Těšíme se na jednotné nabíječky na mobil

Další krásný příklad toho, jak se dá regulovat úplně všechno, když na to máme úřad. Ne, že by mi nebylo příjemné, kdybych mohl svůj telefon nabít jakoukoli nabíječkou, jenže největší háček je v tom, že regulace začne platit až od příštího roku a to nejspíš jen na telefony, které budou od toho dne nově uváděny na trh. Dále pak plno lidí svůj telefon nějaký ten rok požívá (vemte si, kolik lidí má stále Nokii 6230 nebo jak se ta věc jmenuje) a je otázka, jestli v době, kdy všichni konečně budou mít telefon s micro USB konektorem, nebude právě schválen zase nový standard. Logicky - doba se mění a požadavky s ní.  Tedy: Aktivita úctihodná, ale v konečném důsledku zase další zbytečná regulace bez zásadního přínosu.

Když nefunguje google...

...je člověk jak bezzubej. Možná je to hořké memento, možná je diverzifikace nutná...

Když to neletí

Když sněží, tak to padá. Když to napadá, tak to nelétá. Když to nelétá, máte z donucení čas sednout si do úplně neznámé kárky, cestovat daleko po úplně neznámé dálnici a přemýšlet o všech starých známých nesmyslech. Bez sebemenšího důvodu nadávat.

Nové stránky bank

Když o tom tak přemýšlím, 4 z 5 největších českých bank letos spustily nové webové stránky. Nutno podotknout, že ve všech případech se z pohledu designu jedná o změnu k lepšímu - stránky působí jednodušeji, přehledněji a "šťavnatěji". Jediná z bank, kde mne špatná ovladatelnost scroll down menus vždy trochu "zaskotačila",  však zůstává u své staré stránky.

Dává obžaloba Ernst & Young smysl?

Americká prokuratura chce obžalovat Ernst & Young za to, že umožnila bance Lehman Brothers oddalovat poměrně nepříjemné skutečnosti před jejím pádem. Dává ale taková obžaloba smysl? Existují dost jasné důvody, proč ne.

Tak jako v případě Arthur Andersen, firmy, jejíž pád je spojen se zamlžováním v kauze Enron, tvoří Ernst & Young (tak jako jiné auditorské a poradenské firmy) především její lidé. To je u podobných znalostních firem výraznější než třeba u průmyslového podniku, jehož existence je také závislá na výrobních nástrojích, zaběhnutých vývojových laboratořích atd. Pokud potrestáte poradenskou nebo auditorskou firmu tím, že jí donutíte skončit, nepotrestáte až tolik skutečného viníka. Lidé se vždy pouze přelijí do konkurenční společnosti a s nimi se přesunou také zákazníci. Způsobí to malou turbulenci na trhu, ale v zásadě se tím máloco vyřeší.

U auditorů, kde existují poměrně striktní profesní pravidla, a kde zaměstnanci procházejí většinou kvalitním vzděláním, aby těmto pravidlům dostáli, se nedá příliš mluvit o hloupém jedinci, kterého manipuluje "zlá firma", ale je potřeba spíše hledat příčinu právě ve vychytralých jedincích v rámci konkrétní struktury. U poradců toto také nedává smysl, protože poradenská firma sice nemá nutně vysoce kvalifikované zaměstnance a profesní regulaci či samoregulaci, ale jakmile svými službami zapříčiní potíže svým klientům, sám trh ji velmi snadno vyšachuje.

Klidně tedy Ernst & Young obžalujte a donuťte "zkrachovat", ale pokud ještě k tomu nenajdete a nepotrestáte konkrétní viníky, způsobíte tím akorát, že se v narychlo změněných strukturách snadněji ztratí a budou ve své činnosti pokračovat.

Těžké uvěřit

Těžké uvěřit, ale zase se to začíná podobat bytu...

Yorkšír

"Yorkšír je bojovný psík s opravdovou povahou teriéra, který se jen tak před něčím nezastaví. Výjimkou může být pohodlný polštář." (vtipný popis z knihy o plemenech psů, kterou jsem kdysi prolistoval)

Bestie

Má to jednu nohu, dva klouby a dvě kola. Co je to?

Odpověď na tuhle jednoduchou hádanku zní "Prophet" (ilustrativní video zde). Prophet je zvláštní bestie mezi horskými koly - jedno z kol, které v roce 2005 smazalo hranici mezi kategorií cross-country a enduro a nejspíš pěkně pomotalo hlavu firmám jako Specialized a Trek, které se spoléhaly, že když celoodpružené XC, musí mít max 10 cm zdvihu na obou kolech a rám do 2,7kg a když enduro, "může" mít rám 4 kila a zdvih aspoň 12 cm. Prophet přišel se 140mm na obou kolech, proměnlivou geometrií (terén / rychlá jízda) a váhou duralového rámu 2,5 kg. Díky kříženým trubkám a tlumičem uchyceným mezi zadní stavbou a horní trubkou rovněž naznačil, že aby rám byl torzně perfektně tuhý a zároveň lehký, nelze se ubírat nijak moc jinak. O 5 let později už to dělají všechny značky.

Na Propheta jsem vzhledem k jeho ceně jako student nikdy neměl peníze, ale vždycky jsem se těšil, že přijde doba, kdy bohatí prvomajitelé budou tato kola relativně nepoužitá levně prodávat. O pět let později ta doba přišla a do bazarů vtrhla tato kola různých cen, stavů rozkladu a velikostí. I přes nákladnou rekonstrukci bytu se mi tedy už jeden šťastně houpe u stropu.

Zatím o něm nelze říct moc víc. Je skutečně krásně lehoučký a krásně pevný. A je to mocná bestie, která dává člověku pocit, že si s ním může dovolit všechno. Tak mi držte palce, ať se ani v příští sezóně nezabiju.

A úplně nakonec: Nemáte někdo zájem o jedno z mých předešlých kol? Přecejen je v nich uložená nějaká ne úplně nepodstatná část třeba nové kuchyně :)

Sním o elektromobilu

Dnes jsem celý den jezdil po městě. Vyprodukoval jsem hromadu splodin a rámusu. A zase jsem se zasnil o elektromobilu. Všichni, komu jsem se o svém snu zmínil, mi říkali, že elektromobilem nedojedu na chalupu, že jezdí jenom pomalu a že nebudu mít kdy ho nabíjet.

Ale já jsem celý týden byl pryč, tak jako jsem byl předtím 6 měsíců a jako budu další 3 měsíce a o víkendu jsem přes den ujel přesně o něco méně kilometrů, než kolik ujede elektromobil a protože jsou všude kamérky, nejel jsem ani jedinkrát rychleji, než kolik může elektromobil jet. Zato jsem spálil hromadu benzínu.

A teď si představte, že o víkendu je třetina aut v centru Prahy z říše elektromobilů a že nejsou žádné diesely. Když se na Legerově rozsvítí zelená, je slyšet jenom šum pneumatik a bzučení elektromotorů, do toho se prořezávají relativně kultivované benzínové motory.

A teď si představte dnešek - na Legerově se rozsvítí zelená, Dieselovy motory začnou plivat saze a bubnovat do kapoty a v tom všem celkem zanikají neúsporné benzínové motory.

Vím, že je to sen z říše "všichni budeme jíst bio" a "elektřinu budem dělat jenom ze sluníčka a z větru" - prostě to nejde teď a tady, protože všichni nejsme milionáři a taky potřebujeme jezdit na chalupy, kam elektromobily nedojedou, potřebujeme jezdit v týdnu za prací, na což potřebujeme úsporné diesely. Ale přece - když už jsem metrouš a dál než 50km z měst nepáchnu a jinak autem nejezdím, elektromobil by pro mne byl jasná volba. A elektromobily na trhu jsou a nejsou už zdaleka tak špatné, takže je to třeba jen otázka času a peněz...

Bříška

A fejsbůk je teď denně plnej nafouklejch bříšek, jako by mi chtěl připomenout, že jsem ve věku, kdy se správnej účastník nafukuje a mně zas něco utíká. Bejt to útok na kreditku, chápu motivaci té stránky. Ale on nejni. Takže nechápu.

Co je zajímavý, že nafouklý bříška tu byly předtím a budou i potom. Jsou to totiž fotky často od lidí, který jsem nikdy předtím neviděl - vzdálený kamarádi vzdálených kamarádů. Ale právě teď mi je to filtruje a ukazuje furt dokola. Fotky z chlastaček si musím najít sám. Fotky ze sportovních akcí se drží někde skrčený. Cejtím, že je v tom nějakej vyšší zájem a marně přemejšlím, jak to teda celý funguje.

Je to teda americkej patérn? Nebo západevropskej? Nebo jsem už moc starej a prostě si jen hraju na mladíka? Nepochybuju o svým přesvědčení, jen by mě hrozně zajímal ten algorytmus, co vytváří hlavní stórybórd na fejsbooku...

Nokia 5230 - uživatelské dojmy

Jak mne na začátku Nokia 5230 příjemně překvapila poměrem cena / výkon (za 4000,- telefon / 16GB přehrávač formátů mp3, aac a wma / navigace s držákem do auta), začínají po delším používání na povrch vystupovat nevýhody v oblasti výkonu.

Především je to Symbian a celkové řešení, které není připravené na komunikac přes dotykový displej. Není chvilky, kdy by vám telefon nedával najevo, že byl vytvořen pro ovládání joystickem, rollerem nebo klávesami.

Ačkoli pro některé funkce Nokia přidala dvě velká dotyková tlačítka na kraj obrazovky, vše ostatní známé již z Nokia N95 zůstalo v klasické podobě, takže např. profil měníte dotykem na titěrný nápis s indikací aktivního profilu, který navíc nevypadá a nechová se jako tlačítko. Jiná tlačítka pak vůbec nejsou vidět - např. správce připojení aktivujete dotykem do oblasti, kde NIC není!  Nokia by udělala lépe, kdyby některé věci na displeji nechala zcela neaktivní (na dotyk nereagují) a skryla je do nějakého podmenu.

Rovněž psaní na klávesnici je dělané na dotyk malého ostrého předmětu, jímž poměrně nepřesné trsátko rozhodně není. Psát rychle prsty je zhola nemožné, neboť řešení klávesnice nalezlo jasnou převahu v množství tlačítek nad jejich praktičností. Místo systému shift a alt GR tak máte více kláves k dotyku, ale zato se do nich špatně trefuje.

O ergonomii aplikací nemluvě. Někde by člověk okamžitě čekal dialog na psaní (vyhledávání v seznamu), jinde by zase očekával, že se budou aplikace se stejnou funkcí chovat stejně (e-mail a SMS).

Také kalendář nekomunikuje s aktivní plochou - u striktně nebusiness telefonu to zní logicky, ale je to škoda, protože pak téměř neplní svou funkci při ukládání poznámek a úkolů, která byla u N95 nebo E72 velmi prakticky řešená.

