Letošní sucho perfektně nahrává bajkování. Tanec. Se sekačkou po zahradě jako v pekle prachu. Odjezd. Někdo odjíždí, někdo přijíždí, někdo zůstává. Bolest. V mém břiše se pomalu vytrácí výsměšná bolest. Snad to tak zůstane.
Inflace blogů. Jsou jich desítky. Jsou české, kulturní, osobité, nečtu je. Inflace Flickru. Zmizelo nadšení. Žiznivá čára. V úterý se utkám s chrty a žiletkami. Síla. Dnes jsem snědl na posezení 20 velkých koláčů. Lži. Občas nelžu :-)
Staženo z cdcovers. Asi by se nemělo zacházet do krajnosti... :-)
Zato je dobré občas zajít do Štěchovic. Svatojánské proudy jsem šel poprvé a mrzí mne, že karta foťáku se odmítla probudit.
Aleš Kubita vytvořil pro festival Čtrnáctka řadu pěkných flashových animací. Stránky pod odkazem jsou sice jako stránky lehce nepřehledné, ale jako dílko velmi povedené. Rovněž průvodní videa promítaná v Dlouhé mezi výstupy mne vzala. Ze samotného festivalu jsem shédl jen 3 představení, a i když to není můj šálek kávy, dvě z nich byla roztomilá.
Nepatřím rozhodně mezi zastánce jakékoli regulace, ale jedno nechápu. Evropská komise rozhoduje o uvalení cenového stropu na roamingové hovory. Operátoři jednotně protestují, že s tak nízkou cenou hovorného nemohou uhradit spojovací poplatky a možná promítnou tento zásah do zvýšení jiných cen.
Jedno tedy nechápu. Volám-li z Rozvadova do Bohumína za 50 haléřů přes T-Mobile CZ, volám z Waidhausu, který je jenom pomyslný krok přes státní hranici, přes T-Mobile D již za (přeženu-li) 50 korun - a to nikoli do Ostravy, ale třeba jen do toho Rozvadova. Opravdu je tohle věc nákladů? Kdyby se náhodou ČR a Německo sloučily do jednoho státu, okamžitě by operátoři (tím spíše jeden operátor - třeba ten T-Mobile) účtovali cenu místního hovoru.
A zvýšení cen po zavedení regulace bych se také příliš nebál. Operátoři by tak mohli přijít o některé zákazníky, což by pro ně znamenalo další zbytečné snížení zisku.
Nicméně regulace. EK by měla spíše vytvořit takové právní podmínky, aby bylo možné v EU provozovat síť ve více zemích jako v rámci jedné a nebylo třeba používat nic jako roaming. Takovou regulaci od státu čekám. Cenová regulace totiž jenom zabíjí trh a každý na ní proděláme. Jenže nestojí žádnou námahu...
Dotaz studentky: Takže to znamená, že když je domácí měna silnější, tak zahraniční je slabší? Odpověď přednášejícího: To ano. To rozhodně ano.
Vzduch dneska večer tak úžasně voní. Není nad to sednout si, otevřít střešní okna dokořán, nadechovat, vydechovat, poslouchat nahlas tichou hudbu a koukat do kožichočerné oblohy.
Málokdy člověk vidí tolik povedených fotek v jedné sérii - navíc když lezení fotí bajker. Proto asi ta "jiná perspektiva". Ale opravdu kvalitka, doporučuji shlédnout a nenechat se odradit rychlostí webu.
Paneláky budou brzy (25-50let) morálně i fyzicky zastaralé a bude třeba je zbourat. Lidi, kteří do problematiky vidí, se děsí již dnes. Bourat panelák totiž není tak jednoduché jako bourat normální vyšší dům. Reportáž pod linkem je sice uvedená tím, že se jedná o frekventovanou ulici, nicméně likvidace paneláku na "opuštěné louce" je rovněž VELMI složitá a nákladná. Pěkné dědictví doby...
Reformy nejsou dobré. Nejsou to ty reformy, kvůli kterým jsem volil ODS. Ale než to začneme vytrubovat do novin a veřejným míněním přesvědčovat strany (je-li to vůbec možné), aby nepodpořily, berme v potaz, že nikdo už rychle žádné lepší reformy přirpavit nestihne.
Přitom výnosy státního rozpočtu, se dramaticky blíží mandatorním výdajům (tedy těm, které stát MUSÍ vydat každý rok znovu) a nebude trvat dlouho a už 2008 nebo 2009 by mohly spadnout pod ně. Potom si celou proměnlivou část rozpočtu budeme muset vypůjčit. Přestaňme tedy plkat o sociálně slabých a držme palce, ať aspoň něco projde. Není přece možné, abychom pořád dostávali peníze, které jsme do rozpočtu nedali. I přestože máme rating na investičním stupni A :-)
Vezměme to zadlužení, které máme. Třeba 10k na osobu. Zdá se, že to není tolik. Kdyby každý občan rovnou dal 10k, je splaceno. Jenže on každý nemůže. Může dát vaše babička, studenti, děti, batolata, ... okamžitě 10k? Pro ně je to zásadní částka. Musí ji tedy splatit ti, kteří jsou výdělečně činí. A pak už ale na jednoho nezbývá 10k, ale daleko víc.
Navíc nás bez diskusí čekají časy, kdy bude třeba z rozpočtu více platit a příjmy budou klesat. Viz. stárnutí, zvyšování životní úrovně, snížení plateb z EU atd. Proč se tolik bráníme tomu ten systém pozměnit, aby to PAK nebolelo TOLIK?
Kdopak jsou ty diamonds a kdo rust? Co myslíte? Alespoň podle hlasu je to docela jasné :-)
Tak zní titulek v páteční MF DNES. Starbucks otevře své pobočky v Čechách, Polsku a Maďarsku. To nám tu chybělo.
Když se řekne gigant s kávou, představím si upřímně... sebe s hrníčkem Illy.
Každopádně naštěstí je Ebel od nedávna dobře přirpaven, takže by alespoň k jednou krachu příchodem giganta nemělo dojít.
...tak Tony Banks. Nezdá se to, ale ty nejproročtější melodie a skladby (Firth of Fifth, Hairless Heart, Anyway, The Lamia, Mad Man Moon, Home by the Sea, Fading Lights, There must be some other way a dozajista další) inspirované klasickou hudbou vznikly na bázi několikrát na sebe vrstvených kláves, bubnů a doladění baskytary. A to, když se řekne v hudbě Genesis, napadne každého spíše Peter Gabriel nebo Phil Collins. Chyba lávky.
Detlef Wittig ze Škoda Auto prohlásil, že je naše měna nadhodnocená a že to může vést k přesunu výroby některých firem do zahraničí. Nemá pravdu, nejde ani o spekulaci, jak uvedl. Koruna si růst zaslouží zaslouží. Proč ale roste?
Je to především, protože na začátku transformace byl kurz nastaven uměle hodně nízko tak, aby firmy produkující v české ekonomice s nízkou produktivitou práce v zahraničí prodávaly fakticky levněji (cena doma přepočtená vyšší hodnotou kurzu) a zároveň aby nedošlo k absolutnímu odklonu od domácích dodavatelů a aby byl import dražší a méně atraktivní - tomu se říká překlenovací polštář. Vemte si třeba sjednocení DDR a NDR - tam polštář nebyl a podniky z východu zkrachovaly okamžitě. Nebýt pomoci ze západu, vypadal by východní bratr ještě poněkud hůře než dnes.
Koruna roste, protože produktivita práce stoupá rychleji než v západních zemích (ačkoli je stále celkově nižší). Tím, že kurz posiluje, naopak tlačí na zvyšování produktivity práce, což je českým exportérům nepříjemné. Je to ale nutné. Také naše ekonomika roste rychleji. Existuje stále nabídka přímých zahraničních investic, odprodej státních podniků stále neskončil a rovněž některé již soukromé podniky na etablovaném trhu jsou atraktivní pro další kupce. Aby zahraniční investor mohl koupit, musí poptávat naší měnu, její cena roste.
Koruna roste kvůli tomu, že export převyšuje import - opět cizí země potřebují koruny, aby nakoupily české zboží. V ČR je nízká inflace. EUR a USD země si ve srovnání s ČR v zahraničním obchodě počínají slabším způsobem... A mohlo by se asi pokračovat dále. Spekulace potom většinou znamenají ne příliš podstatnou složku zhodnocování kurzu, kdyby tomu tak skutečně bylo (s výjimkou doby těsně před měnovou krizí). Růst je každopádně správný. Skončí tehdy, až bude náš nákupní košík v supermarketu stát v jakékoli měně po přepočtu vždy PŘIBLIŽNĚ stejně. A tomu se říká parita kupní síly :-)
V čem má ale pan Wittig pravdu, je, že firmy z ČR budou přesouvat výrobu do zahraničí. Má to několik důvodů - jedním z nich je i právě měna. V DNES sice uvádí, že dovoz dílů pro Škodu je díky silné měně levnější, nicméně auto jako celek je daleko dražší než součet cen jeho dílů, navíc podíl těch dovezených je menší. Proto Škoda skutečně tratí na silné Koruně. Přesun investic do zahraničí se tak jako tak děje. Mnoho českých firem už vozí z Číny nebo Taiwanu, případně odjinud. Je to kvůli tomu, že cena české práce se s rostoucí produktivitou srovnává se západní Evropou a často již stejně chybí flexibilní a levná nabídka lidí s odpovídajícím vyučením nebo vzděláním. ČR postupně přestane konkurovat nízkými náklady a měla by se poohlédnout po investicích, které budou spočívat ve VYSOCE kvalifikované pracovní síle, které do země přenesou výzkum a vývoj - ten nemá takovou tendenci unikat za levnou prácí.
Je tu jeden pochopitelný důvod, proč pan Wittig plácá. V době, kdy se sjednává nová kolektivní smlouva ve Škoda Auto jsou totiž výhružky na místě...
Po dvou letech jsem se s rodiči vrátil do Livigna. Nic se nezměnilo a protože už minule bylo dobře, je to tak dobře. Jen počasí se ježilo místy hrozivě, místy zase tvářilo jarně - naštěstí bresaola, další uzeniny, místní sýry a vůbec celá gastronomie byly zážitek za celkem každého ročního počasí. Navíc jsme letos bydleli vysloveně jak kousíček od centra, tak kousíček od obou skiareálů.
Po návratu na mne čekalo mnoho nepříjemných povinností a jedna milá zpráva. Jedu studovat do naší stařičké c.k. metropole :-)
Na Flickr jsem dal zatím jen několik obrázků. Celý photoset pro rodinu a přátele naleznete po kliknutí na jméno příspěvku.
Měl bych o víkendu honit bajka, ale místo toho jedu s rodiči do Livigna, užít si Alpy a italské sluníčko. Do čtvrtka večer nashle!
