda

Další do kategorie hedonismů: horká chilli čokoláda z již nastrouhaného prefabrikátu, pěkně do tučného mléka a veselého hrníčku. Sehnat se dá třeba v Ebel Coffee Shop v Kaprově ulici na Starém městě pražském.

A k tomu báječný sixties playlist z rádia Beat...

Výkřik o bydlení

Až se mi podaří dotáhnout úředního šimla s diplomovou prácí do konce, najdu si bydlení. Možnosti jenom proběhnutím internetu jsou a jsou lákavé, ale přece: nevíte někdo o nějakém pěkném levném bydlení přes známost relativně v centru Prahy?

Kavárensky

Coffee Heaven uzavře v Česku část poboček. Co to znamená? Nechci být škodolibý, ale částečně se potvrdila myšlenka, že o ne moc dobré ale předražené fancy kafe nebude v Čechách, kde existuje cosi jako svébytná kavárenská kultura, velký zájem. Na druhou stranu nejspíš nebude naše vlastní kavárenská kultura jediným a nejdůležitějším důvodem, proč Coffee Heaven táhne do kávového nebe a proč Starbucks chce omezit provozy. Tak jako pro nás stále příliš drahý Big Mac poukazuje na to, že cenová úroveň s Evropou ještě není vyrovnána, tak také krok kafomolochů poukazuje na nedostatečnou kupní sílu, danou zřejmě přestřelením cenové hladiny. Téměř jakýkoli fancy kávový produkt totiž v běžné (i lepší) kavárně pořídíte do 70kč. Lokální cenová hladina vs. světová cenová hladina...

Co je ale dobrá zpráva, otevře legendární cukrárna U Myšáka (je legendární? Nikdy jsem o ní neslyšel) a po dlouhé odbě nová pobočka Hájek a Boušová na Floře. Nejméně v případě Myšáka se však nelze nenadchnout - interiér připomíná důstojné vídeňské kavárny!

Jednoduché hedonismy 2

Když máte sypanou kávu, je to dobré. Nacpat - odborníci na kávomaty mi odpustí - "hlavici" espressometu kávou, je jako nacpat si dýmku dobrým tabákem. Něco, co s kapslemi Illy nikdy nezažijete - nacpat dýmku, pěkně tam namletou kávu rozmístit, nasadit čapku a vyplout na širé moře pod žlutou čtenářskou lampu.

Was soll ich jetzt mit euch, ihr Wellen, ihr, die ihr euch nie
entscheiden könnt, ob ihr die ersten oder letzten seid?
Die Küste wollt ihr definieren mit eurem ständigen Gewäsch,
sie zisilieren mit eurem Kommen, eurem Gehen.
Und doch weiss niemand wie lang die Küste wirklich ist,
wo das Land aufhört, das Land beginnt, denn ständig ändert
ihr die Linie, Länge, Lage, mit dem Mond und unberechenbar.

Beständig nur ist eure Unbeständigkeit.

(Neubauten: Die Wellen)

Jednoduché hedonismy

Večery, kdy jsem bez ní, si hodně nahlas pouštím kávovou svíčku, protestsongy na španělku a snažím se předstírat, že mi nic nevadí.

Občas mi pomáhá být, co jsem - o trochu lepší a skoro člověk.

Metrokáva

Nejlepší věci jsou zadarmo. Pravda. Ale za předpokladu, že metrokafe je odpornej turek s lógrem. A za předpokladu, že právě ten je něčím favoritem.

Sexy kavárna

Vstoupil jsem do Ebelu, abych si dal svou oblíbenou kávu před zavíračkou. Doslova mne ale vykolejilo oznámení slečny obsluhy, že dnes zavírají o hodinu dříve. Bloumal jsem chvíli bezcílně okolními ulicemi, než jsem si stihl uvědomit zklamání a zamířit domů. Marně jsem se snažil v mysli projíždět všechny možné kavárny, představovat si jejich interiéry, vybavovat si vůně a příchuťě kávy (není-li to přehnané). Ani jedna ve mně ne a ne vzbudit chuť změnit směr. Něco jim totiž chybí. Nikdy mi to tak nepřipadalo: Moje kavárna je prostě sexy.

Z novin

Costa Coffee a kvalita po česku. Do Čech přichází další fancy fast food kavárna. Nejsem jejich zarytý odpůrce, ale taky nemám důvod je navštěvovat. To, co je činí atraktivními v zahraničí, je relativně normálně drahá káva, sympatický interiér a obsluha a vysoká kvalita, takže fast-foodové řešení je pouze způsob platby a někdy obsluhy. V Čechách jsem však zatím doposud dostal vždy jen špatné espresso a frappe za 100kč mít nemusím. Raději si zaskočím tam, kde mne (s nadsázkou) znají jménem, kde nesedím v chodbě a kde mají kávu opravdu dobrou. Globalizace není nutnost daná módou, je to volba.