Těžko můžu něco vytknout 2Mpix foťáku. Měl jsem Nokii s 5Mpix Carl Zeiss a fotila stejně. Zde bych tedy jen kvůli fotoaparátu vyšším modelům přednost nedával.

Celkově je dojem z telefonu pořád dobrý, vzhledem k nízké ceně, ale zdaleka ne tak dobrý jako z E72, která byla geniálně jednoduchá a funkční. Mnoho nešvarů jistě jde řešit instalací aplikací, pokud máte čas je hledat. Já ho nemám, proto se už intenzivně těším na svůj další telefon.

Ještě dodatek zleva

A když toho chodce vidíte na přímce "vy-hvězdička na kapotě" z pozice řidiče zleva, zpravidla už se ten chodec po té kapotě veze a vy si uvědomíte, že v noci by člověk neměl jezdit neodpočatý.

Co se mi líbilo na Mercedesu E?

Především ta hvězdička na kapotě. Majestátně si před vámi trčí a pokud si dáte níž sedadlo, funguje opravdu jako hledáček. Ve chvíli, kdy z pozice řidiče vidíte z prava přecházejícího chodce, stačilo by nezmáčknout brzdu nebo lehce trhnout volantem a už se veze po kapotě :-)

Jinak obecně dojem z první jízdy vypůjčeným autem v rámci pracovních povinností byl, že není nad letadla, vlaky a taxíky. Cestovat 200 km/h po německé Autobahn v luxusním autě, které si nejspíš nikdy nebudete moc koupit, sice na první vypadá hrozně cool, ale v reálu se nakonec jedná o pomalý posun Bochumí, Essenem a Düsseldorfem uprostřed dopravní špičky a nebo někdy v noci, když už vlaky nejezdí. Což je spíš velká únava, protože se taky musíte naučit ne zrovna intuitivní ovládání vozu za pochodu v noci a v oblasti, kde pořád prší. A těch 200km/h jedete kvůli zácpám a uzavírkám asi 15 sekund na každých 100 kilometrů.

Takže teď půjdu sednout do 15 let staré Astry a vyrazím na lov dlaždiček! Nejede sice "bez problémů" 200km/h, ale zato se sní na prázdné české dálnici dá udělat a udržet 170. Hej hou! :-)

:-(

Dobře, pochopil bych leccos, ale proč lidi volili do senátu tak drtivě ČSSD asi nepochopím.

2010 - rok věrnosti

Rok 2010 by se zatím mohl snadno nazývat "rokem věrnosti". Jsem věrný svým aerolinkám, svému obchodu s nábytkem, svým druhým aerolinkám, své hotelové síti,  své drogerii, své bagetérii, své baktérii, a teď už i své benzínové pumpě, a to jsem pouze sváteční jezdec. Jediný, kdo touhle nevěrou už puká zlostí i doslova, je moje peněženka. Kdože má do sebe všechnu tu věrnost v podobě barevných kartiček pojmout? Dokud jí kručelo v žaludku po penězích, všude to kypělo nevěrou, zato z peněženky nelezly nitě. Jakmile si však začala libovat s plným bříškem, šlo to rovnou do druhého extrému. K čemu? - ptá se.

Inu, jsou tu pak i věrnosti dietní, které nemohu než doporučit, neboť dozajista fungují! Člověk může být věrný staré dobré muzice, svojí dívce, starému autu po dědovi, svým starým přátelům, své rodné zemi a vísce, dobrému alkoholu a místům, kde prší míň než jinde a zaručeně se tam barví listí.

Více

Více mil, více nocí, více zlatých kartiček, více zlatých zubů a za límcem se usazuje prach...

Líným kocouřím životem

Někdy bych si hrozně přál žít líným kocouřím životem. V týdnu ze sebe vydat absolutně koncentrované maximum a o víkendech pak spát břichem a tlapkama pěkně nahoru, nabírat energii.

Zatím se mi, ale nějak tak daří jen to první.

Ale měl-li bych to brát opravdu kocouří optikou, což bych mile rád, měl bych spát 5 dnů v týdnu tlapkama nahoru a 2 dny o víkendu ze sebe vydat koncentrované maximum :)

Zase jeden podzim

Šup! ...a vklouzli jsme do dalšího podzimu. Je čas kupovat vánoční dárky nebo ještě líp kupovat všechno, podruhé a naposledy v roce umejt auto před zimou, je čas přeřizovat hodiny a vstávat radostněji do tmy, pít víc tvrdýho alkoholu na zahřátí, začít plánovat schůzky, aby se člověk stihl potkat se všemi ještě do vánoc, plánovat silvestra, aby člověk náhodou těch 5 hodin nezůstal sám... Je tam ještě něco?

No snad, že je čas stavět zvířátka z kaštanů, protože minulý podzim všechny neskolila nemoc, ochutnat aspoň pár nechemických a nebio jablek ze staré dědovy zahrady, brouzdat nohama v barevném listí, pouštět si večer svíčky, protože je víc tmy a jsou vidět, vidět všechno barevně a radovat se z prvního sněhu.

Je to frmol a kdybyste se mě zeptali, co si pamatuju z léta kromě práce a povinností, nevzpomenu si na nic než na několik málo okamžiků. Tak snad už ten podzim bude lepší.

Jekyll - a sbíhají se sliny

Jakkoli nemá bláznivé vzezření Propheta, nový Jekyll od Cannondale bude přínosné kolo. Je totiž vedle Scottu Genius MC jediné, které umožňuje měnit charakter jízdy nastavením chytrého tlumiče a navíc, co je důležitější, používá také tlumič roztahovací (běžné jsou tlumiče stlačovací - podobně jako v autě). Tím se zároveň potenciálně rozšiřuje nabídka tlumičů právě pro široce rozšířeného Scotta o zařízení, která citlivostí a funkčností patří vždy ke špičce na trhu. Jen je potřeba počkat, jak na tom bude nová koncepce u Foxe s poruchovostí. Zkušenosti totiž nelze vytvořit uměle...

Předpokládám, že cena základních modelů Jekylla nebude o tolik vyšší než u Scott Genius MC. Nezbyde pak už než repasovat starší 140mm Leftynu, jít do toho a vyčítat si zbytek života, že člověk dal 80 tisíc za kolo...

Nepodpořit Řecko - hřích?

Říkám si, jestli je to takový hřích nepodpořit Řecko, které si za vypůjčené peníze žílo nad poměry, tvářilo se hrozně vážně a lhalo všem do očí a teď natahuje ručičky, jako malé hladové mládě, a pořád ještě se tváří hrozně vážně stávkuje atd.

Na druhou stranu jednou jsou tu nějaká pravidla měnové unie, které se země zavázaly dodržovat - jakkoli jsou na hlavu postavená. Nabízí se nefér, jednoduché řešení - nezaplatit. Na druhou stranu je tu pořád ještě druhé více fér řešení - zaplatit a z měnové unie vystoupit, případně se snažit hloupá pravidla úspěšně změnit. Pro ČR je to dobré varování: Euro vůbec nepřijímat. Za předpokladu, že se budeme chovat aspoň minimálně odpovědně, bude Koruna vždycky relativně stabilním platidlem a Euro nebude potřeba.

Představte si bezpečný svět

Představte si úžasný bezpečný svět.  Všechny krabičky cigaret jsou bílé s malým černobílým logem, velkými obrázky rakovinou postižených plic, a již klasickými varováními, že kouření zabíjí. Přesně jsou navíc daná místa, kde se smí a nesmí. Potraviny mají stejné obaly, ideálně není samotná potravina vidět, loga jsou černobílá, pouze textová. Na nezdravých potravinách jsou zobrazené červené semafory, obrázky řezu tukem, obrázky obézních dětí a zničených jater. Nezdravé potraviny jsou přesně určené. Automobily jsou všechny stejné. Existují pouze odlišnosti vzhledem k účelu. Než nastartujete, musíte dýchnout do měřiče. Motor se nespustí, dokud nejste připoutaní. Všechna auta mají stejnou barvu a ta silnější a rychlejší mají na sobě nápisy, toto vozidlo ničí planetu a rychlá jízda zabíjí a na boku obrázky lidí rozdrcených při nehodě a mrtvých dětí. Alkoholické nápoje mají všechny stejné lahve (liší se pouze velikostí a účelem), na bílé etiketě je černým písmem pojmenovaný druh nápoje. Většinu etikety ale zabírá varování, že alkohol způsobuje závislost, asociální chování a může silně poškodit zdraví. Na obrázcích jsou poškozená játra, znásilněné ženy, všemožná zranění.

Všechny tyhle škodlivé machistické výmysly jsou kromě popsaného odlišení ještě patřičně zdaněny - tak aby spotřebitel nemohl být na pochybách, když si vybírá. Noviny mají o čem psát a televize o čem mluvit, ale v zásadě se nic nemění, protože když lidí žijí lepší šťastný život, tak létají třísky, že...

Najde se pak ještě nějaký způsob, jak zařídit bezpečný sex? Ten přece taky způsobuje závilost a může být systému škodlivý vedlejšími účinky...

(Omluvte moje trochu agresivní názory - rozum jsem pobíral v 90. letech ve světě, kde platila trochu pravidla džungle, trochu panovala svoboda, ale kde platilo, že když se člověk řídí zdravým rozumem a víc se snaží a zlepšuje se ve všech smyslech toho slova, může žít klidný a spořádaný život a udělat vše nejlepší proto, aby tak vyrostly i jeho děti. Taky mne rodiče i prarodiče učili, že život je, byl a bude dřina a že nebezpečné je myslet si opak. Uznávám, že to byla silně materialisticky zaměřená idea, protože lidi nejsou dokonalé, ani se tomu zdaleka neblíží a potřebují v životě vodítko. A zlepšení v rámci izolovaného negativního dopadu se vždycky hezky prezentuje.)

O deštivých dnech

Je nejlepší mít ženu, střechu nad hlavou a hromadu času.

Kdysi stačilo mít o deštivých dnech Ebel.

A je tu i trocha naděje, jak se člověk učí nechat déšť splachovat ne tak dávno nabytý pocit marnosti.

Příznaky 3

Když si začnete myslet, že se svět dá postihnout excelovou tabulkou.

Omluva

Omlouvám se, za neplánovanou odstávku blogu. Prováděl jsem upgrade Wordpressu na novější verzi. Bohužel vše začalo nevinně a skončilo dlouhým zamrznutím, které se nakonec šťastně samo vyřešilo a vše již zase běží, jak má.

Příznaky 2

Když začínáte zapomínat, kolik je vám let.

Z Prahy: Novorenesanční dům není památka

Na rohu Lannovy a Revoluční má vyrůst nová kostka. Přitom se silně diskutuje, jak památkově prospěje to, že bude zrekonstruována přiléhající barokní stavba vesnického charakteru, ale zcela se opomnělo diskutovat, že bude zbořen historický novorenesanční dům. Jako by to vůbec nebyla žádná kategorie pro vážnou diskusi.

