Borůvkové knedlíky

Týden na Šumavě s velmi realistickým cílem: domácí kynuté nebo tvarohové knedlíky plněné čerstvými borůvkami v sezóně borůvek alespoň jednou. Co myslíte? Modrava, Antýgl, Kvilda, Horská Kvilda, Prášily, Kašperské Hory... všude k mání jen nedokonalost. Marmeláda nebo jiné ovoce místo borůvek a nebo polystyren z Makra (nejdřív jsem se přepsal - z Marka - Martin promine). Kromě nemnohých přeháněk asi jediná mrzutost.

Značky a znění

Proč jen zní "Doldy ruksaky" ve srovnání s "Deuter" tak připitoměle? :-(

Je to taky positioning?

A co VÁS napadne, kdyř se řekne Doldy? Mne napadlo jméno druhořadé americké striptérky, sestru tuším ovečka.

Update: Michala napadl vibrátor. To je dobré, také ho tam slyším :o)

BMW

Ukusovat šumavské zatáčky s otcovým BMW pod plynem a s kolem na střeše je fajn pocit. Aspoň je v životě další z mnoha věcí, o než je možné se snažit.

Takhle je to ale spíš o vděku...

Suky

Suky - Zora Sojové řezy. Jsou odolné vůči extrémním teplotám, mají rozumný poměr tuky/cukry, dobře drží tvar bombičky i v přecpaném Camleback M.U.L.E. a navíc jsou velmi skladné. Odjakživa skvělá svačinka pro turistiku a horské kolo - nezměněná od odb komunismu. Poslední sezónu ale také byznys. Na jaře nejprve 20% navíc u původního Zora suku, pak konkurence v podobě řezů, které se jmenují skutečně Suk - tak jak mu všichni říkáme - a nakonec reakce Nestlé v podobě citronové a rozinkovo-rumové příchuti. Trh s velmi alternativním výrobkem se stává atraktivním. To muselo Nestlé tušit už dřív, když hnusná reminiscence na socík typu Kofola s dobrým marketingem prorazila. Nemuselo to stát tolik peněz. Teď je tu ale vyzývatel. Uvidíme, co bude.

Dost slabota/snědl jsem suk

Snědl jsem suk. Po pivu, kávě, večeři, než si půjdu vyčistit zuby. Slabota. Suky se totiž odjakživa dají jíst jen při fyzické aktivitě.

Není úplně nepravda, že Peter Gabriel se pro desku Ovo hodně inspiroval na o deset let starší Passion.

Cyklistky. Michal má pravdu. Téměř všechny ženy, se kterými jsem kdy... jel na kole na kole, na něm vypadají oproti civilu divně. Nemá však pravdu, že by v civilu vypadaly špatně, protože jezdí pravidelně na kole. Mezi tím není kauzalita. Nádherné počasí je nádherné, dá se pít po večerech na zahradě.

Intelektuálové a odborníci

Intelektuálové nemají odborníky rádi. Intelektuálové plkají o věcech samých, zatímco odborníci jsou znalí obsahu věcí.

Pearl Jam 2006

Kapely se rodily v 60. letech, prožívaly hvězdné období v první polovině 70. let a často pak přicházely do útlumu, až třeba skončily. Pearl Jam jsou v útlumu. Nová deska je dílem skvěle sehrané party, nicméně postrádá jednoduché nápady. Hudba na mnoha kouscích dělá pouhé pasivní garde zpěvu, a tak se bohužel návrat před Binaural nekoná. Právě spíše s Binaural a Riot act má unyle učesaná novinka mnoho společného. Přesto se vám bude napětím tajit dech, až budete poslouchat hudbu a hlas na Parachutes nebo začátek poslední písničky Inside Job. Album má několik trefně vytyčených bodů, které jej oživují, a tak se dá doposlechnout v kuse. Přesto už to nejsou ti otrhaní, leč o klasický rock se pokoušící Pearl Jam do roku 1998, a tak by se snad měli trochu rozpadnout, aby chytili to, co pro klasiky z šedesátých znamenala devadesátá. Hodnotil bych 3 z 5.

Bodový systém

Masáž z médií! Slyšíte: "Naučte se, kolik za co bude bodů" a "za co vám mohou sebrat řidičák dle systému dvakrát a dost". Nechápu to. Přestupky přece neděláme kvůli tomu, že se změní zákon, na což může být hrdé tak akorát ministerstvo dopravy, které nic moc víc kromě projedené zakázky pro Kapsch nedokázalo, ale kvůli tomu, že sami nechceme.

Body jsou dvousečná zbraň na vašeho dědu, který bude chtít předjet v obci na padesátce starou kouřící Tatrovku (ty by měl spíš někdo zakázat). Kdo už teď vyváznul bez oficiální pokuty a jezdí se svým luxusním vozem opravdu rychle, vyvázne nejspíš neoficiálně zase. Navíc se jistě rozmůžou "Gou" automaty na dobíjení bodů s kupóny na úplné smazání za 20k a částečné smazání třeba za 10k do "k" - kapsičky. Lidé totiž budou stále ti samí.

Filipova spolupráce s Stb...

...je přece z pohledu aktivního člena KSČM správná a není se za co stydět. Komunisty volí komunisté a nijak jim to tudíž obrázek u voličů nezhorší - ba naopak. Ostatní strany mimo ČSSD komunisty považují za prasata a tudíž už to také horší být nemůže - zvláště protože část ČSSD dělala to samé. Objektivně: Vojtěch Filip by měl být hrdý.

Americké rakety v ČR

Je několik důvodů, proč by americké rakety v ČR měly být. Přinesou pracovní místa a možná i příležitosti pro subdodavatele, nemluvě o oživení dané lokality, ale zároveň nekouří ani neprodukují jiné nečistoty, kromě všudypřítomných armádních vozidel, která se budou v okolí pohybovat.

Je jistá prestiž tuto "investici" na svém území mít. Navíc není potřeba na tato místa poskytovat američanům, spolufinancování, dotace ani daňové prázdniny, mariňáci se určitě nebudou chtít spoléhat na nějakého našeho šmudlu.

Tento podnik však nepřinese Česku jiné výraznější vazby s USA než čistě pragmatické - Německo mělo a má některé základny na svém území dlouho, přesto však svou politikou zámořské vazby příliš neposiluje. Jednoznačné ale je, že by to mohlo alespoň přispět ke zrušení víz, což je pro ČR krok znatelný a kýžený.

Nesmíme ale zapomenout na logiku transatlantické vazby samotné. USA jsou pro nás jistým garantem stability, protože, poteče-li nám do bot, budou to spíš první oni, kdo něco udělá, aniž by o tom musel nejdříve týdny jednat za velkými stoly. Navíc rakety primárně plní (z pohledu západního světa) pasivní ochrannou funkci. Budou použity, jestliže by mělo dojít k něčemu horšímu, než si umíme představit. Budou použity, jestliže dojde k ohrožení Evropy, nikoli pouze USA. To nepodceňujme.

Pravda rovněž je, že základna bude vábnička na teroristy, ale nesmíme zapomenout, že pokud budou při síle a chuti, budou útočit kdekoli v nenáviděném západním světě a stanovisko ústupků nikdy nikomu nepomohlo. Nějaký menší nebo větší útok nás zřejmě čeká i kdyby nebyly rakety, proto nebuďme zbabělci a nehledejme nesmysly proti.

Joe Satriani: Super Colossal 2006

Po posledních dvou bez nadsázky perfektních albech se dá Super Colossal ve všech ohledech poslouchat, strhující však rozhodně není. Méně funky než Is there love in space i méně melodické a barvité než Strange Beautiful Music.

První skladba o obru jdoucím s kytarou po ulici je velmi chytlavá (jako vždy bez vokálů), zbytek pak zvukem i pojetím velmi připomíná album Crystal Planet, trochu se zde vytrácí zajímavá melodická linka. Satrianiho kytarový rock je ale fenomén, a tak je třeba jej brát. Nelze od něj čekat více než několik stop kytary, baskytary, kláves, bubnů a fakt, že ponejvíce se vyřádil umělec, nikoli posluchač.

Pokud vám tedy sedne, jistě si na albu najdete světlé body, i když je jich málo. Hodnoceno 2 až 3 z pěti.

Po večerech

Říkal jsem si, že bych po večerech mohl dělat něco rozumného, a když už ne, tak si aspoň dávat série kliků. Ale v tomhle vedru se stejně dá sedět jenom u vína nebo u počítače.

Fotky

Nadělal jsem v poslední době mnoho fotek. Ty fotky jsou svým technickým provedením opravdu odporné a nemám z nich ani trochu radost. Snad se nějak změnil můj prst na spoušti. Těžko můžu být tak odvážný a dát nějakou z nich na Flickr.

Večery v Radotíně

S kávou, lehkými bílými víny, kocourem a rodiči. Pohlazení, kdykoli jen přijdu domů.

Je otázka...

...jestli komunikace ze strany Českých drah byla v přápadě pádu chlapce z vlaku za jízdy ideální. Dráhy si osvojily mafiánskou rétoriku cekneš-li, zamáčkneme tě, ty malej červe ap. místo, aby respektovaly, že jejich vozidla jsou stále ještě plechovky z dob socialismu a že Pendolín mají jen sedm (nebo kolik). Vůbec se jedná o nezáviděníhodnou pozici, kdy je poskytován na dnešní dobu zcela netypicky produkt, který není nejvyšší kvality a všichni to vědí, jenže s tím fakticky nelze krátkodobě nic dělat. To by mělo být po americkém vzoru řízení kvality 80. a 90. let doprovázeno dokonalým servisem a komunikací, které by tyto nešvary zákazníkovi částečně vynahradily (naše auto sice není tak bezporuchové jako japonské, zato vám jej ale v případě poruchy zdarma opravíme a půjčíme náhradní vůz). Kéž by se už na kolejích objevila konkurence...

Dost Paroubka

Otec mi poslal důležitý link. Už jste podepsali?

Ilustrativní je také z tohoto webu odkazovaná stránka. Budiž to ponaučením. Žel bohu problémem této země není pouze nebo především jeden politik, ale situace, která neměla vzniknout.

Cork'D

Michal a Martin mne pozvali na Cork'D. Je fajn mít virtuální vinný sklípek a seznam vín, které jsem jedním lokem "žahnul". Chybí už jen utilita, která by synchronizovala ten virtuální vinný sklípek se skutečným, aniž by člověk musel denně vysedět zbytečné místo u počítače.

Test našich sil a kol Specialized

Tak to vypadá, že ODS už nikdy lepšího výsledku nedosáhne. Mrzí mne to za náš národ. Když dá i po všech těch aférách přednost slibům, které se stejně z valné většiny nesplnily, je to asi hloupý národ. Má holt, co chce.

Tím vším jsem se ale nezatěžoval. Testoval jsem totiž výtečná kola Epic Comp, Stumpjumper FSR a Gary Fisher Paragon 29" (s 29" palcovými koly - standard je přitom 26"), čímž jsem si udělal z nálad spojené nádoby a nějak tak je tedy vyrovnal.

První uvedené je hodně tvrdý závodní XC model, jehož relativně novátorské zadní odpružení je milé, ale skutečně jej pocítíte jen, když najíždíte třeba na kořen, jinak neposlouží. Instalovaná vidlice Fox nic moc a když připočtete váhu, může se hodit akorát tak na "moje ježdění". Zato Stumpjumper se vyvedl. Velice přesné terénní kolo s předním zdvihem 130mm a zadním 120mm si přímo říkalo o krátký představec, vlaštovky a pořádný "sešup". Stavba i vidlice nádherně polykaly bahno, velké kameny i kořeny, při perfektní ovladatelnosti. Tady už si stroj svou nadbytečnou váhu spolehlivě odpracoval. Navíc klasicky koncipovaný tlumič Fox Triad se dá na rovině skutečně skoro napevno uzamknout a šlapete potom téměř jak na hard-tailu. Celkový dojem je především: vyrovnanost, ovladatelnost, vysoká průchodnost.

Na skutečném hard-tailu Paragon jsem se akorát vysekal, když mi ve sjezdu vyskočilo zadní kolo. Jinak ale 29" kola jako veliké rotory vytváří setrvačnost v pohybu a nádherně zvládají menší nerovnosti bez klasického škubání. Možná akorát na úkor ovladatelnosti třeba v zatáčkách, která by byla u Genesis rámu asi jinak výborná. Celkově mi ale model moc nesednul - to je ta zmlsanost celopéry. Nezbývá mi teď než jít čistit bahno z výbavičky. Všude ho je hojně...

Než odjedete na víkend...

Půjdete dneska k volbám? Pokud ne, bežte aspoň zítra. Je na čase volit někoho jiného než socialisty a komunisty, nejlépe pak ODS. Díky.

