Nealko Erdinger

Tak jsem v Bille náhodou narazil na Erdinger Alkohofreies Weissbier, nealkoholické kvasnicové pivo nefiltrované, tedy s klasickým kalem. A musím ho se vší ctí zařadit na druhé místo hned po Birellu - v Německu prostě umí!

K volbám 2010

Tak bych se jako blogger asi měl vyjádřit k volbám. Budu pouze pozitivní. Dobré je, že do sněmovny se konečně jednou nedostala bezpáteřní-bezpohlavní KDU a že ropušák Paroubek byl konečně vytlačen z funkce. I kdyby všechno ostatní už bylo jen a jen špatně, tohle by snad úplně stačilo ke štěstí. Navíc se pročistily mnohé nejvíc zaneřáděné pozice v ODS a většinu (zatím ryze virtuálně) získala středo-pravice.

Teď by ještě měla vzniknout středo-pravicová vláda, John by se dál neměl chovat, jako by si šlehnul, kníže by neměl usnout na vavřínech a pokáraná ODS by měla jít do sebe a vrátit se zpět doprava, kam patří. Tady už je ale na místě jistý skepticismus... a proto dost politiky.

Tak jsem dneska zase četl několik vážných „ekonomických“ a „byznys“ názorů na téma trestání politiků za špatná rozhodnutí a zpoplatnění nebo omezení volebního práva. Reagoval bych asi takto:

„Politika není věc byznysnmenů a těch jejich čísel. Politika je věc všech lidí. Není jenom věc kravaťáků, sekretářek, assistentů, exekjútív dájrektorů, ale taky věc lékařů, farmářů, řemeslníků, architektů, folizofů. Lidí, který chtěj pracovat a radovat se. Je to taky věc babiček, dědečků, který špatně choděj a špatně viděj, ale maj stejný práva a povinnosti jako vy! Je to věc těch, který náhoda dostala do úzkých a na který ty vaše zatracený výpočty a volný tržní pravidla fungujou akorát tak jako rána z milosti.

Politika není jenom ekonomie a byznys. Je taky věc vznešenejch ideálů. Nezapomeňte drahý byznysmeni, že celý právo a každičká ústava, vznikala z názorů rovnocenejch věd - sociologů, politologů a v rukách právníků a vy zatracený počítálkové v tom máte jeno svůj zaslouženej kousek. A tak to taky zůstane. Vůbec se neopovažujte si osobovat větší díl! Nejste ani chytřejší, ani lepší, jenom protože jste studovali býznes na vé-ešé (nejste lepší než studenti právnický fakulty, ani než studenti ČVÚT!)

Politika nejsou jenom rozpočty, výsledovky, součty, korelace a regrese. Je to taky soucit s ostatníma, ohleduplnost. Myslíte, že když lékař operuje nádor, že myslí na ty vaše zpropadený výsledovky? Túhle! Myslí na člověka, kterýho když nevyléčí, způsobí bolest a nouzi několika dalším chudákům! Myslíte, že když architekt staví most, že ho postaví z výsledovek, byznysplánů a floučártů? Tůdle! VY byste bez architekta s těma vašima číslama, postavili akorát tak… akorát tak… no hádejte co!

Vy zatracení manažírci! Je vás maximálně 5%, ale s těma svejma číslama si uzurpujete právo vládnout, jenom protože můdýs změní ačko na béčko? Přikazovat, co se bude dělat a zakazovat, co se nebude dělat? Cejtíte, že přichází váš historickej čas, co? Už se těšíte co? Až na tom vašem papíře, na těch vaších vájdskrýnech, budeme v pořádný řiti, a vy si tuhle zemi rozporcujete a zavedete tresty za špatný rozpočty, za hříšný neekonomický myšlení, za všechny nápady, co se nevejdou do vašich čísel, za ohleduplnost, jakmile by stála peníze… Všichni, co jenom troch nerozumí těm vašim číslům vás budou muset poslouchat! Vexláci!“

Ale vážně. Hodně často se tu píše o volebním právu za peníze nebo o trestání politiků za špatná rozhodnutí. S tím ale opatrně. Stát není podnik a není ani nezisková organizace. Ačkoli bych se pod "tvrdou vládu čísel" podepsal, protože nelze donekonečna podporovat nezodpovědné a trestat ty pracovité, je přecejen potřeba chápat, že stát patří všem rovným dílem, což je základní princip demokracie, a ta by se nejdřív musel předefinovat.

Navíc, když se člověku daří a bere 50 tisíc měsíčně, vidí věcí úplně jinak, než když se situace změní o 180 stupňů. Dokud je člověk predátorem, který kolem sebe vidí akorát pijavice, a nepřijímá fakt, že sám může být také kořistí predátora, jsou ideje jako volný trh a přirozený zákon silnějšího poměrně sexy řešením. Když se pak vše otočí, je snad nejlepším řešením hodit si mašli? Rádi přijmete něčí pomoc... jen by nemusela být tak drahá!

Vapiano míří do Prahy

Řetězec Vapiano míří do Prahy. Jakkoli nemám "řetězce" rád, nechápaje proč jsou tak úspěšné a cpou se všude (viz. nádnárodní kavárenské giganty), na Vapiano se vysloveně těším. V tomto fast foodu vám zruční kuchaři připraví parádní italské těstoviny nebo pizzu za pár minut přímo před vašimi zraky - vše jednoduché a chutné. Vy přitom můžete kritizovat nebo říkat, co do pokrmu chcete či nechcete. Těstoviny jsou čerstvé a na místě hand-made a koření roste jako dekorace ve sklenících přímo v restauraci.

Nevím, zda je to pravda, ale řetězec, který se šíří klasickou franšízou, navrhnul a založil jistý bývalý konzultant z McKinsey. A nejspíš právě díky procesu přípravy, jehož "míra optimalizace" hraničí s obsesí, si servírovaná potrava zachovává kvalitu a ducha a přitom je vše rychlé a sexy.

Rozhodně se je na co těšit. Dnešní denní tisk pouze uvádí, že vstup na trh se chystá brzy. Kde provozovna bude a kdy přesně otevře, neuvádí.

Mike, the Sustainable

Webový guru Michal M. bloguje. Správněji řečeno "je posterous". Popřejme mu tedy teplým komentářem, ať se mu v této technologii, která umožňuji posílat libovolný obsah na blog e-mailem (lze-li např. u gmailu ještě stále hovořit o pouhém e-mailu), podaří najít trvale udržitelné, nikoli "pouze funkční", řešení. A pokud to není účelem, buďme potichu vděční, že někdo to vyzkoušel první za nás, a word of mouth bude šířit ohněm a mečem nad šálkem kávy :-)

Nezpomeňte - Noc literatury 2010

A nezapomeňte jít na letošní Noc literatury - akci, kde (relativně) známé osobnosti předčítají (zpravidla zcela) neznámá literární dílka na (relativně) zajímavých místech. Dobrá příležitost, jak narazit na novou četbu (pokud nejste trvale zanoření do knih o bankovním řízení a manuálů ke kreditnm rizikům).

Pokud nebudu sedět doma a pít víno, určitě půjdu. Lokace mne letos tolik nelákají jako loni, ale to je tím, že mi letos chybí příslušná lákatelka. Najde se nějaká?

Proč by banky při fůzích měly dosáhnout synergií?

Kdo nic nedělá, nic nezkazí. To určitě platilo a platí to i v případě, kdy větší banky nakupují jiné menší banky ve střední, východní a jihovýchodní Evropě. Velmi často se setkáváme s případy, kdy banka udělá takový nákup a pak už "nedělá nic" v domnění, že "nic nezkazí". Není to pravda. Už totiž udělala první krok. Dalším neděláním pak už pouze "dělá věci polovičatě".

Pokud totiž banka (a obecně podnik) koupí jiný podnik, musí využít synergií, které vznikají sloučením. Investice do jiného fungujícího podniku je totiž poměrně nákladnou záležitostí a investovaná částka  se obecně vrací v ročních intervalech velmi pomalu. Než se navrátí, může se leccos negativního stát. Každá krize může znamenat, že investovaná částka se smrskne, což má přímý dopad i do hodnocení původní kupující banky.

Pokud však banka rychle využije synergií, může se investice vracet o mnoho rychleji. Koupí další banky se jí totiž otevírá další trh a další množství, kterým může obhájit některé jindy nerentabilní výdaje do informačních technologií na řádově vyšší úrovni, optimální prodejní procesy a optimální provozní procesy. Cílem je krom toho snížit náklady nového konglomerátu tak, že náklady obou dvou původních účastníků jsou značně nižší než před sloučením. Ideální je rovněž využít různorodosti trhů - pokud na jednom z nich panují špatné podmínky, může dojít k určitému přelévání aktivit a přeměně portfolií tak, aby se maximálně využilo skutečnosti, že na druhém trhu je situace příznivější. To a ostatní výše uvedené je navíc třeba maximálně orientovat na zákazníka a využít zvýšené důvěry ve svůj prospěch >:)

Naopak, pokud kupující banka synergie nevytěží, vrátí se jí to v podobě dodatečných nákladů na kontrolu "zakoupené" banky, demotivace místních zaměstnanců kontrolami "odjinud", tlakem místních i zahraničních regulátorů, riziky z mezinárodních aktivit, tlakem akcionářů na vyšší výnosy a v neposlední řadě chybějícími finančními prostředky, které byly investovány do koupě. Realizace synergií v mezinárodním obchodě tedy vlastně není možnost, která se otvírá a "lze" ji využít, ale spíše představuje absolutní nutnost, kterou je potřeba respektovat, chceme-li, aby byla naše expanze smysluplná.

Zní to všechno jako učebnicová strategie, kterou většina úspěšných firem (a bank tím spíše) dodržuje. Jak jsem psal na začátku, je bohužel poměrně překvapivé, že existují mnohé subjekty, které takto nepostupují (nepostupovaly) a teď se topí v problémech. Takové subjekty potřebují konzultanty, a proto jsme tu MY. Cheers! :-)

Service pack na Windows XP?