Dobrá, novorenesančních domů je v Praze mnoho, ale existuje důvod jejich bourání vůbec neřešit? A jaktože jinde je investor kvůli podobnému domu buzerován tak, že by to na jeho místě leckdo nejraději rovnou vzdal a tady (alespoň veřejně) nic? Nejsou právě novorenesanční domy tvůrci noblesního charakteru Prahy? Pokud nutně chceme skončit jako Německo, kde ve válce každé město dostalo po zásluze "pecku" a kde ulice složené z ekvivalentního počtu historických a zcela nových domů tvoří "unikátně bezduchý myšmaš", prosím... zpátky už to pak vrátit nepůjde.

Je tedy ForCity poruchová nebo ne?

Faux pas. For City. Nová tramvaj "pro Prahu", která kvůli "údajným" technickým potížím stále ještě nemohla vyjet na tratě. Napadají mne tedy dvě věci.

Jednak nechápu, proč po hořké zkušenosti s designovou tramvají Porsche (rovněž kdysi hojně zvané "tramvaj pro Prahu")  ještě město chce kupovat tramvaje z plzeňské Škody. Kvůli Porsche teď nejspíš musí projít rekonstrukcí většina tratí, které tato hlučná monumentální kráska svými podvozky doslova vytrhala z podloží. Neznamená tedy "pro Prahu" jinými slovy, že si na našem městě za peníze daňových poplatníků Škoda vyvíjí prototypy, které pak ozkoušené prodá jiným městům v uživatelsky přívětivější verzi a zároveň jí to pokryje náklady na vývoj nové "tramvaje pro Prahu"? Kdyby byla Škoda Porsche dokonalá, existoval by důvod kupovat ForCity? Nebo nám chce někdo namluvit, že koupě Porsche byla strategickou investicí do "rychlodrážních strojů" (na dlouhé rovné tratě) a ForCity má být opravdu "městská" tramvaj? To by mohlo fungovat v Berlíně nebo Budapešti, kde existují separované dlouhé rovné úseky, ale v Praze, kde jedna linka prokřižuje celé město a dvacetkrát přitom změní směr jízdy o 90 stupňů nebo více, je to těžko obhajitelné. Tedy jsem jinými slovy vědomě koupili špatnou tramvaj a míříme k tomu zase, místo aby se konečně koupila (možná o trochu dražší, o čemž ale už nyní pochybují) tramvaj od ověřeného nečeského výrobce. Určitě nejsme jediné město, které má nějaké ty kopce a k tomu v něm jezdí tramvaje.

Druhá věc je, že jakkoli Porsche byla provozně špatná tramvaj, ForCity už třeba tak špatné nebude. Možná je to jen špatně zaměřená kritika, protože o tolika poruchách, kromě poruchy pantografu, který stejně nejspíš dodává jiná firma, jsem zase neslyšel ani nečetl. Kde tedy vězí zakopaný pes? Koupíme nakonec tramvaje, které budou následovat osud nízkopodlažního peníze polykajícího monstra ze zkrachovalé ČKD a které budou s poruchami stát v garáži nebo se jedná o preventivní opatrnost a vychytávání much, kolem kterého se hodně křičí?

Ať už tak či onak, byl bych rád, kdyby někdo vnesl více světla do kauzy Škoda Porsche. Mohl by to být docela slušný tunel, na kterém se přiživily firmy nabízející rekonstrukční práce na tramvajových tratích, jedna nejmenovaná Škoda a nějaký ten pražský radní...

Ještě na okraj: Problematice nerozumím a tramvají Porsche jezdím jako cestující velmi rád. Celou věc spíše rozhořčeně sleduji jako daňový poplatník, který také občas vidí a používá MHD v jiných evropských městech...

Příznaky

Když začnete v autě poslouchat the Prodigy.

Rozmarné léto

Jsou věci, co člověk snadno zapomene. Třeba jak důvtipné je Rozmarné léto.  Někdy je krásné nechat si více slov, dobře volit a říct méně. Zvlášť když pofukuje chladivý větřík, venku je tma a víno chutná.

A i to mi připomíná večery na terásce v Bukurešti :-) Přepsat jako slohové cvičení.

Křídla

Nevíte, jak se to dělá, aby vám narostla křídla? Myslel jsem si, že bych jedou třeba mohl být mladý, úspěšný a sebevědomý, ale zatím mám pořád pocit, že jsem stárnoucí, oprsklý a bojácný držgrešle.

Možná jsem už nějaká křídla měl, jen jsem jim odrostl. A křídla určitě nejsou jako mléčné zuby. Jednou a dost....

5230!

Možná se mi budete smát, ale za ty  směšné peníze (3500,-) je to device, se kterým jsem se sžil asi zatím absolutně nejrychleji. Má sice svoje mouchy, třeba pomalejší strávení id3 tagů u iTunes formátu, pokud se soubory nahrají pouze volně do adresářové struktury, nebo někdy ne zcela dostačující výkon procesoru, pokud se třeba má načíst rozsáhlejší fotogalerie, ale to je vykoupeno nízkou cenou, naprosto blbůmvzdorným interface a hlavně u Nokií zatím nevídaným "fungováním bez zásadních chyb" . Chybí tu ta typická nutnost dostávat se přes množství rozhraní - chybí tu ono vlezlé vyžadování interakce uživatele tam, kde uživatel nic řešit nechce, i když je stále vidět, že to stálo inženýry z Finska hodně přemáhání, a že pod tímhle zdánlivě jednoduše funkčním kabátem číhají zakuklená stará známá řešení :-)

Není to sice top model (nezačíná ani číslem 9, není to ani iPhone 4G, ani HTC Touch), ale dělá přesně všechno to, co od něj chci: Parádně se na jeho velkém displeji prohlíží web, perfektně pracuje přes bluetooth a USB se soubory a přílohami, jednoduše se ovládá, pěkně hraje, fotí a naviguje zdarma. A přitom je relativně malinký.

Pokud nechcete dát za telefon přes deset tisíc a zároveň chcete mít volnočasový přístroj s velkým dotykovým displejem, mohu jedině doporučit. Pokud si za ca. tisíc korun dokoupíte 16GB kartu, máte i solidní mp3 přehrávač s rozsáhlou podporou formátů a dobrým zvukem (to je ale pouze subjektivní názor). Držák do auta a navigační program jsou již v ceně. Teď ještě uvidíme, zda vydrží tak dlouho jako předchůdci z opačného konce výrobkového portfolia.

Jinak?

Existuje nějakej plagin, dývájs nebo jůtylita, jak zejtra nemuset vstávat na letadlo v pět v ráno? Dá se nějak vyhnout tomu letět do zahraničí a nedělat tam do víc než do pěti odpoledne? Dá se nějak vyhnout osobní odpovědnosti? [Je to možné, ale nudil by ses Ládíku. Proto to děláš. Nejsi stvořenej k tomu, abys žil ve velký cukrárně]

HTC vs. iPhone

Ačkoli jsem z principu proti tomu kupovat si cool mainstream, jenom protože na něj mám, musím přiznat, že bych taky chtěl iPhone 4G, protože ho všichni obdivují. Je dokonce mnoho objektivních důvodů, proč bych ho neměl chtít, počínaje například velikostí a zbytečně nadsazenou cenou, ale já ho prostě chci, protože cítím, že ke mne bude vzhlížet masa, který si ho z nějakých důvodů koupit nemůže, případně že si skvěle zavrním s masou, která ho už má. Mohlo by to být přesně jako kdysi s iPodem. Jenže tentokrát už svou zkušenost mám a Apple si nekoupím.

Důvody, o kterých se dozvíte v roztomilém následujícím videu, nejsou podstatné, proto abyste si iPhone nekoupili. Ale kulantně znázorňují, jak mnozí z nás (včetně mne) přemýšlejí. Video je zde.

Auto

Taky vás tak uklidňuje jízda autem? Může to být sebeobyčejnější starý krám, přesto je vždycky řízení uklidňující. Možná protože auto se poměrně ladně pohybuje krajinou z místa na místo a za tímto zdánlivě jednoduchým pohybem se skrývá souhra mnoha složitých komponent, dokonale vyladěných dohromady, pracujících přesně na povel (i u relativně špatného auta nakonec všechno perfektně funguje). Kde jinde v životě než v autě se vám to stane? Cítíte, jak pohyb vozu přesně reaguje na každé sešlápnutí plynu, spojky, otočení volantem. Nemusíte nic dělat zprostředkovaně, nikoho prosit - celé to funguje pro vás.

Zároveň obecně systém pohybu po vozovkách. Svým způsobem nekonečně komplexní a přesto geniálně jednoduchý. I přes nehody, ke kterým dochází, se svým způsobem velmi velké množství ne nijak zásadně nadaných nebo proškolených účastníků je schopno domluvit s neuvěřitelnou precizností. Každý bez ohledu na věk, vzdělání a povolání, se může kdykoli a hned zapojit. Kde jinde ve světě to takhle funguje? Pravý blinkr značí odbočení doprava. Pokud je řidič emocionálně v nerovnováze, stále ještě blikač doprava znamená odbočení doprava (možná trochu rychleji, ostřeji). Pokud vám někdo v životě dá nějaké znamení, můžete to znamení vždycky interpretovat tisíci způsoby, stejně jako může být zamýšleno tisíci způsoby.

Jízda autem je vpravdě neuvěřitelná. V tomto ohledu, na rozdíl od ostatních, jsou možná lidé trochu jako mravenci nebo včely...

My přece milujeme cyklostezky!

Tak jsem si v DNES přečetl poměrně nekritický článek o krásné cyklostezce mezi Radotínem a Zbraslaví zavěšené pod novým obchvatem. Je to velká, impozantní stavba. Každý by si chtěl jistě postavit velký impozantní dům a koupit velké impozantní auto, neřku-li mít impozanzní penis a prsa. Bohužel ne každý má k dispozici unijní a státní rozpočet.

Nechci být příliš jízlivým, protože, jak zde vždycky podotýkám, problematice vůbec nerozumím. Mám svůj přihlouplý laický pocit a hloupé kolo, na kterém v těchto místech občas jedzím, a nemůžu se zbavit dojmu, že tato impozantní cyklostezka vede ODNIKUD NIKAM vzhledem k tomu, že daleko logičtěji je vedená rovnoběžná pozemní cyklostezka mezi centry Radotína a Zbraslavi. Autům se ani v jednom případě cyklista nevyhne - čímž padá možný další argument.

Nezbývá tedy než tleskat, jak je Praha proaktivní, zelená, ekolgická, cyklistická a jak jsou auta zlá a špinavá a nechávat si z kapes tahat peníze na další nesmyslné komunální stavby.