Reklama na HVB mi v jednom přesně vystihuje naší školu (VŠE), jmenovitě fakultu Podnikohospodářskou. Poté, co se v úvodu zeptají "profesora", jak řešit byznys, začne odpovídat: "Nejdříve je třeba zvolit si navigaci. Navigaci definujeme jako zařízení nebo způsob, kterým určíme svou polohu..." atd. atd. atd. K jádru věci se pravděpdoobně dostane až příští přednášku a to ještě bude těžké postřehnout.
Je to úsměvné. Někdy mi totiž připadá, že v předmětech typu management nemají co učit. Naproti tomu na naší fakultě, Mezinárodních vztahů, existují i předměty, kde předpokládají základní znalost a hupnou rovnou na věc.
Ideálně bych si to představoval tak, že ke každé kapitole by byla příprava pojmů na internetu. A to jen těch opravdu nejdůležitějších, protože kdo neví, co je navigace, si může... Nerad pak vzpomínám, jak jsem byl kdysi dávno při zkoušce dotázán na jednoduchý pojem "kontrola", což by mne ani ve snu nenapadlo. Kontrolu bych dokázal i učeným jazykem definovat klidně třeba o půlnoci za dvě sekundy. Jenže mne nenapadlo, že po mně chtějí takovou pitomost, a tak jsem zabředal a zabředal a profesor Fotr rudl a rudl :-) ...a nejvíc se naštval a dal mi pouze dobře, když jsem mu řekl, že jsem netušil, že po mně chtěl takovou banálnost - pro něj vrchol zkoumání, že?
OK. Jsem moc chytrý. Ono se to na blog snadno píše...
Někdy v průběhu víkendu jsem náhodou viděl kousek filmu o hudebních začátcích Boba Dylana od Martina Scorsese. Nedalo mi to a poslechl jsem si zpěvákovo první album, které se celým dokumentem prolíná, a které jsem do té doby přehlížel. Je to zvláštní fenomén sám o sobě. Neslyšel jsem sice Freewheelin' Bob Dylan, nicméně nic (a skoro celé to nic mám naposlouchané) potom se tomu nepodobá. A nebo všechno, chcete-li...
Ten dokument má druhý díl. Budou jej také vysílat 16.3. a jmenuje se jednoduše Bob Dylan.
Hehe. Jak se jeden e-shop spletl. Kupovali jsme celopérku Treka Fuela 80 s poměrně velkou slevou a prodejce si dal do podmínek, že kolo je osazené brzdami, které mají MOC přes 6000kč, ačkoli tam patří jiné za polovičku. Rozezleně volal zpět, že je tam teď bude muset kvůli nám montovat. Smůla? Mohu poslat link, máte-li zájem...
Aneb cyklistické otevírání Berounky. Poprvé, co jsem se letos posadil na kolo jinak než zkušebně. Pod linkem je malý fotoset (kvalitou mizerný) pro přátele. Musím přiznat, že to vůbec nejelo. Tatík na mne musel čekat na každém kopečku. A není se ani na co vymluvit, páč všechno funguje... Ale počasí a pivo výborné.
Zjistil jsem, že doprava přes Hájek a Boušová není zdaleka optimální. Na které základní pojmy jsem zapomněl? Jedná se o často skloňované "Ovocný Světozor" a "Chlebíčky". Patří mezi málo těch pojmů, při jejichž vyhledávání je moje maličkost, web Hájek a Boušová, až na nižších pozicích. Přitom je to pouhá nepozornost.
Doprava přes stránku se značně zvýší často pouze přesunutím některých klíčových slov na jiná místa nebo pod jiný html tag.
Na Bloggeru mám rád, že tohle dělá automaticky a mě to nestojí peníze :-) Zase ale není moc možností, jak věc ovlivnit. A ono to u blogu není vlastně až tak žádoucí, chce se mi říct. Jenže v tom sám tápám.
Hádejte, které stránky jsou z mého blogu za únor nejnavštěvovanější? Jsou to:
Pouze článek Značky vybočuje z dlouhodobého trendu. Hlavními odkazovači jsou přímá volání, náhodná hledání v Seznamu, kliknutí z Bike-fora a nakonec odkaz z Bahn Databanky.
Objevil jsem úžasné Vapor Trails od Rush z roku 2002 (je tam také One Little Victory) a konečně zase jednou doporučeníhodný film po mnoha nezdarech: Europa z roku 1991 od pána Larse von Triera.
Je několik důvodů, proč bychom mohli mít budoucí Národní knihovnu na Letné rádi. Začnu tím nejhorším, subjektivním. Docela se mi líbí. Vypadá poklidně, ne nijak brutalisticky, není to špatný nápad a ani barva není nijak špatně zvolená.
Dále ale: Bezesporu se jedná o ojedinělý architektonický kousek. Navíc to mohlo být daleko horší - představte si, jaké monstrum hranaté mohlo na pláni stát nebýt tak účelného řešení. Použitými technikami a materiály originál a špička. Navíc: nač se hněvat, když se v Praze bourají nebo nechávají spadnout historické domy kvůli stavbě moderní, většinou velmi konformní kancelářské architektury?
A vám snad vadí poloha na Letné? Knihovna nebude tak velká a svým tvarem vedle místa, kde tradičně stávají cirkusové stany rozhodně až tak cize působit nemůže. A jaké stavby vidíte, když se rozhlédnete kolem? Zapadají na místo kousek od Hradu jinak zajímavá funkcionalistická monstra a forbalový stadion? Co se knihovnou zhorší? Tak jako tak bude v této části pláně rovněž výjezd z tunelu - a to sakra brzy.
Pohledy na Hrad. Pokud nebude knihovna jako pěst na oko z centra a z Mostu, nebude vadit. A při pohledu z Hradu? Vadí snad někomu Nové spojení, Pankrác, Four Seasons, River City a jiné?
Neviděl bych to tak černě, jak se to rozbíhá v novinách. Ledaže by skutečně trčela ve výhledu. Vzal jsem si tedy pravítko a zkusil si na bočním řezu letenským kopcem udělat přímku z nábřeží. Nepočítaje stromy, které zakryjí ještě další kus, stejně nebude špička nové budovy přes hranu kopce vidět. Jinak to může být z Karlova mostu, ovšem přímá simulace se mi dostala pouze z pohledu Petřínské věže. Uvidíme. My uvidíme.
SPV komora v Manitou tlumiči už je nahuštěná. Kupodivu se prostě jen nemá ráda s originální Manitou pumpičkou. Zato se jí moc líbí pumpičky jiných výrobců.
Flickr. Dobře se bavím. Prakticky dost nekvalitní fotka kocoura Mufa po nastřílení do určitého počtu skupin nepřestává získávat ovace. Kéž by tomu tak bylo i u jiných fotek, kde jsem "si dal tu práci".
Vysněné pivo na zahrádce se blíží. První krok je ale na "zahrádkářích"!
Na Rock Stars (viz. link) mají jasno. Nový Boulder, přímý potomek původního Boulderu z ulice V Jámě, je konečně v provozu. Je to sice půl roku po slíbeném zahájení, ale snad to bude stát za to. Atmosféra původní stěnky s barem totiž byla nepřekonatelná a to samé tak nějak platilo o chytech.
Update: Cesty nejsou pro úplné začátečníky. A mají otevřeno od 8 do 23 v týdnu, od 11 do 23 v sobotu a od 10 do 23 v neděli, pokud jste tam ještě nezavítali. Navíc se (v utajení :-) chystá nový web plný překvapení...!
Ačkoli dneska nebyl čas na výlet, vyzkoušel jsem svůj nový Manitou tlumič alespoň před domem na ulici. Přestože nejde natlakovat SPV komora, tlumič je obdivuhodně pevný a zcela necitlivý vůči tahům řetězu od šlapání, což se o původním X-Fusion tlumiči říct nedalo. Až bude SPV provozuschopná, měla by umožnit, aby tlumič pracoval i lehce podhuštěný a reagoval tak pružně pouze na skutečné podněty od terénu, nikoli na šlapání. To je u jednočepové zadní konstrukce jinak téměř nedocílitelné.
Update: Po sezoně ježdění si tlumič získal veškeré sympatie. V plném silovém tahu řetězu nedovolí zadní stavbě ani pohyb, naopak při volném sjezdu s nastavením na rychlejší odskok stavba krásně pracuje (i když o něco méně ochotně než na tlumiči bez SPV). Pouze při rychlém šlapání, kdy je tah řetězu minimální (tedy téměř zbytečném otáčení nohama), se celá stavba dá do pohybu. Rovněž brdské cesty s kořeny se dají projet v sedle, pokud se SPV komora méně nahustí a odskok se nastaví na nejrychlejší. Celkově je kolo tvrdší než na klasickém tlumiči "Otevřeno/Lock-out", ale nedochází ke ztrátě síly, kterou by klasický jednočep jinak působil. Pouze ovládání by mohlo být jednodušší (páčkové vypínání SPV) - to ale řeší nový Swinger X3 s přednastavenými stupni odporu.
Jiží Žáček tvrdí, že nejhorší jsou řidiči v klobouku. A že ti se nemusí ničeho bát. Někteří lidi tento výrok ne a ne pochopit. My s otcem jsme se shodli, že to samé platí pro řidiče v kšiltovce. Je to tak složité k pochopení?
Zdanění prostituce. Znamená to, že mohou firmy aplikovat sexuální outsourcing? A co náklady? Mohu si sexuální služby dát do nákladů?
Lístky na Rogera Waterse jsou velmi drahé a velmi vyprodané.
Pavel Bém včera na VŠE měl příliš dlouhé kalhoty, ačkoli byl široko daleko nejmenší. Ale přednáška dobrá. Jen mne zarazilo - kde že vzniká ten zelený pás lesů okolo Prahy, o němž se mluví (na kole to mám projeté a kde nic tu nic)? Jak že hodlají do roku 2010 dostavět městské okruhy? Kde že budou ty městské parky, když zatím se současné i potenciální parkové plochy spíše zastavují offices to lease? Je pravda, že Pavel Bém o budoucnosti sám mluvit nechtěl (ač to byl název přednášky) a učinil tak až na dotazy posluchačů, takže sám by se na tenký led nedostal.
Venku už je několik dnů velmi jarně. Krom toho, že jarně bylo celou zimu ;-)
Letošní Pec pod Sněžkou byla zase o nějaký ten den delší. Možná příští rok už tam pojedu i na celý lyžák. Krátká fotosérie pod odkazem. Sníh hrozný, kameny všude, fronty úděsné... Ale všechno ostatní fajn.
Taky se nemůžu zbavit dojmu, že Holanďani, ač větší lyžařská nemehla, se chovají ohleduplněji a jsou celkově slušnější a tišší, než svého času bývali východní Němci.
Metrosexuální botičky jsou botičky, které metrosexualizují metrosexuála, zatímco metrosexuálské botičky jsou botičky, které nosí metorsexuál.