Pořád čekám na nějaký service pack na Windows XP, který by je zpomalil tak, že by nešly používat a musel jsem si pořídit nový počítač a nové Windows - to bych od Microsoftu čekal. On ale ne a ne přijít a pořád to funguje nějak podezřele rychle. Nevíte, kde by se něco dalo stáhnout?

Třetí muž

Zahleděný do dvora. Venku se smráká a mrholí. Na stromě, jehož listy pronikají poslední paprsky světla, sedí straka. Viděl jsem Třetího muže - film, který se odehrával ve válkou zbořené podzimní Vídni. Honička po ruinách honosného města. Impozantní tajemná kulisa. Zvláštní nostalgie mezi světy. Tak nějak jsem si představoval Vídeň, než jsem tam jel, možná na mne tak i dost dlouhou dobu působila.

Ale jakmile ji trochu poznáte, zjistíte, že jsou to předsudky lidí, co moc koukají na filmy.

Dobrý film, mimochodem!

25 nejlepších restaurací

S chutí jsem se pustil do článku v příloze hospodářek "25 nejlepších restaurací" v ČR. Už sám název je mnohoznačný. Má člověk čekat nejlepší ve smyslu "nejdražší"? Nebo nejlepší ve smyslu "nejchutnější"? A pro koho pak tedy? Leckdy upřednostním "smaženej sejra" za 70 kaček před načančaným hranatým talířkem s jakýmsi napomádovaným sajrajtem kdesi uprstřed ozdobeným obrazcem z čokolády nebo jiným delikátním "mňamieux" (to vše za 300 kč / porce) (ech, ano, jakmile v jídelním lístku najdete byť jen stopy francouzštiny, nebude vám hotovost stačit). Jindy pak třeba chuťové buňky zastávají opačný názor. Složení a přístup hodnotitelské komise mne však nakonec uklidnil ryzím pragmatismem.

Z článku však vyplývá skutečnost, která opět nahlodává mojí integritu: Většinu z těch restaurací jsem nikdy nenavštívil, o druhé většině z nich jsem víckrát slyšel a četl, o části četl kdysi jednou v hospodářkách :-) a o zbytku nevím zhola nic.

Občas za večeři rád vyhodím větší než malý obnos, ale takhle blbé skóre? Problém je v tom, že i kdybych se cítil při návštěvě podobného zařízení finančně komfortně, nejsem si jist, zda to dlouhodobě dává smysl, usilovat o 25 z 25. Přecejen, ať už budu jednou v daleké budoucnosti brát jakkoli vysoký plat, jsem to přece pořád jenom JÁ. A tím se dostávám k jádru pudla: Má se člověk měnit podle toho, kolik peněz právě bere?  Základní pravidlo velí: "Luxus se nesmí stát cílem života, protože pak se život vyprázdní, ale netřeba se příležitostnému rozmazlení vyhýbat, je-li to smysluplné." Jenže co z tohohle plku vyvodit, pokud je pokrm za 300,- pořád ještě zbytečně drahý pokrm?

Kdysi jsem si po každém malém osobním vítězství dával panáka whisky. Teď mne po whisky pálí žáha, takže to už nedělám. Možná ale právě příležitosti, jako je oslava malého osobního vítězství vás nebo vašich blízkých, jsou ta správná příležitost, kdy se odměnit návštěvou jedné z těch 25ti a necítit se toliko rozporuplně...

Pojištění neodpovědného chování?

Nic jako daň na krytí budoucích kolapsů nesmí vzniknout. Motivovalo by to špatné hráče hrát špatně, a pak se jednoduše nechat zachránit a ti dobří by to dopláceli ze své daně.

Správné by bylo inkriminovanou banku zachránit (pokud to bude úplně nezbytné), a pak si postupem času vybírat tučné úroky z jejích zisků nebo z obratu, kterých jsou zachráněné banky schopné dosáhnout poměrně velmi rychle.

Otázkou by byla výše takového úroku, aby banku motivoval vydělávat a nenutil ji vykazovat horší než skutečné výsledky. Druhá věc je, že tak jako tak by toto řešení dočasně zatěžovalo vypomáhající státy (což se na druhou stranu děje i dnes, takže bychom volili menší zlo ze dvou).

Citibank netuší, co prodává

Jak je možné, že prodejci Citibank nevědí poměrně základní informace o produktech, které prodávají? Nedivil bych se, kdyby prodávali jadernou elektrárnu, ale oni prodávají 5 druhů kreditních karet a zcela jistě musí denně zodpovídat neustále ty samé dotazy.

Oslovují-li kolemjdoucí náhodně, musí tušit, že čas od času narazí na prudiče skrytého za nonšalantní úsměv, který má v sobotu dopoledne pořádnou kocovinu a špatně se vyspal, a který bude chtít vědět, co si kupuje, dřív než něco podepíše.

Řeči o slevách a zázemí světové banky mne totiž jako zákazníka rozhodně nepřesvědčí, pokud neznám svoje čísla a pokud se musím dívat, jak chlapík v dobře padnoucím obleku nervózně listuje brožurou, aby je pak nenašel.

I běžný prodejce by se měl chovat více "poradensky", když už klientovi svůj čas věnuje.

iCoffee

Je inteligentní káva.

Píčovina století

Když už se zdráhá i černá díra na peníze, Evropská Unie, nechápu, že ještě někdo má zájem uvažovat o píčovině století: o superdrahém železničním tunelu, který propojí Beroun s Prahou za 46 miliard(!) korun. V oblasti, kde je max. nadmořská výška nějakých 300 mnm a využitelnost diskutabilní, je odvážné vůbec jenom hlasovat o reálnosti takového projektu.

Musí přece existovat jiné varianty - nebo ne?

Karamelový Lindt

Až půjdete příště supermarketem, zajděte do oddělení čokolády a požitku. Někde by tam na vás mohl zasvítit nový Lindt se stroužky karamelu.

Tedy... spíš než čokoládu připomíná líbivou voňavku, ale stojí za vyzkoušení.

A jak teď poslouchám, hraje E.S.T., písnička "when god created coffee break". Je čas nahřát kávovar!

Letošní kolo

Letošní kolo se zatím nese v duchu "co jízda, to zmoknutí"... (dnešek nevyjímaje) ale jsem i přesto rád, že je tu jaro.

A jsem rád, že mám důvod nedělat nic víc, než si dát teplou vanu na rozmražení.

Před rokem

Před rokem jsem maloval byt Na Dolinách 41. Myslel jsem si, že to bude první a na delší dobu též poslední velkej krok do velkýho světa, pořídit si byt sám na sebe. No a teď, přesně po roce, je tu další velký krok: Budu (nejen) malovat byt Na Dolinách 8, ale tentokrát do OV.

And let's do it the hamburger way. Let's not feel it. Let's not live it. Let's pay by credit card. Let's wrap it - pack it - let's not taste it.

Mám pořád nějakej deficit pocitů. Mám pocit, že za ten rok jsem měl minimum pocitů. Před tím rokem jsem si ještě myslel, že když to budu "dělat jinak", půjde to jinak. To, že se číslo mění z 41 na 8 jenom potvrzuje, že už to asi moc jinak nebude. Fitter happier, ale pořád optimistickej.

Když zmlsanej bastard víno do výlevky lil

Bylo hnusný. Bylo tak hnusný, že s nim nešlo udělat nic jinýho, než vylejt do odpadu, a to i přestože stálo docela dost peněz.

A jak jsem ho tam tak lil, a tmavě červená tekutina omývala stříbrný dřez, nemohl jsem se ubránit dojmu, že jsem už strašnej bastard, protože pocházim ze skromný rodiny, a když si vzpomenu třeba na dědu a na babičku, tak ty pili hnusný víno za pár korun celej život, a já tu teď jako velkej pán leju něco, co by jinýmu připadalo dobrý, do dřezu.

Chvilku mi bylo na blití, a tak jsem to musel vyblejt na blog. Teď už je mi líp, protože otevřený hnusný víno se na dobročinný účely dát nedá, ale budu si příště muset dát větší pozor, a nechat to vylejt někoho jinýho.

Uaaaaaaaaa

Stárnu!

Velikonoční bajking na Sázavě

Velikonoční bajkování na Sázavě se oproti předpovědi počasí vydařilo. Velký dík patří Julimu za organizaci a skvělé jídlo a v neposlední řadě Thapsusovi (Thapsovi? :-) za vydařené fotečky (viz. link).

Mokré počasí si ovšem vybralo svou daň v podobě solidní dávky bahna na cestě.

Back to "SEE"

Restrukturalizovat úvěrový proces v Bosně pod vedením zkušenějších kolegů bylo víc než zajímavé. Příští týden mne čeká seminář na úvěrová rizika v českém pojetí, k tomu teorie v podání knižním a další týden vyrážím do Slovinska (pevně doufám, že úspěšně) změnit další ne zrovna ideálně fungující úvěrový proces.

Mezitím bych z předchozích nezdarů rád upekl dobré špenátové lasagne a italskou obdobu quiche - crostatu. Nemohu říct, že se netěším.

Vyprdněte se už na to presso!

Ach jo, když on má ten cuketka pravdu. Říká jednoduše něco, co si většina lidí v životě již měla možnost zjistit (a zjistila) sama. Otevřít oči to může tedy především lidem, kteří praktikují dobrovolně nějaký zvláštní masochismus kvůli "životnímu stylu".

Všichni ostatní jsme hru na espresso přijali dobrovolně. Víme, která značka dělá standardizované presso, které nám nechutná, víme, kde v Praze dělají espresso nadpozemské kvality a po chuti poznáme, že některý den se jim to nepovedlo.