Váš Ládík

Little victories, big losses

Je hezké, jak se člověk raduje z malých vítězství - alespoň tedy sem tam. Snažíme se radovat z maličkostí, protože velká vítězství  subjektivně nepřicházejí (velké úsilí je vzato subjektivně málokdy dost velké).

A pak stačí malá chybička a přijde velká prohra. Třeba když se jdete koupat do moře v cizí zemi a necháte si všechny věci v kufru od auta. Jak kolem sebe shromažďujete bordel za tisíce korun, jsou ztráty o to finančně citelnější, nemluvě vůbec o nutných administrativních úkonech a nákladech s nimi spojených, nebo o tom, kolik lidí vás musí tahat z bryndy.

Aspoň se ale člověk občas postaví na zem a je šťastný, že namísto malicherností může zase jednou s chutí řešit "obrovský" problém.

Ego / coffee

"Hi, good morning, coffee!" - "Goood morning, Ladik!"

Náhoda? Znamení? Varování?

Tak jsem před 14 dny totálně nevyspalý zaparkoval auto v neděli večer v Podolí a nechal iPoda na palubní desce. Když jsem se po 14 dnech vrátil, nemohl jsem doma iPoda najít a zjistil jsem, že čistili ulice a všechna auta odtáhli.

Když jsem šel na místo, kde mělo stát moje odtažené auto bez iPoda, stálo tam moje auto s iPodem na palubní desce tak, jak jsem ho ta nechal před 14 dny, pouze zanesené prachem a pískem.

Mezitím nikdo iPoda neukradl (v ČR, v Praze!) a auto policie neodtáhla, protože kolem něj postavili ohradu kvůli rekonstrukci chodníku, která začala, zatímco jsem byl pryč. Náhoda? Dobrá? Zlá? Nebo znamení? Varování? Odstranil jsem stavební bariéry a odjel.

Když tu 14 dní nejste, nemusí se dít vůbec nic a přitom se může obrátit svět vzhůru nohama. Nebo se může může svět obrátit vzhůru nohama a vám se nestane vůbec nic. Nemá cenu vytvářet kauzální řetězce. Nejste to vy, kdo je v sedle.

Léto

Je tomu tak. Nedávno začalo léto!

Život je cesta

Červen je rozcestovalej. Téměř měsíční extenzivní controllingové "školení" hrou v Braunschweigu, víkendový Hamburg, stěhování, dovolená v Portugalsku. Když má  za celý rok něco dít, sejde se to v jednu dobu - o tom není pochyby. A ačkoli normálně cestování není nijak nepříjemné, úplné nomádství bere člověku pevnou půdu pod nohama - nemá na něj vybudované návyky, i když cítí, že by si je dokázal vybudovat.

Další věc, které se nechce věřit je, že půlka roku už je zase skoro tady. Už někdy koncem března jsem si našel roztomilý místo zastrčený pod hradem v Podolí a je to 2 měsíce a já tam pořád ještě ani nekopl, natož abych bydlel. Na druhou stranu se těším pod slunečník do Radotína. Na nějakej teplej večer a pocit, že i když vypnete, že se o vás někdo stará.

A pak se taky těšim na svoje kolo. Už mi docela chybí lesní pěšinky, propocenej dres a svištění větru kolem uší.

(psáno na N95)

Archive...

...hudba inteligentní a temná natolik, že se v ní během chvíle rozpustí všechna černota duše.

Octahedron?

Je neuvěřitelné, že tak neuchopitelná kapela, jako jsou The Mars Volta, se po několika neposlouchatelných albech nerozpadla, a místo toho se posunula na hranici geniality, přičemž učesala zvuk i melodie. Dalo by se hovořit o jisté ztrátě originality, ale Francis the Mute stejně může vzniknout jenom jednou (mnozí možná nebudou souhlasit). Každopádně doporučuji tuhle kapelu nevzdávat, spíše poslechnout.

Energy pack needed

Vím, že v dnešní brave new společnosti se na to nehraje, ale po tomto týdnu budu potřebovat pořádný energy pack. Nejhorší je, že ještě zdaleka není u konce a že za ním následuje další neméně intenzivní týden začínající pondělním budíčkem v 5 ráno. Inu nezbývá, než si uvařit dalšího zabijáka a keep on diggin'

X-Fusion O2 PVA na jednočepu

S velkým očekáváním jsem namontoval tlumič X-Fusion O2 PVA o zdvihu 38mm na svou starou Fujinu (jednočep z r. 2003 se 110mm na zadním kole). Páka je zde viditelně poměrně velká, nikoli však extrémní. A výsledek? Ve srovnání s původním Manitou Swingerem 3 Way se tlumič v otevřeném režimu chová překrásně. Kolo sice nežehlí úplně perfektně - zvláště při vyšších rychlostech bych čekal pohotovější odezvu, ale celkově  se jedná o úplně jiný stroj skýtající nebývalé pohodlí, navíc ono úplně lehounké kopání lze spíše přičítat právě poměrně velké páce na zadní vidlici.

Velkým nedostatkem tlumiče je však režim proti pohupování od šlapání. Ani při druhém stupni síly tohoto režimu si tlumič nedokáže poradit s pohupováním zadní stavby a člověk tak musí šlapat opravdu technicky, aby se vyhnul zbytečné ztrátě výkonu. Teprve úplné uzavření komprese pohupování zastaví - pneumatika pak vytrhává asfalt. Fox RP23 je v tomto směru však značně zdařilejší - v otevřeném režimu citlivý s rychlou odezvou, na ProPedal omezeně citlivý, ale bez pohupování.

Další VELKOU nevýhodou oproti jednoduchému ProPedalu je ovládání. X-Fusion si z Foxe vypůjčil kombinovaný ovladač (odskok i komprese na jedné osičce). Bohužel X-Fusion má páčku tvarovanou tak, že je velmi těžké ji za jízdy nahmatat a otočit do vytoužené pozice, a zároveň nastavení odskoku je citlivé o trošku víc, než by se slušelo, takže velmi často nastavíte najednou odskok i kompresi a nezbyde vám, než se divit, co se s tlumičem děje. Přitom se jedná o tak elementární prvek... obyčejná páčka.

Na druhou stranu, co by měl zákazník chtít od tlumiče, který v Německu stojí skoro třetinu toho, co v ČR zmíněný Fox? Pokud nevyžadujete 100% perfekcionismus a české doklady, jedná se o výbornou alternativu. Za českou MOC srovnatelnou s Foxem bych si však koupi nejspíš rozmyslel. Popravdě, za českou MOC bych si koupi jakéhokoli lepšího tlumiče nebo vidlice rozmyslel. ("MOC" je v tuzemsku neprávem považováno za ekvivalent pojmu "maloobchodní cena" - "moc" je totiž v maloobchodě častěji ekvivalentem "příliš").

Nealko Erdinger

Tak jsem v Bille náhodou narazil na Erdinger Alkohofreies Weissbier, nealkoholické kvasnicové pivo nefiltrované, tedy s klasickým kalem. A musím ho se vší ctí zařadit na druhé místo hned po Birellu - v Německu prostě umí!

K volbám 2010

Tak bych se jako blogger asi měl vyjádřit k volbám. Budu pouze pozitivní. Dobré je, že do sněmovny se konečně jednou nedostala bezpáteřní-bezpohlavní KDU a že ropušák Paroubek byl konečně vytlačen z funkce. I kdyby všechno ostatní už bylo jen a jen špatně, tohle by snad úplně stačilo ke štěstí. Navíc se pročistily mnohé nejvíc zaneřáděné pozice v ODS a většinu (zatím ryze virtuálně) získala středo-pravice.

Teď by ještě měla vzniknout středo-pravicová vláda, John by se dál neměl chovat, jako by si šlehnul, kníže by neměl usnout na vavřínech a pokáraná ODS by měla jít do sebe a vrátit se zpět doprava, kam patří. Tady už je ale na místě jistý skepticismus... a proto dost politiky.

Tak jsem dneska zase četl několik vážných „ekonomických“ a „byznys“ názorů na téma trestání politiků za špatná rozhodnutí a zpoplatnění nebo omezení volebního práva. Reagoval bych asi takto:

„Politika není věc byznysnmenů a těch jejich čísel. Politika je věc všech lidí. Není jenom věc kravaťáků, sekretářek, assistentů, exekjútív dájrektorů, ale taky věc lékařů, farmářů, řemeslníků, architektů, folizofů. Lidí, který chtěj pracovat a radovat se. Je to taky věc babiček, dědečků, který špatně choděj a špatně viděj, ale maj stejný práva a povinnosti jako vy! Je to věc těch, který náhoda dostala do úzkých a na který ty vaše zatracený výpočty a volný tržní pravidla fungujou akorát tak jako rána z milosti.

Politika není jenom ekonomie a byznys. Je taky věc vznešenejch ideálů. Nezapomeňte drahý byznysmeni, že celý právo a každičká ústava, vznikala z názorů rovnocenejch věd - sociologů, politologů a v rukách právníků a vy zatracený počítálkové v tom máte jeno svůj zaslouženej kousek. A tak to taky zůstane. Vůbec se neopovažujte si osobovat větší díl! Nejste ani chytřejší, ani lepší, jenom protože jste studovali býznes na vé-ešé (nejste lepší než studenti právnický fakulty, ani než studenti ČVÚT!)

Politika nejsou jenom rozpočty, výsledovky, součty, korelace a regrese. Je to taky soucit s ostatníma, ohleduplnost. Myslíte, že když lékař operuje nádor, že myslí na ty vaše zpropadený výsledovky? Túhle! Myslí na člověka, kterýho když nevyléčí, způsobí bolest a nouzi několika dalším chudákům! Myslíte, že když architekt staví most, že ho postaví z výsledovek, byznysplánů a floučártů? Tůdle! VY byste bez architekta s těma vašima číslama, postavili akorát tak… akorát tak… no hádejte co!

Vy zatracení manažírci! Je vás maximálně 5%, ale s těma svejma číslama si uzurpujete právo vládnout, jenom protože můdýs změní ačko na béčko? Přikazovat, co se bude dělat a zakazovat, co se nebude dělat? Cejtíte, že přichází váš historickej čas, co? Už se těšíte co? Až na tom vašem papíře, na těch vaších vájdskrýnech, budeme v pořádný řiti, a vy si tuhle zemi rozporcujete a zavedete tresty za špatný rozpočty, za hříšný neekonomický myšlení, za všechny nápady, co se nevejdou do vašich čísel, za ohleduplnost, jakmile by stála peníze… Všichni, co jenom troch nerozumí těm vašim číslům vás budou muset poslouchat! Vexláci!“

Ale vážně. Hodně často se tu píše o volebním právu za peníze nebo o trestání politiků za špatná rozhodnutí. S tím ale opatrně. Stát není podnik a není ani nezisková organizace. Ačkoli bych se pod "tvrdou vládu čísel" podepsal, protože nelze donekonečna podporovat nezodpovědné a trestat ty pracovité, je přecejen potřeba chápat, že stát patří všem rovným dílem, což je základní princip demokracie, a ta by se nejdřív musel předefinovat.