Počet mladých britských pivních turistů a stag parties v Praze klesá. Škoda jejich peněz. Jinak ale poměrně milý fakt. Někdo, kdo se neumí zeptat na cestu na toaletu jinak, než že se drbe v rozkroku svých levisek a opakuje "cheers", mi scházet nebude.

Už jste četli?

Kolo a počasí

Den, kdy budu testovat drsná kola za 100 tisíc se možná blíží. Možná. Docela se těším. Neznamená to ale, že bych si stěžoval na současný stav. Jen by mne zajímalo, jak moc líp vypadá jízda na kole, u kterého se cena ještě o nějaký ten tisíc navýší.

Taky je jeden z nejhnusnějších dnů za poslední jaro. Mlha, zataženo, předpověď mizerná. Možná to bude o víkendu dost surrealistický terénní zážitek... daleko, daleko od chladného severu, zataženo.

Slyšeli jste někdy The Lamb Lies down on Broadway? Dost špatné album nebýt nenapodobitelných kousků jako Hairless Heart, Anyway a Chamber of so many doors. Tady by se i Pink Floyd se svým Comfortably Numb mohli červenat...

...i když ve skutečnosti ne tolik. V souvislosti s Pink Floyd mne totiž napadá Total Quality Management nebo taky japonský kaizen - stanovení slabých stránek, většinou nedokonalostí v třívrstvém produktu a následně stanovení cest, jak je každý zaměstnanec může každodenně zlepšovat a stanovení odpovědných osob, které nesou riziko, že ke zlepšení nedojde. Pink Floydi jsou totiž místy až nemile dokonalí.

Skupiny Praha B-Sides a Recent Coffees na Flickru se pročistily. Bylo na čase. Ve stanovách totiž není typické "post as many photos as possible". Někdo si toho ale možná nevšimnul. Joo, nacvakat své fotky do 15 skupin najednou, kam tématicky třeba vůbec nenáleží, umí asi celkem každý. Jen aby ty skupiny ale neskončily jako Poietikón.

Kde leží míra mezi sebechválou a konstatováním?

Jednoznačně v úhlu pohledu.

Jsem bc., výborně. Můžu si to nechat natisknout velkým černým písmem na bílé vizitky. A víc už bych snad ani říkat neměl.

S Mufem na věčné časy

Tak si tady tak posedávám s kocourem na klíně u počítače a zabíjím čas bezpředmětným psaním na blog. Ne že bych chtěl - vzhledem k blížící se zkoušce. Prostě jsem jen seděl ve špatnou dobu na špatném místě a kocour si tam chtěl sednout taky. A uznejte, udělali byste mu to, vypnout počítač, vstát a odejít?

Update: A jak tu tak bohužel stále ještě sedím a poslouchám Dylana, zjišťuji, že můj photostream má po všech těch letech jen 10 tisíc návštěv.

Ládík sní. Utíká, utíká v mé hlavě krajinou, před mým předním kolem, nekonečná stopa, až někam na Křivoklát. Tam totiž dojedu, jakmile ta zkouška bude za mnou. Svou cestou a svou necestou. A se mnou mraky nad hlavou a myšlenky ve mně.

Odmaturováno!!!

Nějak tak se to sešlo a tyhle slečny už mají maturitu v kapse. Počítám, že z jejich oslav jsem se zatím nejvíce zřídil já. V galerii jsem si dvakrát spletl obrovskou místní kytku se zlodějem a málem mne ranil infarkt.

I tak to ale oslaví ještě jednou a to (množstevně) ve velkém v Pizza Nuova. Pochopitelně je třeba u toho být, kdyby se něco semlelo :-))

Macek znovu

Pragmatický Miroslav Macek mne opravdu mile překvapil. Četl jsem to na jeho blogu již dříve a naposledy pak v pondělí. Ani tak jsem nechtěl věřit, že bohorovný ministr nakonec přes tu držku dostane, leč po zásluze dostal. (Pro neznalé se tentokrát nejednalo o politický spor).

Mizerové!!!

Samozřejmě tím nemyslím milé lidi z Ebel Café v Řetězové, kde zdražili šálek kávy na 45Kč. Doufám, že mají finanční potíže, které se tím vyřeší...

Není to ale příliš legrační. Inflace za rok 2005 činila 1,9% a vzhledem k Maastrichtským kritériím ji na letošek pánové z ČNB neplánují o nic větší - každopádně se pak musí vejít do cca. 3%. Ze 40 na 45 - to je přesně ten práh, po jehož překročení už pro mne v poslední době stejně nevalná káva v Ebelu přestala mít jakýkoli jiný smysl než nostalgii. V Praze je plno nových hezkých kaváren s kvalitní kávou, takže hurá vstříc novým zítřkům!!!

The Transporter

I když se rád dívám občas i na hodnotné filmy, těžiště kultury leží v těch akčních. Tak dobrý "začátek filmu", jakým se honosí postarší The Transporter, už jsem opravdu dlouho neviděl. Brutální honička na Azurovém pobřeží, jejímž hlavním aktérem je černé BMW 735i a odhodlaný velmi shopný řidič, jehož názor, že pět lidí na osobní auto je příliš, plně sdílím.

Macek a disketa

Kdo jste někdy někomu neznalému vysvětloval princip pochodů ve Windows, mi jistě dáte zapravdu, že článek na Glosách Miroslava Macka trefil hřebíček do očíčka. Krom toho je tam (v pátečních glosách- viz. odkaz) mnoho věcí, které také stojí za osvěžení v paměti, pokud byste se snad rozhodli hlasovat pro současnou vládní elitu...

Jethro Tull s časem zrají. Nemůžu uvěřit, že když už se mi jednou málem oposlouchali, je nyní uznávám zase o trochu víc, než kdykoli předtím. Jaká to vitální síla v ne zcela talentované sofistikovanosti :-)))

Ad cíle

Ale nejhorší je bloumat poživačně bezstarostným bezcílnem a následně dospět k hořkému zjištění; bezcílno není to místo, kde by člověk chtěl zůstat, kde by s ním zacházeli s respektem, kde by mu sami nabízeli změnu a kde by měl k dispozici své nejmilejší hračky z dětství - tedy alespoň jak čas meandruje ve stínu ne zcela ideální sebereflexe.

Milanovi

Byl vznesen dotaz, zda stále čtu a píšu poezii. Ani jedno. Čtu vůbec žalostně málo, ale psát zase budu, jen jak na mne přijde "psavá". Cítím to totiž jako svou vnitřní potřebu - trochu jako psík, který musí všude nechávat loužičky.

I tak musím podotknout, že je těžké donutit se v téhle rovině vůbec jen přemýšlet a dostat se pak do té chvějivé nálady, kdy člověk má ten pocit, že slova k sobě jaksi patří, kdy se v hlavě rodí pohádkové řetězce vět. Nejspíš jsem poslední dinosaur - spisatel, alespoň z naší gymnaziální třídy, který ještě nevyhynul, ač k tomu nemá daleko. Blízko k vyhynutí mám asi proto, že jsem byl hloupý a nikdy jsem to s poezií nechtěl nebo neměl trpělivost táhnout moc dál, než na stránky občasníku, který mi (tehdy) přišel a zakonzervovaný v tehdejší podobě stále přijde tuze překrásný.

Je pravda, že ta chvějivá nálada se možná ztrácí v temných mracích, které se mi ženou nad hlavou, když se v mrholení ženu na kole rychlostí zvuku po pláních daleko od vší civilizace. Nevylučuji, že můj povinný umělecký pčík jsou tu a tam webové stránky. Připouštím ale i jiné možnosti. Pojďme sakra na to (třeba) pivo...!

A je dost...

...velká chyba poslouchat doma večer sám Radiohead. Dostanete pocit, že je leccos špatně, ač je třeba (skoro) všechno v pořádku.

Poietikon

Je neuvěřitelné, co všechno lenost nedokáže. Jako domovskou stránku mám nastavenou Poietikon revue. Většinou mne však nenapadne ani se podívat, co na stránce stojí. Vím to: zase to samé.

Když se na ni přecejen občas podívám, zbystřím. Je mrzuté, že s tím nikdo nic neudělá. Tuplem protože bych to měl být já. Znám cíle. Znám cesty k nim. Proč je tedy nerealizuji jednoduše? Pochybuji totiž. Pochybuji o kreditu celého projektu. Měl jej vůbec někdy, než začnu uvažovat, zda jej má? Komu vlastně co říká tohle jméno? Možná, až budu stát v cíli, mi to třeba vůbec nepřinese hrdost. Budu pochybovat tak jako teď. Schránka je plná spamu a také spamu od čtenářů. A to je asi tak všechno.

A tak mne ještě napadá: Proč je sakra takový problém dosáhnout cíle, které vedou k jiným cílům??? Není to přece protože bychom nevěděli na 100% jistě, že jako prostředek budou zcela efektivní. Má to snad něco společného s motivací a požitkem ze samotné práce/prostředku? Nebo se prostředek stává cílem a ten pak sám sebe zahubí? Asi v tom mám docela jasno. Je to jako s tím Poietikonem...

Hodnoceno střízlivě

Pavel Bém v rozhovoru v dnešní MF DNES velmi dobře reaguje na položené otázky. Řekl bych, že je mi to sympatický inteligentní politik. Bohužel ale dlouho starostoval u nás na Praze 6. Chodníky, komunikace, prostředí, kriminalita, privatizace bytů. Nic z toho nebyl schopen pohnout, ale zato jsme měli každé Vánoce překrásnou výzdobu. Politik konzervetivní strany by měl umět komunikovat svým voličům, pokud to důležité, co dělá, nebylo vidět, ale bylo to přínosné. Nic nekomunikoval. Tedy nebyl přínosný. Po něm přišel Tomáš Chalupa, rovněž konzervativec, a s výše uvedenými tématy pohnul. Určitě pouze neslíznul smetanu. Přinesl chytrá prozaická řešení. Pavel Bém tedy není sympatický, člověk by neměl všechno zapomínat. I tak doufám, že své straně alespoň ve volbách do parlamentu pomůže.

Kotěrův zámek Ratboř

Málem bych na to zapomněl. Kolo a kultura (to jsem taky já)! Kousek od Ortenovy Kutné Hory (či spíše Ortenova Kolína) leží světem zapomenutá Ratboř, kam jsme s tatíkem NE náhodou, stíháni nepřízní počasí, zavítali. V Chateau Kotera, který si mezi léty 1911-13 nechala postavit cukrovarnická rodina Mandelíků a který je nyní ve stavu blažené velmi citlivě provedené rekonstruovanosti, sídlí hotel. Marně si lámu hlavu, jakým způsobem získává zákazníky. Sportovně zaměřená turistika, která se v okolí zámku jako jediná možnost nabízí, není v ČR příliš frekventovaná, a Kutná Hora není typickou destinací na více dnů, a tak na mne například restaurace v pavilónku uprostřed visuté zahrady působila oprávněně poněkud prázdně. Tedy až na překrásného loveckého psa rovněž poměrně hezké zřejmě paní majitelky, který pravděpodobně pravidelně přeradostně blátí na světlý semiš zřejmě replik původních sedaček. No ale kam smí špinavý cyklista, tam může pes zřejmě bez obav.

Rozkvetlé stromy a kameny

Najít rozkvetlou třešeň na mítingu ODS bylo výzvou, a proto jistě stálo zato jít to na Petřín zkusit :-)))

Krátká a intenzivní jízda. Při padáku do kamenolomu kamenitým korytem se vidlice Duke nádherně vrací, ani ne moc rychle, aby ustřelovala, ani ne moc pomalu, aby nestíhala kameny rozbíhající se do stran. Navíc jsem vždycky měl dojem, že delší sedlovka bude při jízdě dolů handicap, ale je to spíše naopak. Pro vosu na bonbónu je těžké bonbón ovládnout. Když se ale do pedálů pořádně postavíte a můžete sedlem držet stabilitu, rozhodně přes řídítka nepřelétnete.

Tak jo. Stránka Coffee and Cigars byla přijata. Nikoli však mé fotografie. Uznávám, že z hlediska positioningu by nebyly šťastné, protože Coffee and Cigars se směruje spíše do dražších alkoholů, silného espressa a lehkých módních pokrmů za přiměřeně vyšší ceny. Již jsem zprovoznil doménu, je pod odkazem.

Decentní #20

Myslím, že se mi podařilo web, na němž pracuji, dotáhnout do precizně decentní podoby (viz. link). Je to jedna z podob, kterou zítra představím majiteli.

Rád bych se omluvil všem, kteří měli tu vůli komentovat můj poslední poust o designu a kterým se to nakonec nepovedlo - Blogger měl asi půl dne odstávku.