Automatický stroj na espresso vlastníme, protože je to nejrychlejší způsob, jak udělat lehce naprůměrnou kávu pětkrát denně bez toho, že bychom ji museli neustále obskakovat místo soustředění na práci apod. (instatntní káva přecejen vyžaduje poměrně dost úkonů a nechutná lépe než špatné presso). Jednou za čas své mašinky vyčistíme (entkalkujeme / odvápníme / a já nevím, jaké jazyky ty strojky ještě používají) a stále máme na vědomí, že nepijeme nejlepší kávu na světě, ale děláme kompromis jednoduchost a uniformnost na úkor kvality. Dobrou kávu do espresso stroje si dopřejeme jednou za čas, neboť nám nevydrží v plechovce ani pár dnů, když jsme třeba pryč na cestách.

Pokud nemáme kavárnu, kde bychom si svého panáka dali, ani nemáme nablízku žádné domácí espresso, pijeme aspoň instantní kafe. Chutná nám víc, než nekafe.

V poslední řadě existují věci, které za žádných okolností pít nemůžeme. Pak se kávy i kafe raději vzdáme. Patří mezi ně pressa v některých hospodách a kavárnách, u nichž to lze predikovat zpravidla již po vstupu do daného zařízení, dále vybraní dodavatelé pressa, a celá řada značek a druhů instantního kafe a jiných kafí.

Opakuji tedy, že v zásadě hru na espresso přijímáme dobrovolně a vědomě. Ale na každý pád doporučuji shlédnout pěkná videa z kávolaboratoře...

Pražští taxikáři

Vůbec neříkám, že jsou pražští taxikáři vzorem poctivosti. Pouze nabízím jedno malé srovnání z Mnichova, kde jsem teď jízdu taxíkem pravidelně absolvoval po různých trasách. Tam sice většina řidičů používá stejný Mercedes třídy E, ale i na poměrně krátkém úseku (ca. 10€) si účtují ceny lišící se téměř o 3€ (tj. 75 kč). Obecně pak mám za to, že taxíky v Mnichově jsou podstatně dražší než v Praze, ale to už spíš jen tak na okraj.

Masaryčka zůstane

Jedná dobrá zpráva: "Masaryčka" zůstane stát a v provozu. Jen aby teď ještě Dráha splnila svůj slib, prodala pozemky v okolí na komerční využití a zefektivnila manipulaci s vlaky v zázemí - třeba tak, aby na nádraží mohla končit letištní rychlodráha...

Hurá! Jaro!

Hurá, jaro! Už nebude tohle, ale snad jen a jen tohle.

Budeme pít víno na hradbách, pivo na zahrádce a a kávu na sluníčku! A možná se podaří i překonat zimní lenost a vyrazit na kole!

Nové Audi A6

Tak jsem si se zájmem prohlédl obrázky nového Audi A6. Velmi hezká silueta, dynamický design a dobré vlastnosti. Jen celkový image mi vůbec nesedí. Dělá to zamračená přední maska: Tváří se neuvěřitelně agresivně. Obecně se mi myšlenka agresivního vzhledu u aut této třídy nelíbí. Co to má ostatním na silnici říct? Mám velké agresivní auto, mám na to! Když už bych si kupoval dynamickou limuzínu, chtěl bych, aby měla odpovídající masku - tedy působící důstojně, dynamicky, nikoli však agresivně, spíše absolutně nestranně.

Co je ale horší, že takovou masku mají všechna nová Audi, včetně minivozítka A1. Co tady to má mít za vyznění? Kupuji si "agresivní minivozítko"? Na mne působí spíš dojmem: "Jsem drzý agresivní bobek, nakopni mne do buclatého minikufříku." Nemělo by minivozítko působit spíše, až přátelsky? V tomhle případě se myslím docela povedl VW Polo nebo BMW řady 1.

Vím, že je to snůška řečí a mohou na to být různé názory. Mne jen mrzí, že to kazí jinak docela hezké auto...

No tak nevím

No tak nevím. Blogger mi chce zrušit publikování přes FTP, protože ho používá jen 5% uživatelů. Do 1.5. budu muset migrovat na bezplatný hosting Google, a pak už nepůjde přes FTP publikovat. Zrovna před týdnem jsem si zaplatil prodloužení hostingu, tak je to trochu jako naschvál, že teď mi tahle hláška teprve přišla.

Nechce se mi moc ani migrovat obsah na Google, ani používat doménu blogspot a svůj hosting úplně zrušit, ani blog přejmenovat a schovat pod jinou identitu (o čemž jsem ale už dobu uvažoval).

Dobrá, jsem tu od roku 2004, jsem blogovací dinosaur a přišel čas procitnout, a nebo vymřít. Ale strategii win-win v tom asi nenajdu...

Mnichovské automaty na lístky

Chtěl ušetřit 60€ za taxík na letiště, tak jsem se nechal odvézt na Engelschalking S-Bahnhof, nejbližší stanici S8 ve směru flúkháfn.

To takhle jedete mnichovským Manhattanem, Arabellaparkem, a najednou, dalším blokem město končí a začiná Engelschalking, takový mnichovský "Radotín" (kdybych lépe rozuměl pocitově němčině, řekl bych, že slovo englšalkink musí na Němce působit trochu jako na Čechy hornídolní). Na jednoduchém nástupišti z betonových tvárnic je budka s automatem na lístky, kolem jen bahnité cesty, vrby, žádné obchody.

Tedy situace: Spěchám na letiště. Závory zavřené, S-Bahn se blíží. Je to já vs. automat. Samozřejmě nebere kartu, o Amexce nemluvě. Mám pouze 50€ bankovku. (Sakra). Štěstí - na automatu je znamení 50€ bankovky. Volím tedy nepřestupní lístek na 4 pásma za 9.60€. S-Bahn brzdí ve stanici. V tu chvíli však symbol 50€ zhasne. Nikdo mi nechce 50€ rozměnit, souprava naloží cestující a odjíždí. Poté, co jsem našel o pár bloků dál pekařství jak z pohádky, se vracím a vítězně si kupuji s 10€ bankovkou lístek, za 20 minut je tu další souprava a já stíhám letadlo.

Další týden si rozměním 50€ na 20€ bankovky už v taxíku. V bance, kde pracuji, to nejde, už od 80. let nepoužívají cash, ale pouze EC karty. EC kartu nemám, jsem Čech. Přijídžím se zpožděním na englšalkink. S-Bahn už je vidět ve vedlejší stanici. Vytahuji 50€ bankovku a z čiré zvědavosti ji strkám do automatu. Automat ji samozřejmě přeškrtne na displeji a vrací mi ji tak, jak jsem mu ji sám vnutil. Zkouším to znovu - nic. Tentokrát mne nedostaneš - vytahuji 20€ bankovku. Strčím ji do automatu, tu máš bestie! Automat ji na displeji přeškrtne a poctivě vrátí. 2:0 pro automat. Vlak zastavuje ve stanici. Sbírám tedy zbylé kovové drobné po celé peněžence, doufám, že jich bude dost, nacházím dokonce o 20 centů víc, než je třeba, kupuji lístek a naskakuji do soupravy Alstom, která zavírá dveře a mizí... automat vede 2:1 a pochybuji, že ten pekelný turnament někdy vyhraji. Připomíná mi to hru, kdy kyjem mlátíte hlavičky vylézající z děr a ony vždy zmizí, než stihnete praštit. Stejně tak mizí symboly bankovek (a možná i mincí) na mnichovských automatech...

Beautiful waste

Není to úžasná marnost, postavit nejrychlejší a nejvýkonnější SUV - stěhovák, který váží 2,3 tuny a zrychlí z nuly na 100 za 4,7 sekundy?

Na druhou stranu proč ne, když se najde poptávka. Vozidlo je to (přinejmenším) impozantní...

Stolen identity

Další z blogů, který potvrzuje (decentně, bokem) domněnku, že muži budou ještě nějakou tu dekádu pomáhat hledat dámskou identitu, až úplně ztratí tu svou a nastane vlna emancipace naruby. A nebo se vracíme ke kultu ženy a je to správně. Ale to se spíš (bohužel) neděje.

Každopádně doporučuji jako zajímavé počtení...

Wishbone Ash

V neděli v Retru překypovali pozitivní energií a to i přesto, že jsou dědkovatí, nefungovala jim výbava a Českou Republiku považují stále za ČokoSlováKyj. Dokonce by se dalo říct, že jsou víc "vyhraní", než na albech in gůdould 70ies.

V kostce řečeno: Koncertní pohlazení...

Při té příležitosti se vyplatí připomenout: Víte, že Wishbone Ash jsou unikátní tím, že mají dva hlavní vokály a dvě sólové kytary? Víte, že díky tomu mňoukají a vejou? Víte, že jsou díky tomu pejsek a kočička? Pokud máte rádi klidný melodický až progresivní rock, doporučuji desku Argus z létapáně 1970.

Letošní zima

Letošní zima je výjimečně krásná. Praha nevídaně bílá, minimum břečky, mrzne, až praští, a zároveň přes to všechno se s prodlužujícími dny vkrádá také jaro. Je víc než pět hodin odpoledne a venku pořád světlo...

Nové výzvy

Od pondělka budu čtyři týdny pracovat na projektu v Mnichově. Zcela dle zákonů potravního řetězce nebude má odpovědnost velká, ale bude se jednat o zcela nové téma, pro naší firmu jedno z klíčových a já jsem velice rád, že dostanu možnost do něj lépe a aktivněji nahlédnout. Určitě tedy zajímavá výzva!

On the road again...

Bonusové skladby

Taky tak nemáte rádi bonusové skladby na remasterech desek z 60. a 70. let? Šíleně kazí kompozici. V místě, kde byste už už čekali, že má deska skončit (zpravidla dle "paradoxu poslední písně"), hudba pokračuje dál, začíná vás nudit, některé písničky se opakují (vy to ale nevíte jistě, protože zní trochu jinak), a to vám vrtá hlavou a zní otravně, případně se jedná o "zajímavosti & nedodělky" a často to zkazí celkový dojem.

Osobně si bonusové skladby do iTunes málokdy importuji, ale co pak s nimi? Ukládám si je do adresářů na externím disku se jménem alba a se slovy "bonus tracks" v závorce. Dají se tedy použít ještě k něčemu? (Večírek bonusů?)

A co tedy bude?