Navíc, když se člověku daří a bere 50 tisíc měsíčně, vidí věcí úplně jinak, než když se situace změní o 180 stupňů. Dokud je člověk predátorem, který kolem sebe vidí akorát pijavice, a nepřijímá fakt, že sám může být také kořistí predátora, jsou ideje jako volný trh a přirozený zákon silnějšího poměrně sexy řešením. Když se pak vše otočí, je snad nejlepším řešením hodit si mašli? Rádi přijmete něčí pomoc... jen by nemusela být tak drahá!

Vapiano míří do Prahy

Řetězec Vapiano míří do Prahy. Jakkoli nemám "řetězce" rád, nechápaje proč jsou tak úspěšné a cpou se všude (viz. nádnárodní kavárenské giganty), na Vapiano se vysloveně těším. V tomto fast foodu vám zruční kuchaři připraví parádní italské těstoviny nebo pizzu za pár minut přímo před vašimi zraky - vše jednoduché a chutné. Vy přitom můžete kritizovat nebo říkat, co do pokrmu chcete či nechcete. Těstoviny jsou čerstvé a na místě hand-made a koření roste jako dekorace ve sklenících přímo v restauraci.

Nevím, zda je to pravda, ale řetězec, který se šíří klasickou franšízou, navrhnul a založil jistý bývalý konzultant z McKinsey. A nejspíš právě díky procesu přípravy, jehož "míra optimalizace" hraničí s obsesí, si servírovaná potrava zachovává kvalitu a ducha a přitom je vše rychlé a sexy.

Rozhodně se je na co těšit. Dnešní denní tisk pouze uvádí, že vstup na trh se chystá brzy. Kde provozovna bude a kdy přesně otevře, neuvádí.

Mike, the Sustainable

Webový guru Michal M. bloguje. Správněji řečeno "je posterous". Popřejme mu tedy teplým komentářem, ať se mu v této technologii, která umožňuji posílat libovolný obsah na blog e-mailem (lze-li např. u gmailu ještě stále hovořit o pouhém e-mailu), podaří najít trvale udržitelné, nikoli "pouze funkční", řešení. A pokud to není účelem, buďme potichu vděční, že někdo to vyzkoušel první za nás, a word of mouth bude šířit ohněm a mečem nad šálkem kávy :-)

Nezpomeňte - Noc literatury 2010

A nezapomeňte jít na letošní Noc literatury - akci, kde (relativně) známé osobnosti předčítají (zpravidla zcela) neznámá literární dílka na (relativně) zajímavých místech. Dobrá příležitost, jak narazit na novou četbu (pokud nejste trvale zanoření do knih o bankovním řízení a manuálů ke kreditnm rizikům).

Pokud nebudu sedět doma a pít víno, určitě půjdu. Lokace mne letos tolik nelákají jako loni, ale to je tím, že mi letos chybí příslušná lákatelka. Najde se nějaká?

Proč by banky při fůzích měly dosáhnout synergií?

Kdo nic nedělá, nic nezkazí. To určitě platilo a platí to i v případě, kdy větší banky nakupují jiné menší banky ve střední, východní a jihovýchodní Evropě. Velmi často se setkáváme s případy, kdy banka udělá takový nákup a pak už "nedělá nic" v domnění, že "nic nezkazí". Není to pravda. Už totiž udělala první krok. Dalším neděláním pak už pouze "dělá věci polovičatě".

Pokud totiž banka (a obecně podnik) koupí jiný podnik, musí využít synergií, které vznikají sloučením. Investice do jiného fungujícího podniku je totiž poměrně nákladnou záležitostí a investovaná částka  se obecně vrací v ročních intervalech velmi pomalu. Než se navrátí, může se leccos negativního stát. Každá krize může znamenat, že investovaná částka se smrskne, což má přímý dopad i do hodnocení původní kupující banky.

Pokud však banka rychle využije synergií, může se investice vracet o mnoho rychleji. Koupí další banky se jí totiž otevírá další trh a další množství, kterým může obhájit některé jindy nerentabilní výdaje do informačních technologií na řádově vyšší úrovni, optimální prodejní procesy a optimální provozní procesy. Cílem je krom toho snížit náklady nového konglomerátu tak, že náklady obou dvou původních účastníků jsou značně nižší než před sloučením. Ideální je rovněž využít různorodosti trhů - pokud na jednom z nich panují špatné podmínky, může dojít k určitému přelévání aktivit a přeměně portfolií tak, aby se maximálně využilo skutečnosti, že na druhém trhu je situace příznivější. To a ostatní výše uvedené je navíc třeba maximálně orientovat na zákazníka a využít zvýšené důvěry ve svůj prospěch >:)

Naopak, pokud kupující banka synergie nevytěží, vrátí se jí to v podobě dodatečných nákladů na kontrolu "zakoupené" banky, demotivace místních zaměstnanců kontrolami "odjinud", tlakem místních i zahraničních regulátorů, riziky z mezinárodních aktivit, tlakem akcionářů na vyšší výnosy a v neposlední řadě chybějícími finančními prostředky, které byly investovány do koupě. Realizace synergií v mezinárodním obchodě tedy vlastně není možnost, která se otvírá a "lze" ji využít, ale spíše představuje absolutní nutnost, kterou je potřeba respektovat, chceme-li, aby byla naše expanze smysluplná.

Zní to všechno jako učebnicová strategie, kterou většina úspěšných firem (a bank tím spíše) dodržuje. Jak jsem psal na začátku, je bohužel poměrně překvapivé, že existují mnohé subjekty, které takto nepostupují (nepostupovaly) a teď se topí v problémech. Takové subjekty potřebují konzultanty, a proto jsme tu MY. Cheers! :-)

Service pack na Windows XP?

Pořád čekám na nějaký service pack na Windows XP, který by je zpomalil tak, že by nešly používat a musel jsem si pořídit nový počítač a nové Windows - to bych od Microsoftu čekal. On ale ne a ne přijít a pořád to funguje nějak podezřele rychle. Nevíte, kde by se něco dalo stáhnout?

Třetí muž

Zahleděný do dvora. Venku se smráká a mrholí. Na stromě, jehož listy pronikají poslední paprsky světla, sedí straka. Viděl jsem Třetího muže - film, který se odehrával ve válkou zbořené podzimní Vídni. Honička po ruinách honosného města. Impozantní tajemná kulisa. Zvláštní nostalgie mezi světy. Tak nějak jsem si představoval Vídeň, než jsem tam jel, možná na mne tak i dost dlouhou dobu působila.

Ale jakmile ji trochu poznáte, zjistíte, že jsou to předsudky lidí, co moc koukají na filmy.

Dobrý film, mimochodem!

25 nejlepších restaurací

S chutí jsem se pustil do článku v příloze hospodářek "25 nejlepších restaurací" v ČR. Už sám název je mnohoznačný. Má člověk čekat nejlepší ve smyslu "nejdražší"? Nebo nejlepší ve smyslu "nejchutnější"? A pro koho pak tedy? Leckdy upřednostním "smaženej sejra" za 70 kaček před načančaným hranatým talířkem s jakýmsi napomádovaným sajrajtem kdesi uprstřed ozdobeným obrazcem z čokolády nebo jiným delikátním "mňamieux" (to vše za 300 kč / porce) (ech, ano, jakmile v jídelním lístku najdete byť jen stopy francouzštiny, nebude vám hotovost stačit). Jindy pak třeba chuťové buňky zastávají opačný názor. Složení a přístup hodnotitelské komise mne však nakonec uklidnil ryzím pragmatismem.

Z článku však vyplývá skutečnost, která opět nahlodává mojí integritu: Většinu z těch restaurací jsem nikdy nenavštívil, o druhé většině z nich jsem víckrát slyšel a četl, o části četl kdysi jednou v hospodářkách :-) a o zbytku nevím zhola nic.

Občas za večeři rád vyhodím větší než malý obnos, ale takhle blbé skóre? Problém je v tom, že i kdybych se cítil při návštěvě podobného zařízení finančně komfortně, nejsem si jist, zda to dlouhodobě dává smysl, usilovat o 25 z 25. Přecejen, ať už budu jednou v daleké budoucnosti brát jakkoli vysoký plat, jsem to přece pořád jenom JÁ. A tím se dostávám k jádru pudla: Má se člověk měnit podle toho, kolik peněz právě bere?  Základní pravidlo velí: "Luxus se nesmí stát cílem života, protože pak se život vyprázdní, ale netřeba se příležitostnému rozmazlení vyhýbat, je-li to smysluplné." Jenže co z tohohle plku vyvodit, pokud je pokrm za 300,- pořád ještě zbytečně drahý pokrm?

Kdysi jsem si po každém malém osobním vítězství dával panáka whisky. Teď mne po whisky pálí žáha, takže to už nedělám. Možná ale právě příležitosti, jako je oslava malého osobního vítězství vás nebo vašich blízkých, jsou ta správná příležitost, kdy se odměnit návštěvou jedné z těch 25ti a necítit se toliko rozporuplně...

Pojištění neodpovědného chování?

Nic jako daň na krytí budoucích kolapsů nesmí vzniknout. Motivovalo by to špatné hráče hrát špatně, a pak se jednoduše nechat zachránit a ti dobří by to dopláceli ze své daně.

Správné by bylo inkriminovanou banku zachránit (pokud to bude úplně nezbytné), a pak si postupem času vybírat tučné úroky z jejích zisků nebo z obratu, kterých jsou zachráněné banky schopné dosáhnout poměrně velmi rychle.

Otázkou by byla výše takového úroku, aby banku motivoval vydělávat a nenutil ji vykazovat horší než skutečné výsledky. Druhá věc je, že tak jako tak by toto řešení dočasně zatěžovalo vypomáhající státy (což se na druhou stranu děje i dnes, takže bychom volili menší zlo ze dvou).

Citibank netuší, co prodává

Jak je možné, že prodejci Citibank nevědí poměrně základní informace o produktech, které prodávají? Nedivil bych se, kdyby prodávali jadernou elektrárnu, ale oni prodávají 5 druhů kreditních karet a zcela jistě musí denně zodpovídat neustále ty samé dotazy.

Oslovují-li kolemjdoucí náhodně, musí tušit, že čas od času narazí na prudiče skrytého za nonšalantní úsměv, který má v sobotu dopoledne pořádnou kocovinu a špatně se vyspal, a který bude chtít vědět, co si kupuje, dřív než něco podepíše.

Řeči o slevách a zázemí světové banky mne totiž jako zákazníka rozhodně nepřesvědčí, pokud neznám svoje čísla a pokud se musím dívat, jak chlapík v dobře padnoucím obleku nervózně listuje brožurou, aby je pak nenašel.

I běžný prodejce by se měl chovat více "poradensky", když už klientovi svůj čas věnuje.

iCoffee

Je inteligentní káva.