Ve víkendové DNES jsem si dnes ke snídani s pobavením přečetl článek o sdílených autech jako o léku na kolony. Popojíždění kolem bloku prý vytváří zbytečně velké oběhy aut. Ponechme stranou ostatní palčivé aspekty, jestli a jak by to fungovalo - v západní Evropě to prý již praktikují (ach ta západní Evropa, Paříž... Ajfelka pastýřka!). Já osobně bych ale spíš nechtěl sdílet auto s jakýmkoli českým čunětem. Většina aut mých známých, kamarádů a jejich rodičů totiž již několik jízd po zakoupení vypadá v interiéru značně proti mému gustu a ani já z rohožky rodinného vozidla vždy po použití humus nevyklepu.
Moralizování... tím to nekončí. Vláda, která mrzutě vznikla a na úplně předčasné volby úplně zapomněla, která má mrzutě, ne jako předseda konzervativní strany chovajícího se premiéra, co vztyčuje postředník ve sněmovně, není vládou, kvůli které jsem volil ODS. Ale co můžu dělat, než je příště jít volit zase. Je pravda, že kdyby získali víc hlasů, nic z toho se nestane. Aspoň toho debila Čunka by mohli vytlačit - vždyť je to horší než Gross! A že žádné reformy neprotlačí, tomu se nelze při 100:100 divit, to už sami dopředu avizují. Ach jo. Chlapci, chlapci, chlapci...
Protože jsem (pořád/zase) chabrus a sono mne čeká až v pátek, rozhodl jsem svůj volný čas doma strávit tím, že mamince konečně udělám hezké stránky. Maminka se živí jako architekt na volné noze. Schválně posuďte, jestlí jí takové stránky v podnikání pomůžou - jsou zkušebně rozestavěné zde.
A teď si zkuste na Seznamu vyhledat klíčová slova autorizovaný architekt nebo projekty staveb. Změnil se váš názor?
Netušil jsem, že za odpoledne se dá spíchnout hezký web. Od nápadu až po téměř dokončení. Ale dá se to. Člověk jen nesmí zavrhnout první nebo druhý nápad.
Kultura. Na bike-foru kdosi postnul link na tohohle ne zcela cyklistického extremistu. A protože už jsem měl lístky koupené, tak jsem na sebe hodil troje kalhoty a šel do divadla na Tři muže ve člunu a psa. Tedy - je to zábavný kousek od začátku až do konce, což se o každém divadle říct nedá, ale než na něj půjdete, zvažte ty lepší věci, které lze v Praze shlédnout. V žádném případě bych si ale nedovoloval nadávat do prázdného počinu - je to opravdu vybalancovaná veselohra.
Tak jsem konečně přešel na "nový Blogger". Protože ale zatím žádné nové features nevyužívám, znamená to pouze, že se rozhasilo kódování. A protože i nová verze má problémy updatovat celý blog na externím ftp serveru najednou, bude tato potíž pravděpodobně nějakou dobu přetrvávat. Tolik tedy pozitiva pro ty, kteří se mnou vydrželi.
Pustil jsem se do The Da Vinci's Code. Tak čtivou a jednoduchou angličtinu jsem už dlouho neviděl. Mimo knihy možná naposledy v The Economist. Člověk se ochuzuje o kus světa, když záměrně nečte popovou literaturu. Už dlouho jsem se tak netěšil, až si zase budu moci sednout ke knize...
Ze zvídavosti jsem vyzkoušel Tiramisu v pizzerii Einstein. Hádejte, jaké bylo? Určitě jste se trefili.
Nádherný černozlatý tlumič Manitou Swinger 3 Way Air SPV včera dorazil. Teď už ho jen čeká blahořečení v servisu a můžu montovat. Kdy se podívám na kolo jinak než v kůlně ale nevím. Pořád chabrus :-/ Pro neznalé - SPV je technologie, která zabraňuje pohupování zadního odpružení bicyklu způsobenému tahy řetězu při šlapání. U mého tlumiče se navíc dá dopředu vyladit podle předpokládaného stylu jízdy.
Mammut je pořád stejný, i když s povděkem pohlížím na zevedení možnosti hlídat děti při lezení každý čtvrtek. Kam půjdeme lozit?
Nářez. Od Antonioniho. V levných knihách bez bonusů za 99 korun. Výborný film, přijatelnější verze Felliniho Sladkého života.
Takový článek by se na D-Fens neměl objevit. Odsuzuje skupinu na základě chování jednoho člena z mnoha. Cyklista je jen jeden z mnoha atributů lidské osobnosti - jeden ze zájmů. Jde přitom jen o chybný název, jinak udeřil hřebíček na hlavičku...
Na druhou stranu jsem plno (říkejme jim raději) "zmrdů na kole" potkal. Třeba trapáci, co se pomalu šinou ve špičce po Strakonické mezi vozidly, když vedle celou dobu vede asfaltová cyklosilnice a způsobují tak lokální zácpu.
Nebo chlapík, který si ve Všenorech myslel, že jede po cyklostezce, kde je autům vjezd zakázán, a tak začal nadávaje do nejbližšího řidiče najíždět kolem tak, že se málem nechal sám zranit.
Nebo cyklisti, co jezdí po skutečně poškozeném pěším mostě, kde je to zakázané. A tak.
Nemám Murphyho zákony rád, většinou je to špatný humor, ale protože Murphyho zákony kola na webu Luka bike nejsou formálně vůbec Murphyho zákony, nemůžu než je doporučit k shlédnutí.
Bože! Proč se vždycky, když mám možnost, tolik ožeru?
Update: jeden ironický link o bajkerech také tady.
Vzduch dneska venku vibruje, slunce sílí a je to za dveřmi! (Čekají nás dva měsíce zimy a) jaro! :-)
Jak sedím zavřený doma a drtím svých necelých 1000 stránek na ekonomii (jsou ale naštěstí proložené grafy), zjišťuji, že moje schopnost absorbovat odborný text se s postupem času a) zvyšuje nebo za b) prostě přeskakuji víc a víc informací. Práci velmi urychlilo, když jsem třeba přešel ze skripta ve formátu A4 na knihu s o něco menšími listy. I když se snažím učení prokládat činnostmi jako je sledováním filmu/ů od Antonioniho a Jarmusche, je to...no... nuda.
Uvnitř mne pracuje rozbitý stroj. Semtam si poskočím, abych se rozhýbal a ačkoli jsem si myslel, že už jsem zdravý, dostal jsem při klikování píchání nad třísla. Až tu zkoušku složím, půjdu řešit dokotory. Podle nich jsem měl být po Vánocích zdravý :-(((
Dnes jsem to s hrůzou zjistil. Narůživě jsem si urazil kus zubu o kameninový talíř plný gnocchi. Naštěstí je to jen růžek zubu.
Dnes jsem potkal Petra Veselého a v pondělí byl na kávě s Petrou Hájkovou. Třídní sraz bude v půlce června a hotovo! Zbývá vybrat hospodu a oznámit to (tolik razance bych do sebe po letech neřekl).
Suverénně nejlepší album roku 2006, která jsem na tomto blogu popsal, je On an Island Davida Gilmoura, opravdová harmonie chutí.
V lednovém Auto Motor und Sportu píší o propagační cestě (propagační pro čínský trh) Mercedesů E Klasse z Paříže do Pekingu. Skládám poklonu. Cesta se již jednou jela - v roce 1907 inicioval firma (tuším) Benz, leč opačným směrem a bez technické podpory. V roce 1907 byla pojata jako závod. Redaktor časopisu, který běžně nadržuje mnichovské konkurenci, chválí pohodlí limuzíny za všech situací a schopnost tlumení držet podvozek vždy nad povrchem i na nezpevněných cestách. Přiznám se, nechtěl bych to samé jet v BMW řady 3 nebo 5. Asi by dojelo, možná i s trochu nižší spotřebou, ale můj zadek ani páteř ne :-)))
Vzpomínáte na koncert vysílaný nedávno na Čt? Malý skřítek pracující za klavírem, až se z něj kouří. Právě tam písničky z nového alba nezněly nic moc.
Ale ve studiovém podání je to lahůdka, která se vymyká ze zařazení pop a na jakou jsme u Eltona Johna už nějakou dobu čekali. Úchvatný hlas se nádherně barví a mění dynamiku, až uši zaplesají. Deska v zásadě obsahuje dva druhy písní. Nejprve ty, kde je důraz na toho pracovitého skřítka a jeho klavír a pak ty, které známe už ze začátku sedmdesátých - rock'n'roll s výrazným zvukem bandu, kde se klavír a hlas musí o místo dělit s ostatními nástroji. Obojí dohromady udělá dojem a nelze než doporučit jako odlehčenou věc také všem, kteří v Eltona Johna už přestali věřit. Rating nejspíš 4 z 5.
Jak na Nový rok, tak po celý rok. Je plno věcí, co jsem dnes neučinil a neučiním, ale je jaro a teplo. Budiž celý rok hezky nebo aspoň jaro a teplo.
Radotínská oslava se docela vyvedla. Jen mne překvapuje, jak málo špatných fotek jsem zachytil.
A vůbec - zatím jsem to neudělal, ale přeji VÁM vše nejlepší, drazí čtenáři mého blogu. Hodně zdraví, štěstí, ale hlavně dobrého sexu, peněz, úspěchu tam, kde ho chcete mít, plno hezkých předmětů, kterými se chcete obklopovat, nádherné atmosféry jako z pohádkové krabičky, mnoho povedených cest, dobré pití, jídlo a kuřivo, záviděníhodné výkony ve sportu, lidi, kteří vám rozumí a mají vás rádi, kteří vám dávají pocit štěstí a spokojenosti, kteří jsou k vám pozorní. Ať je 2007 prostě drsnej.
Vzal jsem si k ruce mapu a z nostalgie velmi nepřesně otagoval fotky z Tater na Flickru (pro neznalé: umístil na webovou mapu). Z nějakého důvodu jsou totiž k dispozici poměrně přesné Yahoo letecké fotomapy například pro okolí Berounky, ale například pro Tatry jsou oproti tomu velmi nepřesné. Napadá mne několik důvodů: Slovensko je moc východ na umístění amerických raket a málo východ, aby bylo mapováno jako nepřítel. Tatry nejsou turisticky atraktivní. Lidé Tatry příliš nefotí. A další.
Co ale ve skutečnosti poměrně napomohlo přesnosti byla jezera, na Yahoo mapě viditelná jako temně černé plošky. Mezi ně lze již umístit celkem snadno jakoukoli lokalitu podle klasické mapy.