Večerní káva

Dávám si večerní kávu a s ní do mne vstupuje absolutní harmonie. Už jenom z toho komicky malinkého hrníčku, který se v mé dlani téměř utopí. Nebo z toho ouška, které je pro prsty muže snad až příliš jemné. Je to málo, které právě na tu chvilku před spaním stačí velice akorát.

Dole na nádraží stojí mrtvý příměstský vlak, který jezdíval pravidelně o půl osmé pryč na Berounku. Není ani tak starý jako jiné vlaky. Je jen mrtvý. Všechny dveře má otevřené, na jeho schodiště jsem viděl čůrat toulavého psa a kluci v kapucích pářou sedadla. Pozítří asi zase bude lidi vozit o půl osmé z kocourkova na Berounku. S rozpáranými sedadly a počuranými schody. Ti uhrovití kluci železničářští se o své hračky neumí starat a asi je ani nemají moc rádi. Divné. Já své hračky vždycky rád měl.

Moje (mini)práce

Pod odkazem je jeden nejmenovaný web ve výstavbě. Rád se doslechnu jakéhokoli kritického hodnocení, protože jedině tak jej mohu "vybrousit" k dokonalosti (ach jak mi to jen připomíná jedno rovněž nejmenované točené pivo).

Co se piva týče, byl jsem včera před západem slunce po krátké vyjížďce v říčních lázních Radotín (U Piggyho), kde stále vládne atmosféra zapomenutých časů, a kde jsem dvě "staroučké" dal. Zvláštní, že touhle dobou už tam byli jen bajkeři a majitel radotínského cykloservisu se svými psy. Ach tyhle komunity...

Přehodnocuji své úvahy o sedle. Na Specialized Alias se člověk dočte jen hanivých recenzí, stojí 3 litříky a ještě váží nechutných 275 gramů. Zato takové Selle Italia SLR XC Gel Flow je také technologická špička, váží pod 200 gramů a stojí pod 2 tisíce. Navíc jen některé recenze jsou hanlivé. Ale to se u polozávodních sedel určených především na XC stává, obzvláště když je pak hodnotí dokonalostilační silničáři.

Lezení v Černolicích

Po (velmi) dlouhé době jsem se opět ocitnul na skalách. Lezení veskrze ne tolik únavné jako na umělé stěně, o to ale zábavnější, navíc doprovázené pořádnou porcí slunečního svitu, zcela vyhovovalo mému tempu i pojetí...

Je tuze zvláštní, jak si média stěžují na počasí. Počasí je tohle jaro krásné (a jarní) a jestli ho chce někdo vidět jinak, je nejspíš paranoidní. Živná půda pro "blbé náladysty".

8 hodin

Spíte 8 hodin? Jestliže spíte 8 hodin, musíte vstávat až v osm hodin ráno, abyste mohli jít spát ve dvanáct v noci. Jestliže spíte 8 hodin, musíte jít spát už v deset večer, abyste mohli vstávat brzy v šest ráno. Jestliže obvykle spíte 8 hodin, musíte jít spát už v jedenáct večer a vstávat až v sedm ráno, jestliže jeden večer jdete spát až v jednu v noci a vstáváte už v sedm ráno.

Probouzíte se 15 minut a posloucháte před spaním hudbu 45 minut? Potom musíte vstávat až v 9 ráno, jdete-li spát o půlnoci.

Jdete-li spát v jednu v noci a vstáváte-li v šest ráno a posloucháte-li před spaním 45 minut hudbu a probouzíte-li se 15 minut, potřebujete následující den jít do postele již v deset večer a vstávat až v deset ráno. Nebo raději rozpouštíte spánkový deficit v toku týdne? Pak se jeden den nevyspíte a další čtyři dny ze sedmi v týdnu musíte jít spát již v deset hodin, abyste pak mohli vstávat v osm.

A jak dlouho vám trvá cesta z centra domů? Píšete nebo četete blogy? Za dobu, kterou zabere čtení a psaní blogů, můžete třeba 15 minut pomalu vstávat.

Ale spíte-li obvykle jenom 6 hodin a neposloucháte-li před spaním hudbu, můžete za předpokladu, že se neprobouzíte 15 minut, chodit spát už v... atd., vlastně.

Duben

Nemáte pocit, že duben je tento rok zatím mimořádně milosrdný a vydařený? Teplo, sem tam jarní deštík, někdy se rozleží do celého dne, ale v zásadě nádhera.

Celoodpružená kola Gary Fisher (odkaz) jsou nápadně podobné stavby jako Fuji s rámem 2004 a 2003. Akorát je to znatelně méně muziky za více peněz. Tuze zajímavé.

The Red Trail

Tak jsem si ve slevě koupil nádherně žlutý dresík Briko (aby mi ladil k bajku) a vypravil jsem se s Pavlou na Karlštejn z Radotína po červené turistické stezce, abych bajk odpanil v terénu. Je opravdu slast, jak se zadní triangl při nerovnostech nádherně vrací na povrch, jak drží v šikmém svahu, a jak máte pořád pocit jízdy po rovném asfaltu. Slibuji, že nebudu psát o každé vyjížďce. Tahle patřila mezi ty první a rovněž mimořádně povedené.

Jediný terén, který mne udolal a kde jsem potupně bajk vedl, byla ne přímo hlavou vymyšlená pěší zóna na Karlštejně, a pak samozřejmě stoupák u radotínského hřbitova.

Sauna

Včera jsem poprvé v životě navštívil s Káťou, Pavlou a Zbyňkem saunu. Strhující zážitek. Nikdy bych nečekal, že se i z mého těla může za minutu uvolnit takové královské množství potu. Ozdobené o dobré historky na místním baru to rozhodně stojí za opakování.

Hurá! Budu dělat dva nové weby, oba z oboru gastronomie. Jeden už mám vcelku uvnitř hlavy. Jediné, co mne může zastavit, by mohl být nenavazující corporate design provozovny, který ještě neznám.

Příroda

Dneska jsem relativně brzy ráno vyjel na kole, abych vyzkoušel, jestli na mně bude bahno ze večerejšího pršení držet. Co mne ale překvapilo, že po 14 dnech tepla, se krutou zimou omráčená tráva u nás na zahradě konečně začala zelenat. Včera odpoledne po takové akci ještě nebylo ani stopy.

Nové kolo je ÚPLNĚ jiné než hard-tail. Stačí nastavit tlumiče jako maximálně měkké a už sedíte na houpačce. Stačí zmáčknout hydraulickou kotoučovou brzdu na takové houpačce při jízdě s kopce a klidně v tom zhupu málem přeletíte přes řídítka (zlaté nášlapy).

Nutno podotknout, že na to jsem si ale zvyknul už včera a nastavení patřičně přizpůsobuji stylu jízdy. Včera jsme totiž s tatíkem kolově otevřeli Berounku. Nikterak pompézní jízda po místní magistrále se počtem kolemjedoucích cyklistů ještě nikterak nepodobala klasické letní neděli. To holt teprve přijde.

Petra zřejmě (rovněž) přijde a zanechá dojem (viz. odkaz).

The Great Lake of Radotin

Vida a je to tady! Pod Radotínem se na soutoku Vltavy a Berounky opět začíná napouštět The Great Lake of Radotin. Při povodních roku 2002 bylo celé údolí soutoku těchto dvou řek kompletně zaplněné a tvořilo tak kompaktní vodní útvar. Na dně tohoto jezera se ocitly čtvrti Lahovičky, Lahovice, Zbraslav, Radotín, Lipence a Velká Chuchle, ale také třeba silnice R4.

Tato situace pak pražské radní přiměla k tomu zabývat se zřízením rekreační zóny v této z velké části neosídlené oblasti, která by zahrnovala uměle vytvořená jezera, jachtařský klub, koupaliště, cyklostezky a byla zalesněna tak, aby umožnila půdě vsáknout co největší množství vody. Nejedná se o úplný nesmysl. Podobná rozsáhlá parková/lužní zóna se vytvářela nedávno třeba v německém Lipsku.

David Gilmour - On an Island (2006)

Davida Gilmoura je velmi obtížné definovat jako sólového muzikanta - už protože v takové podobě příliš neexistuje. Jeho vlastní tvorba vždycky připomínala formálně dokonale provedený odvzdušňovací kohoutek přetlakovaných Pink Floyd. A tudy vlastně lze vystopovat také jeho novinku. Když po The Division Bell (1994) prohlašoval, že dělat rock jako Pink Floyd, je dinosauří práce, neměl nepravdu. Nicméně sám asi věděl, že v tomto stylu, který vlastně sám vytvořil, má ještě hodně co říct a také si nechal dost času, aby to vše mohl zřetelně artikulovat.

Vlastní deska mu umožnila upustit od místy nabubřelé formy a nahrát evolučně vyspělý The Division Bell, obdivuhodný démonický kousek, který je v nové poloze tichý, nevzrušený, harmonický (harmonickým zpěvem přispěli rovněž Davis Crosby a Stephen Stills), dobře učesaný a koneckonců velmi náladový, což nastiňuje již jednoduchá modrá obálka. Hudbě prospělo zaměření na kytaru a velmi melodická táhlá sóla, která vždy byla Gilmourovou silnou stránkou. To, že klávesy pouze podbarvují a dokreslují (i když jsou jako vždy silným prvkem - místy v podání Ricka Wrighta z Pink Floyd) a kytarová hra je technicky nesložitá, celé desce prospělo, protože ji to nikam zbytečně netlačí, ale naopak umožní v dlouhých a táhlých často bezeslovných skladbách vyniknout celku. Všechno vyhovuje ergonomii celkového vzezření a padne jako prsty do rukavičky.

Je vidět, že skladatel věděl, do čeho jde, jak to velmi uspokojivě provést, a jak to nakonec bude vypadat. To je ostatně to, co desce nejspíše většina nahodilých posluchačů vytkne. Chybí tu divoké emoce v té ryzí, přístupné podobě. Tím se ale toto nenápadné velmi zralé album stává nadčasovou záležitostí, ačkoli, tak jako ostatním Gilmourovým projektům, mu chybí výrazný bod třeba v podobě líbivého hitu. To ale věci znalý posluchač ani nečeká a uděluje 4 z 5. Doporučuji shlédnout video pod odkazem, a pak jít a tu proklatou desku si sehnat.

Můj pokus s Internet Explorerem 7 beta 2

No vida, konečně je z Exploreru pořádný prohlížeč alespoň po uživatelské stránce srovatelný s Firefoxem nebo Operou. Dohání tak to, co už dva uvedené prohlížeče dávno mají: prohlížení v panelech, podpora RSS feedů, větší uživatelská intuitivnost a snad i další. Určitě však neosloví grafickým ztvárněním tolik jako Opera a není tolik všemožně kustomizovatelný jako Mozilla (to on v betaverzi ale ani nemůže být, je však pravděpodobné, že Firefox s celou řadou samozvaných vylepšitelů bude i tak těžképředběhnout), u které tímto zůstávám. Pokud jste však zarytí příznivci zpátečnictví (nic proti uživatelům IE), můžete si jej stáhnout po kliknutí na název článku.

Další příjemné překvapení! Stránky Microsoftu při stahování výše uvedené bety i Windows Defendera, jakési zdánlivě méně aktivní obdoby Microsoft Antispywaru, fungovaly pod Firefoxem naprosto bezchybně.

Včera večer jsem o tom přemýšlel před usnutím. Že mne to dřív nenapadlo! Svou přes zimu značně zašlou hadičkou od camelbaku Nalgene jsem pomocí těžké kovové jehly spustil provázek, na jehož polovinu jsem pak přivázal hadrovou kuličku, která jako naprosto zadarmoidní čisticí jednotka odkázala zažraný plesnivý černozelený humus do patřičných mezí. Opět modrá je teď - jako letní obloha u moře.

Windows Media Player a radotínský sitting

Tak mne napadá, znamená Windows Media Player "windowsový přehrávač medií" nebo "přehrávač windows media"? Zdržím se osobních soudů. Spíš by mne to zajímalo čistě jazykovědně :-)

Nejpozději ve středu mi dorazí poslední kousek bikerské výbavičky, a pak už konečně vyrazím. Nebyl bych to já, kdybych všechny ty věci nevybalil a nezjistil, že je 22 stupňů nad nulou a že jsem je kupoval zbytečně...

Co ale zavání skutečností je první radotínský sitting. Dneska bylo 12 úctyhodných stupňů nad nulou, vzduch plný zatím jakoby opilé havěti voněl jarem a od země konečně nešlo mrazivo. Proto jsme vyndali židle, stolky a slunečník a konečně šli na to - v krátkém rukávu. Bylo to věru slastné.