Píčovina století

Když už se zdráhá i černá díra na peníze, Evropská Unie, nechápu, že ještě někdo má zájem uvažovat o píčovině století: o superdrahém železničním tunelu, který propojí Beroun s Prahou za 46 miliard(!) korun. V oblasti, kde je max. nadmořská výška nějakých 300 mnm a využitelnost diskutabilní, je odvážné vůbec jenom hlasovat o reálnosti takového projektu.

Musí přece existovat jiné varianty - nebo ne?

Karamelový Lindt

Až půjdete příště supermarketem, zajděte do oddělení čokolády a požitku. Někde by tam na vás mohl zasvítit nový Lindt se stroužky karamelu.

Tedy... spíš než čokoládu připomíná líbivou voňavku, ale stojí za vyzkoušení.

A jak teď poslouchám, hraje E.S.T., písnička "when god created coffee break". Je čas nahřát kávovar!

Letošní kolo

Letošní kolo se zatím nese v duchu "co jízda, to zmoknutí"... (dnešek nevyjímaje) ale jsem i přesto rád, že je tu jaro.

A jsem rád, že mám důvod nedělat nic víc, než si dát teplou vanu na rozmražení.

Před rokem

Před rokem jsem maloval byt Na Dolinách 41. Myslel jsem si, že to bude první a na delší dobu též poslední velkej krok do velkýho světa, pořídit si byt sám na sebe. No a teď, přesně po roce, je tu další velký krok: Budu (nejen) malovat byt Na Dolinách 8, ale tentokrát do OV.

And let's do it the hamburger way. Let's not feel it. Let's not live it. Let's pay by credit card. Let's wrap it - pack it - let's not taste it.

Mám pořád nějakej deficit pocitů. Mám pocit, že za ten rok jsem měl minimum pocitů. Před tím rokem jsem si ještě myslel, že když to budu "dělat jinak", půjde to jinak. To, že se číslo mění z 41 na 8 jenom potvrzuje, že už to asi moc jinak nebude. Fitter happier, ale pořád optimistickej.

Když zmlsanej bastard víno do výlevky lil

Bylo hnusný. Bylo tak hnusný, že s nim nešlo udělat nic jinýho, než vylejt do odpadu, a to i přestože stálo docela dost peněz.

A jak jsem ho tam tak lil, a tmavě červená tekutina omývala stříbrný dřez, nemohl jsem se ubránit dojmu, že jsem už strašnej bastard, protože pocházim ze skromný rodiny, a když si vzpomenu třeba na dědu a na babičku, tak ty pili hnusný víno za pár korun celej život, a já tu teď jako velkej pán leju něco, co by jinýmu připadalo dobrý, do dřezu.

Chvilku mi bylo na blití, a tak jsem to musel vyblejt na blog. Teď už je mi líp, protože otevřený hnusný víno se na dobročinný účely dát nedá, ale budu si příště muset dát větší pozor, a nechat to vylejt někoho jinýho.

Uaaaaaaaaa

Stárnu!

Velikonoční bajking na Sázavě

Velikonoční bajkování na Sázavě se oproti předpovědi počasí vydařilo. Velký dík patří Julimu za organizaci a skvělé jídlo a v neposlední řadě Thapsusovi (Thapsovi? :-) za vydařené fotečky (viz. link).

Mokré počasí si ovšem vybralo svou daň v podobě solidní dávky bahna na cestě.

Back to "SEE"

Restrukturalizovat úvěrový proces v Bosně pod vedením zkušenějších kolegů bylo víc než zajímavé. Příští týden mne čeká seminář na úvěrová rizika v českém pojetí, k tomu teorie v podání knižním a další týden vyrážím do Slovinska (pevně doufám, že úspěšně) změnit další ne zrovna ideálně fungující úvěrový proces.

Mezitím bych z předchozích nezdarů rád upekl dobré špenátové lasagne a italskou obdobu quiche - crostatu. Nemohu říct, že se netěším.

Vyprdněte se už na to presso!

Ach jo, když on má ten cuketka pravdu. Říká jednoduše něco, co si většina lidí v životě již měla možnost zjistit (a zjistila) sama. Otevřít oči to může tedy především lidem, kteří praktikují dobrovolně nějaký zvláštní masochismus kvůli "životnímu stylu".

Všichni ostatní jsme hru na espresso přijali dobrovolně. Víme, která značka dělá standardizované presso, které nám nechutná, víme, kde v Praze dělají espresso nadpozemské kvality a po chuti poznáme, že některý den se jim to nepovedlo.

Automatický stroj na espresso vlastníme, protože je to nejrychlejší způsob, jak udělat lehce naprůměrnou kávu pětkrát denně bez toho, že bychom ji museli neustále obskakovat místo soustředění na práci apod. (instatntní káva přecejen vyžaduje poměrně dost úkonů a nechutná lépe než špatné presso). Jednou za čas své mašinky vyčistíme (entkalkujeme / odvápníme / a já nevím, jaké jazyky ty strojky ještě používají) a stále máme na vědomí, že nepijeme nejlepší kávu na světě, ale děláme kompromis jednoduchost a uniformnost na úkor kvality. Dobrou kávu do espresso stroje si dopřejeme jednou za čas, neboť nám nevydrží v plechovce ani pár dnů, když jsme třeba pryč na cestách.

Pokud nemáme kavárnu, kde bychom si svého panáka dali, ani nemáme nablízku žádné domácí espresso, pijeme aspoň instantní kafe. Chutná nám víc, než nekafe.

V poslední řadě existují věci, které za žádných okolností pít nemůžeme. Pak se kávy i kafe raději vzdáme. Patří mezi ně pressa v některých hospodách a kavárnách, u nichž to lze predikovat zpravidla již po vstupu do daného zařízení, dále vybraní dodavatelé pressa, a celá řada značek a druhů instantního kafe a jiných kafí.

Opakuji tedy, že v zásadě hru na espresso přijímáme dobrovolně a vědomě. Ale na každý pád doporučuji shlédnout pěkná videa z kávolaboratoře...

Pražští taxikáři

Vůbec neříkám, že jsou pražští taxikáři vzorem poctivosti. Pouze nabízím jedno malé srovnání z Mnichova, kde jsem teď jízdu taxíkem pravidelně absolvoval po různých trasách. Tam sice většina řidičů používá stejný Mercedes třídy E, ale i na poměrně krátkém úseku (ca. 10€) si účtují ceny lišící se téměř o 3€ (tj. 75 kč). Obecně pak mám za to, že taxíky v Mnichově jsou podstatně dražší než v Praze, ale to už spíš jen tak na okraj.

Masaryčka zůstane

Jedná dobrá zpráva: "Masaryčka" zůstane stát a v provozu. Jen aby teď ještě Dráha splnila svůj slib, prodala pozemky v okolí na komerční využití a zefektivnila manipulaci s vlaky v zázemí - třeba tak, aby na nádraží mohla končit letištní rychlodráha...

Hurá! Jaro!

Hurá, jaro! Už nebude tohle, ale snad jen a jen tohle.

Budeme pít víno na hradbách, pivo na zahrádce a a kávu na sluníčku! A možná se podaří i překonat zimní lenost a vyrazit na kole!

Nové Audi A6

Tak jsem si se zájmem prohlédl obrázky nového Audi A6. Velmi hezká silueta, dynamický design a dobré vlastnosti. Jen celkový image mi vůbec nesedí. Dělá to zamračená přední maska: Tváří se neuvěřitelně agresivně. Obecně se mi myšlenka agresivního vzhledu u aut této třídy nelíbí. Co to má ostatním na silnici říct? Mám velké agresivní auto, mám na to! Když už bych si kupoval dynamickou limuzínu, chtěl bych, aby měla odpovídající masku - tedy působící důstojně, dynamicky, nikoli však agresivně, spíše absolutně nestranně.

Co je ale horší, že takovou masku mají všechna nová Audi, včetně minivozítka A1. Co tady to má mít za vyznění? Kupuji si "agresivní minivozítko"? Na mne působí spíš dojmem: "Jsem drzý agresivní bobek, nakopni mne do buclatého minikufříku." Nemělo by minivozítko působit spíše, až přátelsky? V tomhle případě se myslím docela povedl VW Polo nebo BMW řady 1.

Vím, že je to snůška řečí a mohou na to být různé názory. Mne jen mrzí, že to kazí jinak docela hezké auto...

No tak nevím

No tak nevím. Blogger mi chce zrušit publikování přes FTP, protože ho používá jen 5% uživatelů. Do 1.5. budu muset migrovat na bezplatný hosting Google, a pak už nepůjde přes FTP publikovat. Zrovna před týdnem jsem si zaplatil prodloužení hostingu, tak je to trochu jako naschvál, že teď mi tahle hláška teprve přišla.

Nechce se mi moc ani migrovat obsah na Google, ani používat doménu blogspot a svůj hosting úplně zrušit, ani blog přejmenovat a schovat pod jinou identitu (o čemž jsem ale už dobu uvažoval).

Dobrá, jsem tu od roku 2004, jsem blogovací dinosaur a přišel čas procitnout, a nebo vymřít. Ale strategii win-win v tom asi nenajdu...

Mnichovské automaty na lístky

Chtěl ušetřit 60€ za taxík na letiště, tak jsem se nechal odvézt na Engelschalking S-Bahnhof, nejbližší stanici S8 ve směru flúkháfn.

To takhle jedete mnichovským Manhattanem, Arabellaparkem, a najednou, dalším blokem město končí a začiná Engelschalking, takový mnichovský "Radotín" (kdybych lépe rozuměl pocitově němčině, řekl bych, že slovo englšalkink musí na Němce působit trochu jako na Čechy hornídolní). Na jednoduchém nástupišti z betonových tvárnic je budka s automatem na lístky, kolem jen bahnité cesty, vrby, žádné obchody.

Tedy situace: Spěchám na letiště. Závory zavřené, S-Bahn se blíží. Je to já vs. automat. Samozřejmě nebere kartu, o Amexce nemluvě. Mám pouze 50€ bankovku. (Sakra). Štěstí - na automatu je znamení 50€ bankovky. Volím tedy nepřestupní lístek na 4 pásma za 9.60€. S-Bahn brzdí ve stanici. V tu chvíli však symbol 50€ zhasne. Nikdo mi nechce 50€ rozměnit, souprava naloží cestující a odjíždí. Poté, co jsem našel o pár bloků dál pekařství jak z pohádky, se vracím a vítězně si kupuji s 10€ bankovkou lístek, za 20 minut je tu další souprava a já stíhám letadlo.