Tak jo. Jsou tu sněhy, marzy, solení atd., takže letošní cyklistická sezóna skončila. Lépe řečeno: skončila na 2642 kilometrech jízdy a je čas dát pražské kolo najeduvší samo přes 2000 v docela těžkých podmínkách do pořádku. Vyčistit převody, ložiska odpružení, nechat prohlédnout vidlici a tlumič, odmastit kotouče, vyměnit destičky vepředu, odvzdušnit hydrauliku... něco z toho se dělá i častěji, pokud by vás napadlo mít horské kolo s více hydraulickými komponenty. Ale kdo by se s tím nedělal rád? :-)
The Economist z přelomu listopadu a prosince potvrzuje moje domněnky o Číně: jedná se o naprosto zdravou ekonomiku, jejíž rychlý růst je dokonale v souladu s kondicí celého hospodářství a při troše štěstí se podaří sny o podhodnoceném kurzu zemi naplnit. Je zajímavé, že ten samý článek hrozí přehřátím a kolapsem hospodářství v Indii. Že by čas zavést komunimus s kapitalistickou tváří?
Parfém. Mizérie. Pokud jste četli knihu, dáte mi zapravdu, že filmový hrdina byl pojat zcela jinak a vytratil se onen obraz zrůdy, jejíž vnitřní pochody a přerody v napínavém ději se na stránkách Süskindova díla tak nádherně zrcadlily.
Captain and The Kid Eltona Johna se zatím jeví jako docela výborný kousek na to, co tenhle skřítek hrál předtím...
Letošní Mountain Fuji SL, minimalistický horský stroj který v minulých letech pravidleně vynášel jezdce na svém hřbetě na místa vítězů, prodělal změny. Především je to avizovaná cena 4200 USD (v Evropě to bude ale více). Původní cena vždy pod 10kg vážícího duralového stroje oscilovala kolem 45-50 tisíc korun. Nový rám je celokarbonový a má kotoučové brzdy. Je ale otázka, jestli je "japonské MTB" takový pojem, aby si za tu cenu obyčejný závodník raději nekoupil třeba Treka nebo spíše něco levnějšího. Jestliže karbon má budoucnost, jak se zdá, mělo Fuji vytvořit dvě modelové řady závodního stroje. Takto přichází o celý segment zákazníků...
Také celoodpružené MTB zklamala. Ačkoli se Fuji vzdalo charakteristické diamantové nosné rámové trubky na řadě Outland (dřív Diamond Lite), vrátilo se k systému 4-bar linkage (s více čepy) a váha zbytečně organického stroje oproti minulému ročníku vzrostla. Snad se tak aspoň stalo ke cti zvýšené tuhusti rámu. Pokud nejste Specialized, GF nebo Cannondale a nenabízíte originální řešení, je váš marketing jen směska komponent, jejich ceny a tak trochu značky...
Co se stane, když zadáte "o2.cz"? To je panečku corporate marketing...
Zatracené Vánoce. Nachlazení dělá z vycházek a shánění dárků nepříjemnost, z dlouhodobého nepohybu záda bolí atd. Darmo mluvit.
Blogger má nové funkce a rozhraní, zatím jako Betu. Zajímalo by mne, jak to ovlivní heróický růst akcií Googlu, protože ke své mateřské firmě se tentokrát HLAsitě HLÁsí :-) Už se těším, až některé změny vysadím na svůj bLOG - třeba zrovna na nový ROK.
Ještě k Číně: Čína pracuje všemi pěti na tom, aby zbořila globální nerovnováhu s diktátem USA ve světě i na poli diplomacie a zahraničně obchodní politiky (třeba svou lobby v Africe). To také leckomu vadí. Možná ale, že třeba pro řešení problému terorismu a vůbec muslimské otázky bude lepší, když světu budou "vládnout" dva hráči s některými podobnými principy. Je to skoro drzá úvaha. Jistě to totiž mnoho nových problémů také vyvolá...
Dnešní očekávané skóre je 2 kávy. Zkoušel jsem pekelnou náhodou britskou verzi espressa Lavazza a chutná hůř než české Segafredo (=termín pro hnusnou kávu).
Ed Bernanke, šéf FEDu, z pozice odborníka upozornil Čínu, že by měla revalvovat svou měnu. Není divu, když takový stav leží světu v žaludku. Čínská měna je podhodnocená, to znamená, že čínské výrobky se mimo Čínu zdají levnější (levnější jsou). Pro čínské výrobce by to zpravidla znamenalo zvýšení nákladů na dovážené výrobky a suroviny. Jenže Čína má velkou zásobu vlastních surovin a stejně velký zájem, aby Čínaněné místo drahých dovážených výrobků ze západu kupovali vlastní.
Čína není hloupá. Ví, že podle příruček je stav s podhodnocenou měnou dlouhodobě neudržitelný (měna by se měla znehodnotit rovněž doma a to třeba skokově, destruktivně) a protekcionismus na vlastní ekonomiku také. Na druhou stranu ví, jaké jsou její výhody, a že dokud bude příliv zahraničních investic trvat, poptávka po jejím zboží stabilně růst a čínská pracovní síla dále levně zvyšovat svou produktivitu, dá se situace pevnou rukou udržet. Nejméně do chvíle, kdy bude exportní supervelmocí a rozhodne se situaci sanovat. Pak si možná nechá od odborníků z FEDu poradit. Nepřejme si ovšem, aby jí toto křečovité úsilí nevyšlo. Krize v Číně by přes off-shore podnikající firmy z celého světa mohla postihnout i nás.
Dva filmy které rozhodně stojí za vidění. Prvním je učebnicová záležitost, Bergmanova Podzimní sonáta z roku 1978. Seversky dusivé konverzační dílko plné emocí. Z opačného soudku je pro příznivce londýnského dialektu o dvacet let mladší Lock, Stock & Two Smoking Barrels, brutální komedie Guye Ritchieho vyvedená jako rubikova kostka, kde jedna scéna vytlačuje druhou, až celý kolotoč dokonale vyústí. Přes litry krve, která ovšem v celkovém zabarvení sépie nevyzní tak křiklavě, překvapivě přátelský film, kde si svůj štěk zahrál mj. také Sting.
"Dnešek má šanci stát se šestým nejteplejším dnem od dob, kdy se vůbec vedou záznamy."
Byl jednou jeden člověk a ten se rozhodl: "Bratři, pojďte, globálně se oteplíme," a od té doby máme globální oteplování. Dnešek jistě globálním oteplovačům hraje do kapsy - vždyť to, že je před ním ještě 5 teplejších dnů v průběhu histiorie a že všechny jistě nebyly loni, předloni atd. ještě nesvědčí o tom, že není třeba bít na poplach. Teplíme se. Minulá zima a jaro jsou důkazem toho, že když se zrovna neotepluje, jde to s počasům stejně s kopce a to je důvod pro velkou kampaň proti se-oteploušům. Časové řady a jejich interpretace jsou ošidná věc - kdo jste prošli statistikou, mi dáte zapravdu. Věci jako krajní hodnoty, průměry ap. mohou být zavádějící. Co třeba taková délka časové řady, kterou měříme?
Na druhou stranu nikdo neříká, že kroky, které činíme proti globálnímu (možnáne)oteplení se, jsou nějak špatné. Naopak. Jsou prospěšné v mnoha jiných oblastech. A až se třeba prostřednictvím "přenesení kladných prvků evropské spotřebitelské kultury" přenesou také do Číny, Indie, Brazílie, Indonésie, Nigérie a jiných právě industrializovaných zemí, možná budou mít i výrazný přínos. Pak ovšem třeba zjistíme, že jsme skutečně oteplí, ale že snížením emisí CO2 po celém světě jsme tomu nezabránili a že neexistuje žádná přímá vazba.
Skupina producentů reklamy se rozhodla blokovat nosiče se Santa Clausem. Ten totiž podle nich svou nenásilnou vizuální přitažlivostí zabíjí Ježíška. Omezením jeho výskytu na reklamních nosičích by se měla zastavit jeho samovolná propagace. Dobré - zní to jako protekcionismus pro Ježíška. Ale víme, že protekcionismus až na výjimky přinesl spíše rozklad svého chráněnce - v tomto případě našeho Ježíška. Nepotřeboval by náhodou ten kluk raději nějaký marketingově přijatelný vzhled namísto rigidních kvót?
Máme jedno z největších souhrnných daňových zatížení v Evropě. Ještě v roce 2004 po vstupu do EU jsme myslím byli třetí (mezi 25), ale teď už se to myslím lehce změnilo. A je to takový cizí divný pocit. Přijdete do lékárny, poručíte si lék, a pak se na vás jenom usmívají, když se stydlivě zeptáte, jste-li něco dlužni. Jdete prostě do obchodu, naplníte košík a u pokladny jenom řeknete nashle.
Nicméně sedím pořád doma/ve škole a měkne mi zadek i mozek. A bajk smutně visí u stropu v kůlně, jako obvěšený trestanec. Nachlazení odspod můžu jenom doporučit... Nemoci jsou vůbec dobré.
Zdeněk Tůma lechtal svými výroky rostoucí Korunu. Je prý jak utržená z řetězu. Ona se smíchy upčíkla a roste dál.
V New York times píší o naší ekonomice, že letí na auto-pilot a pozastavují se nad faktem, jak je možná taková stabilita bez funkční vlády. To by novináři ze země se systémem brzd a protiváh měli vědět nejlépe... Bezvládí ostatně už dříve kladně hodnotily ratingové agentury. NY Times také prohlásil, že středoevropské ekonomiky tím dokazují svou pozoruhodnou stabilitu. No, to aby po tom naše měna nerostla ještě radostněji. Ještěže otec neexportuje :-) Ještěže jsem své dolary prodal a prošustroval.
Stejně jako King Crimson mne velmi příjemně překvapila kapela Rush - kanadská progresivně rocková záležitost podobného ražení jako Yes nebo Asia. Je milé, že mi až doteď ucházela, protože jedině tak si člověk může připravit příjemná překvapení...
Pokud váháte, čím začít, doporučuji Permanent Waves.
Vlastně trochu lžu. Jedna z mých nejoblíbenějších písniček, textově, je už od dob Need for Speed soundtracku One Little Victory...
Dnešní skóre slabota: 1 + 1 výhledově. Zato včera jsem měl za dopoledne 3!
Trošku jsem podcenil oblečení. Zateplený dres asi nestačí, a tak mi držte palce (opravdu moc prosím), aby to nemělo žádný dopad na moje ledviny. Když už totiž vyjedete 22 km od domova a ono se ochladí z šesti na čtyři a začnou vám mrznout, musíte ujet ještě jednou 22 km domů.
Kocour je dobrý ledvinový pás a konvice horkého čaje zase prohřeje zevnitř. Tedy doufám... Já vůl!
Nicméně jsme s otcem nebyli jediní cyklisté, kteří se ocitli třeba u Piggyho. Všichni ostatní akorát svorně mají ještě druhé kalhoty přes "zateplený dres". Jízda podél řeky s bezlistými stromy vykreslenými měsícem skoro v úplňku - to mělo taky něco do sebe a já doufám, že se na kolo v prosinci ještě vrátím.