A co tedy teď bude, když není globální oteplování? Manipulace některých vědeckých důkazů, velký mediální pokřik, velká nesmyslná opatření, přihřívání polívčičky politiky, teploty nerostou, ledovce stejně tají (a jinde zase přibývají) - co s tím, když už jsme to teď takhle rozjeli?

Co takhle se věnovat zlepšování životního prostředí obecně? Nestavět větrníky, co hyzdí krajinu, ale raději sázet stromy na nepoužívaných polích, kolem cest, do ulic a nebo prostě tam, kde nikomu nevadí?

Co takhle zakládat parky ve městech nebo sem tam přistavět nějakou tu linku metra či stanici příměstského vlaku?

Dále mne napadají už jen samé další více demagogické nápady, ale ty výše uvedené jsou jednoduché, měřitelné a uskutečnitelné jednoduše teď a tady!

MHD - důstojné?

Hezkou vizuální kampaň nad magistrálou představila městská část Praha 2. Líbí se mi nápad. Ale nelíbí se mi myšlenka, kterou propagují: MHD není pro sociálně méněcenné.

MHD JE pro sociálně méněcenné: Špinavé (relativně), přeplněné (často) a do míst, odkud lidé většinou jezdí autem, žádné kvalitní MHD nejezdí.

Postavil bych kampaň spíše takto: Ti, co jezdí autem nejsou sociálně "vícecenní". To by bylo sice nemastné neslané, ale pravdivé. Všichni jsme socky, jen některé ze socek jezdí autem a některé MHD :-)

Cyklostezky?

Moc nechápu, proč se cyklostezky nestaví koncepčně v rámci jiných dopravních staveb... Musí vést po vlastních mostech? (viz. link)

A odpovím si sám: Protože nic není tak jednoduché, jak se zdá.

"Čtyřky" na Čechově náměstí

Jé, víte, co dělají, když se jim na Čechově náměstí nahromadí moc "čtyřek"? Ty, co byly neposlušné a přijely do konečné stanice moc rychle, musí jezdit kolem bloku tak dlouho, dokud na ně nepřijde řada, aby mohly podle řádu vyrazit směrem na Smíchovské nádraží, protože do vymezené ulice se jednoduše nevejdou.

Vystoupíte tedy z tramvaje číslo 4 na její konečné a čekáte, že pojedete dál číslem 22 a ejhle. Vaše tramvaj zatím objede blok a máte ji tu zase! A za ní další a další. Nejdřív to nechápete - tudy přece na Smíchovské nádraží nikdy nedojede... ale chyba lávky - o to jí nejde.

Vyšlo na Poietikonu 28.9. 2004: Zpráva o stavu českého literárního internetu

Úryvek z vnitřně redakčního emailu: "Mám z těch literárních serverů takovej špatnej pocit. Ty lidi si NEuvědomují, že ten internet vlastně zanášejí swinstvem. Dřív, kdyby vznikla nějaká dobrá revue, člověk by ji hned našel a alespoň jednou závistivě zhlédl. Teďka tu není žádné poměření. Jen 100vky a 100vky linků. Takhle, kdysi, byl internet dobré medium. Teď už ten pocit nemám. V takové mase se to kvalitní vůbec neprosadí. A proboha to si ti lidi myslejí, že když založí vlastní stránku, že to někdo bude číst? Věc, která není dobrá (a nedá se nad ní ani onanovat, není k jídlu ani k pití ani nemá kožená sedadla - to by mohly být jiné důvody?), přece nikoho nepřitáhne, jen vrhne stín (kontury vyplněné nesvětlem) na to ostatní. Copak nemůžou zkusit publikovat tam, kde to už je známé, a když je nevezmou, napsat něco lepšího? Nemůžou, tak jako já kdysi. Čuráci JSOU (ale já ne).

Ladislav superredaktor

PS Jsme dobří. Moc dobří. A děláme to dlouho, takže to NEní alegorie na Poietikon"

Vyšlo na redakčním blogu revue Poietikon (bohužel) zcela veřejně 28.9. 2004, poustnul Mike.

Víte, že Poietikon...?

Víte, že Poietikon blogoval už od roku 2004? Víte, že tehdy jsem byl mladý, vlasatý, líný a chudý a že jsem psal poezii?

Rozhodl jsem se, že z nostalgie tady občas poustnu nějaký ten poust z Poietikon redakčního blogu. Doufám, že ostatní členové vedení zkrachovalé Poietikon Corp. se na mne nebudou zlobit. Myslím, že sami mají na krku dost žalob za zpronevěřené peníze investorů, které tehdejší procurement department bezhlavě nalil do špatné turbokávy těsně před splasknutím cenové bubliny na světových trzích s kávou...

A bude sníh

Bude sníh a bude mráz! Zkrátka zima, jak má být, alespoň dle novin.

A musím se přiznat, že mi to vůbec nevadí. Trošku to klouže, trošku to zebe, auto má větší spotřebu a víc se protopí, ale bílo kolem je uklidňující a žádný socialista mi ho nemůže brát ani vyčítat, protože není mou volbou a tudíž má radost není sociálně bezohledná :-)

Apple iPad

Další "překrásná" hračka, na kterou nebudu mít ani využití, ani peníze.

Peníze do vzduchu... chci říct do kyslíku!

1608 korun za telefon u Telefonica O2!!! Vždyť vůbec nevolám. Nikdy jsem nebyl druh člověka, co by desítky minut visel na telefonu, zahraničí jsem v posledním měsíci ani nepřičich. Znamená to, že jsem zvolil špatný tarif! Chci si tedy nechat zaslat podrobný výpis volání a ejhle! Jeden stojí 95 korun a do 14 dní. Ne že bych o tom neslýchal. I když ale náhodou zjistím, že špatná volba byla na mé straně, u Telefonicy končím. Nechci od nich žádné individuálně šité zvýhodnění, chci vědět, proč jsem zezačátku platil 800 až 1100 korun a teď se pod 1200 nedostanu. Platím snad nově i za příchozí hovory?

Teď už mi nezbývá než doufat, že se zažádáním o výpisy mi nenaúčtují nějaké záhadné hovory za pět tisíc, aby ještě stihli ždímnout maximum...

Sting: If on a winter's night

Takže hudební recenze pro dnešek (a protože je po půlnoci, tak spíš pro včerejšek): Když si dám panáka Becherovky (samozřejmě pouze na uklidnění žaludku), dá se If on a winter's night dokonce poslouchat.

:-)

Symfonie: člověk a jednoduchý stroj

Přečkejte úvodní scény v lese, a pak už je to symfonie.... nádherně nafilmované, skvělá hudba a celé české.

Co je to za příběh?

Co je to za příběh, když Mistr znásilní Markétku?

Není nad to

Není nad to začínat v pondělí pěkně nevyspalý po večírku. A nejlépe ještě v pondělí večer jít zase někam ven, a tak se to nese pěkně až do víkendu...

Písnička pro dnešní večer: Hear my train a comin'

Jedna z nejgeniálnějších Hendrixových bluesovek a možná z bluesovek vůbec.

Well, I wait around the train station
Waitin' for that train
Waitin' for the train, yeah
Take me home, yeah
From this lonesome place
Well, now a while lotta people put me down a lotta changes
My girl had called me a disgrace

Dig
The tears burnin'
Tears burnin' me
Tears burnin' me
Way down in my heart
Well, you know it's too bad, little girl,
it's too bad
Too bad we have to part (have to part)

Dig
Gonna leave this town, yeah
Gonna leave this town
Gonna make a whole lotta money
Gonna be big, yeah
Gonna be big, yeah
I'm gonna buy this town
I'm gonna buy this town
An' put it all in my shoe
Might even give a piece to you
That's what I'm gonna do,
what I'm gonna do,
what I'm gonna do

Podpásovka

Viděli jste Crossing Over? Nemám rád, když se z Američanů dělají uměle obludy. Podle mne vás nikdo nenutí porušovat americké zákony, nikdo vás nenutí emigrovat do USA a nikdo Američany nemůže nutit pohostinně přijímat každého, kdo do té jejich popletené země legálně nebo ilegálně přijde. Ten film je vůči nim prostě nefér. Můžeme ale připustit, že ukazuje jen smutné příběhy a vzdává se interpretace. Pak je "jen" šíleně smutný.

Kde udělali soudruzi od Fuji chybu?

Jestli je pravdivá váha uváděná u posledního modelu celoodpruženého kola Fuji Outland RC, pak nevím, kam se ten vývoj ubírá. 11,9kg bez pedálů ve velikosti "L" je totiž více, než skutečná (převážená) hmotnost u mého modelu stejné řady o 4 sezóny staršího.

To v době, kdy je tendence dělat kola lehčí a levnější, není dvakrát dobrá vizitka a je škoda, že i kvůli tomu se Fujiny musely z českého trhu stáhnout.

Docela zajímavý je sice nový model Fuji DSR 1.0, ale nikoli už tak při ceně 6100 USD, kdy je lepší koupit si špičku mezi závodními fully - Scott Spark nebo levnější Meridu 96. Marketing téhle firmy nechápu - dělat špičku mezi silničními koly neznamená, že lidi budou ochotní vyhodit stejné peníze také za průměrná horská kola, protože při ceně 100 tisíc už bývá kupce zpravidla poměrně zasvěcený.

Na druhou stranu svůj rám Fuji jsem si koupil jako maximálně zlevněný ležák právě proto, že v době, kdy by se ještě za nižší cenu prodal, byla jeho maloobchodní cena přestřelená, a později ho za "běžnou" cenu již zase nikdo koupit nechtěl. Třeba se za pár let sup opět dočká...

Servery jako Facebook a osobní PR

Pracujete pro seriózní firmu. Snažíte se navenek :-) působit seriózně, a tak tomu přizpůsobujete své privacy settings a obecně působení na internetu. Stojí vás to čas. A teď mi řekněte, jak zabránit tomu, aby někdo, kdo se jmenuje stejně jako vy, neměl třeba na Facebooku nějaký šílený profil, který na vás pak vrhne špatné světlo? Není to 100% důležité, ale má to určitou váhu...