Další týden si rozměním 50€ na 20€ bankovky už v taxíku. V bance, kde pracuji, to nejde, už od 80. let nepoužívají cash, ale pouze EC karty. EC kartu nemám, jsem Čech. Přijídžím se zpožděním na englšalkink. S-Bahn už je vidět ve vedlejší stanici. Vytahuji 50€ bankovku a z čiré zvědavosti ji strkám do automatu. Automat ji samozřejmě přeškrtne na displeji a vrací mi ji tak, jak jsem mu ji sám vnutil. Zkouším to znovu - nic. Tentokrát mne nedostaneš - vytahuji 20€ bankovku. Strčím ji do automatu, tu máš bestie! Automat ji na displeji přeškrtne a poctivě vrátí. 2:0 pro automat. Vlak zastavuje ve stanici. Sbírám tedy zbylé kovové drobné po celé peněžence, doufám, že jich bude dost, nacházím dokonce o 20 centů víc, než je třeba, kupuji lístek a naskakuji do soupravy Alstom, která zavírá dveře a mizí... automat vede 2:1 a pochybuji, že ten pekelný turnament někdy vyhraji. Připomíná mi to hru, kdy kyjem mlátíte hlavičky vylézající z děr a ony vždy zmizí, než stihnete praštit. Stejně tak mizí symboly bankovek (a možná i mincí) na mnichovských automatech...

Beautiful waste

Není to úžasná marnost, postavit nejrychlejší a nejvýkonnější SUV - stěhovák, který váží 2,3 tuny a zrychlí z nuly na 100 za 4,7 sekundy?

Na druhou stranu proč ne, když se najde poptávka. Vozidlo je to (přinejmenším) impozantní...

Stolen identity

Další z blogů, který potvrzuje (decentně, bokem) domněnku, že muži budou ještě nějakou tu dekádu pomáhat hledat dámskou identitu, až úplně ztratí tu svou a nastane vlna emancipace naruby. A nebo se vracíme ke kultu ženy a je to správně. Ale to se spíš (bohužel) neděje.

Každopádně doporučuji jako zajímavé počtení...

Wishbone Ash

V neděli v Retru překypovali pozitivní energií a to i přesto, že jsou dědkovatí, nefungovala jim výbava a Českou Republiku považují stále za ČokoSlováKyj. Dokonce by se dalo říct, že jsou víc "vyhraní", než na albech in gůdould 70ies.

V kostce řečeno: Koncertní pohlazení...

Při té příležitosti se vyplatí připomenout: Víte, že Wishbone Ash jsou unikátní tím, že mají dva hlavní vokály a dvě sólové kytary? Víte, že díky tomu mňoukají a vejou? Víte, že jsou díky tomu pejsek a kočička? Pokud máte rádi klidný melodický až progresivní rock, doporučuji desku Argus z létapáně 1970.

Letošní zima

Letošní zima je výjimečně krásná. Praha nevídaně bílá, minimum břečky, mrzne, až praští, a zároveň přes to všechno se s prodlužujícími dny vkrádá také jaro. Je víc než pět hodin odpoledne a venku pořád světlo...

Nové výzvy

Od pondělka budu čtyři týdny pracovat na projektu v Mnichově. Zcela dle zákonů potravního řetězce nebude má odpovědnost velká, ale bude se jednat o zcela nové téma, pro naší firmu jedno z klíčových a já jsem velice rád, že dostanu možnost do něj lépe a aktivněji nahlédnout. Určitě tedy zajímavá výzva!

On the road again...

Bonusové skladby

Taky tak nemáte rádi bonusové skladby na remasterech desek z 60. a 70. let? Šíleně kazí kompozici. V místě, kde byste už už čekali, že má deska skončit (zpravidla dle "paradoxu poslední písně"), hudba pokračuje dál, začíná vás nudit, některé písničky se opakují (vy to ale nevíte jistě, protože zní trochu jinak), a to vám vrtá hlavou a zní otravně, případně se jedná o "zajímavosti & nedodělky" a často to zkazí celkový dojem.

Osobně si bonusové skladby do iTunes málokdy importuji, ale co pak s nimi? Ukládám si je do adresářů na externím disku se jménem alba a se slovy "bonus tracks" v závorce. Dají se tedy použít ještě k něčemu? (Večírek bonusů?)

A co tedy bude?

A co tedy teď bude, když není globální oteplování? Manipulace některých vědeckých důkazů, velký mediální pokřik, velká nesmyslná opatření, přihřívání polívčičky politiky, teploty nerostou, ledovce stejně tají (a jinde zase přibývají) - co s tím, když už jsme to teď takhle rozjeli?

Co takhle se věnovat zlepšování životního prostředí obecně? Nestavět větrníky, co hyzdí krajinu, ale raději sázet stromy na nepoužívaných polích, kolem cest, do ulic a nebo prostě tam, kde nikomu nevadí?

Co takhle zakládat parky ve městech nebo sem tam přistavět nějakou tu linku metra či stanici příměstského vlaku?

Dále mne napadají už jen samé další více demagogické nápady, ale ty výše uvedené jsou jednoduché, měřitelné a uskutečnitelné jednoduše teď a tady!

MHD - důstojné?

Hezkou vizuální kampaň nad magistrálou představila městská část Praha 2. Líbí se mi nápad. Ale nelíbí se mi myšlenka, kterou propagují: MHD není pro sociálně méněcenné.

MHD JE pro sociálně méněcenné: Špinavé (relativně), přeplněné (často) a do míst, odkud lidé většinou jezdí autem, žádné kvalitní MHD nejezdí.

Postavil bych kampaň spíše takto: Ti, co jezdí autem nejsou sociálně "vícecenní". To by bylo sice nemastné neslané, ale pravdivé. Všichni jsme socky, jen některé ze socek jezdí autem a některé MHD :-)

Cyklostezky?

Moc nechápu, proč se cyklostezky nestaví koncepčně v rámci jiných dopravních staveb... Musí vést po vlastních mostech? (viz. link)

A odpovím si sám: Protože nic není tak jednoduché, jak se zdá.

"Čtyřky" na Čechově náměstí

Jé, víte, co dělají, když se jim na Čechově náměstí nahromadí moc "čtyřek"? Ty, co byly neposlušné a přijely do konečné stanice moc rychle, musí jezdit kolem bloku tak dlouho, dokud na ně nepřijde řada, aby mohly podle řádu vyrazit směrem na Smíchovské nádraží, protože do vymezené ulice se jednoduše nevejdou.

Vystoupíte tedy z tramvaje číslo 4 na její konečné a čekáte, že pojedete dál číslem 22 a ejhle. Vaše tramvaj zatím objede blok a máte ji tu zase! A za ní další a další. Nejdřív to nechápete - tudy přece na Smíchovské nádraží nikdy nedojede... ale chyba lávky - o to jí nejde.

Vyšlo na Poietikonu 28.9. 2004: Zpráva o stavu českého literárního internetu

Úryvek z vnitřně redakčního emailu: "Mám z těch literárních serverů takovej špatnej pocit. Ty lidi si NEuvědomují, že ten internet vlastně zanášejí swinstvem. Dřív, kdyby vznikla nějaká dobrá revue, člověk by ji hned našel a alespoň jednou závistivě zhlédl. Teďka tu není žádné poměření. Jen 100vky a 100vky linků. Takhle, kdysi, byl internet dobré medium. Teď už ten pocit nemám. V takové mase se to kvalitní vůbec neprosadí. A proboha to si ti lidi myslejí, že když založí vlastní stránku, že to někdo bude číst? Věc, která není dobrá (a nedá se nad ní ani onanovat, není k jídlu ani k pití ani nemá kožená sedadla - to by mohly být jiné důvody?), přece nikoho nepřitáhne, jen vrhne stín (kontury vyplněné nesvětlem) na to ostatní. Copak nemůžou zkusit publikovat tam, kde to už je známé, a když je nevezmou, napsat něco lepšího? Nemůžou, tak jako já kdysi. Čuráci JSOU (ale já ne).

Ladislav superredaktor

PS Jsme dobří. Moc dobří. A děláme to dlouho, takže to NEní alegorie na Poietikon"

Vyšlo na redakčním blogu revue Poietikon (bohužel) zcela veřejně 28.9. 2004, poustnul Mike.

Víte, že Poietikon...?

Víte, že Poietikon blogoval už od roku 2004? Víte, že tehdy jsem byl mladý, vlasatý, líný a chudý a že jsem psal poezii?

Rozhodl jsem se, že z nostalgie tady občas poustnu nějaký ten poust z Poietikon redakčního blogu. Doufám, že ostatní členové vedení zkrachovalé Poietikon Corp. se na mne nebudou zlobit. Myslím, že sami mají na krku dost žalob za zpronevěřené peníze investorů, které tehdejší procurement department bezhlavě nalil do špatné turbokávy těsně před splasknutím cenové bubliny na světových trzích s kávou...

A bude sníh

Bude sníh a bude mráz! Zkrátka zima, jak má být, alespoň dle novin.

A musím se přiznat, že mi to vůbec nevadí. Trošku to klouže, trošku to zebe, auto má větší spotřebu a víc se protopí, ale bílo kolem je uklidňující a žádný socialista mi ho nemůže brát ani vyčítat, protože není mou volbou a tudíž má radost není sociálně bezohledná :-)

Apple iPad

Další "překrásná" hračka, na kterou nebudu mít ani využití, ani peníze.

Peníze do vzduchu... chci říct do kyslíku!

1608 korun za telefon u Telefonica O2!!! Vždyť vůbec nevolám. Nikdy jsem nebyl druh člověka, co by desítky minut visel na telefonu, zahraničí jsem v posledním měsíci ani nepřičich. Znamená to, že jsem zvolil špatný tarif! Chci si tedy nechat zaslat podrobný výpis volání a ejhle! Jeden stojí 95 korun a do 14 dní. Ne že bych o tom neslýchal. I když ale náhodou zjistím, že špatná volba byla na mé straně, u Telefonicy končím. Nechci od nich žádné individuálně šité zvýhodnění, chci vědět, proč jsem zezačátku platil 800 až 1100 korun a teď se pod 1200 nedostanu. Platím snad nově i za příchozí hovory?

Teď už mi nezbývá než doufat, že se zažádáním o výpisy mi nenaúčtují nějaké záhadné hovory za pět tisíc, aby ještě stihli ždímnout maximum...

Sting: If on a winter's night

Takže hudební recenze pro dnešek (a protože je po půlnoci, tak spíš pro včerejšek): Když si dám panáka Becherovky (samozřejmě pouze na uklidnění žaludku), dá se If on a winter's night dokonce poslouchat.

:-)

Symfonie: člověk a jednoduchý stroj

Přečkejte úvodní scény v lese, a pak už je to symfonie.... nádherně nafilmované, skvělá hudba a celé české.

Co je to za příběh?

Co je to za příběh, když Mistr znásilní Markétku?

Není nad to

Není nad to začínat v pondělí pěkně nevyspalý po večírku. A nejlépe ještě v pondělí večer jít zase někam ven, a tak se to nese pěkně až do víkendu...