Pařížané si často broukají nebo mluví pro sebe. Používají Zen a jiné přehrávače, iPody jsou hlavně na reklamách. Mluví anglicky. Alespoň na třech místech v Paříži. Na bezpočtu jiných nemluví jinak než francais. Jezdí na kole i ve tmě a dešti bez světlometů, klidně třeba po hlavní městské tepně. Nemají tak dobré kávy jako Italové a Španělé. Mívali velké kočky ve výkladních skříních. Dobré bagety a pečivo dělá Paul. 0,3l sklenka piva stojí 4€, 0,4 sklenka 5€ a půllitr stojí 8€. Jak se rozhodne racionální spotřebitel?
A stejně komplexními postřehy jsou na Flickru publikované fotky.
Novinka se v ničem nepodobá albům ze 70. let, snad jen občas zvukem zdvojené kytary, o to je ale lepší a svéráznější, protože hlasy starých muzikantů se v ničem neparodují. Muzika je vysloveně jednoduchá a používá rovněž mnohá bluesrocková a rocková klišé, která však dohromady nejsou nijak nepříjemná. V žádném případě tedy nelze čekat starý dobrý progresivní rock ani klasické wishbonovské mnohohlasy.
Bude se ale poslouchat dobře. Jednoduché kytarové rify první písničky vás buď okamžitě naladí nebo odradí. V podobně čistém a odměřeném bluesrockovém duchu proloženém lehce romantickou melodií, jak již bylo řečeno, se ponese rovněž zbytek desky. Mile představí Surfin' on a Slow Wave, jak vystřižená ze Shadows a postupná gradace desky k závěrečnému plíživému Motherless Child. Novinka v lecčems předčí Wishbone Ash ze 70. let, je totiž opravdu hodně samostojná, ačkoli dějiny asi psát nebude. Uděluji necelé 4 z 5 a doporučuji všem milovníkům klasického rocku, kteří hledají nenáročnou, nehlučnou ale zároveň neusínací hudbu na večer.
Na celém Dalíkovi není ani tak mrzuté, co říkal (ono by to bylo dobře), ale spíše jak se nechal chytit jako malý kluk. Když dělám podzemní politiku, nebudu novináře dloubat přátelsky do boku a vykládat úplně všechno, jenom protože s ním jdu na pivo či co - pořád je to totiž novinář. Pokud to ovšem není součástí taktiky :-)
Ale nutno pochválit MF DNES, pěkně naší červivou scénu tepe. Smekám.
V případě nové vlády existují akorát dvě možnosti. Buď nechá ODS třetí pokus ČSSD a za 4 roky korporativistických zvěrstev se můžeme při troše štěstí těšit na opravdouvou reformní vládu, která bude mít smysl. Budou to ale bolestivé 4 roky. Pokud však ODS půjde do vlády národní kontroly s ČSSD a KDU, bude to znamenat především další diskreditaci politické scény. Možná definitvní. V praxi vznikne konsolidační model demokracie. Pro nás to kromě polovičatých reforem a ztráty důvěry ve změny neznamená nic. Věstí to jenom do budoucna podobné patové výsledky a nemožnost toho, že by se relevance stran průhledně přelévala zleva doprava a zpět. Místo přitozeného střídání ročních období tu bude pořád blátivý jaropodzim. Možná.
Ještě snad pro Milana: ne že bych to kdysi neříkal - je nesmysl si myslet, že ODS bude nějak lepší. I přesto má však smysl ji dál horečně podporovat - se střízlivou "hlavou vzhůru".
Neil Young, nenapravitelný hippie, si odskočil zpět do let, kdy válka byla nosným tématem hudbení scény, a vytvořil osobité protest-album. Ačkoli přichází jen rok po skvělém Prairie Wind (moje recenze zde), najdeme na něm 3 velmi dobré písničky. Titulní Living with War je klasická youngovská ve stylu Cinamon Girl, After the Garden je líbivě melodická a Shock and Awe je kombinací dramatických motivů mezi Like a Hurricane a písničkami z Morrorball doprovázený netypicky na trubku. A právě u Mirrorballu si zbytek alba bere hodně. Velmi podobný zvuk, až na výraznější linku bubnů, která celou desku odlehčuje a drží pevně na zemi.
Pozoruhodné jsou i texty. Nevím, jak by měl znít typický protestsong, ale Young vytvořil dokonalé parodie na tento žánr. Naivní výzor např. Let's Impeach the President vás rozesměje, ať jste pro nebo proti.
Ačkoli se mělo jednat o bokovku, musím desku překvapivě doporučit jako velmi stravitelnou. Uděluji 3 až 4 z 5.
Tak jsem myslel, jak se tentokrát neušpiním...
Na trati podél Berounky zase přibyla jedna značka "Cyklisto sesedni z kola". Zachoval jsem se loajálně, i když jsem bajker (vývojová větev prasete), sesednul z kola, jak bylo přikázáno, ihned zase naskočil a jel dál. Aspoň tak si nařízení vykládám.
Ale vážně: co jsme lidem udělali? Když jdou proti nám nebo před námi, přibrzdíme. Když je třeba se vyhnout, slezeme z kola. Nekouří se nám z výfuku. A trocha čistého přírodního bahna, které relativně tenkou pneumatikou naděláme? To by se pak taky měli zakázat koně, což je v současné době velká móda. Narozdíl od kola se houpou, někdy jsou nevypočitatelní, kadí, kde chtějí (bajkeři jenom močí) a zaberou hromadu místa. Navíc, kde projel kůň, jiné než MTB kolo už neprojede a člověk bez holinek neprojde. Nebo auta. Tam, kde cyklista musí sesednout, auta jezdit smí. FAJN. Kolo je jednou na chvíli móda, tak se ho stranou stojící depkaři zřejmě pokusí nějak omezit. Jinak si to vysvětlit neumím.
...they are one and the same... hey! hey! hey!
- jejich vlastními slovy. Můžeme ale hledat drobné rozdíly. Audioslave na Revelations nepřekvapí a na první pohled ani nebudou tak chytlaví jako na Out of the Exile. Nejsou ani tvrdí a novátorští jako na svém debutu. Jsou lehce funky, sehraní a plynou kamsi ke konci celého disku. Kytara tolik nepřehání a netvrdí muziku, dědictví RATM už kapele neproudí v krvi, ale přesto má celé album jistý nezaměnitelný charakter, který se určitě nezrodil sám od sebe. Členové bandu si spolu opět notují a jedou jako stroj. Chybí bohužel výraznější nosné písničky. Pokud ovšem přijemete rytmickou rétoriku kreslenou tentokrát hlubší a poddajněšjí basovou linkou a méně vyostřenými údery bicích, budete si s kapelou za chvíli příjemně notovat a budete potěšeni, že na albu chybí ono liché místo od půlky po předpodlední písničku, jehož náznak oba předchůdci měli.
Chtěl bych vyzdvihnout ještě nějaký pozitivní moment, ale Revelations patří k albům, na která si budete muset spíše zvykat, a jestliže v rádiu po roce zaslechnete něco z Out of the Exile, na (třeba titulní song z) Revelations si budete muset počkat déle. Hodnotil bych 2 nebo 3 z 5 a nedoporučoval nikomu, kdo má rád rychlý zisk.
Mohl bych to říct vlastními slovy, ale rychlejší je názorový outsourcing Miroslava Macka.
Growing Up DVD Petera Gabriela s kocertem z Říma je možná ještě lepší než The Up Album. Sám jsem byl překvapen, jak live zní v mém pokoji Lenovo notebook po připojení do hifivěže. Navíc se nemusí složitě přemísťovat monitor na prostředek místnosti. Zase mu ale chybí 5.1 sound a barevně dokonalé zobrazení...
Opravdu milá slečna ve Vzpomínkách na Afriku mi prodala kávu s níž se teď učím zacházet. Zatím mi to jde jako s precizní katanou. Ostrý nástroj způsobuje šrámy na chuti i vzhledu. Ale cítím, že to bude mocný nástroj.
Abyste se nechali překvapit tímto článkem, nemusíte kolům vůbec rozumět.
Dnešní skóre: 2 ristretta (očekávané navíc: 2ks)
Ježdění na kole v teplotách kolem nuly není s patřičnou výbavičkou nic hrozného. Před čtrnácti dny jsem ukončil MTB sezónu bahnitou těžce terénní jízdou přes hory a doly, přičemž jsem prothrl jednu duši. V nižších teplotách se to občas stává i lidem z lepší společnosti, tak jsem nasadil novou a vzhledem k dešťům se teprv dnes vydal na pořádnou zimní jízdu (než začnou solit strády). Po nemnoha kilometrech se jízda změnila v běh (brr, nejsem dobrý běžec), duše znovu v riti. Jaká blbost mne navedla plášť neprohlédnout! Doma jsem v něm našel zabodnutý 2cm dlouhý trn...
A korunku tomu samozřejmě nasadilo, že ze sprchy tekla jen studená voda. Horký čaj a nohy pod deku!
Tuto sezonu jsem na svém posledním kole (Fuji) ujel 2020km. Vím to, protože jako správný poszuk si jízdy eviduji (krom toho to za mne dělá tacháč). Na Authorovi na chalupce jsem si pak letos dal dalších krásných 450km.
Co mne příjemně překvapilo, je fakt, že můj tlumič vzduch/olej v zimě nešoustá. Dokonce se usadí rychleji než v teplotách kolem 15 stupňů, i když ne dokonale. Jakmile ale posolí, půjde Fujina i tak na zimní spánek...
Studentská Tex-Mex restaurace - příjemné prostředí, příjemný jídelní lístek, příjmené ceny, dobrý výběr prefabrikátů, ale kuchyně nic moc. Jednak je v jídelním lístku, díky velmi přesně popisujícím každou použitou přísadu, těžké najít nosná témata jednotlivých jídel, jednak ony přísady neasonují dohromady, ale spíše každá hraje sólo. Neznamená to tedy, že by moje výborná svíčková s výbornou směsí papriček, tortillami, fazolkami a salsami nebyla složená ze samých chutných kousků, ale třeba v Aztece, Barabizně nebo Don Pedro by z toho samého synergickým efektem vystavěli katedrálu.
Ne každý tedy bude spokojený, ačkoli vzhledem k cenám se jedná téměř o "studentskou" restauraci (ve srovnání s výše uvedenými), pokud si nedáte víno nebo do sebe nebudete celý večer lít mexická tequilová piva, která jim už v pátek večer ovšem mohou trapně dojít... Doporučuji, ale spíše "začátečníkům".
Toto pondělí ve 21.30 na Čt2 doporučuji Viscontiho Geparda, máte-li volný večer.
Rovněž srdečně doporučuji shlédnout program Pražského divadelního festivalu německého jazyka, který probíhá právě nyní. Nejspíš se potkáme na Zhanobení.
Problém celoodpružených kol je váha jejich rámu, která se zřídkakdy dostane pod 2,5kg - nemá-li to být na úkor tuhosti nebo výdrže, zvláště jedná-li se o zdvih 120mm. Zajímavý příspěvek je na rok 2007 koncepce Hi-Fi s geometrií přední vidlice Genesis 2. Z hlediska cyklistiky se ale jedná spíše o malou vychytávku než o skok kupředu, přesto doporučuji shlédnout roztomilá videa. Narozdíl od těžších (ovšem stále hodně lehkých) rámů Specialized StumpJumper (nebo éterických Cannondale) Fisher mezi americkými bajky nepůsobí tolik vzhledově "cool".