Jednou nohou v sedle

Dneska mi dorazilo poštou modré psaní z Luhačovic. Uvnitř byla rovněž modrá cyklistická bunda Craft Double action. Je mrzuté, že jsem se letos ještě nesvezl, příležitostí jsem měl až dost, ale třeď už jsem jednou nohou v sedle. Chybí mi jen zateplené kalhoty a když to dobře dopadne, možná se v neděli na chviličku projedeme.

A pak ještě odstavec pro Michala, který si myslí, že cyklistky nemohou být krásné. Tereza Huříková (viz. odkaz) je nejen nějaká bajkerka, ale dokonce mistryně světa na horském kole 2005 a nic jí to na kráse neubírá, co myslíte?

Internet

Doma máme router a funkční ADSL. Jednoduché a účelné. Takže mj. si teď můžu stáhnout i svou kompletně zaspamovanou schránku na volny.cz. Co se asi tak dá dělat proti spamu? Když takovou schránku zruším, znamená to, že plno důležitých míst, kam jsem ji dal k dispozici, přijde o možnost mne mailem kontaktovat. I když v poslední době se počet spamu denně téměř nezvyšuje (pokud ano, tak jsem to nezaznamenal), budu se muset i tak připravit na den, kdy svou starou adresu pustím k vodě.

Zdá se, že venku zase jednou začíná jaro. Kromě toho už člověk nemá moc dalších důvodů k dobré náladě (vezmu-li v úvahu ty, co vychází ze mne).

Pohlednice z Alp

Tak jsem zase zpátky z kopců, kde straší vražedná zubačka. Lyžování na Kitzsteinhornu i v Zell am See výborné, Pistenverhaltnisse sehr gut, Pulverschnee ausgezeichnet (wie nie vorher), Wetter sonnig. Kyselé zelí se Speckem a káva se šlehačkou ze mne vyhnaly i zbytky nemoci. Fotky bohužel dělal jenom tatík, takže se na Flickru neobjeví. Můžete si ovšem najít jiné fotografie Alp a představovat si je, jako by byly ode mne...

Konečně ho mám! Nový Gilmour (kytarista/zpěvák Pink Floyd) konverguje ke genialitě, i když uznávám, že většině posluchačů přijde asi nakonec poněkud plochý. Já osobně jsem však happy, pro mne se celá ta deska plaví na řece klidu počínaje coverem, konče slovy. To ovšem NEmohu prohlásit o novince P.O.D. - jestliže se třeba Satellite uměl oposlouchat, Testify nestačí ani to. Holt tu samou směsici rapu, popu a metalu zřejmě nelze dělat donekonečna, protože na poslední desce jaksi chybí ten nosný pop-motív.

Superrychlý internet už doma mám, ale bohužel nejsem pánem našeho modemu, takže tuto poštu musím vlivem technických problémů psát opět přes mobil. Stejně jako stahovat poštu (a to i přes webové rozhraní), posílat fotky na Flickr a uploadovat přes ftp.

Updates:

Pravda! Měl bych uvést na pravou míru, že si mobil neplatím ze své kapsy, řekl můj tatík. Je nefér to neuvést, i přestože najisto vím, že to nemnoho čtenářů, kteří poust čtou, zmíněný fakt zná. Něco jiného by asi bylo, kdybych to celé napsal pod zvenčí anonymně hojně navštěvovaný článek o pivu Stella Artois...

A tak mne vůbec napadá: píši dva typy poustů. Ty, o nichž vím, že je čte hrstka věrných čtenářů, většinou mých přátel, před nimiž se rozhodně nikterak nepřetvařuji a tudíž nemyslím, že by informace z mého života musely být znovu a znovu doplňovány vyčerpávající řadou životopisných dat. Potom píši takové, které si čte ta samá hrstka, ale ještě se navíc objeví ve vyhledávači. Příchozí čtenáři jsou pak zcela náhodní zbloudilci. Tam samozřejmě nemám právo psát úplné pitomosti, což už jsem si mnohokrát prakticky ověřil.

Hory

Nemoc. Nový Gilmour už se sehnat dá, dokonce už vím, jak vypadá cover, ale k ničemu mi to není, protože si pro něj nemůžu dojít.

Zítra ráno odjíždím do Kaprunu a nic mne nezastaví. Plán je uzdravit se v autě a v neděli pak rovnou skočit na sjezdovku. Držte palce, ať mi to tak vyjde. Pro všechny, koho to zajímá: vracím se ve čtvrtek až pátek v noci.

Nejmenovaná kamarádka mne zklamala, když dala přednost oslavě svátku svého přítele před koncertem Lou Reeda se mnou. A to o koncertu věděla hooodně dopředu. Jako by se nedalo slavit každý jiný den :-/ No, budu holt Reeda tiše poslouchat ve svém pokoji, vezmu si černý rolák, odřené manšestráky a zapiji to zeleným čajem z něčeho, co vůbec není čaj.

Nemoc

Tak jsem si zrovna liboval, jak se mi nemoci až na drobné výjimky už několik roků vyhýbají a bum! Jedna za druhou si to od letošních Vánoc vybírá. O to peprnější, že v sobotu odjíždím na lyže do Kaprunu.

Říkal jsem si, že když dám na Flickr ženu public, s komentáři se nethrne monitor (a tím myslím jakoukoli ženu, jde přece pouze o komentáře), ale asi jsem situaci poněkud podcenil. Zřejmě to bude muset být fotka nahé ženy focená s bleskem. Pak už to snad bude fungovat :-)

Včera jsem v galerii zcizil sekuriťákovi kompresí do aac cd The best of Cranberries, kde je taky hit Zombie, kvůli kterému jsem tak učinil. Ta písnička mi připomíná, jak po večerech vysedávám ještě na Vinohradech u počítačové hry Doom a Doom 2, přičemž tahle a jiné v té době hitové písničky se za tu dobu několikrát otočí na Evropě 2, která se line z tatínkova rádia nad mou hlavou. Krev stříká z monitoru snad až na protější stěnu, zpěvačka řve In your heeeaaad a já se pak téměř bojím dojít k vypínači a rozsvítit. Dokonalá hra - ale snad spíš tím, že byla první.

Poust pro poust

V galerii, kde občas pracuji jako pokladní (viz. odkaz výše), vystavují Viktor a Maria Orlovovi. Za poslední dva dny tam nepřišla ani noha, natož hezká noha (jo! Petro a Pavlo, sliby se mají plnit. Přišla Markétka, kterou neznám, tudíž nevím moc, co si myslet o jejích nohách).

Odhlédnu-li teď od nohou, je mrzuté, že galerie, která je "u paty" (zase ty nohy) Karlova mostu, je schopná vytvořit nulové denní tržby. Nápadně mi to připomíná můj opakovaný zápočet. Nic totiž není nemožné.

V MusicWorldu ještě nemají nového Davida Gilmoura, a nebo jej alespoň neevidují. Že by pirátské zdroje tentokrát zklamaly? Upřímně řečeno, až to cd budu mít doma na stole, budou to, nejméně pro mne bez nadsázky, druhé Vánoce.

Když člověk hodně pije, píše roztomilé pousty :-) Já osobně většinou řeším ožehavější otázky - třeba jak se dostat co nejrychleji na toaletu.

Čtením německých knížek se pochopitelně nenaučíte mluvit, ale když jsem po dlouhé době byl nucen cosi psát, šlo to téměř "lechčeji" než česky. Takže ten vztah je vlastně vedlejšně efektní - asi jako shybování a lezení.

Zkuste se ve středu dívat na RTL na Alarm für Kobra 11. Ti chlapci mají v originálu hlásky jak konipásky :-)) Neuvěřitelné.

Také se vám stane, že se zamilujete do nějaké desky, a pak ji posloucháte, až vás začne k propadnutí nudit? To se obvykle stává u věcí, které neprověřil čas, a u těch opravdu dobrých se to zase naopak nestává. Mně se to po více než půl roce poslouchání No More Shall We Part od Nicka Cavea & The Bad Osemení zatím NEstalo. Tuze! Že by ta hudba byla fakt dobrá???

Ambiente - Pizza Nuova

Včera mne rodiče pozvali do nového Ambiente Pizza Nuova. Velmi pěkný zážitek, no považte: zaplatíte vstupní poplatek za některou kombinaci tří možností: studený švédský stůl, těstoviny nebo pizza a pak se už můžete cpát až k prasknutí, kolem totiž chodí obsluha s plnými talíři a vy si berete, co hrdlo ráčí, dokud můžete.

Okusil jsem velké množství těstovin a pizzy, která je připravována v napoletánském stylu; okraj a těsto jsou tlustší a více nadýchané, průměr je menší, pizza je osazena rajčátky, která se pěstují pouze v okolí Neapole. Co uchvátilo, byla opravdu výrazná vůně bazalky a bezvadná mozzarella. Výtečný gurmánský zážitek, i kdyby nebylo pravdivé tvrzení provozovatele, jak všechny suroviny dováží od Neapole. Ale proč ne?

Pohoštění vskutku nikoli studentské, ale pokud se uskromníte na jednu lahev vína ve dvou lidech nebo si ještě navíc zvolíte pouze jeden z typů pokrmů, dostanete se na cenu běžné drahé (nikoli však běžně drahé) restaurace ;o)

Author Versus Trek

Někteří výrobci kol mají přehledné stránky, kde se můžete o svém kole dozvědět vše - i to, na co už paměť neslouží. Authorský archiv sahá až do roku 2001, z něhož pochází mé sázavské kolo Versus SX. Poměrně se pobavím, když si vzpomenu, že jsem váhal mezi ponecháním si Treka nebo právě Authora. No považte, moje celoodpružené pražské kolo Fuji Diamond Lite 3 s hydraulickými kotouči váží 12,9Kg, ale například Trek 6500 s kotoučovými brzdami váží přes 13,5Kg. A teď se podržte: stařičký hard-tail Author Versus váží jen 12Kg! Kdo by to řekl? Pochopitelně je to plk, už jen když si všechny stroje ručně potěžkáte a vezmete v úvahu velikosti rámů. Velmi by mne zajímalo, odkud Author tyto údaje čerpal...

A nakonec jezdím na Authorovi, protože má 21" rám :-)

Statistiky Hájka & Boušové v plném provozu a jiné

Statistiky hovoří zajímavě: denně kolem 90 unikátních IP adres. V sekcích, kde je web zařazen, se umísťuje v návštěvnosti mezi prvními deseti každý den. Zajímavé je, že nejvíce je na web odkazováno z benesnetu (téměř 30 denně), kde byla dříve umístěna pokusná verze a to i přesto, že již notnou dobu tam dlí stránka, která pouze odkazuje na oficiální web Hájek. Nejvíce byla potom zobrazována (kromě hlavní stránky) stránka s jednotlivými cukrárnami a stránka s ovocnými dorty. Překvapivě třetí místo obsadily svatební dorty.

Každá statistika vyžaduje slovní rozbor. Po kliknutí na název článku zobrazené statistiky vykazují nejméně dva závěry. První z nich je lichotivý; opakovaně se mi stává, že stránka, kterou vytvořím, svou návštěvností zastíní originální web dané firmy a v Seznamu se ocitá na pozici před tímto webem. Druhý závěr je smutný: Seznam má mnoho much. Třeba již dávno mohl vyzjistit, že ty "hezké" stránky už jsou na doméně, která jim skutečně náleží a ne na nějakém benesnetu a že tam je naopak stránka, která s dorty a zmrzlinou nikterak nesouvisí (třeba Google už o tom nějakou chvilku ví).

Dva dny v Peci pod Sněžkou mne přesvědčily, že se zase tak mnoho nezměnilo. Ale přece: pomalu ale jistě to jde. Přibyly velké skibusy, sjezdovky se upravují denně, takže se po nich dá jezdit, vleky jsou o něco kapacitnější, vybavenost službami vzrostla, někteří lidé jsou ochotnější a tváří se user-friendly. Jen je to všechno vždycky tu a tam tak nějak šizené. Bramberk pořád trpí uprostřed na vyjetý žlab, ceny za tak nemnoho sjezdovek působí ošidně, fronty jsou dlouhé, lidé stále z většiny neochotní, velké skibusy jezdí jen někdy a jen někam. Asi bych mohl s výčtem pokračovat, ale proč vlastně? Nikdo mne v Čechách nedrží a celkově to bylo super.

V obchodě Cyklosport 69 v Řeznické jsem si "live" osahal své (někdy) budoucí sedlo Specialized Alias. I když jsem se jej bál kvůli poměru váha/cena, ve 130mm i 143mm verzi váží méně než se oficiálně udává udává (lze to konec konců dohledat i přes Google) a navíc je povšechně k sežrání. Těším se, nejdřív ale musím splnit jiné úkoly...