Jsme CEE?

Kamarádka na Facebooku upozornila na jeden poměrně výstižný článek na téma "zavádějící pojem CEE".

Je pravda, že ta nálepka Střední a východní Evropa nám většinou poměrně škodí, i když na druhou stranu (můj osobní názor) investoři se nejspíše i nadále budou zajímat o již poměrně usedlou ČR, i protože má stále nálepku "dravé CEE", toho "regionu příležitostí", jakkoli už to většinou není pravda.

Základní skutečnost vyjádřená v článku zní, že bychom neměli dost různorodé CEE země házet do jednoho pytle, s čímž nelze než souhlasit. Navíc určitě nejsme horší ani méně pracovití lidé, než ti na západě a ve velkých ekonomických číslech jsme se ze sevření CEE téměř prakticky vymanili.

Něco zásadního východoevropského na nás však ulpívá a tady bych s článkem rád polemizoval. Je to bohužel naše chování, lidské i obchodní, co nás stále řadí mezi CEE země. Nemožnost spolehnout se na sebe a na druhé, chování běžného člověka s puncem krátkodobosti, bez jakýchkoli ohledů na budoucnost. Chybí tu jakási usedlost a vědomí toho, že co děláme, děláme dobře, vědomí hrdosti a z toho pramenící respekt k druhým. Pokud můžeme mít víc, většinou chceme víc, ale už nehledíme na to, jaké to bude mít dopady do budoucna a na koho.

Svým způsobem se jedná o úplnou maličkost. Žít se tu dá šťastně, pracovat se tu dá dobře. Ale přesto se určitě v následujících 10-20 letech ještě leccos lidsky zlepší, a pak teprve (alespoň pro mne) nebude důvod používat nálepku CEE.

Abstinence skončila

Milí zlatí, abstinence skončila! Doliny jsou on-line! (tímto bych rád poděkoval tátovi a jeho firmě...)

Mobilní internet od O2 je nečekaně poměrně rychlý - zvládne i video z YouTube, na stránky stačí výborně. Bohužel druh použitého připojení se mění například i podle toho, zda se přijímač nachází zrovna na tiskárně nebo na stole, ale první dojem velmi dobrý.

Teď jsem jen zvědav, kdy mi poklidné večery bez internetu začnou chybět.

Z ježdění na sněhu

Tak tedy jezdit na čerstvém hlubokém sněhu není tak snadné, jak to z okna nebo z auta vypadá. Na předním kole pneumatika 2.1", na zadním 1.95", na obou vzorek do bahna, což ale nestačí. Přední kolo se v hlubším sněhu propadá a nevede stopu, zadní nezabírá. Širší gumy se vzorkem by asi pomohly, ale čert to vem. Moje nová láska se nazývá běžky.

A musím se nakonec i přiznat, že ačkoli to nikam nevede, na kole v čerstvém sněhu je to prostě legrace. Navíc v mokřejším slehlém sněhu navíc lze bez problémů ujet i delší vzdálenosti, což jsem si prakticky ověřil minulou zimu.

Jsme zapadaní!!!!

Milí zlatí, jsme zapadaní! Ale jak! Radotín se pomalu prokousává ven horami sněhu. Nejdřív dveře a okna, aby bylo světlo, potom schody a cesty k vrátkům, aby bylo možno dostat se na ulici, pak chodníky, aby se dalo projít, a vrata a auta, aby se dalo jezdit, a mezitím už zase zapadají okna a dveře, takže se skoro nedá dostat zúátky dovnitř. Zvířátkům se nechce ven, a když už, vrací se dovnitř s bílými ježky na kožichu, jak hlavami Václava Klause v posledním prezidentském období.

A co je na tohle počasí nejlepší? Já osobně bych vyrazil mezi kamiony na nějakou pěknou dálnici v kopcích. Když naši miláčkové musí, tak přece musí, mňauuu? :-) ...a pak samozřejmě nadával na silničáře, že za to mohou oni :-)

Ale, abych nebyl jen jedovatý, jdu své nadšení vyjádřit krátkou cyklojízdou do sněhu! Nazdar na JIPce!

Kolik už mne stála exekuce?

Kolik už mne stála exekuce nedoplatku na dani 640kč? Činí to cca. 2230kč plus značné časové náklady (plus další časové náklady v budoucnu).

Zaplatil jsem původních 640kč převodem z účtu. O dva měsíce později jsem našel exekuci 840kč na svůj účet, kterou jsem řešil na bankovní pobočce. Po dvou návštěvách finančáku se mi podařilo splatit tuto dlužnou částku a přesměrovat si upomínky z Dejvic do Radotína.

Exekuce mi zprvu nebyla zrušena, takže budu muset jít dodatečně znovu na pobočku kvůli určitým bankovním službám. A nejnovější informace je, že po té, co byla exekuce na účet zrušena, mi tato akce schramstla dalších 750kč jako jakýsi poplatek. Mám tedy možnost uhádat zpátky 640kč a o něco skromnější možnost ještě těch 750kč. Bude to ale znamenat další nemalé časové náklady, které by člověk nejradši vůbec nikdy nevynaložil.

No a nejhorší je, že je to přece všechno moje chyba!!!!! Moje chyba je, že jsem uplatňoval slevu na dani jako student. Moje chyba je, že jsem nechal vypracovat špatné daňové přiznání, nepřesměroval si poštu po přestěhování a tolik cestoval a neměl čas řešit vzniklé problémy.

Silvestr na Šumavě - první běžky

Pod odkazem najdete album ze silvestrovského pobytu na Šumavě na Špičáku u Andrejky.

Zvláště vydařený považuji aquaběžking první den, kdy se sníh doslova ztrácel před očima. I tak jsem zvládl své nové Sportenky zdárně pokřtít, ke konci pobytu dokonce přejezdem plnou parou po kamenech.

Za lepších sněhových podmínek běžkování ovšem doporučuji, naučit se základům tohoto pohybu (příjemně zaměstnávajícího celé tělo) trvá cca. jednu jízdu. Sice se pak nemůžete měřit s "odresovanými týpky" bruslícími do kopce nevídanou rychlostí, ale užijete si aspoň příjemný výlet.

To je krásnej život

To je krásnej život. Jak takhle volám do bank, zjišťuji, že ani v Čechách, ani na Slovensku už tam po půl páté nikdo není a nikdo nebere telefony. Až budu velký, chtěl bych býti bankéřem.

(to není myšleno jako pomluva, jedná se spíše o výkřik z kategorie "první dojmy")

Mňau mix

Co dodat? (objeveno kdesi na Facebooku)

Vítejte, vítejte do nového dne!

Vítejte! Vítejte do nového dne!

Píše se sedmý lednový den roku 2005 a na svou trať vyjíždí první příspěvek mého právě zrozeného blogu. Dnes je tomu 5 let a já mohu hrdě říct, že po tom prvním nešťastném příspěvku jsem se mockrát překonal, mockrát jsem měl pocit, že nepíšu pro sebe a mockrát jsem měl pocit, že to zabalím.

Na každý pád tehdy se tehdy začal psát nový den - nikdy jsem na blog nepsal všechno, ale dost často jsem zároveň zapisoval sebe. Často precizněji, než jsem v danou chvíli tušil. Kdybyste tedy náhodou chtěli udržet krok s tím, odkud a kam jdete, měli k tomu ještě spisovatelské sklony a nekonečně krátkou trpělivost, neváhejte založit si blog. Nedá vám páteř, ale znemožní vaší paměti úplné zamazání sebereflexe.

Asi jsem tímhle příspěvkem čtenáře příliš neobohatil. Z nostalgie jsem jej ale musel uvést ve stylu toho zcela prvního. Díky všem, co to těch pět let "hledání stylu" vydrželi se mnou!

Království železnic

Je fajn vrátit se do dětství. Nic mi to už dlouho neumožnilo tak jako úplně nahodilá návštěva modelových kolejišť, maličkých virtuálních, lec přeč navýsost opravdových světů.

A ten pan konzultant, jindy takový suchar, tam stál mezi všemi těmi pětiletými dětmi, odzbrojen tímhle podivným, k dokonalosti dotaženým světem - tupý ale upřímně radostný úsměv na tváři...

Vláčky jezdí a svítí, čtyři různě barevné zářivky vytváří všechny možné denní doby, autíčka jezdí po silnicích, vyhýbají se opravě vozovky, čekají na přejezdu, vláčky na sebe čekají ve stanicích, odbočují, mizí v bezpočtu tunelů, okna domů v noci se rozsvěcí a zhasínají... dokonce i rozsvěcení nádražních lamp vydává charakteristické blikání podle jejich jednotlivých předobrazů. To vše jsem si kdysi jako kluk přál postavit nebo aspoň vidět.

Něco mi říká, že s dětmi, až jednou přijdou, si nejvíc vyhraje tatínek, nikoli děti samotné... :-)

Druhý život lední medvědice

Někdy proklatě lituju, že jsem tenhle blog nezačal psát anonymně. Ne že bych chtěl psát o lidech (=svých čtenářích) zle, ale lidi si dokáží vyložit špatně úplně sebeobecnější hlášku, byť to třeba vůbec není o nich ani o mém vztahu k nim. A to je potřeba respektovat, neboť psaním blogu nechtěně také vytváříte PR těch, kterých se váš život dotýká - stejně jako v reálném světě.

Na druhu stranu to byl dobrý důvod založit si druhý blog. Píšu tam pochopitelně pod identitou velké bílé lední medvědice. Druhá věc je, že není přístupný vůbec nikomu kromě autora (tedy autorky, medvědice). Dalo by se mu říkat deník.

Nějak mi tam ale chybí póza - s tím jak chybí čtenáři. Brum. Póza před čtenáři totiž musí být. Nazývat lidi čísly nebo písmeny... a nebo prostě jinými jmény, třeba na základě nejaké charakteristické vlastnosti nebo vady, psát ilustrativní příběhy, které se odehrály jen napůl nebo v mysli, a které vyvolala nějaká hluboká myšlenka, nemuset celou tu pózu nijak autocenzurovat, a moci se celé dny vydražovat se pod maskou pláče. A nebo prostě jen zaujmout pózu upřímnosti.