V tom samém směru mi dělají starosti doplňky Bontrager. Za podobné peníze se většinou dají sehnat lepší kousky. Cannondale třeba neváhá vzít to nejlepší a nehraje na tenkou "americkou strunu". No, ale Hi-fi JE Fisher. Fisher je, a znovu dokazuje, že je, něco víc než jen směska komponent a značky.
Mám dost dobrou výmluvu. Dneska ráno nasněžilo a ještě neuschlo...
V pondělí jsem ještě byl na kole a bylo... řekněme sympaticky.
Včerejší skóre 2 šál(eč)ky. Dnes očekávané: 2
Zapózoval jsem na několik fotek... tady a moje oblíbená tady. Krom toho můžete shlédnout celou sérii "V křesle", kterou nafotil Lenovo notebook.
Dnešní skóre: 2 malé
Update: Set v křesle už jsem smazal, nehledejte.
Leduchladný nůž vstoupil do místnosti. „Někdo tady umře!“ zasmál se ocelovým hlasem a zmizel. Byl tu nad hlavami osazenstva a spolu s ním se ve vzduchu vznášela smrt. „Je tak chladný,“ vzdechnul kdosi, ale nikomu nebylo příliš do smíchu. „Tak snad půjdeme,“ polknul barman a šel k telefonnímu automatu zavolat vlka; synovce bohů. „Nikdo se ani nehne,“ naznačil posunkem ruky, ale nikdo snad ani nedýchal napětím. Vlk byl hrdina. Lesní víla mu ale ukradla kožich za to, že s ní obcoval. Od té doby je vlk připoután na ICQ a chatuje jako „wolf000“, tedy ztracená identita. „Vlče, ty syne bohů!“ oslovil jej barman. „Vlče! Vlče!“ zaskučel dav. „Ty jsi ztratil své hrdinství jako syn bohů. Ale teď máš možnost spáchat čin, který ti navrátí kožich. Získat zpět čest a získat zpět slávu. Na tvou počest pokvetou květy.“ Vyťukával hlasem. „Je tu nůž, aby vykrájel nejjemnější ornamenty do těla lidstva.“ „Na tvou počest pokvetou květy!“ zaskandoval dav. „Blábolíš,“ řekl vlk a típnul si cigaretu o roh monitoru. Zavěsil. „Aaaaaaaaah!“ ozval se výkřik. V kaluži krve tu náhle ležela před zraky všech malá mrtvá princeznička, nůž zabodnutý v hrdle. Chladná ocel se leskla krví. Farář začal hrát tiše pohanskou varhanní píseň.
Dnešní skóre: 2 (ještě 1 v plánu k Viscontimu)
It seems like the sun is trying to stop the fall...
Today's score bisjetzt: 1 coffee (1 expected).
Ve filmovém klubu na ČT2 v příštíh týdnech Luchino Visconti. Trošku jsem se bál filmu z r. 1943 tento ýden, ale režisér potvrdil své kvality. Navíc digitalizace obrazu je velmi povedená. Příští týden v 21:30 Země se chvěje - doporuená četba - sledovat!
Dnešní skóre: 3 kávy + 1 výhledově.
Dívám se teď na svět čistými okny. Je to úžasné, když prší, kapky jsou jak perly. A je 12 stupňů a prší a prší.
Dnes rání jsem se probudil s lehce nateklým obočím - v pokoji jsem napočítal tři komáry.
Fixoval jsem čelovku na cyklistickou helmu. "To teď můžeš honit kuny na půdě," prohlásil otec.
Včerejší skóre: 2 kávy
Penne na zahradě v krátkých kalhotech a rukávu 22.10. - kuriozita.
Koupil jsem si nové rohy a bylo nádherné odpoledně k jejich ozkoušení. Kromě váhy a designu nic nového, zato kratší představec se čtyřmi šrouby poskytuje daleko vyšší přesnost ve sjezdech a celkově při držení směru.
A zase jsem si říkal, jak je horské kolo úžasná věc, která se prokousává všude, kopce sbíhá závratnou rychlostí a dává poznat tolik tváří podzimu, jako jich je možno mimo Prahu potkat. Příroda je barevný koridor a listí moderátor mezi kořeny, kameny a vnímáním.
Místo abych si dal 13 piv (heh) u Templáře nebo 9 v rámci pivního maratonu VŠE, jsem s bolavým krkem shlédnul Kusturicův film Arizona Dream s mladičkým Johnym Deppem. Režisér rozhodně nezapře, že je divoký Jugoslávec. Dobré, dobré. To takový divoký Španěl Almodovar ve zbrusu novém Volveru ubral a natočil asi nejlepší film, co kdy natočil. Navíc Penélope je oproti Deppovi k zakousnutí neméně.
Zítra mne čeká prohlídka u zubařky. Udělal jsem vše, abych se jí vyhnul, ale nezdařilo se. Protivníkem mi bylo pobízení mé matky a já sám :-/ Držte mi palce.
Na novém albu Killing Joke je jedna opravdu obřadní písnička - dle slibu - Invocation. Kdybych si měl vymyslet jeden název pro typickou písničku Killing Joke, bude znít takhle, a kdybych měl složit typickou písničku Killing Joke, bude znít také tak. Zbytek desky není moc dobrý.
Zpívá to jako Radiohead, má to cover jako Radiohead, ale chybí tomu příznačná tříminutová jednoduchost elektronického rocku této kapely. Co to je? Thom Yorke zapomněl, že elektronický rock má pouze dvě složky - tu elektronickou, tu rockovou a tu zábavnou. Tahle trojnožka ale spadne, jakmile se utrhne rocková noha a Yorkeho bolestínský způsob podání, tentokrát velmi suše podaný, to zpět "na nohy" nepostaví. Jediné, na co se tedy můžeme těšit, je, že Radihoead brzy vydají nové album a bude to silnější zážitek než Com Lag nebo celkem slušné Hail to the Thief. Jistě, dala by se hledat také pozitiva - 1 nebo 2 z 5.
Zdá se, že maminka vůbec nemá respekt k mé postavě. Zneužívá toho, že teď musím občas být doma a věnovat se škole a neustále kupuje nesmysly, o nichž bezpečně ví, že je sním a budu tudíž muset zaručeně udělat více shybů, popř. dofukovat tlumič kola. Jako by nevěděla, že mám-li zlikvidovat na posezení dvě balení polomáčených, krabičku pochoutkového salátu a nakonec třeba čokoládový jogurt, nemám jiné zábrany, než že by nezbylo na ostatní...
Jednoduchý kód captcha na Hájek a Boušová spam propouští - a dalo by se říci, že stále více. Než použiji nějaký stupidní php způsob s otázkou typu "jak se jmenuje náš prezident" budu z klukovské zvědavosti kód captcha postupně měnit a zkoušet, co ještě vetřelce vpustí a co ne. Vetřelec. To mi připomíná, že včera mne bolela hlava a neměl jsem náladu dělat nic kloudného, ačkoli jsem tolik chtěl, a tak jsem si pustil Allien versus Predátor. Uf - tolik brutální síly proti sobě!
Je to totiž úžasná písnička. Zní jako ze Secret Language of Byrds - renezanční kytárka a harmonika - ale zároveň nádherný Martinův elektorkytarový zvuk, a tex, který je skvěle zbytečný... Poslední písnička na posledním dobrém albu. Škoda, že Jethro Tull už potom nic podbného nenahráli a nejspíš nenahrají. Christmas Album je totiž sr***.
Hehe. Zdeněk Doležel, šéf Paroubkova a Grossova úřadu, podezřelý z pěti v českých na stole, byl zatčen policí kvůli zneužití peněz z EU. A Paroubek se nechal vtzápětí slyšet, že takovou zmiji hřál na prsou a tvrdě do něj! Skoro bych řekl, že likvidace Doležela se mohla leckomu z ČSSD hodit...
Tak to je velmi dobré zamyšlení. Konečně někdo abstrahuje od zažitých učetních postupů. Jenom by se mělo ještě přemýšlet o marginální velikosti komunity softwarových pirátů, která je ještě přijatelná pro firmu publikující propritární software.
Captcha na hájkovi a Boušové je prolomena a velmi rychle. Budu muset zkusit jiný obrázek nebo něco podobného bez obrázku :-/
Letošní podzimní střík se zatím odehrál na kole. Možná není poslední. Ani jsem se nedotknul asfaltu, zmoknul a ve stoupání po kořenech mne předehnal "stařík" na postarším horském kole. Více na Flickru.
Měl bych pít více piva a méně kávy. Krom toho, že bych měl hezčí postavu a ještě hezčí pleť, bych nepřipojoval k počítači foťák kablíkem od iPoda a nedivil se, že to nejde...
Ach jo! Heavy Horses od Jethro Tull mají tak nádherně syrový zvuk, že by se daly ukusovat jako pěkných pár dnů starý suk! Do začínajícího podzimu padnou jako vestička. A zahřejí jak svařáček.
Musím se o tom alespoň "upčouknout". Po celovečerním pokusu s několika hotovými řešeními se mi podařil implementovat antispam Captcha velmi dřevním způsobem. Pro neznalé dodám, že Captcha jsou prohlížečem náhodně generované obrázky, které by neměly být čitelné pro spamové mašiny, ale pouze pro lidské oko. Vidět je můžete především tam, kde se veřejně a bez omezení vkládají komentáře a příspěvky. Návštěvní kniha Hájek a Boušová spamem doslova trpěla a už jsem myslel, že budu muset svoje snahy s php zastavit.
U webu HB mám vůbec problém s kompletními php řešeními. Vlastní updatery stránek a knihu návštěv jsem vytvořil vlastně jenom proto, že mi nefungoval Wordpress. Nyní přichází nové vynucené řešení. Tentokrát vychází z jednoduchého logovacího formuláře.
Finální verze Návštěvní knihy umí sama vložit datum, chránit před spamem a po zalogování může admin jednotlivé příspěvky mazat červenými tlačítky, které se objeví, nebo může využít rozšířené rozhraní, kde lze jednotlivé položky rovněž editovat.
Policisté přišli s nápadem, že nastane-li na Jižní spojce a v okolí Barrandovského mostu dopravní kolaps, zakáží úplný vjezd kamionů do města. Jestli tudy jezdíte, dáte mi za pravdu; dostat se skrze řadu kamionů z přípojného pruhu je vražedný kousek a navíc se tím celé komunikaci obecně ulehčí. ALE kamiony sami o sobě nejsou žádní škůdci. Jsou to krabičky na mnoha kolech, které jsou hospodářsky užitečné. Stanou se obětí řešení-neřešení.