Písnička pro dnešní večer: Hear my train a comin'

Jedna z nejgeniálnějších Hendrixových bluesovek a možná z bluesovek vůbec.

Well, I wait around the train station
Waitin' for that train
Waitin' for the train, yeah
Take me home, yeah
From this lonesome place
Well, now a while lotta people put me down a lotta changes
My girl had called me a disgrace

Dig
The tears burnin'
Tears burnin' me
Tears burnin' me
Way down in my heart
Well, you know it's too bad, little girl,
it's too bad
Too bad we have to part (have to part)

Dig
Gonna leave this town, yeah
Gonna leave this town
Gonna make a whole lotta money
Gonna be big, yeah
Gonna be big, yeah
I'm gonna buy this town
I'm gonna buy this town
An' put it all in my shoe
Might even give a piece to you
That's what I'm gonna do,
what I'm gonna do,
what I'm gonna do

Podpásovka

Viděli jste Crossing Over? Nemám rád, když se z Američanů dělají uměle obludy. Podle mne vás nikdo nenutí porušovat americké zákony, nikdo vás nenutí emigrovat do USA a nikdo Američany nemůže nutit pohostinně přijímat každého, kdo do té jejich popletené země legálně nebo ilegálně přijde. Ten film je vůči nim prostě nefér. Můžeme ale připustit, že ukazuje jen smutné příběhy a vzdává se interpretace. Pak je "jen" šíleně smutný.

Kde udělali soudruzi od Fuji chybu?

Jestli je pravdivá váha uváděná u posledního modelu celoodpruženého kola Fuji Outland RC, pak nevím, kam se ten vývoj ubírá. 11,9kg bez pedálů ve velikosti "L" je totiž více, než skutečná (převážená) hmotnost u mého modelu stejné řady o 4 sezóny staršího.

To v době, kdy je tendence dělat kola lehčí a levnější, není dvakrát dobrá vizitka a je škoda, že i kvůli tomu se Fujiny musely z českého trhu stáhnout.

Docela zajímavý je sice nový model Fuji DSR 1.0, ale nikoli už tak při ceně 6100 USD, kdy je lepší koupit si špičku mezi závodními fully - Scott Spark nebo levnější Meridu 96. Marketing téhle firmy nechápu - dělat špičku mezi silničními koly neznamená, že lidi budou ochotní vyhodit stejné peníze také za průměrná horská kola, protože při ceně 100 tisíc už bývá kupce zpravidla poměrně zasvěcený.

Na druhou stranu svůj rám Fuji jsem si koupil jako maximálně zlevněný ležák právě proto, že v době, kdy by se ještě za nižší cenu prodal, byla jeho maloobchodní cena přestřelená, a později ho za "běžnou" cenu již zase nikdo koupit nechtěl. Třeba se za pár let sup opět dočká...

Servery jako Facebook a osobní PR

Pracujete pro seriózní firmu. Snažíte se navenek :-) působit seriózně, a tak tomu přizpůsobujete své privacy settings a obecně působení na internetu. Stojí vás to čas. A teď mi řekněte, jak zabránit tomu, aby někdo, kdo se jmenuje stejně jako vy, neměl třeba na Facebooku nějaký šílený profil, který na vás pak vrhne špatné světlo? Není to 100% důležité, ale má to určitou váhu...

Jsme CEE?

Kamarádka na Facebooku upozornila na jeden poměrně výstižný článek na téma "zavádějící pojem CEE".

Je pravda, že ta nálepka Střední a východní Evropa nám většinou poměrně škodí, i když na druhou stranu (můj osobní názor) investoři se nejspíše i nadále budou zajímat o již poměrně usedlou ČR, i protože má stále nálepku "dravé CEE", toho "regionu příležitostí", jakkoli už to většinou není pravda.

Základní skutečnost vyjádřená v článku zní, že bychom neměli dost různorodé CEE země házet do jednoho pytle, s čímž nelze než souhlasit. Navíc určitě nejsme horší ani méně pracovití lidé, než ti na západě a ve velkých ekonomických číslech jsme se ze sevření CEE téměř prakticky vymanili.

Něco zásadního východoevropského na nás však ulpívá a tady bych s článkem rád polemizoval. Je to bohužel naše chování, lidské i obchodní, co nás stále řadí mezi CEE země. Nemožnost spolehnout se na sebe a na druhé, chování běžného člověka s puncem krátkodobosti, bez jakýchkoli ohledů na budoucnost. Chybí tu jakási usedlost a vědomí toho, že co děláme, děláme dobře, vědomí hrdosti a z toho pramenící respekt k druhým. Pokud můžeme mít víc, většinou chceme víc, ale už nehledíme na to, jaké to bude mít dopady do budoucna a na koho.

Svým způsobem se jedná o úplnou maličkost. Žít se tu dá šťastně, pracovat se tu dá dobře. Ale přesto se určitě v následujících 10-20 letech ještě leccos lidsky zlepší, a pak teprve (alespoň pro mne) nebude důvod používat nálepku CEE.

Abstinence skončila

Milí zlatí, abstinence skončila! Doliny jsou on-line! (tímto bych rád poděkoval tátovi a jeho firmě...)

Mobilní internet od O2 je nečekaně poměrně rychlý - zvládne i video z YouTube, na stránky stačí výborně. Bohužel druh použitého připojení se mění například i podle toho, zda se přijímač nachází zrovna na tiskárně nebo na stole, ale první dojem velmi dobrý.

Teď jsem jen zvědav, kdy mi poklidné večery bez internetu začnou chybět.

Z ježdění na sněhu

Tak tedy jezdit na čerstvém hlubokém sněhu není tak snadné, jak to z okna nebo z auta vypadá. Na předním kole pneumatika 2.1", na zadním 1.95", na obou vzorek do bahna, což ale nestačí. Přední kolo se v hlubším sněhu propadá a nevede stopu, zadní nezabírá. Širší gumy se vzorkem by asi pomohly, ale čert to vem. Moje nová láska se nazývá běžky.

A musím se nakonec i přiznat, že ačkoli to nikam nevede, na kole v čerstvém sněhu je to prostě legrace. Navíc v mokřejším slehlém sněhu navíc lze bez problémů ujet i delší vzdálenosti, což jsem si prakticky ověřil minulou zimu.

Jsme zapadaní!!!!

Milí zlatí, jsme zapadaní! Ale jak! Radotín se pomalu prokousává ven horami sněhu. Nejdřív dveře a okna, aby bylo světlo, potom schody a cesty k vrátkům, aby bylo možno dostat se na ulici, pak chodníky, aby se dalo projít, a vrata a auta, aby se dalo jezdit, a mezitím už zase zapadají okna a dveře, takže se skoro nedá dostat zúátky dovnitř. Zvířátkům se nechce ven, a když už, vrací se dovnitř s bílými ježky na kožichu, jak hlavami Václava Klause v posledním prezidentském období.

A co je na tohle počasí nejlepší? Já osobně bych vyrazil mezi kamiony na nějakou pěknou dálnici v kopcích. Když naši miláčkové musí, tak přece musí, mňauuu? :-) ...a pak samozřejmě nadával na silničáře, že za to mohou oni :-)

Ale, abych nebyl jen jedovatý, jdu své nadšení vyjádřit krátkou cyklojízdou do sněhu! Nazdar na JIPce!

Kolik už mne stála exekuce?

Kolik už mne stála exekuce nedoplatku na dani 640kč? Činí to cca. 2230kč plus značné časové náklady (plus další časové náklady v budoucnu).

Zaplatil jsem původních 640kč převodem z účtu. O dva měsíce později jsem našel exekuci 840kč na svůj účet, kterou jsem řešil na bankovní pobočce. Po dvou návštěvách finančáku se mi podařilo splatit tuto dlužnou částku a přesměrovat si upomínky z Dejvic do Radotína.

Exekuce mi zprvu nebyla zrušena, takže budu muset jít dodatečně znovu na pobočku kvůli určitým bankovním službám. A nejnovější informace je, že po té, co byla exekuce na účet zrušena, mi tato akce schramstla dalších 750kč jako jakýsi poplatek. Mám tedy možnost uhádat zpátky 640kč a o něco skromnější možnost ještě těch 750kč. Bude to ale znamenat další nemalé časové náklady, které by člověk nejradši vůbec nikdy nevynaložil.

No a nejhorší je, že je to přece všechno moje chyba!!!!! Moje chyba je, že jsem uplatňoval slevu na dani jako student. Moje chyba je, že jsem nechal vypracovat špatné daňové přiznání, nepřesměroval si poštu po přestěhování a tolik cestoval a neměl čas řešit vzniklé problémy.

Silvestr na Šumavě - první běžky

Pod odkazem najdete album ze silvestrovského pobytu na Šumavě na Špičáku u Andrejky.

Zvláště vydařený považuji aquaběžking první den, kdy se sníh doslova ztrácel před očima. I tak jsem zvládl své nové Sportenky zdárně pokřtít, ke konci pobytu dokonce přejezdem plnou parou po kamenech.

Za lepších sněhových podmínek běžkování ovšem doporučuji, naučit se základům tohoto pohybu (příjemně zaměstnávajícího celé tělo) trvá cca. jednu jízdu. Sice se pak nemůžete měřit s "odresovanými týpky" bruslícími do kopce nevídanou rychlostí, ale užijete si aspoň příjemný výlet.

To je krásnej život

To je krásnej život. Jak takhle volám do bank, zjišťuji, že ani v Čechách, ani na Slovensku už tam po půl páté nikdo není a nikdo nebere telefony. Až budu velký, chtěl bych býti bankéřem.

(to není myšleno jako pomluva, jedná se spíše o výkřik z kategorie "první dojmy")

Mňau mix

Co dodat? (objeveno kdesi na Facebooku)

Vítejte, vítejte do nového dne!

Vítejte! Vítejte do nového dne!

Píše se sedmý lednový den roku 2005 a na svou trať vyjíždí první příspěvek mého právě zrozeného blogu. Dnes je tomu 5 let a já mohu hrdě říct, že po tom prvním nešťastném příspěvku jsem se mockrát překonal, mockrát jsem měl pocit, že nepíšu pro sebe a mockrát jsem měl pocit, že to zabalím.

Na každý pád tehdy se tehdy začal psát nový den - nikdy jsem na blog nepsal všechno, ale dost často jsem zároveň zapisoval sebe. Často precizněji, než jsem v danou chvíli tušil. Kdybyste tedy náhodou chtěli udržet krok s tím, odkud a kam jdete, měli k tomu ještě spisovatelské sklony a nekonečně krátkou trpělivost, neváhejte založit si blog. Nedá vám páteř, ale znemožní vaší paměti úplné zamazání sebereflexe.

Asi jsem tímhle příspěvkem čtenáře příliš neobohatil. Z nostalgie jsem jej ale musel uvést ve stylu toho zcela prvního. Díky všem, co to těch pět let "hledání stylu" vydrželi se mnou!