25. prosince ještě 2009

Je po štědrém dni, v ulicích města zavládl klid, všude se válí tuny dárkového papíru, vnuci korzují slušně oblečení s babičkami, manželé s tchýněmi, dcery s matkami, sestřenky přes páté koleno se psem a já se konečně můžu věnovat zasloužilé relaxaci. Začal jsem milou výstavou Josefa Čapka v Jízdárně Pražského hradu. Protože tvá jen do 17.1., doporučuji stihnout ještě v době volna.

Ale jinak se hodlám flákat: Budu si číst knihu, kouknu na film, vyčistím kolo na další sezónu, schroustám kila jazzu, nalepím fotografie do rodinného alba, což slibuji už 3 roky. A k tomu budu pít litry espressa.

Monsieur Monteur Amateur

Nikdy se nepokoušejte montovat si sami auto. Můžete si montovat hi-fi, můžete si montovat kolo, ale pokud jde o stroj, kterej umí šmahem zabít několik lidí, neni to sranda. To jsem se dneska přesvědčil, když jsem přidělával náhradu za zesnulou poklici na levém předním kole. Podle návodu to vypadalo jako prostinká skládačka. Všechno šlo dobře až do chvíle, kdy se po nasazení tlakem nepatřičně ohnul úchytný drát a téměř mi uťafnul ventilek pneumatiky, který ještě k tomu ostentativně upustil vzduch. Ale zdá se, že jsme kamarádi. Poklice dál leží nenamontovaná v dílně, vzduch je dopumpovaný a auto jezdí. Zatím.

A nebo nemějte obě ruce levé a nic se vám nestane.

Vánoční pohoda 2009

Taky máte depky z vánočních nákupů? Mám problém: Co nekoupím do půlky prosince, to už později seženu jen s velkými obtížemi. Stačí mi totiž, že se se svým nebohým starým autem deru mezi všemi těmi agresivně akcelerujícími SUV s dětskými sedačkami do garáží, už tehdy to na mne leze, už tehdy to začíná, a následně do mne pak vráží všichni ti agresivně hezcí a evidentně šťastní lidé s plnými igelitkami nákupů, pak fronty u pokladen, do toho se z reproduktorů snášejí otravné koledy ve verzi kýč, naráží do vás košíčkem, nestačí to jednou z nepozornosti, udělá to potřetí a dostane dost drsně vyhubováno, koupíte si bagetu, ale nemáte si kde sednout a kde ji sníst, pak vám ještě někdo na schodech zachytí taškou o podrážku boty, takže div neupadnete, to je poslední kapka, to už ale utíkáte, zpátky do starého dobrého auta po dědovi, který nákupní horečku nikdy neřešil, a ujíždíte domů. Jako zapšklý intelektuál si dáte čaj, pustíte jazz, zapálíte svíčku nebo kouknete na dobrý film, něco uvaříte. Je vám dobře, ale furt vám nějak tak holt chybí ty dárky.

Taky znáte ty dny?

Taky znáte ty dny, kdy se vám nezastaví telefon, a kdy je přes něj těžké dostat se k práci?

ad super

A zapomněl bych na superpřekladatele a supertlumočníky - to aby komunimace v evropských superregulačních agenturách byla opravdu přesná, flexibilní a osobní...

Bankovní regulační Superagentury

Tak jako to viceguvernér ČNB Singer umí, zareagoval trefně na dotaz HN, zda v ČR nějak poznáme působení nových banky regulujících evropských superinstitucí: "Velmi záhy zjistíme, že budeme častěji cestovat do nových evropských agentur... na zbytek je příliš brzy."

To bylo první, co mne napadlo: Nové superagentury, pro každou nová skleněná superbudova, superkonference a superrauty, vrcholná supersetkání, superletenky, superhotely, superlimuzíny a superřidiči, platy a kompenzace za práci v zahraničí, úřednické superbyty a superodborníci, které doma už nikdo nechtěl...

Hezký příklad Řecko

Tyhle první zprávy... často jsou nadnesené a pozítří se ukáže, že vše je v lepším pořádku, než se zdálo. Na druhou stranu, Řecko je dobrý příklad toho, jak se to dělat nemá, ale jak to všichni děláme: Byť má 300% HDP dluh, rozhodlo se, že bude pořádat Olympiádu. Nebylo to potřeba. Olympiáda není (narozdíl od důchodů a nemocnic) potřeba. NIKDO by neměl pořádat Olympiádu, pokud na ni nemá volné prostředky.

Je čas

Je čas dát si kávičku z malého hrníčku s mrkvovým psem a začít konečně něco dělat.

Nový Územní plán Prahy

Už jste viděli nový územní plán Prahy? Už víte, co se ve vaší čtvrti možná bude dít za pár let? Pokud ne, viz. odkaz...

Dámy a pánové

Dámy a pánové, a je tu pro-si-nec!

Nějak si nepamatuji, že by utekl nějaký čas od doby, kdy jsme byli ve Středohoří na kole, od doby, kdy jsem se potloukal ulicemi Sarajeva... Tak jako každý rok, se nepřestávám divit tomu, kam se všechen ten čas vždycky ztratí?

Už víte co na Silvestra? Už máte všechny dárečky? Už máte NĚJAKÉ dárečky? A neříkejte, že to dál nebude ještě hektičtější!

Každopádně (před)přeji všem pěkné Svátky a poklidný advent (checht!).

Měšťacký požitek: Frequent traveller status

Tak mi během uplynulého měsíce (krom pojistky na auto, nehorázných účtů za telefonování, které se neuskutečnilo, a dalších) do Radotína přišel balíček od Lufthansy Miles & More.

Miles & More je spojeno s tou příjemnější částí naší práce - se samotným cestováním leteckou dopravou a benefity k němu vztaženými. V balíčku mne čekala krásná stříbrná kartička Frequent traveller s přístupem na přednostní odbavení, do business lounge a dalšími výhodami. Jako správný měšťák si ten fakt uvnitř mohu hýčkat, dokonce si můžu připadat lepší za něco, k čemu jsem nijak nepřispěl, ALE vše to kazí jiná skutečnost, a to je ta, že projekt v Bosně končí a že nebudu mít jak ten svůj úžasný status využít. Nebo že bych dostal na sedadlo v pantografu po cestě do Radotína extra frequent travellerskou porci špíny či odpadků? :-)

(Pro ty, co by to "nezasloužení" brali vážně, jenom připomenu, že jsem musel často vstávat třeba ve 4:30 ráno, abych stihl všechny tyhle každotýdenní lety, za které se mi mimochodem kdesi načítaly body... tímto poustem si tedy tak trochu stěžuji, že to nepřišlo dřív!)

Avishai v Rudolfinu: fenomén Praha

"Vyfiknout se" a jít na Avishaie do Rudolfina. Zažít něco víc, než jen koncert. Přesně tak bych popsal svůj zážitek z včerejšího vystoupení k desce Aurora jednoho ze současných nejzajímavějších jazzových umělců, Avishaie Cohena.

Koncert v pompézních kulisách se neomezil na pouhou přehrávku Aurory, band skladby prožil, prodloužil, silně pojazzoval a maximálně si s materiálem pohrál od první do poslední sekundy. Přidal velmi ambiciózní nové skladby, klasiku "Kočka leze dírou" a něco z repertoáru Avishai Cohen Trio.

K tomu se přidal i "fenomén Praha", kdy i v relativně odtažitých kulisách klasické koncertní síně dokázala kapela s publikem komunikovat a nalejt všechnu pozitivní energii do řad před sebou a zároveň se nechat silně nadchnout nadšením Čechů pro hudbu, kterou "milují", což se ukázalo na opakovaných ovacích ve stoje i na netypicky mnoha "přídavcích".

Po konci koncertu snad nebylo člověka, který by foier neopouštěl s upřímným úsměvem na tváři. Oboustranně silný zážitek, na jehož základě jsem si jist, že Avishai přijede rád brzy znovu a bude pekelně těžké sehnat lístky...

Bez internetu

Večery doma bez internetu se tak nějak zklidnily a prodloužily, lépe se mi daří udržovat nevirtuální svět v chodu. Byť off-line život není dobrovolný, má i něco do sebe.

Z fulla na hard-tail?

Člověk si stěžuje, že jedno z kol má menší zdvih odpružení než jiné a že to v různých situacích "kope", a přitom vůbec neví, o čem mluví.

Nedávno jsem si na zimu koupil za 2000 hard-tail (kolo bez zadního odpružení), který jsem za dalších asi 1500 dozdobil tak, aby byl pojízdný, a nestačil jsem se při první vyjížďce divit. Nejenže kolo nepolyká kořeny ani jiné větší nerovnosti, ono nepolyká vůbec nic. Už vůbec nevím, jak jsem se s tím tolik let úplně bez zamyšlení vyrovnával.

První věc, na kterou je třeba zcela zapomenout, je jízda v sedle. Jestli někdo něco říká o škodlivosti jízdy na kole na rozmnožovací ústrojí, hard-tail to vše bez výjimky potvrzuje. Další věc je jízda ne nepevném nebo zvlněném povrchu. Kolo drncáním a klouzáním jakoby úplně zastavuje, často vesele odskakuje do stran. Ne že by to full nedělal, ale rozdíl je znát ve vrchovaté míře. Navíc odpich na zamčeném tlumiči a na hard-tailu není takřka rozeznatelný.

Do značné míry mne to přesvědčilo, že nemá cenu pořizovat fulla za fulla jenom kvůli většimu zdvihu. Tu základní funkci splní i bajk s cca. 100mm na obou kolech. A tak s úctou vyčistím a seřídím Fujinu, ustelu jí na zimní spánek a budu se těšit na jaro zase v tom samém sedle...