Navíc strůjci neblahého stavu jsme my sami. My neustále protahujeme udělení stavebního povolení na obchvat, odhlasováváme si vstupy do Evropských unií a nakonec ještě nezavedeme mýtné, čímž se staneme pro dopravce mimořádně atraktivní zemí. A teď chceme veškeré své nedostatky řešit tím, že někoho, kdo za nic nemůže, prostě radikálně OMEZÍME. Neomezíme tím ale jenom dopravce, kteří tečou jako voda, kudy je to s kopce. Omezíme tím také lidi v Jesenici, Břežanech a pdobných lokalitách, kamžto dopravci přetečou z dálnice. Omezíme tím ostatní řidiče na dálnici D1, dálnici D5 a asi rovněž dálnici R4. A to pak bude přetlak...
Hruškový hořký Lindt. Lahodná novinka!
Výborně! Modřanskou pobřežní cyklomagistrálu hodlají na příští rok protáhnout a vyasfaltovat až na Zbraslav. To budou nedělně odpolední mely!
Bém i Kasl by rádi dostavěli Staroměstskou radnici. To by mne zajímalo, jestli se někdy někdo dohodne na budově, která by tam měla stát. železobetonový skleňák s bezbariérovým přístupem a venkovními výtahy nebo raději replika gotické budovy? Opravdu jsem napnutý, je to totiž DOST rozporuplné.
Galerie u Křížovníků skončila. Definitivně. Fajn.
Pokouším se nearoubovat iTunes na dálkové ovládání ke Creativní zvukovce Audigy 2. Zatím s dílčími úspěchy. Všechno funguje, ale jedině když je okno iTunes aktivní. Ne tedy třeba, když se automaticky vypne monitor. Nevíte, jak na to? Věřili byste, že Windows XP ve svých krásných ikonkách nemají ani jednu pro remote control?
Rodiče jsou zpět ze Sicílie. Kromě úžasných fotek a zážitků s sebou přivezli rovněž fakt, že nebudu muset uklízet náš dům a starat se sám o zahradu. Není toho tolik, ale přece...
Skype. Jakmile vypnu mikrofon tlačítkem na zvukovce, Windows při dalším startu změní nastavení a jako mikrofon aktivují jiný vstup. Když vám pak někdo volá, musíte být pekelně rychle doma v ovládacích panelech...
Zelená turistická z Mníšku pod Brdy do Řevnic. Boží sjezdy i výjezdy.
VŠE se zase modernizovala. Wi-fi funguje téměř všude a dokonce zadarmo. Nové velmi pěkné monsterodpočívadlo nad knihovnou s výhledem na Prahu má ke každému sedátku zásuvku na notebook. Evropské kredity jsou přehledné a spravedlivé, ale aby té aktivity ze semináře na seminář nebylo přehnaně mnoho.
Grappa di Chardonnay. Rodiče mi z Itálie přivezli lahev. Nikdy bych netušil, že dobrá grappa umí být dobrý nápoj - usídlila se vedle mého monitoru vedle Chivase.
Začal jsem zase používat vlasový gel. Sem tam. Hodně krátké vlasy totiž jenom vodou učesat nejdou.
Největší skupinu přístupů na moje stránky tvoří přímá volání mé adresy, ev. nových poustů. Zajímavá je také velmi hustá doprava pod heslem Stella Artois. Celkově pak ale počet přístupů stagnuje, protože se vynořilo mnoho nových blogů, které blokují vyhledávače.
Mám divný pocit z lehce chladnějšího počasí. Nějak mi nedochází, co si vzít na sebe...
Teď je tu podzim! Opravdová zima a mlha. Po 14 dnech jsem zase uklidil sezení zpět do kůlny. Sváteční cyklisti zalezou do děr a přichystají kolečka na zimní spánek. Dlouhodobá předpověď ČHMú (které vždycky tak věříme) ale tvrdí, že do konce září má být sucho a překrásně a do půlky října ještě stále hezky. Tak snad...
Je to takové čecháčkovské. Kritizovat církev za uvalení vstupného na katedrálu Sv. Víta. Můžeme být rádi, že tam vůbec existuje zlevněné vstupné - všude v Evropě jsou hlavní památky (většinou) zpoplatněné a jakkoli je nám to nemilé, dá se to pochopit - z něčeho tak velký baráček přece žít musí. Pokud se chtějí věřící modlit, existuje ještě plno kostelů, kde polatek není a neobtěžují je tam ani turisté. A věřícím (jak jen mi je známo) nevadí, že se nemohou modlit zrovna ve Vítu.
Němci. Tak hrdý národ a neví, kdy poprvé vystoupili na Zugspitze. Že by se za první výstup styděli podobně jako my za "Čecha" Kafku?
Proč to ta moje vláda dělá? Proč ta teatrální gesta ohledně odposlechů? Snaží se úspěšně vyrovnat ČSSD hned po svém nástupu?
V MF DNES píší, že iPod nezastavil nelegáln ístahování hudby v Evropě a že hudbu zde stahuje legálně jen 17% uživatelů Podů. Mohli bychom se vymlouvat na nepřítomnost iTunes pro Česko, leč myslím, že stejně zůstanu u legálních kopií vlastních cd z KVCD :-))
Francouzi mne nepadají za to, že neumím francouzsky, a že bych jakožto aktivní v cestovním ruchu měl tento jazyk podporovat, protože jich sem jezdí "nejvíc". Ne. je to jen typický příklad jejich hloupé nabubřelosti, jakou trpívají frustrované exvelmoci. Podle statistik tu nejsou nejčastější návštěvníci - patří mezi ně Italové, Britové a samozřejmě další. Dále pak, nejvíce lidí na světě mluví španělsky, ze střednědobé perspektivy jsou také nejlepší obchodní partneři, ev. zákazníci. Proto se učím španělsky. Nejpoužívanějším světovým druhým jazykem je tuším angličtina. Všechny devices komunikují anglicky. Byznys se dělá v angličtině. Proto se učím anglicky. A nakonec: všude kolem nás jsou německy mluvící státy. My sami jsme jako národ německou přítomností uhnětení a těžko popřeme fakt, že k sobě jako sousedé máme na našem hřišťátku blízko. Proto se učím německy.
Velmi rád bych se naučil tak těžký jazyk, jakým francouzština je. Koneckonců - jazyk diplomatů. Jenže ti už dnes chod světa neurčují (ani já bych jej určovat nechtěl), a proto se naučím raději v prvé řadě čínsky. A potom, v Paříži o anglické nebo španělské popisky rovněž nezavadíte, proč se tedy snažit, nemáte-li jiný důvod, než zájem o jazyk samotný?
Papež se omluvil muslimům za rozumný výrok, který pronesl a za kterým euroamerická civilizace nevědomky jednoznačně stojí, a ještě se musel omluvil dvakrát, protože jednou to nestačilo. A bude se asi omlouvat znovu. Ovšem... není to celé naruby převrácené? Vy snad nesouhlasíte s tím, že by nás muslimové neměli masakrovat? Nesouhlasíte s tím, že by neměli nikoho masakrovat, pokud se pro to nenajde legitimní důvod? A přesto, když si ty uražené "středověké děti v turbanech" dupnou, je ochoten i tradiční duchovní nositel západních hodnot
odvolat (cosi to o katolické církvi vypovídá).
Je to ale bohužel jenom marginální problém, o jakých se v zhýčkané západní Evropě nejvíce diskutuje, ale nikdo je neřeší. Problém, jenž představuje narůstající muslimské komunity v Evropě a jejich stále vyšší podíl na voličstvu a tedy jejich potenciálně stoupající moc nad klesajícím podílem původních obyvatel, nositelů tradičních hodnot a strážců demokracie. Vemte si ten starý známý fakt. Původních obyvatel ubývá podle prokázaného trendu "více luxusu a volného času, méně dětí". Je to logický odpovědný přístup postavený na tržním principu svobodné volby, v nějž také samospásně ústí populační globální problém. Bohužel tu ale nejsme sami. Narozdíl od starověkého Říma bychom možná byli schopni udržet "nepřítele" za branami do doby, než by zmoudřel, což by postupně logicky nastalo, pokud bychom se ale semknuli. To už ale není možné. A bylo to možné? Nepřítel (nebo spíše nepřátelský proces) je však infiltrovaný v nás a nic mu nezabrání, aby nás jednou neomezil tím, že nás stáhne na svou úroveň a omezí. To není nikterak přehnaná myšlenka, děje se to nejdříve v podobě vyšších sociálních výdajů a následně v podobě omezení deklarovaných a dodržovaných svobod (Dánsko nedávno - vímě ještě?). Je mi 23. Zbývá mi třeba 60 let. Myslíte, že se toho nedožiji? Za 60 let bohužel ano.
Řešení? Vlastně jsem se zhrozil, když moje sestra prohlásila, že to bude chtít další genocidu. Ten výrok, aniž by bylo třeba brát jej doslovně, obsahuje vše. Buďto se s nimi vypořádáme tak, jak se to ještě nedávno dělalo, a jak to fungovalo, a nebo uznáme, že to je na nás příliš barbarské, načež nás rovněž napadne: dá se s tím dělat něco jiného než psát do novin a diskutovat u piva? Co pro ochranu svých zítřejších svobod mohu udělat? Podporovat extremistickou stranu s nekonzistentním programem? Podílet se na invazi do muslimské země? Nechat se zvolit do parlamentu a nic neprosadit, protože ? Psát letáky a protestovat v Bruselu? Podporovat násilné vysídlení všech muslimů? Nemůžu dělat nic...
A ta ropa! Jsme na nich samozřejmě více ekonomicky závislí, než se říká. Oni nám prodávají svou ropu a my jim své produkty. Kdyby se západní svět nebál krize, mohl by se před nepřítelem nehrbit. Konzervace současného stavu až do úplného vyčerpání ropy sice svazuje politikům a lidem ruce, ale rázem se to změní ve chvíli, kdy k onomu vyčerpání skutečně dojde. Pokud tady ještě budou nějaké automobilky schopné vyvíjet technologie (což asi v Číně budou), velmi rychle, i když lehce bolestivě pro naše kapsy, vyměníme technologie a poměry se změní. Ježdění autem bude krátkodobě dražší, ale dlouhodobě ekologičtější. A vše naprosto tržním způsobem. O druhé závislosti se neuvažuje, ale asi by byla neméně bolestivá. Bojkot západního zboží je ve skutečnosti horší než bojkot západních hodnot. Zmírněno faktem, že bez něj dětičky v turbanech také "krátkodobě dlouho" nevydrží. Na naše výdobytky si dobrovolně časem stále více zvykají a po nějaké době bojkotování zjistí, že jim chybí. To už se nezdá tak hrozné, až na ryze neekonomický fakt, že MY, jako civilizace, už tady asi nebudeme.