Pec pod Sněžkou

Milí zlatí, jedu na lyže do Pece pod Sněžkou. Už se těším, jak se to tam změnilo od doby, co jsem byl malý. Žádné fronty, ceny odpovídající kvalitě, rychlé vleky, příjemní lidé a tak. Jojo. Určitě to tam takové bude, jsme už přece nějakou dobu v EU, stejně jako Alpy :o)

V pondělí na lezecké stěně!

Update: Dojmy z Pece jsem revidoval v tomto příspěvku.

Webdesign

Vždycky jsem si myslel, že mne programování příliš nebaví, ale jak tak dělám na stránkách Hájka & Boušové, začínám se dobře bavit. Když vám nefunguje Wordpress na neznámém serveru tak, jak by měl, co uděláte? Budete hodiny projíždět fóra, a pak zoufale kontaktujete správce serveru nebo si naprogramujete vlastní obdobu, která navíc zcela odpovídá vašim požadavkům?

Můj content-publishing system je sice non-secured a má jedno z nejjednodušeji odporných rozhraní, co jsem kdy viděl, zato je opravdu jednoduchý a k účelu přítulný jako kočička.

Věci

Zima dostala druhou těžkou ránu. Je teplo jak v sauně a leje jak z konve.

Konečně jsem přemístil pokusné stránky cukráren Hájek & Boušová na jejich server, takže jsou v ostrém provozu. Nemilé je, že část content-publishing nechodí, jak by měla, protože Wordpress odmítá editovat některé své soubory. I tak zbývá vychytat plno dobrých chyb. Pokud mi ale chcete zanechat vzkaz v knize návštěv, která zrovna funguje, jak moc se vám stránky líbí (když se vám zobrazí), učiňte tak :o)

Koupil jsem si tuny termoprádla, takže jsem zase o něco blíže kolování v nepřízni počasí. Teď už řeším snad jen cyklistické kalhoty.

Objevil jsem německé Guano Apes. Takové album Walking on a thin line je výborná lezecká hudba.

Profesor Linuxu Michal Dočekal publikoval na svém blogu zajímavou politicky laděnou věc.

Muslimové a Evropa

Reakce muslimů na karikatury Mohameda je zcela typicky středověká a hysterická. To však neznamená, že není třeba ji brát vážně nebo ignorovat jako fakt. Pokud dánské noviny obrázky otiskly, musely s ní zákonitě počítat. Je však chyba, aby se stát (nebo státy) jako celek omlouvaly, protože v demokracii nespadá pod jejich odpovědnost, co kdo kde otiskne. Pokud se to muslimům celého světa nelíbí, Dánsko i EU jim poskytuje dostatečný rámec pro vlastní obranu. Mohou podat žalobu u dánského soudu a podobně jako Dášeňka a václavka třeba něco vysoudit.

Proto mne na celé věci více straší spíše reakce západního demokratického světa. Jistě: západní svět je postaven na náboženství peněz, které se ocitá v nesnázích, přestane-li jej část kupujících uznávat. Muslimové nás ale nesnáší nikoli pro ono náboženství peněz (je také jejich druhým náboženstvím), ale mj. pro naší nestálost názorů a víry. Omluva nepatřičných osob toto jenom potvrzuje. Jejich nepřítelem budeme tak jako tak (to už je FAKT), dokud příliš horké hlavy nevychladnou, bylo by pak ale na místě být alespoň tím nepřítelem, před kterým je třeba mít respekt a o němž víme, že se neshrbí. To že jako Evropané ukážeme náš hněv, ztráty dánským obchodníkům sice neuhradí, ale alespoň to bude jasný signál, že příště už si nemohou dovolit o trochu víc. Nerad bych, aby se mé děti za pár let učily povinně ve škole Korán. Nerad bych další Hitlery, kteří se balí do chudoby a náboženské ušlechtilosti. Hrdý člověk totiž nikdy NEsmí uznat větu typu (a ani to, co říká mezi řádky): "To, že my věříme v boha, vy nikdy nepochopíte."

Omlouvám se, že v poslední době příliš nebloguji. Jsem v tak špatném duševním rozpoložení (ač tím nemíním depresi - ta nemívá zřetelné důvody), že nemám chuť rozdávat jakákoli moudra. Napravím to ale.

Tak různě, aby bylo...

Dnes se půjdu ucházet o práci do Accenture. Neuvěřitelné, jakou náhodou se člověk k takové příležitosti dostane. Inzeráty Accenture visí u nás ve škole a visely rovněž na internetu. Chystal jsem se na ně odepsat, ale byl jsem do Accenture ještě dříve přesměrován jinou firmou, které jsem poslal den předtím své CV. Tak nevím, co je nakonec lepší. Je to snad varianta přijít jako slepý k houslím? Určitě bych dal přednost si celou situaci sám lépe ohmatat. Tady ale pořád platí: Kdo pozdě chodí...

Zima se poněkud vymyká z ruky. Dostal jsem po dlouhé době neotřesitelného zdraví rýmu a to i přestože jsem byl ochoten vzít si rukavice :-)

Začal jsem objevovat kouzlo růžového vína. Tahle létem bzučící bledě růžová voňavka není chuťově zrovna sdílná, o to příjemnější pro vinaře (zatím neustálé) začátečníky. První voňavky jsem okusil ve Španělsku v Andaluzii, kde byly chuťované více červeným vínem (které jinak zbožňuji), ale jinak než k jídlu (k němuž jsou růžová vína designovaná) se opravdu pozřít nedaly. To ty české mému označení i své barvě dokonale dostávají...

Nové stránky Hájek & Boušová ještě pořád neběží a to už na nich pracuji od prázdnin. Na vině je velmi pochopitelná snaha samotné firmy dodat kvalitní obsah. S tím nelze polemizovat. O to víc se pak máte na co těšit!

King Crimson: Dinosaur

Long ago and far away in a different age
When I was a dumb young guy
Fossilized photos of my life then
Illustrate what an easy prey I must have been
Standing in the sun, idiot savant
Something like a monument
I’m a dinosaur, somebody is digging my bones

Ignorance has alway been something I excel in
Followed by naivete and pride
Doesn’t take a scientist to see how
Any clever predator could have a piece of me
Standing in the sun, idiot savant
Something like a monument
I’m a dinosaur, somebody is digging my bones

When I look back on the past
It’s a wonder I’m not yet extinct
All the mistakes and bad judgements I made
Nearly pushed me to the brink
It doesn’t pay to be too nice
It’s the one thing I have learned
Still, I made my fossil bed
Now I toss and turn

I’m a dinosaur, somebody is digging my bones

...myslím, že bych si tohle klidně mohl dát jako svou osobní hymnu. A to je mi teprve 22.

We like the moon

Petra mi poslala odkaz na božsky úchylnou flashovou povedenost (klikněte na název článku).

Vše, co poslouchám, se po prvotním zklamání nakonec do iPodu 30GB (28Gb) vešlo - zabírá to jenom 22GB. Takže teď už můžu být se svou černou ovečkou konečně spokojen :-)

Učení na zkoušku je ke zblbnutí. Není divu, že člověka rozptýlí i takové neuvěřitelné blbosti jako vymazlené řečičky na české domovské stránce superbního výrobce sporotvního oblečení Sensor. Rozhodně doporučuji stránky pročíst celé, ale začít můžete třeba mrožím samečkem.

Macurovi (skoro)blogují tajně na Yahoo. Teď už jim to ale neprojde :-) Michal tady, velevážená Kristýnka tady.

Nový rok

A je tu leden 2006, což mi připomíná, že na této adrese bloguji už celý rok. Nejkrásnější odměnou je mi několik málo stálých čtenářů, kteří sledují RSS feed nebo mne mají v bookmarks a kterých si velmi vážím. Dále jsou tu desítky přístupů z vyhledávačů, které sice člověka nafouknou, ale i vy asi tušíte, co si o nich myslet... Každopádně občas zůstane na stránkách nějaký komentář nebo nadávka (nebo mi dokonce přijde e-mail), což nakonec také potěší. Přeji oběma skupinám vše nejlepší do roku 2006 a zůstaňte naladěni!

Silvestrovská party v chaloupce u Ondřeje v Kamenném Malíkově byla velmi vyvážená a ve všech směrech potěšující. Určitě důvod ji někdy (brzy) zopakovat. Po dlouhé době jsem znovu zakusil řídit běžky (patřily otci mé drahé - díky :-) a tak se do mne pomalu začíná vkrádat pocit, že by to mohla skutečně být zajímavá alternatíva kola v zimě. V neštěstí nás zachránil bodrý domorodec, když nám vnutil obecní veřejně prospěšnou dršťkovou za to, že směl odtáhnout zamrzlého Fiata mé drahé polovičky a ve své stodole jej u topení do rána nechat rozmrznout. Udělali byste to také? Třeba já o sobě silně pochybuji...

Úspěch! Povedlo se mi vyřešit silné rušení PC v mojí hi-fi věži (bylo důvodem, proč jsem počítač jako přehrávač hudby téměř nemohl využít). Problém byl ve společné domácí anténě pro receiver hi-fi věže i pro TV kartu v mém počítači. Pokud byste řešili obdobnou nepříjemnost, stačí si pořídit speciální udělátko, které antény rozdělí (cca. 1000kč) nebo prostě jen použít jinou anténu pro každý device.

Kolo by bylo a co dál?

Jako naprosto geniální věc (tak jako většina věcí od Topeaku) se mi jeví cyklistický ministan Bikamper (pod odkazem). Bohužel nikde není psáno, jestli je stan určen také pro cyklistku (optionally) :-))

Vůbec se mi zdá, že tahle miniaturní věc není v českém internetu (ani na samotné české stránce Topeak pod Mozillou Firefox) příliš osvětlena. Škoda.

Eyes wide open

Sníh šeptá. Vlak si tiše klouzal noční zasněženou plání údolím Vltavy, a pak v Radotíně neotevřel dveře. V Černošicích jsem se nechal na protější nástupišti tiše zapadat sněhem a poslouchal dívenku, jak svému chlapci pod žlutou lampou do malého véčka zasněně šeptá, že cestuje do Radotína přes Černošice.

Sníh šeptá na osamělých bílých mimopražských ulicích. Kluci hrají u Sokolovny fotbal a jediné stopy v celé té pokrývce podél hřiště tady nadělaly automobily. Ani jedna lidská stopička. Tak snad až moje boty, a pak kousek dál stopy psa, který (jak vidno bez pána) běžel k hospodě v Sokolovně.

Dva kluci se brodili na kolech sněhem. Asi nikdy nebudu cyklista.

Brrr!

Byl to podivný den. Padal nádherně sníh a tak jsem se byl večer po cestě z práce projít (sám) po Karlově mostě. Bože! Nebudu lhát, když řeknu, že takovou nádheru jsem už dlouho neviděl. Zbělaly mi vlasy. Potkal jsem dívenku, která si na ulici nahlas zpívala. Mohla být stará jako já. Nevím, jak vy, ale mně to dneska přijde stupidní.

Jsem úplně švorc. Ráno jsem se porafal s matkou a otcem a večer to korunoval tím, že jsem zapomněl de-kód k alarmu a neodvolal jsem ochranku. Asi bych měl začít fetovat. Brrr. Myslím, že ani tenhle příspěvek nemá hlavu ani patu.

A je doma!

Koupil jsem si novou hračku (tech specs) a konečně se zahnízdila u krovu v kůlně. Po roce tak nahradí Treka 6500 (najel jsem s ním krásných 1400km), dostane jej teď sestra.

Těším se na jaro. A nemyslím teď, až vyzkouším nové kolo. Těším se na jaro a sluníčko, na čilý cyklistický ruch kolem Berounky a v Brdech a v neposlední řadě (především) na cyklopiva na zahrádkách, ať už s jakýmkoli kolem!

Yellow Orange Red

Jedna z mých fotek se náhodou objevila na blogu Yellow Orange Red, který provozuje David Helán. Ani ne tolik kvůli svojí fotce doporučuji tento weblog shlédnout, mnoho v této temné místnosti publikovaných fotek stojí za to.

The Coffee Experiment

Dnešní dopoledne bylo ve znamení pití kávy na protipovodňové hrázi v místě, kde se Čertovka vlévá do Vltavy, kde křičí racci, houkají lodě a kam doznívají tóny kolovrátku z Karlova mostu. Oproti nedomrlému Ebelu v Hergetově cihelně docela příjemný, leč trochu zmoklý zážitek.

Po kliknutí na odkaz se dostanete na velmi zajímavou stránku The Cafexperiment.com, která stojí za shlédnutí už kvůli velmi milému designu.

Mike Oldfield: Light and Shade (2005)

Mike Oldfield je dalším z umělců v řadě, kteří vždy vyžadovali svou trošku pochopení. Nelze však diskutovat o tom, že jeho alba ze 70. let, která se stala dokonalým přechodem od klasické hudby k rocku a ještě do sebe začlenila lidové motivy, byla geniálním počinem. Taková novinka rozhodně není.