Ve vzduchu

Vyšel jsem na ulici v Sarajevu. Nějak tak zatemněno, spánku v poslední době nemnoho...znáte ten pocit, kdy jako byste na obočí měli kšilt, který vás ani moc netlačí, jen tam je.

Podzim. Po všech těch sněhových vánicích i mrazech, které jsem už letos potkal, je venku zase sluníčko a teplo. Vyšel jsem na ulici v Sarajevu na pěší zónu mezi odřené paneláky, kdesi na sídlišti nikoho (jmenuje se Alipašino Polje), a jako kdyby se kšilt najendou rozpustil v důvěrně známou vůni.

Znáte tu vůni, kdy na konec podzima vzduch voní jarem a celá krajina tak jakoby hřeje rozsvícená sluncem? To je poslední mejlka, pak už jde počasí do prčic a jaro začne vzduchem být cítit zase až někdy v únoru.

Nepřipomnělo se mi nic víc, jak jsem touhle dobou a v tomhle počasí vždycky se sestrou a babičkou šli přes kopec Skřivánek na prolejzky v touhle dobou už vždycky opuštěné chatové osadě u řeky. Je to dávno, ale přesto mi najednou přišlo, že bych se mohl sebrat a jít. Že všechno, co stačí, je sundat ze sebe to komické oblečení, komickou ospalost a vypadnout někam za město do tohohle vonícího vzduchu.

Někdy si říkám, že by bylo skvělý být zase na chvilku dítě. Nenechávat za sebou žádnou stopu, nemít zodpovědnost za to, co dělám, nemít možnost ovlivnit, co dělám a brouzdat si tak světem, nerozlišovat sobotu a neděle, dopoledne a odpoledne, podzimy a jara, jeden rok od druhého, nemuset být vděčný za čas ani za odpovědnost. Ale možná by pro začátek stačilo projít se bezcílně po tom sídlišti, Alipašino Polje Forever.

Přírodní lidé

Prší, nad horama se vznáší mlha. Obyvatelé Banja Luky jsou nepříjemní, neochotní, ba až líní, kruhy pod očima, nepřítomný výraz. Přírodní lidé...

Sluchátka Koss The Plug

Kdesi jsem si přečetl, že technologie, kdy se sluchátko dostane dovnitř do ucha co nejblíže k bubínku a navíc izoluje okolní hluky, je nejšetrnější k sluchu, protože umožňuje nerušeně posliuchat hudbu při velmi nízké hlasitosti, kdy nedochází k tříštění zvuku.

Ani za mák tomu nerozumím, ale protože jsem sháněl k Nokii a iPodu pecková sluchátka bez dálkového ovládání, padlo rozhodnutí právě na Koss Plug.

Pokud byste o tomto systému uvažovali, je dobré vědět několik faktů. Jednak samotné uchycení v uchu je poměrně rafinované, sluchátko se vytvaruje, podle tvaru ucha a drží jako přišité. Navíc samotný úchyt působí jako špunt do ucha, takže jste schopni usnout třeba vestoje na přechodu přes Magistrálu. I při minimální hlasitosti si pak můžete v klidu vychutnávat oblíbenou muziku. Zvuk je laděný spíše na výšky a basy, ideálně tedy spolupracuje s iPodem (například Koss Porta Pro v době, kdy jsem je kupoval naopak krásně vykreslovala středy a k iPodu tak vůbec neseděla), byť se poslechově jedná o velmi průměrné zařízení. Nevýhodou je pak fakt, že při chůzi slyšíte poměrně výrazné tahy kabelů za tělo sluchátka. Samotná kabeláž má ideální délku a společně s konektorem minimalistické rozměry, ocenil bych navíc pouze trasnportní kožený pytlíček, který se dával právě k modelu Porta Pro.

O klasické doživotní záruce na sluchátka Koss se netřeba zmiňovat, mám ověřeno, že když je přejede náklaďák, za "manipulační polatek" ve vždy stejné výši servis vymění vše, co brání úspěšnému fungování minizařízení.

Koss Plug nejsou zařízením pro audiofily, ale příjemný, skladný a pracovitý kapesní společník na cesty, který vám kdekoli v letadle, autobuse či metru vytvoří vlastní ostrůvek klidu.

PS Leckoho asi bude zajímat, jak je to s hygienou a těmito sluchátky, která nesedí na ušním boltci jako jiné "pecky", ale uvnitř ucha. Říkám, že JE potřeba si pravidelně čistit uši :-) Bonusem je tedy nucené zavedení jistých hygienických návýků...

Městský okruh patří do města

Radní znovu schvílili původní verzi severní části vnějšího městského okruhu přes Suchdol (pod odkazem). Když se na to podívám očima suchdoslkých obyvatel, dal bych jim jako ex-radotínský patriot za pravdu (v Radotíně už je beztak dost hluku z železniční tratě a zbraslavské dálnice). Když se však podívám na mapku, je mi jasné, že neexistuje jiná varianta, než vést městský okruh městem, protože v místě, kde je veden, prostě chybí komunikace jako sůl.

Bohužel chceme moc. Chceme všichni bydlet ve městě a vydělávat v něm obrovské peníze, dosáhnout hvězd... a zároveň chceme, aby v tom městě bylo míň lidí, míň aut, míň hluku, prachu, stresu. Teď už město je, tak co takhledostavět okruh a napříště zkusit žít tam, kde máme bydliště: zapsat děti ne do té nejlepší školy, ale to té nejbližší, nejedzit do hypermarketu s nějvštím výběrem a nejlepší cenou, ale nakoupit v lokálním supermarketu a další... stojí to pohodlí a sám nevím, jestli bych byl ochoten tomu dostát.

Zavíráček sezóny

Cyklistický zavíráček sezóny se konal v Českém Středohoří. Počasí nám přálo, byť na nejlepším výhledu celé trasy (Lovoš) byla ještě mlha. Oproti tomu řady účastníků prořídly, neboť chřipky řádí.

I přesto nás příroday počastovala mimořádnými porcemi bahna. Výlet se rovněž nešťastně zažadil do galerie "Naše slavné noční dojezdy", byť si nemyslím, že vinou plánování, ale spíše nedostatku světla s blížícím se večerem.

V Českém Středohoří ale hlavně bylo k vidění to, co opravdu stálo za to: Lehce zachmuřené podzimní pohoří sopečného původu v záplavě nepřeberného množství barev (tedy asi pěti).

Moje fotky lze shlédnout na Facebooku v galerii Podzim 2009 nebo na Picasse v galerii České Středohoří. Danovo velmi zdařilé album pak neleznete zde, rovněž na Picassawebu.

Štouch do veřejných financí

Tohle snad nevyžaduje žádný další komentář, snad jen: Jedeme dál nad poměry! Budeme dál šrotovat, stavět větrníky, dotovat a nakonec, je to jen šťouch, který má říct "něco s tím dělejte", neznamená to přece, že zítra už budeme o hladu.

Sníh?

Minulý týden jsem v Sarajevu seděl venku na sluníčku a pojídal pizzu, dneska tady je 10 cm sněhu. Někde je něco špatně... měl bych chodit dřív spát nebo přestat poslouchat Archive.

Fascinace Bosnou

Na jeden dojem z končíčícho týdne nesmím zapomenout. Když se Boeing 737 začal ladně vznášet nad údolím, v němž se nachází Sarajevo a na obloze nebylo tentokrát ani mráčku (a to ani po dosažení letové výšky), otevřela se mi ubíhající scenérie jako nikdy předtím. Bosna a Hercegovina je překrásná horská země s horami vysokými, byť ale mírnými svahy, dlouhými opuštěnými loukami, náhorními plošinami, mnoha listnatými stromy a sem tam horskou vesničkou ze všech sil se plazící po kopci (a mnoha náhodně rozesetými minami - bohužel). Dojem okouzlující...

Proto myslím, že se budu muset někdy vrátit, byť třeba z objektivních důvodů s průvodcem. Co vy? Jeli byste někdo do Bosny? - na bajk, na trek...?

IAMX v SaSaZu 10.10.

Absolutní nářez. Dojemné loutkové divadýlko s důrazem na strhující vyznění, narvaný klub a bezvadná atmosféra - něco, co bezpochyby patří zapsat do deníčku.

IAMX je opravdu totiž kapela, kterou je potřeba slyšet (a vidět naživo), už kvůli vzhledu. Kapela odkryje dva další rozměry, které ze studiových verzí nejsou tak zřejmé: především na jednu stranu hra na obyčejné nástroje (klávesy, kytara, bas kytara a bubny), na druhé nástroje jasně vyprofilovaný odkaz na dance, kdy ale písničky remixují na místě hrou (či lépe otupujícím boucháním) na další sadu bicích.

No a již zmíněná atmosféra "v Praze", kdy nadšení fanoušků budilo dojem, že kapela koncert prodlužující hluboko do noci už nebude mít co hrát...

Po palačinkách u Janičky na Vyšehradě

Po palačinkách u Janičky si uvědomuji, že Na Dolinách žiju už skoro rok. NIKDY předtím jsem neměl pocit, že by čas tak utekl. NIKDY předtím jsem nežil na jedno místě pocitově tak krátce. Život na cestách (život na útěku) má zvláštní pravidla. Buďte rádi, pokud jej neznáte; těžko se mu přivyká, ještě složitěji odvyká.

Za chvíli tomu bude rok. V březnu jsem si myslel, že rok tu nevydržím... a šel bych dál, ale mám pocit, že mne tu chodidla ještě nepálí.

Opět moc zvláštní. Člověk se vždycky se svým okolím sžije. Vyzkouší si různé pózy. Být na jednom místě nemocný, jít do sámošky, kde ještě nebyl, zajít do zakouřené vinárny, projít nějakou ulici, pohovořit s babčou v trafice, koupit si Aston Martin v krámku na rohu... zkusíte to jednou nebo většinou vůbec a půjdete dál. Všude jsem to nakonec zkusil opojen novotou místa, ale tady zatím ne. Zvláštní život turisty ve vlastním městě. Zvláštní druh života na mnoha místech, který vám už po měsíci chybí.