Mezinárodní obchod. Dle HN málo krytá rizika, přilíšná závislost na jediném regionu a orientace na dva obory. Rizika, co se na VŠE učí už roky. Ale kdo tomu přikáže: "Diverzifikuj se!" - KSČM nebo milionové pobídky? Radši ne... :)

Pigi

Pozdně odpolední bajkování na slizském listí, brzká tma, poslední pivo u Pigiho. Poslední? Je to tak. Pigi totiž zavírá. Kvůli trvale zvyšovanému nájmu tahle legenda, kterou znal každý biker, v Říčních lázních v Radotíně prostě končí.

Říkám si, jestli je to škoda. Na jednu stranu končí hospoda s duchem: už nikdo nebude hrát Pigi blues, nikdo nebude mít trapné nesrozumitelné průpovídky, nebude otevřeno 24 hodin 365 dnů v roce z čiré lásky k alkoholu a zevlování. Pigi dával téhle obyčejné putice ducha. Na druhou stranu prostě přijde nový provozovatel, hospoda poběží dál, možná se zlepší do nynějška dost mizerná kvalita... Sám jsem na vahách, co preferovat, zda kvalitu nebo tradici. Hezké místo totiž zůstane i bez Pigiho.

Co že LB na volby?

Volby 2008. Rána z milosti pro Mirka Topolánka, který trochu ztratil nervy, a který by si možná měl přiznat, že za politické konstelace panující poslední půlrok nebude nikterak lehké splnit na začátku položenou podmínku: Jsme vládní paskvil proto, abychom najeli reformy a pokud se to nepovede, směřovali k předčasným volbám, kde se znovu rozhodí karty tak, abychom v příštím období najeli reformy a nebo byli umlčeni. Začínal jsem mít pocit, že Topolánek na své vládě lpí, i přestože svůj program neplní...

Bohužel je tenhle políček víc prohra, než výhra.

• Znamená, že Paroubek, nejodpornější bezskrupulózní monstrum, jaké kdy ČSSD vyplodila, nepůjde od válu tak, aby na jeho místo nastoupil jiný socialista, který sice nebude o nic lepší, ale kterého se už nebude potřeba tolik bát.
• Znamená, že šanci dostane Bém, malý křikloun, který rozhodně nebude lepší než Topolánek. Jednak mu praskají nervy a chová se pak občas iracionálně, jednak nám dlouho starostoval na Praze 6, kde nebyl schopen pohnout žádný z jasně vymezených problémů - to musel udělat až nástupce Chalupa. Bém je dobrá mediální figurka, nikoli "pán české pravice".
• Od válu nebude muset jít Topolánek,  jakožto odpovědná osoba, ani celá řada nul, které z mocenských důvodů ve vládě "umístil", ale schopný muž, kterým je ministr zdravotnictví Julínek. To v mých očích rozhodně pokračování vlády na legitimitě nepřidává.
• V Praze budeme platit 30kč poplatky (ok, proč ne), a zároveň ještě "chudákům" zvenku daněmi financovat jejich poplatky tak, aby po příchodu z pole mohli vypít ještě více piva (zde mi promiňte jistou nepatřičnou "xenofobii" - jedná se o nadsázku).

Zdá se, že karty jsou rozdány jasně. Ne 30kč poplatkům jakožto symbolu reforem a za situace, kdy vláda není a nejspíše ani nebude schopná protlačit žádné další reformy, rovná se jít od válu, bohužel, a přenechat místo ropušákovi Paroubkovi, který nám všem zatopí. Je ale šance, že v přespříštím období by pravice mohla dostat jasnější mandát.

Jediným otazníkem tak zůstává předsednictví v EU. Česká ekonomika je známá svou nadpřirozenou schopností létat hladce na mocenský autopilot - je ovšem otázka, jestli je možné napojit na tento způsob řízení také EU. Osobně mi to nevadí, ale v očích spolunárodů to bude "jistá ostuda".

Bankenkrise - Das Spiel

Na zpestření semináře o controllingu nám kolega pustil video dobré tak, jak jsem na YouTube už dlouho neviděl. "Pojďme si zahrát Bankovní krizi... protože není co ztratit!" Jak pravdivé.

Buffet caldi

Sedím v bufetu Sbarro, since 1956, Italiano - Buffet caldi, insalate, vini e birre, pizza pasta. Připadá mi na první pohled, že tenhle bufet nemá pobočku jen na Floře, ale také v miláně, římě, berlíně... O to větší rána je potom, když vám otrávená servírka naprosto česky otráveně oznámí, že "nemaj mlíko", a že cappuccino nemůže udělat. Zase svetovost po česku.

Konečně?

IPCC zvřejnil zprávu o globálním oteplování: Tání ledovců prý postupuje rychleji, než se očekávalo (viz. link). To znamená, že:

• Ohyzdné větrníky nemají smysl, stejně všechno hned roztaje
• Miliony vynaložené na globální ekologickou buzeraci se můžou použít na jinou, rozumnější ekologii, která přinese zlepšení, protože je stejně pozdě
• Může to být exces jednoho roku, který je přeceňován
• Je přinejmenším podezřelé, že zprávu se podařilo uveřejnit v den, kdy zasedají ministři životního prostředí EU, kde vlivem krize ekologie poodjela na druhou kolej
• Na druhou stranu to znamená, že tam, kde stoupající hladina má potopit život, stane se tak dříve a drastičtěji, je tedy méně času na konstruktivní opatření (hráze, zpevňování břehů atd.)