Albem Tres Lunas se Mike Oldfield (lze však tvrdit, že již Tubular Bells 3) ocitnul na křehké půdě "moderní hudby" a nejistého experimentu. Nové album jej vrací částečně do reality. Stylově připomíná "The Songs of the distant earth" z roku 1994, avšak působí příliš synteticky a zároveň ploše, než aby tolik přirostlo k srdci a to i přes některé poměrně silné motivy.

Nečekejte tedy klasické rozpracovávní jednoduchého motivu a prolínání s dalšími. Naopak. Oldfield si většinou vystačí s jedním na celou skladbu. Výsledkem je album, které z velké části působí klidně (skoro až jako relaxační hudba). Jistou jednoduchost podtrhuje také možnost namixovat si některé skladby po svém v programu uMyx.

I přes jisté zlepšení a mírný návrat ke tradicím, nečekejte nikterak přitažlivou desku. Jistě nepohorší, ale ani se určitě nezapíše do dějin tohoto umělce.

Kampaň za bezpečné přejezdy

Také jste si všimli zbytečné kampaně s lebkou, jíž červeně blikají oči a je doplněna značkou "přejezd"? Myslím, že řidiči nejsou takoví pitomci, aby nevěděli, jak se na přejezdu mají chovat. Oni se tak prostě jenom nechovají. Řešením by možná bylo méně přejezdů a tam, kde už musí být, nastavět závory s automatickou signalizací. A nebo to (když nejsou peníze) zatím aspoň zbytečně neřešit.

Odkaz je pouze "ilustrativní".

Kde se tu vzal???

Vzpomínáte ještě, jak to vypadalo na Andělu před rekonstrukcí? Nebyl jsem tam mnohokrát, ale byl to opravdu zážitek, potkat na ulici mezi tramvajemi třeba nákladní vlak. Vlaky tehdá zajížděly do továrny pravidelně přibližně tam, kde je dneska hypermarket.

V Brně jim tahle radost zůstala. Po druhém vnitřním silničním okruhu (skoro něco jako Magistrála) jim prostředkem ulice vede manipulační trať na Výstaviště v Pisárkách. A tak tam můžou často vznikat kuriózní obrázky (více pod odkazem, autorem nejsem já). Myslím, že je ocení i nepříznivci vláčků...

Drobnost - benesnet.cz

Dobrá zpráva! Benešnet má novou vstupní stránku.

Špatná zpráva. Vlivem toho se trucgenerátor poezie ePička přesouvá na novou adresu http://benesnet.cz/epicka

V budoucnu plánuji provoz na benešnetu ještě oživit - vyžaduje to ale stažení pokusné stránky Hájek & Boušová z php databáze.

Doprava (doleva)

MF DNES uvedla, že nová tramvaj Škoda 14T (vycházející z plzeňské Vektry) s designem studia Porsche vyjela na první zkoušky v Plzni a ještě tento rok se objeví v Praze. V tištěné verzi se objevila (nutno dodat opravdu) krásná tramvaj naživo, na internetu jsem našel bohužel jen animace. Jsem rád. Je to česká tramvaj pro české město od českého výrobce. Co víc si můžeme přát?

Tisk nešetří nadšením, ale já jsem se mnohokrát dočetl, že novinka bude mít také své zápory. Mezi první patří, že může ještě nějakou dobu trvat, než vůbec bude (tedy než skončí všechny zkoušky). To na druhou stranu snad tak nevadí, protože se jedná jen o obměnu již spolehlivě provozovaného typu tramvaje. Horší však mohou být částečně pevné podvozky vozidla - plzeňská Vektra údajně v prudkých zatáčkách nesnesitelně vrže a na cestující se přenášejí silné rázy. To také bude údajně způsobovat silné opotřebení kolejí v obloucích (to už je tak dost velké), četná omezení rychlosti a druhotně zvýšené investice do údržby.

Každopádně se máme na co těšit. Do Prahy také v září dorazila z rekonstrukce v Šumperku nízkopodlažní tramvaj ČKD RT6N1 z první poloviny 90. let, která není provozována úspěšně jinde než v Poznani (ačkoli dodána byla v několika kusech také do Brna, Liberce a Prahy). Neznám její plánovaný osud, ale možná tento velkorysý stroj, který je v Polsku provozován nevídanou rychlostí až 70km/h, konečně zase potkáme v ulicích hlavního města.

Poietikon 15 byl vypuštěn!!!

On-line verze Poietikonu, časopisu, k jehož tvorbě svou skromnou troškou přispívám, slaví 5 let na internetu, a tak bylo dnes ve 20.00 vydáno 15té číslo. Vřele doporučuji ke shlédnutí a přípitku! Autorem designu je kompletně Michal Macura a patří mu díky. Rád bych zde ale také poděkoval všem ostatním, kteří přispěli svými verši nebo obrázky ke vzniku těchto několika nemnoha stránek.

Rovněž doporučuji shlédnout novou již grafickou verzi generátoru poezie nazvanou "ePička". Zatím je stále na stejné adrese. Omlouvám se skutečné ePice, ale jako umělec mám zásadní potřebu upozornit na nedostatek formy. Epika není jediná - týká se to také Písmáka, Spisovatele a jiných. Nerad bych se dopustil hodnocení, ale myslím, že rozdíl právě mezi Poietikonem (ale dobré časopisy jsou také Divoké víno, Texty aj.) a mamutími servery je po všech stránkách dost propastný...

Peter Drucker

Není tomu dávno, co zemřel Peter Drucker. Osobnost, o jejíž banální, ale kdysi zásadní výroky nejspíš nelze nejméně nezakopnout. Osobnost, která měla zásadní podíl na formování managementu ve třech rovinách - tak jak jej známe. Velmi hezky jeho přínos shrnuje článek v The Economist (klikněte na nadpis příspěvku).

Update: Na The Economist lze také nalézt "typický" Druckerův článek.

Co přináší první sněhy

Jsou tu první sněhy ve starém Radotíně, kudy už Šemík Horymíra od Vyšehradu nesl, a autíčka dostávají od matičky přírody zimní kolečka, aby pak nepřekážela na Jižní spojce.

Ondřej Lipár udělal pro Poietikon velký kus práce. Za to mu patří hold (také na těchto stránkách). To mi připomíná, že s prvním sněhy přichází také nový Poietikon (je mu teď PŘESNĚ 5 let a 15 čísel!!!), kde bude několik mých básní a jedna povídka. Za povídku se nestydím, ale ty básně... mezi samými velikány a jednou drobnou velikánkou se cítím poněkud nahý. Nepublikovanou poezii pochopiteně již brzy uploaduji na tomto webu.

První sněhy zvedají socialistům preference. Kdo se taky může postarat o hladová zvířátka lépe než levice?

Můj spolužák z gymnázia (a občasně také kamarád ;-) Milan začíná blogovat. Úvodní smysluplný poust zatím chybí, nicméně mu můžete zvednout přístupy - a tím také sebevědomí - kliknutím zde.

Těším se na Vánoce. Nechci od Ježíška snad ani nic jiného než krásný malý černý iPod Nano.

Sníh sníh sníh. Končí podzim, který když jste se teple oblékli a obklopili se osobami vám milými, stále připomínal letní časy. Začíná (snad) přebílá zima, kde když se obléknete a obklopíte se osobami vám milými, bude stále připomínat vrcholné léto. Těším se na procházky ve sněhu. Howg.

Úterně-pondělní poust

Sláva nepoučitelnosti! Dnes jsem se s matkou díval na druhý díl biografie Margaret Thatcher. Za chvíli přišla sestra, že se chce dívat na film. Když jsme se chtěli jenom dodívat na dokument o té obdivuhodně zásadové ženě, sestra se urazila a matka za ní ihned běžela a snažila se vyjednávat. Mrňavá teroristka samozřejmě zůstala v pokoji uražená, přišla o film a Británie ztratila čest.

Poem generator (Epika 2.0) utěšeně roste (klikněte na odkaz). Uživatelé s k němu budou moc přihlašovat pod libovolným nickem (třeba ze svého Yahoo nebo Písmáka) a generovat si básně až do zblbnutí na autenticky hnusném designu (TM) s technolgoií Frames (rovněž téměř TM).

ADSL mi bylo odpojeno. Nevím, zda je chyba v komunikaci na straně objednatele nebo poskytovatele (ani jedním z nich nejsem já), každopádně jsem přesedlal na základní GPRS přes ET, a tak buďte všichni on-line shovívaví.

Epika jde do řitě!!! Poietikon rules!

Epika a jiné masoliterární servery nemají šťávu. Publikovat automaticky špatné básně už není in. Nastává čas básní, které vám vytvoří sám počítač. Neváhejte kliknout sem.

People ain't no good

Zvířátka šla do hypermarketu Tesco na zlevněné fotoaparáty a když se jim zdálo, že vše nejde tak, jak má, tak zbořila zařízení obchodu a pokladnu. Kdo bude bit? Tesco přece. A pak taky lidská důstojnost. Mají tohle lidi zapotřebí? Co to asi bude za fotoaparát, když ho najednou zlevnili z 8500,- na 2500,-? Tohle skutečně není chyba Tesca, ale lidská blbost. A dost populistických výmluv a omluv! Tohle připomíná, jak když v Argentině včera nejel vlak, zdemolovali a vyrabovali lidi celou soupravu i nádraží...

Miroslav Macek píše v DNES o krizi pravice. S jeho článkem nelze než souhlasit. Ještě by měl dodat, když na konci uvádí, že pravice by měla říkat, jak dělá téměř to samé, co levice, jen ekonomicky udržitelně, že ona to ta levice totiž dělá dobře, pouze má potíže s oním racionálním hospodařením. Co je špatného na přerozdělování? Lidé volí racionálně. Vědí, že pokud pravice po mnoha útrapách docílí růst, bude se jednat spíše o růst HDP a již ne tolik krátkodobě o růst jejich osobního blahobytu. Ekonomické lifty se totiž dějí minimálně. A vystoupat vlastním přičiněním výše není až tak lehké. Proč by se konec konců měli všichni neustále jen předhánět, kdo lépe přežije? Obyčejný volič ČSSD nebo KSČM celý rok třeba také pracuje a když přijde po práci domů, nechce se starat o svou zatracenou konkurenceschopnost na pracovním trhu. Nepracoval snad celý den? I ze statistického hlediska je jistě malá pravděpodobnost, že se jeho situace výrazně zlepší, bude-li mít ty vavříny ověnčené "příležitosti a možnosti". Nebo: obyčejný důchodce si většinou jen těžko mohl za komunismu něco našetřit tak, aby se z toho dalo bez štědrého státu žít i dnes. A po revoluci, když takové úspory ještě měly cenu, jak jen takový stařičký vystrašený důchodce měl zjistit, jak se investuje, zvláště v době poměrně divoké? Je logické, že pokud se nehodlá učit, jak se telefonuje z mobilu i když mobil vlastní, těžko bude sledovat prognózy, aby se rozhodnul, že pravice to tu za 7 let "zvedne". Kde on v té době bude? A důchod přece dostává teď a tady.

Slova pravice o bolestivých reformách a šetření nejsou na místě (jakkoli reformy a šetření JSOU potřeba). Pokud chtějí něčeho docílit, těžko toho mohou dosáhnout čestným chováním nebo setrváváním na pozici pravdomluvných a pracovitých vzdělanců, když nepřítel už dávno pochopil, jak se to dělá. Každý se musí umět prodat i za cenu malého přikrášlení a to by zrovna pravicová strana, jako je ODS, už dávno měla vědět. Jinak je jako ti intelektuálové velkých myšlenek, které kritizuje prezident Klaus. A tímto nijak nemíním, že by ODS měla lhát nebo podvádět. Spíš jen skutečně jinak prezentovat, co dělá. A jsme zpátky u Macka. Lidé totiž jsou blbí, ale vědí, co chtějí a také co určitě nechtějí. I kdyby se slon postavil na hlavu.