Vraždící cyklisté na poklidném brněnském venkově

Cyklisté (nejvíce ti horští) na současném společnském žebříčku nemohou klesnout snad už jen pod čtyřkolkáře, které totiž, tak jako všichni ostatní mimo čyřtkolkářů samotných, sami také nesnáší. Trochu mne proto vyděsil nadpis článku pod odkazem. Zároveň mi přišel tak trochu nefér vůči skupině, jejímž se cítím být členem, zvlášť v dobách, kdy tato skupina prochází v očích veřejnosti určitou PR krizí, a kdy stále ještě nebyla zcela vzata na milost.

Za předpokladu, že člověk nečte dál nebo si neuvědomí, jaké je prvotní sdělení nadpisu článku, si já osobně odnesu následující dojem: Vidím horského cyklistu, který jel kolem zastávky, postříkal lidi bahnem ze své logy polepené pneumatiky, ti mu začali spílat a on proto začal vraždit (nejlépe již tak krví lesních zvířátek zbroceným rotorem své kotoučové brzdy). To zrovna nepřidá k už tak pošramocené pověsti cyklistů - stejně jsou přece všichni takoví, protože jezdí po turistických stezkách, plivou a čůrají všude, kde je napadne, i když by měli jezdit po silnici a krásných asfaltových cyklostezkách, na které vydává daňový poplatník miliony ze své kapsy.

3 minuty ticha podruhé

Prosím o tři minuty ticha. Zlikvidoval jsem svůj zubní kartáček, který mi má milá kdysi pořídila na jarovský Netzwerk. Po cestovním kartáčku Dr.Best z Vídně (viz. odkaz) je to další bolestivá ztráta...

Zpět v Sarajevu

Milé. Tak jsem přijel zpět do Sarajeva a je tu pořád léto. Sluníčko a na obloze ani mráček. Jen ta teplota jde dolů. Tytam jsou ty časy, kdy se NEdalo vyjít ven v saku...

Kolik stojí život v Praze #1

Tímto bych rád navázal na slavnou sérii "Kolik stojí život ve Vídni". Po delší době jsem nějak tak dal účty dohromady a zjistil jsem následující šokující skutečnosti:

• Kdybych zůstal bydlet u rodičů v Radotíně, ušetřil bych jen na nájemném ročně kolem 85 tisíc (=špičkové celoodpružené kolo nebo dobré ojeté auto nebo slušný základ na vlastní byt)
• Za dovýbavu již vybaveného bytu jsem dal více než 30 tisíc (pouze narychlo sestavené větší výdaje)
• Za provoz auta bez benzínu ročně vydám přes 15 tisíc (to je skoro víc než to, co projedu ročně na benzínu) bez toho, že bych měl nějakou nehodu nebo platil jakoukoli větší opravu. Jedná se přitom o jedno z těch skromných vozidel.

Průtokové náklady zde vůbec nepočítám. Trochu se mi z toho motá hlava, neboť přesně před rokem jsem ještě byl studentík s mínusem na účtu, který každou korunu převrátil dvakrát. A mám pocit, že ty nové skutečnosti ze mne rozhodně nedělají lepšího člověka.

Na druhou stranu mi kromě bicyklu oficiálně skoro nic nepatří, takže opravdový život ještě zdaleka nezačal. A být střídmý, dalo by se vše vydělit dvěma. Stejně, pokud váháte, zda opustit teplé hnízdečko u rodičů, zvažte vše velmi dobře....

Tripple Whopper

To je maso!!!!

(Rrrrrvát kořeny!)

Sousediiiiii

Sousediiii, vstávejteeee, tohle jsou staří dobří Pink Floyd!

Krásný den

20. září 2009 byl krásný den! Krásné pozdně letní až podzimní počasí (to podle lesa, kterým jste zrovinka uháněli držíce za uši svého horského draka), krásná cesta, dobré vínko a dobrý film jako sladká tečka.

A dodal bych: krásné ženy, aby bylo na co koukat (má drahá odpustí), které díky teplému počasí stále ještě vyráží odhalujíce svou krásu zrakům kolemj(e)doucích...

740i

Myslím, že jsem tátovo 740i po dálnici ještě neřídil. Nebudu teď řešit, jak tenhle koráb jede, to si každý může přešíst v časopise. Zajímavý je spíš sociální aspekt: Drobná vozidla z levého pruhu do pravého doslova odskakují a to s respektem ještě dřív, než se člověk přiblíží, a silná auta se nelepí na kufr, nýbrž si drží odstup a předjíždí teprve, když člověk na rychlostním omezení sám sjede do pravého pruhu a zpomalí. To samé platí v ulicích města. Když se člověk plazí 40km/h, nikdo nepředjíždí, nebliká a netroubí. Jedu-li však ve svém 12 let starém Opelu Astra F, byť třeba rovněž 150km/h na dálnici a 40km/h ve městě, je ctí každého, předjet tu starou šlupku, byť by při tom třeba měli udělat nějaký sebevražedný kousek. Povaha se mění po nasednutí do auta a zavření dveří. Bojí se tedy ti lidé, stydí se nebo mají respekt?

Boj s artyčokem

Navštěvovat luxusnější restaurační zařízení mi není zcela vlastní. Když už se sem tam náhodou v nějakém vyskytnu, přepadnou mne objevitelské pudy - tak jako naposledy, kdy jsem si v moc příjemné restauraci Universal v Praze objednal jako předkrm artyčok s omáčkou.

Artyčok, říkáte si - co na tom? Taková nezajímavá nakyslá věc, co se dává na pizzu capricciosa. Ono ale ne!

Na talíři mi přinesli obrovskou ohřátou kytku. Dobrovolně se tady přiznávám, že předtím jsem živého artyčoka zatím nikdy nepotkal. Dovedete si představit tu beznaděj, když před vás postaví něco, co zdánlivě vůbec není k snědku: "Na! Chroupej!" ale zároveň to hrozně pěkně voní.

Nadechl jsem se tedy a dal se do boje s artyčokem. Bylo mi jasné, že musím začít strategicky a nikoli chroupat sušší tvrdé lístky přímo z kraje. Došel jsem tedy směrem k prostředku a zkusil tam odtud jeden lístek. Byl měkký velmi chutný, ale téměř se mi vzpříčil v krku, neboť po sežvýkání nešel rozkousat. Zkusil jsem tedy polovinu lístku přímo zprostředka. Krom toho, že rozkrojit list artyčoku je nemožné, nebyl k sežvýkání ani onen prostředek. Zoufalství...

Pak jsem ale naštěstí zaryl ještě hlouběji a dostal se k samému srdci, jakési dužině artyčoku. A to vám byla pochoutka! Svou finální bitvu jsem tedy vyhrál a již se těším, že si příště zase dám něco objevitelského. A z toho plyne jedno poučení: Než něco, co ti přinesou na talíři, strčíš do pusy, důkladně to rozhňahněj příborem pro případ, že by to nebylo k snědku...

PC vrací úder

Kdo by řekl, že PC z Get-a-Mac vtipných videospotů se nasere a začne vracet úder?

...já určitě ano. Ale to nic nemění na tom, že PC je k uzoufání nedokonalá sestava.

Doma

Chtěl bych být doma. Kdekoli to je.

Opravdu to musí být?

I když se normálně domácí scénou moc nezaobírám, našel jsem tohle v ekonomických novinkách, a se zájmem přečetl. Nejspíš nějaká kachna, něco, co má donutit někoho udělat něco nebo ve volbách někomu pomoct...

Ale i kdyby, jenom ta představa je hrůzná. Na co najednou potřebujeme 230 miliard (NE milionů, miliard!!!) navíc oproti tomu, co vybereme na daních? Jak může ještě pomoct zvýšit daně nebo něco restrukturalizovat, když ta částka, kterou se každý rok zadlužíme, je tak velká?

Z mého laického pohledu už to prostě nemá cenu řešit. Zrušil bych daně úplně a počkal pár let na státní bankrot. Carpe diem. Pak bych nechal dluh umazat, zavedl restriktivní opatření a jel nanovo.

Zamyslete se kurva, vy nejchudší, co volíte socialisty. Vy na tom budete biti, až to tady spadne. Nikoli my vzdělaní, co umíme jazyky a jsme zvyklí se přemísťovat. My hlady neumřeme, my můžeme volit, koho chcem, pro nás je to čistě spor idejí... A tím bych tenhle výplod ukončil.

Summer's almost gone

Je to cítit i tady v Bosně. Léto pomalu končí. I přes horké dny bývají rána unavená, večer se brzy stmívá.

Nějak jsem si ani nevšiml, že tady léto bylo. Pamatuji si naposledy jaro, které mi přišlo pěkné, ba dokonce velmi dlouhé, nějak tak v rámci možností plné zážitků a soustředěných okamžiků.

A nejsem si ještě pevně jist, ale mám pocit, že po čase jsem konečně schopen věřit, že není špatně, že jsem tohle léto nevnímal teď a tady. Inu, uvidí se.

Královská snídaně v Bosně

Jako příprava na královksou snídani posložily večer sušenky místo teplé stravy. Hlavně se večer nepřecpat, už dvakrát jsem si v pátek chtěl dát královskou snídani a ráno jsem cítil po nevinně vypadající večeři omastek a cibuli ještě kdesi v krku. Bosňáčci mají jednak jiné zažívání, jednak žerou jako zvířata. Ale díky sušenkám to vyšlo!

Královská snídaně znamená přijít ke švédskému stolu a dát si všechno mimo ovoce a müsli - dvou odporně zdravých věcí, které snídám jindy.

A co z toho? Až do přistání v Praze pouze dobré pocity. Jenže pak: I přestože jsem vynechal salámy, agresivní sýry, klobásky a čevapy, už druhý den trpím ne zrovna lehkým zažíváním. Splácím troufalost dát si královskou snídani a marně se snažím dopídit, jak někdo může každé ráno v hotelech jíst vaječnou omeletu, míchaná vejce, párek nebo další čuňárny a neumřít po roce.