A ceny ropy letí jako naschvál dolů, můžeme jezdit až do omrzení a v roztálých oblastech postavit nové těžební věže... to už tedy na druhou stranu "bohužel".

Dvě ekonomiky

Milan Zelený v Euru ze září 2008 (Nastává očista) zajímavě radikálně nahlíží podstatu současné finanční krize v USA. Co mne na jeho článku nejvíce zaujalo, je kulantní vyřčení myšlenky, která mne už dlouho hlodá: že existují vlastně dvě ekonomiky - ta reálná, k životu potřebná, a pak ta druhá, velká herna. Cituji:

Existují tedy dvě ekonomiky. První, reálná ekonomika produktů a služeb, kde na trhu probíhají transakce se zbožím proti platbám za ně. A druhá, virtuální neboli symbolická ekonomika peněz a finančních nástrojů, v níž se sází na budoucí pohyb cen a která riskuje s penězi druhých lidí. Existují také dva druhy finančních transakcí, investic a rozhodnutí. První se týká financování a kapitalizace reálných produktů a služeb, druhý představuje čistou spekulaci (někdy také sázky, hry, „risk management“ a obchodování s papírovými hodnotami).

Symbolická, virtuální ekonomika se stala významně nezávislou a odpoutala se od reálné. Není to zcela symetrické: zatímco finanční ekonomika si vystačí se svými spekulacemi, reálná ekonomika je negativně ovlivněna ztrátou hodnotných úvěrů. Dnes lze spekulovat s ropou, vepřovými boky, hypotékami nebo zlatem, aniž byste se o tyto produkty reálně zajímali a měli vliv na jejich pohyby nebo převody. Pro globální spekulanty je skutečná povaha těchto komodit nebo produktů většinou nepodstatná.

Tím nemíním říct, že bych osobně systém chtěl radikálně měnit. Ale izolovaná podstata je přecejen šokující. Nemyslíte?

Archive: Again - live

Again - part 1

Again - part 2

Aneb na čem ujíždím, když si chci uměle zhoršit náladu... Nezapomeňte počkat až do konce druhé části - nářez!

Různě

Songza. Zajímavá on-line služba, kde můžete zadarmo a bez registrace poslouchat on-line nejrůznější nahrávky, případně získat odkaz na video na YouTube. Doporučil Michal.

John Frusciante, To record only water for ten days. Mezi mnoha deskami, které se mi v poslední době zalíbily, patří tahle k těm osobitějším. Třeba skladbu Murderers, kde bohužel zrovna chybí charakteristický perfektně suchý zpěv, naleznete na YouTube. Pouze jejich kytarista - avšak lepší než celí Red Hot Chilli Peppers. A Martinovi díky za doporučení.

Už se neopustíme, řekl jsem.

Už ne, řekla jsi ty.

A vtom zazněl zvonek. Trhla jsi sebou, a ani jsem se neptal... na tvých očích jsem viděl, že nevíš. Zvonění neustávalo. Ten někdo držel na zvonku prst. Trochu... jen trochu jsem tě odstrčil a zdvih ruce... ale tys je vzala, lehce, vzala jsi mý dlaně do svých a položila sis je na ramena.

Neotevřeme, řekla jsi. Už ne.

Ne. Teď ne.

Jáchym Topol: Sestra. Mnohoznačně naivní konec. V lecčems ale neskutečně opravdový, až zosobněný.

Někdy ztrácím trpělivost. Někdy oprávněně. Přitom není potřeba měnit cesty, stačilo by je lépe využívat. Mít z nich radost. Teď čerstvě je to, protože svět se svou formou kolem mne se mění a nedal mi čas nechat se šokovat a zase vystřízlivět. Obsah je vpořádku. Mužský a ženský stres. Každý se filtruje jinak. Jestli je nějaká odlišnost, tak v tom. Ten svůj umím přestát bez filtrování, sebehygienou. Ten ženský na mne občas umí pěkně dolehnout :)) Po půl roce do sebe zase začínám víc vidět.

Jsem konzultant. Zatím pouze formálně. Omlouvám se, pokud by vám to zasáhlo do programu, kamarádi. A peněženka má kocovinu.

Nafotit večer před Gartenbaukino. Další z cílů, který jsem si ve Vídni před rokem vytyčil, zapomněl a nesplnil. A vůbec se k němu pojí plno pocitů. Cíl do budoucna.

Co bylo před rokem také, je podzim. Je tu. Je slunce, zima, mlha, fouká, ale dohromady je docela hezky, zahrada za koupelnovým oknem je každé ráno barevnější a lesní cesta pod mým předním kolem dvojnásob. O to víc chutná horký čaj po příchodu domů nebo svařáček v milé hospůdce.