Moje kariéra u AuTecu

Tak jsem se dnes dozvěděl, že nejmenovaný člověk z AuTecu zapomněl moje číslo, a proto mi nemohl dát vědět. Práci, kterou jsem tam měl zastávat, zase tolik nepotřebují. Bylo mi divné, že mne ujišťovali, že už ji generují :-) Omlouvám se tedy všem, komu jsem napovídal, že tam budu dělat. Říkám si, jsou věci, které by bylo lepší nezmiňovat - tím spíše, že jsem o tom tolika lidem zase nepovídal. Nakonec nemrzí mne, že nebudu praxi dělat tam, kde jsem se na to tolik těšil (najde se jiné místo), spíše lituji času, v němž jsem si myslel, že ji už konečně budu dělat. No budiž. Jsem přecejen stále malý Ládík. Nezbývá mi než si vysát čaj a vrátit se k tomu, co mne živí - bakalářské práci a dokončování Hájka. Už jen integrovat nějaký chytrý publishing engine a opravit chyby, na které mne upozornil Michal3c validátor :-)

Obyčejný pondělní poust

Michél Matsura is the king of snails!!! The page will probably end as a victim of mindless deleting after this post :-)

Už jsem měl pocit, že existuje cosi jako strop návštěvnosti ze strany mého webhostingu. Ať je to jakýkoli týden, denní návštěvnost v podobě unikátních IP nepřekročila 32 kousků. Připíjím tedy na úspěch, tentokrát to bylo překvapivě více!

Dnes jsme s Martinem popíjeli pivo U Jelínků. Z klasických hospod je to jediná slušná (slušněobsluhová). Do stoupy se Zlatým tygrem a Rudolfínem!

Těším se na nové kolo, protože už je to jen otázka času. Truvativ Firex, Shimano Deore XT, SH M555, Xfusion O2, RS Duke XC... Hey you all, that's gonna work!

Deep Purple: Rapture of the Deep (2005)

Letošní novinku Deep Purple s téměř zadumaným coverem lze vymezit jednoduše v několika bodech. Především se album téměř v ničem nepodobá poslednímu Bananas (a tudíž ani Prefect Strangers) - zvuk i melodie jsou sušší, hrudkovitější a nabízí se spíše srovnání s The Battle Rages On z roku 1993 (nebo s některými méně známými deskami z druhé poloviny 80. let). Nečekjte ale ani hard rock. Deska se vznáší více na klávesách než na ostré kytaře a bicích. Nelze si nakonec také nevšimnout jisté síly, která z desky vyzařuje - tak jako jsme Purple zažili naživo, sehrané a v dobré náladě - takoví jsou i zde. Jsem také dojmu, že kapela hraje tentokrát více harmonicky na celkový dojem, který pak stejně posluchače příjmně prostoupí. Zvukovému mixu alba rozhodně také nelze nic vytknout.

Zadumaná deska (která má 10 tracků a jedenáctý se jmenuje copyprotect) se vám možná zalíbí až po vícerém poslechu a rozhodně vás nestrhne všemožnými dojmy. Je méně přímočará a najdou se tu písně, které vůbec nemusely být (deska má nejistý nástup a fakt, že se naživo opakovaně hraje jen Wrong man, jisté váhání potvrzuje), přesto však spíše stojí za to ji vlastnit. Uděluji velmi dobré 3 z 5.

Creative Mediasource - konkurenceschopný software?

Creative Mediasource je přehrávač a organizér multumedií a různých devices od Creative. Až do nynějška jsem vlastnil pouze verzi 1, protože mi instalátor vytrvale tvrdil, že na svém počítači nemám žádné Creative produkty a tudíž odmítá instalovat (chyba, mám dokonce 2 registrované produkty: zvukovou kartu a přehrávač). Letos v létě však firma spustila službu autoupdate a ta proběhla bez problémů, takže mám konečně verzi 3.

Příliš jsem od toho nečekal, a tak jsem byl zprvu překvapen. Design nikterak nápaditý, ale přecejen o něco civilizovanější než předtím. Přibyly však pouze některé funkce, které jinde (iTunes, WinAmp) implementovali již dávno. Ovládání zůstalo stejně dřevní a navíc má přehrávač některé docela zásadní mouchy, např. řazení písniček v uložených playlistech.

Rozeznávat nové formáty se Mediasource taky nenaučilo a ani se učit nehodlá, takže se můžete alespoň z celého srdce zasmát nad Wma lossless. Rovněž všudepřítomné playlisty m3u (ani jiné cizí playlisty) jsou přehrávači cizí. Přibyl i konvertor formátů, želbohu umí opět pouze mp3 (pouze tu původní), wma a wav. I když je přehrávač skinovatelný, skrývá se pod tímto pouze výměna vzhledů, kterou známe z dřívějška.

Protože Creative vsadilo na neflexibilní Windowsovskou strategii, zcela zřetelně ztrácí oproti konkurenci. Řešení, která se v nové verzi objevila jsou polovičatá a nebo přináší další problémy. A to není příliš přívětivé pro potenciální uživatele. Z hlediska Creative je to sázka na potápějící se kolos. Firma má přitom jako značka daleko větší potenciál (její zařízení jsou známa nejvyšší kvalitou), padnul však za oběť nechytrému spojenectví. Přístup k zákazníkovi je i přes přívětivější zevnějšek Microsoftu velmi podobný, v čemž je právě zakopán pes. Zatímco Microsoft dělá středně kvalitní mainstreamové produkty a takto také ke kupujícímu přistupuje, Creative, které naproti tomu nabízí premiové výrobky a tudíž by také měl dělat obdobný marketing (protože, co je drahé, to je drahé), kopíruje jeho strategii "když ten náš formát není dobrý, stejně ho budeme všude cpát a nebudeme nic měnit".

Jediný klad takového programu je tedy kvalitní zvukový výstup, který na své průměrné věži neocením a spolupráce se zvukovou kartou (např. dálkové ovládání). I tak ale bude uživatel nucen spíše sáhnout po lepších organizérech, které jsou zadarmo a padnou jak rukavička: třeba iTunes nebo WinAmp. Problém totiž není v programu, který něco neumí - dnešní doba požaduje spíše programy, které jsou ochotné se rozšiřovat a učit - často bez přímého zásahu tvůrce.

Stránky Hájek se utěšeně rozrůstají. Připadám si skoro jako opravdový designér webu.

Neil Young: Prairie wind (2005)

Kanadská whisky. Drsná jen pouze několik příznivců. Už první dvě písně jsou ale tak silné, že víme, co nás bude dále čekat. Neil Young se vrátil na novince ke countryrocku, aniž by ztratil cokoli z lesku, který měl již v 70. a 90. letech. Jediný rozdíl je, že se přizpůsobil. 70. a 90. léta byla zpěvná a hlas něžný až třaslavý. Dnes je Young drsný, mrazivý, až meditativní, vždy však procítěný a stále jen v minimalistické rovině, na kterou je posluchač zvyklý: několik akordů, bubny, baskytara, podbarvující klávesy a hlas, který nevtíravě vyzařuje něco babsky moudrého.

Jediné, co zklame, je provedení nahrávky. Basy jsou na tento druh muziky až vulgární (nejsou ani moc třeba), očekával bych spíše pevné středy. To však nemůže fanouškům Neila Younga zkazit dojem - uděluji proto 4 z 5. Nefanouškům toto album nedoporučuji, protože může připadat suché. I přesto zde však je cítit vyšší rozměr, než třeba v novém Claptonovi (moje kritika zde) nebo Rolling Stones (moje kritika zde), Neil Young totiž i po osobitém rockovém Greendale udržel formu a to bývá pro jiné umělce problém.

Endless devices again

Nejmenovaný čtenář mého blogu se zeptal, kde lze nechat opravit Creative Nomad Jukebox. Pokud vím, Creative má jakési takési zastoupení v Bratislavě na Slovensku. Po osobní domluvě je teoreticky možné tam poškozený přístroj nějak oficiálně odeslat. Prakticky jsem to nezkoušel a třeba to teď již funguje úplně jinak.

Tak jako tak mne Creativní přehrávače zlobí. Například Zen Micro nebo novější Zen Sleek bych si koupil hned - cena je velmi dobrá, velikost i vzhled "k sežrání", nicméně podpora nových formátů už dnes dost pokulhává. Apple se sice také nehodlá přetrhnout, ale portfolio, které nabízí alespoň není zastaralé (což se o wavu, mp3 a wma u Creative nedá říct).

Pokud si nechci koupit iRiver, který rozhodně nikdy není k sežrání, ani Apple, který je zbytečně drahý, neexistuje cesta...

Kauza copy protect. Protože mi rukama proteče mnoho a mnoho audio cd, nutně jsem musel narazit rovněž na copy-protect. Ten poslední slibuje, že dokonce vůbec nepůjde přehrát na počítači. A ejhle! Vložím nové Deep Purple do mechaniky a Windows Media player 10 mi ihned nabídne "zkonvertovat do mp3". Je to ale svět - sám vrchní ochránce digitálních práv! Na obalu to musí zloděje nahrávek přímo bodnout do srdce: "Umělci umřou hlady, bude-li se ilegálně kopírovat cd". Mám cd bohužel naopak legálně, a proto je mi velmi líto, že umělci vyhazují peníze za takto nefunkční ochranu proti přehrávání na PC. Možná pak skutečně umřou hlady.

Mrazlavé pondělí a víkendové kolování

Michal Macura, legenda českého internetu, už zase nebloguje. Jaká škoda. Někdy by neuškodilo si uvědomit, na čem vlastně člověk stojí. Možná bych se pak taky smazal.

Vyšel nový Neil Young a prý má být stejně dobrý jako vždycky. Sestra jej bude nesnášet.

Víkendové kolování úžasné. Řítíte se lesem po barevném listí, barevné stromy nad vámi, draci na obloze, která se sune obrovskou rychlostí pryč od studeného severu. Je čas nakoupit teplé prádlo a uvařit čaj. Což mi připomíná, že náš radotínský bunkr začal topit (tedy my jsme se tak nad kalným burčákem dohodli).

Ve svém dejvickém bunkru jsem se na schůzi bytového družstva Buzulucká dozvěděl (a bylo to jednotně podpořeno), že moji východní legálně zde žijící nájemníci (rodina s dětmi, pán pracuje na pozvání pro Free Europe, veškeré podpisy jsem jim i sobě obstaral) jsou na úrovni feťáků z 5. patra, a proto bych měl neskromný nájem, který mi(!) odevzdávají, platit do kasy bytového družstva. Hlasování zabránila jen všeobecná neschopnost zvířátek v domečku se dohodnout. Tohle není socialistická země, tohle je komunistická země. Už aby byli u moci! Brrr!

I got the job!!! Budu dělat websites pro jednu firmu. Michal o nich prohlásil, že to chce ještě trochu zkušenosti a designérské jistoty, ale já to dám dohromady za každou cenu. Přeji pěkný pracovní týden a brzké uzdravení!

Proč Čt24?

Snažím se sám sobě zdůvodnit vznik kanálu Čt24. Nerad věci zaštiťuji jen svým názorem, ale přesto si na to tentokrát troufnu. Začněme třeba tím, proč bych se na něj měl dívat? Matka příroda mne obdařila mimo češtinu znalostí dvou dalších jazyků, v nichž se vyskytují celodenní zpravodajství v daleko vyšší kvalitě s globálně daleko užitečnějšími informacemi (ono se toho v českém rybníčku zase tolik neurodí). Ostatně lidé, co znají více jazyků a vyhledávají informace, asi podobně jako já nesáhnou zrovna po českém vysílání. A pokud jsem starý, sedím celé dny u televize a prahnu po "zprávách", nejsem už trochu konzervativní, abych si pořizoval satelit nebo kabel? Nebo abych třeba vůbec přelaďoval na program, který neznám?

Celá věc jen dokazuje, jak funguje socialismus. Peníze, které od nás vyberou by vpodstatě vybírat nemuseli, ale když už se stalo, využijí je třeba i na něco hezkého. O tom, že Čt24 je hezká, není pochyb. Ale musela skutečně být?

Řeším také, jak vyrovnat hlasitost přehrávání mp3 v playlistu z různě hlasitých různých nahrávek. Nenapadá mne jiná varianta, než donutit majitele playlistu zakoupit si "schopnou" zvukovou kartu. Moji počítačově zdatní přátelé, nenapadá vás jednoduché řešení, které by běželo na Win98?

Giuseppe & the pillow

Giuseppe & the pillow.

Nejsem tedy zrovna příznivcem hloupých vtípků, ale tohle je neuvěřitelně výmluvné. Kdyby aspoň Giuseppe nekoukal tak stupídně...

The Rolling Stones: A bigger bang (2005)

Zase jen ten rock'n'roll! ...přesto mu nelze upřít jisté kouzlo Rolling Stones. Říká se, že po Bridges to Babylon (1997) úroveň klesla, ale není to pravda. Uvedené album totiž nebylo pro Stones zcela typické, a tak, jak jej určitá skupina posluchačů vyzvedávala, mohla jej jiná oprávněně nesnášet. Konec konců, tak novátorské ani zábavné "Mosty" zase nebyly.