Nuže znovu: Řešení? Chyba je snažit se o lidskou integraci jiné kultury, která vyznává zcela jiné, poněkud tmářské hodnoty. Něco jiného je ekonomická integrace. Ta se nevědomky děje sama, protože všichni tuší, že ji potřebují. A pokud ne, podle každé základní učebnice ekonomie šidí sami sebe. v tom je ale třeba je nechat. Západní civilizace se nechová jako hrdý jedinec. Lidsky se vměšuje tam, kam nemá, a zároveň se hrbí tam, kde by měla ukázat pevné stanovisko a schopnost zjednat pořádek za dodržení tradičních hodnot. Nechme muslimům jejich svět. Pokud chtějí naše výrobky, ať si je koupí. Pokud jim chceme jakkoli pomoci, nabídněme jim pomoc, ale nevměšujme se, pokud odmítnou. Semkněme se. Braňme se jako celek, pokud na nás zaútočí, ale neútočme, pokud řeší svoje problémy - ušetřeme tak sílu, kterou můžeme potřebovat. Nebyl by to konec konců dokonalý obraz mírových hodnot a úctyplného západního světa? A nakonec: buďme odporně konzervativní a věnujme se více selekci přistěhovalců, jinak budou naše ženy a přítelkyně brzy muset nosit šátky. Nějaké zuby ukázat musíme, i kdyby to mělo znamenat, že v tu chvíli zrovna na zemi plačícímu dítěti v turbanu nepodáme ruku.
Marginální problém? Méně, než se zdá - už jen protože existují řešení. Ale nejspíše jsem se jako správný Evropan zase jednou rozepsal a skončím s tím až u svého piva. Protože kdo všechno by tohle měl uskutečnit...?
Velmi hezky na toto téma píše pan Drápal v MF DNES z 20.9. - je vysloveně třeba být xenofobní k některým národům, dělat multikulturalismus jen pro některé národy a jinak postavit vysokou zeď a nechat muslimy za ní, ať vychladnou, i přestože jsou někteří, kteří nás zničit nechtějí. Rozlišit je totiž neumíme. Rovněž pan B. Kuras 16.9. v tom samém denníku má pravdu, když píše, že Schengen by se měl praktikovat vůbec a nebo tak, aby rozpálené mohamedy udržel "venku".
Lehce se to zvrhlo v pitku. Ti, co přišli později, tak rozhodně nemohli litovat. Fotografie jsou, ale pouze pro Flickr přátele. Slide show je zde.
Případ Mirka Topolánka a kauzy VAE je odstrašující. Má vůbec smysl doufat, že kdyby vládnul právě on, bylo by něco lepší?
Killing Joke and Dave Grohl. Ačkoli se vlastně nedá poslouchat, zní jejich muzika tak primitívně, sektářsky až obřadně, že nemohu ucho odtrhnout... Nazval bych to charizma.
Mám zase jednou narozeniny. Nikdy jsem "se" aktivně neslavil. Už teď mám ze své oslavy poněkud divný pocit. Jenom to, že člověk dá k jednomu stolu a do jedné místnosti lidi, kteří se neznají. Chvílemi mám pocit, že mi to jde proti srsti, a že se tak obnažuji.
I jako skalní vyznavač "vždycky je dobře", jsem po letošním létě vzdal myšlenku, že bylo vlastně pořád krásně, a proto jsem rád, že je konečně zase tak krásně - nedlouho potom, co jsem se vrátil z Itálie, kde bylo krásně. V takovém počasí je nádhera dát si třeba Budvárek Super Strong jen tak na zahrádce.
Cyklisti na Strakonické nemají co dělat. Zvlášť když jedou velmi pomalu. To, že jim to zákon dovoluje neznamená, že musí dobrovolně vytvářet riskantní situace. Přitom jsou to všechno zrovna pomalu jedoucí prdi, které bych předjel i na terénním celoodpruženém kole.
Cyklisti. Nedávno byl můj příbuzný téměř zabit na kole při kolizi s autem. Dobrá zpráva: chodit se už znovu učí a bude, paměť se mu vrací. Špatná zpráva. Na tom samém místě, v té samé zatáčce, kde byl smeten, nás minulý víkend mohlo potkat to samé, co potkalo jeho (my ale máme helmy), když nás ve velmi nepřžehledné situaci velmi pomalu předjíždělo auto. Kdyby v zatáčce naproti vyjel náklaďák, co by udělal předjíždějící řidič? Raději pitomec smete cyklisty, než nechat smést sebe, zvláště má-li baby on-board. Jen tak dále!
Geo-tagging na Flickru. Mé novější fotky jsou geo-tagged. Zajímavé je, že například známá turistická oblast Cinqueterre v Itálii je na Yahoo mapách velmi málo detailní, v Radotíně lze zazoomovat na naši garáž, dům i sousedovu zeď. Bene.
Cream&Dream jenom potvrzuje, že užívat si v Praze je dražší než v západní Evropě (nemluvím ALE o cenách za bydlení a základní potraviny). Zmrzlina je příliš cream a málo dream, navíc dva středně poctivé kopečky stojí 75 kč, což je víc než klasických 1,80€ v Itálii, o chuti nemluvě. Káva v centru Prahy taky málokdy dosáhne italských dopoledních 0,80€ a o chuti rovněž nemluvě. Ale člověk holt musí umět vybírat.
Rodiče odjíždějí na 3 neděle na Sicílii, já se minulý týden vrátil z Itálie a sestra teď zrovna v Itálii pobývá. Itálie, Itálie, Itálie. Každopádně mám na nějaký čas Radotín jen pro sebe.
U Stella Artois mne asi nemají rádi. Můj článek, který poněkud pragmaticky pojímá celou situaci tohoto piva na našem trhu, tento nápoj, který občas rovněž bez skrupulí piji, spíše pomlouvá, se objevuje na třetí pozici (ale přes půl roku to byla první pozice a až do půlkdy srpna druhá) po zadání výrazu Stella Artois na Seznamu. To se potvrzuje v komentářích i ve vážně míněných mailech, které mi chodí. Jako webmaster jim mohu jenom doporučit: vytvořte několikery kvalitní stránky s klíčovým slovem Stella Artois tento "patok" opěvující a všem jim zaplaťte v Seznamu zvýrazněnou pozici. Tím se můj ubohý blog posune tam, kam patří - nakonec.
Když jsme se před čtyřmi roky nastěhovali do Radotína, zasadil jsem u sousedovy stěny víno a asi rok se mu velmi nepravidelně věnoval. Pak mne to přestalo bavit úplně, a tak jsem to nechal na rodičích. A je tu sklizeň! Už druhým rokem z něj připravujeme několik desítek lahví vína, které se nedá příliš pít, ale uznejte - vlastní, není to krása?
Ono ostatně mnoho českých vín vypadá nejlépe na vinici...
V 51Pro se autoři článku „Bruselská kulturní revoluce“ dopouštějí kritiky úředního zrovnoprávňování mužů a žen. Zvýrazňují větu Fakt, že občané jsou si rovni v právech (stojí před závodem na stejné startovní čáře), neznamená, že v životě dosáhnou stejného výsledku (doběhnou závod ve stejnou chvíli). Představa, že lidé mají protrhnout pásku ve stejný okamžik, je rovnostářská a nesmyslná – jakoby se jednalo o bůhvíjak inteligentní nosný výrok. Nosný bohužel je a rovnou pro celé antifeministické smyšlení. Jakkoli jsou mi jakékoli regulace v této oblasti z rozkroku rovnou do mozku od přírody nepříjemné, měl by také autor článku uznat, že když žena běží závod, startuje ze stejného bodu a běží po stejně dlouhé dráze, občas jí bohužel někdo (občas rovněž žena) hodí kvůli pohlaví do té dráhy klacek. Stejně jako můj tatínek vydělává větší peníze než tatínek někoho jiného, ačkoli kdysi vydělávali oba stejně, a tudíž právě já od tatínka dostávám dražší dárky. Také to není spravedlivé. Řeší však někdo, jestli cena odpovídá tomu, jakou radost dárek udělal? Dá se s tím něco dělat?
Z toho však zatím neplyne, že by Brusel jednal legitimně. Plyne z toho jenom fakt, že ani Brusel, ani já, ani vážený pan časopis nemohou postihnout tak složitý jev, natož zaujmout k němu nějaké odborné stanovisko a podle něj jednat. Když se při takovém jednání dopustíme chyby, bude to totiž chyba fatální. Ad absurdum, byl bych nerad, kdybych musel svoje dárky nedobrovolně dávat klukovi od souseda přes ulici.
Obecněji, rozumněji. Podle základních manažerských matic. Dopouštím-li se nespravedlnosti tím, že nejednám za účelem ji narušit, tedy můžu být shledán pasivním viníkem, způsobuji menší zlo, než když jednám aktivně ale neinformovaně nebo nekompetentně za účelem ji narušit a způsobím jinou větší nespravedlnost (pak jsem také přímým viníkem, i když asi za polehčujících okolností dobrého úmyslu). Rozhodování za nedokonalé informovanosti uplatňuje volbu nejmenší ztráty, tedy nejmenšího zla. Jak vím, že já o tom mohu rozhodovat? Jak vím, že já nebo moji odborníci problému rozumí a mají konkrétní informace? Co když je nemají a nerozumí?
Ptal se někdo VŠECH žen třeba na spokojenost, ztráty nebo zisky plynoucí ze změny nebo se jenom zkoumá holý ideál spravedlnosti? Je chyba existující nespravedlnost popírat, ale řeší někdo náklady obětované příležitosti v případě každé nové regulace? Raději proto pomaleji, vnímavě a rozumně. Některé věci si žádají čas a nadhled. Zvláště existuje-li rovnoprávnost, ale pod záminkou nastolení rovnoprávnosti se někdo nekompetentní pokusí nastolit spravedlivý stav nebo spravedlnost, přičemž pravděpodobně nakonec onu rovnoprávnost (stejnou startovní čáru) tímto způsobem pošramotí a spravedlnosti dost možná vůbec nedosáhne.
Dokončil jsem set Itálie 2006, takže po kliknutí sem nebo na nadpis příspěvku můžete alespoň na pár minut vychutnat místa, která jsem já vychutnával na své cestě.
Fotografie se mi velmi nepovedly. Velká většina z těch veřejných je po částech zdařile dobarvována, nasvětlována a kontrastována. Přemýšlím, že bych se měl naučit fotit.
Ještě když jsem byl na gymnáziu se mi občas do ruky dostal USB kabel na Nokii nebo třeba IR port k počítači. Pak jsem si samozřejmě vyzkoušel, co všechno umí Nokia s počítačem dohromady a zpravidla to fungovalo VELMI špatně.
Současná verze PC Suite od Nokie je jedna z prvních, která mi absolutně funguje s jedním telefonem. To už ale neplatí pro synchronizaci telefonů dvou. Samotný proces je rychlý, ale proběhne jen částečně a dochází k chybám, které aplikace nedokáže vysvětlit. A protože je jedna v noci, přenesl jsem těch několik položek přes bluetooth phone2phone a raději si počkám na další generaci.