A Bigger Bang je návrat k hodnotám - stylem silně připomínající The Voodoo Lounge (1994) - koncepcí rovnoměrněji rozložené. Narozdíl od Voodoo totiž sice nezní tolik svěže, o to vyzrálejší však je a příjemně se poslouchá až do samého konce. Slyšíme bicí, slyšíme kytaru, slyšíme Jaggera - všechno jednoduše provedeno a na svém místě plyne vyrovnaně od první písně až do poslední. Jediné co postrádám, je nějaký hit. Streets of love a jiné písně nejsou špatné, ale hrát se budou spíše, protože jsou, než že by zbytek alba převyšovaly. I to však zase jen dokládá, že si muzikanti s chutí vyhráli a předkládají vyzrálý kousek, co dupe přímo od země, nebudeme-li tomu snad říkat "plochost", což je také jeden možný úhel pohledu.

Ač jsem vlastně (jako posluchač progresivní hudby) spíše zklamaný, protože třesk se nekoná, dávám v kontextu samotné kapely 4 z 5 (srovnávat Stones v kontextu současné hudby, snížím bez váhání na 3 z 5). Doporučuji spíše fanouškům samotné kapely.

Ondra Lipár přesunul Redroom na Blogger

Je to neuvěřitelné, ale kouzlo Bloggera a one-click-publishing systému dokázalo odčervenit i stránky poezie Redroom Ondřeje Lipára. Jak jsme kdysi napsali na Letci, červená Redroomu technicky poněkud zarezla. Nyní je tedy opět formálně svěží, ale není tak docela červená. Doufám tedy, že ryze bloggerská forma nenahryže obsah. Přeji hodně přístupů.

Eric Clapton: Back Home (2005)

Nahrál neuvěřitelně špatné album (třeba nebrat doslovně), ale vlastně jen tak, jak jsme to od něj čekali. Z pohledu posluchače blues a rocku se musím jen lehce pousmát a souhlasit, z pohledu posluchače Claptona písničkáře mne to jen těžko překvapí.

Clapton svou porci "vážné hudby" odehrál v bluesrockovém Me & Mr. Johnson (2004), a tak se tento rok mohl opět věnovat svému druhému hlavnímu žánru - písničkářství. Nové album pak není tak špatné, jak by se zdálo, i když ve srovnání s Reptile (2001) obstojí jen těžko. Hudebně si bere nejvíce právě z Reptile, leč v méně okázalé formě. Žádné bluesové inspirace zde ale nehledejte, dočkáte se totiž spíše (s jistou nadsázkou) reggae. Také se netřeste na výraznou precizní kytarovou práci - sóla zde spíše ustupují celkovému klidu a pohodě, kterou album nakonec znatelně vyzařuje. Ale to už je právě silná stránka této nahrávky: i přes všechnu kritiku se posluchač potěší celkovou propracovaností nahrávky. Pod slovy Eric Clapton se totiž skrývá sehraný band, jehož vyladěná muzika, jak je to u starších muzikantů zvykem, nerušeně bez výkyvů odtéká korytem všestranné profesionální péče.

Velmi podobná jsou nakonec i některá alba ze 70. let (leč šitá více hrokou jehlou), často vás napadne, že tak někdy vyznívá třeba současný Joe Cocker. Protože Claptonova originalita však netkví v mdlém hlase, bude se běžný posluchač nudit. Chybí zde totiž dvě hlavní ingredience alespoň ve stopovém množství: otisky blues a sólová kytara. Vznikla tedy nikterak převratná optimistická hudební kulisa ne nepodobná popu. Uděluji dobře míněných 2 z 5. Pokud bych ovšem srovnával více Claptona s Claptonem, udělím vrchovaté 3 z 5.

Flickr skupina Praha B-sides

Tak jak to má být - forma má přednost před obsahem. Proto jsem založil novou Flickr skupinu o Praze, kam jsou zvány všechny fotky, které chtějí vidět téma Praha z té originálnější NEmomentkové strany. Dokonce nemíním vyhazovat ani fotky, které s Prahou souvisí jen velmi zprostředkovaně (tedy nejsou úplně tématické). Jde tedy o to vidět Prahu krásně, nikoli krásnou. Účelem je rovněž vyzvednout starší dobré fotografie.

Tak nějak je to ale s celým Flickrem. Pokud je fotka v jakémkoli streamu (ať už group nebo jen user) na jiné než 1. nebo 2. pozici, je automaticky takřka zapomenuta. Důležité je totiž množství a průtok. Nedělám si iluze, že by bylo možné něco změnit, nicméně fotíme pro focení samotné, ne pro photostream, ne?

Také se šušká, že Poietikon 15 je na cestě. Je to ale teprve první šuškání, takže dříve než v prosinci se on-line neobjeví. Nechcete nám třeba poslat něco pěkného jako příspěvek?

Hlas moře. Báječný delikátní film - nelze než doporučit. Dvě hodiny absolutní empatie a nekonečného smutku. Nedoporučuji ovšem psychopatům a sebevrahům.

Nový (starý) Irisbus

Pod odkazem najdete nový ošklivý Irisbus Citelis, který bude Praha možná rovněž nakupovat po svém roce abstinování bez nových autobusů. A tak vzpomínám na starou dobrou Avii, které Daewoo na staré budce ze 70. let kreslilo tak originální moderní masky, až si takovou kuriozitu lidé skoro přestali kupovat. Nakonec jim to ale došlo. Citelis je totiž klasická nízkopodlažní Agora (docela nadčasová a pohledná), na kterou jakýsi nešikovný uchylák nakreslil nějaké klikyháky.

Zajímalo by mne tedy, zda novým velmi pěkným tramvajím od Porsche, které budou teprve od roku 2006 podstupovat zkoušky, a u kterých lze tedy seriózně pochybovat o skutečném datu zařazení do provozu, hodlají sekundovat touhle "přestavěnou parádou", jejíž cena je srovnatelná s jinými normálními autobusy, nebo zda začnou kupovat jiné normální autobusy. Jistě - chápu důvody: TrucBus Citelis bude vyžadovat pouze úplně stejné provozní podmínky. Ale co naplat, nelíbí se mi ani trochu.

Moc pěkná galerie (130 let MHD)

I pro ty, kteří tramvajkám příliš neholdují, doporučuji galerii na serveru Pražské tramvaje. Takový unikát jako vůz T1 ve své původní podobě se v ulicích hnedtak nevidí. Přitom je to (s jistou nadsázkou, samozřejmě) stejný typ tramvaje, jakým se vozíme dnes. Jen má místo 40 let věku svých úctyhodných 50. Je to i zajímavá ukázka, jak může vypadat z americké tramvaje PCC (30. léta) vycházející vozidlo: dnešní "staré" tramvaje vs. "tehdy převratná" T1. Neberte to jako jedovatost - s tím pochopitelným finančním minimem, co si pražské MHD musí vystačit, je dnešní vozový park téměř obdivuhodný. I přesto je to srovnání slaďoučké.

Zítra se konečně zase jednou pomazlím se zkouškou ze statistiky. Připíjím tedy na dobrý boj!

Der Tod fiel vom Himmel

Je to neuvěřitelné! Když jakýsi americký pilot podlétává v nadzvukovém letadle lanovku a strhne ji, není se ještě čemu divit. Ale když vrtulníky tahají betonové kvádry a jednomu z nich se takový kvádr uvolní, shodí kabinku tak, že vypadnou lidi ještě z několika dalších kabinek a mnoho jich umře, musí to být buďto hořký vtip a nebo strašná náhoda. No vemte si, kolik je v Alpách místa, kudy se takové kvádry dají transportovat a ve vzduchu tuplem. Tak zbytečně mrtvých lidí je mi moc líto a doufám, že z tohohle někdo vyvázne s pěknou odpovědností. Takový incident totiž popírá výrok: "To je nepravděpodobné." A pak vemte si, že půjdete po lesní cestě, kde před pěti lety na někoho spadla družice s tím, že vám se taková pitomost snad nestane, a on na vás zrovna spadne raketoplán. Za všechny ty mrtvé, sejměte ty odpovědné.

Plivátko - bezdomovci v MHD

Jeden server o tramvajích celkem slušně zmínil problém s bezdomovci, který s příchodem podzima začne být opět aktuální. Jenom těžko se s tím asi něco natropí. Spíš bych si rád plivnul na ty, co mi vyčitají, že pobyt v čekárnách a na sedadlech MHD těmhle (při vší úctě) humusákům rovněž vyčítám. Ti lidé trvale porušují přepravní řád hned v několika bodech. Mají snad dostat výjimku, protože jsou oškliví? Někdy si ráno taky úplně dobře nepřipadám, ale nikdo mě do tramvaje zadarmo nepustí, natož abych "svým znečištěním nebo páchnoucím oděvem" obtěžoval ostatní cestující. Bylo by zajímavé vědět, jak to řeší v chytrém západním zahraničí.

Správný, logický a spravedlivý postup (který opřecitlivělému středoevropanovi přijde drastický) by byl za velké peníze bezdomovce nekompromisně vyhazovat na chodník, čímž by přestalo docházet k porušování přepravního řádu a tedy zákona. Tam by buď všichni umřeli mrazem, začali něco dělat a nebo by se někdo pídil po příčinách. On totiž takový bezdomovec není vždycky oběť (mnoho jejich příběhů jsem už slyšel/četl). Žádnou etablovanou sociální pomoc nečeká, a proto mu pomoci nelze. Stává se z něj škůdce, který dobře zajištěným lidem s měkkým srdcem připadá díky zjevu jako chudáček, nicméně problém začíná u něj samotného především a dosahuje třeba až do momentu, kdy zaútočí na záchrannou službu. Chápu, že teď s tím bohužel nelze nic dělat (převychovací domy pro bezdomovce asi těžko), protože existují společenská témata s vyšší prioritou, a tak jen čuchejme, čuchejme z plných plic, milí spoluobčané a nebo se snažme, ať máme všichni brzy vlastní osobní automobil a nemusíme jezdit se sockou "sockou" (to nás totiž bude ve výsledku stát méně peněz) - stát zruší část MHD a to, které zbyde, nebude již těžké za menší peníz uhlídat.

Sobota 3. 9.

Žaludek už pomalu přstává dělat veletoče (ostatně nedávno jsem si dal pochoutkový salát), stránky statistiky se pomalu valí a člověk se i občas zakouká do toho, co se doma děje. To tuhle náš premiér zase pronesl (jen jednou se zakoktal), že by stálo za to oživit značku ČekoslowáKYJa. Asi by se to nemělo brát moc vážně, nicméně tento prakticky neproveditelný čin v podobě nekomplikovaného výroku jistě v mnoha jednodušších lidech zakořenil touhu, aby nám, tj. nám všem :-(, tenhle socialistický kretén přerozdělovač vládnul další volební období.

A pro připomenutí starší výrok vola s pindíkem vedle nosu: "Tu a tam se stane, že někam pospíchám. Pracuji ve prospěch občanů této země. To není zhovadilá potřeba, že bych byl nějaký kapitalista, který potřebuje zvýšit svůj firemní profit."

Nějak mne mrzí, že pořád ještě nepracujeme na Poietikonu 15. Ale přiznávám, že už jsem na to předevčírem (celkem jednou) pomyslel. Hraji si teď s myšlenkou podcastingu (tj. zkouším mikrofon Yamaha)... tak snad brzy, protože nějaké příspěvky (dokonce i) máme a je dost mrzuté, že Poietikon tak zapadá prachem, protože některé hlody stály opravdu za přečtení.

Těšíme se na nového Claptona a Rolling Stones - hned po zkoušce! Mňam.

Příspěvek (nejen) pro Michala M

Věřte tomu nebo ne, Michal Macura zase bloguje. Vypadá to, že použil template Bloggeru (tak jako třeba já) a ještě navíc voní espressem. Nezbývá mi tedy než mu popřát mnoho úspěchů a nevyhasínajícího entuziazmu, když třeba občas NEbude čas zajít na kávu.

Včera jsem se vrátil z kol na Lipně. O výkonech tentokrát nebudu hovořit. Rád bych se ale zmínil o faktoru vlastní nenažranosti a faktoru přemaštěné rozvařené buranské stravy určené rakouským spoluobčanům, jejichž kombinace dokázala již pod dvou dnech přivodit kolaps mého žaludku navyklého na italskou kuchyni. Inu špatně se to jezdí bez nových dávek energie. Ono je to tam ale těžké, když není rýže na rizoto a na těstoviny je nejlepší kečup. I tak to stálo zato - i kdyby jen kvůli lidem, kolům a krajině. Uznávám však tímto, že jádro pudla je ve mne (jsem totiž pudl a nebo jsem zase něco špatného snědl).

7.9. opakuji zkoušku ze statistiky na VŠE (ano, takový jsem břídil). Nezbývá mi tedy než se na necelý týden zavřít do místnosti a dostat do sebe to nejlepší. Snad to přežiju. To takový Michal D. už to má za sebou. Blahopřejme...